Jak daleko postoupily přípravy?
12. kapitola
Jak daleko postoupily přípravy?
1, 2. (a) Co lidé většinou myslí výrazem „Bůh je mrtev“? (b) Proč to někteří říkají?
PŘI svých úvahách jsme si již hodně řekli o Božím předsevzetí. Co však Bůh dělá, aby své předsevzetí splnil? Když někteří lidé vidí, že se světové poměry nezlepšují, říkají, že „Bůh je mrtev“. Myslí tím, že nedělá nic, aby pomohl lidstvu.
2 Tento postoj lze vysvětlit tím, že to vyžaduje víru, abychom viděli Boží postupné přípravy na spravedlivý nový svět, který bude vládnout zemi. „Víra“, říká Bible, „je jisté očekávání věcí, v něž doufáme, zřejmý důkaz o skutečnostech, ačkoli je nevidíme.“ — Židům 11:1
3. Jak se na věci dívá nevěřící člověk?
3 Nevěřící člověk ve skutečnosti od Boha nic nečeká, ani v něj nedoufá, protože nevěří v Boží zaslíbení. Dívá se na věci povrchně a vidí je jinak, než člověk věřící. Ale proč Bůh vyžaduje víru?
4. Proč Bůh vyžaduje víru?
4 Bůh je jako otec, který si přeje, aby jej děti milovaly pro jeho dobrotu a přijímaly jeho sliby a věřily mu, aniž viděly všechno předem. Dítě, které nevěří svému dobrému otci, bude zlobit a případně způsobí potíže a uvalí na rodinu potupu. Takové dítě si nezaslouží rodičovskou náklonnost. Bůh odpovídá svým pozemským tvorům, kteří k němu vzhlížejí s vírou, a pomáhá jim stejně, jako by to dělal dobrý otec. — Žalm 119:65–68.
5, 6. (a) Znázorni, jak mohou události značně oklamat nevěřící. (b) V čem byl rozdíl mezi křesťany a většinou Židů v letech 66–70 n. l.
5 Zničení Jeruzaléma v roce 70 n. l. znázorňuje, jak klamný je povrchní názor na věci, které nechceme vidět vírou v pravém světle. Asi třiatřicet let před touto událostí Ježíš předpověděl, že k ní dojde, až bude Jeruzalém obklíčen vojsky. Řekl, že až se vojska objeví, měli by křesťané ihned vyjít z města, neboť zničení Jeruzaléma bude blízko. (Lukáš 21:20–24) Podle židovského historika prvního století, Josepha, obklíčili Římané Jeruzalém pod vedením generála Cestia Galla v roce 66 n. l. a měli v úmyslu město dobýt. Potom Gallus z nevysvětlitelného důvodu odtáhl. Židé a jiní, kteří se stali křesťany, okamžitě uprchli, protože pochopili, že se stalo přesně to, co předpověděl Ježíš. Ostatní Židé však pronásledovali Gallovy oddíly a způsobili jim těžké ztráty.
6 Většina jeruzalémských Židů byla hrdá na své vítězství. Zdálo se, že nebezpečí pominulo. Křesťané se však nepokoušeli o návrat do Jeruzaléma. Židům, kteří v něm zůstali, to snad připadalo pošetilé. O necelé čtyři roky později se však Římané vrátili pod vedením generála Tita, úplně město zničili a více než devět desetin jeho obyvatel usmrtili. Ano, věřící viděli to, co se neobjevilo na povrchu, a zachránili si život. Viděli něco, co Židé všeobecně, ačkoli měli příležitost vidět, nespatřili. Židé jako národ odmítli Ježíše Krista, a tím odmítli moudrost, která by je zachránila. — Srovnej s Jeremiášem 8:9.
7. Jak můžeme vědět, že Bůh pracuje na splnění svého zaslíbení?
7 Potřebujeme získat správnou představu o tom, co Bůh podle svého zaslíbení dělá, aby ukončil lidské útrapy. Ale jak ji získat? Zkoumáním dějinných záznamů. Zjistíme totiž, že Bůh na svém předsevzetí postupně pracoval od okamžiku, kdy vznikly mezi lidmi problémy. To, co potom poznáme, nebudou pouhé teorie či spekulace, ale „zřejmý důkaz o skutečnostech“, na kterých vybudujeme pevnou víru.
