2. kapitola

Nesmrtelný a jeho „věčné předsevzetí“

1, 2. Kdo jediný může mít „věčný záměr“ a co o něm řekl Mojžíš?

„VĚČNÉ předsevzetí“! Kdo jiný by mohl mít takové předsevzetí než věčně živý Bůh? Evoluce, které vyučují mnozí moderní vědci, nemůže mít žádné takové předsevzetí, stejně jako náhoda či shoda okolností, se kterou nedokázaná teorie evoluce začíná, nenastává záměrně ani nesleduje nějaký záměr. Již v patnáctém století před naším letopočtem poukazoval světoznámý zákonodárce a básník, totiž Mojžíš, syn Amrama, na takového časově neomezeného Boha. Napsal:

² „Dříve než se zrodily samotné hory a než jsi přistoupil k tomu, abys jako v porodních bolestech zrodil zemi a úrodnou půdu, ano od neurčitého času do neurčitého času ty jsi Bůh. . . Neboť tisíc let je v tvých očích jen jako včerejší den, když pominul, a jako [čtyřhodinová] noční hlídka.“ Biblická kniha žalmů, číslo 90, 2. až 4. verš.

3. Proč může „Král věčnosti“ provést své předsevzetí až do konce?

³ V prvním století našeho letopočtu upozornil muž, který pevně věřil zákonodárci Mojžíšovi, na téhož Boha, jenž není časově omezen ani směrem do minulosti ani do budoucnosti, a napsal: „Králi věčnosti, nepomíjejícímu, neviditelnému, jedinému Bohu buď čest a sláva po celou věčnost. Amen.“ (1. Timoteovi 1:17) Takový věčný Bůh může lpět na svém předsevzetí, dokud se úspěšně neuskuteční, ať to již bude trvat jakkoli dlouho, třeba i celé věky.

4. S jakou dlouho očekávanou osobou spojil jeden pisatel Boží „věčný záměr“?

⁴ Tentýž pisatel prvního století n. l. byl inspirován, aby psal o Božím „věčném předsevzetí“ a aby je spojil s dlouho očekávaným Mesiášem, „Pomazaným“ neboli „Posvěceným“, kterého předpověděl sám prorok Mojžíš. Tehdy ho ti, kteří na Středním  východě mluvili syrsky, nazývali „M’šicha“; když řecky mluvící Židé z Alexandrie v Egyptě pořizovali svůj překlad inspirovaných Hebrejských písem, který byl řecky nazván Septuaginta, použili řecké slovo Christos, což v podstatě znamená „Pomazaný“. — Viz Daniel 9:25, LXX.

5, 6. Jaký problém přinesly moderní překlady vzhledem k tomu, co Bůh učinil ve spojitosti s Mesiášem?

⁵ Moderní překlady spisů onoho pisatele z prvního století však přinesly určitý problém. Od 16. století mluvily překlady Bible do angličtiny o Božím „věčném předsevzetí“. * V poslední době však někteří bibličtí překladatelé podávají tento řecký výraz jako „plán věků“. Tím se naznačuje, že Bůh má „plán“ ve spojitosti s Mesiášem.

⁶ Například v překladu J. B. Rotherhama z roku 1897 (n. l.) zní dopis Efezským kapitola třetí, verše 9 až 11, následovně: „. . . a aby se objasnilo, co je správa svatých skrytých věcí, které byly skryty od věků v Bohu, jenž stvořil všechny věci; aby byla nyní knížectvím a mocnostem v nebeských místech prostřednictvím shromáždění oznámena rozmanitá Boží moudrost — podle plánu věků, který udělal v pomazaném.“ Ještě dříve, v roce 1865 n. l., obsahoval anglický překlad Řeckých písem známý jako The Emphatic Diaglott, který vypracoval vydavatel novin Benjamin Wilson, následující znění zmíněného místa: „podle plánu věků, který utvořil“. Bylo by možné citovat značný počet nedávných biblických překladů, které volí pro toto místo řeckého textu obdobné výrazy *.

7, 8. Jaký nákres uveřejnil C. T. Russell a co se psalo v jeho první knize o jejím názvu?

 ⁷ Na základě tohoto zvláštního překladu řeckého textu v Efezským 3:11 vyšel v září 1881 v Pittsburgu (Pennsylvania, USA) článek v časopisu Sionská Strážná věž, jehož vydavatelem a nakladatelem byl Charles Taze Russell. Článek měl název „Plán věků“. Podával vysvětlení celostránkového diagramu nazvaného „Nákres věků“. Uveřejňujeme zde reprodukci tohoto nákresu, aby si ji mohli prohlédnout všichni, kteří se o to zajímají. Podobný „Nákres věků, znázorňující Boží plán“ byl uveden na stránkách knihy „Božský plán věků“, která byla vydána v roce 1886 C. T. Russellem.

