Přejít k článku

Přejít na obsah

Bůh upevňuje své „věčné předsevzetí“

Bůh upevňuje své „věčné předsevzetí“

5. kapitola

Bůh upevňuje své „věčné předsevzetí“ ve svém Pomazaném

1. Jaký druh pozemského života má mít lidstvo v Božím předsevzetí?

LIDSKÝ život na zemi by mohl být krásný. Život stvořitele lidí je krásný, a tak je jeho vůlí, aby i život lidského stvoření byl krásný. Bylo to však lidstvo samo, které narušilo svou existenci. Nicméně nejednali tak všichni. Navzdory dosavadnímu selhání lidstva je laskavým předsevzetím stvořitele, aby muži i ženy získali ještě příležitost učinit svůj život na zemi krásný.

2. (a) S jakým životem lidstvo začalo? (b) Co ukazuje, zda Bůh plánoval, aby člověk žil způsobem, který vede ke smrti?

2 Na počátku lidstva byl jeho život krásný. Začal před více než šesti tisíci lety v pozemském ráji. Bylo potěšením v něm žít, a proto byl nazýván zahradou Eden neboli Rájem rozkoše. (1. Mojžíšova 2:8, Douay) Naši první lidští rodiče, první muž a první žena, byli dokonalí, oplývali zdravím a měli vyhlídku, že nikdy nezemřou. Jako lidé byli smrtelní, avšak ležela před nimi příležitost, kterou jim nabídl jejich stvořitel, žít v Ráji rozkoše po celý budoucí čas, věčně. Tak se mohl jejich nebeský životodárce stát jejich věčným Otcem. Neplánoval, aby zemřeli, a nepostupoval způsobem, který by vedl ke smrti. Jeho přáním bylo, aby žili věčně jako jeho věčné děti. O více než tři tisíce let později vyjádřil své upřímné pocity v této záležitosti, když řekl svému vyvolenému lidu:

„ ‚Cožpak mám vůbec potěšení ve smrti někoho zlého,‘ je výrok Pána Jehovy, ‚a ne v tom, aby se odvrátil od svých cest a skutečně zůstal naživu?‘ “ — Ezechiel 18:23.

3. Jaká otázka se nám dnes vnucuje, jestliže bylo Božím přáním, aby lidstvo žilo stále v ráji?

3 Stvořitel si tedy nepřál, aby se nevinný lidský pár v Ráji rozkoše stal „zlým“ a zasloužil si smrt. Jeho přáním bylo, aby žili stále, ano, aby žili a pozorovali, jak se celá země vhodně naplňuje potomky stejně dokonalými a šťastnými jako oni sami, a to v pokojném, milujícím vztahu ke svému stvořiteli, svému nebeskému Otci. Avšak dnes všechno lidstvo umírá a naše znečištěná země je velmi vzdálena tomu, aby byla rájem. Proč je tomu tak? Stvořitel lidí podal vysvětlení zaznamenané v Bibli.

4. Proč bylo divné, že se had v Ráji ukázal člověku viditelně?

4 Místem děje je Ráj rozkoše; tak je to popsáno ve třetí kapitole První knihy Mojžíšovy. Všechny nižší formy pozemských tvorů jsou poddány našim prvním lidským rodičům, Adamovi a Evě. Ti dva nemají strach z žádného z těchto nižších pozemských tvorů, dokonce ani z hadů. Ano, v Ráji rozkoše byli hadi, a bylo jistě zajímavé je pozorovat. Jejich schopnost pohybu bez končetin byla podivuhodná — byl to projev rozmanité Boží moudrosti při tvoření. Jsou to však plaší tvorové. V 1. Mojžíšově 3:1 je poznámka o tomto druhu plazů, která říká: „Had [nahhaš] byl nejobezřetnější ze všech divoce žijících polních zvířat, která Jehova Bůh udělal.“ Takže spíše než aby číhal, jak by poškodil člověka, měl sklon k tomu, aby se vzdálil od styku s lidmi. Nyní však bylo zvláštní pozorovat jej, ať už byl na zemi či na stromě. Proč?

