Proč Bůh připustil na zemi utrpení
5. kapitola
Proč Bůh připustil na zemi utrpení
1, 2. Jak začalo lidstvo existovat a jakého druhu byl jeho počátek?
VĚDECKÉ důkazy a Bible dosvědčují, že všechno lidstvo vzniklo z prvního páru. Po potopě byly vytvořeny tři hlavní větve lidské rodiny z potomků tří Noemových synů. — 1. Mojžíšova 3:20; 9:18, 19.
2 Apoštol Pavel řekl: „[Bůh] učinil z jednoho člověka všechny lidské národy, aby bydlely na celém povrchu země.“ (Skutky 17:26) Tento člověk, Adam, a jeho žena Eva byli stvořeni dokonalí jako všechna Boží díla. — 5. Mojžíšova 32:4; 1. Mojžíšova 2:18, 21–23.
3. Jak bylo možné porovnat Adama v době jeho stvoření s anděly?
3 Adam byl Boží syn, plnohodnotný člen Boží rodiny, jen o málo nižší nežli andělé. (Lukáš 3:38) Andělé jsou duchovní tvorové, kteří mají větší moc a schopnosti než lidé. (2. Petra 2:11) Bible však nikde neuvádí, že by andělé měli vyšší morální cítění. Když Ježíš Kristus žil na zemi jako člověk, narozený ze ženy, prokazoval stejnou morální ryzost jako každý člen Boží univerzální rodiny v nebi a na zemi. — Žalm 8:4, 5; 8:5, 6, KB; Židům 2:6–9; 7:26.
4, 5. Jak přišly na celé lidské pokolení nemoce, nesnáze a utrpení?
4 Jak tedy došlo k tomu, že lidstvo postihla nedokonalost a s ní spojené těžkosti, nemoce a boje? Bible vysvětluje, že celé lidstvo od Adama a Evy se rodilo bez své vlastní viny s nedokonalostí. Říká: „Skrze jednoho člověka přišel na svět hřích a skrze hřích smrt a tak se smrt rozšířila na všechny lidi, protože všichni hřešili.“ — Římanům 5:12.
5 Podle tohoto zákona genetiky dědí děti od svých rodičů jejich sklony a vlastnosti, a stejně i nedostatky. Jak se však stal dokonalý Adam poníženým, nedokonalým hříšníkem? Proč byly od té doby připouštěny nesnáze a utrpení?
ADAMOVO VYNIKAJÍCÍ POSTAVENÍ
6. Z jakého hlediska byl Adam stvořen k ‚Božímu obrazu a podobenství‘?
6 Adam byl stvořen k Božímu obrazu a podobenství. (1. Mojžíšova 1:26) To znamená, že byl vybaven morálním cítěním a měl duchovní smýšlení. Mohl získat poznání o Bohu a mít k Bohu takový vztah, jako má syn k otci. Měl rozumové schopnosti a svědomí — smysl pro správné a nesprávné. Adam byl schopen zastupovat Boha na zemi a zrcadlit Boží slávu a jeho vynikající vlastnosti těm, které by byl zplodil.
7. (a) Jaké opatření učinil Bůh pro Adama jako nově příchozího na zem? (b) Jak na to Adam mohl reagovat?
7 Bůh byl pravděpodobně ve spojení s Adamem každý den. Podle 1. Mojžíšovy 3:8 to bylo „v době denního vánku“, kdy Adam a Eva „slyšeli hlas Jehovy Boha“. Zmínka o určitém období dne naznačuje, že to byla asi obvyklá doba, kdy Jehova rozmlouval s člověkem. Ano, Nejvyšší si vyhradil čas, aby vyučoval Adama jako nově příchozího na zem. (1. Mojžíšova 1:28–30) Tento první člověk potřeboval Boží pomoc a vodítko, aby mohl vykonávat správné panství nad nižším stvořením. Adam měl plnou schopnost k tomu, aby se duchovně vyvíjel a aby pěstoval lásku. Čím více by se učil, tím větší by bylo jeho ocenění a láska k jeho stvořiteli. (1. Jana 4:7, 8) Mohl rozvíjet stále těsnější vztah k Bohu.
