6. kapitola

Bůh přichází lidstvu na pomoc

1. Jak můžeme získat důvěru, že Bůh přijde lidstvu na pomoc?

V SOULADU s důstojností svého vesmírného panství Jehova Bůh řeší podivuhodným způsobem zdánlivě neřešitelné problémy. Když pak vidíme výsledky, říkáme: ‚Jinak by se to ani nemohlo udělat, aby to bylo tak dokonalé, spravedlivé a celkově dobré.‘ (Viz Izaiáš 55:9) Jak Bible ukazuje, již v době,  kdy byla popírána oprávněnost Božího panství, Bůh oznámil, že přijde na pomoc lidskému rodu, když oznámil: „Ono [to semeno] ti [satanovi] rozdrtí hlavu.“ (1. Mojžíšova 3:15) V průběhu času Bůh lidem dovolil, aby viděli, jak uskuteční své předsevzetí.

2, 3. (a) Kdo byl Bohem určen, aby byl zaslíbeným „semenem“? (b) Z jakého důvodu bylo logické, že byl vybrán právě on?

² Kdo byl zvláště určen Bohem, aby byl oním „semenem“, které nakonec rozdrtí satanovi hlavu? Jehovův jednozplozený Syn! Byl vyvolen k tomu, aby sloužil jako hlavní činitel při řešení sporné otázky důstojnosti a spravedlnosti Jehovova panství a svrchovanosti. Proč právě tato velká osobnost, která byla tak blízko Jehovovu srdci? Když satan nadhodil svou spornou otázku, která zpochybňovala věrnou oddanost všech osobností ve vesmíru, zpochybňovala i věrnou oddanost tohoto Božího Syna. Ve skutečnosti byla otázka věrné oddanosti míněna ještě více vzhledem k němu než vzhledem k ostatním Božím tvorům, protože on byl nejvýznamnějším Božím synem a zaujímal druhé nejvyšší postavení ve vesmíru. Spolupracoval s Bohem při tvoření vesmíru. (Kolossenským 1:15–17) Boží vyzývatel mohl říci: ‚Od něho by se mělo očekávat více než od všech ostatních tvorů, že bude věrně sloužit Bohu.‘ Satanova výzva tak přivedla tohoto mocného Božího tvora do popředí zájmu.

³ Kromě toho, v 8. kapitole Přísloví řekl tento Syn jako zosobněná moudrost o dílech, které Bůh stvořil: „Věci, které jsem měla ráda, byly u lidských synů.“ (Verš 31) Hluboce miloval lidstvo. Vzal na sebe ochotně úkol ospravedlnit svého Otce především z věrné oddanosti k němu, ale také z lásky k lidstvu.

4. Proč nemohl Bůh přehlížet hřích a nepotrestat ho?

⁴ Mohl tedy Jehova Bůh ze své lásky k lidstvu odpustit satanovi, a též Adamovi, že zanesli zlo do vesmíru? Mohl Bůh říci nějakému hříšníkovi: ‚Mám tě rád a chci ti prokázat milosrdenství, přehlédnu tedy prostě tvůj hřích‘? S ohledem na svůj smysl pro právo a spravedlnost nemohl přehlížet hřích a nechat jej bez trestu. Kdyby to udělal, podkopal by základy svého panství. — Žalm 89:14; 89:15, KB.

5. Co se děje s vládami, když přehlížejí bezzákonnost a nechávají zločince bez potrestání uniknout?

⁵ Dnes máme v některých národech na zemi příklady, kam to vede, jedná-li se s přestupníky „mírně“ a přehlíží-li se bezzákonnost. V mnoha případech se postupovalo proti trestným činům shovívavě a ne dost energicky. Zločinci byli ponecháni na svobodě. To vede k tomu, že lidé ztrácejí důvěru k vládám a nakonec se všechno hroutí. Vládce vesmíru nedovolí, aby se totéž stalo s jeho zákony.

6. Jak vyjádřil prorok Abakuk a apoštol Pavel, že Bůh nepřehlíží hřích?

⁶ Proto Jehova nemůže přehlížet hřích. Jako nejvyšší  Pán vesmíru má odpovědnost za to, aby se ve vesmíru dodržovalo právo a pořádek. „Bohu se nelze vysmívat.“ (Galatským 6:7) U Abakuka 1:13 říká prorok Jehovovi: „Máš příliš čisté oči, abys viděl, co je špatné; a nemůžeš se dívat na nesnáze. Proč se díváš na ty, kteří jednají proradně?“ Jehova ponechává působit činitele zla z určitého dobrého důvodu a jenom na poměrně krátký čas. Cesta, pro kterou se Bůh rozhodl, je skutečně jediná, která může lidstvu opravdu pomoci.

