Konec nemocí a smrti
15. kapitola
Konec nemocí a smrti
1. K čemu často vedl člověka strach ze smrti?
MEZI vším, co přináší lidstvu zármutek a utrpení, jsou na prvním místě nemoce a smrt. Již sám strach ze smrti udržuje lidi v určitém zajetí, a hrozbou smrti byli mnozí přinuceni ke skutkům, jimiž jednali proti svému svědomí — například za nacistické vlády, kdy byli někteří lidé strachem přinuceni zradit své vlastní přátele. (Židům 2:15) Jaké to bude pro lidstvo osvobození, až budou odstraněni tito nepřátelé — nemoce a smrt! — 1. Korintským 15:26.
2, 3. (a) Které jiné nežádoucí věci skončí tím, že bude odstraněna smrt? (b) Od čeho nás nyní osvobozuje slib, že Bůh odstraní smrt?
2 Z této smutné situace může lidem pomoci pouze stvořitel. A on nejen slíbil, že to učiní, ale položil také základ pro to, aby pod vládou „nových nebes“ Ježíše Krista a jeho spolukrálů a spolukněží byla smrt odstraněna dokonale a navždy. Bůh slibuje lidstvu, že jim „setře... každou slzu s očí a smrt již nebude, a nebude již ani truchlení ani křik ani bolest.“ Aby posílil naši víru a jistotu, dodává: „Tato slova jsou spolehlivá a pravá.“ (Zjevení 21:4, 5) Odstraněním nemocí a smrti zmizí také oslabující projevy stáří, vrásčitá kůže i šedivé vlasy.
3 Známe-li tento božský příslib a věříme-li mu, zbavuje nás to značnou měrou zármutku, který působí smrt. Nebudeme truchlit „jako ostatní, kteří nemají žádnou naději.“ — 1. Tessalonicenským 4:13.
NENÍ TO NOVÁ NADĚJE
4. Proč můžeme říci, že naděje na odstranění smrti není nová?
4 Tato naděje není nová. Již muži a ženy, kteří sloužili Bohu před tisíciletími, měli tuto naději, která je těšila a posilovala. Věděli sice, že zemřou, ale zároveň věřili, že je Bůh vzkřísí a dá jim příležitost získat věčný život. Někteří z těchto věrných lidí skutečně na vlastní oči viděli, jak Bůh prostřednictvím svých proroků a také prostřednictvím Ježíše a apoštolů, křísí mrtvé. Tito vzkříšení ovšem později opět zemřeli. Ale Boží služebníci tehdy očekávali „lepší vzkříšení“ pod mesiášským královstvím, kdy již nebudou muset znovu zemřít, jedině kdyby svévolně hřešili. — Židům 11:16, 35.
5. Jaký máme důkaz, že Abrahám, Job a Daniel si byli jisti, že nezůstanou mrtví navždy až zemřou?
5 Abrahám projevil obzvláště silnou víru ve vzkříšení. (Židům 11:17–19) Věrný Job, který vytrval ve velkých těžkostech, mluvil o tom, že přijde do šeolu, do hrobu, a že si na něho Bůh v ustanoveném čase vzpomene. (Job 14:13) A když prorok Daniel prosil o to, aby mohl porozumět svému proroctví, které se mělo splnit v „čase konce“, řekl mu Boží anděl: „Budeš odpočívat, ale vstaneš ke svému určení na konci dnů.“ — Daniel 12:8, 9, 13.
KDO BUDE VZKŘÍŠEN NA ZEMI?
6. (a) Které dvě skupiny lidí budou vzkříšeny na zemi? (b) Jaký postoj budou mít ti, kteří byli již před svou smrtí Božími služebníky?
6 V Božím předsevzetí obnovit ty, kteří zemřeli, bude vzkříšení z mrtvých pouze prvním krokem. Až po zničení nynějšího zlého světa vyjdou z hrobů, uvítá je a přijme je „velký zástup“ těch, kteří přežijí „velké soužení“. K životu na zemi budou vzkříšeny dvě skupiny lidí: (1) Lidé, kteří se v minulosti prokázali jako Boží věrní služebníci — mezi nimi jsou ti, o nichž je zmínka v jedenácté kapitole Židům, a (2) ti, kteří před svou smrtí nikdy nebyli Božími služebníky. „Bude vzkříšení spravedlivých i nespravedlivých,“ řekl apoštol Pavel. (Skutky 24:15) První skupina se bez obtíží poučí o Božích opatřeních pro život prostřednictvím Kristovy oběti a uzná je. Rádi budou poslouchat zákony, které budou potom platit. Bůh si je jistý, že tyto věrné lidi vzkřísí, a proto je považuje za „živé“ dokonce již dnes, kdy jsou ještě v hrobech. — Lukáš 20:37, 38.
