Život lidí mimo ráj až do potopy
6. kapitola
Život lidí mimo ráj až do potopy
1. Jaký rys nám Bůh oznámil o „semeni“ svého předsevzetí a jakou otázku to vyvolává?
V PRŮBĚHU času nebeský dobrodinec lidí oznámil význačný rys svého „věčného předsevzetí“, který nachází vděčnou odezvu v našem srdci. Zamýšlené „semeno“ jeho nebeské „ženy“ bude totiž přechodně žít na zemi mezi lidmi. To okamžitě vyvolává v naší mysli otázku: Prostřednictvím jaké rodové linie od Adama a Evy přijde „semeno“, má-li se narodit mezi námi, lidmi?
2. Na co především omezil Bůh obsah Bible a proč musíme studovat Bibli?
2 Znát dějiny lidské rodové linie „semene“ je pro nás důležité. Dějiny lidí a národů, které nemají nic společného s životem „semene“, nejsou nezbytně zajímavé či cenné. To je důvod, proč Jehova Bůh omezil obsah Svaté bible hlavně na to, aby nám řekl o vývoji rodové linie tohoto „semene“. Tím, že získáme znalost biblických dějin, budeme schopni zjistit totožnost „semene“, které rozdrtí satana, a neocitneme se v nebezpečí, že bychom byli oklamáni a svedeni podvodným, falešným semenem. Oklamání by mohlo vést k našemu věčnému zničení. Velký podvodník, který uvedl do zahrady Eden lživý klam a který je v nepřátelství s pravým „semenem“, stále užívá svých starých úskoků. Rád by nás všechny odvrátil od „semene“ Božího „věčného předsevzetí“. Proto musíme studovat Bibli.
3. Kdo byl prvorozeným Adamovým synem a jaká otázka tedy vzniká o Adamově synu Setovi?
3 V hebrejské Bibli jsou jako poslední zařazeny obě knihy Paralipomenon, a nikoli prorocká kniha Malachiáše. Obrátíme-li se k první knize Paralipomenon, zjistíme, že začíná linií deseti postupných generací po Adamovi: „Adam, [1] Set, [2] Enos, [3] Kainan, [4] Mahalaleel, [5] Járed, [6] Enoch, [7] Matuzalém, [8] Lámech, [9] Noe, [10] Sem, Cham a Jáfet. (1. Paralipomenon 1:1–4) Set nebyl prvorozeným synem Adama vně Ráje rozkoše. Byl to Kain, a Ábel byl druhým jmenovaným synem Adama a Evy. (1. Mojžíšova 4:1–5) Proč byl tedy Set zařazen jako jeden z rodové linie Adama?
4. Co ukazuje, že Bůh neplánoval, že by Set měl být prvním, kdo je zařazen v rodové linii od Adama?
4 Plánoval to tak Jehova Bůh? Ne, neboť by to znamenalo, že Bůh plánoval, aby Kain zavraždil svého mladšího bratra Ábela, a tak se učinil nezpůsobilým stát se tím, skrze koho by mohlo lidstvo dnes sledovat svůj původ. Bůh rovněž neplánoval, aby byl Ábel odpornou vraždou předčasně odříznut od možnosti mít potřebné potomstvo a aby byl nahražen Setem. (1. Mojžíšova 4:25) Z varování, které dal Bůh Kainovi, aby neupadl do těžkého hříchu tím, kdyby nelibě nesl, že jeho oběť Bohu byla zamítnuta, ale oběť jeho bratra Ábela byla přijata, je zřejmé, že Bůh neplánoval zavraždění Ábela, aby udělal místo Setovi. —- 1. Mojžíšova 4:6, 7.
5, 6. Co pro Seta znamenalo, že se narodil k Adamově podobě a obrazu, a jak pojmenováním svého syna Enos ukázal, že si uvědomil tuto skutečnost?
5 Ne, Jehova Bůh to tak neplánoval, ale trvalo dlouho, než se narodil Adamův syn, jehož prostřednictvím by pokračovala bez překážek rodová linie až k narození zaslíbeného „semene“, Mesiáše, v těle. To, že počátek přednostní rodové linie Adama se opozdil, je ukázáno v 1. Mojžíšově 5:3, kde čteme: „A Adam žil sto třicet let. Pak se stal otcem syna ke své podobě, ke svému obrazu, a dal mu jméno Set.“ Set byl nedokonalý, protože se narodil k Adamově podobě a obrazu neboli byl Adamova druhu. Zdědil hřích a byl tudíž odsouzen k smrti. Set si byl této skutečnosti vědom a potvrdil to jménem, které dal svému synovi, o němž čteme: „A Setovi se rovněž narodil syn a nazval ho Enos.“ (1. Mojžíšova 4:26) Význam jména je „churavý, neduživý, nezhojitelný“.
6 V souladu s tím je překládáno hebrejské slovo enoš (pokud není použito jako vlastní jméno) jako „smrtelný člověk“, například když velmi postižený Job říká: „Co je smrtelný člověk [hebrejsky: enoš], abys jej vychovával a abys k němu obrátil své srdce?“ —- Viz Job 7:17; 15:14; a také Žalm 8:4; 8:5, KB; 55:13; 5:14, KB; 144:3; Izaiáš 8:1.