POLOŽENÍ ZÁKLADU
8. Proč trvalo Bohu tak dlouho, než začal se svým panstvím nad zemí?
8 Jehova zaslíbil, že bude panovat nad celou zemí a nastolí mír a jednotu. Nehodlá však vládnout pouhým násilím. Spíše se stará o to, aby lidé byli duchovně osvíceni a poučeni, aby ho znali a ochotně se podřizovali jeho správě. (Žalm 110:3) Proto trvalo dlouhou dobu, než byl položen základ pro to, aby mu celý svět lidstva mohl sloužit. Bůh musel oznámit svá měřítka a vysvětlit zásady své spravedlivé správy a také její působnost.
9. Proč je Boží způsob, kterým nás učí, lepší, než kdyby mluvil silným hlasem z nebe?
9 Jehova je však neviditelný Bůh. (1. Timoteovi 1:17) Jak to udělá, aby mu rozuměli lidé z masa a krve? Neprojeví se pouze silným, bázeň vzbuzujícím hlasem z nebe. Ne, Bůh zjevil své zásady a vlastnosti svým jednáním s lidmi. Oč poučnější, přesvědčivější a působivější je nejen slyšet a číst Boží prohlášení, jak je zaznamenali věrní muži, ale i spatřovat v historické zprávě důkaz, že to, co řekl, také vykonal.
10. Kdy Bůh poprvé pozoruhodně dokázal světu, že není nečinným Bohem, ale že se zajímá o lidské záležitosti?
10 V první části lidských dějin — do potopy — Jehova Bůh lidem dovolil, aby šli cestou, kterou si sami zvolili. Buď s vírou v něj nebo bez ní. Dokázal však, že není „mrtvým“ nebo nečinným Bohem, když tehdejší svět zničil. Udělal to proto, že se svět tak zkazil, že bylo ohroženo čisté uctívání a životy těch, kteří si přáli jednat správně. Bůh uchránil v arše jenom těch několik lidí, kteří tehdy uznali jeho panství. — 1. Mojžíšova 6:11–13, 17–20; 1. Petra 3:20.
11, 12. (a) Jak Bůh dál jednal po potopě? (b) Co lidem umožnil vidět, když pokládal základ ke svému panství nad zemí?
11 Po potopě Bůh přistoupil k tomu, aby položil základ pro svou nadcházející správu pozemských záležitostí prostřednictvím zaslíbeného „semene“, Mesiáše. Mezitím nechal Bůh národy, aby pokračovaly ve své nezávislé cestě. Zanechaly svědectví, které dokazuje, že lidé si nejsou schopni sami vládnout.
12 Když Jehova pokládal základ pro svou vládu nad zemí, opatřil tyto nezbytné věci: (1) pevný základ pro víru ve správu, kterou zřídí; (2) znalost zásad své vlády; (3) předvedl své vlastnosti vesmírného vládce a (4) jistou a nespornou totožnost Mesiáše, který bude osvoboditelem lidstva a králem vládnoucím v Jehovově jménu. (Galatským 3:24) Při srovnání s lidskou vládou byla zároveň dokázána nadřazenost, záslužnost a správnost Božího panství.
JEDEN NÁROD VYVOLEN, ABY SLOUŽIL K PROSPĚCHU VŠECH
13, 14. Čeho Bůh k našemu užitku dosáhl, když používal starověký izraelský národ?
13 Jaké prostředky Bůh použil při kladení takového základu? Nejprve vyvolil jeden národ, národ starověkého Izraele, aby se stal živým vzorem Božích zásad a jednání. Když Jehova trestal Izraelity za jejich hříchy — neboť většinou neposlouchali — zjevoval tím sebe a své podivuhodné vlastnosti spravedlnosti a moudrosti. (Římanům 10:21) Kdykoli se však káli, dával jim najevo svou lásku, milosrdenství a shovívavost.
14 Dějiny Izraelitů navíc ukazují, co se přihodí, když lidé poslouchají nebo neposlouchají Boží moudré a spravedlivé zákony; naproti tomu světské dějiny odhalují následky, k jakým dochází v životě těch, kteří žijí bez užitku z božského zákona. — 1. Korintským 12:2; Efezským 4:17–19
DŮVOD PRO VYVOLENÍ IZRAELE
15. Byl Bůh stranický, když jednal s Izraelity? Vysvětli to.
15 Proč Bůh vyvolil zrovna Izrael a ne jiný národ? Neudělal to proto, že by Izraelité byli lepší, ale pro svou lásku k jejich předku Abrahámovi. (5. Mojžíšova 7:7, 8; 2. Královská 13:23) Asi čtyři sta let po potopě shledal Jehova, že Abrahám je mužem, který s nepochybující vírou a poslušností přijal Boha a jeho Slovo. (1. Mojžíšova 15:1, 6; Římanům 4:18–22) Proto Abrahámovi potomci z jeho věrné manželky Sáry přijali jedinečné požehnání, jímž byli vyvoleni jako lid, kterého Jehova Bůh použije k dovršení zamýšleného předsevzetí. Zaslíbené „semeno“ mělo přijít skrze Abraháma, Izáka a Jákoba.