PRÁVNÍ PROBLÉM

7. (a) Jak „prodal“ Adam lidstvo do otroctví hříchu a smrti? (b) Jak vyjadřuje Žalm 49:6–9; 49:7–10, KB lidskou bezmocnost osvobodit se?

⁷ Adam prodal své budoucí potomky do otroctví hříchu a smrti. Za tento „prodej“ získal cenu, že mohl jednat podle své vlastní vůle a vzbouřit se proti Bohu. (Římanům 7:14) Lidská bezmocnost v úsilí osvobodit se z otroctví smrti, je vyjádřena v Žalmu 49, verše 6 a 9 (7 až 10, KB): „Ti, kteří se spoléhají na své prostředky k obživě a neustále se chlubí hojností svého bohatství, žádný z nich nemůže nijak vykoupit ani bratra, ani za něho dát Bohu nějaké výkupné (a výkupní cena za jejich duše je tak cenná, že přestala na neurčitý čas), aby dále žil navždy a neviděl jámu.“ Cena byla příliš drahocenná a příliš vysoká, než aby ji mohl někdo z lidí dosáhnout. Pokud by záleželo na schopnosti nedokonalých lidí, nebyla by na „neurčitý čas“ žádná naděje na osvobození, protože by k této naději nebyl žádný důvod. Má-li být tedy člověk opravdu osvobozen, musí opatření pro toto osvobození učinit Bůh. — Srovnej žalm 79:9.

8, 9. Co musel udělat Jehova Bůh, aby lidstvu pomohl a přitom zachoval důstojnost a spravedlnost svého panství?

⁸ Bůh musel mít právní podklad pro své jednání s lidmi, kteří se narodili v hříchu, i když sami neměli žádnou vinu. (Žalm 51:5; 51:7, KB; Římanům 5:12) Stejně tak museli všichni lidé provždy umírat, protože Boží zákon vyžaduje, aby hříšníci byli z vesmíru odstraněni. Jenom oběť jiného dokonalého člověka mohla zaplatit onu „cennou“ hodnotu a vykoupit zpět to, co Adam prodal. — 1. Timoteovi 2:5, 6.

⁹ Jehova tedy potřeboval někoho, jehož oběť by mohla být právním podkladem a jehož prostřednictvím by mohl jednat. Jako lidská vláda nemůže dost dobře vyjednávat se zločinci, tak nemůže Jehova Bůh jednat přímo s hříšnými lidmi, chce-li zachovat důstojnost a spravedlnost svého panství.

10, 11. Jak Bůh, když odpustil hříchy a ospravedlnil lidstvo, ukázal (a) svou spravedlnost a právo, (b) škodlivost hříchu a své vlastní milosrdenství?

¹⁰ Jehova tím, že zřídil tento právní podklad, mohl dokázat oprávněnost svého vesmírného panství a dovolit, aby  vyšla najevo ohromná škodlivost hříchu. Současně mohl lidstvu prokázat milosrdenství. Apoštol Pavel to vyjádřil slovy:

¹¹ „Protože všichni zhřešili a nedostává se jim Boží slávy. A je to jako volný dar, že jsme prohlášeni za spravedlivé z jeho nezasloužené laskavosti skrze osvobození výkupným, které zaplatil Kristus Ježíš. Bůh jej poslal jako oběť, aby vírou v jeho krev došlo k usmíření. To proto, aby dal najevo svou vlastní spravedlnost, protože odpouštěl hříchy, které se staly v minulosti, zatímco Bůh projevoval shovívavost, aby tak dal najevo svou vlastní spravedlnost v tomto přítomném období, aby byl spravedlivý, i když prohlašuje za spravedlivého člověka, který má víru v Ježíše.“ — Římanům 3:23–26.