7–9. (a) Jaký náboženský zvyk začal v Enosových dnech? (b) Co naznačuje, zda byl tento zvyk pro lidi užitečný či nikoli?
7 Život Adamova vnuka Enose byl poznamenán něčím význačným. Upozorňuje nás na to 1. Mojžíšova 4:26, když říká ve vztahu k narození Enose: „Tehdy se začalo vzývat Jehovovo jméno.“ Enos se narodil, když bylo Setovi sto pět let, tedy dvě stě třicet pět let po Adamově stvoření. (1. Mojžíšova 5:6, 7) Zatím populace lidí na zemi vzrostla, protože Adamovi synové a dcery vstupovali do manželství a jejich potomci také. Byl tento začátek ‚vzývání Jehovova jména‘ mezi vzrůstající populací něčím pro lidstvo příznivým a byl tím ctěn Bůh? Bylo to něco, co by dnešní evangelisté pravděpodobně nazvali „náboženské obrození“? Stará řecká Septuaginta, pořízená Židy z Alexandrie (Egypt), překládá tuto hebrejskou pasáž takto: „A Set měl syna a nazval ho Enos: doufal ve vzývání jména Pána Boha.“ — 1. Mojžíšova 4:26, LXX, vydání společnosti S. Bagster a synové.
8 Překlad Jeruzalémská bible vyjadřuje podobnou myšlenku, když říká: „Tento muž byl prvním, který vzýval jméno Jahveho.“ Takový překlad však pouští ze zřetele přijatelné uctívání, které věrný Ábel předložil Jehovovi, než byl zavražděn žárlivým Kainem. Pokud jde o Novou anglickou bibli, ta říká: „V tu dobu začali lidé vzývat PÁNA jménem.“ (Rovněž Nová americká bible) Avšak starý palestinský targum má na tuto věc nepříznivý názor. Proslulý Raši (rabín Šelomo Jizchaki, 1040–1105 n. l.) podává 1. Mojžíšovu 4:26 takto: „Pak bylo znesvěcení, nazývané podle Pánova jména.“ Jinými slovy: lidem a neživým předmětům byly přisuzovány Jehovovy vlastnosti a bylo jim dáváno i jeho jméno. To by znamenalo, že tehdy začalo modlářství v Jehovově jménu.
9 Že vzývání Jehovova jména nebylo podle Boží mysli, je naznačeno skutečností, že neuběhlo méně než tři sta osmdesát sedm let od narození Enose, kdy se teprve narodil muž, který obdržel Boží uznání. Byl to Enoch.
LIDÉ, KTEŘÍ VNĚ RÁJE CHODILI S BOHEM
10. Je řečeno, že Enoch chodil s pravým Bohem. Co to zřejmě znamenalo o jeho dlouhožijícím otci Járedovi?
10 O tomto Enosově prapravnuku, který se narodil v roce 3404 př. n. l. (neboli 622 A. M.), je napsáno: „A Enoch žil šedesát pět let. Pak se stal otcem Matuzaléma. A potom, co se stal otcem Matuzaléma, Enoch stále chodil s pravým Bohem po tři sta let. Mezitím se stal otcem synů a dcer. Tak bylo všech Enochových dnů tři sta šedesát pět let.“ (1. Mojžíšova 5:21–23) To byl poměrně krátký život, neboť Enochův otec Járed žil devět set šedesát dvě léta a syn Matuzalém žil devět set šedesát devět let, a tak se stal nejstarším mužem biblické zprávy. Avšak Enoch „chodil s pravým Bohem“. To nebylo řečeno o jeho otci Járedovi, který žil dále osm set let po Enochově narození. (1. Mojžíšova 5:18, 19) Járedova víra se očividně nedala srovnat s Enochovou vírou v Boha a Járed nechodil podle Boží vůle či oznámeného předsevzetí.
11. Co prorokoval Enoch a jaký tehdejší stav lidí to zrcadlilo?
11 Je spolehlivě zaznamenáno, že byl Enoch prorokem pravého Boha. V dopise z prvního století n. l. je napsáno: „Ano, o nich prorokoval také sedmý muž od Adama, Enoch, když řekl: ‚Hle, Jehova přišel se svými svatými myriádami, aby vykonal soud proti všem a aby všechny bezbožné usvědčil ze všech jejich bezbožných skutků, které činili bezbožně, a ze všech otřesných věcí, které proti němu mluvili bezbožní hříšníci.‘ “ (Juda 14, 15) Toto proroctví bezpochyby odráží náboženský stav, který existoval v Enochových dnech. Co by jinak bylo podkladem pro předání takového inspirovaného proroctví, které varovalo před Jehovovým přicházejícím soudem proti všem bezbožným, jenž byl tak jistý, jako kdyby se to již přihodilo? Protože Enoch nebyl jedním z bezbožných té doby, mohl jej Bůh použít jako mluvčího proroctví. Enoch „stále chodil s pravým Bohem“, ačkoli žil mimo Ráj, chráněný cherubíny, který v jeho dnech stále existoval.
