Vzhledem k tomu, že Jehova * je stvořitel všeho a je všemohoucí, mnoho lidí si myslí, že je zodpovědný za všechno, co se děje ve světě, včetně toho špatného. Podívejme se však, co o pravém Bohu říká Bible:

• „Jehova je spravedlivý ve všech svých cestách.“ (Žalm 145:17)

• „Všechny jeho cesty jsou právo. Bůh věrnosti, u něhož není bezpráví; je spravedlivý a přímý.“ (5. Mojžíšova 32:4)

• „Jehova je velmi něžný v náklonnosti a milosrdný.“ (Jakub 5:11)

Bůh tedy špatné věci nepůsobí. Nemohlo by to být ale tak, že k jejich páchání podněcuje lidi? V žádném případě. V Bibli se píše: „Když je někdo ve zkoušce, ať neříká: ‚Jsem zkoušen Bohem.‘“ Proč? Protože „Bůh nemůže být zkoušen zlými věcmi ani sám nikoho nezkouší“. (Jakub 1:13) Bůh tedy nikoho nezkouší tím, že by ho podněcoval ke špatnému jednání. Jestliže Bůh nepůsobí špatné věci ani nikoho nepobízí, aby je dělal, kdo nebo co může za to, že se dějí?

Jeden z důvodů, proč lidé trpí, je podle Bible tento: „Všechny je totiž postihuje čas a nepředvídaná událost.“ (Kazatel 9:11) Když dojde k neočekávané události nebo k nehodě, pak to, zda se někdo stane obětí, závisí do velké míry na tom, kde v danou chvíli je. Před téměř 2 000 lety Ježíš Kristus mluvil o neštěstí, při kterém bylo zabito osmnáct lidí, protože se na ně zřítila věž. (Lukáš 13:1–5) Nezahynuli kvůli tomu, jakým způsobem žili. Zkrátka byli právě pod věží, když spadla. Nedávno, v lednu 2010, postihlo Haiti zemětřesení, které si podle informací tamní vlády vyžádalo více než 300 000 obětí. Všichni tito lidé přišli o život bez ohledu na to, jací byli. Stejně tak i nemoc může propuknout kdykoli u kohokoli.

Někdo se může zeptat: „Nemohl Bůh zabránit tomu, aby k takovým ničivým pohromám došlo? Nemohl při nich dobré lidi ochránit?“ Aby Bůh v takových případech mohl zasáhnout, musel by o špatných věcech vědět před tím, než se stanou. Bůh jistě má schopnost znát budoucnost předem, ale je tu ještě důležitá otázka: Chce tuto schopnost používat v neomezené míře? (Izajáš 42:9)

V Bibli čteme: „Náš Bůh je . . . na nebi, cokoli chce, to učiní!“ (Žalm 115:3, Bible21) Jehova dělá to, co považuje za nezbytné – tedy ne všechno,  co je schopen udělat. To se týká také věcí, které se rozhodne vědět dopředu. Když se například ve starověkých městech Sodoma a Gomora rozšířila zkaženost, Bůh patriarchovi Abrahamovi řekl: „[Sestoupím], abych viděl, zda jednají zcela podle křiku nad tím, co ke mně došlo, a jestliže ne, mohu se to dozvědět.“ (1. Mojžíšova 18:20, 21) Jehova se rozhodl, že po nějakou dobu nebude znát rozsah zkaženosti v těchto městech. Podobně se může rozhodnout, že nebude všechno znát dopředu. (1. Mojžíšova 22:12) V žádném případě to neznamená, že by byl v nějakém ohledu nedokonalý nebo neschopný. Vzhledem k tomu, že „dokonalá je jeho činnost“, používá schopnost znát budoucnost v souladu se svým záměrem. (5. Mojžíšova 32:4) Nikdy lidi nenutí, aby jednali určitým způsobem. * K jakému závěru můžeme dojít? Je to zkrátka tak, že schopnost znát budoucí věci Bůh používá selektivně, a to na základě svého uvážení.

