Zvláštní dary, které nám zjevují Boha lásky
8. kapitola
Zvláštní dary, které nám zjevují Boha lásky
1, 2. Jaké otázky nám mohou přijít na mysl, když čteme biblické výroky v žalmu 25:8 a u Marka 10:18?
ODKUD víme, že Bůh je dobrý? Proč by všemohoucí Bůh nemohl být také špatný nebo aspoň mít nějaké špatné vlastnosti? Odkud víme, že je lidem skutečně nakloněn a zamýšlí s námi jen dobré?
2 Tyto otázky nám snad procházejí myslí, když uvažujeme o výroku žalmisty: „Dobrý a přímý je Jehova“ nebo o Ježíšových slovech: „Nikdo není dobrý, pouze jediný: Bůh.“ — Žalm 25:8; Marek 10:18.
3–5. (a) Co lze očekávat od Boha, je-li dobrý? (b) Které dvě věci by musel poskytnout svým inteligentním tvorům? Proč?
3 Jestliže je Bůh dobrý, musí se starat o své celé stvoření. Především by učinil opatření, aby mohlo zůstat naživu.
4 Kromě toho by se mělo od dobrého Boha očekávat, že dá svému stvoření víc než jen to, co toto stvoření nezbytně potřebuje k životu. To se vztahu je hlavně na lidi, protože ti očekávají od života více než jen holou existenci. Boží, rozumem obdaření tvorové nejsou zřejmě stvořeni k tomu, aby vedli šedý, jednotvárný život. Proto Bůh musel učinit opatření, aby živil rozum prostřednictvím pěti smyslů. Používáme své smysly nejen k tomu, abychom zůstali živi; máme také schopnost oceňovat a užívat své prostředí. Skutečně jsou k politování lidé slepí a hluší, nebo ti, kteří ztratili čich a chuť, protože jim unikají radosti, které obohacují život.
5 Země jako obydlí člověka by tedy měla být vybavena vším, co zkrášluje náš život. Je tomu tak?
VĚCI, KTERÉ NÁM PŮSOBÍ RADOST
6, 7. Proč jsou ovocné stromy důkazem Boží dobroty?
6 Uvažujme o tom, jakým zázrakem je třeba ovocný strom. Je doslova „továrnou na ovoce“. Jeho větve jsou obtíženy podivuhodným množstvím výživných plodů. A tato „továrna“ pracuje nehlučně a bez znečišťování okolí kouřem a nebo zářením bez poruch. Když vyrábí potravu, je současně požitkem pro oko. Je rozkoší procházet se ovocnou zahradou. Stromy poskytují chladný stín, osvěžující vzduch, dodávají kyslík a často šíří příjemnou vůni.
7 Kromě toho jejich ovoce nepřispívá pouze k udržení života. Je chutné, ano, je radostí jíst ovoce a všechnu ostatní potravu, kterou nám Bůh dal. Který člověk by mohl vynalézt chuť broskve, pomeranče, třešně, jablka, banánu nebo manga? Člověk může nanejvýš vyrobit nedokonalou napodobeninu.
8, 9. Proč hudba nemůže být ničím jiným než zvláštním darem dobrotivého Boha?
8 Jiným nádherným darem je hudba. Může uklidnit ducha. Může však také roznítit mocné nadšení. Někoho může naladit k přemýšlení nebo povzbudit k činu. Určité melodie v nás vzbuzují vzpomínky na krásná místa a události.
9 Kdo dovede vysvětlit, proč má hudba tak bezprostřední vliv na mysl a srdce člověka? Naše vnímání hudby, smysl pro zvuk a rytmus, které nám umožňují radovat se z hudby, jsou opravdu darem, který do nás vložil stvořitel milující krásu. A jakou radost z tohoto Božího daru pociťují teprve ti, kteří mají nadání tvořit dobrou hudbu a obveselovat jí své bližní!
10. Řekl bys, že schopnost rozmlouvat je dar od Boha, který učinil lidi ‚ke své podobě‘? Vysvětli to.
10 Jedním z nejnádhernějších darů je schopnost rozmlouvat. Jak by bylo strašné, kdybychom si nemohli vyměňovat myšlenky, nebo kdybychom se museli dorozumívat jen pomocí psaní, posunkovou řečí nebo chrochtáním a bručením! Člověk může vyjadřovat myšlenky a najde spíše odezvu v rozmluvě než například na tištěné stránce. Čtení a psaní jsou však také dary, které nám působí radost.
