„Buď posvěceno tvé jméno“ — jaké jméno?

JSTE věřící? Pak bezpochyby stejně jako mnoho jiných věříte v Nejvyšší bytost. A pravděpodobně si hluboce vážíte dobře známé modlitby k této bytosti, kterou učil Ježíš Kristus své následovníky a která je známá jako Pánova modlitba neboli „Otče náš“. Modlitba začíná slovy: „Otče náš, jenž jsi v nebesích, buď posvěceno tvé jméno.“ — Matouš 6:9, Ekumenický překlad.

Zajímalo vás někdy, proč Ježíš v této modlitbě uvedl na prvním místě posvěcování Božího jména? Zmínil se potom ještě o dalších věcech, například aby přišlo Boží království, aby se děla Boží vůle na zemi a aby nám byly odpuštěny naše hříchy. Splnění těchto dalších žádostí bude v konečném důsledku znamenat trvalý mír na zemi a věčný život pro lidstvo. Myslíte, že by mohlo být něco ještě důležitějšího? Ano, Ježíš nám řekl, abychom se v první řadě modlili o posvěcení Božího jména.

Nebyla to pouhá náhoda, že Ježíš učil své následovníky, aby ve svých modlitbách kladli Boží jméno na první místo. Je zřejmé, že pro něj bylo toto jméno velmi důležité, protože se o něm opakovaně zmiňoval ve svých modlitbách. Při jedné příležitosti, když se veřejně modlil k Bohu, bylo slyšet, jak říká: „Otče, oslav své jméno!“ A sám Bůh mu dopověděl: „Oslavil jsem a ještě oslavím.“ — Jan 12:28, Ekumenický překlad.

V onen večer, předtím než zemřel, se Ježíš modlil k Bohu na doslech svých učedníků, a ti slyšeli, jak ještě jednou vyzdvihuje důležitost Božího jména. Řekl: „Zjevil jsem tvé jméno lidem, které jsi mi ze světa dal.“ Později opakoval: „Dal jsem jim poznat tvé jméno a ještě dám poznat.“ — Jan 17:6, 26, EP.

Proč bylo pro Ježíše Boží jméno tak důležité? Proč ukázal, že je důležité i pro nás, když nám řekl, abychom se modlili o jeho posvěcení? Chceme-li tomu porozumět, musíme vědět, jaký význam měla jména v biblických dobách.

Jména v biblických dobách

Jehova Bůh zjevně vložil do člověka touhu věci pojmenovávat. První člověk měl jméno, Adam. Ve zprávě o stvoření je zaznamenáno, že jednou z prvních věcí, kterou měl Adam dělat, bylo pojmenovat zvířata. Když Bůh dal Adamovi manželku, Adam ji bezprostředně nazval „Žena“ (hebrejsky iššá). Později jí dal jméno Eva, což znamená „živá“, protože „se měla stát matkou všech živých“. (1. Mojžíšova 2:19, 23; 3:20) I dnes pokračujeme ve zvyku dávat lidem jména. Je opravdu těžké si představit, že bychom se bez nich mohli obejít.

V časech Izraelitů však jména nebyla pouhým označením. Měla určitý význam. Například jméno Izák, „smích“,  připomíná smích jeho letitých rodičů, když poprvé uslyšeli, že mají mít dítě. (1. Mojžíšova 17:17, 19; 18:12) Esauovo jméno znamenalo „chlupatý“, což popisovalo jeho tělesný vzhled. Jeho druhé jméno Edom, „červený“ či „rudohnědý“, bylo připomínkou toho, že prodal své právo prvorozeného za misku červeného jídla. (1. Mojžíšova 25:25, 30–34; 27:11; 36:1) Jákob, ačkoli byl jen o málo mladší než jeho dvojče Esau, právo prvorozeného od Esaua koupil a získal od svého otce požehnání, které patřilo prvorozenému. Od narození byl význam Jákobova jména „držící se za patu“ nebo „vytlačovatel“. (1. Mojžíšova 27:36) Podobně jméno Šalomouna, během jehož vlády se Izrael těšil z míru a rozkvětu, znamenalo „pokojný“. — 1. Paralipomenon 22:9.

A tak slovník The Illustrated Bible Dictionary (sv. 1, s. 572) prohlašuje následující: „Zkoumání slova ‚jméno‘ ve S[tarém] Z[ákoně] odhaluje, jak mnoho znamená v hebrejštině. Jméno není pouhým označením, ale je nositelem významu pravé osobnosti toho, komu náleží.“

Bůh opravdu považuje jména za důležitá; je to vidět i z toho, že skrze anděla přikázal budoucím rodičům Jana Křtitele a Ježíše, jaká jména měla být dána jejich synům. (Lukáš 1:13, 31) A v určitých dobách Bůh měnil jména nebo dával lidem další jména, aby ukázal místo, které měli zaujímat v jeho předsevzetí. Když například Bůh předpověděl, že jeho služebník Abram („otec výsosti“) se stane otcem mnoha národů, změnil jeho jméno na Abraham („otec zástupu“). A jméno Abrahamovy manželky Saraj („svárlivá“) změnil na Sára („kněžna“), protože se měla stát matkou Abrahamova semene. — 1. Mojžíšova 17:5, 15, 16; srovnej 1. Mojžíšovu 32:28; 2. Samuelovu 12:24, 25.