16, 17. Křivdil Bůh jiným národům, když jednal se starověkým Izraelem? Vysvětli to.
16 Ostatní národy šly v tehdejší době vlastní cestou samovlády a Boha neposlouchaly. Bůh jim dovolil, aby se radovaly ze slunce a deště a z výnosů země. (Skutky 14:16, 17; Matouš 5:45) Nejednal však s nimi; jednal pouze s jednotlivci oněch národů, kteří se k němu obrátili ve víře, nebo pokud se tyto národy dotkly záležitostí jeho vyvoleného národa. — 5. Mojžíšova 32:8.
17 Jehova však na ostatní národy nezapomněl. Zatímco jednal výlučně s Izraelem, pracoval na předsevzetí požehnat lidem těchto národů později, ačkoli si této skutečnosti naprosto nevšímali. — 1. Mojžíšova 22:18.
18. Podléhali Izraelité těžšímu soudu, když je Bůh používal a žehnal jim?
18 Nikdo si dnes nemůže stěžovat, že Bůh vyvolil jeden národ, aby opatřil základ pro dnešní víru a porozumění. Je pravda, že izraelskému národu bylo v tomto období žehnáno více než ostatním národům. Ale tím, že na Izrael bylo vloženo Jehovovo jméno, musel tento národ počítat také s větší odpovědností, než jakou nesly ostatní národy. Izrael se měl zodpovídat přímo Bohu. Jehova přísně ukázňoval svůj lid, když porušil jeho zákony. — 5. Mojžíšova 28:15–68.
19. Jak nám dále prospělo to, že Bůh jednal se starověkým Izraelem, jak je to ukázáno v Římanům 3:1, 2?
19 Zachování pravdy bylo dalším cílem, jehož Bůh dosáhl, když používal jeden národ. Udělal to tím, že Izrael udržoval odděleně od okolních nevěřících národů. Ukázňoval svůj lid a držel jej pohromadě pod svou smlouvou Zákona. Svěřil mu také „svatá prohlášení“, která dnes můžeme najít v Bibli. (Římanům 3:1, 2) Mezitím jiné národy pod lidskou vládou neustále sloužily nejrůznějším falešným bohům, jež si samy vytvořily, a měly zmatenou směsici nauk. — Žalm 96:5; 115:2–8.
20. (a) Jakou základní věc splnil zákon daný Izraelitům? (Římanům 10:4) (b) Jaký další prospěch máme ze studia Hebrejských písem?
20 Po celou tu dobu Jehova dále řídil události tak, aby lidstvu opatřil ten nejznamenitější dar — hlavní „semeno“ zaslíbení, Krista Ježíše, krále nebeského království, aby vládl zemi. Skrze něj Bůh přinese život všem poslušným lidem. (Skutky 17:30, 31) Když Mesiáš konečně přišel, byl neomylně poznán, a tím obdrželo lidstvo základ pro svou víru. Jak tím zazářila Boží moudrost! Jehova zajistil, aby byl Mesiáš podle rodokmenu, chronologie a proroctví v Hebrejských písmech jednoznačně poznán. (Jan 5:39) Dějinný záznam uchovaný v Hebrejských písmech neposkytuje pouze útěchu a naději, ale slouží také navíc jako vodítko v současném životě. Obsahuje vzory a příklady pro „nás, nad kterými nadešly konce systémů věcí“. — 1. Korintským 10:11; Židům 10:1.
JEŽÍŠ SI VOLÍ SVÉ SPOLUVLÁDCE
21, 22. Proč byl Ježíš na zemi náročný při výběru svých důvěrných učedníků? (Lukáš 9:57–62)
21 Nakonec se dlouho očekávaný Mesiáš objevil. Ježíš Kristus, jako Boží pomazaný, byl stejně jako Bůh náročný při výběru těch, kteří měli být jeho důvěrnými učedníky. (Lukáš 8:38, 39) Je sice pravda, že zde byl proto, aby opatřil výkupné na záchranu všech lidí, kteří jej přijmou. (Matouš 20:28; Jan 3:16) Ale věděl, že se teprve později stane hlavou království, které přinese celému lidstvu užitek z jeho oběti. A stejně jako každý vládce, který ještě nenastoupil do úřadu, přemýšlí nejprve o těch, které umístí na důležitých správních místech, tak se i Ježíš nejprve zajímal o ty, kteří s ním budou spojeni v královské vládě. — Lukáš 22:28, 29; Jan 17:12.
