KDO byl Thomas Emlyn a co ho vedlo k tomu, aby se zastával pravdy? Co se od něj můžeme naučit my dnes?

Abychom si na tyto otázky mohli odpovědět, musíme se přenést do Anglie a Irska na přelomu 17. a 18. století. Anglikánská církev tehdy měla značnou moc. Různí jednotlivci i celé skupiny z řad protestantů však byli s touto církví na kordy.

Thomas Emlyn se narodil 27. května 1663 ve Stamfordu v anglickém hrabství Lincolnshire. Když mu bylo 19 let, pronesl své první kázání. Potom se stal kaplanem jedné hraběnky, která žila v Londýně, a později se přestěhoval do Irska, do Belfastu.

V Belfastu časem začal sloužit ve farním kostele. Během doby působil jako duchovní na několika místech včetně Dublinu.

Emlyn pečlivě bádal v Bibli. Toto studium v něm vyvolalo pochybnosti o Trojici, přestože původně v ni věřil. Když zkoumal evangelia, dospěl k přesvědčení, že jeho pochybnosti jsou na místě.

Emlyn si svoje poznatky nějakou dobu nechával pro sebe. Nicméně když působil v Dublinu, někteří věřící si všimli, že ve svých kázáních vůbec o Trojici nemluví. Emlyn věděl, že u druhých nenajde pochopení, a proto si zapsal: „Nedoufám, že poté co své názory zveřejním, budu moci dále setrvat ve svém postavení.“ V červnu 1702 se ho dva spoluvěřící přímo zeptali, proč se o Trojici ve svých kázáních nezmiňuje. Emlyn se přiznal, že v ni už nevěří, a nabídl, že odstoupí.

Za několik dnů odešel z Dublinu do Anglie. Po deseti týdnech se tam však vrátil, aby dal do pořádku nějaké záležitosti, a měl v úmyslu natrvalo se odstěhovat do Londýna. Během svého pobytu v Dublinu publikoval spis An Humble Inquiry Into the Scripture-Account of Jesus Christ (Pokorné zkoumání biblické zprávy o Ježíši Kristu) a doufal, že se mu jeho pomocí podaří obhájit své názory. V tomto díle uvedl jasné biblické důkazy, že Ježíš nemůže být Nejvyšším Bohem. Členy jeho bývalého sboru v Dublinu to velmi pobouřilo. Byla na něj podána žaloba k soudu.

Emlyn byl zatčen a 14. června 1703 předveden před Královský soud v Dublinu. Ve svém spisu A True Narrative of the Proceedings (Pravdivé vylíčení soudního procesu) Emlyn uvádí, že byl obviněn „ze sepsání a publikování knihy, ve které údajně rouhavě a se zlým úmyslem tvrdil . . ., že Ježíš Kristus není rovný Bohu Otci“. Soudní proces byla fraška. Po boku soudců sedělo sedm biskupů irské církve. Emlynovi nebylo dovoleno,  aby se hájil. Významný právník Richard Levins Emlynovi řekl, že bude „uštván jako divá zvěř“. Na závěr soudního přelíčení irský nejvyšší soudce Richard Pyne upozornil porotce, že pokud nedospějí k žádoucímu rozsudku, „jsou tam páni biskupové“, čímž možná naznačoval, že porota bude náležitě potrestána.

Když byl Emlyn shledán vinným, prokurátor mu navrhl, aby své názory odvolal. Emlyn to odmítl. Dostal pokutu a byl odsouzen k jednomu roku vězení. Jelikož pokutu nebyl schopen zaplatit, zůstal ve vězení dva roky. Pak konečně jeden jeho přítel přesvědčil odpovědné činitele, aby sumu snížili. Emlyn byl propuštěn 21. července 1705. Ponížení, které zažil, ho vedlo k prohlášení na protější straně: „Trpím pro to, co pokládám za Boží pravdu a slávu“.

Odstěhoval se do Londýna, kde se po nějaké době spojil s Williamem Whistonem, jiným biblickým učencem pokládaným ve společnosti za nežádoucího kvůli tomu, že publikoval to, co pokládal za biblickou pravdu. Whiston si Emlyna vážil a nazýval ho „prvním a nejpřednějším vyznavačem ‚původního křesťanství‘“.

Podobně jako William Whiston a další uznávaný učenec Isaac Newton, Emlyn zjistil, že nauku o Trojici, kterou vyjadřuje athanasiánské vyznání víry, Bible nepodporuje. Prohlásil: „Poté co jsem se hluboce zamýšlel a studoval svaté Písmo, . . . jsem našel závažné důvody, . . . abych změnil svůj postoj, pokud jde o dřívější názory na Trojici.“ Dospěl k závěru, že „Bůh a Otec Ježíše Krista je sám Nejvyšší bytostí“.

Co konkrétně Emlyna přivedlo k tomuto závěru? Našel mnoho biblických textů, které poukazují na rozdíly mezi Ježíšem a jeho Otcem. Zde je několik příkladů (kurzivou jsou Emlynovy komentáře k biblickým textům).

•  Jan 17:3 – „O Kristu nikde není řečeno, že je oním jedním Bohem nebo jediným Bohem.“ „Jediným pravým Bohem“ je nazýván pouze Otec.

•  Jan 5:30 – „Syn nečiní svou vlastní vůli, ale vůli svého Otce.“

•  Jan 5:26 – „Život dostal od Otce.“

•  Efezanům 1:3 – „Zatímco Ježíš Kristus je běžně označován jako Boží Syn, Otec nikde není označen jako Boží Otec, přestože je často nazýván Otcem našeho Pána Ježíše.“

Poté co Emlyn zvážil všechny doklady, jednoznačně prohlásil: „V Písmu není žádná pasáž, kde by bylo tak výslovně, jak se to tvrdí, řečeno, že Otec, Syn a Duch svatý jsou jedna a tatáž bytost.“

Mnozí se dnes bojí zastávat se toho, co učí Bible. Emlyn však byl ochoten veřejně se k biblické pravdě přihlásit. Vznesl otázku: „Pokud člověk nesmí veřejně vyznávat nejdůležitější pravdy, které jsou podle něj jasně a nezpochybnitelně uvedeny ve svatém Písmu, proč by ho vůbec měl číst a zkoumat?“ Emlyn se vzhledem k pravdě nedopustil kompromisu.

Příklad Emlyna a dalších nás může podnítit k tomu, abychom uvažovali, zda jsme ochotní zastávat se pravdy navzdory posměchu. I my si můžeme položit otázku: Co je pro mě důležitější – mít uznání a přízeň společnosti, ve které žiji, nebo obhajovat pravdu z Božího Slova?