Narodil jsem se a vyrůstal na předměstí Říma, ve čtvrti, kde bydleli lidé z chudé pracující třídy. Život byl tvrdý. Svou matku jsem nikdy nepoznal a s otcem jsem neměl dobrý vztah. Jak jsem rostl, učil jsem se zákonům ulice.

Už v deseti letech jsem začal krást. Ve dvanácti jsem poprvé utekl z domova. Otec mě nejednou musel vyzvednout na policejní stanici. Pořád jsem se s lidmi hádal. Byl jsem agresivní a nenáviděl jsem celý svět. Když mi bylo čtrnáct, odešel jsem z domova natrvalo. Začal jsem brát drogy a žít na ulici. Neměl jsem kde spát, a tak jsem se vždycky večer vloupal do nějakého auta a tam zůstal do časných ranních hodin. Pak jsem se vydal hledat nějakou kašnu, abych se mohl umýt.

Krádeže mi šly opravdu dobře – od vytrhávání kabelek ženám až po noční vykrádání bytů a vil. Vytvořil jsem si takovou pověst, že mě mezi sebe brzy vzali členové nechvalně známého gangu a v něm jsem „povýšil“ na bankovního lupiče. Díky své útočné povaze jsem si v gangu zanedlouho vydobyl respekt. Nikdy jsem nechodil bez pistole. I když jsem spal, měl jsem ji pod polštářem. Násilí, drogy, krádeže, sprostá mluva a nemravnost byly nedílnou součástí mého života. Pořád jsem měl v patách policii. Několikrát jsem byl zatčen a řadu let jsem střídal pobyt ve vězení a na svobodě.

Jednou když mě propustili z vězení, jsem se rozhodl navštívit jednu z mých tet. Nevěděl jsem, že ona a její dvě děti jsou už nějakou dobu svědky Jehovovými. Pozvali mě, abych s nimi navštívil křesťanské shromáždění. Ze zvědavosti jsem s nimi šel. V sále Království jsem trval na tom, že budu sedět u vchodu, abych měl na očích každého, kdo bude přicházet a odcházet. Samozřejmě jsem byl ozbrojený.

 Toto shromáždění změnilo můj život. Vzpomínám si, že jsem si připadal jako na jiné planetě. Lidé, kteří mě vítali, byli přátelští a usměvaví. V jejich očích jsem viděl, že jsou laskaví a čestní. Bylo to na hony vzdálené světu, který jsem do té doby znal.

Začal jsem se svědky studovat Bibli. Čím víc jsem se toho dozvídal, tím mi bylo jasnější, že musím od základu změnit svůj život. Vzal jsem si k srdci slova zaznamenaná v Příslovích 13:20: „Kdo chodí s moudrými, zmoudří, ale ten, kdo jedná s hlupáky, pochodí špatně.“ Uvědomil jsem si, že z gangu budu muset odejít. Nebylo to snadné, ale s Jehovovou pomocí se mi to podařilo.

Očistil jsem se i v tělesném ohledu. Vynaložil jsem velké úsilí na to, abych přestal kouřit a brát drogy. Dal jsem si ostříhat dlouhé vlasy, odložil jsem náušnice a přestal mluvit sprostě. Poprvé v životě jsem začal mít své jednání pod kontrolou.

Vždycky jsem nerad četl a učil se, a tak studovat si Bibli a soustředit se na to bylo pro mě skutečně náročné. Ale snažil jsem se. Díky tomu jsem si postupně zamiloval Jehovu a také se něco začalo dít v mém nitru – začalo mě trápit svědomí. Často jsem měl ze sebe špatný pocit a pochyboval jsem, že by mi Jehova někdy mohl odpustit všechno, co jsem dřív dělal. V těchto chvílích mě utěšovalo, když jsem si četl o tom, jak Jehova odpustil vážné hříchy králi Davidovi. (2. Samuelova 11:1–12:13)

Těžké pro mě bylo i to, když jsem měl o své víře mluvit v kazatelské službě dům od domu. (Matouš 28:19, 20) Bál jsem se, že potkám někoho, komu jsem v minulosti nějak ublížil. Postupně jsem ale dokázal strach překonat. Začal jsem nacházet opravdové uspokojení v tom, že jsem mohl pomáhat druhým, aby poznali našeho úžasného nebeského Otce, který tak velkoryse odpouští.

To, že jsem poznal Jehovu, mi zachránilo život. Většina z mých bývalých kamarádů je ve vězení nebo jsou už mrtví, ale já mám skutečně uspokojující život a nádhernou vyhlídku do budoucnosti. Naučil jsem se být pokorný a poslušný a ovládat svou výbušnou povahu. Díky tomu mám s lidmi, kteří jsou kolem mě, lepší vztahy. Mám krásnou manželku Carmen a jsme spolu šťastní. Oběma nám přináší velkou radost, když pomáháme druhým poznávat Bibli.

A abych nezapomněl, živím se poctivě – i teď moje práce občas souvisí s bankami, ale místo abych je vykrádal, tak v nich uklízím.