„Vystačíte si bez Boha? Miliony lidí ano.“ To jsou slova z billboardů, které si nedávno zaplatili členové jedné ateistické skupiny. Zjevně se domnívají, že Boha nepotřebují.

Na druhé straně i mnozí z těch, kdo tvrdí, že v Boha věří, se v životě rozhodují, jako by vůbec neexistoval. Katolický arcibiskup Salvatore Fisichella o členech své církve řekl: „Dneska by na nás pravděpodobně nikdo nepoznal, že jsme křesťané, protože svým způsobem života se od nevěřících vůbec nelišíme.“

Někteří jsou příliš zaměstnaní, než aby se o Boha zajímali. Připadá jim tak vzdálený nebo nedostupný, že v jejich životě nemůže hrát nějakou významnou roli. V lepším případě se k Bohu obracejí pouze tehdy, když mají problémy nebo něco potřebují – jednají skoro, jako by byl jejich sluha.

Pro další mají náboženské nauky jen malou praktickou hodnotu, a proto se učením své církve neřídí. Jeden příklad: 76 procent katolíků v Německu je přesvědčeno, že je přijatelné, aby spolu muž a žena žili bez uzavření manželství, což je v rozporu s tím, co učí jejich církev a Bible. (1. Korinťanům 6:18; Hebrejcům 13:4) Katolíci samozřejmě nejsou jediní, kdo nevidí žádnou souvislost mezi svou náboženskou příslušností a tím, jak žijí. Duchovní mnoha církví si stěžují, že lidé sice chodí do kostela, ale chovají se stejně jako ateisté.

Z těchto příkladů je vidět, že otázka, zda vůbec potřebujeme Boha, je aktuální. Tato otázka ale není ničím novým. Poprvé se objevuje už na úvodních stránkách Bible. Abychom na ni našli odpověď, věnujme pozornost řadě otázek, které vyvstaly v době, o níž se píše v První knize Mojžíšově.