11. Které jsou další dary, jež nejsou k životu nezbytné, ale obohacují jej?
11 Mimo to existuje v celém stvoření velkolepá barevná nádhera: krásná a nekonečná rozmanitost květin, nádherné západy slunce, které nemůže žádný malíř zachytit na plátně, a všechny nesčíslné jiné krásy země v největší rozmanitosti. To všechno jsou laskavé dary a máme radost, že je vnímáme smysly, které nám byly dány.
12. Co můžeme odpovědět těm, kteří pochybují o stvořiteli a říkají, že věci působící radost mají čistě funkční účel?
12 Přesto snad vznesou určité námitky ti, kteří nevěří ve stvoření. Mohou třeba říci, že vůně a barva květin slouží pouze nutnému účelu, totiž aby přivábily hmyz, který oplodňuje rostliny. To je jistě částečná pravda. Ale kdyby to byl jediný důvod pro existenci těchto zvláštních darů, proč potom působí lidem tolik radosti? Proč přispívají k pokoji mysli a příjemnému pocitu? A kdo může uvést nějaký čistě funkční účel krásných západů slunce? Kdo by chtěl tvrdit, že hudba neslouží pouze k radosti člověka, ale je nutná k udržení života?
13. Co můžeme říci k tomu, že mnohé věci, které splňují určitý účel, nám působí radost?
13 Skutečnost, že mnohé věci, které splňují určitý účel, současně přispívají k naší radosti a blahu, svědčí o udivující hospodárnosti Boha, o jeho mnohostranné moudrosti a lásce k jeho tvorům.
DARY, KTERÉ SNAD NEOCEŇUJEME
14. Jak většinou mylně smýšlíme o věcech, které nedělají radost?
14 Někdy nepovažujeme za nutné věnovat pozornost věcem, které nám nepřipadají krásné. To platí zvláště o hmyzu, na nějž se zpravidla díváme jako na škůdce nebo havěť. Ale i tady pro nás stvořitel udělal něco dobrého. Právě to, čím snad opovrhujeme, je ve skutečnosti opatřením, které nám ušetří nesčíslné hodiny práce, takže máme čas radovat se z krásných věcí.
15. Jakou práci pro nás dělá dešťovka?
15 Přemýšlejme například o dešťovce: tento malý tvor je naprosto neškodný. V jednom hektaru půdy může být někdy víc než pět miliónů dešťovek. Neustále pracují. Za rok pohnou na jednom hektaru 13 až 36 tunami půdy a ryjí až do hloubky dvou a půl metru. Jejich těla tráví organické látky země a tím obohacují půdu o vápník, magnézium, draslík, fosfor a nitráty, důležité pro zdravý růst rostlin. Dešťovky přispívají k udržování rovnováhy kyselin a zásad v půdě. Svou činností se starají o dobré provzdušňování a zavodňování půdy a o snížení hniloby. Dopravují listy a jiné rostlinné části pod povrch země a tím obohacují půdu.
16. Jak přispívají dešťovky a hmyz k tomu, aby se lidé mohli radovat ze života?
16 Kdyby nebyly dešťovky, musel by člověk provést celou tuto práci sám. Ale to by nebylo možné, protože rolník by musel pracovat ve dne v noci, aby připravil zem pro úrodu tak, jako to pro něj dělá dešťovka. A výlohy by byly vyšší, než aby je mohl zaplatit. Jako ovocné stromy a jiné rostliny poskytují člověku potravu s jeho malou nebo vůbec žádnou námahou, tak mu pomáhá i dešťovka. Kromě toho provádí velká armáda hmyzu mnoho zdlouhavé, jednotvárné práce, takže člověk má více času, aby se věnoval duchovnějším, příjemnějším věcem.
17, 18. Jak je pro nás užitečný hmyz.
17 O službách, které poskytuje hmyz člověku, řekl Carl D. Duncan, profesor entomologie a botaniky na San Jose State College:
18 „Není přepjaté říci, že hmyz určuje charakter světa lidí více než sám člověk, a že by se svět tak drasticky změnil, kdyby náhle hmyz zcela zmizel, že je nanejvýš pochybné, zda by byl člověk schopen udržet vůbec nějakou formu organizované společnosti.“
A CO „ŠKŮDCI“?
19, 20. (a) Jaký činitel hraje velkou úlohu v problému „škůdců“? (b) Který přirozený proces ztěžuje boj s určitými zvířaty, hmyzem a bakteriemi?
19 Profesor Duncan uvádí ještě jiného vědce, dr. Franka Lutze, který odhaduje, že nejvýše půl procenta všeho hmyzu ve Spojených státech může být označeno jako „škůdci“.
