Božská volba podle „věčného předsevzetí“
8. kapitola
Božská volba podle „věčného předsevzetí“
1. Jaká otázka vyvstala vzhledem k potomstvu muže, se kterým Jehova obnovil svou smlouvu zaslíbení?
JEHOVA BŮH se rozhodl obnovit s Izákem smlouvu zaslíbení, kterou učinil s jeho otcem Abrahámem. (1. Mojžíšova 26:1–5, 23, 24) Ačkoli se Izák oženil ve čtyřiceti letech, musel dosáhnout šedesáti let, než se mu narodily děti–dvojčata. Bude Jehova, který vyslyšel Izákovu modlitbu o děti, volit s ohledem na tyto chlapce-dvojčata?
2. Jak Jehova ukázal, které z dvojčat vyvolí?
2 Jehova naznačil svou volbu během těhotenství Rebeky, když se pomodlila a ptala se jej na svůj stav: „A Jehova jí řekl: ‚V tvém lůně jsou dva národy a z tvých útrob se oddělí dvě národnostní skupiny; a jedna národnostní skupina bude silnější než druhá národnostní skupina a starší bude sloužit mladšímu.‘ “ Ezau byl prvorozeným a Jákob druhým z dvojčat. (1. Mojžíšova 25:20–23) Jehova tedy naznačil, že nevytvoří jeden dvoukmenný národ z těchto Izákových synů-dvojčat. Spíše by zde měly být dvě národnostní skupiny; jedna ze staršího dvojčete jako slabší a sloužící národnostní skupině z mladšího dvojčete. To změnilo přirozené právo prvorozeného syna na přednost. Tak dal Jehova najevo, koho vyvolí.
3. Záleží volba na lidských skutcích nebo na tom, kdo povolává?
3 Všemohoucí a všemoudrý Bůh měl právo tak jednat podle svého předsevzetí k požehnání celého lidstva. Biblický komentátor prvního století o tom napsal: „Když Rebeka počala dvojčata z jednoho muže, našeho předka Izáka: neboť když se ještě nenarodili a nedělali nic dobrého ani špatného — aby Boží záměr vzhledem k vyvolení nezůstal závislý na skutcích, ale na tom, který povolává —, bylo jí řečeno: ‚Starší bude otrokem mladšího.‘ Jak je psáno: ‚Miloval jsem Jákoba, ale Ezaua jsem nenáviděl.‘ “ — Římanům 9:10–13; citováno rovněž z Malachiáše 1:2, 3.
4. Proč Jehova miloval méně Ezaua než Jákoba, a to dokonce před jejich narozením?
4 Všemocný a všemoudrý Bůh jistě neučinil špatné rozhodnutí. Nepochybně on, který byl schopen rozpoznat tělesné i duchovní rysy dvojčat v lůně Rebeky, předvídal, jak si budou oba chlapci počínat na své životní cestě. Tak vyvolil správné dvojče, třebaže bylo mladší. Jehova události neovlivňoval, i přes volbu podle svého předsevzetí. Nenaplánoval pro staršího Ezaua, aby prodal v kritickém dni rozhodnutí své prvorozenecké právo svému mladšímu bratru Jákobovi za pouhou misku dušené čočky. Avšak Jehova zřejmě předvídal, že nenarozený Ezau nebude mít ocenění a lásku pro duchovní věci, jako je bude mít Jákob. Proto Ezaua miloval méně než Jákoba a svou volbu učinil s ohledem na to, i když dvojčata byla ještě nenarozená v matčině lůně. — 1. Mojžíšova 25:24–34.
5. Plánoval Jehova, jak by měl Jákob získat Izákovo požehnání, a změnil je?
5 Jehova neplánoval taktiku, kterou Jákob a jeho matka Rebeka posléze použili, aby obdrželi skrze Izáka požehnání. Jehova však dovolil, aby starý, slepý Izák pronesl požehnání prvorozeneckého práva nad Jákobem, jelikož si je Jákob zasloužil. (1. Mojžíšova 27:1–30) Jehova nedovolil, aby Izák požehnání změnil, ale když Jákob utíkal před vražednou zlobou svého bratra Ezaua, Bůh potvrdil Izákovo požehnání nad Jákobem. To podpořilo Boží volbu Jákoba před jeho narozením. Jak se to stalo?