12, 13. Kam byl Enoch vzat podle názorů Židů a křesťanstva?
12 Jak to, že Enoch žil na tehdejší dobu poměrně krátce? 1. Mojžíšova 5:24 nám říká: „A Enoch neustále chodil s pravým Bohem. Pak již nebyl, neboť ho vzal Bůh.“
13 Pravděpodobně byl Enoch v nějakém hrozném nebezpečí, když jej Bůh vzal. Vyhrožovali snad Enochovi nepřátelé, že jej zabijí, a tak ho Bůh vzal ze scény, aby ho ušetřil od násilné smrti? Nevíme. Vzniká otázka, kam jej Bůh vzal? Někteří Židé si myslí, že jej Bůh vzal do nebe. To je i myšlenka dnešního křesťanstva. Například v dopise napsaném v prvním století Židům je zmínka o Enochovi. A takto ji v Židům 11:5 podává Nový překlad Bible od dr. Jamese Moffata: „Vírou byl Enoch vzat do nebe, takže nikdy nezemřel (nebyl přemožen smrtí, neboť jej Bůh vzal pryč).“ V Nové anglické bibli zde čteme: „Vírou byl Enoch přenesen do jiného života, aniž by prošel smrtí; nebyl nalezen, protože ho Bůh vzal. Neboť to je svědectví Písma, že dříve než byl vzat, zalíbil se Bohu.“ — Viz rovněž Jeruzalémská bible, Petrů, Žilka.
14. Co ukazuje, zda ‚chodit s Bohem‘ opravňovalo Enocha, aby byl vzat do nebe?
14 Žalm 89:48 (89:49, KB) se však ptá: „Který žijící tělesně schopný muž neuvidí smrt? Může učinit nějaké opatření, aby jeho duše unikla z ruky šeolu?“ A tak i Enoch přijal od hříšníka Adama dědictví smrti a musel zemřít, navzdory tomu, že chodil s pravým Bohem. Později bylo napsáno o Enochově pravnuku, že také „chodil s pravým Bohem“; a přece tento muž neměl svůj život ukrácen. Žil déle než Adam — devět set padesát let, padesát let méně než tisíc. (1. Mojžíšova 6:9; 9:28, 29) Enoch, který chodil s Bohem kratší dobu než jeho pravnuk, nebyl oprávněn jít do nebe či do jiného života, stejně jako nebyl oprávněn k takové zkušenosti ani Noe, který chodil s Bohem tak dlouho.
15. Jak tedy mohl být Enoch přenesen, aby neviděl smrt?
15 Prorok Mojžíš zemřel ve sto dvaceti letech a Bůh jej pohřbil tak, že dodnes nikdo neví kde. (5. Mojžíšova 34:5–7) Stejně tak Bůh náhle odstranil Enocha z místa jeho současníků a není známo, kde Enoch zemřel nebo kde je jeho hrob. Nezemřel násilnou smrtí z rukou svých nepřátel. Mohlo se mu jako proroku stát, že když byl v prorockém transu, měl vidění Božího nového pořádku, v němž Bůh „skutečně pohltí smrt navždy“. (Izaiáš 25:8) Enoch doufal, že v tomto novém pořádku bude žít dál na rajské zemi. Zatímco byl Enoch pod mocí takového vidění, kde bude lidstvo osvobozeno od smrti Božím milosrdným opatřením, mohl jej Bůh odstranit ze scény a ukončit jeho přítomný život, takže si Enoch ani neuvědomil smrt. Takovým podivuhodným způsobem by mohlo být naplněno to, co je napsáno v Židům 11:5:
„Vírou byl Enoch přenesen, aby neviděl smrt, a nikde jej nebylo možno najít, protože jej Bůh přenesl; neboť před svým přenesením měl svědectví, že se líbil Bohu.“ — Překlad nového světa svatých písem; viz též Sýkora, Slovenská bible, Kralická bible.
DNY PŘED POTOPOU
16. Podle čeho usuzujeme, že se Adam a Matuzalém znali?
16 Enochův syn Matuzalém se narodil 969 let před celosvětovou potopou, takže zemřel v roce potopy. Ačkoli byl Matuzalém osmý v rodové linii počítané od Adama, znal svého prvního lidského rodiče? Ano. Adam byl stvořen 1656 let před potopou. Žil 930 let. Připojíme-li jeho věk k věku Matuzaléma, přicházíme k 1899 letům. Odečteme-li 1656 let od celkového součtu, dostaneme 243 let. Životy Adama a Matuzaléma se tedy vzájemně překrývaly po 243 roky. — 1. Mojžíšova 5:5, 21, 25–27.
