Považuje tě Bůh jako jednotlivce za cenného?
10. kapitola
Považuje tě Bůh jako jednotlivce za cenného?
1, 2. Jak víme, že se Bůh nedívá na lidi jako na pouhou „anonymní“ masu, ale že se zajímá o každého jednotlivce?
JAK se Bůh dívá na lidstvo? Jako na pouhou masu lidí, nebo pohlíží na každého jednotlivce? Projevuje snad svou přízeň určité vybrané skupině a ostatních si nevšímá?
2 Každý člověk je u Boha cenný právě pro svou odlišnou osobnost. (Skutky 17:26, 27) Bůh „chce, aby všichni lidé spaseni byli a k známosti pravdy přišli“. (1. Timoteovi 2:4, KB) Když apoštol Petr viděl, že Bůh přijímá do křesťanského sboru pohany, zvolal: „S určitostí si uvědomuji, že Bůh není stranický, ale v každém národu je mu přijatelný ten člověk [jednotlivec], který se ho bojí a činí spravedlnost.“ — Skutky 10:34, 35; 15:8, 9.
3. Jak bral Ježíš Kristus ohled na každého jednotlivce stejně jako jeho Otec?
3 Ježíš Kristus byl Bohem poslán, aby se vydal jako „odpovídající výkupné za všechny“. (1. Timoteovi 2:6) „Okusil smrt za každého člověka.“ (Židům 2:9) Bylo by tedy logické, aby Boží Syn měl lhostejný postoj a tím vlastně říkal: ‚Dal jsem svou krev života za každého, ale jak cenný je vlastně takový jednotlivec?‘ Rozhodně ne! Každému jednotlivci bude věnována pozornost a bude mít příležitost dosáhnout života.
4. Jaké postavení zaujímá Ježíš Kristus vzhledem k lidskému rodu a jak toto postavení obdržel?
4 Ježíš je svou výkupní obětí „výplatcem“ lidstva. Jehova Bůh je vlastníkem lidského rodu, protože jej stvořil. Ale jako děti vzpurného Adama byli lidé „zaprodáni hříchu“ jako „otroci hříchu“. (Římanům 7:14; 6:16, 17) Potřebují být s Bohem smířeni neboli být přivedeni zpět do dobrého vztahu k němu. (Římanům 5:10) Aby jim Ježíš mohl pomoci, musel je koupit a stát se tak jejich novou rodinnou hlavou či otcem, „posledním Adamem“, protože první Adam je prodal do hříchu. (1. Korintským 15:45) Tento právní postup byl předstíněn v mojžíšovském zákoně, ve 3. Mojžíšově 25:47–49.
5. (a) Jak Ježíš získal „moc soudit“? (b) Jak soudí?
5 Bůh dal proto Ježíši Kristu „moc soudit, protože je Syn člověka“. (Jan 5:27) Ježíš Kristus se stal blízkým příbuzným lidí tím, že se na zemi stal člověkem, ale bez hříchu, a měl právo svou hodnotou vyplatit lidstvo. (Filipenským 2:7; Římanům 8:3) Jeho titul „Syn člověka“ to naznačuje. (Židům 2:11, 14, 15) Jako naprosto spravedlivý soudce nepohrdá nikým. Řekl: „Soudím, a můj soud je spravedlivý, protože nehledám svou vlastní vůli, ale vůli toho, jenž mne poslal.“ (Jan 5:30) Nesoudí tedy podle vnějšího vzezření ani neposuzuje lidi jako nějakou masu, ale každého podle jeho vlastních okolností a postoje. — Izaiáš 11:3, 4; Židům 4:15.