7. Co bude učiněno pro vzkříšené, kteří v minulosti nesloužili Bohu?
7 Lidé, kteří předtím Bohu nesloužili, budou se po svém vzkříšení muset dovědět o Jehovovi, pravém Bohu, a budou nejprve muset poznat jeho dobrotivá opatření, která učinil prostřednictvím Ježíše Krista. „Velký zástup“, lidé, kteří přežijí velké soužení, budou pak mít odpovědnost, aby je učili. (Římanům 10:14) Těmto vzkříšeným bude nutno objasnit dobré poselství, protože Bůh si přeje, „aby se v Ježíšově jménu sklánělo každé koleno těch v nebesích i těch na zemi i těch pod zemí [v hrobě] a každý jazyk aby otevřeně uznával, že Ježíš Kristus je Pánem ke slávě Boha, Otce“. — Filipenským 2:10, 11.
8. Budou vzkříšení souzeni na základě svých dřívějších skutků, nebo na jakém základě?
8 Od vzkříšených se bude vyžadovat, aby respektovali zákony, které budou platit, a tito lidé pak budou „souzeni podle svých skutků z věcí napsaných ve svitcích“. (Zjevení 20:12) „Svitky“, o nichž se zde mluví, zřejmě představují zjevenou Boží vůli pro lidstvo během onoho tisíciletého období.
DOKONALOST NEBUDE ZÍSKÁNA IHNED
9. V jaké situaci bude „velký zástup“?
9 Členové „velkého zástupu“, nebudou dokonalí ihned po konci „velkého soužení“. Na základě své víry a poslušnosti však přežijí zničení nynějšího světa a budou tvořit „základ“ „nové země“. (Zjevení 7:14–17; srovnej Izaiáš 51:16) Bezpochyby také věrně půjdou po své cestě dále a budou rychle postupovat k dokonalosti, protože se budou řídit tím, co bude napsáno ve „svitcích“. — Žalm 37:30, 31.
10. Co se stane se závažnými tělesnými nedostatky, které kdysi měli jak členové „velkého zástupu“ tak i vzkříšení?
10 Jak to bude s těmi členy „velkého zástupu“, kteří jsou vážně nemocní, mají například nemocné srdce, jsou ochrnutí nebo slepí, či přišli o ruce nebo nohy? Je rozumné domnívat se, že budou brzo uzdraveni. Když byl Ježíš na zemi, dal příklad takového uzdravování. Okamžitě uzdravoval uschlé ruce a paže, posiloval ochrnuté údy a obnovoval zrak slepým. Tyto části těla nedorůstaly postupně. (Lukáš 6:8–10; Jan 5:5–9) Je logické, že také vzkříšení přijdou zpět se zdravým tělem. Bylo tomu tak ve všech případech, kdy Bible mluví o vzkříšení. (Lukáš 8:54, 55) Například Lazar byl již částečně v rozkladu, ale když vyšel z hrobu, byly rozpadlé části obnoveny. (Jan 11:39–44) Svému lidu, který chtěl Bůh ve staré době uvést do jejich země, dal Bůh slib: „A žádný usedlík neřekne: ‚Jsem nemocen.‘ Lidu, který bydlí v zemi, bude odpuštěno jeho provinění.“ Lidé budou moci vykonávat normální životní povinnosti, i když ještě nebudou dokonalí. — Izaiáš 33:24.
JAK LIDÉ DOSÁHNOU DOKONALOSTI
11. (a) Jak lidé dosáhnou dokonalosti? (b) Proč bude nutná duchovní změna dříve, než dojde k tělesnému uzdravení?