17. Jaké proroctví pronesl Matuzalémův syn Lámech při narození Noema a proč bylo toto jméno vhodné?
17 Matuzalém žil dost dlouho, aby slyšel varování o přicházející celosvětové potopě, a téměř viděl dovršení příprav, které byly konány pro některé členy lidské rodiny, aby přežili tuto světovou katastrofu. Mohl pozorovat svého vnuka Noema, jak káže spravedlnost a připravuje prostředky pro přežití lidí. Ze všech Matuzalémových synů to byl Lámech, kdo se stal otcem Noema. Při Noemově narození byl Lámech inspirován, aby o něm pronesl proroctví. Čteme o tom: „A Lámech žil sto osmdesát dvě léta. Pak se stal otcem syna. A dal mu jméno Noe a řekl: ‚Ten nám přinese útěchu od naší práce a od útrap našich rukou, jež pocházejí z půdy, kterou Jehova proklel.‘ “ Lámech žil ještě pět let před potopou. (1. Mojžíšova 5:27–31) Noemovo jméno bylo v souladu s Lámechovým proroctvím, neboť znamená „odpočinek“, a zahrnuje v sobě útěchu z odpočinku. Pro Adamův přestupek byla Boží kletba namířena proti zemi. — 1. Mojžíšova 3:17.
18. Kdy za Noemova života začala potopa a kdy skončila?
18 Potopa přišla v šestistém roce Noemova života a trvala do šestistého prvého roku jeho života. (1. Mojžíšova 7:11; 8:13; 7:6) Světová katastrofa v Noemových dnech předstínila daleko rozsáhlejší světovou katastrofu, která má zakrátko přijít na naši generaci, a proto si zasluhuje pozornost. —Přísloví 22:3.
19. Jak byl Noe svým způsobem života podobný Enochovi?
19 Noe, který se narodil v roce 2970 př. n. l. (1056 A. M.) byl po staletí bezdětný: „A Noe dosáhl věku pěti set let. Pak se Noe stal otcem Sema, Chama a Jáfeta.“ (1. Mojžíšova 5:32) Co učinil Noe pro svou pověst, dříve než se stal otcem? „To jsou Noemovy dějiny. Noe byl spravedlivý muž. Prokázal se mezi svými současníky jako bezúhonný. Noe chodil s pravým Bohem.“ (1. Mojžíšova 6:9, 10) Noe byl tedy podobný Enochovi.
20. Proč vzniká otázka ohledně „synů pravého Boha“, kteří se na zemi vyskytli v Noemových dnech?
20 Ačkoli byl Noe potomkem Seta a Enocha a rovněž „chodil s pravým Bohem“, přece nebyl nazván ‚synem pravého Boha‘. Jestliže on nebyl tak nazván, kdo jiný na zemi to mohl být ve dnech Adamových hříšných potomků? Kdo byli ti, o nichž je napsáno, že se objevovali na zemi ve dnech Noema? „A stalo se, že když začalo přibývat lidí na povrchu půdy země a rodily se jim dcery, pak si synové pravého Boha povšimli lidských dcer, že byly hezké, a brali si manželky, totiž všechny, které si vybrali. Jehova potom řekl: ‚Můj duch nebude působit vůči člověku na neurčitý čas, neboť on je také tělo. Proto dosáhnou jeho dny sto dvaceti let.‘ “ — 1. Mojžíšova 6:1–3.
21. Kdo byli tito „synové pravého Boha“ a po čem zatoužili?
21 Tito „synové pravého Boha“ museli být andělé z nebe, kteří až do té doby byli částí Jehovovy nebeské organizace svatých „synů pravého Boha“, Jehovovy symbolické „ženy“, která se měla stát matkou zaslíbeného „semene“. Při zakládání země, která měla sloužit k bydlení lidí, pozorovali Jehovovo stvořitelské dílo a radostně provolávali. (Job 38:7; 1. Mojžíšova 3:15) Všímali si, jak lidé mezi sebou vstupují do manželství, a zvláště hezkých žen, a nechali se svést k žádosti po pohlavním životě na zemi s ženami, které by měli pro sebe.
22. Jak „synové pravého Boha“ uspokojili svou žádost a tím zhřešili?
22 Jak se mohli jako duchovní tvorové těšit z pohlavních styků s tělesnými ženami na zemi? Tím, že se zhmotňovali do masitých těl jako žádoucí muži a brali si lidské manželky a měli s nimi pohlavní styky. Poněvadž stvořitel a nebeský Otec ustanovil manželství mezi tělesnými pozemskými tvory téže přirozenosti a nikoli mezi duchovními a tělesnými, lidskými tvory, tito „synové pravého Boha“ nepřišli a nezhmotnili se, aby sloužili jako poslové Jehovy Boha, jím pověření a vyslaní. Směšovali dva druhy organismů — duchovní a lidské, nebeské a pozemské. (3. Mojžíšova 18:22, 23) Tito „synové pravého Boha“ zjevně hřešili.