⁸ Přes nepřesnosti, které jsou dnes v „Nákresu věků“ zřejmé, sloužil ke znázornění upřímného myšlenkového postupu, založeného na úvaze, že všemohoucí, nanejvýš moudrý Bůh má svůj „plán“. První kapitola této knihy začínala slovy:

Název této řady studií — „Božský plán věků“ — naznačuje určitý postup v božském uspořádání, který náš Bůh předem znal. Věříme, že nauky božského zjevení lze považovat jak za krásné, tak za harmonické právě jen z tohoto a nikoli jiného hlediska.

9. (a) Přinejmenším jaký bod zdůraznila tato široce rozšířená kniha? (b) Jakou otázku vzbudila o Bohu a jeho plánu?

 ⁹ Tato kniha byla vydána v celé řadě jazyků a dosáhla nákladu více než šesti miliónů výtisků. S jejím rozšiřováním se přestalo v roce 1929 n. l. Kniha poutala pozornost čtenářů k Bibli a poukazovala na to, že živý Bůh jedná cílevědomě a uskuteční to, co připravil pro trpící lidstvo. Víme, že i člověk si často udělá plán své činnosti a že takový plán obsahuje nějaký záměr, kterého má být dosaženo. Avšak vzniká otázka: Musel nanejvýš moudrý všemohoucí Bůh stanovit plán své činnosti v pevně vymezené podobě, takže v době, kdy se rozhodl něčeho dosáhnout, by se tím zavazoval, že se jako neměnný Bůh bude bez odchylky držet tohoto naplánovaného směru? Byl by schopen se vyrovnat se všemi nepředvídanými případy nebo možnostmi, které mohou neočekávaně a náhle nastat v důsledku svobodné vůle a volby jeho tvorů, a přesto dosáhnout svého cíle? Potřebuje plán? Jestliže dosáhl svého cíle, pak samozřejmě můžeme zkontrolovat záznam o jeho krocích a načrtnout nebo zmapovat směr, který sledoval. Byl však plánován právě tento cíl? *

BŮH S PŘEDSEVZETÍM

10. Co znamená doslovně řecké slovo prothesis a jak je použili Židé v řeckém překladu Septuaginta?

¹⁰ Přál si pisatel slov Efezským 3:11 v původní řečtině vyložit, že Bůh, Stvořitel, má nějaký plán ve spojitosti se svým Mesiášem? Co měl na mysli, když ve svém dopise psaném řečtinou prvního století, použil slova prothesis? Doslovně to znamená „předložit“ neboli dát něco na dohled. Proto alexandrijští Židé, když překládali inspirovaná Hebrejská písma do řečtiny, použili toto řecké slovo ve spojení se svatým chlebem, který byl položen na zlatý stůl. Tento stůl byl umístěn v oddíle zvaném Svatá posvátného stanu pro uctívání, který zřídil prorok  Mojžíš. Chléb byl hebrejsky běžně nazýván podle toho, že byl viděn na příslušném stole, ale řecká Septuaginta o něm mluví jako o „bochnících neboli koláčích předložení“ (prothesis). Tyto bochníky tím, že byly položeny na zlatém stole, byly přístupné pohledu. Každý týdenní sabat byly na stůl položeny čerstvé chleby. — 2. Paralipomenon 4:19.

11. Co je Boží „prothesis“?

¹¹ Slovo prothesis bylo také použito ve významu „prohlášení“ nebo „předplacení“ a v gramatickém smyslu znamená „předložka“. Bylo také užito ve smyslu „předsadit“ nebo „položit napřed“. Protože toto slovo bylo rovněž používáno tak, že znamenalo konec neboli zamýšlený cíl, nebo ‚postavit před sebe něco, co má být uskutečněno či dosaženo‘, dostalo také význam „předsevzetí“. (Viz Řecko-anglický slovník od Liddella a Scotta, 2. díl, str. 1480–1481, přetisk z r. 1948, pod heslem prothesis) Tento poslední význam uznává většina překladatelů Bible do moderních jazyků. A tak Boží „prothesis“ je jeho odhodlání, jeho prapůvodní rozhodnutí, jeho předsevzetí *.

12. Jak podávají moderní překladatelé řecký výraz prothesis ve spojení s následujícím tôn ai·ónôn („věků“)?

¹² V Efezským 3:11 následuje po tomto slovu výraz tôn ai·ónôn, což doslovně znamená „věků“. Proto někteří překladatelé podávají toto slovní spojení jako „předsevzetí věků“ * či „věky staré předsevzetí“ *, nebo jiní jako „věčné předsevzetí“ *.

