PANAGIOTA vyrůstala na jednom ostrově ve Středomoří. Během dospívání se začala živě zajímat o politiku. Později pracovala jako tajemnice jedné politické strany ve vesnici, kde žila. Dokonce chodila dům od domu, aby pro stranu získala peníze. Po nějaké době ale přišla o všechny iluze. I když si členové strany říkali, jací jsou kamarádi, byla mezi nimi běžná protekce, ctižádost, spory a žárlivost.

Daniel byl vychovávaný v silně věřící rodině v Irsku. Má ale pořád v živé paměti pokrytectví kněží, kteří se opíjeli, hráli hazardní hry a kradli z talíře na příspěvky. Přitom ho varovali před hořícím peklem, kde by skončil, kdyby hřešil.

Jeffery pracoval mnoho let v marketingu a prodeji u mezinárodní lodní společnosti, která měla pobočky ve Velké Británii a Spojených státech. Vzpomíná si na spoustu situací, kdy zákazníci a konkurenti při jednání s úřady podváděli. Za podpis smlouvy byli ochotní říct téměř cokoli.

Je smutné, že to nejsou ojedinělé případy. Pokrytectví je dnes naprosto běžné téměř v každé oblasti života – v politice, náboženství a obchodu. Výraz „pokrytec“ pochází z řeckého slova označujícího řečníka nebo herce na jevišti, který často nosil masku. Časem se tento výraz začal používat na kohokoli, kdo něco předstírá, aby druhé oklamal nebo dosáhl svých sobeckých cílů.

Ti, kdo se stali obětí nějakého pokryteckého jednání, prožívají silné emoce, jako třeba zahořklost a hněv. A možná si postesknou: Kdyby tak žádní pokrytci nebyli! V Bibli naštěstí nacházíme důvody, proč věřit, že to tak jednou bude.

Podle Bible nebyl prvním pokrytcem nějaký člověk, ale neviditelný duchovní tvor, Satan. Na začátku lidských dějin použil hada jako takovou masku a udělal ze sebe dobrodince. Chtěl totiž obelstít první ženu Evu. (1. Mojžíšova 3:1–5) Hodně lidí od té doby také předstírá, že jsou někým, kým nejsou. Dělají to proto, aby oklamali druhé a dosáhli svých sobeckých cílů.

Když ve starověku Izraelité začali uctívat falešné bohy a k tomu svému se chovali pokrytecky, Bůh je opakovaně varoval, k čemu jejich  jednání povede. Prostřednictvím proroka Izajáše o nich řekl: „Tento lid se přiblížil svými ústy a oslavovali mě pouze svými rty a své srdce ode mne daleko vzdálili.“ (Izajáš 29:13) Izraelité se nepolepšili, a tak Bůh dovolil, aby mocné národy zničily jejich náboženské centrum – Jeruzalém a chrám. Nejdřív to udělali Babylóňané v roce 607 př. n. l. a potom Římané v roce 70 n. l. Je vidět, že Bůh pokrytectví netoleruje donekonečna.

Bůh i jeho syn Ježíš si naopak velmi váží lidí, kteří jsou poctiví a upřímní. Když byl například Ježíš na zemi, přišel za ním muž, který se jmenoval Natanael. Jakmile ho Ježíš uviděl, zvolal: „Podívejte se, určitě Izraelita, v němž není žádný klam.“ (Jan 1:47) Natanael, známý také jako Bartoloměj, se stal jedním z 12 apoštolů. (Lukáš 6:13–16)

Ježíš trávil čas se svými následovníky a učil je, jak se Bůh dívá na různé věci. Neměli být pokrytečtí. Právě kvůli pokryteckému jednání Ježíš ostře kritizoval tehdejší náboženské vůdce. Podívejme se, co například dělali.

Okázale dávali najevo svou „spravedlnost“. Ježíš svým posluchačům řekl: „Dejte dobrý pozor, abyste neprováděli svou spravedlnost před lidmi, . . . právě jak to dělají pokrytci.“ Také je vybídl, aby chudým lidem dávali dary „vskrytu“ neboli nenápadně. Měli se modlit v soukromí, ne aby je druzí viděli. Pak by jejich uctívání bylo upřímné a Bůh by si ho vážil. (Matouš 6:1–6)

Rádi kritizovali. Ježíš řekl: „Pokrytče! Vytáhni nejprve trám ze svého vlastního oka a pak jasně uvidíš, jak vytáhnout stéblo slámy z oka svého bratra.“ (Matouš 7:5) Když člověk poukazuje na chyby druhých, přestože sám má větší chyby, dělá se lepším, než je. Skutečnost je totiž taková, že „všichni zhřešili a nedosahují Boží slávy“. (Římanům 3:23)