23. V jakém duchu Bůh dlouho jednal vůči hříšnému lidstvu, co však prohlásil?
23 Zatím uplynulo více než tisíc let od Adamovy vzpoury proti universální svrchovanosti Jehovy Boha v Edenu. Jehova jednal v duchu trpělivosti a shovívavosti vůči hříšnému lidstvu, neboť již ve dnech Noemova pradědečka Enocha se lidstvo jako celek stalo pověstně „bezbožné“. A nyní začali s novou formou morální zkaženosti a pohlavní zvrácenosti, když vstupovali do manželství ženy a zhmotnění andělé. Musel přijít čas, kdy trpělivý stvořitel přestal jednat vůči zvrhlému lidstvu v duchu shovívavosti a zdrženlivosti. Bůh konečně plně oprávněn prohlásil: „Můj duch nebude působit vůči člověku na neurčitý čas, neboť on je také tělo. Proto dosáhnou jeho dny sto dvaceti let.“ — 1. Mojžíšova 6:3.
24. (a) Omezil Bůh lidský věk jako v Mojžíšově případě? (b) Co tehdy začalo a proč bylo připuštěno takové rozsáhlé časové období?
24 Tím nebyla omezena věková hranice člověka jako v případě proroka Mojžíše, který žil do sto dvaceti let. Bylo to božské rozhodnutí, aby bezbožný svět lidstva existoval pouze sto dvacet let do celosvětové potopy. Toto božské rozhodnutí bylo vyhlášeno v roce 1536 A. M. neboli 2490 před n. l. To znamenalo, že tehdy začal „čas konce“ pro bezbožný svět Noemových dnů. Bůh předsevzetí dal událostem přesný časový postup. Ačkoli neplánoval tak otřesnou záležitost, jako byl případ „synů pravého Boha“, přece se stále plně ovládal a mohl se vypořádat s nahodilými událostmi. Bůh je nanejvýš moudrý a všemocný. Bylo velmi uvážené, že připustil tak rozsáhlé časové období před koncem tehdejšího bezbožného světa. Proč? Protože božské rozhodnutí bylo oznámeno dvacet let před tím, než se Noe stal otcem; přece však měl ještě dost času, aby mohl mít tři syny a ti aby vyrostli a oženili se a připojili se k otci v činění potřebných příprav pro přežití hrozivé potopy. — 1. Mojžíšova 5:32; 7:11.
NEFILIM
25, 26. Jak bylo nazváno potomstvo z manželství andělů a žen a proč?
25 Dny vzájemného ženění a vdávání mezi vášnivými „syny pravého Boha“ a ženami byly sečteny. Bylo možné, aby smíšením dvou různých organismů — zhmotnělých duchů a tělesných ženských tvorů — vzniklo nějaké potomstvo s plodivými silami? Z 1. Mojžíšovy 6:4 se dozvídáme na tuto otázku odpověď:
„V těch dnech byli na zemi Nefilim, a též potom, když synové pravého Boha měli dále poměr s lidskými dcerami a ony jim rodily syny, byli to ti silní, kteří byli odedávna, slavní muži.“
26 Synové z těchto smíšených manželství byli kříženci a nazývali se Nefilim. To znamená „Porážeči“, což naznačuje, že tito mocní kříženci násilně poráželi ostatní nebo působili, aby slabší jedinci padli. Trvalo to určitou dobu, než byli Nefilim počati a než se narodili a vyrostli, aby se dali na svou násilnickou životní dráhu. Jako bastardi nebyli běžně schopni obnovovat plozením svůj smíšený druh.
27. Co si Jehova předsevzal, že odstraní z povrchu země, a proč?
27 Lidská rodina neměla prospěch z toho, že se neposlušní, zhmotnění „synové pravého Boha“ mísili tak důvěrně s lidmi. „Tak Jehova viděl, že na zemi vzrostla špatnost člověka a každý sklon myšlenek jeho srdce byl trvale jen špatný. A Jehova litoval, že udělal lidi na zemi a ve svém srdci pocítil bolest. Jehova tedy řekl: ‚Vyhladím lidi, které jsem stvořil, z povrchu půdy země, od člověka až po domácí zvíře, po hýbající se zvíře a po létajícího tvora nebes, neboť lituji, že jsem je udělal.‘ Ale Noe nalezl přízeň v Jehovových očích.“ (1. Mojžíšova 6:5–8) Jehova litoval, že člověk, kterého on stvořil, tak morálně a duchovně klesl. Bylo politováníhodné mít na zemi lidi s tak zvrhlou osobností. Takové Jehova zamýšlel vyhladit ze země, a ne lidský rod, jehož spravedlivým členem byl Noe.
28. Proč můžeme být vděční Bohu, že si předsevzal ukončit předpotopní stav násilí na zemi?
28 V nápadném kontrastu s Noemem a jeho rodinou „země byla zkažená před zrakem pravého Boha a země byla naplněna násilím. Tak viděl Bůh zemi a hle, byla zkažená, protože všechno tělo zkazilo svou cestu na zemi.“ (1. Mojžíšova 6:11, 12) V oněch dnech před potopou lidský svět vstoupil do věku násilí. Dnešní svět vstoupil do „věku násilí“, jak to nazývají pozorovatelé, již v roce 1914 n. l., v roce, v němž se rozpoutala I. světová válka se vším svým násilím. Měli bychom se tedy správně zeptat, jaký by byl asi stav dnešního světa, kdyby všemohoucí Bůh nechal „věk násilí“ před potopou dále pokračovat bez přerušení. Jen když na to pomyslíme, otřese to námi. Země tedy byla již velmi dlouho před naší dobou místem, na kterém bylo nebezpečné žít. Můžeme být vděční, že si Bůh předsevzal zastavit předpotopní „věk násilí“.