20 Když se zabýváme problémem „škůdců“, musíme přiznat, že to byl člověk, kdo způsobil nerovnováhu. Nečistotou a zamořením prostředí přispěl k porušení ekologické rovnováhy. Vyhubení určitých druhů hmyzu nebo zvířat vedlo někdy k abnormálnímu přemnožení jiných zvířat. Jestliže se pak bojovalo proti přemnožení těchto zvířat jedem, byla sice většina zabita, ale odolní jedinci zůstali naživu, rozmnožili se a nastoupili na místo vyhubených. To vše jen zhoršilo situaci. Nyní máme například problém se „super-krysou“, která může být zahubena jen velmi silnými a nebezpečnými jedy. Podobnou zkušenost máme i s určitým hmyzem a bakteriemi, které působí nemoce.
21. Proč často vniknou „škůdci“ do životního prostředí člověka?
21 Když se tak zvaní „škůdci“ abnormálně rozmnoží, opouštějí své přirozené okolí a vnikají v celých hejnech do životního prostředí člověka. Vpadnou, zničí zásoby potravin člověka a pošpiní jeho majetek. Rozšiřují nemoce, ale obyčejně ne své vlastní; přenášejí bacily nemocí z odpadků a kanalizace. To je zvláště zřejmé ve velkých městech, kde nedbale nahromaděné odpadky lákají mouchy a krysy a nyní i „super-krysy“ a přispívají k jejich rozmnožování.
22. Jakou službu konají dokonce i „škůdci“?
22 Ale i tito málo cenění tvorové vykonávají službu tím, že se stali „škůdci“. Nejen že odstraňují část odpadků, ale svou přítomností nutí člověka podniknout něco k zachování čistoty svého okolí, aby nepřišli škůdci a neudělali mu život nesnesitelný. Je to jisté omezení lidské nedbalosti, lenosti a nečistoty.
23. Co dobrého udělala pro lidstvo zvířata, z nichž některá jsou považována za „škůdce“?
23 „Zdravotní policie“ přírody pozůstávající z hmyzu, mikroorganismů i větších zvířat učinila víc, než kdy mohl učinit člověk. „Uklízeči“ těžce pracují, aby zbavili lesní půdu odumřelých větví a stromů. Odstraňují zdechliny mrtvých zvířat, a tak zabraňují mnohým ničivým požárům a znečišťování a nemocem.
PROČ MŮŽEME BÝT ŠŤASTNI, I KDYŽ JSOU DŮVODY K ZÁRMUTKU
24. Proč jsou mnohé dary, o nichž jsme právě mluvili, důkazem, že Bůh je šťastný a chce nás rovněž učinit šťastnými?
24 Všechny tyto Boží dary a ještě mnohé jiné, které zde nemůžeme uvádět, ulehčují člověku jeho břemeno. Ochraňují jej také před nemocemi a působí mu radost. Tím poskytují důkaz, že Bůh je opravdu dobrý a že je to ‚šťastný Bůh‘. (1. Timoteova 1:11) Bůh se raduje ze života a tvořením měl v úmyslu sdílet tuto radost s druhými. (Zjevení 4:11) Ale můžeme být v přítomném světě opravdu šťastni a těšit se ze života?
25, 26. Uveď příklad, že zármutek může být z velké míry překonán, máme-li poznání o Božím předsevzetí?
25 V tomto špatném světě máme mnohdy zármutek. Ale když rozumíme, jak dobré úmysly má s námi stvořitel, můžeme být vcelku šťastni.
26 V rodině například může dojít k úmrtí. To jistě způsobí mnoho žalu, protože smrt je nepřítelem. (1. Korintským 15:26) Ale kdo věří v Boha a je přesvědčen o jeho dobrotě, nedá se přemoci zármutkem. Apoštol Pavel o tom napsal: „Bratři, dále nechceme, abyste nebyli v nevědomosti o těch, kteří spí ve smrti, abyste také netruchlili jako ostatní, kteří nemají žádnou naději.“ Pak mluvil Pavel útěšně o vzkříšení. — 1. Tessalonicenským 4:13.