12. Před jakými problémy stojí člověk, který by chtěl prokázat milosrdenství někomu „nevítanému“ a přivést jej do vlastní rodiny? (Římanům 5:8)

¹² Příkladem z denního života bychom si mohli znázornit rozumnost a zákonnost Božího jednání. Řekněme, že jeden muž, který je hlavou poctivé, řádné, poslušné rodiny, ví o nějakém mladém muži ve vězení, který dostal vysoký trest za to, že se dopouštěl bezpráví. Tento mladý muž se pohyboval ve špatné společnosti a dostal se na špatnou cestu. Onen muž však věří, že mladému muži může pomoci a případně ho může rehabilitovat. S ohledem na sebe a na svoji řádnou, poctivou rodinu však nemůže mladíka ihned přivést do svého domu a dovolit, aby jeho rodina s ním pěstovala společenství. Co tedy může udělat, aby mu pomohl?

13. Jaké kroky by mohl podniknout muž, který by chtěl přivést mladého muže jako vhodného a zákonného člena do své rodiny?

¹³ Mohl by požádat nějakého přítele, aby zaplatil pokutu a tak zrušil soudní rozsudek proti vězni, a potom dát návrh, aby na přítele bylo převedeno poručnictví. Přítel může dát mladému muži vhodné poučení a výchovu, a pak jej předat otci rodiny jako rehabilitovaného, takže mladík může být přijat do rodiny jako její řádný, poctivý člen. Tím by byly zcela splněny všechny právní požadavky. Otec rodiny jednal podle práva a spravedlnosti a zároveň prokázal mladému muži milosrdenství.

14. Na jakém základě smířil Bůh lidskou rodinu se sebou samým?

¹⁴ Podobně jedná Bůh s lidskou rodinou prostřednictvím svého Syna, Ježíše Krista, který slouží jako Jehovův zmocněnec. Kdo poslušně uzná Boží uspořádání, získá před ním zákonné postavení. Je vykoupen a usmířen neboli přiveden do souladu s Bohem. (Kolossenským 1:13, 14, 20). Získá osobní vztah k Bohu a může jej nazývat „Otcem“. — Matouš 6:9.

BOŽÍ SYN PŘICHÁZÍ NA ZEM

15. Proč musel být Boží Syn poslán na zem?

¹⁵ Boží Syn byl poslán na zem proto, aby se stal člověkem,  narozeným z ženy. Tak mohl zde na zemi, kde byla nadhozena sporná otázka, prokázat svou ryzost. Mohl být také výkupní cenou za lidstvo. Zázračným zrozením z panny Marie se stal lidským synem Božím. — Galatským 4:4.

16. (a) Jak se Ježíš narodil jako dokonalé dítě, když měl nedokonalou matku? (b) Proč Ježíš potřeboval, jako dítě a rovněž později, zvláštní ochranu?

¹⁶ Tento syn se sice narodil z nedokonalé ženy, sám však byl dokonalý a bezvadný. Jeho dokonalý život byl přenesen z nebeské, duchovní oblasti do lůna Marie. Anděl Gabriel Marii oznámil: „Přijde na tebe svatý duch a zastíní tě moc Nejvyššího. Proto také to, co se narodí, bude se nazývat svaté, Boží Syn.“ (Lukáš 1:35) Boží svatý duch obehnal Marii hradbou neviditelné moci, aby se mohl Ježíš Kristus narodit jako dokonalé dítě. Satan, ďábel, velice toužil, kdyby to bylo možné, zničit nebo poškodit tohoto Syna ještě před jeho narozením. Uvažuj o jeho pozdějších pokusech zabít Ježíše, jak jsou uvedeny u Matouše 2:7–16 a Lukáše 4:28–30.

17. Jak ukazuje Písmo, že si Ježíš uchoval svou dokonalost až do smrti?

¹⁷ Ježíš zůstal během celého svého lidského života v dokonalém stavu. Byl „věrně oddaný, bezelstný, neposkvrněný, oddělený od hříšníků“. (Židům 7:26) Ježíšova životní pouť zde na zemi vyřešila otázku ryzosti Bohu dokonale a beze vší pochyby. Ježíš řekl před svou obětní smrtí: „Přichází vládce světa. A nemá nade mnou moc“ a „Nyní probíhá soud tohoto světa, nyní bude vládce tohoto světa [ďábel] vyvržen.“ (Jan 14:30; 12:31; 2. Korintským 4:4) Satan nebyl nikdy schopen, aby přiměl Ježíše Krista vzdát se pod nátlakem, protože neměl nad Ježíšem moc. Neměl nic vhodného, co by mohl Ježíšovi vytknout. Ježíš „přemohl svět“ tím, že odmítl hřešit spolu s ním. — Jan 16:33; 8:46.