6. Jak byla Boží volba Jákoba podpořena snem, jenž měl Jákob o žebříku, který používali andělé?
6 Na místě nazývaném Bethel v Zaslíbené zemi prchajícímu Jákobovi „se začal zdát sen a hle, na zemi byl postaven žebřík a jeho vrchol dosahoval až do nebes; a hle, vystupovali a sestupovali po něm Boží andělé. A hle, Jehova byl v postavení nad ním a řekl: ‚Já jsem Jehova, Bůh tvého otce Abraháma a Bůh Izákův. Zemi, na které ležíš, dám tobě a tvému semeni. A tvé semeno jistě bude jako částečky zemského prachu a jistě se rozšíříš na západ a na východ a na sever a na jih a tvým prostřednictvím a prostřednictvím tvého semene si budou jistě žehnat všechny rodiny země. A já zde jsem s tebou a budu tě opatrovat po celé cestě, po níž jdeš, a vrátím tě na tuto půdu, protože tě neopustím, dokud skutečně neučiním to, o čem jsem s tebou mluvil.‘ “ — 1. Mojžíšova 28:12–15.
7, 8. (a) Co znamenalo toto božské prohlášení pro mesiášskou rodovou linii? (b) Pro čí uctívání se rozhodl Jákob na rozdíl od Ezaua?
7 Podle tohoto nezvratného prohlášení Boha, který nelže, měl být abrahámovský slib, vyslovený v 1. Mojžíšově 12:1–7, uskutečněn Bohem skrze Jákobovy potomky neboli semeno.
8 To znamenalo, že Mesiáš, „semeno“ Boží nebeské „ženy“, měl přijít z Jákobovy rodové linie. To je důvod, proč se dále soustředíme na sledování dějin Jákobových potomků spíše než na dějiny národů a rodin země, které mají být mesiášským „semenem“ ještě požehnány. Bůh Abraháma a Izáka začal být také nazýván „Bohem Jákoba“. To nemůže být řečeno o Ezauovi [či Edomovi], který se nevyznačoval uctíváním Jehovy a jehož potomci se stali nepřáteli Jehovových ctitelů. Modla Qos byla ‚bohem Edoma‘. (2. Paralipomenon 25:14; Ezechiel 35. kap.) Chrám, postavený později v Jeruzalémě, byl nazýván „domem Jákobova Boha“. (Izaiáš 2:3) Příkladem pro nás v těchto obtížných dnech jsou slova inspirovaného žalmisty: „Jehova vojsk je s námi; Bůh Jákobův je nám bezpečnou výšinou.“ — Žalm 46:11; 46:12, KB.
VOLBA KRÁLOVSKÉHO KMENE
9. (a) Proč jsou Jákobovi potomci nazýváni Izraelity? (b) Na jakém místě se stal Jákob otcem svého dvanáctého syna?
9 V Pádan Syrské v mezopotamském údolí se po dvaceti letech Jákob přiženil do rodiny z příbuzenstva, kterou schválil jeho otec Izák, a stal se otcem jedenácti synů. Pak mu Bůh řekl, aby se vrátil do Zaslíbené země, z níž uprchl. (1. Mojžíšova 31:3) Na své zpáteční cestě dostal Jákob přezdívku Izrael. Boží anděl mu řekl: „Tvé jméno již nebude Jákob, nýbrž Izrael, protože jsi tak zápasil s Bohem a s lidmi, že jsi nakonec získal převahu.“ (1. Mojžíšova 32:28) Od té doby byli Jákobovi potomci nazýváni Izraelity. (2. Mojžíšova 17:11) Později, když byl Jákob či Izrael na cestě z opětovné návštěvy Bethelu, kde měl sen o žebříku, stal se otcem dvanáctého syna, Benjamina. Jákobova milovaná manželka Ráchel však při porodu tohoto svého druhého syna zemřela. Jak je zaznamenáno v 1. Mojžíšově 35:19, „tak Ráchel zemřela a byla pohřbena na cestě do Efrata, totiž do Betléma.“
10. Co ztratil Ruben během Jákobova dalšího pobytu v Zaslíbené zemi?
10 Po svém návratu do Zaslíbené země v roce 1761 př. n. l. žil tam Jákob dále jako cizí usedlík po třiatřicet let. V té době se stalo mnoho významných věcí, ale ne podle nějakého Božího plánu. Jákobův otec Izák zemřel ve věku sto osmdesáti let. (1. Mojžíšova 35:27–29) Jákobův nejstarší syn Ruben znásilnil otcovu souložnici Bálu, služebnou Ráchel. (1. Mojžíšova 35:22) To Rubenovi znemožnilo těšit se z práva prvorozeného syna a také z toho, aby z jeho rodové linie vyšel královský Mesiáš. To určitě nebylo Jehovou Bohem plánováno, protože on nemá účast na jakémkoli krvesmilstvu. — 1. Mojžíšova 49:1–4.
