Před sto lety opustily miliony mladých mužů bezpečí domova a vydaly se do války. Šli s nadšením, unášeni vlnou všudypřítomného vlastenectví. „Když pomyslím na ty úžasné dny, které jsou před námi, jsem šťastný a plný očekávání,“ napsal v roce 1914 jeden americký dobrovolník.

Nadšení však brzy vystřídal pocit trpkosti. Nikdo nepředpokládal, že obrovské armády na celé roky uvíznou v blátivých zákopech na území Belgie a Francie. Lidé tehdy tento konflikt nazývali Velkou válkou. Dnes ho známe jako první světovou válku.

Tato válka byla rozhodně velká, pokud jde o počet obětí. Podle některých odhadů v ní deset milionů lidí zahynulo a dvacet milionů bylo zmrzačeno. Byla také výsledkem velkých omylů. Evropští politici nebyli schopni zabránit tomu, aby rostoucí mezinárodní napětí přerostlo v celosvětový konflikt. A možná ještě důležitější je skutečnost, že Velká válka po sobě zanechala velké jizvy. Změnila svět takovým způsobem, že její následky pociťujeme dodnes.

První světová válka vypukla kvůli tomu, že evropští vůdcové nesprávně vyhodnotili situaci. Jednali jako „generace náměsíčníků, kteří si v onom idylickém létě 1914 neuvědomili, že dělají krok do zkázy,“ píše se v díle The Fall of the Dynasties—The Collapse of the Old Order 1905–1922 (Pád dynastií – Zhroucení starého řádu 1905–1922).

Atentát na rakouského arcivévodu byl příčinou toho, že během několika týdnů se všechny velké evropské země vrhly do války, kterou si nepřály. Jak se to mohlo stát? Tuto otázku dostal několik dní po začátku bojů německý kancléř. „To asi nikdo neví,“ odpověděl smutně.

Vůdcové, kteří udělali osudná rozhodnutí vedoucí k válce, neměli ponětí, jaké budou následky. Ale vojáci v zákopech si brzo začali uvědomovat tvrdou realitu. Ukázalo se, že v politicích se zklamali, duchovní je podvedli a generálové zradili. Jak to?

Politici slibovali, že tato válka otevře cestu k novému a lepšímu světu. Německý kancléř prohlásil: „Bojujeme za plody našeho mírového průmyslu, za dědictví naší slavné minulosti a za naši budoucnost.“ Americký prezident Woodrow Wilson pomohl vymyslet chlácholivý slogan, že válka „zabezpečí světu demokracii“. A v Británii se lidé domnívali, že to bude „válka za ukončení válek“. Všichni se mýlili.

Duchovenstvo válku nadšeně podporovalo. „Strážci Božího Slova dirigovali chrámový sbor oslavující válčení. Totální válka vedla k totální nenávisti,“ uvádí dílo The Columbia History of the World. A duchovenstvo plameny nenávisti nehasilo, ale rozdmýchávalo. „Duchovní nebyli schopni – a z velké části ani ochotni – dát křesťanské víře přednost před národní příslušností,“ všímá si Paul Johnson v knize Dějiny křesťanství. „Většina jich zvolila cestu nejmenšího odporu a kladla rovnítko mezi křesťanství a vlastenectví. Křesťanští vojáci všech konfesí byli nabádáni, aby se navzájem zabíjeli ve jménu svého Spasitele.“ (Přeložil Pavel Pšeja.)

Generálové slibovali rychlé a snadné vítězství, ale dopadlo to jinak. Bojující armády se zanedlouho dostaly do vyčerpávající patové situace. Miliony vojáků pak čelily tomu, co jeden historik popsal jako „snad nejkrutější utrpení těla a ducha, jaké kdy takové množství lidí muselo snášet“. Navzdory děsivým ztrátám generálové stále posílali své muže proti zátarasům z ostnatého drátu a vstříc těžké kulometné palbě. Není divu, že na mnoha místech docházelo ke vzpourám.

Jak první světová válka ovlivnila společnost? V jednom historickém díle je výrok válečného veterána, který řekl: „Válka . . . zdeformovala myšlení a charakter jedné generace.“ V důsledku války zanikly celé říše. Ukázalo se, že tento tragický konflikt byl úvodem k nejkrvavějšímu století lidských dějin. Revoluce, demonstrace a stávky se staly něčím skoro běžným.

Proč tato válka obrátila svět vzhůru nohama? Došlo k ní jen zvláštní souhrou okolností? A pomohou nám odpovědi na tyto otázky zjistit něco o naší budoucnosti?