8. Proč bylo podstatné, aby se Adam naučil hodně o rostlinách a zvířatech?
8 Bible neuvádí, po jak dlouhé časové období Bůh poučoval svého syna. Bylo však podstatné, že se Adam nejprve učil o životě rostlin a zvířat, protože musel být odborným pěstitelem a také musel poučovat své děti o zahradnickém řemesle a o chovu domácích zvířat. (1. Mojžíšova 2:15, 19) To si zřejmě vyžádalo nějakou dobu.
9. Jaký úkol dal Bůh Adamovi podle 1. Mojžíšovy 2:19, 20 a jak mohl Adam tento úkol správně vykonávat?
9 Adam žil v zahradě Eden, v bydlišti, které pro něho Bůh připravil. Pravděpodobně oblast, v níž se Adam mohl pohybovat, byla dosti rozsáhlá. Mohl tedy pozorovat zvířata v jejich přirozeném prostředí tak, jak mu to Bůh umožnil. Potom je mohl pojmenovat podle jejich povahových rysů a vlastností. Nemusel nijak spěchat. — 1. Mojžíšova 2:8, 19, 20.
10. Co byl Adam schopen dělat na základě poučování, co však musel sledovat?
10 Adam sice měl schopnost řešit problémy, které by se objevily v rozsahu jeho znalostí, musel se však vždy obrátit na Boha jako na svého tvůrce a vůdce, aby se od něho dozvěděl, jak si má ‚podmanit zemi‘. Neobdělaná země vně zahrady Eden se mohla stát „domovem“ ještě pro miliardy lidí. A tak, jako sleduje stavitel architektův plán, musel i člověk věrně sledovat moudré Boží rady, aby krásně upravil zemi a dotvářel ji k největšímu pohodlí a radosti lidského pokolení. — Lukáš 16:10.
11. Jak Adam nejprve plnil svou odpovědnost a jaké povinnosti byly ještě před ním?
11 Jak jednal Adam, když mu Bůh vším tím požehnal? Určitou dobu jednal dobře a poučoval svou manželku o tom, co se naučil od Boha. (Srovnej 1. Mojžíšovu 2:16, 17 s 1. Mojžíšovou 3:2, 3) Protože Jehova byl stvořitelem lidí, byl i jejich Bohem. Aby si Adam s Evou mohli zachovat správný vztah k Bohu, museli se však na něho spoléhat a poslouchat jej jako svrchovaného vládce. Kdyby byli stále rozšiřovali svou rodinu a naplňovali zemi, stále více by zjišťovali, že se musí podřizovat Božímu panství, aby zůstal zachován pořádek a soulad. Adam a Eva mohli poučovat a vychovávat své děti tak, aby dělaly Bohu čest.
„STROM POZNÁNÍ“
12. Jakou vyhlídku měli Adam a Eva podle 1. Mojžíšovy 2:17?
12 Bůh dovolil Adamovi svobodně jíst z každého stromu v zahradě kromě ze stromu poznání dobrého a zlého. (1. Mojžíšova 2:17) Prvnímu lidskému páru a jeho potomkům byl zaslíben věčný život, ovšem pouze pod podmínkou, že budou poslušní. Na celou Boží rodinu na nebi i na zemi by byla přivedena hanba tím, kdyby Adam byl tak neuctivý a neposlouchal Boha.
13, 14. (a) Proč bylo opravdu vhodné a správné, aby Adam poslouchal Boha? (b) Co Adam nedělal vzhledem ke všem dobrým věcem, které dostal, a jaký postoj rozvíjel?
13 Bůh dal Adamovi všechno, co potřeboval ke své radosti. Adam si sám nevytvořil zemi, která přinášela tolik dobrých věcí k jídlu. Nestvořil svou krásnou společnici Evu, ani si neudělal své vlastní tělo se schopnostmi, které mu umožňovaly radovat se ze všeho, co měl. Přestože však Adam miloval krásný život, který dostal, a radoval se z něho, nezůstal poslušný.