11, 12. (a) Jak se Simeon a Lévi vyloučili z jakékoli příležitosti vzhledem k mesiášské linii? (b) Co musí Bůh nyní učinit vzhledem k volbě?
11 Před smrtí Ráchel a před Rubenovým skutkem otřesné nemravnosti byla znásilněna Jákobova dcera Dína obyvatelem Zaslíbené země, totiž Sichemem, synem Emora Hevejského, který žil v městě Sichem. Vznikla veliká nevole mezi Jákobovými syny pro takové „hanebné bláznovství proti Izraeli“. Když tedy byli mužští obyvatelé Sichemu neschopní boje, protože vyhověli požadavku obřízky, Jákobův druhý syn Simeon a třetí syn Lévi vzali meče a vyvraždili všechny ty důvěřivé muže ze Sichem. Pak bylo město vypleněno.
12 Jákob jako Boží prorok neschválil toto násilí. Řekl Simeonovi a Lévimu, že ho tím učinili „zápachem obyvatelům země“ a vystavili jej a jeho domácnost vyhlazení mnohem početnějšími národy země. (1. Mojžíšova 34:1–30) Pro tak kruté vraždění v hněvu a zběsilosti byli Simeon a Lévi vyloučeni z přednosti, aby rodová linie jednoho z nich vedla k mesiášskému „semeni“.Tak musí tato čestná výsada přejít na některého jiného syna, kromě Simeona, Léviho a přirozeného prvorozeného syna Rubena. (1. Mojžíšova 49:5–7) Tímto způsobem Jehova Bůh jistě události neplánoval. Sám se musel nyní přizpůsobit novým okolnostem. Svou volbu mezi ještě zbývajícími Jákobovými syny naznačí prostřednictvím svého proroka Jákoba či Izraele.
13, 14. Jak to, že se Jákob a jeho domácnost odstěhovali dolů do Egypta, aby tam byli s Josefem?
13 Prvorozeným synem Jákobem milované druhé manželky Ráchel byl Josef, jedenáctý syn rodiny. Jákob projevoval zvláštní náklonnost k tomuto synovi, kterého měl ve vysokém věku. Proto Josefovi nevlastní bratři začali na něho žárlit. Bez vědomí svého otce prodali Josefa cestujícím obchodníkům, kteří byli na cestě dolů do Egypta. Přiměli svého otce Jákoba, aby věřil, že Josef byl zabit nějakou šelmou.
14 Josef byl prodán do otroctví v Egyptě, ale z přízně Boha, kterého věrně uctíval a poslouchal, byl povýšen na správce potravin a na faraónova egyptského ministerského předsedu. V roce 1728 př. n. l. se Josef usmířil se svými kajícnými nevlastními bratry, kteří přišli dolů do Egypta během světového hladu pro zásoby potravin. Po Josefových opatřeních se jeho otec Jákob či Izrael odstěhoval s celou svou domácností dolů do Egypta a usadil se v zemi zvané Gesen. Tam žil dále Jákob sedmnáct let. — 1. Mojžíšova, kapitoly 37–47.
15, 16. Čeho byl Jákob dosud dědicem, když přišel do Egypta, a jak je na to upozorněno v žalmu 105:7–15?
