Můžeš s důvěrou očekávat odměnu
16. kapitola
Můžeš s důvěrou očekávat odměnu
1. Komu vděčíme za to, že jsme na zemi?
ŽIVOT je dar od Boha. Nikdo by nebyl naživu, kdyby Bůh ve své velkomyslnosti nestvořil prvního muže a ženu. (Zjevení 4:11) Jsme hříšní lidé, a proto bychom zde nebyli, kdyby Bůh trpělivě ‚nesnášel‘ naše jednání. „Kdybys ty, ó Jah, se díval na chyby, ó Jehovo, kdo by mohl obstát?“, napsal žalmista. Žalm 130:3.
2. Na čem závisí věčný život, i když je život volným darem?
2 Život je skutečně volný dar. A Bůh si přeje, aby lidský rod zůstal naživu. (1. Timoteovi 2:3, 4) Dal lidstvu nejen život, ale život, který má smysl. Bůh neposkytne věčný život svým nepřátelům, protože by na zemi působili jedině nepořádek a škodili by druhým. Proto tedy získání věčného života závisí na naší víře v Boha, což ve skutečnosti znamená, že musíme být Božími přáteli. „Bez víry je... nemožné líbit se mu, neboť ten, kdo se přibližuje k Bohu, musí věřit, že je a že se stává dárcem odměny těm, kteří jej vážně hledají.“ — Židům 11:6.
3. Co je hlavním důvodem, proč studujeme Bibli?
3 Svou vírou tedy můžeme získat přátelství s Bohem, a toto přátelství přináší odměnu. Tím, že studuješ Bibli, ukazuješ, že hledáš Boha — to znamená, že jej chceš poznat, že se mu chceš líbit a chceš se stát jeho přítelem. A čím lépe jej poznáváš, tím silnější bude tvá víra a tím pevnější bude mít základ. — 2. Petra 1:5–8.
4. Jestliže upřímně hledáš Boha tím, že studuješ jeho Slovo, o čem můžeš být přesvědčen?
4 Snad se zeptáš: „Jak mohu já porozumět Božímu předsevzetí, když mu nerozumí mnozí z mých přátel a známých?“ Můžeš být pro to skutečně šťastný, protože Bůh uznal za vhodné, abys mezi milióny lidí ty poznal jeho předsevzetí. Přitahuje k sobě, koho chce, ale ne libovolně, bez dobrého důvodu. Nemůžeme vidět to, co vidí Bůh. Bůh zjevuje svá tajemství těm, kteří jsou upřímní a kteří jej chtějí poznat s otevřenou myslí, jak to zdůraznil Ježíš. (Matouš 13:10–15) On ví, kdy jsou příznivé okolnosti pro to, aby někdo poznal a pochopil pravdu dobrého poselství. (Skutky 8:25–36) Bůh volí správně, když vybírá své přátele. Nedopouští se chyb. Proto si můžeš být jistý, že máš před sebou příležitost získat věčný život. — Skutky 13:48.
5. Jak Bůh projevuje milující ocenění těm, kteří jej upřímně hledají?
5 Jehova Bůh vidí do srdce. Žehná těm, kteří užívají svých rozumových schopností a upřímně studují jeho Slovo. Jestliže mu někdo prokáže i jen nejmenší službu, Bůh to oceňuje a poskytuje takovým lidem přízeň a dále jim dává příležitost, aby jej poznali. — Matouš 10:40–42.
6. Proč bychom neměli podceňovat příležitosti, které nám Bůh dává, abychom jej mohli poznat, a proč bychom jimi neměli pohrdat?
6 Apoštol Pavel však varoval: „Spolupracujeme s ním a také vás snažně prosíme, ne abyste přijímali Boží nezaslouženou laskavost a opomíjeli její účel.“ (2. Korintským 6:1) Každý, komu Bůh projevil přízeň a laskavost, měl by to ocenit, měl by postupovat kupředu a vytvořit si skutečný, trvalý vztah k Bohu. (2. Korintským 6:2) Jaká je to škoda, jestliže někdo sice přijal Boží přízeň, ale pak se odvrátí a přijde o nádhernou odměnu! — Přísloví 4:5–9.