11 Úplné tělesné dokonalosti však lidé dosáhnou teprve tehdy, až na základě své víry v Krista učiní pokroky v duchovním ohledu a ‚obléknou novou osobnost‘. I když někdo již bude uzdraven od závažnějších nemocí, bude se stále více přibližovat dokonalosti tím, že bude činit to, co je správné. Bude pravidelně využívat opatření, která Bůh učinil pro jeho uzdravení prostřednictvím Kristovy usmiřující oběti. (Zjevení 22:2) Kristus odstraní ve svém milosrdenství všechny nedokonalosti takového člověka. Tato duchovní změna bude muset být učiněna nejdříve, protože hřích je příčinou smrti, a nikdo nemůže být tělesně dokonalý, dokud jeho osobnost není zcela zbavena hříchu. Bible vždy spojuje nemoce s hříchem. — Lukáš 5:18–25; 1. Korintským 15:56; Římanům 6:23.
12. Jaký boj musí dnes bojovat každý Boží služebník, aby přeměnil svou osobnost, a proč?
12 Apoštol Pavel popisuje „boj“, který nyní vede každý, kdo se snaží měnit svou osobnost, aby se plně líbil Bohu. Říká: „Co si... přeji, to obvykle nedělám; ale co nenávidím, to dělám... To dobré, co si přeji, to nekonám, ale činím to špatné, co si nepřeji... pak to již nedělám já, ale hřích, který ve mně bydlí.“ (Římanům 7:15–20) Na základě dědičnosti byli všichni lidé zrozeni „s proviněním“, v hříchu. (Žalm 51:5; 51:7, KB) Navíc všichni lidé tento hřích během života ještě zvětšili, protože je nesprávně ovlivňovalo jejich okolí.
13. Co můžeme dělat (a) proti špatným sklonům, které jsme převzali od svého okolí? (b) proti špatným sklonům, které jsme zdědili?
13 Již dnes se může člověk s pomocí Božího slova, jeho ducha a ve společnosti Božích služebníků zcela zbavit věcí, které převzal od svého okolí. Ale něco jiného jsou slabosti, které jsme zdědili a které jsou v tělesném a duševním ohledu součástí nás samých. Je pravda, že můžeme proti takovým chybám poměrně úspěšně bojovat, protože apoštolové nám říkají, že můžeme ‚přeměnit svou mysl‘, ‚obléci novou osobnost‘, ‚přinášet ovoce ducha‘, ‚zachovat si dobré svědomí‘ a ‚udržet si znamenité chování‘. (Římanům 12:2; Efezským 4:24; Galatským 5:22, 23; 1. Petra 3:16; 2:12) Ale vlastním úsilím nemůžeme dokonale vymýtit tyto zděděné špatné sklony. Apoštol Pavel napsal o této situaci: „Já ubohý člověk! Kdo mne vyprostí z těla podstupujícího tuto smrt? Díky Bohu skrze Ježíše Krista, našeho Pána! Svou myslí jsem tedy já sám otrokem Božího zákona, ale svým tělem zákona hříchu.“ — Římanům 7:24, 25.
14. (a) Jestliže křesťan v důsledku vrozené slabosti zhřeší, co může činit, aby zůstal v Boží přízni? (b) Jak budou lidé nakonec osvobozeni od všech zděděných slabostí, které vedou k hříchu a působí zármutek?
14 V nynější době může křesťan očekávat odpuštění svých hříchů, jestliže věří v Ježíše Krista a v to, že obětoval svůj život za naše hříchy. Musí však také jednat v souladu se svými modlitbami o odpuštění a musí se ze všech sil vynasnažit zůstat na správné cestě. Nikdy nesmí polevovat v boji proti svým špatným sklonům. S pomocí Božího ducha může v tomto boji zvítězit. Může si zachovat čisté svědomí. (Římanům 8:2, 11–13; Židům 9:14) Ale v novém světě Kristus poskytne plný užitek ze své oběti, takže budou opraveny naše zděděné slabosti a genetické „chyby“, které jsme přejali po svých předcích. Člověk bude v každém ohledu uzdraven. Jaká to bude úleva! Jaké to bude vysvobození, až bude člověk schopen činit právě to dobré, které chce ze srdce konat, a to stále! Máme skutečně všechny důvody, abychom děkovali Bohu skrze Ježíše Krista.
15. (a) Kdy již člověk nebude muset bojovat, aby stále činil to, co je správné? (b) Jak apoštol Pavel zdůrazňuje tuto myšlenku v 1. Timoteovi 1:8, 9? (c) Jak byl Ježíš příkladem toho, že spravedlivý člověk nepotřebuje sbírku zákonů, které zakazují vraždu, krádež a podobně?