5. Proč bylo divné, že had položil Evě otázku, a proč to nebyl nepřímo Boží hlas?

5 1. Mojžíšova 3:1 pokračuje a říká: „Začal tedy říkat ženě: ‚Řekl Bůh skutečně: Nesmíte jíst z každého stromu zahrady?‘ “ Nuže, jak mohl had takovou věc slyšet? Či jak jí mohl rozumět? A jak to, že nikdy předtím nemluvil k Adamovi, manželu ženy? Jak to, že mohl vůbec mluvit lidskou řečí? Nikdy předtím had k člověku nemluvil a od té doby to také nikdy neučinil. Eva se nedomnívala, že k ní někdo mluví. Nemluvila k sobě ve své vlastní mysli, jakoby v duchu. Zdálo se, že hlas, podobný lidskému, vycházel z úst hada. Jak to bylo možné? Jediný jiný hlas, který Eva v zahradě slyšela, kromě hlasu svého manžela Adama, byl hlas Boha. Slyšela jej však přímo, ne skrze nějakého zvířecího tvora, nižšího než člověk. Podle všeho, co had řekl, to nebyl Boží hlas. Hlas se ptal Evy na to, co řekl Bůh.

6. Jak tazatel, který použil hada, položil otázku, aby účinkovala, a proč Eva odpověděla?

6 Když Eva zodpověděla otázku, nemluvila k hadu, ale k neviditelné inteligentní bytosti, která používala hada jako břichomluvce. Byl tento neviditelný inteligentní mluvčí přátelský vůči Bohu, či naopak? Jistě to byl podvodný způsob, jehož neviditelný řečník použil pro svůj rozhovor s Evou, a když ji vedl k závěru, že to je had, kdo k ní mluví. Řečník, který se ptal, skrýval svou totožnost za viditelného hada, a tak jednal podvodně. Eva to nepostřehla a neuvědomila si, že řečník, který používal hada, pokoušel se zlomyslně ji podvést. Eva nic netušila a odpověděla.

„Nato žena řekla hadovi: ‚Z ovoce stromů zahrady smíme jíst. Ale o jedení z ovoce stromu, který je uprostřed zahrady, Bůh řekl: „Nebudete z něho jíst ani se jej nedotknete, abyste nezemřeli.“ ‘ “ — 1. Mojžíšova 3:2, 3.

7. Kde Eva získala informaci o stromu uprostřed zahrady?

7 Eva myslela strom poznání dobrého a zlého, když jej označila jako ‚strom, který je uprostřed zahrady‘. Avšak jak Eva o tomto stromu věděla? Muselo to být tím, že jí to Adam jako Boží prorok řekl. Když byl Adam ještě sám, před stvořením Evy, Bůh mu řekl: „Z každého stromu zahrady smíš jíst do sytosti. Ale pokud jde o strom poznání dobrého a zlého, z toho jíst nebudeš, neboť v den, kdy z něho pojíš, určitě zemřeš.“ (1. Mojžíšova 2:16, 17) A podle vyjádření Evy Bůh rovněž řekl, aby se ani nedotýkali zakázaného stromu. Eva tedy nebyla v nevědomosti o trestu za porušení Božího zákona. Byla to smrt.

8. Co ukazuje, zda neviditelný tazatel pouze žádal o informaci?

8 Kdyby byl neviditelný řečník za hadem žádal pouhou informaci, přestal by s rozmluvou v okamžiku, kdy ji dostal. Zda byl v tu dobu had uprostřed zahrady, kde stál zakázaný strom, a zda byl na zemi či na stromě, není uvedeno. A přece se hovor týkal toho „stromu, který je uprostřed zahrady“.

9, 10. Jak ze sebe udělal neviditelný řečník za hadem lháře, ďábla a satana?

9 Jak mohl pouhý had vědět či mít moc, aby řekl, co Eva nyní slyšela? „Nato had řekl ženě: ‚Určitě nezemřete. Neboť Bůh ví, že v ten den, kdy z něho pojíte, zcela jistě se vám otevřou oči a zcela jistě budete jako Bůh a poznáte dobré a zlé.‘ “ — 1. Mojžíšova 3:4, 5.

