Proč Bůh za Židy nebojoval, jako to dělal v minulosti? Nebo proč je nepověřil, aby za svoje osvobození bojovali sami? Změnil se snad jeho názor na válčení? Ne. Radikálně se změnilo něco jiného. Židé neuznali, že Ježíš je Mesiáš. (Skutky 2:36) A tak jako národ přišli o zvláštní vztah, který s Bohem měli. (Matouš 23:37, 38)

Židovský národ a Zaslíbená země už nebyly pod Boží ochranou a Židé už nikdy nemohli oprávněně říct, že vedou války, které mají Boží schválení a podporu. Jak to předpověděl Ježíš, Bůh svou přízeň přenesl z doslovného izraelského národa na duchovní národ, o kterém Bible později mluví jako o „Božím Izraeli“. (Galaťanům 6:16; Matouš 21:43) Tímto národem byli duchem pomazaní křesťané. V prvním století jim bylo příhodně řečeno: „Nyní jste Boží lid.“ (1. Petra 2:9, 10)

Když teď byli křesťané „Božím lidem“, bojoval za ně Bůh, aby je osvobodil z římské nadvlády? Nebo je pověřil, aby proti svým utlačovatelům bojovali sami? Ani jedno z toho. Proč? Z Božího pohledu tehdy ještě nenastala ta správná doba, aby se bojovalo proti špatnosti a útlaku. Jak už bylo uvedeno v předchozím článku, v případě válek, které Bůh schvaluje, je to on sám, kdo rozhoduje, kdy se bude bojovat.

Křesťané v prvním století tedy měli podobně jako Boží služebníci ve starověku čekat, až Bůh špatnost a útlak ukončí. Bůh je nepověřil, aby proti svým nepřátelům bojovali. Jasně to vyplynulo z toho, co učil Ježíš Kristus. Například jim řekl: „Neustále milujte své nepřátele a modlete se za ty, kdo vás pronásledují.“ (Matouš 5:44) Když předpověděl, že Jeruzalém bude napaden římskou armádou, nedal svým učedníkům pokyn, aby bojovali, ale aby utekli. A přesně to udělali. (Lukáš 21:20, 21)

Kromě toho apoštol Pavel pod působením svatého ducha napsal: „Sami se nemstěte, . . . neboť je napsáno: ‚Pomsta je má; já oplatím, říká Jehova.‘“ (Římanům 12:19) Pavel použil slova, která Bůh řekl o několik století dřív a která jsou zaznamenaná ve 3. Mojžíšově 19:18 a 5. Mojžíšově 32:35. V předchozím článku jsme se dočetli, že jedním ze způsobů, jak Bůh ve starověku  vykonával pomstu za zlo spáchané na jeho lidu, bylo to, že mu pomáhal válčit proti nepřátelům. Pavlova slova tedy ukazují, že Boží názor na války se nezměnil. I v prvním století se na ně Bůh díval jako na právoplatný způsob, jak pomstít své služebníky a ukončit různé formy útlaku a špatnosti. Ale stejně jako v minulosti to byl on sám, kdo rozhodl, kdy se bude válčit a kdo bude válčit.

Je zřejmé, že Bůh nepověřil křesťany v prvním století, aby bojovali ve válkách. Ale co dnes? Pověřil nějakou skupinu k tomu, aby vedla války? Nebo právě teď žijeme v době, kdy zakročí a bude bojovat za své služebníky? Jaký je dnes Boží názor na války? Odpovědi na tyto otázky najdeme v posledním článku této série.