Boží jméno v proudu věků

JEHOVA Bůh chce, aby lidé jeho jméno znali a používali. To je patrné i z toho, že zjevil své jméno prvním dvěma lidem na zemi. Víme, že Adam a Eva Boží jméno znali, protože Eva po porodu Kaina řekla, jak to uvádí původní hebrejský text: „Vydala jsem ze sebe muže s Jehovovou pomocí.“ — 1. Mojžíšova 4:1.

Později čteme, že věrní muži jako Enoch nebo Noe ‚chodili s pravým Bohem‘. (1. Mojžíšova 5:24; 6:9) Ti tedy také museli znát Boží jméno. Jméno přežilo velkou potopu spolu se spravedlivým mužem Noemem a jeho rodinou. I přes velkou vzpouru, která se odehrála o nějaký čas později v Babelu, používali praví Boží služebníci božské jméno nadále. Několikasetkrát se objevuje v zákonech, které Bůh dal Izraeli. Jen v samotné Páté knize Mojžíšově se vyskytuje 551krát.

Ve dnech soudců se Izraelité používání Božího jména rozhodně nevyhýbali. Dokonce je používali, když se navzájem zdravili. Čteme (v původní hebrejštině) o Boazovi, že pozdravil své žence: „Jehova buď s vámi.“ Ti opětovali jeho pozdrav slovy: „Požehnej ti Jehova.“ — Rut 2:4.

Jehovovo jméno se stále běžně používalo v průběhu izraelských dějin až do doby, kdy se Židé po svém zajetí v Babylóně navrátili zpět do Judy. Král David, muž příjemný Božímu srdci, používal Boží jméno často — božské jméno se objevuje několikasetkrát v žalmech, které napsal. (Skutky 13:22) Boží jméno bylo také součástí mnoha izraelských osobních jmen. Čteme tedy o Adonijášovi („můj Pán je Jah“ — „Jah“ je zkrácený tvar od Jehova), Izajášovi („záchrana od Jehovy“), Jonatanovi („Jehova dal“), Micheášovi („kdo je jako Jah?“) a Jozuovi („Jehova je záchrana“).

Nebiblický výskyt

Existuje také svědectví nebiblických pramenů o tom, že Boží jméno bylo ve starověkých dobách hojně používáno. Podle časopisu Israel Exploration Journal (svazek 13, č. 2) byla v roce 1961 jihozápadně od Jeruzaléma objevena starověká pohřební jeskyně. Na stěnách jeskyně jsou hebrejské nápisy, o nichž panuje domněnka, že pocházejí z druhé poloviny osmého století př. n. l. Nápisy obsahují výroky jako „Jehova je Bůh celé země“.

V roce 1966 byla v Israel Exploration Journal (svazek 16, č. 1) uveřejněna zpráva o hliněných fragmentech s hebrejskými nápisy, které byly nalezeny v Aradu v jižním Izraeli. Byly napsány ve druhé polovině sedmého století př. n. l. Jeden z nich je soukromý dopis muži jménem Eljašib. Dopis začíná: „Mému pánu Eljašibovi: Kéž Jehova žádá tvůj pokoj.“ A končí: „Přebývá v domě Jehovově.“

V roce 1975 a 1976 archeologové pracující v Negebu odhalili soubor hebrejských a fénických nápisů na omítce  zdí, na velkých džbánech a kamenných nádobách. Nápisy obsahují hebrejské slovo pro Boha a rovněž Boží jméno JHVH napsané hebrejskými písmeny. Přímo v Jeruzalémě byl nedávno objeven malý stočený stříbrný proužek pocházející zřejmě z doby před babylónským vyhnanstvím. Badatelé říkají, že když byl rozvinut, bylo na něm nalezeno hebrejsky napsané jméno Jehova. — Biblical Archaeology Review, březen/duben 1983, strana 18.

Jiný příklad používání Božího jména najdeme v tzv. dopisech z Lachiše. Tyto dopisy psané na střepech byly nalezeny mezi lety 1935 a 1938 v rozvalinách Lachiše, opevněného města, které hrálo význačnou úlohu v dějinách Izraele. Zdá se, že byly napsány důstojníkem judské předsunuté hlídky jeho nadřízenému jménem Jaoš v Lachiši, a to zřejmě během války mezi Izraelem a Babylónem ke konci sedmého století př. n. l.

Z osmi čitelných střepů jich sedm nese zprávu s pozdravy jako: „Kéž Jehova způsobí, aby můj pán viděl tento čas v dobrém zdraví!“ Celkově se Boží jméno objevuje v těch sedmi zprávách 11krát, což jasně ukazuje, že jméno Jehova se ke konci sedmého století př. n. l. v každodenní mluvě běžně používalo.

I pohanští vládcové znali a používali Boží jméno, když se odvolávali na Boha Izraelitů. A tak na Moabském kameni se moabský král Meša chlubí svými vojenskými výboji proti Izraeli a mimo jiné prohlašuje: „Kemoš mi řekl: ‚Jdi a vezmi Nebo Izraeli!‘ A tak jsem vyšel v noci a bojoval proti němu od svítání až do poledne, obsadil jsem je a všechny pobil. . . A vzal jsem odtamtud [nádoby] Jehovovy a přivlekl je před Kemoše.“

V odkazu na tato nebiblická použití Božího jména říká Theologisches Wörterbuch zum Alten Testament (Teologický slovník Starého zákona) ve svazku 3, sloupec 538: „A tak asi 19 doložených svědectví o tetragrammatu ve tvaru jhwh potvrzuje v tomto směru spolehlivost M[asoretského] T[extu]; lze však očekávat více a to především z aradských archivů.“

Boží jméno není zapomenuto

Tato znalost a používání Božího jména trvaly až do dnů Malachiáše, který žil asi 400 let před Ježíšovou dobou. V biblické knize, která nese jeho jméno, dává Malachiáš Božímu jménu výsadní postavení, když je používá celkem 48krát.

Jak čas postupoval, mnozí Židé přesídlili daleko od Izraele a někteří už nedokázali číst Bibli v hebrejském jazyce. Proto ve třetím století př. n. l. začala být ta část Bible, která tehdy existovala, „Starý zákon“, překládána do nového mezinárodního jazyka — řečtiny. Ale Boží jméno zapomenuto nebylo. Překladatelé je zachovali tím, že je psali v jeho hebrejské formě. Starověké opisy řecké Septuaginty, které se zachovaly až do naší doby, to dosvědčují.

Jaká však byla situace v době, kdy Ježíš pobýval na zemi? Jak můžeme vědět, zda on a jeho apoštolové Boží jméno používali?

[Obrázek na straně 12]

V tomto dopise, napsaném na keramickém úlomku ve druhé polovině sedmého století př. n. l., se Boží jméno objevuje dvakrát.

[Podpisek]

(Snímek se svolením Israel Department of Antiquities and Museums)

[Obrázky na straně 13]

Boží jméno můžeme rovněž najít v dopisech z Lachiše a na Moabském kameni