Když ve službě otevře dítě, měli bychom se zeptat, jestli můžeme mluvit s rodiči. Tím dáme najevo, že si uvědomujeme, že ho vychovávají oni. (Př 6:20) Pokud nás dítě pozve dál, měli bychom to odmítnout. Jestliže není možné s rodiči mluvit, měli bychom přijít jindy.

O rozhovor s rodiči bychom měli poprosit i v případě, že nám otevře dospívající. Když to není možné, můžeme se zeptat, jestli nechávají na něm, aby si vybral, co bude číst. Pokud ano, můžeme mu nabídnout nějaké publikace a odkázat ho na jw.org.

Když přijdeme za takovým mladým člověkem na opětovnou návštěvu, měli bychom i v tomto případě požádat o rozhovor s rodiči. To nám umožní vysvětlit jim účel naší návštěvy a ukázat jim v Bibli dobré a spolehlivé rady pro rodiny. (Ža 119:86, 138) Když na rodiče bereme ohled a máme k nim úctu, můžeme vydat dobré svědectví a možná díky tomu budeme mít další příležitosti předat jim dobrou zprávu. (1Pe 2:12)