14 Došlo to tak daleko, že Adam povýšil své domnělé zájmy nad zájmy svého nebeského Otce. Myslel více na své okamžité tužby než na Boží rodinu a na potomky, které měl mít. I nedokonalí lidé opovrhují mužem, který zrazuje svou rodinu, a který svou rodinu prodává do otroctví a ke smrti. A právě to učinil Adam. — Římanům 7:14.
15, 16. (a) Byl „strom poznání dobrého a zlého“ skutečným stromem? (b) Jaké další otázky vznikají vzhledem k tomuto stromu?
15 V čem spočíval Adamův hřích? Souvisel se „stromem poznání dobrého a zlého“. O tomto stromu bylo proneseno mnoho domněnek. Byl to skutečný strom? Co bylo oním „poznáním“ a co bylo „dobré a zlé“? Proč Bůh vůbec umístil do zahrady takový strom?
16 Bible naznačuje, že se jednalo o skutečný strom, a mluví o něm jako o jednom ze stromů v zahradě. (1. Mojžíšova 2:9) Co bylo oním „poznáním“, které představoval tento strom? Katolická Jeruzalémská bible podává v poznámce k 1. Mojžíšově 2:17 výstižný komentář:
17. Co podle jedné poznámky katolické Jeruzalémské bible znamenalo „poznání“, které strom představoval?
17 „Toto poznání je přednost, kterou si Bůh vyhradil pro sebe, a kterou si člověk svým hříchem přivlastnil. [Genesis] 3:5, 22. Neznamená ani vševědoucnost, protože člověk ji svým pádem nezískal, ani mravní rozlišovací schopnost, kterou člověk měl jako bezúhonný vždy a Bůh ji svému rozumnému stvoření nemohl odmítnout. Je to schopnost sám rozhodovat o tom, co je dobré a co je zlé, a podle toho jednat, a také požadavek úplné mravní nezávislosti, jímž člověk odmítá uznat své postavení, které má jako stvořená bytost. První hřích byl útokem na Boží svrchovanost, byl to hřích pýchy.“
18. (a) Co strom symbolizoval? (b) Jaké rozhodnutí musel učinit dokonalý člověk, než zhřešil tím, že jedl ze „stromu poznání“?
18 Strom byl ve skutečnosti symbolem hranice — hraniční čáry — neboli omezení vhodného panství člověka. Bylo jen správné a vhodné, ano, podstatné, že Bůh Adama o této hranici informoval. Jíst z tohoto stromu by u dokonalého člověka znamenalo, že učinil ze své vůle dobře uvážené rozhodnutí. Naznačovalo by to předem učiněné rozhodnutí, že se vzdává své podřízenosti Božímu panství, vydává se svou vlastní cestou a že bude činit to, co je podle jeho vlastního rozhodnutí „dobré“ nebo „špatné“.
ÚTOK NA BOŽÍ SVRCHOVANOST
19. Co Adam přivodil sobě i svým dětem svým vědomým hříchem v souladu se zásadou z Římanů 1:28?
19 Člověk tak začal být nezávislý na Bohu. Bůh Adamovi neodejmul jeho svobodnou vůli. Adamova špatná volba však způsobila jemu i jeho dětem všechny druhy potíží, problémy, které lidé nejsou schopni sami řešit. — Římanům 1:28.
20. Jak vyvstala Adamovým špatným jednáním otázka, která se týkala celého lidstva?
20 Jednalo se však o více než o pouhou vzpouru Adama a jeho manželky. Vzpourou pozemského Božího syna byla nadhozena otázka: Zvolí si vůbec někdo z pozemské Boží rodiny ze svobodné vůle věrnost Božímu panství a zůstane věrný Bohu navzdory tlaku nebo svodům k tomu, aby neposlušností získal něco pro sebe? Tak vznikly v myslích všech Božích tvorů na zemi i na nebi pochybnosti o ryzosti a věrnosti každého muže a ženy, kteří přišli na svět.
