Vzpomenete si na den, kdy se narodilo vaše dítě? Určitě jste se nemohli dočkat, až ho vezmete do náruče. Když se však rodiče dozví, že jejich dítě je nemocné nebo postižené, jako to bylo v případě Carla a Mii, jejich radost se mísí s úzkostí.

Máte zdravotně postižené dítě? Pak si asi říkáte, jak to zvládat. Neklesejte na mysli. Mnozí rodiče v podobné situaci to zvládají dobře. Uvažujme o třech častých problémech, se kterými se možná potýkáte i vy, a o tom, jak vám může pomoct moudrost obsažená v Bibli.

Mnozí rodiče jsou zdrceni, když se dozví, že jejich dítě není v pořádku. „Když mi lékař řekl, že náš syn Santiago má mozkovou obrnu, nemohla jsem tomu uvěřit,“ vzpomíná Juliana z Mexika.  „Měla jsem pocit, že se mi zhroutil celý svět.“ Jindy rodiče zažívají stejné pocity jako Villana z Itálie, která říká: „Rozhodla jsem se mít dítě i přesto, že v mém věku to bylo rizikové. Syn, který se mi narodil, má Downův syndrom a já se kvůli tomu cítím provinile.“

Pokud se potýkáte se zoufalstvím nebo pocitem viny, vaše reakce je naprosto normální. Nemoci nebyly součástí Božího původního záměru. (1. Mojžíšova 1:27, 28) Bůh rodiče nevytvořil se schopností lehce přijmout něco, co je nepřirozené. Svým způsobem potřebujete „truchlit“ nad tím, co bylo ztraceno — totiž zdravím svého dítěte. Nějakou dobu potrvá, než se vyrovnáte se svými pocity a novou situací.

Co v případě, že si zdravotní postižení svého dítěte dáváte za vinu? Uvědomte si, že nikdo přesně neví, jak zdravotní stav dítěte ovlivňuje genetika, prostředí a další faktory. Možná naopak máte sklon obviňovat svého partnera. Nedělejte to. Je lepší spolupracovat a soustředit se na péči o dítě. (Kazatel 4:9, 10)

DOPORUČENÍ: Zjistěte si informace o nemoci svého dítěte. Bible říká: „Moudrostí bude domácnost vybudována a prokáže se jako pevně založená rozlišovací schopností.“ (Přísloví 24:3)

Hodně se toho můžete dozvědět od lékařů a z odborných publikací. Seznamování se s nemocí dítěte lze přirovnat k učení se nového jazyka. Zpočátku je to těžké, ale můžete to zvládnout.

Carlo a Mia, které jsme citovali v úvodu, získali informace od svého lékaře a od organizace, která se specializuje na poruchu, jíž trpí jejich syn. „Díky tomu jsme nejen pochopili, jaké problémy můžeme očekávat, ale také se dozvěděli o ‚světlejších‘ stránkách Downova syndromu,“ říkají. „Viděli jsme, že náš syn může v mnoha směrech vést normální život. Bylo to pro nás velkou úlevou.“

Možná vám připadá, že péče o nemocné dítě vás připravuje o veškerou energii. Jenney z Nového Zélandu říká: „Prvních několik let potom, co u mého syna byl zjištěn vrozený rozštěp páteře, se mi stávalo, že když jsem se snažila dělat víc než běžné domácí práce, byla jsem vyčerpaná a snadno jsem se rozbrečela.“

Jiným problémem může být pocit, že vás nikdo nepochopí. Ben má syna, který trpí svalovou dystrofií a Aspergerovým syndromem. „Většina lidí si neumí představit, s čím se potýkáme,“ říká. Možná i vy toužíte si s někým popovídat, ale většina vašich přátel má zdravé děti, a tak máte zábrany svěřit se jim se svými pocity.

