PROČ zrovna já? Proč Bůh připustil, aby se mi to stalo? Tyto otázky vrtaly hlavou 24letému Sidneimu z Brazílie. Měl nehodu na tobogánu a zůstal na invalidním vozíku.

Když lidé trpí v důsledku nehody, nemoci, smrti blízkého člověka, přírodní katastrofy nebo války, snadno získají pocit, že je Bůh zklamal. To ale není nic nového. Joba, o kterém se píše v Bibli, postihovala jedna katastrofa za druhou. Nesprávně za to obviňoval Boha: „Volám k tobě o pomoc, ale neodpovídáš mi; vstal jsem, abys mi projevil pozornost. Proměňuješ se, aby ses ke mně stal krutým; s plnou mocí své ruky na mne nevražíš.“ (Job 30:20, 21)

Job nevěděl, co je příčinou jeho problémů ani proč jim Bůh nezabrání. Bible nám naštěstí vysvětluje, proč se takové věci dějí a jak bychom na ně měli reagovat.

O Bohu se v Bibli píše: „Dokonalá je jeho činnost, neboť všechny jeho cesty jsou právo. Bůh věrnosti, u něhož není bezpráví; je spravedlivý a přímý.“ (5. Mojžíšova 32:4) Bylo by tedy logické a pochopitelné, že by chtěl, aby lidé trpěli? Používal by katastrofy k tomu, aby lidi trestal nebo očistil od hříchů?

Určitě ne. V Bibli se píše: „Když je někdo ve zkoušce, ať neříká: ‚Jsem zkoušen Bohem.‘ Vždyť Bůh . . . nikoho nezkouší.“ (Jakub 1:13) Z Bible se dozvídáme, že Bůh vytvořil lidem dokonalé podmínky pro život. Adamovi a Evě dal nádherný domov, všechno, co k životu potřebovali, a smysluplnou práci. Řekl jim: „Buďte plodní a přibývejte a naplňte zemi a podmaňte si ji.“ Neměli tedy žádný důvod být zklamaní. (1. Mojžíšova 1:28)

Dnes ale podmínky na zemi zdaleka nejsou dokonalé. V průběhu dějin lidé zažívali hrozné věci. Výstižně to popisují slova v Římanům 8:22: „Všechno tvorstvo nadále spolu sténá a je spolu v bolesti až dosud.“ Jak jsme se do takové situace dostali?

Abychom to pochopili, musíme se vrátit do doby, kdy utrpení začalo. Adam a Eva se nechali oklamat vzpurným andělem, který později dostal označení Satan, a odmítli Boží měřítka toho, co je dobré a špatné. Dali to najevo tím, že neposlechli zákaz jíst ze „stromu poznání dobrého a špatného“. Ďábel řekl Evě, že když Boha neposlechnou, tak nezemřou, a tím ho obvinil ze lži. Také ho obvinil z toho, že svým poddaným něco upírá – že právo rozhodovat o tom, co je dobré a špatné, by měli mít oni. (1. Mojžíšova 2:17; 3:1–6) Satan naznačil, že lidem by se bez Boha žilo líp. Z toho všeho vyvstala zásadní otázka: Má Bůh předpoklady k tomu, aby lidem dobře vládl?

Ďábel vznesl ještě další obvinění. Nařkl lidi z toho, že Bohu slouží ze sobeckých pohnutek. O věrném Jobovi Bohu řekl: „Nepostavil jsi sám plot okolo něho a okolo jeho domu a okolo všeho, co má všude kolem? . . . Ale napřáhni, prosím, pro změnu ruku a dotkni se všeho, co má, a viz, zdali tě neprokleje přímo do obličeje.“ (Job 1:10, 11) I když se Satan takto vyjádřil o Jobovi, v podstatě tím naznačil, že ze sobeckých pohnutek slouží Bohu všichni lidé.

Jak by se tyto zásadní otázky daly nejlíp vyřešit jednou provždy? Bůh, který je neskonale moudrý, má řešení, které v nikom z nás nezanechá pocit zklamání. (Římanům 11:33) Rozhodl,  že lidem dovolí, aby si nějaký čas vládli sami a tak se ukázalo, čí vláda je lepší.

Žalostné podmínky, které jsou dnes ve světě, dokládají, že lidské vlády naprosto selhaly. Nejenom že nedokázaly zajistit na zemi mír, bezpečí a spokojenost, ale přivedly ji na pokraj zničení. Současná situace potvrzuje tuto základní biblickou pravdu: „Muži, který kráčí, ani nepatří, aby řídil svůj krok.“ (Jeremjáš 10:23) Zaručit lidstvu trvalý mír, štěstí a blahobyt může jedině Boží vláda a přesně to je Božím záměrem. (Izajáš 45:18)

A jak ho Bůh uskuteční? Ježíš učil své následovníky, aby se modlili: „Ať přijde tvé království. Ať se stane tvá vůle, jako v nebi, tak i na zemi.“ (Matouš 6:10) Prostřednictvím tohoto království Bůh ve svůj čas odstraní všechny příčiny utrpení. (Daniel 2:44) Chudoba, nemoci a smrt budou patřit minulosti. V Bibli se píše, že Bůh „osvobodí chudého, volajícího o pomoc“. (Žalm 72:12–14) A pokud jde o nemoci, Bible slibuje: „Nikdo tam žijící neřekne: ‚Jsem nemocný.‘“ (Izajáš 33:24, Bible21) Dokonce i o těch, kdo zemřeli a jsou v Boží paměti, Ježíš řekl: „Přichází hodina, kdy ti všichni v pamětních hrobkách . . . vyjdou.“ (Jan 5:28, 29) Máme se opravdu na co těšit!

Sidnei, o kterém jsme se zmínili na začátku článku, asi 17 let po své nehodě řekl: „Boha Jehovu jsem za to nikdy nevinil, ale musím přiznat, že nejdřív jsem měl pocit, že mě zklamal. Občas jsem smutný, a někdy kvůli svému zdravotnímu omezení dokonce brečím. Z Bible jsem se ale dozvěděl, že ta nehoda nebyla trestem od Boha. Bible říká, že nás všechny ‚postihuje čas a nepředvídaná událost‘. K tomu, abych zůstal duchovně silný a pozitivní, mi pomáhá, že se modlím k Jehovovi a čtu si některé biblické verše.“ (Kazatel 9:11; Žalm 145:18; 2. Korinťanům 4:8, 9, 16)

Když víme, proč Bůh připouští utrpení a že dá všechny věci do pořádku, pomáhá nám to vyrovnat se s jakýmikoli pocity zklamání, které snad máme. Můžeme si být jistí, že Bůh je „dárcem odměny těm, kdo ho s opravdovostí hledají“. Lidé, kteří v něj a v jeho Syna projevují víru, nebudou zklamáni. (Hebrejcům 11:6; Římanům 10:11)