18. (a) Proč nebyla spravedlnost, kterou měl Ježíš jako člověk, žádný dar? (b) Proč je pro každého jiného člena lidské rodiny prohlášení za spravedlivého volným darem?

¹⁸ Apoštol Pavel prohlásil o Ježíšovi: „Naučil se poslušnosti z toho, co trpěl, a když byl učiněn dokonalým, stal se zodpovědným za věčnou záchranu všech těch, kteří jej poslouchají.“ (Židům 5:8, 9) Bůh tedy prohlásil Krista na konci jeho pozemského života za spravedlivého Kristovou vlastní zásluhou. Byl vzkříšen k životu v duchu, „prohlášen za spravedlivého v duchu.“ (1. Timoteovi 3:16) Obdržel úřad dokonalého velekněze ve prospěch lidstva a byl do tohoto úřadu uveden v nebi. Bůh nemusel propůjčit Kristu spravedlnost jako dar, neboť ji jako bezhříšný člověk měl a zachoval si ji stejně jako své spravedlivé postavení u Boha od začátku až do konce. Proto byla Ježíšova oběť dokonalá a mohla sloužit jako základ toho, aby jiní lidé byli prohlášeni za spravedlivé.  Jsou-li jiní prohlášeni za spravedlivé, není to na základě jejich vlastní spravedlnosti, ale je to na základě výkupní oběti Ježíše Krista. V jejich případě se skutečně jedná o dar, který jim byl dán. — Římanům 5:17.

19. Jaký postoj zaujímá Ježíš k těm, kteří chtějí sloužit Bohu?

¹⁹ Na základě svého věrného života byl Ježíš oprávněn stát se obhájcem těch, kteří chtějí sloužit Bohu. Apoštol Jan napsal: „Jestliže někdo přece hřeší, máme u Otce pomocníka [nebo obhájce], Ježíše Krista, spravedlivého. A on je usmiřující obětí za naše hříchy.“ (1. Jana 2:1, 2) Je také nazýván „prostředníkem mezi Bohem a lidmi“. (1. Timoteovi 2:5) Ďábel se snažil najít chyby na Božích služebnících již od doby Adamova syna Ábela. Satan je označen jako „žalobce našich bratrů, který je dnem i nocí obviňuje před naším Bohem.“ — Zjevení 12:10.

20. Co dělá Ježíš jako obhájce a prostředník ve prospěch Božích služebníků?

²⁰ Tak se v právní při Ježíš Kristus objevil před Bohem jako právní zástupce. Když věrní Boží služebníci udělají chybu a dopustí se hříchu, předkládá Ježíš před soudce Boha důkaz, že si nezasluhují smrt — že jeho usmiřující oběť překrývá jejich chyby a hříchy. Dokazuje, že měli v úmyslu jednat správně i přes svou nedokonalost. (Římanům 7:15–19) Obrací pozornost na jejich skutky víry a na to, že vzývají Boha s pravým pokáním, když se dopustili hříchu. (Židům 6:10) To všechno dělají na základě Ježíšovy oběti. (Jan 16:23) A Bůh přijímá Ježíšovu přímluvu za ně.

JAK JEŽÍŠ ZÍSKÁVÁ „DĚTI“

21. (a) Jak mohl Ježíš jako jediný člověk dát „svou duši jako výkupné výměnou za mnohé“? (b) Proč je známý jako „poslední Adam“?

²¹ Když byl Ježíš na zemi jako člověk, měl schopnost založit rodinu přirozeným lidským způsobem. Nezaložil si tuto rodinu, ale svou obětí se této možnosti vzdal. Řekl: „Syn člověka nepřišel, aby mu bylo slouženo, ale aby sloužil a dal svou duši jako výkupné výměnou za mnohé.“ (Matouš 20:28) Ježíš se tak stal „posledním Adamem“. Adam založil nedokonalou rodinu se špatnými rysy. Ježíš Kristus zakládá rodinu, která usiluje o spravedlnost. Jednotlivci mohou být z Adamovy rodiny přeneseni, prostřednictvím spravedlnosti Ježíše Krista přetvořeni, a tím, že si obléknou novou osobnost, mohou být ‚k jeho obrazu‘. Mohou být očištěni jako synové „posledního Adama“. — 1. Korintským 15:45, 49.

