14. kapitola

Odstranění zločinů a nespravedlnosti

1. Jak nám tento svět znesnadňuje správné jednání?

NEPOZORUJEŠ, že podmínky v tvém okolí jsou takové, že přes veškerou snahu je obtížné jednat správně? V obchodním světě, kde se bojuje o hospodářské přežití, mají mnozí pocit, že jsou nuceni podvádět, aby mohli odolávat konkurenci. V každodenním životě pozorujeme nemravnost, zneužívání drog, vulgární způsob mluvy, nenávist a pomstychtivost. A v hromadných sdělovacích prostředcích a ve světě zábavy jsou tyto věci často předkládány jako normální a správné.

2. Uvědomují si lidé vliv špatného okolí?

² Mnozí lidé si však uvědomují, jak silný vliv má špatné okolí, a často se stěhují z místa na místo, protože doufají, že najdou lepší podmínky, obzvláště pro své děti. Vědí, že špatné okolí může zhoubně působit na dobré zásady, které svým dětem vštěpovali.

3, 4. (a) Jak byl starověký Izrael ovlivňován svým okolím? (b) Kdo v prvé řadě přispěl ke vzniku špatného okolí?

³ Ani ve starověkém Izraeli, který byl pod vynikajícím mojžíšovským zákonem, nepřispívalo okolí vždy příznivě k pravému uctívání Boha. Izrael byl obklopen národy, které uctívaly modly. (5. Mojžíšova 13:6, 7, 12, 13) Izraelité byli hříšníci jako všichni ostatní lidé. A ačkoli Zákon pomáhal mnohým z nich, aby se zastávali pravého uctívání Boha, většina se projevila jako neposlušná. (2. Paralipomenon 36:15, 16) Podlehli svému okolí. Kromě toho po staletí, od pádu prvního člověka, působil silným vlivem satan ďábel, který lidem bránil poznat Boha. Apoštol Pavel napsal:

⁴ „Jestliže je tedy dobré poselství, které oznamujeme, skutečně zahalené, pak je zahalené pro ty, kteří hynou, mezi nimiž bůh tohoto světa zaslepil mysli nevěřících, aby neprosvitlo osvícení slavného dobrého poselství o Kristu, který je obraz Boží.“ — 2. Korintským 4:3, 4.

 ZMĚNĚNÉ OKOLÍ

5, 6. Jaké má Bůh předsevzetí vzhledem k našemu dnešnímu životnímu prostředí?

⁵ Je tedy zřejmé, že změněné okolí velmi pomůže hříšným lidem, aby ‚přeměnili svou mysl‘ a poslouchali Boží dobré zásady. (Římanům 12:2) Bůh si předsevzal vytvořit právě takové okolí pod tisíciletou vládou Ježíše Krista.

⁶ V prvé řadě musí být odstraněn dosavadní špatný svět, který bude zničen Bohem. (1. Jana 2:17) Potom musí být svázán ďábel, bůh tohoto světa aby nemohl ovlivňovat lidstvo ke vzpouře proti Jehovovi Bohu. (Zjevení 20:1, 2) To dělal tím, že lidi klamal a působil na jejich hříšné sklony, aby je přiměl k hřešení, jež přináší smrt. — Zjevení 12:9; Židům 2:14, 15.

7–12. Popiš poměry, které způsobí panství Kristova království?

⁷ Žalm nám prorocky dává nahlédnout do poměrů, které budou panovat, až bude Kristus vládnout nad zemí jako král:

⁸ „V jeho dnech vzkvete spravedlivý a hojnost pokoje.“ „Bude hojnost obilí na zemi.“ „Pravost sama vypučí ze země a spravedlnost sama bude shlížet z nebes. Jehova sám také dá to, co je dobré, a naše vlastní země vydá svůj výnos.“ — Žalm 72:7, 16; 85:11, 12.

⁹ A prorok Izaiáš napsal o Ježíši Kristu:

¹⁰ „Na jeho rameni spočine knížecí panství. A bude nazván jménem Podivuhodný rádce, Mocný bůh, Věčný otec, Kníže pokoje. Hojnosti knížecího panství a pokoje nebude konec na Davidově trůnu a na jeho království, aby je pevně založil a podporoval je právem a spravedlností od nyní až na neurčitý čas. Učiní to sama horlivost Jehovy vojsk. — Izaiáš 9:6, 7.

