Narodil jsem se v městečku Texcoco, kde v té době byly převážně prašné cesty. Lidé z nedalekých vesnic tam přicházeli s osly naloženými zbožím k prodeji. Naše rodina byla velmi chudá. Bylo nás devět dětí a já se narodil jako sedmý. Můj otec vydělával na živobytí tak, že spravoval guaraches (venkovské sandály). Když mi ale bylo sedm, zemřel. Od té doby maminka musela tvrdě pracovat, aby rodinu uživila.

Můj dědeček byl houslista a dirigoval orchestr, který hrál především náboženskou hudbu. Téměř všichni z rodiny na něco hráli. Maminka zpívala v církevním sboru a můj strýc byl operním zpěvákem a klavíristou. Byli jsme nábožensky založení. Já ministroval a snil jsem o tom, že se stanu katolickým misionářem. Zároveň jsem však byl fanouškem filmů s bojovým uměním. Čím víc jsem se na takové filmy díval, tím větší sklony k násilí jsem měl.

Ve městě Puebla jsem nastoupil na církevní školu, která fungovala jako seminář. Mým cílem bylo stát se katolickým knězem. Během posledního roku studií mě ale katolická církev zklamala. Jedna mladá jeptiška mi dělala nemravné návrhy. Odolal jsem, ale probudilo to ve mně touhu se oženit. Navíc jsem viděl, že řada kněží žije pokrytecky. Svého cíle stát se knězem jsem se tedy nakonec vzdal.

 Rozhodl jsem se, že budu studovat na státní hudební konzervatoři v Mexico City. Po ukončení studií jsem se oženil a brzy jsme s manželkou měli čtyři děti. Na živobytí jsem si vydělával zpěvem při katolických mších.

V našem manželství jsme od začátku měli problémy. Oba dva jsme na sebe byli hrubí, a to hlavně kvůli tomu, že jsme jeden na druhého žárlili. Nejdřív jsme na sebe útočili pouze slovně a potom i fyzicky. Po třinácti letech jsme se rozešli a později rozvedli.

Se svědky Jehovovými jsem se poprvé setkal ještě před tím, než jsme se s manželkou rozešli. Dva svědkové zaklepali na naše dveře a nabídli mi, že si můžeme popovídat o Bibli. Domníval jsem se, že toho o náboženství vím hodně, a tak jsem se rozhodl dokázat jim, že se mýlí. Kladl jsem jim těžké otázky, na které jsem si myslel, že neexistuje odpověď. K mému překvapení jsem ale vždy dostal logickou odpověď založenou na Bibli. Uvědomil jsem si, jak málo toho vlastně vím. Manželka však byla na svědky velmi hrubá a já zase příliš zaměstnaný, takže návštěvy skončily.

O pět let později, když už jsem žil s jinou ženou, Elvirou, jsem se se svědky Jehovovými setkal znovu. Elvira proti nim nic neměla, a tak pro mě bylo snadnější studovat s nimi Bibli pravidelně. I tak mi trvalo několik let, než jsem se odpoutal od své minulosti.

Pochopil jsem, že pokud chci Jehovu uctívat z celého srdce, musím v životě udělat velké změny. Nejdřív jsem skončil se zpěvem při katolických mších, což znamenalo najít si jinou práci. (Zjevení 18:4) Také jsem věděl, že bychom se měli s Elvirou vzít.

Jednou z nejtěžších věcí však pro mě bylo naučit se ovládat svou výbušnou povahu. Zvláště mi pomohly dva biblické verše: Žalm 11:5, který ukazuje, že Jehova nenávidí násilí, a 1. Petra 3:7, ze kterého jsem poznal, že pokud chci, aby Jehova slyšel mé modlitby, musím se svou manželkou jednat s úctou. Díky tomu, že jsem o těchto verších přemýšlel a modlil se k Jehovovi o pomoc, se mi začalo dařit se ovládat.

Nyní mám šťastný rodinný život. Snažím se napravit vztahy se syny z předchozího manželství a pomáhat své současné rodině, aby byla duchovně silná.

Jako dítě jsem snil o tom, že se stanu knězem a budu pomáhat lidem. Dnes cítím, že můj život má skutečný smysl. Živím se jako učitel hudby. Jsem Jehovovi velmi vděčný, že měl se mnou trpělivost a dal mi šanci se změnit a stát se lepším člověkem.