22. (a) Jak ukazuje Izaiáš 53:10 způsob, jakým Ježíš obdržel děti? (b) Ponechá si Ježíš tyto děti navždy jako své vlastní, nebo co udělá?

²² Prorok Izaiáš popsal pod inspirací některá z Ježíšových utrpení a potom řekl Jehovovi: „Položíš-li jeho duši jako oběť za vinu, uvidí své potomky.“ (Izaiáš 53:10) Kristus  neobdržel potomky přirozeným způsobem. Jako „Věčný otec“ však zakládá rodinu, která nese jeho vlastnosti, způsobem, který popisuje Izaiáš, protože Jehova položil „jeho duši jako oběť za vinu“ pro lidstvo. (Izaiáš 9:6) Musíme však mít na mysli, že až Ježíš Kristus přivede osvobozené a ospravedlněné lidstvo k dokonalosti, předá je Jehovovi Bohu, Otci, „jemuž každá rodina v nebi i na zemi vděčí za své jméno“. — Efezským 3:14, 15; 1. Korintským 15:26, 28.

VÝKUPNÉ MAŘÍ ÚČINEK HŘÍCHU

23. Jak je možné říci, že výkupným, které opatřil Ježíš, budou zmařeny hříchy?

²³ Úhrnem lze říci, že výkupné, které opatřil Boží Syn, maří účinek Adamova hříchu. Adamův hřích přivedl všechny lidi na nižší úroveň. Výkupné ovšem nezachraňuje každou jednotlivou lidskou duši, ale zmaří účinek hříchu, který je nám vrozen. Jak? Každá jednotlivá duše, která se chce osvobodit od hříchu a nedokonalosti může hřích a nedokonalost odstranit a úplně se očistit. I ti, kteří budou vzkříšeni, dostanou příležitost, aby mohli výkupné použít. (Skutky 24:15) Jen ti, kteří nechtějí mít nad sebou Jehovovu vládu, neobdrží život. Nemilují spravedlnost ani nemají v nenávisti bezzákonnost. Odsuzují se sami tím, že ke zděděnému hříchu přidávají své vlastní úmyslné hříchy. — Jan 3:17–21, 36.

24. (a) Bude na konci odstraněno všechno, co připomíná Adamovu vzpouru? (b) Zůstanou ve vesmíru nějaké stopy po satanovu úsilí?

²⁴ Kristova výkupní oběť, která je nám k užitku prostřednictvím jeho královského panství, tudíž úplně odstranila to, co Adam udělal. Poslední nepřítel, smrt (smrt, která přišla na lidstvo Adamovým hříchem), bude zničen. Až bude odstraněna smrt, potom všechno, co Adam udělal — všechno, co lidstvu přivodil — už zde vůbec nebude. Nebude zde již vůbec nic, co by poukazovalo na Adamův hřích. (1. Korintským 15:26, 55–57) A nic také nebude poukazovat na ďáblův hřích, protože Bible říká: „Proto byl Boží Syn učiněn zjevným, totiž aby přerušil ďáblovo dílo.“ (1. Jana 3:8) Satanovo úsilí bude úplně zmařeno a on sám dokonce ztratí život. Stín, který byl vržen na Boží jméno, bude úplně vyhlazen. Boží jméno bude provždy plně ospravedlněno, a ti, kteří si přejí Boží svrchovanost, zůstanou naživu k jeho chvále. — Žalm 150.

25. Jak by měla reagovat naše srdce, když vidíme, co Bůh udělal, aby pomohl lidstvu?

²⁵ Jaká je Boží milující laskavost! A jaká je láska Pána Ježíše Krista! Můžeme říci s apoštolem Pavlem: „Ó hloubko bohatství moudrosti a poznání Božího! Jak nevyzpytatelné jsou  jeho soudy a nemožné je vystopovat jeho cesty!“ (Římanům 11:33) Je naprosto jedno, co svět ještě udělá, aby zaséval pochyby a aby útočil na naši víru. My můžeme s plným oceněním zvolat: „Tento Bůh si zaslouží, abychom se mu plně oddali a sloužili mu!“ — Viz Filippenským 3:8, 9.

[Studijní otázky]