13, 14. Proč můžeme říci, že Boží „předsevzetí věků“ je jeho „věčným předsevzetím“?

 ¹³ Boží „předsevzetí věků“ je jeho „věčné předsevzetí“. Jak to? Protože v tomto místě slovo „věk“ znamená neurčité, ale poměrně dlouhé časové období vzhledem k lidským záležitostem, při čemž větší důraz spočívá na dlouhém trvání věku než na něm samotném a jeho charakteristických rysech.

¹⁴ Boží „předsevzetí věků“ tudíž neznamená „předsevzetí“, které má souvislost s určitými blíže určenými časovými úseky, jako například „věkem patriarchů“, „židovským věkem“, „věkem evangelia“ a „tisíciletým věkem“. Důraz je spíše na čase, na dlouhých úsecích času. Aby věk následoval věk, musí mít každý jednotlivý věk začátek a konec. Posloupnost věků však pokryje dlouhé časové období. A protože ve výrazu „předsevzetí věků“ není blíže určen počet věků, může být jejich počet nekonečný. Výraz „předsevzetí věků“ tudíž ponechává celkovou délku zahrnutého času jako neurčitou, neboť je to „předsevzetí“ na neurčitý čas, bez nějakého náznaku ohraničení. A tak se „předsevzetí“ stává záležitostí věčnosti a stává se „věčným předsevzetím“. Boží předsevzetí ve spojitosti s jeho Mesiášem neboli Pomazaným mělo začátek, ale proběhnou věky, než se toto předsevzetí uskuteční *. Pro „Krále věčnosti“ však není otázka času žádným problémem.

NENÍ BEZEJMENNOU OSOBOU

15. Co řekl Bůh Mojžíšovi u hory Sinaj, když se ho ptal na jeho jméno?

¹⁵ Král věčnosti není bezejmennou osobou. Sám si dal jméno  a své označení nám oznámil. To, jak se nazývá, svědčí o jeho předsevzetí, o tom, že má svůj cíl. Tato skutečnost byla dobře patrná při příležitosti, když se Bůh prostřednictvím svého anděla setkal s Mojžíšem, uprchlíkem z Egypta. Bylo to u hořícího trnitého keře na úpatí hory Sinaj v Arábii v šestnáctém století př. n. l. Mojžíš dostal za úkol, aby se vrátil do Egypta a vyvedl svůj zotročený lid na svobodu. Avšak co když se Mojžíšův lid zeptá na jméno Boha, který ho k němu poslal jako jejich vůdce? Co jim má říci? Mojžíš to chtěl vědět. Vypráví o tom ve svém vlastním životopise: „Nato Bůh řekl Mojžíšovi: ‚PROKÁŽI, ŽE JSEM TÍM, ČÍM PROKÁŽI, ŽE JSEM.‘ A dodal: ‚Synům Izraele máš říci: „PROKÁŽI, ŽE JSEM mne poslal k vám.“ ‘ “ — 2. Mojžíšova 3:14.

16. Poukázal Bůh ve své odpovědi Mojžíšovi pouze na svou existenci, nebo nač ještě?

¹⁶ Bůh zde nemluví o své existenci. Někdo by se to mohl domnívat ze způsobu, jakým někteří překladatelé podávají hebrejský výraz ehjeh ašer ehjeh a ehjeh. Například Kralická bible tento verš překládá: „I řekl Bůh Mojžíšovi: JSEM, KTERÝŽ JSEM. Řekl dále: Takto díš synům Izraelským: JSEM poslal mne k vám.“ Bůh však ve skutečnosti mluví o tom, že je něčím. To je dále potvrzeno překladem rabína Isaaca Leesera Dvacet čtyři knihy Svatých písem (angl.): „A Bůh řekl Mojžíšovi: CHCI BÝT, KÝM CHCI BÝT; a řekl: Tak máš říci dětem Izraele: CHCI BÝT mne poslal k vám.“ *

17. Jak podává Rotherham 2. Mojžíšovu 3:14 a jaký k tomu dává komentář?

¹⁷ Ještě výstižněji podává 2. Mojžíšovu 3:14 Joseph B.  Rotherham ve své The Emphasised Bible: „A Bůh řekl Mojžíšovi: Chci se stát, čímkoli se mi zalíbí. A řekl — tak máš říci izraelským synům: Chci se stát mne poslal k vám.“ Poznámka k tomuto verši mezi jiným říká: „Hajah [slovo, které je v textu přeloženo jako ‚stát se‘] neznamená ‚býti‘ ve vlastním neboli ontologickém slova smyslu, ale fenomenologicky. . . Čím bude, zůstává nevyřčeno — bude s nimi jako pomocník, posila, vysvoboditel.“ Takže zde není poukaz na samotnou Boží existenci, ale spíše na to, čím se zamýšlí stát vzhledem k jiným.