DOPORUČENÍ: Neváhejte požádat o pomoc. A pokud ji někdo sám nabídne, přijměte ji. Juliana, o které jsme se zmínili, připouští: „Někdy se s manželem stydíme říct si o pomoc.“ Dodává však: „Zjistili jsme, že sami svou situaci nezvládneme. Když nám druzí pomůžou, necítíme se tak osamělí.“ Pokud vám blízký přítel nebo člen rodiny nabídne, že se při nějaké společenské události nebo na křesťanském shromáždění bude vašemu dítěti věnovat, s povděkem to přijměte. Bible říká: „Pravý druh miluje celou dobu a je bratrem, který se narodil pro čas tísně.“ (Přísloví 17:17)

Pečujte také o své vlastní zdraví. Stejně jako sanitka potřebuje pravidelně doplňovat palivo, aby mohla vozit pacienty do nemocnice, i vy musíte doplňovat energii pomocí vhodné stravy, cvičení a odpočinku, abyste mohli dále pečovat o své dítě. Javier, který má chromého syna, to formuloval takto: „Vzhledem k tomu, že můj syn nemůže chodit, snažím se dobře stravovat. Vždyť jsem to já, kdo ho přenáší z místa na místo.“

Jak si ale na sebe můžete najít čas? Někteří rodiče se v péči o dítě střídají. Jeden z nich tudíž může odpočívat nebo se věnovat osobním věcem. Budete možná muset vypustit činnosti, které nejsou tak důležité, a někdy může být obtížné  rozhodnout, které to jsou. Majuri z Indie však říká: „Nakonec se to naučíte.“

Promluvte si s blízkým přítelem. I ti, kdo nemají nemocné děti, mohou být vnímavými posluchači. Také se můžete modlit k Jehovovi. Opravdu modlitba pomůže? Yazmin, která má dvě děti s cystickou fibrózou, říká: „Někdy bývám pod takovým tlakem, že mám pocit, že mě to zadusí.“ Nicméně dodává: „Modlím se k Jehovovi, aby mě podepřel a dal mi sílu. Pak cítím, že jsem schopná pokračovat.“ (Žalm 145:18)

Nemoc dítěte může mít vliv na to, co rodina jí, co dělá a kolik času rodiče tráví s každým dítětem. Výsledkem je, že ostatní děti mohou mít pocit, že jsou zanedbávané. Rodiče mohou být natolik zaměstnáni péčí o nemocné dítě, že to má nepříznivý vliv i na jejich manželství. „Manželka někdy říká, že na ní leží většina péče o syna a já nedělám nic,“ říká Lionel z Libérie. „To mě uráží a někdy na to reaguju nelaskavě.“

DOPORUČENÍ: Abyste všem ostatním dětem ukázali, že se o ně zajímáte, naplánujte činnosti, které mají rády. „Někdy se snažíme udělat něco mimořádného pro našeho nejstaršího syna,“ říká Jenney, o které již byla zmínka, „i kdyby to měl být jen oběd v jeho oblíbené restauraci.“

Vašemu manželství prospěje, když si se svým partnerem budete povídat a společně se budete modlit. Aseem z Indie, jehož syn trpí určitou formou epilepsie, říká: „I když se s manželkou někdy cítíme vystresovaní a sklíčení, plánujeme si, kdy si spolu sedneme, popovídáme a pomodlíme se. Každé ráno, než děti vstanou, spolu rozebíráme nějaký text z Bible.“ Jiné dvojice si povídají, než jdou spát. Důvěrné rozhovory a upřímné modlitby budou posilovat vaše manželství v obdobích velkého stresu. (Přísloví 15:22) Jedni manželé se vyjádřili, že některé z nejkrásnějších momentů společného života zažívali v tom nejnáročnějším období.

Bible slibuje, že Bůh brzy odstraní všechny nemoci a každé postižení, kterými trpí mladí i starší lidé. (Zjevení 21:3, 4) V tu dobu „žádný usedlík neřekne: ‚Jsem nemocný.‘“ * (Izajáš 33:24)

Do té doby můžete péči o postižené dítě dobře zvládat. „Nebuďte sklíčení, když se zdá, že se nic nedaří,“ říkají Carlo a Mia, které jsme již citovali. „Soustřeďte se na to, čím vám dítě dělá radost, protože je toho spousta.“