21. Jakou spornou otázku, která byla mnohem významnější než otázka lidské ryzosti, nadhodil Adamův hřích?
21 Jak ukázaly určité události asi o 2500 let později, měla tato otázka v souvislosti s daleko významnější otázkou — otázkou oprávněnosti Boží svrchovanosti a Božího panství — podružný, druhořadý význam. Znázornění sporné otázky, o kterou se zde jedná, nacházíme v událostech, které se staly v životě muže jménem Job, a zpráva o nich byla zachována k našemu užitku.
22. Jak vyplývá z Jobovy knihy, že byla zpochybněna lidská ryzost a věrná oddanost?
22 Kniha Job objasňuje, že spornou otázku nadhodil Boží nebeský anděl. Objevil se před Nejvyšším a nestydatě obviňoval Božího oddaného služebníka Joba svým tvrzením, že Job je věrný Bohu jen na základě vlastního sobectví. Bůh dovolil tomuto duchovnímu synovi, aby přivodil Jobovi zkoušku velkým neštěstím. I když Job ve zkoušce prokázal věrnost, buřič jej stále obviňoval z toho, že má špatné srdce. Jehova mu řekl: „Zaměřil jsi své srdce na mého služebníka Joba, že na zemi není nikdo jako on, muž bezúhonný a přímý, který se bojí Boha a odvrací se od zlého? A dosud se drží své ryzosti [bezúhonnosti, věrnosti Bohu], ačkoli ty mě proti němu popouzíš, abych jej pohltil bez příčiny.“ Anděl odpověděl: „Kůži za kůži a všechno, co člověk má, dá za svou duši. Vztáhni, prosím, pro změnu, svou ruku a dotkni se i jeho kostí a masa a podívej, zda tě nebude proklínat přímo v tvář.“ Job 2:2–5.
23. Jaký následek pro Joba mělo, že se i přes těžká utrpení pevně držel své věrnosti?
23 Bůh nechal Joba ve zkouškách, protože věděl, že zůstane věrný. A Job skutečně tím, že nějakou dobu trpěl, neztratil vůbec nic. Na konci zkoušky dal totiž Bůh Jobovi mnohem víc, než měl předtím, včetně 140 dalších let života. — Job 42:12–16; srovnej Židům 11:6.
24. (a) Kdo byl skutečným původcem vzpoury proti Bohu? (b) Omlouvá to Adama a Evu?
24 Tento pohled na neviditelnou nebeskou událost nám pomáhá pochopit skutečnou spornou otázku, kvůli níž Bůh připouští zlo. Anděl, jenž vyzval Boha, a který je známý jako satan ďábel, byl skutečným původcem vzpoury. Přesto se však první lidský pár, když se postavil na satanovu stranu při jeho prvním nadhození sporné otázky, úmyslně provinil a nebude mu odpuštěno.
25, 26. (a) Protože satan, ďábel, zaútočil na Adama vzhledem k jeho věrné oddanosti Bohu, zanechal Bůh Adama bezbranného vůči satanovu útoku? (b) O čem snad satan uvažoval, když zaútočil na Evu?
25 Bůh dal Adamovi všechny důležité pokyny a příležitosti, aby byl plně vyzbrojen pro to, stát věrně na Boží straně, protože Bůh by nikdy nedopustil, aby jeho služebník byl vystaven útoku, proti němuž by se nemohl bránit. (1. Korintským 10:13) Proto mohl Adam, který měl dokonalou svobodu k použití své vůle, zůstat pevný a dokázat svou věrnost a oddanost. Neexistovalo nic, co by bylo mimo jeho kontrolu a co by vedlo k tomu, aby hřešil, jako je tomu v případě nedokonalých lidí dnes. Jeho hřích byl úmyslný a vědomý.
26 Přesto si Boží odpůrce, vzpurný duchovní syn, našel příležitost, jak uvést do vesmíru vzpouru. Chtěl použít Adama a Evu jako nástroje k tomu, aby zpochybnil Boží panství. Biblická zpráva nám říká, jak nejprve zaútočil na ženu. Satan věřil, že by mohl na Adama působit velkým tlakem, kdyby nejprve přemohl Evu.