18. Kdy se Bůh ponejprv rozhodoval, kým bude nebo kým se stane?

¹⁸ Něco podobného můžeme pozorovat u mladého člověka, když dorůstá, uvažuje o sobě a říká si: Co učiním se svým životem? Co chci, aby ze mne bylo? Podobně tomu bylo, když jediný živý a pravý Bůh byl sám a musel se rozhodnout, co chce dělat se svým bytím, kým se chce stát. Po věčnosti osamocené existence, před stvořením, si zvolil, že se stane stvořitelem. Učinil vzhledem k sobě samému předsevzetí.

19. Jak hláskoval Bůh své jméno v Desateru?

¹⁹ Avšak jméno, pod kterým je jediný živý a pravý Bůh známý v celém inspirovaném Svatém písmu, není Ehjeh neboli „Prokáži, že jsem“. Když v roce 1513 př. n. l. u hory Sinaj Bůh zázračně napsal Desatero na kamenné desky a dal je proroku Mojžíšovi, Bůh tam také sám hláskoval své, sebou samým vybrané jméno. Bůh psal zprava doleva hebrejská písmena Jod, pak He, dále Vau (Waw) a nakonec další He. Nepochybně psal Bůh starobylým hebrejským písmem, takže výsledek mohl vypadat asi následovně: ; nepsal tedy novějším hebrejským písmem, kde by jméno mělo podobu יהוה. Odpovídající písmena v češtině stejně jako v latině jsou zprava doleva HVHJ. Všechna čtyři písmena jsou souhlásky, mezi kterými nejsou umístěny žádné samohlásky.

20. Jak je vyslovováno Boží jméno na základě čtyř hebrejských písmen?

²⁰ Jak vyslovil Jehova své božské jméno před Mojžíšem, dnes již tedy není známé. Po staletí bylo hláskováno latinskými  písaři jako Jehova. Mnozí moderní znalci hebrejštiny dávají přednost výslovnosti jména jako Jahve nebo dokonce Jehva. Jako dítě nedává jméno svému otci, tak tvor nedal jméno svému stvořiteli. Stvořitel si dal jméno sám.

21. (a) Co znamená jméno Jehova vzhledem k tomu, že je slovesným tvarem? (b) Proč má používání tohoto jména i dnes svou platnost?

²¹ Uznává se, že svaté jméno lze ve skutečnosti chápat jako sloveso, totiž jako neurčitý kauzativní tvar hebrejského slovesa havah. Znamenalo by tedy: „Působí, aby bylo.“ Za každým účinkem je nějaká příčina; a za každou příčinou, která prozrazuje inteligenci, je nějaké předsevzetí. Proto je přirozené, že Boží jméno, které znamená „Působí, aby bylo“, v sobě zahrnuje předsevzetí. Označuje nositele tohoto jedinečného jména jako Původce předsevzetí. A právě s ohledem na tuto vlastnost se Bůh objevil před Mojžíšem v hořícím keři blízko hory Sinaj a odhalil Mojžíšovi to, co si sám předsevzal, že udělá. Pro vyzdvižení stálosti nebo trvalosti božského jména řekl Bůh dále Mojžíšovi: „Synům Izraele máš říci: ‚Jehova, Bůh vašich předků, Bůh Abrahámův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův, poslal mne k vám.‘ To je mé jméno na neurčitý čas a to je mé pamětní jméno pro generaci za generací.“ (2. Mojžíšova 3:15) Toto pamětní jméno je jeho až do dnešního dne. Je to jméno, jehož používání je i dnes pro nás platné.

TVŮRCE DĚJIN K DOBRU ČLOVĚKA

22. (a) Jak si Jehova udělal jméno v případě starověkého Egypta? (b) Jakou útěchu z toho dnes můžeme načerpat?

²² Ve dnech proroka Mojžíše utvářel dějiny jediný živý a pravý Bůh Jehova, když jednal svým způsobem se starověkým Egyptem, který utiskoval potomky Abraháma, Izáka a Jákoba. Učinil své jméno slavným tím, že vysvobodil svůj zotročený lid z područí této těžce ozbrojené světové velmoci. (Jeremiáš 32:20; 2. Samuelova 7:23; Izaiáš 63:14) Z toho čerpáme ujištění, že mocně vyzbrojený svět dnešního dvacátého století není nikterak hrozivým protivníkem, který by mohl zabránit  osvobození lidstva. Jako ponechal faraóna ve starověkém Egyptě, aby se dostal k moci a krutě utiskoval Mojžíšův lid, tak Jehova připustil, aby zlí utiskovatelé získali moc nad celou zemí a utiskovali všechny lidi. Má to své důvody: Bůh je chce uchovat, udržet ve vazbě, pro svůj ustanovený den, aby je zničil. Proto Bůh inspiroval moudrého krále Šalomouna z Jeruzaléma, aby pro útěchu těžce sužovaných lidí řekl:

„Uval své skutky na samotného Jehovu a tvé plány budou pevně založeny. Jehova všechno učinil pro svůj účel [hebrejsky: maaneh], ano i špatného pro zlý den.“ — Přísloví 16:3, 4.

