Dětství jsem prožil v Santiagu, hlavním městě Chile, ve čtvrti, kde byly běžné drogy, gangy a zločiny. Když mi bylo pět let, zabili mi tátu. Moje maminka potom žila s mužem, který byl surový. Často nás oba bil. Až dodnes mi z té doby zůstaly citové šrámy.

Vlivem těchto okolností se ze mě stal velký násilník. Poslouchal jsem heavymetalovou hudbu, hodně pil a příležitostně bral drogy. Často jsem se účastnil pouličních bitek s drogovými dealery, kteří se mě několikrát pokusili připravit o život. Jednou najal konkurenční gang známého zabijáka, aby mě zlikvidoval, ale podařilo se mi vyváznout jen s jednou bodnou ránou. Jindy mě zajala skupina drogových dealerů, drželi mi u hlavy pistoli a pokusili se mě oběsit.

V roce 1996 jsem se zamiloval do dívky, která se jmenovala Carolina, a v roce 1998 jsme se vzali. Po narození našeho prvního syna jsem se začal bát, že své násilnické sklony neudržím na uzdě a stejně jako můj nevlastní otec budu rodinu týrat. Vyhledal jsem proto pomoc v místním terapeutickém centru. Absolvoval jsem léčbu, ale bezvýsledně. Dál jsem se rozčiloval kvůli každé maličkosti. Vůbec jsem se nedokázal ovládat. Nechtěl jsem své rodině dál ubližovat, a tak jsem se pokusil o sebevraždu. Naštěstí se mi to nepodařilo.

Řadu let jsem byl ateistou, ale chtěl jsem věřit v Boha. Proto jsem nějakou dobu chodil do jedné evangelikální církve. Mezitím moje manželka začala studovat Bibli se svědky Jehovovými. Svědky jsem nenáviděl a hodněkrát jsem na ně sprostě řval. Vždycky ale reagovali klidně, tedy jinak, než jsem čekal.

Jednoho dne mě Carolina poprosila, abych si ve své vlastní Bibli našel Žalm 83:18. V tomto verši je jasně uvedeno, že Boží jméno je Jehova. S překvapením jsem si uvědomil, že se ve své církvi sice učím o bohu, ale ne o Jehovovi. Počátkem roku 2000 jsem začal také studovat Bibli se svědky.

Jak jsem ve studiu pokračoval, velmi mě povzbudilo zjištění, že Jehova je soucitným Bohem ochotným odpouštět. Například ve 2. Mojžíšově 34:6, 7 popisuje Bible Jehovu takto: „Bůh milosrdný a milostivý, pomalý k hněvu a hojný v milující laskavosti a pravdě, zachovávající milující laskavost pro tisíce, promíjející provinění a přestupek a hřích.“

Uplatňovat to, co jsem se dozvídal, však pro mě nebylo jednoduché. Byl jsem přesvědčený, že svoje agresivní sklony nikdy nedokážu ovládnout. Pokaždé, když jsem v tom selhal, Carolina mě s láskou povzbuzovala, abych se nevzdal. Připomínala mi, že Jehova moji snahu vidí. Díky její podpoře jsem měl sílu dál se snažit dělat Jehovovi radost, ačkoliv jsem často měl pocit, že jsem ztracený případ.

Alejandro, svědek, který se mnou vedl studium, mě jednoho dne požádal, abych přečetl Galaťanům 5:22, 23. V těchto verších se píše, že ovocem Božího ducha jsou „láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, víra, mírnost, sebeovládání“. Alejandro mi vysvětlil, že to, jak se mi bude dařit tyto vlastnosti rozvíjet, nezávisí ani tak na mně, jako spíš na Božím duchu. Najednou jsem to začal vidět z úplně jiného úhlu!

Později jsem se šel podívat na jeden velký sjezd svědků Jehovových. Řád, čistota a přátelská atmosféra, které jsem tam viděl, mě přesvědčily, že jsem našel pravé náboženství. (Jan 13:34, 35) V únoru 2001 jsem se dal pokřtít.

Jehova způsobil, že jsem se z násilníka změnil v mírumilovného člověka. Cítím, že mě vytáhl z bahna, ve kterém jsem vězel. Hodně lidí mě nenávidělo a já jim to nemám za zlé. Teď ale spolu s manželkou a dvěma syny pokojně sloužím Jehovovi.

Mým příbuzným a bývalým kamarádům se zdálo neuvěřitelné, že jsem se tak změnil. Výsledkem bylo to, že několik z nich se začalo zajímat o biblickou pravdu. Mám také výsadu osobně pomáhat druhým, aby poznali Jehovu. Dělá mi velkou radost, když vidím, jak biblická pravda mění i jejich životy.