15 A tak během tisíciletého Kristova panství budou lidé postupně stále méně zatíženi hříšnými sklony. Stále více budou činit to, co je správné. Až potom bude dosaženo dokonalosti, nebude již nutno bojovat, abychom činili to, co je správné. Správné jednání pak bude zcela přirozené. Lidé nebudou mít ani nejmenší sklon, aby kradli, jednali nemorálně, aby někoho nenáviděli nebo pomlouvali. O mojžíšovském Zákonu, který odsuzoval takové jednání, apoštol Pavel řekl: „Víme, že Zákon je znamenitý za předpokladu, že se s ním zákonně zachází se znalostí té skutečnosti, že zákon není vyhlášen pro spravedlivého, ale pro bezzákonné a nepoddajné, pro bezbožné a hříšníky.“ (1. Timoteovi 1:8, 9) Dokonalý člověk nepotřebuje zákon, který by jej varoval před činěním takových špatných věcí. Když byl Ježíš na zemi, bylo přirozené, že činil to, co je správné. „Miloval... spravedlnost a nenáviděl... bezzákonnost“. (Židům 1:9) Vždy se ze srdce snažil činit dobro a zavrhovat zlo. Vzpomeňme si na zprávu o tom, jak jej pokoušel satan, a také o tom, jak se Petr chybně snažil odvrátit Ježíše od toho, co mu Bůh uložil. — Matouš 4:1–11; 16:21–23.
VÍTÁNÍ VZKŘÍŠENÝCH
16. (a) Budou si vzkříšení lidé vědomi své osobnosti a poznají je jejich přátelé? (b) Proč Bůh přivede mrtvé vzkříšením zpět na zem? (c) Budou mít dřívější skutky vzkříšeného nějaký účinek na jeho život po jeho vzkříšení, i když nebude souzen podle těchto skutků?
16 Pokud jde o vzkříšené, Bůh přesně „znovu stvoří“ každého jednotlivce s jeho úplným životním vzorem, osobností a pamětí. Vzkříšený pozná, že je toutéž osobností. Také ti, kteří s ním dříve byli, jej poznají podle vzhledu a charakteristických rysů. Bude pak moci pokračovat v životě, který byl přerušen smrtí, a bude mít tytéž pohnutky, sklony a rysy jako dříve. Jeho dřívější hříchy a chyby mu však nebudou počítány. Proč ne? Protože jej Bůh uvede zpět na zem, aby mu dal příležitost využít Kristovy oběti a dosáhnout osvobození od hříchu. Ale co takový člověk činil v minulosti špatného, zanechá stopy na jeho osobnosti a vzniklé špatné rysy bude nutno překonávat. Čím více činil nespravedlivých věcí v minulosti, tím více se bude muset měnit. Někteří možná příležitosti nevyužijí a nezmění se. — Izaiáš 26:10.
17. Jestliže někdo zemřel před staletími, bude se mu zdát, že mezi jeho smrtí a vzkříšením uplynul dlouhý čas?
17 Pro vzkříšeného bude doba, po kterou byl mrtvý, pouhým okamžikem, protože smrt je stav neexistence. Bible ji srovnává s hlubokým spánkem. (Jan 11:11–14; 1. Tessalonicenským 4:13, 14; Kazatel 9:5, 10) Ať tisíciletí nebo jeden den, vše se bude zdát jen jako okamžik. Vzkříšený bude mít pocit, jako by prošel dveřmi z nynějšího zlého světa do spravedlivého uspořádaného nového světa.
18. (a) Co se budou muset vzkříšení naučit? (b) Jak je možné, že vzkříšení nepřijdou do světa, který by jim byl zcela neznámý a v němž by měli potíže s dorozumíváním?
18 Ten, kdo zemřel před mnoha lety, bude ovšem překvapen, když zjistí, že se poměry tak velmi změnily. Členové „velkého zástupu“ jej budou muset poučit o tom, co Bůh v té době vykonal, zejména o tom, že dal svého Syna jako usmiřující oběť. Bude se muset také poučit o tom, že dobré poměry vyplývají z panství Kristova království. V souladu s Boží milující laskavostí je možno předpokládat, že členové rodin a přátelé budou moci přijmout zpět své milované mrtvé, jako tomu bylo v případech vzkříšení, o nichž mluví Bible. (Lukáš 7:12–15; 8:49–56; Židům 11:35) Potom, po období školení, budou vzkříšení opět schopni přijmout své milované mrtvé, kteří budou postupně přiváděni zpět, a budou jim moci pomáhat. Tak nebude nikdo vzkříšen do zcela neznámého světa, ale každý se vrátí do vřelé společnosti, kde nebude existovat žádná „komunikační propast“. Tento postup bude probíhat tak dlouho, dokud nebudou vzkříšeni všichni vykoupení mrtví. Jaká to bude radostná doba!