23. Jak jednal Jehova se světovými mocnostmi staré doby a co proto od něho můžeme očekávat ve vztahu k dnešním politickým mocnostem?

²³ Pro vládní systémy, které přežily dvě světové války a s nimi spojené mezinárodní zápletky, trvá od roku 1914 n. l. „zlý den“. Již léta ovládají politické velmoci celou zemi, jsou navzájem podezřívavé a zápasí o světové prvenství. Můžeme rozumně očekávat, že svrchovaný Pán Jehova, který stvořil vše ke svému účelu, má také nějaký záměr s těmito uchazeči o světovou nadvládu. Máme psaný záznam o tom, že pojal určité předsevzetí ohledně „špatných“ světových mocností dávných biblických dob. Vše, co si předsevzal vzhledem k těmto dřívějším velmocem, také provedl. To ukazuje, co můžeme s jistotou očekávat v dnešní době.

24. (a) Jak jednal Jehova s Asýrií, i když připustil, aby se stala světovou velmocí? (b) Proč nelze tvrdit, že Jehovovo proroctví u Izaiáše 14:24–27 se minulo cílem?

²⁴ Například asyrská říše byla svým politickým a vojenským významem nástupcem starověkého Egypta a stala se druhou světovou velmocí biblických dějin. Avšak ani ve dnech největšího rozkvětu své moci nad lidstvem se nikdy nemohla chlubit tím, že by dobyla nebo zničila Jeruzalém, hlavní město judského království. Jeruzalém se stal naopak svědkem zničení Ninive, hlavního města Asýrie. Proč tomu tak bylo? Protože asyrská světová mocnost byla špatná. Všemohoucí Bůh Jehova připustil,  aby získala světovou nadvládu a jednala špatně zvláště s jeho vyvoleným lidem. Bůh si však předsevzal, že uchová tuto špatnou velmoc pro „zlý den“ v čase, který k tomu sám zvolil. A tak kolem roku 632 př. n. l. padlo asyrské hlavní město Ninive do rukou spojených sil Médů a Chaldejců a bylo zničeno. (Nahum, kapitola 1 až 3) Jehovovo předsevzetí, které bylo vyjádřeno o více než století předem prostřednictvím proroka Izaiáše, se tedy neminulo svým cílem:

„Jehova vojsk přísahal slovy: ‚Jistě se musí stát podle mého úmyslu; a splní se, jak jsem rozhodl, totiž zlomit Asyřana v mé zemi a rozšlapat jej na mých vlastních horách; aby se od nich skutečně vzdálilo jeho jho a aby se od jejich ramen vzdálilo to jeho břemeno.‘ To je to rozhodnutí [„rada“, Kralická bible], o němž bylo rozhodnuto proti celé zemi, a to je ta ruka, která je vztažena proti všem národům. Neboť sám Jehova vojsk rozhodl, a kdo to může zrušit? A jeho je ta vztažená ruka, a kdo ji může odvrátit?“ — Izaiáš 14:24–27.

25. Co znamená slovo „rozhodnutí“ v onom proroctví a proč?

²⁵ Všemohoucí, nanejvýš moudrý Bůh se s nikým v nebi neradil, aby dostal návrhy, jakým směrem řídit své jednání. „Kdo jako jeho poradce jej může v čemkoli poučit?“ je vhodná otázka, která je nadhozena v Izaiáši 40:13. (Viz také Job 21:22; 36:22; Římanům 11:34) Jeho „rozhodnutí“ („rada“) je jeho vlastní a není závislé na názorech nějakého poradního sboru, který by měl napomáhat ke správnému rozsudku a odhodlání. Jeho „rozhodnutí“ je tedy více než jen nějaká rada; vyjadřuje jeho výslovné odhodlání, jeho výnos. O biblickém použití slova „rozhodnutí“ („rada“) říká M’Clintockova a Strongova Cyclopædia, 2. díl, str. 539 (angl.): „Kromě běžného významu tohoto slova ve smyslu ‚poradit se s jinými lidmi‘ je používáno v Písmu pro Boží výnosy, pro nařízení jeho prozřetelnosti.“

