BIBLICKÁ RADA: „Velkoryse jeden druhému odpouštějte, jestliže má někdo proti jinému příčinu ke stížnosti. Stejně jako Jehova velkoryse odpustil vám, tak jednejte i vy.“ (Kolosanům 3:13)

Co tato rada znamená? V Bibli je hřích přirovnán k dluhu a odpuštění k jeho zrušení. (Lukáš 11:4) Jedna odborná publikace uvádí, že řecké slovo překládané v Bibli jako „odpustit“ znamená „prominout dluh a nevymáhat ho“. Když se tedy rozhodneme, že někomu odpustíme, neočekáváme z jeho strany žádné odškodnění. To neznamená, že špatné chování schvalujeme nebo zlehčujeme bolest, kterou nám způsobilo. Spíš se prostě rozhodneme, že vůči takovému člověku nebudeme zahořklí, a to ani v případě, že máme oprávněnou „příčinu ke stížnosti“.

Je praktická i dnes? Všichni jsme nedokonalí, a tak děláme chyby. (Římanům 3:23) Je proto moudré, když jsme ochotní druhým odpouštět, protože dřív nebo později budeme potřebovat, aby oni odpustili nám. Navíc je to dobré i pro nás. V jakém ohledu?

Když jsme nazlobení, zahořklí a nechceme odpustit, škodíme sami sobě. Takové negativní pocity a postoje nás můžou obírat o radost a ochuzovat náš život. Můžou také vést ke zdravotním problémům. Jedna zpráva uveřejněná v časopise Journal of the American College of Cardiology od doktora Joičiho Čida a profesora psychologie Andrewa Steptoea uvádí: „Současné výzkumy ukazují souvislost mezi hněvem a agresivitou a CHD [onemocněním věnčitých tepen].“

Naproti tomu odpouštěním hodně získáme. Například si tím udržujeme pokojné a přátelské vztahy. Především ale napodobujeme Boha, který těm, kdo litují svých chyb, velkoryse odpouští, a který to samé očekává od nás. (Marek 11:25; Efezanům 4:32; 5:1)