Odhalení dalších tajemství o Mesiáši
13. kapitola
Odhalení dalších tajemství o Mesiáši
1, 2. (a) Jak je možno definovat slovo „tajemství“? (b) Jaké předsevzetí ve spojení s Kristem nám Bůh odhalil?
TAJEMSTVÍ může být definováno jako „každá pravda, která zůstává neznámá, dokud ji Bůh nezjeví“. Jsou to „svaté skryté věci“, které jsou Bohem odhaleny v jím určeném čase. (Římanům 16:25, 26) Po dlouhý čas bylo tajemstvím neboli svatou skrytou věcí, kdo bude Mesiášem, „semenem“ Boží nebeské „ženy“. Také Boží předsevzetí s Mesiášem či Kristem bylo dlouho tajemstvím neboli svatou skrytou věcí. Avšak v ustanoveném čase Bůh odhalil neboli již nenechal ve skrytu, že je jeho předsevzetím použít Mesiáše či Krista ve spojení se správou všech věcí, stejně jako bývá určen správce nad všemi záležitostmi domu. Taková správa v zájmu jednoty znamená, že Bůh spojí všechny věci v Mesiáši [Kristu], to je, shromáždí všechno pod vedení Mesiáše neboli Krista. Bylo od Boha laskavé, že to jako Správce odhalil. Čteme:
2 „Tu nám hojně projevil ve vší moudrosti a rozumnosti tím, že nám oznámil svaté skryté věci své vůle. Je to podle jeho zalíbení, které sám v sobě zamýšlel pro správu [vedení jako prostřednictvím nějakého správce] na plné hranici ustanovených časů, totiž opět shromáždit všechny věci v Kristu [Mašíahh], věci v nebesích a věci na zemi. Ano, v něm, s nímž ve spojení jsme také my byli ustanoveni dědici tím, že jsme byli předem určeni podle předsevzetí [řecky: prothesis] toho, který všechno působí podle rady své vůle, abychom sloužili pro chválu jeho slávy, my, kteří jsme první doufali v Krista.“ — Efezským 1:8–12.
3. Co znamená Boží zaslíbení „nové smlouvy“ pro starou smlouvu Zákona a její účel?
3 Bylo to v souladu s Božím předsevzetím, že Mesiáš Ježíš začal klást základ pro sbor, jehož Bohem dosazenou hlavou se měl stát. Jednotliví členové sboru pod Kristem nebyli osobně předem určeni neboli predestinováni, pouze počet členů a jejich křesťanské vlastnosti byly určeny předem. Jak ukázal ve svém učení, Ježíš věděl, že v proroctví u Jeremiáše 31:31–34 bylo předpověděno, že Jehova Bůh uzavře se svým lidem „novou smlouvu“. Proto skončí stará smlouva Zákona, kterou Mojžíš zprostředkoval pro přirozené Židy. Jak je řečeno v Židům 8:13: „[Bůh] svým výrokem ‚nová smlouva‘ učinil tu dřívější zastaralou. A to, co je učiněno zastaralým a co stárne, blíží se k zániku.“ V době Ježíšovy veřejné služby byla Mojžíšova zákonná smlouva více než 1540 let stará. A přece za celou tu dobu nevytvořila „království kněží a svatý národ“. (2. Mojžíšova 19:6) Ani dodnes, za devatenáct set let, přirození Židé, kteří stále ještě myslí, že jsou pod mojžíšovskou zákonnou smlouvou, nevytvořili pro Boha „království kněží a svatý národ“, a od roku 70 n. l. dokonce zmizelo i jejich árónské kněžstvo.