VZPOURA PROTI BOHU
27. Jak víme, že had, s nímž Eva mluvila, byl skutečně pouze ďáblovým nástrojem?
27 Jak byl tedy zahájen útok na Boží panství, který satan zamýšlel? Biblická zpráva říká, že na Evu promluvilo nízké polní zvíře, had. Zvíře přirozeně samo mluvit nemůže. Ve skutečnosti mluvil satan, ďábel, který použil pro tento podvod hada. Bůh jej pro to, že použil hada, označil jménem „prahad [podvodník]“. (Zjevení 12:9) Ježíš ve svém výroku zdůraznil, že satan byl podněcovatelem útoku na Boží svrchovanost, že satan je „otec lži“ a vrah od začátku své vzpoury v Edenu. (Jan 8:44) Biblická zpráva hovoří o první lži a vzpouře takto:
28. Ke zprávě v 1. Mojžíšově 3:1–5: (a) Jak satan položil Evě otázku, která vyjadřovala, že jí Bůh odepřel něco, na co měla právo? (b) Byla Eva seznámena s Božím zákonem o tom, že nemá jíst ze „stromu poznání“?
28 „Had byl nejobezřetnější ze všech divoce žijících polních zvířat, která Jehova Bůh udělal. Začal tedy říkat ženě: ‚Řekl Bůh skutečně: Nesmíte jíst z každého stromu zahrady?‘ Nato žena řekla hadovi: ‚Z ovoce stromů zahrady smíme jíst, ale o jedení z ovoce stromu, který je uprostřed zahrady, Bůh řekl: „Nebudete z něho jíst, ani se jej nedotknete, abyste nezemřeli.“‘ Nato řekl had ženě: ‚Určitě nezemřete. Neboť Bůh ví, že v ten den, kdy z něho pojíte, zcela jistě se vám otevřou oči a zcela jistě budete jako Bůh a poznáte dobré a zlé.‘“ — 1. Mojžíšova 3:1–5.
29, 30. Jak se dívala Eva na ovoce „stromu poznání“ před satanovou lží a z jakého hlediska ho pozorovala po lži?
29 Až do této doby žena poslouchala příkaz, aby nejedla ze „stromu poznání“, na který se had odvolával. Měla velký výběr potravy a neměla nouzi. Věděla, že když z toho stromu bude jíst, přinese to špatné následky. Ovoce sice nebylo jedovaté, Bůh však řekl, že bude-li někdo z něho jíst, přivodí si rozsudek smrti. Jestliže tedy někdo vidí v lese určité rostliny, jako například jedovatý břečťan nebo jiné stromy, jejichž ovoce je jedovaté, budou jej takové rostliny lákat nebo svádět k doteku, aby je vzal a jedl? Určitě ne! A to byl případ Evy. Teprve satanova lež učinila strom přitažlivým. Eva věřila slovům, která pronášel prostřednictvím pouhého hada, více než slovům svého stvořitele. Čteme:
30 „Žena tedy viděla, že ovoce stromu je dobré k jídlu a že je něčím toužebným pro oči, ano, strom byl žádoucí na pohled. Začala tedy brát z jeho ovoce a jíst je.“ — 1. Mojžíšova 3:6.
EVA BYLA OKLAMÁNA
31. O čem snad Eva uvažovala, když na ni promluvil had?
31 Proč Eva nebyla ohromena a proč neutekla, když na ni neočekávaně promluvil had? O tom Bible nic neříká. Je možné, že viděla hada na stromě a jeho jednání upoutalo její pozornost. Věděla, že had je nejobezřetnější zvíře. Had jí snad tedy připadal velmi moudrý, a když promluvil, domnívala se, že pronáší zvláštní moudrost.
32, 33. (a) Jakou svobodu si Eva myslela, že získá, když bude jíst ovoce? (b) Jak Eva vlastně ztratila svou svobodu, když předešla svého manžela?