10 Zde ze sebe udělal neviditelný řečník za viditelným hadem lháře, neboť odporoval Jehovovi Bohu. Tím, jak vtíravě prohlašoval, že Bůh choval špatné pohnutky, když zakázal Adamovi a Evě jíst ze stromu poznání dobrého a zlého, učinil ze sebe neviditelný řečník pomlouvače, ďábla, Jehovy Boha. Nezajímal se láskyplně o věčný život Evy, ale zamýšlel přivodit její smrt. Ve skutečnosti se snažil odstranit její strach ze smrti, ne ze smrti z jeho rukou, ale ze smrti z rukou Jehovy Boha za porušení jeho známého příkazu. Neviditelný řečník se sám postavil na odpor Bohu a tím se učinil satanem neboli odpůrcem. Šlo mu o to, aby někdo jiný odporoval Bohu a aby se někdo jiný postavil na satanovu stranu. Víme, kdo skutečně vyřkl takovou lež a pomluvu. Nebyl to žádný had!

11. Jak nyní Eva neukázala věrnost Bohu a úctu před svým manželem a nechala se pokoušet?

11 Naneštěstí Eva nepopřela toto lživé, pomlouvačné tvrzení. Nezačala láskyplně a věrně obhajovat svého nebeského Otce. Neuznala postavení svého manžela Adama jako své hlavy a nešla k němu, aby se zeptala, zda v této věci schválí její sobecké počínání či nikoli. Adam mohl podvod odhalit. Eva se však nechala důkladně oklamat. Přijala nepravdivou myšlenku, která jí byla předložena lhářem, pomlouvačem a odpůrcem Boha, jejího nebeského Otce. Připustila, aby ji opustil strach z hrozného trestu za neposlušnost. Dovolila, aby se v jejím srdci začala utvářet sobecká žádost. Nechala se touto žádostí odvléci a zlákat. Bůh řekl, že je pro ni a Adama špatné jíst zakázané ovoce, ale Eva se rozhodla sama si stanovit, co je špatné a co je dobré. Tak se rozhodla dokázat, že její nebeský Otec a Bůh je lhář. Když nyní Eva pozorovala strom, začal vypadat přitažlivě.

12. Čím se Eva neomluvitelně stala, když snědla zakázané ovoce?

12 „Žena tedy viděla, že ovoce stromu je dobré k jídlu a že je něčím toužebným pro oči, ano strom byl žádoucí na pohled. Začala tedy brát z jeho ovoce a jíst je.“ (1. Mojžíšova 3:6) Tak se stala přestupníkem proti Bohu, hříšnicí. Skutečnost, že byla důkladně podvedena, ji neomlouvala. Ztratila svou mravní dokonalost.

13. Co Adam opomněl učinit, když jedl, a jaký to mělo na něho účinek?

13 Její manžel tam nebyl, aby jí zabránil v jejím nezávislém jednání. Když se pak k němu připojila, musela jej přesvědčit, aby jedl, protože on rozhodně nebyl podveden. Nerozhodl se dokázat, že ten, kdo mluvil prostřednictvím hada, je lhář, a ospravedlnit Jehovu Boha jako toho, kdo používá svou universální svrchovanost spravedlivým a blahodárným způsobem. Co se tedy stalo, když se Adam připojil k Evině přestupku? Říká nám to 1. Mojžíšova 3:6, 7:

„Pak také dala nějaké svému manželovi, když byl s ní, a začal je jíst. Tehdy se jim oběma otevřely oči a začali si uvědomovat, že jsou nazí. Proto sešili fíkové listy a udělali si bederní zástěry.“