4. Co je možno říci o základu křesťanského sboru a kdy byl teprve založen?
4 Ježíš měl stále na mysli, že izraelský národ byl založen na dvanácti patriarších, dvanácti Jákobových synech. (1. Mojžíšova 49:28) Proto Ježíš vyvolil ze svých učedníků dvanáct mužů, které nazval „apoštoly“ [vyslané] a kteří měli být druhotnými základy sboru, na něm, jako hlavním základu. (Marek 3:14; Lukáš 6:13; Efezským 2:20) Když mluvil o sobě jako o skalním základu, řekl v přítomnosti dvanácti apoštolů: „Na tom skalním masivu postavím svůj sbor a brány hádesu jej nepřemohou.“ (Matouš 16:18) Avšak až do dne své smrti Ježíš uznával izraelský národ za Boží sbor; kázal v jeho synagógách a učil v chrámu v Jeruzalémě. Teprve padesátého dne po jeho vzkříšení z mrtvých byl utvořen sbor, jehož byl hlavou a nejdůležitějším základem. Proč to můžeme říci? Z následujícího rozumného důvodu:
5. Co bylo vylito o svátku týdnů a na koho? Jaké vysvětlení o tom podal Petr?
5 O slavnosti šavuot neboli o letnicích byl ve splnění Joele 2:28, 29 vylit Boží svatý duch. Na koho? Na izraelský národ, který v Jeruzalémě slavil svátek týdnů [šavuot]? Ne, na 120 věrných učedníků Ježíše Krista, kteří byli shromážděni v jedné hořejší místnosti v Jeruzalémě. Jako viditelný a slyšitelný důkaz vznášely se nad jejich hlavami „jazyky, jakoby z ohně“, a oni začali mluvit jazyky, které nebyly jejich mateřštinou. Apoštol Petr vysvětlil tisícům udivených Židů, kteří se shromáždili, že nastalo splnění Joele 2:28, 29 o vylití Božího ducha a pak dodal:
„Toho Ježíše Bůh vzkřísil, a my všichni jsme svědky této skutečnosti. Protože byl tedy vyvýšen k Boží pravici a dostal od Otce zaslíbeného svatého ducha, vylil to, co vidíte a slyšíte. David skutečně nevystoupil do nebe, ale on sám říká: ‚Jehova řekl mému Pánu: „Seď po mé pravici, dokud nepoložím tvé nepřátele jako podnož pro tvé nohy.“ ‘ Proto ať celý izraelský dům s jistotou pozná, že jej Bůh učinil i Pánem i Kristem [Mašíahh], toho Ježíše, kterého jste vy přibili na kůl.“ — Skutky 2:1–36.
6. (a) Co znamenalo Ježíšovo vylití ducha pro jeho učedníky? (b) Co to znamenalo pro izraelský národ a jeho smlouvu Zákona?
6 Tím, že Ježíš vylil svatého ducha od Boha na své věrné učedníky, pomazal je svatým duchem a založil svůj sbor. Co to nyní znamenalo pro izraelský národ, který Mesiáše neboli Krista přivedl na kůl? Znamenalo to, že již nebyl sborem Jehovy Boha. Znamenalo to, že jejich stará smlouva Zákona zmizela. Byla zrušena, protože ji Bůh jakoby sám přibil na kůl, na němž visel Ježíš Kristus v den pasach jako prokletý za izraelský národ. (Kolossenským 2:13, 14; Galatským 3:13) Kdyby Židé, kteří se narodili pod smlouvou Zákona, byli uznali Božího Syna jako obětovaného Mesiáše, mohli být zproštěni kletby zákonné smlouvy a přijmout požehnání Jehovy Boha. — Skutky 3:25, 26.
7.Co Ježíš nyní zprostředkoval pomocí své krve a jaké postavení zaujal tělesný izraelský národ?
7 Kromě toho, když Ježíš Kristus předložil svému nebeskému Otci zásluhu neboli cenu své lidské krve, potvrdil novou smlouvu, která byla slíbena u Jeremiáše 31:31–34. Jako Mojžíš zprostředkoval starou smlouvu Zákona krví pouhých zvířecích obětí, tak nyní Ježíš Kristus v Boží přítomnosti zprostředkoval novou smlouvu svou vlastní obětní krví. Také v tomto ohledu byl Ježíš prorokem podobným Mojžíšovi. (5. Mojžíšova 18:15–18) Nová smlouva nahradila starou smlouvu Zákona a tělesný izraelský národ pod touto novou smlouvou nebyl. Proto již nebyl izraelský národ sborem Jehovy Boha, již nebyl „Izrael Boží“. Všichni přirození Židé, narození po zrušení smlouvy Zákona, již nikdy pod ní nebyli, i když jejich rabíni to snad tvrdili.
