7. kapitola

Zdroj a udržovatel života

1. Jaké otázky vznikají při úvaze, máme-li učinit Jehovu svým Bohem?

KDYŽ Jehova Bůh upravil pro muže a ženy cestu k osvobození od hříchu a nedokonalosti, může je potom zachovat naživu? Je pravdivé ujištění, že člověk, který činí Jehovu svým Bohem, může žít nekonečný život ve zdraví a štěstí?

2. Má Bůh, který stvořil vesmír, také schopnost nechat jej navždy v činnosti?

² Protože Bůh má schopnost stvořit, jistě bude mít i schopnost zachovat Zemi. Kdyby bylo zapotřebí, mohl by trvale obnovovat sílu Slunce. Zemi učinil soběstačnou „vesmírnou lodí“, která je schopna znovu využít přirozených odpadků, a vždy obnovovat svou tvář. Lesy a vodní toky, ponechané samy sobě, se v krátké době osvěží a smažou každou škodu způsobenou ničivou činností člověka.

3, 4. (a) Odporují slova krále Šalomouna v Kazateli 1:4 myšlence, že lidé mohou věčně žít? Vysvětli to. (b) Jak ukazuje Šalomounův závěr společně s Ježíšovými slovy, že náš život i v tomto špatném světě nemusí být marný a beznadějný?

³ A jak je tomu s lidmi na zemi? Král Šalomoun, velký pozorovatel života, řekl: „Generace odchází a generace přichází, ale Země trvá dokonce na neurčitý čas.“ (Kazatel 1:4; 1. Korintským 7:31) Šalomoun neřekl, že tak tomu má být s lidskými generacemi povždy. Mluvil o marnosti života, jaká je v přítomném světě, kdy vládne smrt jako „král“. Kdo čte knihu Kazatel, zjistí, že Šalomoun dal moudrou radu pro dnešní život. V podstatě řekl, že bychom neměli vkládat naději v přítomný svět, v jeho hmotné svody a v jeho názory.

⁴ Když Šalomoun popsal přítomný stav lidstva, hovoří o výsledcích svého zkoumání: „Všechno bylo vyslechnuto a proto závěr věci je: Boj se pravého Boha a zachovávej jeho přikázání, neboť je to povinnost člověka.“ (Kazatel 12:13) A Ježíš, který byl větší než Šalomoun, řekl: „To znamená věčný život, že přijímají poznání o tobě, jediném pravém Bohu, a o tom, které jsi vyslal, Ježíši Kristu.“ — Jan 17:3.

5, 6. (a) Proč je možné, aby lidé žili věčně? (b) Které znaky v uzpůsobení člověka dokazují, že existuje živý stvořitel, který má s námi dobrý úmysl?

 ⁵ Nebude to krásné, když budeš moci být ve společnosti milých přátel a příbuzných a vědět, že nebudeš muset zažít zármutek z jejich ztráty? Je to možné?

⁶ Je to nejen možné — je to naprosto jisté, protože „Jehova je vpravdě Bůh. Je živý Bůh a král na neurčitý čas.“ (Jeremiáš 10:10) Mojžíš také mluvil ve své modlitbě o Boží věčnosti. Řekl: „Od neurčitého času do neurčitého času ty jsi Bůh.“ (Žalm 90:2) Bůh, který žije věčně, může život vyvolat a navždy jej udržet. Skutečnost, že lidé mají představivost, smysl pro krásu, laskavost, lásku a jiné city, dokazuje, že mají živého stvořitele, který má s lidstvem dobrý úmysl. Ve světě ovládaném náhodou nebo slepými silami by neměly city místo. Ne, život musí pocházet ze živého zdroje.

„SAMOZPLOZENÍ“ — MYLNÝ NÁZOR

7, 8. Jak dokázal Louis Pasteur, že život nemůže povstat sám od sebe z neživé hmoty?