¹¹ Izaiáš znázornil, jak nový svět způsobí dobré životní prostředí. Říká:

¹² „Stezka spravedlivého je přímost. Protože jsi přímý, urovnáš dokonce i dráhu spravedlivého. Ano, pro stezku tvých soudů, Jehovo, doufali jsme v tebe... Až zde budou od tebe soudy pro zemi, obyvatelé úrodné země se jistě budou učit spravedlnosti.“ — Izaiáš 26:7–9.

13. Budou vzkříšení lidé moci poznat pravdu o Bohu snadněji než za svého dřívějšího života? Proč?

¹³ Až budou Jehovovy soudy oznámeny a prosazeny na celé zemi, „velký zástup“, který přežije zničení nynějšího světa a vejde do nového světa, bude schopen učit vzkříšené, a žádní odpůrci Boha a Krista jim v tom nebudou bránit. (Zjevení 7:9, 10, 14–16) Až bude panovat právo a pokoj, vynikne  pravda ještě jasněji. Oč snadnější bude pak pro tyto vzkříšené, aby poslouchali a ‚urovnali‘ „dráhu“ svého života.

14. Jak tento svět podporuje špatné sklony, které jsme zdědili po svých nedokonalých rodičích?

¹⁴ V dnešní době se lidé dopouštějí nejrůznějších zločinů a z některých se stávají dokonce „profesionální“ zločinci. Všichni lidé mají v určitém směru hříšné sklony. (Římanům 6:19) Všichni získali tyto slabosti na základě dědičnosti. (Žalm 51:5; 51:7, KB) Někdo může mít například sklon k nedostatku sebeovládání a k násilí. Někteří jsou agresivnější než jiní a chtěli by ‚vzít zákon do vlastních rukou‘, když mají pocit, že se děje nějaké bezpráví. Jiní snadněji upadnou do léčky nemravnosti, používají příliš mnoho alkoholu a podobně. Ale poměrně málo z těchto lidí by se za normálních okolností dopustilo nějakého zločinu. Teprve když se vytváří ‚živná půda‘ v podobě špatného životního prostředí, které živí a podporuje špatné sklony, mohou okolnosti dát podnět nebo příležitost k bezzákonnému jednání. — 1. Korintským 15:33.

15. (a) Jak životní prostředí pod Kristovým královstvím bude ovlivňovat lidi k dobrému? (b) Co bude muset učinit každý člověk, aby mohl být uveden do původního stavu?

¹⁵ Ale až bude odstraněn tento zlý svět a satan bude svázán, takže zde již nebude mít žádný vliv, bude moci být lidstvo postupně uvedeno do původního stavu. Dobré životní prostředí bude živit a podněcovat dobré lidské sklony; špatné rysy budou naproti tomu potlačovány. Špatné žádosti a skutky ‚nebudou žádoucí‘ a budou považovány za něco, co je nutno odložit. Bude však třeba úsilí, aby člověk ‚odložil hněv, zlobu, špatnost, utrhačnou řeč‘ a aby ‚si oblékl novou osobnost, která se obnovuje přesným poznáním podle obrazu toho, jenž ji stvořil‘. (Kolossenským 3:8–10) Člověk musí mít silnou touhu změnit se, protože Bůh si přeje, aby jej jeho poddaní poslouchali dobrovolně. (Žalm 81:11–13; 81:12–14, KB) Pod správou Krista a jeho spolukrálů a spolukněží obdrží veškerou pomoc každý člověk, který bude činit potřebné změny; v jeho úsilí mu nebude nic překážet. — Zjevení 7:17.

KDO NEZÍSKÁ ŽIVOT

16, 17. (a) Kdo v novém světě nezíská věčný život? (b) Jak se uvedli do velkého nebezpečí náboženští vůdci, kteří žili, když byl Ježíš na zemi?

¹⁶ Pouze lidé, kteří se proviní ‚rouháním proti svatému duchu‘, v tomto novém světě zemřou. (Matouš 12:31, 32) Takový hřích je úmyslné, svévolné, vzpurné a rouhavé jednání proti Bohu. Proč potom je ‚proti svatému duchu‘?