15 Bylo to na Boží pokyn, že Jákob opustil Zaslíbenou zemi a odešel na Josefovo pozvání do Egypta. (1. Mojžíšova 46:1–4) Když tam Jákob šel, byl stále ještě dědicem abrahámovského zaslíbení a tím, který je měl předat. Žalm 105:7–15 poukazuje na tuto skutečnost a říká:
16 „On je Jehova, náš Bůh. Jeho soudcovská rozhodnutí jsou po celé zemi. On pamatoval na svou smlouvu až na neurčitý čas, na slovo, které přikázal, na tisíc generací, na smlouvu, kterou uzavřel s Abrahámem, a na své prohlášení, které přísahal Izákovi a které zachoval jako předpis i pro Jákoba a jako na neurčito trvající smlouvu i pro Izraele, neboť řekl: ‚Tobě dám kananejskou zemi jako podíl vašeho dědictví.‘ To bylo v době, kdy jich byl ještě malý počet, ano velmi málo, a byli v ní jako cizí usedlíci. A dále chodili od národa k národu, od jednoho království k jinému lidu. Nedovolil, aby je někdo z lidí ošidil, ale káral kvůli nim krále, když řekl: ‚Nedotýkejte se mých pomazaných [v hebrejštině množné číslo od mašiahh, neboli mesiášů], a nečiňte nic zlého mým prorokům.‘ “ — Poznámka pod čarou, NS, rev. vyd. 1971, angl.
17. Proč mluvil Jehova o Abrahámovi, Izákovi a Jákobovi jako o „prorocích“ a jako o „pomazaných“?
17 Tak Jehova nazýval Abraháma, Izáka a Jákoba svými proroky a těmi oni skutečně byli. (1. Mojžíšova 20:7) O proroku může být mluveno jako o pomazaném, protože je dosazen a jmenován i bez vylití posvěceného oleje. (1. Královská 19:16, 19; 2. Královská 2:14) A tak ačkoli Abrahám, Izák a Jákob nebyli pomazáni olejem způsobem, jakým Jákob pomazal sloup na místě zvaném Bethel, byli vhodně nazýváni „pomazanými“, neboť s nimi Jehova jednal. (1. Mojžíšova 28:18, 19; 31:13) To, že je Jehova nazval „svými pomazanými“, naznačuje, že je ustanovil a vyvolil. Moffatův překlad podává žalm 105:15 takto: „Nikdy se nedotkněte mého vyvoleného, nikdy neuškoďte mým prorokům.“ (Rovněž 1. Paralipomenon 16:22) Jehova si volí toho, koho chce, a s jeho volbou je spojeno jeho předsevzetí.
18. Jak byl tedy rovněž označen národ, který měl přijít skrze Abraháma, Izáka a Jákoba, a proč to bylo vhodné?
18 Abrahám, Izák a Jákob byli Jehovovými „mesiáši“ a to je v souladu s tím, že skrze ně přišel mesiášský národ. Svaté písmo mluví o vyvoleném národu jako o Jehovově „mesiáši“ či „pomazaném“. V žalmu 28:8, 9 žalmista David říká: „Jehova je silou svému lidu a je pevností velké záchrany svého pomazaného [hebrejsky: mašiahh]. Zachraň, prosím, svůj lid a požehnej svému dědictví; a pas je a nes je na neurčitý čas.“ Později prorok Abakuk řekl Jehovovi v modlitbě: „A vyšel jsi k záchraně svého lidu, abys zachránil svého pomazaného [mašiahh].“ (Abakuk 3:13) To bylo v souhlase s tím, že skrze tento „pomazaný“ lid či národ měl přijít v Božím ustanoveném čase skutečný Mesiáš, „semeno“ Boží nebeské „ženy“. — 1. Mojžíšova 3:15.
19. Jak byli nazváni Jákobovi synové jako hlavy dvanácti kmenů?
19 V Egyptě vzrostli Jákobovi potomci v početný lid, připravený stát se národem. V době, kdy byl Jákob na smrtelné posteli [v roce 1711 př. n. l.] a hovořil ke svým synům na rozloučenou, bylo řečeno: „Tito všichni jsou dvanáct kmenů Izraele a tak k nim mluvil jejich otec, když jim žehnal. Požehnal jim, každému podle jeho vlastního požehnání.“ (1. Mojžíšova 49:28) Dvanáct Jákobových synů bylo nazýváno „patriarchy“ či „otcovskými hlavami“, protože se každý z nich stal hlavou kmene. Tak to také jednou vyjádřil jeden muž před jeruzalémským sanhedrinem: „Pak mu dal smlouvu obřízky, a tak, když se narodil Izák, obřezal jej v osmém dni; a Izák zplodil Jákoba a Jákob dvanáct patriarchů. Patriarchové ze žárlivosti prodali Josefa do otroctví v Egyptě, ale Bůh byl s ním.“ (Skutky 7:8, 9, Nová anglická bible, Žilka, Petrů, Slovenská bible) Řecky mluvící Židé mluvili vlastně o „patriarchu Abrahámovi“ a také o „patriarchu Davidovi“. — Židům 7:4; Skutky 2:29, NAB, Žilka, Slovenská bible.