Také Ježíš uznával důležitost jmen a odvolal se na Petrovo jméno, když mu svěřoval přednost služby. (Matouš 16:16–19) I duchovní tvorové mají jména. Dva, o nichž se Bible zmiňuje, jsou Gabriel a Michael. (Lukáš 1:26; Juda 9) A tak když lidé dávají jména neživým věcem, jako jsou hvězdy, planety, města, hory a řeky, pouze napodobují svého Stvořitele. Bible nám například říká, že Bůh nazývá všechny hvězdy jménem. — Izajáš 40:26.

Ano, jména jsou v Božích očích důležitá, a on vložil do člověka touhu označovat lidi a věci jménem. Tak andělé, lidé, zvířata, a rovněž i hvězdy a jiné neživé věci, mají jména. Bylo by logické, aby Stvořitel všech těchto věcí sám zůstával bezejmenný? Samozřejmě ne, a to zejména s ohledem na žalmistova slova: „Ať všechno tělo žehná [Božímu] svatému jménu na neurčitý čas, ano navždy.“ — Žalm 145:21.

Slovník The New International Dictionary of New Testament Theology (sv. 2, s. 649) říká: „Jeden z nejzákladnějších a nejzávažnějších rysů biblického zjevení je fakt, že Bůh není bezejmenný. Má osobní jméno, kterým může a měl by být oslovován.“ Ježíš měl určitě toto jméno na mysli, když učil své následovníky, aby se modlili: „Náš Otče v nebesích, ať je posvěceno tvé jméno.“ — Matouš 6:9.

S ohledem na všechny tyto skutečnosti je pro nás velmi důležité, abychom věděli, jaké je Boží jméno. Víte i vy, jaké je Boží osobní jméno?

 Jaké je Boží jméno?

Je překvapující, že většina ze stovek miliónů členů církví křesťanstva by pravděpodobně pokládala za obtížné odpovědět na tuto otázku. Někteří by řekli, že Boží jméno je Ježíš Kristus. Avšak Ježíš se modlil k někomu jinému, když říkal: „Učinil jsem tvé jméno zjevné lidem, které jsi mi [ty] dal ze světa.“ (Jan 17:6) Modlil se k Bohu v nebi, jako když syn mluví se svým otcem. (Jan 17:1) Bylo to jméno jeho nebeského Otce, které mělo být „posvěceno“ neboli „považováno ze svaté“.

A přesto mnoho současných Biblí toto jméno neobsahuje a v církvích se používá zřídka. Proto, namísto aby bylo „posvěceno“, bylo pro milióny čtenářů Bible ztraceno. Pro znázornění toho, jakým způsobem překladatelé Bible s Božím jménem nakládali, uvažujme alespoň o jednom verši, kde se objevuje, o Žalmu 83:18. Tento text je přeložen ve čtyřech různých Biblích takto:

„Ať poznají, že ty jediný, jehož jméno je PÁN, jsi Nejvyšší nad celou zemí.“ (Revised Standard Version [Revidovaný standardní překlad], 1952)

„Aby se poučili, že ty, ó Věčný, jsi Bůh Nejvyšší nad celou zemí.“ (A New Translation of the Bible, od Jamese Moffata, 1922)

„Ať poznají toto: ty sám neseš jméno Yahweh, Nejvyšší nad celým světem.“ (katolická Jeruzalémská bible, 1966)

„Aby lidé mohli vědět, že ty, jenž samotný máš jméno JEHOVAH, jsi nejvyšší nad celou zemí.“ (Authorized Version [Autorizovaný překlad], neboli King James Version [Překlad krále Jakuba], 1611)

Proč vypadá Boží jméno v těchto překladech tak rozdílně? Je jeho jméno PÁN, Věčný, Yahweh nebo Jehovah? Nebo jsou snad přijatelná všechna?

Abychom si na to odpověděli, musíme mít na paměti, že Bible původně nebyla napsána v češtině. Pisatelé Bible byli Hebrejci a většinou psali hebrejštinou nebo řečtinou své doby. Většina z nás těmito starověkými jazyky nemluví. Bible však byla přeložena do četných současných jazyků a tyto překlady můžeme používat, chceme-li číst Boží slovo.

Křesťané mají hlubokou úctu k Bibli a správně věří, že „celé Písmo je inspirováno Bohem“. (2. Timoteovi 3:16) Proto je překládání Bible závažná odpovědnost. Jestliže někdo úmyslně změní nebo vynechá část biblické zprávy, zahrává si s inspirovaným Slovem. Na takového člověka by se vztahovalo varování Písma: „Jestliže někdo k tomu přidá, Bůh mu přidá ran, o nichž je napsáno v tomto svitku: a jestliže někdo něco odejme ze slov svitku tohoto proroctví, Bůh odejme jeho podíl ze stromů života.“ — Zjevení 22:18, 19; viz také 5. Mojžíšovu 4:2.

Většina překladatelů Bible si jistě Bible váží a upřímně si přeje, aby byla dnes srozumitelná. Ale překladatelé nejsou inspirováni. Většina z nich má také ustálené názory na náboženské otázky a může být ovlivněna osobními představami a tím, čemu dává přednost. Také se mohou dopouštět lidských chyb a omylů.

Máme tedy právo položit několik důležitých otázek: Jaké je skutečně Boží jméno? A proč různé překlady Bible mají pro Boha různá jména? Až si tyto otázky zodpovíme, můžeme se vrátit k našemu původnímu problému: Proč je posvěcení Božího jména tak důležité?

[Praporek na straně 4]

Andělé, lidé, zvířata, dokonce i hvězdy a jiné neživé věci mají jména. Bylo by logické, aby Stvořitel všeho toho byl bezejmenný?

[Praporek na straně 5]

Boží jméno bylo pro Ježíše zřejmě velmi důležité, protože se o něm opakovaně zmiňoval ve svých modlitbách