14. Co vedlo Adama a Evu k tomu, aby se odsoudili dříve, než to učinil Bůh, a jak jednali, když na ně promluvil?

14 Byli nyní ‚jako Bůh a znali dobré a zlé‘ tím, že již nepřijímali měřítka stanovená Jehovou Bohem, ale stali se svými vlastními soudci v tom, co je dobré a co špatné. Přesto je začalo trápit svědomí. Cítili, že jsou nazí, a potřebovali nějaké přikrytí. Tělesná nahota přestala být v jejich očích čistým, nevinným stavem, ve kterém se objevovali před Jehovou Bohem. Začali tedy šít a přikryli své pohlavní orgány, které jim Bůh dal za vznešeným účelem rozmnožování jejich druhu. Tak se pod odsuzujícím svědectvím vlastního svědomí sami obvinili ještě dříve, než to udělal svrchovaný Pán Jehova. Proto čteme:

„Později slyšeli hlas Jehovy Boha, který se procházel po zahradě v době denního vánku, a člověk a jeho manželka se odešli skrýt před tváří Jehovy Boha mezi stromy zahrady. A Jehova Bůh stále volal člověka a říkal mu: ‚Kde jsi?‘ Konečně řekl: ‚Slyšel jsem tvůj hlas v zahradě, ale bál jsem se, protože jsem byl nahý, a tak jsem se ukryl.‘ Nato Jehova řekl: ‚Kdo ti pověděl, že jsi nahý? Jedl jsi ze stromu, o němž jsem ti přikázal, abys z něho nejedl?‘ “ — 1. Mojžíšova 3:8–11.

15. (a) Co ukazuje, že u Adama a Evy nebylo žádné pokání? (b) Co pak řekl Bůh hadovi?

15 Všimněme si nyní, že dále není vyjádřeno žádné pokání ze strany Adama a Evy, ale spíše úsilí vymluvit se: Někdo jiný měl být vinen. „A člověk dále řekl: ‚Žena, kterou jsi mi dal, aby byla se mnou, dala mi ovoce ze stromu, a tak jsem je jedl.‘ Jehova Bůh pak řekl ženě: ‚Co jsi to udělala?‘ Žena na to odpověděla: ‚Had — on mě podvedl, a tak jsem jedla.‘ “ (1. Mojžíšova 3:12, 13) Nicméně výmluvy nezprostily tyto úmyslné přestupníky hříchu. Co však had?

„A Jehova Bůh pak řekl hadovi: ‚Protože jsi to udělal, jsi prokletý mezi všemi domácími zvířaty a mezi všemi divoce žijícími polními zvířaty. Budeš lézt po břiše a budeš žrát prach po všechny dny svého života. A položím nepřátelství mezi tebe a ženu a mezi tvé semeno a její semeno. Ono ti rozdrtí hlavu a ty mu rozdrtíš patu.‘ “ — 1. Mojžíšova 3:14, 15, NS; Leeser; Zunz.

16, 17. (a) Koho se ve skutečnosti týkala Boží slova hadovi? (b) Čemu přirovnává pisatel prvního století toto ponížení?

16 To nebylo prokletí celého rodu hadů. Zdánlivě byla Boží slova adresována doslovnému hadu. Bůh však věděl, že byl had zneužit jako pouhý nástroj nadlidské duchovní osoby, která až dosud byla poslušným Božím synem. I on se nechal odvléci a zlákat sobeckou žádostí. Byla to touha po svrchovanosti nad lidstvem, nezávislé na Jehovově universální svrchovanosti. Dovolil, aby tato žádost zakořenila v jeho srdci, a pěstoval ji, až se stala plodnou a zplodila přestupek, vzpouru proti svrchovanému Pánu Jehovovi. Tento duchovní přestupník se sám přímo v Ráji rozkoše učinil lhářem, pomlouvačem či ďáblem a odpůrcem neboli satanem.

17 Jak bylo naznačeno ponížením, které bylo vysloveno nad zneužitým hadem, pokořil Bůh nově vyvstalého lháře, ďábla a satana. Jeden biblický komentátor prvního století přirovnává toto ponížení ke ‚vhození satana do tartaru‘, ke stavu neschválení a duchovní tmy bez jakéhokoliv osvícení od Boha. — 2. Petra 2:4.