BŮH SE STANE „KAŽDÉMU VŠÍM“
19. Ačkoli lidé, kteří budou žít na zemi, dosáhnou dokonalosti během Kristova tisíciletého panství, kdy jim teprve bude poskytnut věčný život?
19 Na konci tisíce let bude odstraněna poslední stopa hříchu a jeho následek, smrt. (1. Korintským 15:26) Jestliže všichni, kteří v té době budou na zemi, dosáhnou dokonalosti, znamená to snad, že nemohou zhřešit? Ne, protože Bible ukazuje, že lidé, kteří dosáhnou tohoto stavu, budou mít jistotu věčného života teprve tehdy, až dokáží svou věrnost v závěrečném útoku satana ďábla. Až Kristus svým kralováním a svým kněžským úřadem plně obnoví dokonalost, vrátí království zpět Bohu, a člověk bude opět stát v témž poměru k Bohu, jako kdysi Adam. Tím bude obnoven stav, jaký byl na počátku, a Bůh sám určí konečný a věčný úděl každého člověka. Bůh potom připustí útok satana a jeho démonů.
20. Jak budou dokonalí obyvatelé země po konci tisíciletí vyzkoušeni?
20 Zjevení 20:7–10 popisuje, jakým způsobem budou vyzkoušeni obyvatelé země: „Jakmile pak skončí tisíc let, satan bude uvolněn ze svého vězení [z propasti, kam byl uvržen před začátkem tisíciletí] a vyjde, aby sváděl ty národy na čtyřech stranách země, Goga a Magoga, aby je shromáždil k válce. Jejich počet je jako mořského písku [nevyjádřený počet, který proto lidé nemohou určit]. A postupovali širou zemí a obklíčili tábor svatých a milované město. Ale z nebe sestoupil oheň a pohltil je. A ďábel, který je sváděl, byl vržen do jezera ohně a síry, kde již byla šelma i falešný prorok; a budou mučeni dnem i nocí po celou věčnost.“ — Srovnej Zjevení 20:1–3.
21. (a) Jaká sporná otázka opět vyvstane? (b) Jaký bude její výsledek?
21 Toto proroctví ukazuje, že někteří z lidí, kteří v té době budou na zemi, se spojí, aby napadli ostatní věrné na zemi. Budou k tomu vedeni satanem a jeho démony. Proč by však dokonalí lidé udělali něco takového? Stejně jako Adam a Eva budou chtít dosáhnout nezávislosti na Bohu. Budou přesvědčeni o tom, že k tomu mají příležitost. Satan tak naposledy vynaloží úsilí, aby zvítězil ve velké sporné otázce, kterou původně vyvolal, totiž ve sporné otázce, zda je Boží panství správné. Nebude mít úspěch, protože věrní, kteří budou nepochybně tvořit převážnou většinu lidstva, zůstanou pevní. Satan a ti, kteří jej následují, budou vrženi do „jezera ohně a síry“. To je „druhá smrt“, kde budou po celou věčnost drženi v ‚mukách‘ (žalářníci byli ve starých dobách označováni jako „mučitelé“ [Matouš 18:34, Autorisovaný překlad, Luther, Herder, Sýkora, Slovenská bible,]). Budou navždy „uzamčeni“ v neexistenci.
22. (a) Proč může Bůh těm, kteří zůstanou věrní v závěrečné zkoušce, bez obav zaručit věčný život? (b) Jaký příklad ukazuje, že Bůh může někoho znát tak dobře, že může být přesvědčen, že tento člověk nikdy nezhřeší?