JIŽ DNES MÁ MÍT NÁŠ ŽIVOT SMYSL
7. (a) K jakému závěru můžeme dojít na základě toho, co jsme prostudovali? (b) Co se stane, jestliže někdo sleduje určitý životní cíl bez ohledu na Boží vůli?
7 Uvažoval jsi již o Božím slovu a o jeho předsevzetí, a proto ti může být jasné, že také tvůj vlastní život MÁ SKUTEČNĚ SMYSL. Bůh si přeje, abychom přizpůsobili svůj život jeho předsevzetí, protože pouze Boží moudrost a jeho vedení nás může přivést k žádoucímu, šťastnému cíli. Muž nebo žena může sledovat nějaký cíl s dobrými úmysly, a nějaký čas se může zdát, že mohou tohoto cíle dosáhnout. Jestliže se však přitom neřídí Božím vedením, jejich snaha skončí zklamáním. Takový člověk ve skutečnosti nebude v souladu s ostatním Božím stvořením.
8, 9. K čemu dospěje člověk, který prochází životem bez cíle?
8 Apoštol Pavel napsal mladému muži Timoteovi, proč bychom měli sledovat Boží cesty a proč by to mělo být smyslem našeho vlastního života. Řekl: „Ve velkém domě jsou nádoby nejen ze zlata a stříbra, ale také ze dřeva a kameniny, a některé k čestnému účelu, ale jiné k účelu, který postrádá čest. Jestliže se tedy někdo zachová čistý od těch posledních nádob, bude nádobou k čestnému účelu, posvěcenou, užitečnou svému majiteli [Jehova Bůh vykoupil celé lidstvo obětí svého Syna], připravenou pro každé dobré dílo.“ — 2. Timoteovi 2:20, 21.
9 Člověk, který by nesledoval životní cíl, stal by se v tomto světě snadno obětí špatných vlivů a byl by ‚zmítán jako na vlnách a unášen sem a tam každým větrem učení a lidské úskočnosti, z prohnanosti ve vymýšlení omylů‘. (Efezským 4:14) Stal by se nádobou, která postrádá čest.
KŘEST, ZÁVAŽNÝ, ALE NEVYHNUTELNÝ KROK
10. Kdy by se člověk měl dát pokřtít?
10 Když ses poučil o Boží vůli, blíže jsi ji poznal a rozhodl ses oddat se skrze Krista navždy k činění Boží vůle, můžeš se dát pokřtít ve vodě. Tento krok je velmi závažný. Musíš si být naprosto jistý, že chceš jít právě touto cestou. Tím napodobuješ Ježíšův příklad a posloucháš jeho příkaz. Pro toho, kdo se chce stát následovníkem Ježíše Krista, je křest nezbytným krokem. (Židům 10:7; Matouš 3:13–15; 28:19, 20) Tím, že se dáváš pokřtít, veřejně prohlašuješ, že smyslem tvého života je plně sloužit Bohu tak, jak ti je ukazována jeho vůle a jeho předsevzetí. Rozhodni se sám. Neměl by ses dát pokřtít proto, že bys připustil, aby tě k tomu někdo „přiměl“ nebo jen proto, že se dává pokřtít někdo jiný.
11. Měl by si ten, kdo se dal pokřtít, myslet, že nyní již nepotřebuje další radu nebo pomoc? Proč?
11 Křest jako symbol tvé oddanosti je však pouze začátkem tvé křesťanské cesty. Bez ohledu na to, jaké máš vzdělání nebo postavení ve světě, jsi z biblického stanoviska v duchovním ohledu ‚malým dítětem‘. Je nezbytně nutné, abys dále studoval a dále přijímal pomoc těch, kteří slouží Bohu. (1. Korintským 14:20) Je nutné, abys pravidelně pěstoval společenství s křesťanským sborem. Nesnaž se vystačit si sám. — Židům 10:24, 25.