BOŽÍ POMAZANÝ PŘEDPOVĚDĚN

18. Co nového bylo zde oznámeno a s jakými důležitými rysy?

18 V tu dobu Jehova Bůh vytvořil nové předsevzetí a oznámil je. Prolhaný satan ďábel povstal. Nyní přišla doba, aby Bůh ve svém předsevzetí vzbudil Pomazaného, v Adamově řeči Mašiahh (Mesiáše). (Daniel 9:25) Bůh mluvil o Pomazaném, o Mesiáši jako o „semeni“ „ženy“. Bůh hodlal položit nepřátelství mezi Pomazaného a satana ďábla, který byl nyní symbolizován hadem. Nepřátelství se rovněž rozšíří tak, že bude i mezi Pomazaným a „semenem“ velkého hada.

19. (a) Jakým konfliktem mělo vyvrcholit toto „nepřátelství“? (b) Proč musí být Pomazaný Jehovova předsevzetí nebeskou osobou?

19 Předpověděné nepřátelství má vyvrcholit bitvou, která bude mít bolestné následky, skončí však vítězstvím „semene“ „ženy“. Jako had, který štípne do paty (1. Mojžíšova 49:17), způsobí velký had, satan ďábel, ránu na patě „semene“ ženy. Poranění na patě nebude smrtelné. Zahojí se, aby bylo „semeno“ ženy schopno smrtelně rozdrtit hlavu velkého hada. Tak zahyne velký had a jeho „semeno“ s ním. V tomto sporu bychom si měli povšimnout životně důležité věci: Aby „semeno“ ženy rozdrtilo hlavu velkého hada, satana ďábla, musí být „semeno“ ženy nebeskou duchovní osobou, ne pouhým lidským synem pozemské ženy. Proč? Protože velký had je nadlidská duchovní osoba, odbojný nebeský Boží syn. Pouhé lidské „semeno“ pozemské ženy by nebylo dost mocné, aby zničilo neviditelného satana ďábla v duchovní říši. Proto musí být Pomazaný Jehovova předsevzetí nebeským Mesiášem.

20. Kdo je tedy „žena“ z 1. Mojžíšovy 3:15?

20 A jak je to s „ženou“, jejímž „semenem“ je Pomazaný neboli Mesiáš? Také ona musí být nebeskou osobou. Stejně jako had, odsouzený k tomu, aby mu byla rozdrcena hlava, nebyl doslovným hadem, jenž byl použit k oklamání Evy, tak „žena“ z Jehovova proroctví v 1. Mojžíšově 3:15 nebyla doslovnou pozemskou ženou. Eva byla přímým přestupníkem proti Božímu zákonu a svého manžela Adama k přestupku zlákala. Sama tedy nebyla hodna toho, aby byla vlastní matkou zaslíbeného „semene“. „Žena“ z Božího proroctví musí být symbolickou ženou. Je to totéž, jako když Jehova mluví o svém vyvoleném lidu jako o své manželce a své ženě a říká: „Navraťte se, synové zpurní, dí Jehova; nebo já jsem manžel váš.“ (Jeremiáš 3:14, KB; 31:32, KB) Podobně je i Boží nebeská organizace svatých andělů jakoby manželkou Jehovy Boha a je nebeskou matkou „semene“. Je onou „ženou“. Mezi tuto „ženu“ a hada pokládá Bůh nepřátelství.

PŮVODNÍ PŘEDSEVZETÍ NESELŽE

21. Mělo nyní Boží původní předsevzetí vzhledem k zemi selhat, protože povstal hřích?

21 Co však bude s Božím předsevzetím vzhledem k zemi, jak bylo oznámeno Adamovi a Evě v závěru šestého stvořitelského „dne“? Mělo nyní selhat pro Evin a Adamův přestupek a měli být proto oba usmrceni? Původním předsevzetím bylo, aby byl celý povrch země rájem, zalidněným potomky prvního původního muže a ženy na zemi, Adama a Evy. Selhání je něco, k čemu v Božím stanoveném předsevzetí nemohlo dojít. Ani satan ďábel není schopen způsobit selhání Božího předsevzetí a zhanobit je. Tím, co nyní nejvyšší soudce Jehova Bůh řekl ženě Evě, je naznačeno, že Boží původní předsevzetí mělo nadále pokračovat ke svému vítěznému splnění.