⁷ V roce 1864 řekl při přednášce na Sorboně, proslulé pařížské univerzitě, známý vědec Louis Pasteur, jemuž lékařství a chirurgie děkují za mnohé:

⁸ „Pánové, chtěl bych vám poukázat na tuto [sterilní] tekutinu a říci vám: Vzal jsem kapku vody z vesmírného stvoření a je plná elementů vhodných k vývoji nižších tvorů. Čekám, pozoruji, ptám se jí a prosím ji, aby zopakovala krásnou podívanou prvotního stvoření. Je však němá — němá jako na začátku těchto pokusů před mnoha lety; je němá, protože jsem ji vzdálil od toho jediného, co člověk nemůže vyrobit — od zárodků ve vzduchu — od života, neboť život je zárodek a zárodek je život. Nauka o samozplození se nikdy nevzpamatuje ze smrtelné rány, kterou jí zasadil tento jednoduchý pokus.“

9. Jak ukazují vědci a jiní lidé, že mají ještě dnes důvěru v Pasteurův objev?

⁹ Toto prohlášení bylo učiněno před více než 100 lety a je pravdivé ještě dnes. Žádný vědec nebyl dosud schopen vytvořit život z hmoty, která nežila. Lékaři, ať už stomatologové či chirurgové, a vědci důvěřovali Pasteurovu pokusu. Sterilizují nemocniční a chirurgické nástroje, pasterizují mléko a sterilizují vodu, aby je zbavili zárodků, které působí infekci nebo rozklad. K čemu by to bylo, kdyby ve sterilním prostředí mohl vzniknout život? Proč by se po celou tu dobu investovaly milióny do takových procesů, kdyby se vědělo, že jsou neúčinné a nespolehlivé?

10. (a) Kterými slovy nám poukazuje Bible na zdroj života? (b) Co dělá ten, kdo se ptá, kým byl stvořen Bůh?

¹⁰ Všechny okolnosti tedy poukazují na zdroj života,  který je sám živý. Bible říká o Jehovovi: „U tebe je zdroj života.“ (Žalm 36:9; 36:10, KB) Snad se někdo zeptá: Když ke vzniku života musí být život, kdo potom stvořil Boha? Tím se však pouze odsunuje odpověď — je to určitý druh útěku od daného problému. Lidé, kteří tuto otázku kladou, jsou nedůslední, protože jim zřejmě nepřipadá zatěžko věřit, že neživá hmota vždy existovala.

NEKONEČNÝ STVOŘITEL

11, 12. Co ukazuje, že nemůžeme očekávat, že dokonale pochopíme svého vznešeného stvořitele? (Izaiáš 40:18, 22)

¹¹ Jistě nemůžeme očekávat, že stvořitel ohromného vesmíru může být svými tvory dokonale chápán. (Římanům 11:34) Ve vědě a matematice se nicméně vyskytuje pojem „nekonečno“. Můžeme si představit nekonečný prostor, a jak říkají astronomové, vesmír může být nekonečný, bez hranic. Čím dále mohou vidět svými teleskopy, tím více galaxií objevují.

¹² Jděme jiným směrem a obraťme se k nekonečně malému. Zjistíme, že fyzikové stále ještě nemohou najít nejmenší hmotnou částici. Když byl objeven atom, zdálo se všechno tak jednoduché: vědci se domnívali, že atom je nedělitelný. Pokusy s atomem však ukázaly, že jejich teorie je mylná. Seznam částic nebo předpokládaných částic, z nichž se atom skládá, se již značně rozšířil a dosud není u konce.

13. Čemu můžeme věřit o své vlastní existenci, jestliže uznáme Boží slovo v 5. Mojžíšově 32:40?

¹³ Nemůžeme si tudíž představit Boha, který je bez počátku — který vždy existoval? Tak to říká Bůh sám o sobě. (5. Mojžíšova 32:40; Římanům 16:26) Jestliže uznáme toto tvrzení o Bohu, můžeme věřit, že je schopen lidem, kteří jej poslouchají, dát život a také tento život navždy udržet.

ZEMSKÉ CYKLY K UŽITKU ČLOVĚKA

14. Jaká otázka vzniká o našem životě, když kolem sebe pozorujeme rozklad a smrt?

¹⁴ Někteří lidé kladou otázku: Proč všichni živí tvorové směřují k rozkladu? Buňky a tkáně odumírají, takže dochází k procesu stárnutí, který nakonec vede ke smrti. Nebude tomu tak u člověka navždy? Uvidíme.