26. K jakému účelu Jehova připustil, aby se Babylón stal následovníkem Asýrie ve světové nadvládě?

²⁶ „Rozhodnutí“, o němž všemohoucí, nanejvýš moudrý Bůh sám ‚rozhodl‘, nemůže být zrušeno ani lidmi ani ďábly. Tak  tomu bylo v případě jeho rozhodnutí proti asyrské světové mocnosti. Prokázalo se to i u následující světové mocnosti, novobabylónské velmoci, třetí velmoci biblických dějin. Byla to tato světová mocnost, která jako první zničila Jeruzalém v roce 607 př. n. l. Tímto skutkem se tato velmoc ukázala jako „špatná“, a tak ji Jehova rovněž uchoval pro „zlý den“ v čase, který sám svým výnosem určil. Dříve než povolil Babylónu, aby zničil Jeruzalém a aby se tak pro Boha stal obzvláště špatným, Jehova inspiroval proroka Jeremiáše ke slovům: „Proto slyšte, lidé, Jehovovo rozhodnutí, které vyjádřil proti Babylónu, a jeho myšlenky, které vymyslel proti Chaldejské zemi.“ — Jeremiáš 50:1, 45.

27. Na jaká slova o pádu Babylóna v Izaiášově proroctví narazili Jeremiáš a Daniel při studiu Bible?

²⁷ Tento prorok, Jeremiáš, přežil pod Boží ochranou zničení Jeruzaléma a jeho chrámu babylónskými armádami v roce 607 př. n. l. Nežil však dosti dlouho, aby viděl, jak se potvrdila proroctví proti „špatnému“ Babylónu. Nicméně světská stejně jako biblická historie zaznamenává pád babylónské velmoci, ke kterému došlo v roce 539 př. n. l., ve dnech proroka Daniele. (Daniel, 5. kapitola) Tak byla rovněž potvrzena proroctví mnohem dříve žijícího proroka Izaiáše, který předpověděl nejen pád babylónské světové mocnosti, ale i jméno perského dobyvatele, kterého Bůh použije, aby přivodil pád Babylóna. Když proroci Jeremiáš a Daniel ve svém osobním biblickém studiu zkoumali Izaiášovo proroctví zaznamenané v osmém století př. n. l., nalezli tam napsaná tato slova jejich Boha Jehovy:

„Ten, který říká o Cýrovi: ‚Je mým pastýřem a zcela vykoná všechno, v čem mám potěšení‘; i v tom, že říkám o Jeruzalému: ‚Bude opět vystaven‘, a o chrámu: ‚Bude ti položen základ‘. Tak pravil Jehova svému pomazanému, Cýrovi, jehož pravici jsem uchopil, abych před ním potlačil národy, abych odpásal i boky králů; abych před ním otevřel dvoukřídlové dveře, takže ani brány nebudou zavřeny: ‚Já sám půjdu před tebou, . . . abys poznal, že já jsem Jehova, ten, který tě povolává tvým jménem, Bůh Izraele. Neboť . . . kvůli Izraeli, svému vyvolenému,  jsem tě zavolal dokonce tvým jménem; dal jsem ti čestné jméno, ačkoli jsi mne neznal. Já jsem Jehova, a není nikdo jiný. Kromě mne není žádný Bůh. Pevně tě opásám, ačkoli jsi mne neznal, aby lidé od východu slunce a od jeho západu poznali, že není nikdo kromě mne. Já jsem Jehova, a není nikdo jiný.‘ “

28. Co říká Jehova o Peršanu Cýrovi v další kapitole Izaiášova proroctví?

²⁸ Tato podivuhodná slova můžeme dnes vidět a číst ve Svitku Izaiáše od Mrtvého moře, který byl nalezen v roce 1947 a pochází z druhého století př. n. l. Slova můžeme nalézti v místě, které se dnes běžně označuje jako Izaiáš 44:28 až 45:6. V následující kapitole Bůh mluví o Cýrovi jako ‚o muži, který vykoná mé rozhodnutí‘; spolu s průvodním textem tyto verše zní:

„Pamatujte na to, abyste sebrali odvahu. Přestupníci, vezměte si to k srdci. Pamatujte na první věci před dávnou dobou, že já jsem ten Božský a že není žádný jiný Bůh, ani nikdo jako já; já, který říkám od začátku konečný výsledek a odedávna věci, které nebyly učiněny; já, který říkám: ‚Moje vlastní rozhodnutí obstojí a učiním všechno, co je mým potěšením‘; já, který volám od východu slunce dravého ptáka, ze vzdálené země muže, který má vykonat mé rozhodnutí. Řekl jsem to, také to učiním.“ — Izaiáš 46:8–11.