SVĚT KONČÍ, LIDSKÝ ROD PŘEŽÍVÁ
29. S jakým Božím předsevzetím se zemí souhlasily Jehovovy pokyny Noemovi?
29 Jehova Bůh se držel svého původního předsevzetí, aby byla země plně obydlena potomky prvního muže a ženy a to za rajských podmínek. Rovněž rodová linie, která měla vést ke zplození Mesiáše, potřebovala být uchráněna. Ve shodě s tím Jehova poučil poslušného Noema, aby postavil archu (či plovoucí truhlu) takového obsahu, aby se do ní vešel Noe a jeho rodina a základní druhy pozemských zvířat a létajících tvorů nebes, včetně holuba a havrana. Nikde v arše nebyl parní nebo dieselový motor a zásoby pohonných hmot, aby někam archu poháněly; ta jenom plula se svými živými obyvateli a zásobami potravin, které stačily na rok či více. — 1. Mojžíšova 6:13 až 7:18.
30. Jaký byl přirozený stav Země a jejího okolí od druhého stvořitelského „dne“, takže byla taková potopa možná?
30 Abychom porozuměli, zda byla možná taková záplava vod na naší planetě, musíme si představit celkovou situaci naší Země. Na jejím povrchu byly pevniny, rozsáhlé i malé, které se zvedaly nad moře. Nad vším tím byla klenba neboli prostor, jenž obsahoval atmosféru, kterou lidstvo a ostatní živí tvorové dýchali. Avšak nad tím vším byl mohutný vodní baldachýn, který obklopoval Zemi jako plenky a který stvořitel vyzdvihl ve druhém stvořitelském „dnu“ do přesně určené výšky. Tam se pak vznášel a obklopoval planetu Zemi jako obal, aby se zřítil zpět na zemi pouze podle stvořitelova předsevzetí a na jeho příkaz. (1. Mojžíšova 1:6–8) Inspirovaný biblický komentátor prvního století našeho letopočtu to pěkně popisuje a říká: „Božím slovem nebesa ve starých dobách a země celistvě vystupovaly z vody a uprostřed vody.“ — 2. Petra 3:5, NS, Jeruzalémská bible, Petrů.
31, 32. Co ukazují Noemovy záznamy o potopě?
31 Celosvětová potopa není mýtem, který by pramenil z babylónského zdroje. Je to historická skutečnost, která zanechala na zemi svůj vliv až dodnes. Byla datována a přesně určena. Podle Noemova lodního deníku začala potopa v sedmnáctém dni druhého měsíce lunárního roku v šestistém roce jeho života.
32 Noe měřil vodní srážky, které čtyřicet dní padaly z oblohy. Dokonce i vrcholky tehdejších hor byly pokryty vodami potopy do hloubky patnácti loket. Archa se dotkla země u hory Ararat sedmnáctého dne sedmého lunárního měsíce. Stvořitelovou mocí byly v zemské kůře vytvořeny nové prohlubně, do nichž odtekly vody potopy. Vysušovací proces byl ukončen prvního dne prvního měsíce nového lunárního roku. Dvacátého sedmého dne druhého měsíce nového lunárního roku neboli jeden lunární rok a deset dní po tom, co začala potopa, řekl Bůh Noemovi, aby opustil archu a nechal také vyjít všechny živočichy. — 1. Mojžíšova 7:11 až 8:19.
33. Co v potopě zahynulo a co přežilo?
33 A tak pod božskou ochranou Adamův lidský rod přežil celosvětovou potopu, ale bezbožný svět či svět bezbožných lidí skončil. To znamenalo, že byli zničeni i neslavní bastardi Nefilim, protože byli tělesní jako všechno ostatní lidstvo. Inspirovaný biblický komentátor prvního století to přesně popsal jednoduchou a srozumitelnou řečí:
„[Bůh] neupustil od potrestání starého světa, ale Noema, kazatele spravedlnosti, zachoval v bezpečí se sedmi jinými, když uvedl potopu na svět bezbožných lidí;. . . těmito prostředky tehdejší svět utrpěl zničení, když byl zaplaven vodou.“ — 2. Petra 2:5; 3:6.
34. Co se stalo podle Mojžíše živým tvorům na zemi a co těm v arše?
34 To souhlasí s tvrzením proroka Mojžíše: „Všechno, co mělo ve svém nose působící dech životní síly, totiž všichni, kteří byli na suché zemi, zemřeli. Tak vyhladil všechno, co existovalo a bylo na povrchu země od člověka po zvíře, pohybujícího se živočicha a létajícího tvora nebes, a byli vyhlazeni ze země; a přežil pouze Noe a ti, kteří s ním byli v arše. A vody dále zaplavovaly zemi sto padesát dní.“ — 1. Mojžíšova 7:22–24.