¹⁷ Povšimněme si například farizeů. Bylo velké nebezpečí,  že se dopustí tohoto hříchu, a někteří z nich se jej skutečně dopustili. Snad pouze z nedostatku víry nevěřili, že Ježíš je Mesiáš; to byl případ Saula, který se později stal apoštolem Pavlem. (1. Timoteovi 1:12, 13) Když však Ježíš mluvil o neodpustitelném hříchu, farizeové již byli svědky mocných slov a skutků, které Ježíš vykonal proto, že na něm spočíval Boží duch. Když viděli a věděli, že prostřednictvím Ježíšovým působil Boží duch, pak se skutečně provinili rouháním proti svatému duchu. Jak? Vědomě tvrdili, že Ježíš koná své skutky z moci démonů. Farizeové sledovali naprosto sobecké cíle. Chtěli klamat lid, aby si uchovali své vedoucí postavení. — Matouš 12:22–30.

18. Je možné, že by křesťan přišel o věčný život?

¹⁸ To by se mohlo stát také některým lidem, kteří se stanou křesťany, a potom se vědomě odvrátí od čistého uctívání Boha. V Židům 10:26, 27 je řečeno: „Jestliže... úmyslně hřešíme po přijetí přesného poznání pravdy, nezbývá již žádná oběť za hříchy, ale je tu jisté strašné očekávání soudu.“ Srovnej Židům 6:4–6.

19. (a) Co je „hřích, který působí smrt“? (b) Jak by se měl pravý křesťan dívat na někoho, kdo se zřejmě dopouští takového hříchu? (c) Může křesťan posoudit, zda někdo spáchá neodpustitelný hřích? Vysvětli to.

¹⁹ Apoštol Jan také mluví o ‚hříchu, který působí smrt‘, a srovnává jej s tím, „který nepůsobí smrt“. (1. Jana 5:16, 17; srovnej 4. Mojžíšova 15:30) Pravý křesťan nebude pěstovat společenství s někým, kdo tvrdí, že je křesťanem, ale u něhož je patrné, že se rouhal Božímu duchu a tak zřejmě hřeší úmyslně a bez známek pokání. (2. Jana 9–11) Křesťan se nebude za takového člověka modlit. Nemůže ovšem vidět do jeho srdce a tak nemůže posoudit, zda někdo skutečně spáchal neodpustitelný hřích. Nemůže s jistotou vědět, zda takový člověk nebude později činit pokání. Uznává, že Kristus jedná jako soudce pro Boha a že může prozkoumat „ledviny“ (nejvnitřnější city a myšlenky) a „srdce“ (hlavní sídlo pohnutek) a tudíž může také rozhodnout, zda se někdo dopustil rouhání proti svatému duchu. — Zjevení 2:23; Jan 5:22, 30.

20. Jak se bude během Kristova tisíciletého panství jednat s nenapravitelnými hříšníky, kteří neprojeví známky pokání?

²⁰ Takové nepolepšitelné, nenapravitelné osoby budou během Kristova tisíciletého panství usmrceny. Vykonání rozsudku nad nimi je trvalé a je v Bibli znázorněno uvržením do symbolického „ohnivého jezera“. Tím je míněna „druhá smrt“, na rozdíl od smrti zděděné po Adamovi. (Zjevení 20:14, 15) Nebude tedy dovoleno, aby v tomto novém světě zůstali rušitelé pokoje, kteří by tam působili těžkosti.

JIŽ DNES ŽÍT LEPŠÍM ŽIVOTEM

21, 22. (a) Musí člověk čekat až do Kristova tisíciletého panství, jestliže chce žít lepším a šťastnějším životem? (b) Vysvětli, co o tom říká Pavel v 1. Timoteovi 4:8.

²¹ Těm, kteří nyní čtou tuto knihu, říkáme však totéž, co řekl apoštol Pavel lidem, kteří se snažili stát se zralými  Božími služebníky: „Ale pokud jde o vás, milovaní, jsme přesvědčeni o lepších věcech a o věcech spojených se záchranou.“ (Židům 6:9) Chceme-li dobře začít sloužit Bohu, nemusíme čekat až do Kristova tisíciletého panství. Můžeme začít již nyní, a měli bychom to učinit.

²² Apoštol dále řekl: „Zbožná oddanost je užitečná ke všemu, protože má zaslíbení života nynějšího a toho, který má přijít.“ (1. Timoteovi 4:8) Můžeme se vyhnout mnoha léčkám ve světě; můžeme získat pokojnou mysl a smysl života. Můžeme se radovat ze života a z lepších vztahů ve své rodině i k ostatním lidem. Kromě toho můžeme s očekáváním vyhlížet vstříc budoucnosti. Snad bude možné, abychom nezemřeli, ale přežili „velké soužení“, a můžeme si být jisti tím, že v Božím novém světě budeme mít život v plné míře.