20. Vznikl náboženský patriarchát v Izraeli?
20 To však neznamená, že náboženský patriarchát začal v Egyptě mezi Jákobovými potomky. Po Jákobově smrti v zemi Gesen, Josef, jako faraónův egyptský ministerský předseda, se nepovýšil na patriarchální hlavu „dvanácti izraelských kmenů“, i když otcovo konečné požehnání naznačilo, že právo prvorozeného bylo přeneseno na něj. — 1. Mojžíšova 49:22–26; 50:15–26.
21. (a) Na koho bylo nyní přeneseno právo prvorozeného, jak to Jákob naznačil? (b) Na kom závisela volba hlavy rodu, který povede k mesiášskému králi?
21 Patriarcha Jákob odhalil svým prorockým žehnáním nad dvanácti syny více než jen to, že prvorozenecké právo či právo prvorozeného bylo přeneseno z Rubena, Jákobova prvorozeného syna z jeho první manželky Líi, na Josefa, prvorozeného syna jeho druhé manželky Ráchel.(1. Mojžíšova 29:21–32) Již před tím, než prodali Josefa do otroctví v Egyptě, jeho nevlastní bratři neschvalovali myšlenku, že by se měl stát nad nimi králem. (1. Mojžíšova 37:8) Avšak o mnoho dříve, když Bůh dal patriarchu Abrahámovi smlouvu obřízky, předpověděl, že králové přijdou z Abraháma, a to prostřednictvím jeho manželky Sáry, jejíž jméno pak změnil ze Sarai na Sáru, což znamená „kněžna“. (1. Mojžíšova 17:16) Když Bůh změnil Jákobovo jméno na Izrael, rovněž slíbil, že králové vyjdou z Jákoba. (1. Mojžíšova 35:10, 11) Avšak právo prvorozeného syna rodiny s sebou automaticky neneslo právo a čest být základem královského rodu, který povede k mesiášskému Králi, k „semeni“ Boží nebeské „ženy“. Tato životně důležitá věc závisela na Boží volbě. A Bůh způsobil, aby Jákob ukázal, který syn bude předkem takového Krále.
22. U kterého syna Jákob v požehnání poukázal na „žezlo“ a na „velitelskou hůl“?
22 Když umírající Jákob vyjádřil svůj nesouhlas s Rubenem, Simeonem a Lévim, řekl ke svému čtvrtému synovi, kterého měl ze své první manželky Líi: „Tebe, Judo, budou tvoji bratři chválit. Tvá ruka bude vzadu na šíji tvých nepřátel. Synové tvého otce budou padat na tvář v úctě před tebou. Juda je lvíče. Jistě, můj synu, povstaneš od kořisti. Sklonil se, protáhl se jako lev, kdo se jej jako lva odváží vzbudit? Žezlo se neodvrátí od Judy ani velitelská hůl z místa mezi jeho nohama, dokud nepřijde Sílo; a jemu bude patřit poslušnost lidu.“ — 1. Mojžíšova 49:8–10.
23. O čem svědčí pro Judu všechny tyto znaky: žezlo, velitelská hůl, poslušnost národů a srovnání se lvem?
23 Všimněme si Jákobova přirovnání Judy se lvem. Micheáš 5:8 přirovnává lva ke zvířecímu králi lesů. Ezechiel 19:1–9 přirovnává krále judského království ke lvům. A tak se Jákobovo přirovnání Judy ke lvu dobře hodí na skutečnost, že se žezlo nemělo ‚odvrátit od Judy‘. To znamenalo, že Juda již žezlo měl a neztratí je ani nebude o ně připraven. Že to bylo žezlo královské moci, je podpořeno skutečností, že bylo uvedeno v souvislosti s „velitelskou holí“, která se rovněž neměla odvrátit od Judy dříve, než přijde Sílo. Navíc Judovi, který bude zastupován tímto Sílem, „bude patřit poslušnost lidu“. (1. Mojžíšova 49:10) Všechny tyto Judovy rysy svědčí o královském stavu!