15. Jak by to vypadalo na Zemi, kdyby se nic nekazilo, nerozpadávalo a neměnilo své složení?

¹⁵ Všechno fyzické na Zemi se během času rozpadá: skály se drobí, dřevo trouchniví. Co by se však stalo, kdyby počasí nemělo vliv na skály, dřevo a jiné látky a kdyby organické látky neodumíraly? To by znamenalo, že je Země sterilní. Pak by mohly proběhnout jen málokteré nebo vůbec  žádné chemické reakce. Naše zažívání by nemohlo správně pracovat, protože jeho činnost spočívá na chemickém procesu a působení bakterií; tím dochází k trávení a vstřebávání potravy. Také by se téměř nedalo pracovat, protože jen máloco by se mohlo změnit ve své podstatě. Již nyní působí určité umělé hmoty, které se dají jen těžko rozložit, problémy při odstraňování odpadků.

16. (a) Jaké změny musí nastat s hmotou, aby život na Zemi mohl pokračovat? (b) Jak se liší člověk od zvířete, pokud jde o příčinu smrti?

¹⁶ Aby mohl život na Zemi pokračovat, musí docházet ke změnám v organických i anorganických látkách. Koloběh rození a smrti byl původně určen pro všechny živé tvory na Zemi, s výjimkou člověka. Proč kromě člověka? Protože člověk byl stvořen k Božímu obrazu a podobenství. Jen lidé — ne zvířata — mohou být označeni jako Boží „synové“ a „dcery“. Nikoli o zvířeti, ale o člověku se říká, že ‚skrze hřích přišla smrt‘. — 1. Mojžíšova 1:27; Římanům 5:12.

17, 18. Jaké jsou některé z koloběhů, které jsou nezbytné pro trvání života na Zemi?

¹⁷ Povšimněme si některých koloběhů. Existuje rostlinný život, který poskytuje potravu zvířecímu životu a ve skutečnosti je základem celého pozemského života. Rostliny mohou dělat něco, co zvířata neumějí — vyrábějí si vlastní potravu pomocí slunečního světla. Tento proces se nazývá „fotosyntéza“. Svět zvířat je proto odkázán na svět rostlin. Rostliny musí růst, poskytovat potravu a odumírat. Podivuhodným jevem klíčivosti semen je pak položen základ k další rostlinné generaci.

¹⁸ „Potravinový řetěz“ v moři zajišťuje udržení života v různých směrech: nepatrný rostlinný fytoplankton je potravou zvířecího zooplanktonu, kterým se opět živí větší ryby, včetně těch, které slouží za pokrm člověku. Nakonec bakterie proměňují mrtvou hmotu v potravu pro fytoplankton a koloběh opět začíná.

19, 20. Vysvětli, jak by mohl člověk věčně žít, i když ochabují některé buňky a tkáň.

¹⁹ Při tomto procesu umírá jednotlivé zvíře a je nahraženo potomstvem, aby druh zůstal zachován. Jakou tedy máme naději, že může jednotlivý člověk zůstat naživu? Je v tomto ohledu nějaký rozdíl mezi člověkem a zvířetem?

²⁰ Ano, je zde rozdíl. Ačkoli buňky a tkáň živých těl ochabují a některé buňky odumírají, život směřuje k odvrácení rozkladného procesu. Živé bytosti jsou vysoce organizovaným, komplikovaným souhrnem jednodušších složek. Kdyby mohla životní síla pracovat vždy s plnou účinností, byly by opotřebované tkáně stále nahražovány nebo obnovovány. Nenastávalo by stárnutí a člověk by neumíral. To může v lidech učinit pouze stvořitel. Slibuje poslušným mužům a ženám věčný  život. Všechny pozemské koloběhy — také rození a smrt rostlinného a zvířecího života — jsou uskutečňovány především k největšímu užitku lidstva.

21. (a) Odkud víme, že lidé kdysi přes svou nedokonalost žili mnohem déle než my dnes? (b) Proč je lidský život dnes kratší než v ranné době lidských dějin?