8. Jaký „Izrael“ vznikl v den letnic a jak Petr ukázal rozdíl mezi ním a přirozeným Izraelem?
8 Dnem letnic roku 33 n. l. vznikl duchovní „Izrael Boží“, který byl postaven na Ježíši Mesiáši jako na skalním základě. Galatským 6:15, 16 říká: „Proto ani obřízka není nic, ani neobřízka, ale nové stvoření je něco. A nade všemi, kteří chtějí řádně chodit podle tohoto pravidla chování, nad těmi ať je pokoj a milosrdenství, i nad Izraelem Božím.“ Apoštol Petr ukázal rozdíl mezi tímto národem a národem, který zavrhl Ježíše Mesiáše, když napsal Mesiášovým učedníkům: „Ale vy jste ‚vyvolený rod, královské kněžstvo, svatý národ, lid pro zvláštní vlastnictví, abyste široko daleko oznamovali znamenitosti‘ toho, který vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla.“ — 1. Petra 2:8, 9.
9. Jakou novou večeři, kterou měli slavit jeho učedníci, ustanovil Ježíš a o jaké smlouvě mluvil?
9 Poněvadž duchovní „Izrael Boží“ není pod starou mojžíšovskou smlouvou Zákona, neslaví výroční pasach. Po skončení posledního pasach, který Ježíš slavil se svými apoštoly v Jeruzalémě, Ježíš vzal nekvašený chléb a pohár vína a ustanovil novou výroční večeři pro své následovníky na památku své smrti jako Božího Beránka a jako prostředníka nové smlouvy. Když požehnal poháru vína, řekl svým věrným apoštolům: „Pijte z něho vy všichni, neboť to znamená mou ‚krev smlouvy‘, která má být prolita ve prospěch mnohých na odpuštění hříchů.“ (Matouš 26:27, 28; srovnej 2. Mojžíšovu 24:8) Avšak o jaké smlouvě Ježíš mluvil? Lukášova zpráva o Ježíšových slovech nám říká: „Tento kalich znamená novou smlouvu mocí mé krve, která má být vylita za vás.“ — Lukáš 22:20; 1. Korintským 11:20–26.
10. Jaký byl rozdíl mezi touto smlouvou a tou, kterou zprostředkoval Mojžíš, a proč nebyli jistí přirození, obřezaní Židé přijati do nové smlouvy?
10 Byla to „nová smlouva“ předpověděná u Jeremiáše 31:31–34, která měla být potvrzena Ježíšovou krví a měla způsobit, že Bůh odpouští hříchy těm, kteří byli přijati do nové smlouvy. Ježíš potvrdil novou smlouvu, když předložil cenu neboli zásluhu své krve Jehovovi Bohu po svém vstoupení do nebe. Tím se stal prostředníkem nové smlouvy, která byla lepší než smlouva, jejímž prostředníkem byl Mojžíš v roce 1513 př. n. l. na hoře Sinaj. (Židům 8:6–13; 9:15–20; 12:24; 13:20; 1. Timoteovi 2:5, 6) Přirození, obřezaní Židé, kteří odmítli uznat Ježíše jako Mesiáše, nemohli být přijati do nové smlouvy, a proto se nestali částí duchovního „Izraele Božího“.
11. Co řekl Ježíš při nové večeři svým apoštolům o království a jaké tím dal ujištění o nové smlouvě?
11 Když Ježíš dal svým apoštolům pít z poháru vína, který představoval jeho krev, jež měla být použita pro novou smlouvu, mluvil s nimi dále a řekl: „Vy to však jste, kteří jste se mnou vytrvali v mých zkouškách; a já s vámi činím smlouvu, jako můj Otec učinil smlouvu se mnou, o království, abyste jedli a pili u mého stolu v mém království a seděli na trůnech a soudili dvanáct kmenů Izraele.“ (Lukáš 22:28–30) To bylo ujištění, že novou smlouvou, která byla potvrzena Ježíšovou krví, se podaří vytvořit „království kněží a svatý národ“. Věrní členové duchovního „Izraele Božího“, kteří byli přijati do nové smlouvy, budou se podílet s Ježíšem Kristem na nebeském království, které bude vládnout nad větším územím, než bylo pozemské území krále Davida. Budou též sloužit jako nižší kněží Pána Ježíše Krista, který má být učiněn „knězem na neurčitý čas podle způsobu Melchisedechova“. — Žalm 110:4.