32 Rozhodně ji lež, která byla pronesena prostřednictvím tohoto zvířete, přesvědčovala o tom, že nezemře, bude-li jíst toto ovoce. Naopak věřila, že získá zvláštní schopnosti — bude jako Bůh, svobodná a nezávislá, aby se mohla sama rozhodovat, jakou cestou se vydá. Nebyla by na nikom závislá, ani nikomu podřízená. Tím se vlastně zřekla své podřízenosti ke svému manželovi, který jí vysvětlil Boží příkaz. Rozhodla se předem a vzala si ovoce, aniž se s ním poradila.
33 Proto apoštol Pavel kladl tak velký důraz na to, aby křesťanská žena byla podřízená. Zdůrazňoval, že Eva tím, že si myslela, že získá absolutní nezávislost, dosáhla přímého opaku a přivodila si největší potíže. Snažila se dělat něco, k čemu nebyla způsobilá. Pavel řekl: „Adam také nebyl oklamán, ale žena byla důkladně oklamána a dopustila se přestupku.“ — 1. Timoteovi 2:11–14.
ADAMŮV NEDOSTATEK VÍRY
34, 35. (a) Jestliže Adam nebyl oklamán, proč se tedy přidal ke vzpouře? (b) Proč byl problém, který vznikl Eviným hříchem, pro Adama větší než kterýkoliv každodenní problém při pěstování zahrady Eden a jak projevil Adam slabou víru?
34 Jestliže Adam nebyl oklamán, co ho tedy přimělo k tomu, aby se přidal ve vzpouře ke své manželce? Připustil, aby u něho převládla touha po manželce Evě nad jeho vztahem k Bohu. Když tedy uviděl svou manželku, vzal si od ní ovoce. — 1. Mojžíšova 3:6.
35 Bible nepopisuje slova, která mezi sebou vyměnili Adam s Evou, ale Adam stál pojednou před velmi vážným problémem. Snad měl nějaké problémy se svým panstvím nad zvířaty a se šlechtěním zahrady, ale situace s Evou zasáhla přímo jeho srdce a zkoušela jeho věrnou oddanost. Snad ho napadlo: ‚Proč se mi musí stát něco takového tak náhle a překvapivě, uprostřed šťastného života? Proč Bůh dovolil, aby se to stalo?‘ Jeho víra v Boha byla ve zkoušce. Měl mít větší lásku k Bohu. Měl vědět, že Bůh při něm stojí. — Žalm 34:15; 34:16, KB.
36, 37. (a) Jak Adam projevil kromě nedostatku víry ještě sebeospravedlňování? (b) Byl však za svou vzpouru plně odpovědný?
36 Bůh by se jistě postaral o svého syna Adama, kdyby byl Adam zůstal věrný. Uspořádal by všechny věci k úplnému Adamovu štěstí. (Srovnej žalm 22:4, 5; 22:5, 6, KB) Adam však takovou víru neprojevil. Spíše se ještě snažil vymlouvat, protože řekl: „Žena, kterou jsi mi dal, aby byla se mnou, dala mi ovoce ze stromu, tak jsem je jedl.“ — 1. Mojžíšova 3:12.
37 Svou sebeospravedlňující odpovědí svedl Adam vinu na ženu. Adam však nesl plnou odpovědnost a jako hlava své domácnosti byl jediný, s kým Bůh jednal přímo. Zasloužil si potrestání. Adam se ve skutečnosti dal cestou, kterou popisuje Jakub 1:13–15:
38. Jak vysvětluje Jakub 1:13–15 postup, jímž se dokonalí lidé Adam a Eva stali hříšníky?
38 „Když je někdo ve zkoušce, ať neříká: ‚Jsem zkoušen Bohem.‘ Vždyť Bůh nemůže být zkoušen zlými věcmi ani sám nikoho nezkouší. Ale každý je zkoušen tím, že je přitahován a lákán svou vlastní žádostí. Když se pak žádost stane plodnou, porodí hřích; když je zase dovršen hřích, zplodí smrt.“
CELÉ LIDSTVO UTRPĚLO ŠKODU
39. (a) V jakém smyslu zemřel Adam „v tom dni“, v němž zhřešil? (1. Mojžíšova 2:17) (b) Jak ztráta duchovního smýšlení ovlivnila Adama fyzicky a jak se také projevila na jeho dětech?