22 Ježíš tedy na modlitbě a pod vedením Božího ducha vyvolil nejprve své apoštoly. (Lukáš 6:12–16) Měli se stát základem správy, která má pracovat pod jeho vedením.
23. (a) Jakou naději zdůrazňovalo kázání Ježíše a jeho apoštolů? (b) Když byli učedníci na zemi, panovali nad jinými lidmi? (1. Korintským 4:8)
23 Když čteme Křesťanská řecká písma, pozorujeme, že všichni, kteří přijali kázání Ježíše a jeho apoštolů, chovali naději, že se budou podílet s Ježíšem Kristem na jeho královském panství v nebi. (2. Timoteovi 2:12; Židům 3:1; 1. Petra 1:1–4) Za svého života na zemi nebyli však učedníci vládci, ale byli známí prostě jako „Boží sbor“. Pouze oznamovali Boží znamenitosti lidem. — 1. Petra 2:9.
24. Co důležitého dělá Bůh od Kristova vzkříšení až dodnes?
24 Dlouhé časové období po Kristově smrti a převzetí jeho královské moci sloužilo tedy k výběru, školení, zkouškám a důkazům způsobilosti těch, kteří povládnou s Kristem. Požadavky byly značně vysoké. Bůh podle Písma omezil počet lidí v tomto vybraném správním sboru vedeném Ježíšem Kristem na 144 000. — Zjevení 14:1–3.
25. K čemu slouží přísné zkoušky, jež podstupují budoucí členové Kristova královského panství?
25 Jehova školí a ukázňuje tyto budoucí krále a kněze mnoha zkouškami, jež podstupují. Stávají se tak plně způsobilými pro místo, které pro ně má ve svém panství. (Efezským 2:10; Římanům 8:29) A protože jsou dokonale vyučeni a vyzkoušeni, může si být jist jejich věčnou věrnou oddaností a nezkažeností, s níž budou panovat. Je o nich řečeno: „V jejich ústech nebyla nalezena faleš; jsou bez poskvrny.“ (Zjevení 14:5) To znamená, že jejich oddanost a ryzost jsou bezvadné. (Srovnej s Římanům 7:25) Jsou v každém ohledu spolehliví. Jehova jim může s důvěrou poskytnout nesmrtelný nebeský život. (1. Korintským 15:50–54) Ale uvažujme nyní o tom, jak Bůh pamatoval i na ostatní lidi, když zkoušel a schvaloval ty, které použije ve svém panství.
MILOSRDNÍ VLÁDCI ZARUČENI
26. Jak Kristus získal způsobilost stát se veleknězem a vládcem lidstva?
26 Hlava sboru, Ježíš Kristus, podstoupil nejtěžší zkoušku své způsobilosti. Je o něm řečeno: „Jako velekněze totiž nemáme někoho, kdo nemůže mít pochopení pro naše slabosti, ale máme toho, kdo byl zkoušen ve všech ohledech jako my sami, ale bez hříchu.“ (Židům 4:15) Jaká je to z Boží strany moudrost a spravedlnost! Vládce, kterého dosadí nad lidstvem, nebude tedy nikdy jednat nespravedlivě nebo stranicky.
27. Jaké zkušenosti jej vyzbrojily k tomu, aby mohl být vládcem, kterému můžeme plně důvěřovat?
27 Kristus zná také ze své dřívější zkušenosti v nebi, kde spolupracoval se svým Otcem na stvoření všech ostatních věcí, přirozené založení mužů a žen. (Jan 1:10; 2:25) Ale navíc tím, že se stal na zemi člověkem z masa a krve, poznal na svém vlastním těle, co to znamená sloužit Bohu za nepříznivých okolností. Plně chápe lidské problémy. Ví, co znamená trpět. (Židům 5:7–9) Všichni lidé mohou plně důvěřovat v Kristovo panství, protože vědí, že úspěšně podstoupil podobné zkoušky a zná lidské potřeby. — Židům 4:16; Jan 16:33.