²¹ Z biblické zprávy vidíme, že lidé byli stvořeni, aby žili mnohem déle než zvířata. První Adamovi potomci, kteří byli ještě blíže k dokonalosti, se dožili až 969 let. To ukazuje, že během všech těchto let působilo obnovování buněk a že buňky centrálního nervového systému (o nichž vědci tvrdí, že mohou být obnoveny, ale ne nahrazeny) zůstávaly po staletí v dobrém stavu. (1. Mojžíšova 5:27; viz také verše 5:31; 9:27) Dnešní krátce žijící generace jsou ovšem od té doby velmi vzdálené a během tisíciletí přibývalo hříchů a nedokonalosti. Lidský rod je degenerovaný, ale Bůh může těm, kteří k němu vzhlížejí, vlít sílu, aby mohli žít věčně. — Izaiáš 40:29–31.

„CHLÉB ŽIVOTA“

22, 23. (a) Proč umírají zvířata? (b) Jak Bůh vyzbrojil lidi mnohem nadřazenějším organismem? (c) Jakými jedinečnými vlastnostmi se lidé liší od všech ostatních pozemských tvorů? (d) Co musí člověk dělat, aby mohl žít věčně?

²² Dávno předtím, než se objevil na Zemi člověk, zvířata umírala. To ukazují nálezy kostí. Byla stvořena s omezeným životem. Ale člověk, i když byl vytvořen ze stejných prvků, byl mnohem lepší přirozenosti, vyššího řádu.

²³ O lidech, ne o zvířatech, je řečeno, že Bůh „dokonce i neurčitý čas vložil do jejich srdcí“. (Kazatel 3:11) Pouze lidé mají smysl pro minulost a budoucnost. Jen lidé jsou schopni duchovního smýšlení, to je, mohou přijímat poznání o Bohu a zrcadlit jeho duchovní vlastnosti a jeho mravní znamenitost. (Židům 12:9) Když Bůh vložil do člověka schopnost duchovního smýšlení, musí ji člověk využívat, aby se mu dobře dařilo — a zůstal naživu. Ježíš řekl: „Šťastni jsou ti, kteří jsou si vědomi svých duchovních potřeb.“ — Matouš 5:3.

24. Jak vysvětlil Ježíš, co jej jako dokonalého člověka udržuje naživu?

²⁴ Když žil Ježíš Kristus na zemi jako dokonalý člověk, záviselo udržení jeho života na Bohu. Řekl: „Můj pokrm je, abych činil vůli toho, který mne poslal, a abych dokončil jeho dílo.“ Dále řekl: „Já jsem živ z Otce.“ (Jan 4:34; 6:57, Petrů) Mluvil o sobě, když prohlásil: „Já jsem chléb života. Vaši předkové jedli mannu v pustině, a přece zemřeli... jestliže někdo jí z tohoto chleba, bude žít navždy. — Jan 6:48–51.

25. Co myslel Ježíš svými slovy u Jana 6:48–51?

²⁵ Ježíš Kristus tím nemyslel, že lidé musí jíst jeho  doslovné tělo. Kdo však věří v Kristovu výkupní oběť a „jí“ duchovní potravu, kterou Bůh opatřuje skrze Krista, může žít navždy. Kdy? Pod Kristovým královským panstvím na „nové zemi“. Pak Ježíš Kristus jako velekněz společně se svými spolukráli a nižšími kněžími * plně použije svou výkupní oběť ve prospěch poslušných lidí na zemi. Tím budou tělesně uzdraveni. Když pak budou dále konat Boží vůli, budou navždy žít. — Jan 3:16.

26. (a) Je rozumné domnívat se, že by Bůh nechal svého Syna trpět a zemřít, aby lidé mohli mít jen přechodně lepší život? (b) Co nabízí Jehova všem lidem a za jakých podmínek?

²⁶ Když Jehova vyslal na zem svého jednozplozeného Syna, byla to od něho velká oběť. Nikdy by nenechal svého Syna trpět a zemřít, kdybychom tím měli získat lepší život pouze na krátký čas. Říká všem: „Odvrať se od zlého a čiň dobré, a tak přebývej na neurčitý čas. Vždyť Jehova miluje právo a neopustí své věrné. Na neurčitý čas budou jistě ochraňováni.“ (Žalm 37:27, 28) Ano, Jehova je zdroj a udržovatel života a bude navždy chránit všechny, kteří jej stále poslouchají.

[Poznámka pod čarou]

[Studijní otázky]