35. Jestliže nechceme být uchováni pro „zlý den“, kdy bude vykonán Boží rozsudek, co bychom nyní měli dělat jako Noe?
35 Tato potopa v celosvětovém měřítku byla skutečně „Božím skutkem“. Dramaticky znázorňuje věc, kterou bychom si měli dnes vzít k srdci. Jakou věc? „Jehova umí vysvobodit ze zkoušky lidi zbožně oddané, ale lidi nespravedlivé zachovat ke dni soudu, aby byli odříznuti.“ (2. Petra 2:9) „Jehova všechno učinil pro svůj účel, ano i špatného pro zlý den.“ (Přísloví 16:4) Jestliže si tedy nepřejeme být uchováni pro rychle se blížící „zlý den“, Jehovův pevně stanovený „den“ k vykonání jeho spravedlivých rozsudků nad všemi nespravedlivými osobami na zemi, pak bychom měli ‚chodit s Bohem‘ jako Noe a přizpůsobit se Božímu předsevzetí.
36. (a) Co se v potopě stalo s Nefilim? (b) Jaké následky to mělo pro neposlušné „syny pravého Boha“?
36 V potopě byl vykonán božský soud nejen nad nespravedlivými lidmi a Nefilim, ale i neposlušní „Boží synové“ obdrželi zasloužený rozsudek. Když totiž potopa zaplavila celou zemi, „synové pravého Boha“ opustili své manželky a rodiny, odhmotnili se a tak se neutopili. Co se však stalo, když se vrátili do duchovního stavu, který byl jejich správným bydlištěm? Obnovili svůj důvěrný vztah k Bohu, který měli dříve? Bylo jejich příbuzenství s ním stejné jako dříve? Zůstali v jeho svaté nebeské organizaci dále jako „synové pravého Boha“? Ne; naopak, v těchto neposlušných duchovních tvorech vidíme původ „démonů“ (kromě satana ďábla), o nichž mluví prorok Mojžíš. (5. Mojžíšova 32:17; také Žalm 106:37) Bibličtí komentátoři prvního století se však určitěji vyjadřují o tom, jak Jehova Bůh jednal s těmito neposlušnými duchy, a říkají:
„Anděly, kteří si nezachovali své původní postavení, ale opustili své správné bydliště, uchoval s věčnými pouty v husté tmě k soudu velikého dne.“ (Juda 6) „. . . duchům ve vězení, kteří kdysi byli neposlušní, když v Noemových dnech čekala Boží trpělivost, zatímco byla stavěna archa, ve které bylo bezpečně přeneseno vodou několik lidí, totiž osm duší.“ (1. Petra 3:19, 20) „Bůh neupustil od potrestání andělů, kteří zhřešili, ale vhodil je do tartaru, a tak je přivedl do jam, v nichž je hustá tma, aby tam byli uchováni k soudu.“ — 2. Petra 2:4.
37. Co se stalo s postavením neposlušných „synů pravého Boha“ při jejich návratu do duchovní říše?
37 Když se neposlušní „synové pravého Boha“ odhmotnili a navrátili se do duchovní říše, nestali se tím opět svatými anděly. Ocitli se na straně satana ďábla, prvotního buřiče, proti Jehovovi Bohu. Již se nehodili pro místo v Jehovově manželce podobné nebeské organizaci svatých, poslušných „synů pravého Boha“. Proto byli poníženi do stavu „démonů“. Tomuto nízkému potupnému stavu se vhodně říkalo tartar. Je to slovo vypůjčené z řečtiny. Syrský překlad Bible o tartaru mluví jako o „nejhlubších místech“. (Viz též Joba 40:15; 41:23 v řeckém překladu Septuaginty) Těmto neposlušným duchům již nebylo dále dopřáno duchovní osvícení, které Bůh uznal za vhodné poskytnout svým věrným andělským synům. Tak byli ponořeni do husté tmy a drženi jakoby „věčnými pouty“, aby tam byli uchováni k „soudu velikého dne“. Lidstvu tudíž nemohou poskytovat žádné skutečné osvícení.
38. „Semenem“ koho se stali tito neposlušní duchové a jak působí ke klamání a zotročení lidí?
38 Neposlušní andělé se stali neviditelným „semenem“ velkého hada, satana ďábla. Byli vhozeni do „jam tartaru, v nichž je hustá tma“, spolu se satanem ďáblem. Tím však nebyla zaslíbeným „semenem“ Boží nebeské ženy rozdrcena hadova hlava. Svaté „semeno“ nebylo doposud na světě. Uvěznění zlí duchové byli zvědaví, kdo to bude, aby se tak mohli připojit k rozdrcení „paty“ tohoto „semene“. (1. Mojžíšova 3:15) Proto se pod vedením satana těsně přidržovali lidstva, aby je klamali a obrátili proti „semeni“, až přijde. Pokoušejí se o výměnu myšlenek s lidmi skrze spiritistická média, poněvadž jsou sami z dalšího ztělesňování vyloučeni. Předstírají, že jsou „nehmotnými dušemi“ zemřelých lidí. Trápí, napadají a skličují lidi slabé povahy a poddajných lidí se dokonce zmocňují. Prorok Mojžíš byl inspirován k varování Božího lidu, aby neměl nic společného s démonickými nepřáteli Boha. (5. Mojžíšova 18:9–13) Varuj se proto spiritismu!