12. Jestliže je někdo dlouho „v pravdě“, znamená to samo o sobě, že je zralým křesťanem? Proč?
12 Doba, po kterou jsi „v pravdě“, není sama o sobě ještě ukazatelem tvého duchovního smýšlení. Chceme-li přinášet ovoce, jež svědčí o zralosti, je nutné, abychom stále pokračovali ve studiu a uplatňovali biblické zásady. (Židům 5:14; Římanům 12:1, 2) Apoštol Pavel to objasnil hebrejským křesťanům v prvním století. Řekl jim: „Ačkoli byste totiž skutečně měli být vzhledem k času učiteli, opět potřebujete, aby vás někdo učil od počátku základním věcem Božích svatých prohlášení; a stali jste se takovými, že potřebujete mléko a ne hutnou stravu.“ Poradil jim: „Usilovně spějme ke zralosti.“ — Židům 5:12; 6:1.
NENÍ SOBECKÉ OČEKÁVAT ODMĚNU
13. Je sobecké sloužit Bohu s nadějí na odměnu? Vysvětli to.
13 Jestliže sledujeme svůj životní cíl jako následovníci Ježíše Krista, není sobecké, ale naprosto správné, abychom doufali, že nás za naši věrnost Bůh odmění. (Kolossenským 3:24) Jehova chce, abychom věděli, že on je Bůh, jenž odměňuje ty, kteří jej milují. Není takový jako mnozí světští lidé, kteří neprojevují ocenění a nevšímají si těch, kteří něco konají z lásky nebo z věrné oddanosti. A Bůh, který by neprojevoval ocenění a věrnou oddanost a který by nikdy neodměnil své služebníky, by nebyl hoden uctívání. Jehova Bůh je však věrně oddaný; je laskavý a přibližuje se ke svým přátelům. (Jeremiáš 3:12) I kdyby ses snad dopustil nějaké vážné chyby, snažně jej v modlitbě pros o odpuštění. (1. Jana 1:9; 2:1, 2; Lukáš 18:1–8) Dovol, aby ti druzí křesťané pomohli. (Jakub 5:16–18) Jestliže v něj budeš stále pevně věřit, ‚rozhodně tě neopustí a rozhodně tě nezanechá‘. — Židům 13:5, 6.
14. Jaký bychom měli mít postoj, i když sloužíme Bohu celou svou silou?
14 Ježíš však také prohlásil, abychom si nemysleli, že my prokazujeme Bohu nějakou „milost“ nebo že si zasloužíme život jako odměnu za to, že mu sloužíme. Řekl svým učedníkům: „Když jste učinili všechno, co vám bylo uloženo, řeknete: ‚Jsme neužiteční otroci. Co jsme udělali, to jsme měli udělat.‘“ (Lukáš 17:10) Víme však, že nás Bůh miluje a že si nemyslí, že by naše úsilí bylo pro něj bezcenné.
15. Co je odměnou za věrnost nyní a v budoucnosti?
15 Můžeme se tedy těšit na velkou odměnu, na věci, jež se naprosto vymykají naší představivosti. Zůstáváme-li Bohu věrní, znamená to pro nás v první řadě lepší život již nyní život, který má smysl. (1. Timoteovi 4:8) Kromě toho máme naději, že budeme moci patřit k „základu“ „nové země“. Jaká to bude radost, patřit k těm, kteří se budou jako první podílet na budování „základu“, aby byl z celé země vytvořen ráj! A jak to bude krásné, být svědky vzkříšení mrtvých, vítat je, poučovat je, pomáhat jim a školit je. Budoucí život bude mít bohatý smysl!
16. Proč je velkou předností sloužit dnes Bohu?
16 Neměli bychom však podceňovat podivuhodnou příležitost, že můžeme sloužit Bohu již nyní. Je to poslední příležitost, kdy lidé mají možnost postavit se na Boží stranu ve sporné otázce universálního panství, a to uprostřed celého světa lidí, kteří neznají Boží opatření. Kromě toho je to poslední příležitost oznamovat takovým lidem dobré poselství v podmínkách, kdy je tomu kladen odpor. Jakou máme vynikající příležitost dokázat, že jsme Bohu věrně oddáni! (Matouš 24:14) Tato činnost přinese největší odměnu. Nyní máme příležitost spolupracovat s ‚Boží domácností, kterou je sbor živého Boha, sloup a opora pravdy‘, a oznamovat dobré poselství o království jiným. — 1. Timoteovi 3:15.