22. (a) Kým mělo pokračovat zalidnění země? (b) Bylo rozumné věřit, že rozdrcení hadovy hlavy přinese lidstvu užitek?

22 „Ženě řekl: ‚Velice zvětším útrapy tvého těhotenství; v porodních bolestech budeš rodit děti a budeš velmi toužit po svém manželovi a on bude nad tebou panovat.‘ “ (1. Mojžíšova 3:16) To naznačilo, že rození dalších obyvatel země z původního lidského páru mělo být nadále povoleno. Pokračuje až doposud a dnes se se znepokojením hovoří o „populační explozi“. Jelikož velký had, satan ďábel, způsobil, aby všichni potomci prvního lidského páru umírali, má zřejmě rozdrcení „hlavy“ tohoto velkého hada přinést užitek těm potomkům, kteří byli poškozeni Adamovým přestupkem. Jakým způsobem? To bylo něco, co měl Jehova Bůh během času náležitě objasnit. Mělo to působit ke zdaru jeho původního předsevzetí.

23–25. (a) Kdy byl za přestupek nad Adamem vynesen rozsudek smrti? (b) Jakým způsobem tedy Adam zemřel v den, kdy snědl zakázané ovoce, a jak je to s jeho potomstvem?

23 Konečně přišla řada na muže, který byl v přestupku třetím v pořadí. Bůh mu řekl, že v den, kdy sní zakázané ovoce, jistě zemře. (1. Mojžíšova 2:17) Protože jeho manželka Eva měla rodit děti v porodních bolestech, vyžadovalo to od Adama, aby žil dále jako její manžel a otec dětí. Jak tedy bylo uskutečněno to, před čím jej Bůh varoval?

24 Osvětluje to 1. Mojžíšova 3:17–19: „A Adamovi řekl: ‚Protože jsi naslouchal hlasu své manželky a začal jsi jíst ze stromu, o němž jsem ti přikázal: „Nebudeš z něho jíst“, je půda země kvůli tobě prokleta. V útrapách budeš jíst její výnos po všechny dny svého života. A poroste ti trní a bodláčí a budeš jíst polní rostlinstvo. V potu své tváře budeš jíst chléb, dokud se nevrátíš do půdy, neboť jsi z ní byl vzat. Neboť jsi prach a do prachu se vrátíš.‘ “ Těmito odsuzujícími slovy vynesl Jehova Bůh rozsudek smrti nad přestupníkem, a to v témž dni, kdy Adam zhřešil.

25 Z Božího soudního hlediska Adam v onom dni zemřel a stejně i jeho hřešící manželka Eva. Oba byli odříznuti od příležitosti a vyhlídky na věčný šťastný život v Ráji rozkoše. Adam byl nyní mrtev pro svůj vlastní přestupek. Mohl od té chvíle předávat svému a Evinu potomstvu jen život končící smrtí a odsouzením pro zděděnou lidskou nedokonalost. Celé jeho potomstvo může říci jako žalmista David o tisíce let později: „Hle, s chybou jsem byl zrozen za porodních bolestí a v hříchu mne počala má matka.“ (Žalm 51:5; 51:7, KB) Všemu hříšnému lidstvu může Bůh říci to, co řekl svému vyvolenému lidu: „Tvůj vlastní otec, ten první, zhřešil.“ (Izaiáš 43:27) Celé lidstvo zemřelo v Adamovi v den, kdy nad ním vynesl nejvyšší soudce rozsudek za jeho hřích. Když byl nad Adamem vynesen rozsudek, fyzická smrt byla pro něho nevyhnutelná.