Díl viny za zlo ve světě spočívá také na lidech. Všimněte si, jak Bible popisuje proces, který vede ke škodlivému jednání. „Každý je . . . zkoušen tím, že je přitahován a lákán svou vlastní touhou. Když se pak touha stane plodnou, porodí hřích; hřích zase, když je dovršen, zplodí smrt.“ (Jakub 1:14, 15) Když lidé jednají podle svých nesprávných tužeb, nevyhnou se špatným následkům. (Římanům 7:21–23) Dějiny ukazují, že lidé páchají hrozné věci a působí nezměrné utrpení. Zkažení lidé navíc mohou ovlivnit další, aby se k jejich špatnému jednání připojili a pokračovali v něm. (Přísloví 1:10–16)

Měl by Bůh pokaždé zasáhnout a zabránit lidem, aby něco špatného udělali? Zamysleme se nad tím, jak je člověk vytvořen. Bible říká, že Bůh lidi vytvořil ke svému obrazu neboli tak, aby se mu podobali. Mají tedy schopnost zrcadlit Boží vlastnosti. (1. Mojžíšova 1:26) Dostali dar svobodné vůle a mohou se rozhodnout, zda budou Boha milovat a jednat tak, jak se mu líbí. (5. Mojžíšova 30:19, 20) Kdyby Bůh lidi nutil jednat určitým způsobem, o dar svobodné vůle by je připravil. Stali by se z nich pouzí roboti, kteří dělají jen to, k čemu byli naprogramováni. Totéž by platilo v případě, že by to, co uděláme a co se nám stane, určoval osud. Můžeme být šťastní, že nám Bůh dává možnost zvolit si, jak budeme jednat. To ale neznamená, že následky  lidských chyb a špatných rozhodnutí budou lidstvo sužovat věčně.

Kdybyste někomu, kdo pochází z hinduistického nebo buddhistického prostředí, položili otázku, která je na obálce tohoto časopisu, pravděpodobně by odpověděl: „Špatné věci se dobrým lidem dějí kvůli zákonu karmy. Sklízejí následky toho, co dělali v předchozím životě.“ *

Pokud jde o nauku o karmě, je užitečné všimnout si toho, co Bible říká o smrti. V zahradě Eden, kde má lidstvo svůj původ, Stvořitel prvnímu člověku Adamovi řekl: „Z každého stromu zahrady smíš do sytosti jíst. Ale pokud jde o strom poznání dobrého a špatného, z toho jíst nebudeš, neboť v den, kdy z něho pojíš, určitě zemřeš.“ (1. Mojžíšova 2:16, 17) Kdyby Adam nezhřešil tím, že neposlechl Boha, mohl žít věčně. Smrt byla trestem za neposlušnost Božího zákazu. Když se pak lidem začaly rodit děti, „smrt [se] rozšířila na všechny“. (Římanům 5:12) Lze tedy říct, že „mzdou za hřích je . . . smrt“. (Římanům 6:23, Jeruzalémská bible) Bible také vysvětluje, že kdo „zemřel, je zproštěn svého hříchu“. (Římanům 6:7) Jinými slovy, smrt všechny hříchy vymaže a člověk už za ně nepyká.

Miliony lidí dnes problém lidského utrpení vysvětlují zákonem karmy. Takoví věřící obvykle přijímají své utrpení i utrpení druhých bez přílišného znepokojení. Faktem ale zůstává, že tento koncept nedává žádnou naději, že se špatné věci přestanou dít. Jediná možnost úlevy podle hinduistů spočívá v tom, že se člověk jako jednotlivec vymaní z koloběhu znovuzrození tak, že bude jednat společensky přijatelně a získá zvláštní poznání. Tyto názory se pochopitelně velmi liší od toho, co říká Bible. *

Hlavním původcem zla není člověk. Je to Satan neboli Ďábel, který byl původně věrným Božím andělem, ale „nestál pevně v pravdě“ a uvedl do světa hřích. (Jan 8:44) Vyprovokoval vzpouru v zahradě Eden. (1. Mojžíšova 3:1–5) Ježíš ho označil jako „toho ničemného“ a jako „panovníka světa“. (Matouš 6:13; Jan 14:30) Většina lidstva Satana následuje, protože se podvoluje jeho působení a přehlíží spravedlivé zásady, které stanovil Jehova. (1. Jana 2:15, 16) „Celý svět leží v moci toho ničemného,“ píše se v 1. Jana 5:19. Později se proti Bohu postavili další duchovní tvorové a připojili se k Satanovi. Z Bible vyplývá, že Satan se svými démony „zavádí na scestí celou obydlenou zemi“ a způsobuje na ní „bědu“. (Zjevení 12:9, 12) Hlavním viníkem je tedy Satan.

Je jasné, že Bůh není odpovědný za špatné věci, které se na světě dějí, ani lidem nepůsobí utrpení. Naopak slíbil, že všechno zlo odstraní. Tímto námětem se bude zabývat následující článek.