22 Těm, kteří se věrně zastávali Božího panství neboli svrchovanosti, bude potom udělen věčný život. „Ožijí“, to znamená k skutečnému zajištěnému životu. (Zjevení 20:4–6) Tak se Bůh stane „každému vším“. (1. Korintským 15:28) Ale jak může Bůh bezpečně zaručit, že tito lidé budou žít navždy? Protože přesně ví, kdo jsou ti lidé, kteří jej milují a kteří se nikdy od něho neodvrátí. Že Bůh má tuto schopnost, vidíme na příkladu Ježíše Krista, jehož Bůh znal tak důkladně a dokonale, že mohl předpovědět, že Kristus zůstane věrný v každé zkoušce. Bůh dokonce přiměl své proroky, aby předem zapsali mnoho podrobností o tom, jak bude Kristus poslušně jednat v těžkých zkouškách. — Izaiáš 53:7, 11; Žalm 40:7–10; 45:7; 40:8–11; 45:8, KB.
BOŽÍ PŘEDSEVZETÍ VZHLEDEM K ZEMI BUDE SPLNĚNO
23. Jak se lidé budou moci radovat ze života a jak budou moci plně uplatňovat své nadání a schopnosti k blahu všech ostatních na zemi?
23 Tak bude Boží předsevzetí se zemí slavnostně splněno, ačkoli k tomu bylo třeba mnoho času. Země se stane nádherným rájem a bude naplněna lidmi, kteří budou chválit Boha a vzájemně si budou projevovat lásku. Nebude však potom Země přelidněna? Ne. Můžeme si být jisti, že Bůh ví, kolik lidí může na Zemi pohodlně žít. Proto může vyhradit mnoho místa horám a mořím a vyhradí také životní prostředí pro divoká zvířata, pro krásu a odpočinek. Zařídí věci tak, aby nikdo neměl pocit, že žije na přelidněném místě, jak je tomu dnes ve velkých městech. Život bude příjemný a všichni lidé budou žít ve vzájemném souladu. Budou se však lišit osobností a budou mít rozmanité dary neboli nadání a schopnosti, a proto bude jejich společnost nekonečně zajímavá a příjemná. Bude mnoho oblastí činnosti, které umožní hluboké studium, výzkumy a podnikání, a to vše bude mít skutečný a trvalý smysl. Každý bude moci přispět svým nadáním a svými schopnostmi ke všeobecnému blahu a bude k tomu mít dostatek energie i času. — Srovnej Izaiáše 40:29–31 se zásadou vyjádřenou u Kazatele 5:18–20.
24. (a) Jaký bude vztah mezi člověkem a zvířaty? (b) Bude docházet k vážným nehodám?
24 Když Bůh stvořil muže a ženu, řekl jim, aby si podmanili zemi a aby panovali nad říší zvířat. (1. Mojžíšova 1:28) Člověk dostal zemi jako dar — jako své bydliště. (Žalm 115:16) Člověk proto bude vědět, jak se má o zemi starat a jak má správně a milujícím způsobem vykonávat dohled nad zvířaty. Zvířata budou přáteli člověka a instinktivně budou respektovat jeho nadvládu. Bůh ukázal příklad tohoto stavu, když přivedl starověký Izrael zpět z babylónského vyhnanství. (Ozeáš 2:18) Až bude mít člověk plnou měrou moc nad svými schopnostmi a všechny jeho smysly budou bdělé, nebude docházet k vážným nehodám. Podívejme se na zvířata v jejich přirozeném životním prostředí. Netopýr se svým „sonarovým“ zařízením létá ve tmě a neomylně se vyhýbá předmětům, i když jsou jemné jako struna. Pták bezpečně dosedne na větev. Jsou pro svůj život plně vybaveni a ze života se radují. Máme proto všechny důvody k jistotě, že člověk, který je vyšší než zvířata, bude také dokonale jistý ve svém životním prostředí.
25. Proč se život nikdy nestane nudným nebo jednotvárným?
25 Práce pak bude přinášet radost. Člověk nebude muset jíst chléb ‚v potu své tváře‘, jak to bylo řečeno Adamovi, když zhřešil. (1. Mojžíšova 3:19) Bude pracovat a uplatňovat všechny své schopnosti a bude se věnovat cílům, které jsou hodnotné a mají smysl. Jak to bylo předstíněno ve starověkém Izraeli, když poslouchali Zákon, budou mít lidé dosti času, aby mohli pěstovat společenství se svými nejbližšími a nejdůvěrnějšími přáteli a také aby se mohli seznamovat s přáteli novými. Tak bude mít člověk po celé zemi přátele, kteří zůstanou jeho přáteli navždy. To všechno vyplyne z přátelství s těmi, kteří nejvíce milují lidstvo — s Jehovou Bohem a s jeho Synem Ježíšem Kristem. — Jan 15:14.
[Studijní otázky]