23, 24. (a) Jestliže jsme poznali, co říká Boží slovo, měli bychom čekat nebo hledat pravdu někde jinde? (b) Musíme vyhlížet po jiném mesiáši nebo po nějakém velkém muži, který by povstal, aby nás osvobodil? (c) Co bychom tedy měli činit?

²³ Jsme v podobné situaci jako izraelský národ, když měl vejít do Zaslíbené země. Mojžíš jim řekl: „Toto přikázání, které ti dnes přikazuji, není pro tebe příliš těžké, ani není příliš vzdálené. Není v nebesích, takže by se řeklo: ‚Kdo pro nás vystoupí do nebes a dostane je pro nás, aby nám je dal slyšet, abychom je mohli činit?‘ Ani není na druhé straně moře, takže by se řeklo: ‚Kdo pro nás přejde na druhou stranu moře a dostane je pro nás, aby je dal slyšet, abychom je mohli činit?‘ To slovo je totiž velmi blízko u tebe, ve tvých vlastních ústech a ve tvém vlastním srdci, abys je mohl činit.“ — 5. Mojžíšova 30:11–14.

²⁴ Skutečně není obtížné, abys poznal, co od tebe Bůh vyžaduje, a abys to činil. Ježíš Kristus ti pomůže, máš-li víru a jednáš-li v souladu s ní. (Matouš 11:28–30) Nepotřebuješ někoho, kdo by šel do nebe, aby přinesl potřebné poselství. To již učinil Ježíš Kristus, a jeho příkazy nacházíme v Bibli. Nemusíš cestovat do nějaké vzdálené země — „na druhou stranu moře“ — abys tam od lidí získal moudrost nebo filozofii. Nemusíš dosáhnout většího vzdělání ani nemusíš prozkoumat všechna náboženství, přítomná i minulá, abys našel pravdu. V Bibli jsi četl o Božím předsevzetí. Je v tvých vlastních ústech a ve tvém srdci. Jde o „toto dobré poselství o království“. (Matouš 24:14) Kristův apoštol o tom řekl: „Jestliže veřejně prohlašuješ ono ‚slovo ve svých vlastních ústech‘, že Ježíš je Pán, a věříš ve svém srdci, že jej Bůh vzkřísil z mrtvých, budeš zachráněn. Vždyť srdcem se věří ke spravedlnosti, ale ústy se činí veřejné prohlášení k záchraně.“ — Římanům 10:5–10.

25. Vyžaduje Bůh od nás něco velkého, nebo co vyžaduje?

 ²⁵ Bůh tedy od tebe nevyžaduje žádné velké a mocné činy. Místo toho čteme: „Řekl ti, pozemský člověče, co je dobré. A co od tebe Jehova požaduje nazpět, než abys jednal podle práva a miloval laskavost a abys byl skromný, když chodíš se svým Bohem?“ (Micheáš 6:8) Není to rozumné? Neměl by to ve skutečnosti činit každý?

26, 27. Co můžeme dělat, abychom nyní nastoupili správnou cestu?

²⁶ Proto můžeš začít již nyní a můžeš ze svého vlastního života vykořenit bezpráví. Aby tě špatné okolí neodvedlo od tvé cesty, bude nutné, abys přestal pěstovat úzké společenství s lidmi, kteří konají špatné věci. Těm, kteří se snažili sloužit Bohu, napsal apoštol Pavel slova: „Ve svém dopise jsem vám psal, abyste se přestali směšovat se společností smilníků, nemíním úplně se smilníky z tohoto světa, nebo s chamtivci a vyděrači nebo modláři. Jinak byste skutečně museli vyjít ze světa.“ (1. Korintským 5:9, 10) Máš možná přátele a spolupracovníky, kteří činí nesprávné věci, a nemůžeš se ovšem úplně přestat s nimi stýkat. Ale neměl bys být s nimi při jejich nesprávném jednání a neměl bys s nimi stále pěstovat úzké společenství. Spíše bys měl hledat společnost křesťanů, u nichž vidíš, že činí správné věci. To tě posílí. — Židům 13:7.

²⁷ Jestliže jsi to již učinil, pak pevně zůstaň na této cestě. Důvěřuj v Boha a očekávej, že on sám ve svém spravedlivém novém světě zcela vyhladí všechno bezpráví a zločinnost a že tam nikdo nebude nešťastný. — Izaiáš 32:1, 16–18.

[Studijní otázky]