6. Jak apoštolové Pavel a Petr zdůrazňují, že Bůh jedná s každým jednotlivcem?
6 Boží způsob jednání, zejména obětování Ježíše Krista, prozrazuje, že si přeje, aby se všichni lidé dostali do postavení, které jim umožní přijmout jeho požehnání. To se vztahuje i na jednotlivé provinilce. Apoštol Pavel napsal těm, kteří jednali špatně: „Pohrdáš bohatstvím jeho laskavosti a trpělivosti a shovívavosti, protože nevíš, že Boží laskavost se snaží vést tě k pokání? ... A odplatí každému podle jeho skutků.“ Apoštol Petr také upozornil, že Bůh jedná s každým jednotlivě, když poukázal na Boha jako na „Otce, který soudí nestranně každého podle jeho díla“. — Římanům 2:4–6; 1. Petra 1:17.
PŘÍLEŽITOST PRO KAŽDÉHO
7. Proč není správné, jestliže někdo říká, že je příliš špatný, aby mohl být očištěn a stát se Božím služebníkem?
7 Někdo však může říci: ‚Nemá smysl, abych se nyní pokoušel sloužit Bohu. Jsem tak špatný, že nemohu být očištěn. Neexistuje pro mne naděje.‘ Takové smýšlení je zásadně chybné. Nikdo není samozřejmě hoden Boží pozornosti na základě vlastní zásluhy. (Římanům 5:6–10) Kdyby byla požadována dokonalost, nikdo by neobstál. Ale Bůh ve své laskavosti zaznamenal příklady, kterými ukázal, že neodmítne žádného kajícného člověka, ať jednal v minulosti jakkoli špatně. Vyžaduje pouze, aby byl takový člověk ochotný naučit se správně jednat a upřímně usiloval o soulad s Bohem. — Izaiáš 1:18; Zjevení 22:17.
8–10. (a) Uveď dva příklady, které mohou potěšit ty jednotlivce, kteří jednali v minulosti špatně, ale chtějí se obrátit k Bohu. (b) Jak ukazují Ezechiel 33:14–16 a Kolossenským 3:5–8, že pro Boha má význam to, co děláme nyní, a ne to, co jsme dělali v minulosti.
8 Takovým příkladem byl apoštol Pavel. Dříve se účastnil skutečného vraždění křesťanů. (Skutky 7:58, 59; 9:1, 2) Pavel sám říká: „Je to spolehlivá řeč a zasluhuje úplné přijetí, že Kristus Ježíš přišel do světa, aby zachránil hříšníky. Z těch jsem já první. Přesto mi bylo prokázáno milosrdenství, aby prostřednictvím mne, jako prvního případu, Kristus Ježíš mohl ukázat celou svou shovívavost jako vzor pro ty, kteří v něj vloží svou víru ve věčný život.“ — 1. Timoteovi 1:15, 16.
9 Judský král Manasses byl dalším příkladem velmi špatného člověka. Přivedl národ do krajního modlářství a do odporu k Bohu. Národ se z toho již nikdy nevzpamatoval. (2. Královská 21:11, 16) Později Manasses činil pokání a Bůh přijal jeho modlitbu. — 2. Paralipomenon 33:11–13, 16, 17.
10 Boha zajímá to, co člověk dělá nyní a co bude dělat v budoucnosti, a ne to, co dělal v minulosti. — Ezechiel 33:14–16; Kolossenským 3:5–8.
11. Může si člověk zasloužit Boží přízeň a život svou vlastní spravedlností nebo tím, že žije podle Desatera či mojžíšovského zákona?
11 Na druhé straně by si však nikdo neměl myslet, že za svou vlastní dobrotu či spravedlivé jednání obdrží Boží přízeň. (Římanům 3:10) Tím by popíral skutečnost, že je hříšník. (1. Jana 1:8–10) Takto zcestně uvažující jedinec popírá nezbytnost Kristovy oběti. Pokouší se o ospravedlnění svými skutky — chce si ‚zavázat‘ Boha, aby ho přijal pro jeho vlastní ‚dobrotu‘. (Římanům 4:2–8) Lidé s takovým postojem ve skutečnosti neslouží Bohu, ale řídí se namísto Božím měřítkem svým vlastním. Marnost takového počínání zakusili Židé, kteří se snažili získat spravedlnost skrze mojžíšovský zákon. — Římanům 10:1–3; Židům 10:1, 2.