Měli špatné pohnutky. Jednou se stalo, že učedníci farizeů a Herodovi stoupenci přišli za Ježíšem ohledně placení daně. Lichotili mu: „Učiteli, víme, že jsi pravdomluvný a vyučuješ Boží cestě podle pravdy.“ Pak mu položili záludnou otázku: „Je zákonné platit césarovi daň z hlavy, či nikoli?“ Ježíš jim odpověděl: „Proč mě zkoušíte, pokrytci?“ Nazval je tak právem, protože ve skutečnosti nechtěli znát odpověď, ale jejich cílem bylo, „aby ho chytili v řeči“. (Matouš 22:15–22)

Když o Letnicích roku 33 n. l. vznikl křesťanský sbor, vyznačoval se upřímností a poctivostí. Praví křesťané se ze všech sil snažili zbavit sklonů k pokrytectví. Například Petr, jeden z 12 apoštolů, spoluvěřící vybízel, aby si projevovali nepokryteckou bratrskou náklonnost. (1. Petra 1:22) A apoštol Pavel své spolupracovníky povzbuzoval, aby mezi nimi byla „láska, která plyne z čistého srdce, z dobrého svědomí a z nepokrytecké víry“. (1. Timoteovi 1:5, Nový zákon, Žilka)

To, co učil Ježíš a apoštolové a o čem můžeme číst v Bibli, má dnes stejnou sílu jako v prvním století. Apoštol Pavel o tom napsal: „Slovo Boha je živé a vykonává moc a je ostřejší než jakýkoli dvojsečný meč a proniká až k rozdělení duše a ducha a kloubů a jejich morku a je schopné rozeznávat myšlenky a úmysly srdce.“ (Hebrejcům 4:12) Mnoha lidem, kteří poznávají Bibli a snaží se podle ní žít, už tato kniha pomohla zbavit se pokrytectví a být upřímní a poctiví. Zamyslete  se nad tím, co zažili tři lidé, o kterých byla zmínka v úvodu článku.

V životě Panagioty nastala zásadní změna, když přijala pozvání na shromáždění svědků Jehovových. Nikdo se tam nechoval dobře jenom proto, aby udělal dojem na druhé. Říká: „Viděla jsem tam opravdovou lásku a upřímný zájem o ostatní. To jsem za ta léta v politice nikdy nezažila.“

Panagiota začala studovat Bibli a časem se dala pokřtít. To se stalo před 30 lety. Vzpomíná: „Našla jsem smysl života, ne když jsem dům od domu propagovala politickou stranu, ale když jsem začala mluvit s lidmi o Božím království. To jediné může zajistit, že tu bude spravedlivý svět.“

Daniel v křesťanském sboru duchovně rostl a dostal určité odpovědné úkoly. O několik let později ale udělal chybu, kvůli které ho začalo trápit svědomí. Říká: „Když jsem si vzpomněl na pokrytectví, které jsem před lety viděl v církvi, cítil jsem, že se svých úkolů ve sboru musím vzdát. Nemohl jsem žít s tím, že by si o mně spolukřesťané mysleli něco, co není pravda.“

Po nějakém čase svědomí Danielovi dovolilo úkoly ve sboru znovu přijmout. Taková poctivost je vlastní těm, kdo slouží Bohu bez pokrytectví. Snaží se vytáhnout „trám“ z vlastního oka a až pak se nabídnou, že vytáhnou „stéblo slámy“ z oka svého bratra.

Jeffery, který se pohyboval v obchodním světě, řekl: „Jak jsem poznával Bibli čím dál víc, uvědomoval jsem si, že už nemůžu být tím mazaným, výmluvným obchodníkem, který je pro podpis smlouvy ochotný říct cokoli. Na moje svědomí měly vliv takové biblické verše jako Přísloví 11:1, kde se píše, že ‚podvodné váhy jsou Jehovovi něčím odporným‘.“ Na rozdíl od těch, kdo položili Ježíšovi otázku ohledně placení daně, se Jeffery naučil jednat se spoluvěřícími i ostatními lidmi bez postranních úmyslů.

Miliony svědků Jehovových po celém světě žijí podle toho, co se z Bible naučili. Neúnavně se snaží „obléci novou osobnost, jež byla stvořena podle Boží vůle v pravé spravedlnosti a věrné oddanosti“. (Efezanům 4:24) Povzbuzujeme vás, abyste zjistili, kdo svědkové Jehovovi jsou a čemu věří. Můžou vám pomoct dozvědět se o novém světě, který Bůh slibuje. V něm „bude přebývat spravedlnost“ a žádné pokrytectví už nebude. (2. Petra 3:13)