NEZALEKNI SE ODPORU
17. Proč můžeme očekávat odpor, a jak bychom se na něj měli dívat?
17 Můžeš se spojit s tímto sborem, jemuž Bůh svěřil pravdu o sobě a o svých předsevzetích. Až se však budeš snažit uplatňovat pravdu Božího slova ve svém životě a mluvit o pravdě, nebuď překvapen, setkáš-li se s odporem, a nezalekni se toho. Apoštol Petr řekl utěšující slova: „Milovaní, nebuďte zmateni ohněm mezi vámi, který je pro vás zkouškou, jako by se vám přihodilo něco podivného. Naopak se dále radujte, kdykoli jste účastníci Kristových utrpení, abyste se radovali a překypovali radostí také při zjevení jeho slávy. Když jste tupeni pro Kristovo jméno, jste šťastni, protože na vás spočívá duch slávy, ano Boží duch.“ — 1. Petra 4:12–14
18. (a) Jak můžeš získat lepší pochopení pro ty, kteří ti odporují? (b) Měl by sis myslet, že lidé, kteří ti odporují, jsou naprosto „špatní“? (c) Jak bys měl reagovat, i kdyby s tebou někdo jednal drsně?
18 Setkáš-li se s odporem, vzpomeň si na svůj dřívější stav — na svůj život a na své názory, které jsi měl, než jsi poznal Boží předsevzetí. To ti pomůže, aby ses uměl vžít do situace těch, kteří ti odporují, a abys měl s nimi soucit. Snad uvidíš, že dříve, dokud jsi sám neznal Boží cesty, také ty jsi činil mnohé z těch špatných věcí, které teď činí oni. Možná, že jsi měl dokonce špatný postoj k Bohu, k Bibli i k těm, kteří jsou svědky pro Jehovu Boha. (Srovnej Kolossenským 3:5–7) Vzpomeneš-li si na své tehdejší pocity, nebudeš si myslet, že tito lidé jsou naprosto „špatní“ proto, že nenaslouchají. Nebudeš je odsuzovat a nebudeš si myslet, že vzhledem k nim už není žádná naděje. Jestliže bude někdo třeba drsně tvrdit, že tvá víra není správná, buď ‚vždy připraven k obhajobě před každým, kdo od tebe žádá důvod pro naději, která je v tobě, ale dělej to s mírností a hlubokou úctou‘. — 1. Petra 3:15.
DEJ POZOR, ABYS NEBYL ‚PŘÍLIŠ SPRAVEDLIVÝ’
19. (a) Jak by se někdo mohl dostat do nebezpečí, že se stane „příliš spravedlivým“? (b) Co je třeba si uvědomit a dělat, místo abys měl pocit, že jsi lepší než ti, kteří Bohu neslouží?
19 Ten, kdo poznal správnou životní cestu, mohl by se dostat do nebezpečí, že by se mohl stát „příliš spravedlivým“. Mohl by si o sobě začít myslet, že vše dělá „dokonale“. Začal by kritizovat druhé, dívat se na ně svrchu a soudit je. (Kazatel 7:16; Matouš 7:1, 2) Mohl by začít pěstovat pocit, že je o něco lepší než ti, kteří ještě neznají pravdu. Nesmíme však zapomínat na to, že Kristus zemřel za celé lidstvo. Ty jsi jedním z lidstva, a bez Kristovy pomoci bys byl jako ti ostatní. Ježíš Kristus má soucit ke všem. Ví, že mnozí lidé se dostali na špatnou cestu pod tlakem okolností a působením ducha tohoto světa, jehož bohem je satan. Bible prorocky říká: „Tma přikryje zem a hustá temnota národnostní skupiny.“ (Izaiáš 60:2) Tak tomu dnes skutečně je. Proto musíme mít porozumění pro druhé, chápat je a snažit se raději jim pomáhat, než abychom je obviňovali nebo odsuzovali. — 1. Tessalonicenským 2:7, 8.
20, 21. Jakou zásadu bychom měli uplatňovat v jednání s těmi, kteří jsou nám nejblíže, a jak bychom měli jednat?