12. Jak Ježíš dokázal, že Bůh není stranický ani nepomáhá pouze těm, kteří mají peníze nebo postavení?
12 Bůh také neprojevuje přízeň pouze určité třídě lidí. Necítil jeho Syn Ježíš sympatie ke všem? Používal například snad svou uzdravující sílu jenom na svých oblíbencích nebo na těch, kteří mu mohli zaplatit? Ne, existuje mnoho zpráv o zástupech lidí, které k němu přicházely se všemi druhy nemocí, a on je všechny uzdravoval. — Matouš 14:14.
JEHOVA ‚MÁ NÁKLONNOST‘ K TĚM, KTEŘÍ MU SLOUŽÍ
13. Jaký příklad velikosti a stálosti Boží lásky najdeme u Abraháma a dalších?
13 Jehova je vždy ochoten poskytnout svou pomoc a projevit lásku komukoli, kdo ji přijme. A síla a stálost jeho lásky je daleko větší než láska, kterou jsme si my schopni navzájem projevovat. Všimni si Boží lásky k Abrahámovi, Izákovi a Jákobovi, kteří byli nedokonalými lidmi, ale z celého srdce sloužili Bohu. O staletí později řekl Mojžíš izraelskému národu: „Jehova měl náklonnost k tvým předkům, a tedy je miloval.“ (5. Mojžíšova 10:15) Z lásky k národu snášel jeho tvrdohlavost po staletí. — 5. Mojžíšova 7:7, 8.
14. Může jednotlivec, který upřímně a v pravdě vzývá Boha, s důvěrou očekávat Boží pomoc?
14 Jehovova láska k těm, kteří mu dnes slouží, je právě tak velká a trvalá. (Římanům 8:38, 39) Lze říci, že Bůh vyhlíží po příležitosti, aby ‚měl náklonnost‘ ke komukoli, kdo jej vzývá v upřímnosti a pravdě. (Jakub 4:8) „Pokud jde o Jehovu,“ říká Bible, „jeho oči bloudí po celé zemi, aby projevil svou sílu ve prospěch těch, jejichž srdce je vůči němu nerozdělené.“ (2. Paralipomenon 16:9) „Jeho uši jsou obráceny k jejich úpěnlivým prosbám.“ — 1. Petra 3:12.
15. Co Jehova Bůh vyhledává, když nás pozoruje?
15 Protože se Jehova dívá na zemi a vidí mnoho bolestí, které lidé snášejí, má s lidstvem hluboký soucit. Přeje si jim pomoci. Ačkoli ‚nezavírá oči‘ před špatným jednáním, nevyhledává lidské chyby, ale jejich dobré stránky. (Žalm 130:3) ‚Pamatuje, že jsou prach.‘ — Žalm 103:14.
16, 17. (a) Jak Ježíš ukázal, že chtěl skutečně pomáhat lidem? (b) Co dnes Jehova a jeho Syn cítí k lidem?
16 Boží Syn dychtil na zemi po tom, aby použil svou moc pomáhat lidem. Když mu malomocný řekl: „Kdybys jen chtěl, můžeš mne očistit“, Ježíš byl pohnut lítostí, vztáhl ruku, dotkl se ho a řekl: ‚Chci. Buď čistý‘“, a uzdravil jej. — Marek 1:40, 41.
17 Ježíš hluboce soucítil s lidmi, kteří k němu přicházeli pro pomoc, a uzdravoval je. I v dnešní době Bůh a jeho Syn projevují zájem a lásku každému, kdo se pozastaví v každodenních záležitostech života, aby věnoval pozornost dobrému poselství o Božím předsevzetí. Díváš se opravdu do Božího slova a snažíš se upřímně, aby ses o něm něco dověděl? Jestliže ano, je to už samo o sobě důkazem, že se Bůh o tebe zajímá. Jak to můžeme s takovou jistotou říci?