26. I když je na „den“ pohlíženo jako na tisíc let, jak zemřel Adam v den svého přestupku a čím přestal být?

26 Naprosto vhodně nám „kniha Adamových dějin“ říká: „Mezitím se stal otcem synů a dcer. Tak bylo všech Adamových dnů, které žil, devět set třicet let a zemřel.“ (1. Mojžíšova 5:1–5) Žil o sedmdesát let méně než tisíc let. Nikdo z jeho potomků nežil plných tisíc let. Nejstarší Matuzalém žil pouze devět set šedesát devět let. (1. Mojžíšova 5:27) Adam zemřel v prvním tisíciletém „dnu“ existence lidstva, díváme-li se s Bohem na tisíc let jako na jeden den. Kam při své fyzické smrti odešel? Jeho „duše“ [nepheš] nebyla vzata z nebe, a tam se tedy „nevrátil“. Vrátil se do prachu země, protože, jak Bůh řekl, odtud byl Adam vzat. Přestal pak být „živou duší“. Duše, která by podle babylónské náboženské mytologie žila navždy, neexistovala.

ZTRÁTA RÁJE

27. K jaké části země se vztahovalo prokletí půdy a co znamenalo pro Adama a Evu obdělávání prokleté půdy?

27 Doslovné znění Božího rozsudku nad Adamem, zvláště slova o ‚prokleté půdě‘ znamenala, že Adam měl ztratit ráj. A také jej ztratil. Ráj nebyl proklet pro přestupek Evy a Adama; zůstal dále místem života i se „stromem života“. 1. Mojžíšova 3:20–24 nám podává zprávu:

„Adam potom pojmenoval svou manželku Eva, protože se měla stát matkou všech živých. A Jehova Bůh přistoupil k tomu, aby udělal pro Adama a pro jeho manželku dlouhé oděvy z kůže a aby je oblékl. A Jehova Bůh dále řekl: ‚Člověk se teď stal v poznání dobrého a zlého jako jeden z nás a nyní, aby nevztáhl svou ruku a skutečně nevzal též ovoce ze stromu života a jedl by a žil by po neurčitý čas — ‘. Nato ho Jehova vypověděl ze zahrady Eden, aby obdělával půdu, z níž byl vzat. A tak vyhnal člověka a postavil cherubíny na východě zahrady Eden s planoucí ostří meče, který se neustále otáčel, aby střežili cestu ke stromu života.“

28. Proč již nebyl život na neurčitý čas pro Adama a Evu možný?

28 Jehova Bůh, který má moc nad smrtí, umístil člověka mimo dosah stromu života, aby vykonal nad Adamem trest smrti. Adamova manželka šla spolu se svým manželem, aby se stala matkou jeho dětí. Zda Bůh vyhnal i hada, který pokoušel Evu, zpráva nenaznačuje. Život na neurčitý čas již nebyl pro Adama a Evu možný.

29. (a) Jak Bůh nyní položil nepřátelství mezi „ženu“ a „hada“? (b) Jaký vliv mělo Boží ohlášené předsevzetí na jeho původní předsevzetí se zemí a proč se můžeme nyní radovat?

29 Neexistuje žádný záznam o tom, že by Eva vychovávala své syny vně zahrady Eden v nenávisti vůči hadům. Avšak Boží nebeská organizace, pravá „žena“, o které je zmínka v 1. Mojžíšově 3:15, začala ihned nenávidět velkého hada, satana ďábla. Láska k Jehovovi Bohu jako ke svému nebeskému manželu podnítila organizaci podobnou ženě, aby tak učinila. Bůh skutečně uvedl nepřátelství mezi svou „ženu“ a velkého hada. Čas, kdy měla porodit „semeno“, které by potřelo hlavu velkého hada, bral Jehova Bůh ve svém předsevzetí v úvahu. Bůh nyní vytvořil své předsevzetí s ohledem na svého Pomazaného, Mesiáše, a tuto skutečnost oznámil nebi i zemi téměř před šesti tisíci lety. To je již velmi dávno. Uskutečnění Božího původního předsevzetí vzhledem k rajské zemi bylo tímto připojeným předsevzetím posíleno. Neměnitelný Bůh se stále drží tohoto ohlášeného předsevzetí skrze svého Pomazaného, Mesiáše. Můžeme se velmi radovat, že je nyní vítězně uskutečňováno k dobru člověka.

[Studijní otázky]