20 Každý, kdo dosáhl poznání pravdy, měl by se snažit být lepším manželem a lepší manželkou. Dítě by se mělo stát lepším a poslušnějším. To může zapůsobit na jiné daleko více než slova. Všichni, kteří přijali pravdu, by měli být nadšení a horliví, ale musíme si uvědomit, že každý pokus „nutit“ nevěřícího manželského druha, příbuzné nebo přátele, je může ve skutečnosti odvrátit, aby neposlouchali. Nezlob se, jestliže má někdo nějaký zvyk nebo názor, s nímž nesouhlasíš. Raději buď trpělivý a laskavější než dříve. I vůči těm, kteří jsou zaměřeni nepřátelsky, buď ‚obezřetný jako had, a přece nevinný jako holubice‘ a snaž se všemožně laskavě pomoci druhým, aby poznali pravdu. (Matouš 10:16; 1. Korintským 9:20, 23) Bez ohledu na to, zda jsi manželka, manžel nebo dítě, řiď se zásadou, kterou vyjádřil apoštol Petr v 1. Petrově 3:1, 2:
21 „Podobně vy, manželky, buďte podřízeny vlastním manželům, aby někteří, jestliže neposlouchají slovo, byli získáni beze slova chováním svých manželek, protože byli očitými svědky vašeho cudného chování spolu s hlubokou úctou.“
ZACHOVÁVEJ RYZOST A ZŮSTAŇ ŠŤASTNÝ
22. (a) Budeš-li se snažit uplatňovat biblické zásady, podaří se ti vždy odstranit všechny problémy? (b) Jakého postoje by ses měl vyvarovat, jestliže všechno nebude probíhat tak, jak by sis přál?
22 Až půjdeš po křesťanské životní cestě, nebude vždy všechno probíhat naprosto hladce, protože ještě nežijeme v Božím novém světě. Ačkoli se budeš snažit uplatňovat biblické zásady, nebudeš moci vždy zcela vyřešit nebo odstranit své problémy. Ale biblické zásady ti velmi pomohou tyto problémy překonávat. Umožní ti vynaložit vše, co je v tvých silách, abys je zvládl co nejlépe. Jestliže tedy vznikne něco, co tě znepokojuje, nezačni si stěžovat. Buď raději šťastný. Raduj se z pravdy. Uvědom si, že těžkosti nepůsobí Bůh, ale že vyplývají z Adamova hříchu a vznikají pod vlivem satana, který je bohem tohoto světa. — 2. Korintským 4:4.
23. Kdyby se snad ve sboru Božího lidu stalo něco špatného, máš proto pociťovat sklíčenost či znechucení, nebo se máš cítit uražen?
23 Proto si nestěžuj na těžkosti ani na nežádoucí okolnosti, o kterých se domníváš, že by se mezi Božím lidem nemohly stát. Raději využij příležitosti a dokaž, že zachováváš ryzost jako Kristus. Dokazuj, že ne všichni lidé se dají okolnostmi odvrátit od Boha, jak to kdysi tvrdil ďábel, ale že mohou zachovávat ryzost; ospravedlňuj tak Jehovovo jméno.
24. (a) Jak nám služba Bohu poskytuje uspokojující smysl života? (b) Můžeme očekávat, že se náš život nikdy nestane nudným nebo jednotvárným, ale že bude mít po celou věčnost trvalý smysl?
24 Jaký bohatý smysl má život! Můžeme již nyní konat tolik hodnotných věcí, můžeme užívat všech „darů“ neboli schopností, které máme, abychom ctili Boha a pomáhali lidem kolem sebe, takže můžeme mít skutečné uspokojení ze života — nacházíme v životě své místo. Bůh nás používá, a přitom od nás nežádá, abychom přestali žít normálním, produktivním životem a abychom se stali askety nebo fanatiky. Naopak, zkrášluje náš život tím, že nám umožňuje pracovat na tom, co má trvalou hodnotu. A z Boží ruky budeme stále dostávat nové a vzrušující úkoly, takže život bude mít stále hlubší smysl a nikdy se nestane jednotvárným. Apoštol Pavel o tom napsal svým křesťanským bratrům: „Můj Bůh zase plně uspokojí všechny vaše potřeby podle toho, jak je bohatý ve slávě prostřednictvím Krista Ježíše.“ — Filipenským 4:19; Žalm 145:16; Římanům 8:38, 39.
[Studijní otázky]
