Podle Slovníku současné češtiny (2012) jsou Velikonoce „tradiční křesťanské svátky zmrtvýchvstání Krista“. Jsou ale opravdu křesťanské?

Když se ověřuje pravost nějakého uměleckého díla, je potřeba ho do detailu prozkoumat. Podobně pokud si chceme ověřit, jestli jsou Velikonoce křesťanské svátky, musíme se na ně podívat podrobněji.

Nejprve je potřeba si uvědomit, že Ježíš dal svým následovníkům pokyn, aby si slavnostně připomínali jeho smrt, a ne jeho vzkříšení. Tuto slavnost apoštol Pavel označil jako „Pánovu večeři“. (1. Korinťanům 11:20; Lukáš 22:19, 20)

Kromě toho, jak uvádí Encyclopædia Britannica, řada velikonočních tradic má s Ježíšovým vzkříšením „pramálo společného; jsou totiž převzaté z lidových zvyků“. Vezměme si například oblíbené velikonoční symboly – vejce a zajíčka. V knize Církevní rok a lidové obyčeje od Vlastimila Vondrušky se píše: „Od pohanských dob bylo vejce symbolem života, snad právě proto se spojovalo s oslavou jara.“ A The Encyclopedia of Religion uvádí: „Zajíc byl známý jako neobyčejně plodné zvíře, a tak symbolizoval příchod jara.“

Profesor Philippe Walter, odborník na středověkou literaturu, vysvětluje, jak různé lidové zvyky pronikly do oslav Velikonoc. Napsal, že „v době, kdy se pohanskému náboženství dávala křesťanská podoba“, bylo snadné propojit motiv Ježíšova vzkříšení s pohanským svátkem, při kterém se oslavoval „přechod ze zimy, symbolizující smrt, do jara, představujícího život“. Walter dodává, že to byl zásadní krok při začleňování křesťanských svátků do pohanského kalendáře. Otevřel dveře hromadnému obracení pohanů na křesťanskou víru.

Dokud byli naživu Ježíšovi apoštolové, k takovému směšování křesťanství s pohanstvím nedocházelo, protože tomu bránili. (2. Tesaloničanům 2:7) Apoštol Pavel však předpověděl, že po jeho „odchodu . . . povstanou muži a budou mluvit převrácené věci, aby za sebou odvedli učedníky“. (Skutky 20:29, 30) A na konci prvního století n. l. apoštol Jan konstatoval, že takoví muži už v křesťanském sboru jsou a svádí druhé ze správné cesty. (1. Jana 2:18, 26) Křesťanství tak vykročilo směrem k přijetí pohanských zvyků.

Někteří lidé možná tvrdí, že na přijetí takových zvyků nebylo nic špatného – aspoň prý pohané lépe pochopili význam Ježíšova vzkříšení. S takovým názorem by ale apoštol Pavel nikdy nesouhlasil. On sám procestoval velkou část Římské říše a setkával se s mnoha pohanskými zvyky. Nikdy se však lidem nesnažil přiblížit Krista tím, že by některý z těchto zvyků přijal. Právě naopak, všechny křesťany varoval: „Nedejte se nerovně spojit jhem s nevěřícími. Vždyť co má společného spravedlnost a nezákonnost? Nebo jaké podílnictví má světlo s tmou? ‚Vyjděte proto z jejich středu a oddělte se,‘ říká Jehova, ‚a přestaňte se dotýkat nečistého.‘“ (2. Korinťanům 6:14, 17)

Když jsme se tedy na Velikonoce podívali podrobněji, jaký závěr z toho můžeme udělat? Je zřejmé, že křesťanské svátky to rozhodně nejsou.