24, 25. (a) Co znamená jméno Sílo a na koho se vztahuje? (b) Proč se královské žezlo neodvrátí od Judy?
24 Jméno Sílo zřejmě znamená „Ten, jehož to je“. Stará latinská Vulgata, která byla přeložena z původního hebrejského textu, uvádí: „Až přijde ten, kdo má být poslán.“
25 Sílo [„Ten, jehož to je“], který má přijít, je tatáž osoba, jejíž příchod je předpověděn slovy svrchovaného Pána Jehovy poslednímu judskému králi z Jeruzaléma: „Zničím, zničím, zničím ji. A ta také jistě nebude patřit nikomu, dokud nepřijde ten, kdo má zákonné právo, a tomu ji určitě dám.“ (Ezechiel 21:27) To se nepochybně týká příchodu mesiášského Krále, „semene“ Boží obrazné „ženy“, neboť až přijde, nebude již třeba dalších královských následovníků. Potom království v Judově kmeni dosáhne svého vrcholu a zůstane navždy v rukou Síla. To bude ten mesiášský Král, který se posadí po Jehovově pravici v nebesích a bude králem jako Melchisedech, jemuž patriarcha Abrahám zaplatil desátky z vítězné kořisti. (Žalm 110:1–4) Tak už nebude královské žezlo odňato od Judy.
26. (a) Jak ukazuje 1. Paralipomenon 5:1, 2, že právo prvorozeného je jedna věc a královské vůdcovství věc druhá? (b) Co byl Jehova schopen svobodně učinit i přes neplánovaný vývoj událostí?
26 Že právo prvorozeného syna rodiny byla jedna věc a stanovení královského vůdcovství byla věc druhá a že Bůh skrze umírajícího patriarchu Jákoba přiřkl královské vůdcovství Judovi, to je v Písmu jednoznačně vyjádřeno. V 1. Paralipomenon 5:1, 2 o Jákobových synech čteme: „A synové Rubena, Izraelova prvorozeného — neboť on byl prvorozený; ale protože zneuctil lože svého otce, bylo jeho prvorozenecké právo dáno synům Josefa, syna Izraelova, takže [Ruben] neměl být zapsán do seznamu rodů pro prvorozenecké právo. Neboť Juda sám prokázal, že převyšuje své bratry, a z něho byl ten, který měl být vůdcem [a vyšel z něho kníže, (Leeser); a z něho přišel ten, který je knížetem (Židovská vydavatelská společnost)], ale prvorozenecké právo patřilo Josefovi.“ Nemůžeme na tomto místě říci, že všemocný a všemoudrý Bůh to tak plánoval, neboť nezpůsobil přestupky Rubena, Simeona a Léviho a ani jejich následky. Podle toho, jak vypadal neplánovaný vývoj událostí, nic mu spíše nebránilo, aby vybral Judu. Bez ohledu na to, co se stalo, byl schopen držet se svého původního předsevzetí a uskutečnit je beze změny.
27, 28. (a) Na jaký národ se nyní zaměříme a zejména na kterou jeho část? (b) Z jakých dobrodiní se budeme radovat, když budeme jednat podle důkazu, který opatřuje Bůh?
27 Boží volba a jednání nám slouží jako spolehlivé vodítko, bereme-li v úvahu jeho „věčné předsevzetí“, které vytvořil ve spojitosti s Pomazaným, Mesiášem. Z prorockých slov, kterými inspiroval umírajícího patriarchu Jákoba, aby je pronesl nad Judou, známe směr, který máme sledovat. Své oči musíme mít stále zaměřené nejen na dvanáct izraelských kmenů všeobecně, ale zejména na kmen Judy, a to pro jeho přímé příbuzenství s Jehovovým Mesiášem, „semenem“ jeho nebeské „ženy“. Hromadí se stále více důkazů, které nám pomáhají zjistit totožnost mesiášského Krále, s nímž je spojeno Boží „věčné předsevzetí“.
28 Když jednáme podle důkazu, jak nám jej opatřuje svrchovaný Pán Jehova, vyhneme se tomu, abychom se stali následovníky klamného falešného mesiáše. Místo toho zažijeme radost z uznání a následování pravého Božího Mesiáše, jehož prostřednictvím získají všechny národy země věčné požehnání.
[Studijní otázky]