27. Kdo je nejlepším příkladem, že je možné zůstat šťastným přes drtivé události?
27 Můžeme však mít sklony, abychom nechali své štěstí zničit zármutkem. V tom ohledu nám však dává Jehova Bůh nejlepší příklad. Pomysleme jen na největší výraz jeho dobroty, totiž na to, že poslal svého Syna na zem jako člověka, aby za nás zemřel. To jistě není něco zcela běžného. Jehova tím dokázal svou nezaslouženou laskavost. Apoštol Pavel obrací naši pozornost k rozsahu tohoto laskavého činu, když říká: „Bůh nám doporučuje svou vlastní lásku tím, že Kristus za nás zemřel, zatímco jsme byli ještě hříšníky.“ (Římanům 5:8) Myslíš, že to Bohu nepůsobilo zármutek? Co může být pro otce drtivějšího, než když vidí svého milovaného syna zemřít? A přece byl Bůh šťastný, když viděl, že jeho Syn zůstal poslušný a věrný a ochotně zemřel za lidstvo. Bůh byl také šťasten při myšlence, kolik dobra nám způsobí tato oběť, i když to bylo pro něj i jeho Syna bolestné. (Izaiáš 53:10, 12) Ano, to, že Bůh dal svého vlastního Syna, bylo největším výrazem jeho lásky!
28. Jak se dotýká Jehovových citů smutný stav, v němž jsou lidé pro svůj hřích?
28 Již jsi někdy přemýšlel o tom, jak se Jehovy bolestně dotýká, když vidí lidstvo, své stvoření, v těžkostech, protože zavrhlo jeho zákony a neposlouchá je? Když lidé činili zlo a způsobili velké neštěstí sobě i Božím služebníkům, kteří mezi nimi žili, Bůh „ve svém srdci pocítil bolest“. — 1. Mojžíšova 6:6.
JEŽÍŠ — PŘÍKLAD ŠTĚSTÍ V UTRPENÍ
29. Jakou zkušenost učinil Ježíš za svého života na zemi?
29 Když byl Ježíš Kristus na zemi, dokonale zrcadlil osobnost a způsob jednání svého Otce. Ježíš řekl: „Kdo viděl mne, viděl také Otce.“ (Jan 14:9) Proto není třeba vidět Boha doslovnýma očima, abychom mu mohli porozumět. Měl Ježíš někdy zármutek? Prorocky byl označen jako „muž určený k bolestem“, a bylo o něm řečeno: „Byl opovrhován a pokládali jsme ho za bezvýznamného.“ Přesto byl šťastný při tom, co vykonal. Totéž proroctví říká: „Pro strasti své duše uvidí, bude nasycen... Přivede mnohé do spravedlivého postavení.“ — Izaiáš 53:3, 11.
30. Co zvláště zarmucovalo Ježíše?
30 Ježíš byl často smutný, že Izraelité, kteří měli Boha znát, se mu odcizili náboženskými podáními lidí. Byl „hluboce zarmoucen necitelností jejich srdcí“. (Marek 3:5) Bylo mu líto zástupů, protože „byli sedřeni a byli zmítáni sem a tam jako ovce bez pastýře“. (Matouš 9:36) Jistě mu to působilo zármutek. Když přistoupil k hrobu svého přítele Lazara, který krátce předtím zemřel, „Ježíš zaslzel“. — Jan 11:35.
31. Jak Ježíš dokázal, že přes mnoho smutných událostí nikdy neztratil radost?
31 Stejně jako my, i Ježíš měl důvody k zármutku. Avšak dal se tím oloupit o štěstí, které mu přinášelo vědomí, že koná dílo svého Otce? Neradoval se ze svých učedníků, které učil a s nimiž žil po tři roky ve společenství? Není žádná zmínka o tom, že by vůči nim nebo v jejich přítomnosti projevoval smutného, negativního ducha. Nikdy nebyl otřesen ve víře a nikdy nepolevil ve své činnosti. Věděl, že “ v jeho ruce bude úspěšné to, v čem má Jehova potěšení“, a že přijal od svého Otce „klíče smrti a hadesu“, a proto bude moci během času napravit všechnu škodu, která byla způsobena hříchem a smrtí. — Izaiáš 53:10; Zjevení 1:18; 20:13.
32. (a) K jakému závěru docházíme, když uvažujeme o Božích darech? (b) Jak můžeme Bohu působit radost? (Žalm 149:4)
32 To vše nám umožňuje letmý pohled na Boží dobrotu. Cítíme v srdci nutnost napodobovat jej. A podivuhodné je, že když jej napodobujeme, můžeme být šťastni i tehdy, když v dnešní době musíme snášet zármutek. Svou poslušností můžeme dokonce Jehovovi způsobit radost. (Žalm 149:4; Přísloví 27:11) Můžeme také myslet na to, že jednou přijde čas, kdy v životě „nebude již ani truchlení, ani křik, ani bolest“. — Zjevení 21:4.
[Studijní otázky]