MUSÍME MÍT BOŽÍ POMOC, ABYCHOM ROZUMĚLI
18, 19. (a) Jestliže se někdo upřímně zabývá Božím slovem, jak obdrží pomoc? (b) Proč potřebujeme pomoc Božího ducha?
18 Toto vyjádření je pravdivé, protože Bůh vidí v každém, který upřímně hledá v jeho Slově, něco dobrého. Proto otvírá takovou lidskou mysl, aby porozuměla. Ježíš řekl: „Žádný ke mně nemůže přijít, jestliže jej nepřitrhne Otec, který mne poslal.“ (Jan 6:44) Nemůžeš porozumět předsevzetím Boha bez pomoci Božího ducha, jeho neviditelné účinné síly, která může ovlivnit a řídit tvou mysl.
19 Apoštol Pavel napsal: „Nikdo nepoznal věci Boží, mimo ducha Božího. [To znamená, že Boží duch je nezbytný, aby nám zprostředkoval Boží myšlenky a předsevzetí.] My pak jsme nepřijali ducha světa, ale ducha, který je z Boha, abychom mohli znát věci, které nám Bůh laskavě dal.“ (1. Korintským 2:11, 12; srovnej se Skutky 16:14.) Jestliže bys neměl tuto pomoc, potom by tě přemohl zmatek tohoto světa, nedostatek víry a duch, který odporuje Bohu, protože „víra není vlastnictvím všech lidí“. — 1. Korintským 2:14; 2. Tessalonicenským 3:2.
20. Jak hluboce oceňuje Bůh člověka, který se o něm pilně učí a snaží se mu sloužit?
20 Když Bůh odpovídá na tvé úsilí získat porozumění, projevuje další znamenitou vlastnost. Je to ocenění. Bezpochyby oceňuješ lidi za dobré věci, které pro tebe dělají. Ale ocenění, které projevují lidé, není nikdy tak hluboké a srdečné jako to, jež projevuje Bůh vůči těm, kteří v něj věří a váží si jeho Slova. Raduje se z nich. Ježíš dokonce mluvil o radosti, jež je v nebi nad jedním hříšníkem, který se kaje a opouští špatné skutky, aby se líbil Bohu. (Lukáš 15:10) Vždyť Ježíš řekl, že člověka, který podá i jen pohár studené vody někomu, koho považuje za Božího služebníka, rozhodně nemine odměna. (Matouš 10:42) Bůh si všímá a oceňuje každého, kdo si váží jeho jména a laskavě zachází s jeho lidem. Tak jeho srdce a pomoc vychází člověku vstříc. — Uvažuj nad příkladem zaznamenaným u Marka 14:3–9.
21. Jak nám jistí pohané z Malé Asie ukázali, jak bychom měli odpovědět na Boží laskavost?
21 My bychom zase měli správně projevit ocenění za Boží laskavost, s níž nám pomáhá poznat své předsevzetí, a dává nám příležitost získat věčný život. Měli bychom být vděčni, že Bůh uznal za vhodné a dovolil nám, abychom byli jako lidé, kterým Pavel kázal v jednom městě v Malé Asii. Tam Židé, kteří tvrdili, že slouží Bohu, odporovali pravdě. Zpráva však prohlašuje: „Když to [příležitost být přijati Bohem] uslyšeli ti z národů [pohané], začali se radovat a oslavovat Jehovovo slovo a všichni, kteří byli správně nakloněni věčnému životu, se stali věřícími.“ (Skutky 13:48) Tito lidé ocenili Boží laskavost. Pomohlo jim to, aby se stali tím druhem lidí, které Bůh přijímá s potěšením.
VZKŘÍŠENÍ JE DŮKAZEM BOŽÍHO ZÁJMU
22. Jak Jehovovo opatření ke vzkříšení ukazuje, že Bůh má velmi hluboký zájem o jednotlivé lidi?
22 Vzkříšení „spravedlivých i nespravedlivých“ je opatřením, které rozhodně dokazuje Boží zájem o každého jednotlivce. (Skutky 24:15) Bůh musí znát o člověku všechno, aby jej mohl vzkřísit. Pouze s takovým poznáním může Bůh přivést zpět stejnou osobu se stejnou osobností, takže jedinec bude sebou samým a sám se pozná. To znamená, že Bůh musí obnovit každou podrobnost osobnosti člověka: jeho vzhled, zděděné rysy, vliv, který na něj mělo jeho okolí a jeho zkušenosti, a zároveň i jeho úplnou paměť. Jaký zájem a péči to dokazuje!