29, 30. Jak se Jehova držel svého předsevzetí, které vyjádřil v tomto proroctví, a v čem nás to posiluje?

²⁹ Peršan Cýrus Veliký skutečně přišel od východu slunce jako „dravý pták“, neboť Persie leží na východ od Babylóna a je zemí, která je velmi vzdálená od Izraele, země Izaiášovy.

³⁰ Tomuto přirovnání odpovídá skutečnost, že výsostným znakem Cýra Velikého byl zlatý orel, „dravý pták“, kterého Jehova použil jako symbolu pro Cýra samotného. Předsevzetí, které bylo těmito slovy vyjádřeno téměř dvě století předem, nepřineslo neúspěch. Boží „rozhodnutí“ obstálo, Bůh použil Cýra, aby vykonal jeho rozhodnutí proti špatnému Babylónu. Jehova to vyslovil, dal to dokonce zapsat, aby se to mohlo  v budoucnosti číst; a v čase, který k tomu určil, vykonal, co řekl. Vytvořil své předsevzetí vzhledem k Cýrovi, oznámil je prostřednictvím svého proroka a v přesně stanoveném čase uskutečnil podivuhodným způsobem to, co si předsevzal. Tyto historické skutky Boha proroctví posilují naši důvěru, že se jistě zcela splní i všechna ostatní proroctví, v nichž Jehova předložil, co se odhodlal učinit podle svého vlastního „rozhodnutí“.

31. Ve kterém, dosud nesplněném Ezechielově proroctví je popsán určitý útok a kdo na koho útočí?

³¹ To vše se vztahuje i na proroctví, o kterém dějiny ukazují, že se ještě nesplnilo, ale jehož splnění se očividně přiblížilo, takže má přijít v naší generaci. Je to proroctví, které oznámil Ezechiel, současník proroka Jeremiáše. Nalézáme je v třicáté osmé a třicáté deváté kapitole Ezechielovy knihy a hovoří o útoku tajemného „Goga ze země Magog“. Tento Gog zatáhne do svého útoku všechny národy dnešního světa. Světaširý útok bude namířen proti ostatku ctitelů jediného pravého a živého Boha. Tento věrný ostatek byl osvobozen z dnešního Velkého Babylóna a těší se z Boží přízně, takže i když je uprostřed světa, který je znečištěný a zkažený, žije v duchovním ráji. Z jakého důvodu všemohoucí Bůh připustí takový útok na své vlastní ctitele? Sám nám to řekne.

32, 33. Za jakým „účelem“ Bůh připustí, aby Gog zaútočil na jeho ctitele, kteří jsou dnes v duchovním ráji?

³² Ve své odpovědi Bůh symbolicky používá starověkou zemi Izrael a její obyvatele, kteří byli zachráněni z Babylóna, aby znázornil duchovní ráj obnoveného ostatku svých dnešních ctitelů. Ve slovech, která jsou určena tomu Zlému, vůdci mezinárodního útoku na věrný ostatek v duchovním ráji, všemohoucí Bůh zjevuje své předsevzetí, proč připouští tento zlovolný útok:

³³ „Zcela jistě vytáhneš proti mému izraelskému lidu jako oblaka, abys pokryl zemi. Stane se to v konečné části dnů a přivedu tě jistě proti své zemi, aby [nebo: za ‚účelem‘ (hebrejsky: maan)] mne poznaly národy, až se posvětím na tobě, Gogu, před jejich očima.“ — Ezechiel 38:15, 16.

34, 35. Jaký výslovný „účel“ sleduje Bůh, aby posvětil své jméno ve spojitosti s Gogem?

 ³⁴ Jasněji už to nemůže být řečeno. Jehovovým předsevzetím je posvětit se před očima všech národů. V souladu se všemi svými minulými skutky provede i toto nezměnitelné předsevzetí v blízké budoucnosti, během naší generace. Potom Bůh líčí, jaké bázeň vzbuzující prostředky použije ve vítězné bitvě proti Gogovi a jeho mezinárodní pozemské armádě. Nakonec Bůh neselhávajícího předsevzetí říká:

³⁵ „A jistě se prokáži jako velký a posvětím se a učiním se známým před očima mnoha národů, a budou muset poznat, že já jsem Jehova.“ — Ezechiel 38:23.

CO PROTO UČINÍME?

36. Proč bychom se sami sebe měli ptát, zda chceme patřit k národům, které budou muset poznat, kdo je Jehova?

³⁶ Skutečnost, že Bůh dá poznat světským národům, kým je, neznamená, že se národy stanou jeho ctiteli, aby byly odměněny věčným životem. Bude to naopak znamenat věčné zničení národů, které vzdorují Bohu. Je to nešťastný, zhoubný způsob, jak poznat, kdo je pravý Bůh. Ukáže národům, kdo je. Stalo se pro něho nutností, aby jim to ukázal. Zbývá tudíž velká otázka: Chceme být mezi národy, jež budou zanedlouho zavlečeny do útoku, který podnikne velký odpůrce Boha, totiž „Gog ze země Magog“?