39 Tak se Adam stal hříšníkem. Podle významu hebrejského slova „hřích“ Adam ‚se minul cíle‘. Nemohl již dále odpovídat dokonalým měřítkům. V tom dni zemřel duchovně a začal umírat i tělesně. Adam měl nyní nedostatek, mravní slabost, která rovněž zapůsobila na jeho tělo, neboť „bodnutí“, které působí smrt, je „hřích“. (1. Korintským 15:56) Adamovo duchovní smýšlení bylo narušeno, jeho myšlenková činnost byla nevyrovnaná a to přispělo i k nerovnováze a k porušování funkcí jeho fyzického těla. Adam musel zemřít. (1. Mojžíšova 3:19) Nebyl schopen předat svým dětem plnou morální a tělesnou sílu, protože již tyto síly neměl. Proto „všichni zhřešili a nedostává se jim Boží slávy“, kterou Adam kdysi ve své dokonalosti zrcadlil. — Římanům 3:23.
40. (a) Proč Jehova Bůh vypověděl Adama ze zahrady Eden, když zhřešil? (b) Jaké podobné opatření činí dnes křesťanský sbor, jak ukazuje 1. Korintským 5:11–13?
40 Adam byl nyní hříšník a neměl tedy právo nadále pěstovat společenství s Jehovou Bohem. Neměl už právo dále žít v rajské zahradě. Bůh potom zřejmě mluvil ke svému prvorozenému nebeskému Synu. Tohoto Syna Jehova použil při svém stvořitelském díle. (Kolossenským 1:13, 15, 17) Jehova řekl: „‚Člověk se teď stal v poznání dobrého a zlého jako jeden z nás a nyní, aby nevztáhl ruku a skutečně nevzal též ovoce ze stromu života a jedl by a žil po neurčitý čas, —‘ Nato ho Jehova vypověděl ze zahrady Eden, aby obdělával půdu, z níž byl vzat.“ (1. Mojžíšova 3:22, 23) V souladu s příkazem Svatého Písma musí být i dnes každému zlému nebo nemravnému člověku, který nečiní pokání, odňata pospolitost a musí být oddělen od společenství s křesťanským sborem. — 1. Korintským 5:11–13.
41. Může někdo připisovat všechny své špatné činy zděděné slabosti? (Římanům 3:23; 5:12)
41 Co to všechno znamenalo pro lidské pokolení? Vedlo to k dědičné slabosti. A přece člověk nemůže právem svalovat vinu za všechny špatné věci, které dělá, na tuto skutečnost, protože všichni hřeší také vědomě a nesou za to osobní odpovědnost. Hřích se v lidstvu již zmnohonásobil, takže se projevuje jeho obrovská špatnost se všemi bolestmi a zármutkem, které přináší. Hřích vládne nad lidstvem jako král a proniká téměř do všech myšlenek a skutků; je to zatvrzelá sobeckost. — Římanům 5:14.
BOŽÍ REAKCE NA ÚTOK
42. (a) Co bylo zpochybněno spolu s Božím panstvím a svrchovaností? (b) Jaké tvrzení o tom pronesl ďábel?
42 Na štěstí se Bůh na základě své nezasloužené laskavosti a své lásky k lidskému pokolení nezřekl lidstva a nevydal je trvalému zničení. Přemýšlej však o tom, v jaké situaci byl Bůh: jeho panství, jeho svrchovanost byla napadena jako bezzákonná, nezasloužená a nespravedlivá. Podle ďábla Jehova nevládne s láskou. Tvrdil, že Boží inteligentní tvorové nejsou poslušní proto, že by milovali Boží panství a že by je stavěli nade všechno ostatní. Zastával naopak názor, že Boží svrchovanost je podporována pouze proto, že Bůh dává dobré věci a že tím vlastně vládne na základě podplácení. (Job 1:9–11) Kromě toho ďábel vytýkal Bohu, že odpírá svým tvorům něco, na co mají právo. Jednou z oněch údajně odpíraných věcí byla naprostá nezávislost na něm, právo jednat tak, jak by se jim líbilo. — 1. Mojžíšova 3:5.