28. Proč to není mrhání časem, jestliže Bůh nechal až dodnes uběhnout devatenáct set let?
28 Povšimněme si rovněž Boží moudrosti, kterou projevil, když vybíral sbor 144 000 spolukrálů a spolukněží. Nebylo to žádné mrhání časem. V průběhu dlouhých devatenácti století byli tito muži a ženy vybíráni ze všech společenských vrstev, ras a jazyků a bez ohledu na svou minulost. Neexistuje tedy problém, s kterým by se někteří z nich nesetkali nebo jej nepřekonali. Budou soucitnými a milosrdnými spoluvládci, schopnými pomoci lidem všeho druhu.
ZÁKLAD PRO „NOVOU ZEM“
29. Jaké další přípravy musí Bůh učinit, aby se děla jeho vůle ‚jak v nebi tak na zemi‘? (Matouš 6:10)
29 Ukončí Boží přípravy pouhý výběr posledních z těch, kteří se stanou Kristovými nebeskými spolukráli a spoluknězi? Znamená to, že pak může začít tisícileté panství a nastat vzkříšení z mrtvých? Ne, protože Bůh musí nejprve očistit zemi zničením zkaženého, dnes existujícího světa. Až to však udělá, nevznikne žádné „vakuum“. Nenechá Zemi jako nějakou zpustošenou planetu, bez života a bez lidí, kteří by mu sloužili. Již nikdy neudělá to, co udělal při potopě. (Izaiáš 45:18) Spíše zde bude mít lidi, kteří přežijí a začnou pracovat na tom, aby zde připravili rajské podmínky. Až přijde vhodná doba, budou vítat zpět mrtvé a pomáhat jim na cestě k životu.
30. Kterou další skupinu Bůh shromáždí, aby přežila zničení přítomného světa?
30 Kdo přežije toto zničení? Když apoštol Jan, popisující vidění, jež mu dal Kristus, domluvil o 144 000 dědicích království, řekl: „Potom jsem viděl, a hle, velký zástup, který nikdo nemohl sečíst, ze všech národů a kmenů a lidí a jazyků.“ Anděl, který přinášel vidění, pak vysvětlil, kdo tvoří ten nespočetný dav: „To jsou ti, kteří vycházejí z velkého soužení, a umyli svá roucha a vybílili je v Beránkově krvi.“ — Zjevení 7:9, 14; Izaiáš 2:2–4.
31. Jakou úlohu bude hrát „velký zástup“ v postupně uskutečňovaném Božím předsevzetí?
31 Tito lidé vytvoří „základ“, jádro „nové země“. (Srovnej s Izaiášem 51:16) Až přežijí „velké soužení“, okamžitě začnou pracovat pod vedením „nových nebes“ (Krista a jeho 144 000 spolukrálů a spolukněží), aby si podmanili zemi. Budou jako Boží zástupci provádět na zemi pravé uctívání a seznamovat s ním vzkříšené mrtvé. Přirozeně se postarají o to, aby byla pro vzkříšené připravena potrava a domovy, a budou je poučovat o cestě spravedlnosti.
32. Kdo tvoří „velký zástup“ a kdy je vybírán a shromažďován?
32 Jestliže má „velký zástup“ přežít „velké soužení“, je jisté, že by měl být shromážděn z lidí, kteří žijí právě před koncem tohoto světa. Shromažďování lidí je rovněž součástí Božích příprav před tím, než začne Kristovo tisícileté panství. Shromažďování „velkého zástupu“ však nepotrvá staletí, jako trvalo Boží jednání s Izraelem a pozdější shromažďování 144 000 Kristových spoludědiců. Přesto vyžaduje čas. K výběru a shromažďování dochází nyní a zřejmě skončí během života jedné generace. Někteří z této generace přežijí do období Kristova tisíciletého panství. — Lukáš 21:32.
33, 34. (a) Čeho Bůh dosáhl během šesti tisíc let lidských dějin? (b) Může člověk opravdu říci, že „Bůh je mrtev“ nebo že je pomalý?
33 Z toho všeho tedy vidíme, že Bůh rozhodně nepromarnil čas. (2. Petra 3:9) Dovolil, aby se nad vší pochybnost ukázalo, že člověk nemůže úspěšně panovat světu. Projevil trpělivost a znamenité vlastnosti, když podnikal kroky ke zřízení svého královského panství. Ukázal, jaký druh panství vykonává. A dal nám množství důkazů toho, že Ježíš Kristus je hlavní člen zaslíbeného Abrahámova „semene“, Mesiáš a král, který bude panovat ve spravedlnosti nad celou zemí. — Gal. 3:16.
34 Proto všichni, kteří mají upřímné přání, mají možnost poznat Jehovu Boha. Mohou získat pevnou víru v jeho předsevzetí, protože mohou opřít svou víru o „skutečnosti“.
[Studijní otázky]
