Nemluv tolik: Neměj pocit, že všechno musíš říct ty. Příkladem v tom je Ježíš, který používal otázky, aby přivedl druhé k zamyšlení a oni tak sami došli ke správnému závěru. (Mt 17:24–27) Díky otázkám bude studium živější. Taky ti pomůžou zjistit, čemu zájemce věří a jak látce rozumí. (be 253 ¶2, 3) Když se na něco zeptáš, trpělivě počkej na odpověď. Pokud zájemce odpoví špatně, neříkej mu hned, jak je to správně, ale polož mu další otázky, díky kterým dojde ke správnému závěru sám. (be 238 ¶1, 2) Nemluv rychle, aby zájemce stíhal vnímat nové myšlenky. (be 230 ¶4)

Nekomplikuj to: Nepodlehni pokušení říct k danému tématu všechno, co víš. (Jan 16:12) Zaměř se na hlavní myšlenku odstavce. (be 226 ¶4, 5) Některé detaily jsou sice zajímavé, ale můžou odvést pozornost. (be 235 ¶3) Když zájemce hlavní myšlence porozumí, přejděte k dalšímu odstavci.

Nezůstaň u pouhých informací: Naším cílem není jenom probrat danou látku, ale zapůsobit na srdce. (Lk 24:32) Využij moc, kterou má Boží Slovo, a to tak, že se zaměříš na klíčové biblické verše. (2Ko 10:4; Heb 4:12; be 144 ¶1–3) Používej jednoduché příklady a přirovnání. (be 245 ¶2–4) Přemýšlej o tom, jaké má zájemce názory a s čím má problém, a snaž se tomu studium přizpůsobit. Pokládej mu otázky jako například: Jak na tebe působí to, co teď studujeme? Co se z toho dozvídáš o Jehovovi? Co ti to přinese, když tuto radu uplatníš? (be 238 ¶3–5; 259 ¶1)