Ninive bylo hlavní město Asyrské říše. V tomto mocném městě s širokými ulicemi a mohutnými hradbami stály velkolepé paláce a chrámy. Hebrejský prorok Nahum o něm mluvil jako o „městu krveprolévání“. (Nahum 3:1)

Tento popis je výstižný. Dokladem asyrské krutosti jsou reliéfy v Senacheribově paláci v Ninive. Na jednom z nich je zobrazen Asyřan, jak vytrhává jazyk vězni, kterého další Asyřané přitlačili k zemi. Vychloubačné nápisy uvádějí, že zajatci byli vedeni na lanech s háky, které měli zabodnuté v nose nebo ve rtu. Význačným zajatcům dávali kolem krku jako bizarní ozdobu useknutou hlavu jejich krále.

Asyriolog Archibald Henry Sayce popisuje, k jakým krutostem docházelo po dobytí nějakého města: „Cestu, kudy šel dobyvatel, lemovaly hromady lidských hlav; chlapci i děvčata byli zaživa upalováni nebo je čekal ještě drastičtější osud; muži byli nabodáváni na kůl, zaživa stahováni z kůže a oslepováni nebo jim byly usekávány ruce, nohy, uši a nos.“

Židé měli dodržovat tento Boží příkaz: „V případě, že budeš stavět nový dům, uděláš také na svou střechu zábradlí, abys na svůj dům neuvedl vinu krve, protože by z něho mohl [někdo] spadnout.“ (5. Mojžíšova 22:8) Zábradlí bylo nezbytné bezpečnostní opatření, protože střechy domů byly v biblických dobách židovskými rodinami hojně využívány.

Většina izraelských domů měla rovnou střechu. Bylo to ideální místo, kde se lidé mohli vyhřívat na slunci, být na čerstvém vzduchu a dělat domácí práce. V létě to bylo příjemné místo ke spaní. (1. Samuelova 9:26) Zemědělci mohli na střeše sušit fíky a hrozny nebo obilí, které se pak namlelo. (Jozue 2:6)

Izraelité využívali střechu také k uctívání — jak pravého Boha, tak model. (Nehemjáš 8:16–18; Jeremjáš 19:13) Apoštol Petr vyšel na střechu v poledne, aby se modlil. (Skutky 10:9–16) Pokud na střeše vytvářely stín popínavé rostliny nebo listy palem, muselo to být příjemné místo k odpočinku.

Publikace The Land and the Book (Země a kniha) říká, že na střechu izraelských domů se dalo jít buď po schodišti, nebo žebříku, které „vedly vně domu, avšak uvnitř vnějšího dvora“. Bylo tedy možné ze střechy sejít, aniž by člověk vstoupil do domu. Díky tomu můžeme pochopit Ježíšovo varování týkající se rychlého útěku z ohroženého města. Řekl: „Ať ten, kdo je na střeše domu, nesestupuje, aby si vzal zboží ze svého domu.“ (Matouš 24:17)