23, 24. (a) Jaký pozoruhodný záznam mohou vytvořit nepatrní lidé a jak nám to pomáhá pochopit, že Bůh může snadno vzkřísit člověka? (b) Může si Bůh vzpomenout na lidi, kteří jsou mrtví tisíce let, a vzkřísit je?
23 Někdo snad řekne: ‚To je nemožné!‘ Ale cožpak už dnes nejsou lidé schopni zachytit na videopásek nebo film osobnost člověka? Pak se mohou i po jeho smrti promítat na plátno jeho činy a můžeme sledovat jeho pohyby a slyšet jeho hlas. Jsou zachovány stovky podrobností. Jestliže něco takového dovedou lidé, nemůže mít Bůh, u něhož „je možné všechno“, nějaký záznam o tisících detailech, které tvoří osobnost člověka? — Matouš 19:26; Job 42:2.
24 I my, nedokonalí lidé, známe dostatek podrobností o blízkém příteli, takže ho můžeme popsat se značnou přesností. Avšak s odstupem času se naše představa stává nepřesnou. Bůh, který má daleko hlubší pochopení, zná podrobně osobnost každého člověka. Ví, co má každý v srdci. (Židům 4:13) I když je někdo již po staletí mrtvý, nevymizí z Boží paměti. — Job 14:13–15.
25. Bude se vzkříšení vztahovat i na lidi, kteří nebyli pohřbeni do hrobu, ale ztratili se na moři nebo byli sežráni zvířaty a podobně?
25 Z toho vyplývá, že miliardy zemřelých lidí jsou již v Boží mysli přesně zachyceny. (Přísloví 15:11) I ti, kteří nebyli pohřbeni, ale zahynuli na moři nebo byli spáleni, či zemřeli jinak, jsou zrovna tak jasně v jeho paměti. — Zjevení 20:13.
26. Co Ježíš mínil tím, když mluvil o Jehovovi jako o ‚Bohu Abraháma, Izáka a Jákoba‘ a pak řekl: „Není Bohem mrtvých, ale živých, neboť pro něj jsou všichni živí“? (Lukáš 20:37, 38)
26 Ježíš řekl těm, které Jehova zamýšlí vzkřísit: „Není Bohem mrtvých, ale živých, neboť pro něj jsou všichni živí.“ (Lukáš 20:38) Na základě jeho moci a moudrosti jsou jeho předsevzetí tak jistá, že oživuje mrtvé, a věci, které nejsou, nazývá tak, jako by byly. — Římanům 4:17.
27. Jak si můžeme být jisti, že Kristu byla dána moc a síla křísit mrtvé?
27 Bůh dal Ježíši Kristu moc křísit. Když byl Ježíš na zemi, prokázal tuto moc v mnoha případech. — Lukáš 7:14, 15; 8:49–56; Jan 11:39, 43, 44.
28. (a) Jak můžeme s oceněním reagovat na věci, které Jehova pro nás udělal? (b) Měl by mít normální člověk pocit, že je duševně neschopný učit se z Bible o Jehovových předsevzetích?
28 Mohl by pak někdo právem říci, že Bůh a jeho Syn se o něj nezajímají? Nachází taková Jehovova péče a zájem odezvu v tvém srdci? Ocenění můžeš dokázat tím, že se o Bohu více poučíš a povzbudíš k tomu i jiné. A do jaké míry budeš usilovat, abys o něm získal poznání, tolik se o něm také naučíš. Bůh ti poskytne „rozumovou schopnost“, abys to dokázal. 1. Jana 5:20.
[Studijní otázky]