37. K čemu nás nabádá Přísloví 19:20, 21, místo abychom doufali, že člověk je schopen zachránit sám sebe?

³⁷ Národy, které usilují o záchranu světa, neberou ve svých plánech zřetel na jediného a pravého Boha, neřídí se jeho předsevzetím, které je jasně zapsáno v jeho psaném Slovu, Svaté bibli. Připadají nám jejich plány dobré? Dáme se jimi přesvědčit? Připojíme se k nim, abychom je podpořili, a tak ukážeme, že věříme v lidskou sebezáchranu? Abychom se správně rozhodli, učiníme moudře, budeme-li uvažovat a vezmeme-li si k srdci to, co říká inspirovaný moudrý muž staré doby v Přísloví 19:20, 21: „Naslouchej radě a přijmi kázeň, aby ses  v budoucnosti stal moudrým. Mnoho plánů [hebrejsky: machašabhoth] je v lidském srdci, ale Jehovova rada obstojí.“ Kéž jsou od nás vzdáleny myšlenky osnovat lidské a národní plány proti Jehovově rozhodnutí.

38. Proč nebudeme zklamáni jako lidé a národy, jestliže vložíme svou důvěru v Jehovu?

³⁸ Proč bychom měli spolu s národy utrpět zklamání a způsobit si věčnou škodu? Důvěřujme celým srdcem Jehovovi. „Neboť on sám řekl, a stalo se; on sám přikázal, a bylo tomu tak. Jehova sám zrušil radu národů; zmařil myšlenky lidí. Rada Jehovova, ta bude trvat na neurčitý čas; myšlenky jeho srdce jsou pro jednu generaci za druhou. Šťastný je národ, jehož Bohem je Jehova, lid, který si vyvolil za své dědictví.“ (Žalm 33:9–12) Již v minulosti se znovu a znovu prokázalo, stejně jako se nepochybně prokáže v blízké budoucnosti, že „neexistuje žádná moudrost ani rozlišovací schopnost ani rada v odporu proti Jehovovi. Kůň, ten je připravován ke dni bitvy, ale záchrana patří Jehovovi.“ — Přísloví 21:30, 31.

39. Jaké předsevzetí má Bůh s lidmi, kteří hledají jeho spravedlnost, a proč?

³⁹ Objektivní pohled na stav, ve kterém se lidstvo nachází, nás přesvědčuje, že potřebujeme záchranu. Jako poctiví lidé si takovou záchranu přejeme. Ta však nikdy nepřijde od člověka. Musíme souhlasit, že „záchrana patří Jehovovi“. Protože „Jehova všechno učinil pro svůj účel, ano i špatného pro zlý den“, jaké má Bůh předsevzetí s těmi, kteří nejsou špatní, ale hledají jeho spravedlnost? Je to nepochybně milující předsevzetí! (Přísloví 16:4) S lidstvem se skutečně počítá v předsevzetí milujícího stvořitele.

40. Jaký cíl si máme zvolit, jestliže chceme dosáhnout věčného života, a proč?

⁴⁰ Stvořitel není bezcílný Bůh. My, jeho tvorové, bychom rovněž neměli být bezcílní. Jaký cíl bychom tedy měli mít? Nuže, uvést své životy do souladu s dobrým předsevzetím Jehovy Boha. Neexistuje žádný vyšší cíl, o který se vyplatí usilovat. Když tak budeme jednat, opravdu někam dospějeme — budeme se těšit z věčného života. Naše životy nebudou prožity nadarmo, protože Boží předsevzetí nikdy neselže. To budeme mít na mysli, když budeme dále zkoumat Boží „věčné předsevzetí“, které Bůh pojal ve spojitosti se svým Pomazaným, Mesiášem.

[Poznámky pod čarou]

[Studijní otázky]

[Nákres na straně 9]

NÁKRES VĚKŮ, ZNÁZORŇUJÍCÍ BOŽÍ PLÁN PŘIVÉST MNOHO SYNŮ KE SLÁVĚ A BOŽÍ PŘEDSEVZETÍ

„s ohledem na správu plností ustanovených časů, aby byly sjednoceny všechny věci pod jednou Hlavou, totiž pod Pomazaným, věci v nebi a věci na zemi — pod ním“. — Efez. 1:10, Diaglott.

„Napiš vidění a udělej je zřetelně na deskách, aby je každý mohl plynně přečíst.“ Abakuk 2:2