43. Proč všemohoucí Bůh nezničil ďábla hned na místě, ale dovolil, aby zlo dále pokračovalo?
43 Bůh věděl, že jeho panství je správné. Mohl zničit ďábla hned na místě. Tím by se však nevyřešila sporná otázka, která vyvstala. Satanovým útokem, který podpořili Adam s Evou, nebylo pomluveno pouze Boží jméno a jeho panství, ale byl vržen stín na jméno všech inteligentních osobností ve vesmíru. A tak v zájmu svého vlastního jména jako krále a v zájmu celé své rodiny věrných osob, které žily tehdy a které budou žít i v budoucnosti, Bůh dovolil, aby zlo na omezený čas pokračovalo.
44. (a) Kde bychom byli my, kteří dnes žijeme, kdyby byl Bůh Adama a Evu ihned usmrtil? (b) Jakou důvěru měl Bůh k lidem, kteří se měli narodit, a prokázala se tato důvěra jako oprávněná?
44 Kdyby Bůh usmrtil Adama a Evu ihned, nenarodil by se žádný z nás, kteří dnes žijeme na zemi. I když se Adam a Eva obrátili ke zlému, Bůh věděl, že všichni jejich potomci nebudou jednat stejně. Mnozí budou sloužit Bohu navzdory všem zkouškám, které jim ďábel přivodí. Bůh proto nechal bezzákonného satana dále naživu a dovolil Adamovi a Evě, aby rodili děti. Jak dokazuje biblická zpráva, mnozí z jejich potomků se prokázali jako věrní. — Židům, kapitola 11.
45. (a) Kdo musel nejdéle trpět tím, že Bůh připouštěl zlo? (b) Kdo měl ve skutečnosti prospěch z toho, že Bůh až dodnes ponechal zlo?
45 I když se podmínky značně zhoršily, většina lidí žije poměrně šťastně a v omezené míře užívá života. Ano, jen poměrně málo lidí muselo trpět větší část svého života. Většina lidí je tedy přes všechny těžkosti ráda, že se narodili. Jehova Bůh však snášel toto zlo téměř 6000 let a přitom sledoval špatnost a utrpení. Jako Otec vesmírné rodiny tím byl velice zarmoucen. (Srovnej žalm 78:40) Měl moc zastavit zlo v kteroukoliv dobu, ale váhal, protože tím sledoval ne svůj vlastní prospěch, ale prospěch všech inteligentních tvorů ve vesmíru dnes i v celé budoucnosti. (Lukáš 18:7, 8; Job 35:6–8) Světové dějiny a Bible ukazují, že se blíží čas, kdy bude sporná otázka úplně vyřešena.
46. Jaký užitek přinese konečné vyřešení sporné otázky Božího panství, i když to trvalo skoro 6000 let?
46 Bůh měl pro své jednání zákonný důvod. Je-li například přednesen případ před Nejvyšším soudem země a tam projednáván a s konečnou platností rozhodnut, stává se toto rozhodnutí precedenčním případem pro rozhodování případů stejného druhu kdykoli v budoucnosti. Tak i univerzální sporná otázka, kterou řeší Nejvyšší soud nebes, bude sloužit jako precedenční případ. Již nikdy Bůh nedovolí, aby zlo spolu s utrpením narušovalo vesmír. Pohled na Jehovův soud najdeme u Daniela 7:9, 10.
47. Co Bůh ještě opatřil spolu s řešením sporné otázky oprávněnosti své svrchovanosti?
47 Bůh připustil zlo a utrpení, aby se vyřešila sporná otázka jeho univerzální svrchovanosti. A spolu s řešením sporné otázky Bůh učinil také opatření, aby osvobodil lidstvo z jeho smutné situace. Toto opatření zahladí všechny škody, které byly způsobeny v době, kdy hřích vládl jako král nad lidským pokolením. Jak Bůh učinil toto opatření, je předloženo k našemu uvažování v 6. kapitole.
[Studijní otázky]