39. Ke komu se máme obrátit pro duchovní osvícení, když ne k démonům?
39 Poněvadž si přejeme obdržet osvícení o „věčném předsevzetí“ Jehovy Boha, musíme se vyhnout temným spiritistickým silám, které zaslepují většinu lidstva před Boží pravdou. Boží psané Slovo, Svatá bible, je pro nás prostředkem duchovního osvícení podle inspirovaných slov žalmisty, který říká Jehovovi Bohu: „Tvé slovo je lampou mé noze a světlem mé cestě.“ — Žalm 119:105.
40. Co poukazuje na věrnou oddanost Boží nebeské organizace a její spolupráci i přes vzpouru lidí a andělů?
40 Ve světle Božího Slova jsme se podívali zpět na prvních 1656 let lidské existence na zemi, od Adamova stvoření do potopy v Noemových dnech. Navzdory vzpouře jak andělů tak lidí se neměnný Bůh držel svého původního předsevzetí s lidstvem na zemi. Ačkoli se nejmenované množství andělů poddalo sobecké žádosti a zhřešili a bylo nutné, aby byli vyhnáni z Boží manželce podobné nebeské organizace, nemohou se ani srovnat s těmi, kteří zůstali věrní Bohu v jeho svaté organizaci jako věrná manželka milujícímu manželovi. O tisíciletí později viděl prorok Daniel ve vidění sto miliónů věrně oddaných andělů, jak stále slouží Nejvyššímu Bohu, „Starému na dny“. (Daniel 7:9, 10) Tato nebeská „žena“, budoucí matka předpověděného „semene“, se ocitla v „nepřátelství“ s velkým hadem, satanem ďáblem, a jeho „semenem“. Byla pevně rozhodnuta spolupracovat s Jehovou Bohem při sledování jeho nově oznámeného předsevzetí a zplodit „semeno“ v jeho určeném čase.
41. Jaký názor se satan snažil zlomyslně dokázat před celým stvořením a uspěl plně již před potopou?
41 Adam s Evou byli učiněni zde na zemi viditelnou částí Jehovovy universální organizace při svém stvoření v lidské dokonalosti v Ráji rozkoše. Nedrželi se své ryzosti vůči svému stvořiteli, nebeskému Otci, když byli pokoušeni. Pod trestem smrti byli vyhnáni z Jehovovy universální organizace a přestali být počítáni za Boží děti. Co však jejich potomstvo? Soudíme-li podle Adama a Evy, kteří porušili ryzost, nebude zřejmě jejich nedokonalé potomstvo, jež zdědilo hřích, schopné vydržet v ryzosti vůči stvořiteli, když bude pokoušeno a utiskováno velkým hadem, satanem ďáblem. Satan ďábel se prokazatelně snažil dokázat před veškerým stvořením v nebi a na zemi, že to nikdo z nich nedokáže. Dokázal svůj názor i před potopou? Biblická zpráva, která vyjadřuje Boží hledisko, ukazuje, že při nejmenším tři muži vytrvali ve své ryzosti, totiž Ábel, Enoch a Noe.
42, 43. (a) K jakému důkazu položil základ život Ábela, Enocha a Noema? (b) V čem byla Jehovova předvídavost přesná, pokud jde o přinesení dalších důkazů?
42 Tito tři věrní, Boha se bojící muži schvalovali universální svrchovanost svého stvořitele Jehovy. Dokázali, že satan ďábel je drzý lhář, když tvrdí, že všemohoucí Bůh není schopen na zem postavit takového člověka, který dokonce v rajském prostředí by se držel ryzosti vůči Bohu, když by byl podroben pokušení a nátlaku satana ďábla. Ábelův, Enochův a Noemův případ dokázal, že Bůh, stvořitel, byl ospravedlněn, když nechal lidský rod, pocházející z hříšného Adama a Evy, aby pokračoval ve své existenci na zemi. Jak pokračoval život lidí na zemi mimo Ráj, měli se objevit i jiní, kromě Ábela, Enocha a Noema, a to včetně žen, kteří měli přinést další důkazy proti ďáblově lži a pomluvě Boha.
43 Jehovova předvídavost byla přesná a jeho předsevzetí se muselo jistě zdařit. Jeho mesiášské předsevzetí, které bylo oznámeno v přítomnosti velkého hada v zahradě Eden, dodalo sílu Božímu původnímu předsevzetí a zajistilo jeho splnění. Boží universální svrchovanost nad zemí, která byla tak mocně potvrzena celosvětovou potopou, nikdy vůči lidstvu nepomine.
[Studijní otázky]