TAJEMSTVÍ ABRAHÁMOVA „SEMENE“ ODHALENO
12. Jaké tajemství o Abrahámově „semeni“ bylo odhaleno o letnicích roku 33 n. l. a jaké „semeno“ to mělo být?
12 Od roku 1943 př. n. l., kdy Bůh dal patriarchovi Abrahámovi zaslíbení smlouvy, bylo tajemstvím, z koho se bude skládat slíbené Abrahámovo „semeno“, kterým si mají žehnat všechny rodiny země. (1. Mojžíšova 12:1–3) O letnicích roku 33 n. l. bylo toto tajemství odhaleno. „Semeno“ neměl přirozeně tvořit pouze Ježíš Mesiáš, protože Bůh slíbil Abrahámovi, že jeho semeno bude jako hvězdy nebes a jako zrnka písku na břehu moře. Přirozený, obřezaný Izrael se takovým stal; pravé Abrahámovo semeno se však nemělo skládat z tělesných Izraelitů, ale z duchovních izraelitů, kteří byli zplozeni Božím duchem a stali se Božími duchovními syny s nadějí nebeského dědictví. Bůh je větší Abrahám; to jméno znamená „otec množství“.
13. Komu byla o letnicích dána příležitost stát se částí duchovního Abrahámova „semene“ a jak dlouho jim byla dávána výlučná příležitost a proč?
13 Avšak přirození Izraelité přece dostali první příležitost, aby se stali členy duchovního Abrahámova „semene“. O letnicích roku 33 n. l. byli to přirození, obřezaní Židé, přirození potomci Abraháma, kteří byli zplozeni Božím svatým duchem za Boží syny a přijati do nové smlouvy. Tím se stal Jehova Bůh vzhledem k tomuto duchovnímu „semenu“ větším Abrahámem. Ačkoli se izraelský národ podílel na odříznutí Mesiáše od života v polovině ‚sedmdesátého týdne roků‘ [který trval od roku 29 do roku 36 n. l.], přece mu Jehova Bůh dále prokazoval svou přízeň po druhou polovinu tohoto sedmdesátého týdne roků, a to pro svou smlouvu s Abrahámem, jehož tělesnými potomky Izraelité byli. (Daniel 9:24–27) Příležitost stát se Abrahámovým duchovním „semenem“ byla až do konce sedmdesátého týdne poskytována především jim.
14. Jak poukázal Petr v jeruzalémském chrámu na toto laskavé opatření pro přirozené semeno Abrahámovo?
14 Několik dní po letnicích poukázal apoštol Petr na toto laskavé Boží opatření, když řekl v jeruzalémském chrámu k židovskému zástupu: „A vskutku, všichni proroci od Samuele počínaje a ti, kteří nastoupili po něm, jakož i mnozí, kteří mluvili, rovněž jasně ohlašovali tyto dny. Vy jste synové proroků a smlouvy, kterou Bůh uzavřel s vašimi předky, když řekl Abrahámovi: ‚A ve tvém semeni budou požehnány všechny rodiny země.‘ Vám nejprve poslal Bůh svého služebníka, když jej vzkřísil, aby vám požehnal tím, že každého z vás odvrátí od jeho špatných skutků.“ — Skutky 3:24–26.
15. Komu nejprve přišlo požehnání Abrahámova „semene“ a jak byli oni požehnaní osvobozeni z otroctví?
15 O několik let později napsal dřívější farizeus, který býval velmi horlivý pro židovské tradice:
„Kristus [Mašíahh] nás vyplacením osvobodil z kletby Zákona tím, že se stal kletbou místo nás, neboť je psáno: ‚Prokletý je každý, kdo je pověšen na kůle.‘ Tak mělo Abrahámovo požehnání přijít skrze Ježíše Krista všem národům, abychom mohli skrze svou víru dostat slíbeného ducha.“
„Ale když se naplnil vymezený čas, Bůh vyslal svého Syna, který se narodil z ženy, a přišel, aby byl pod zákonem, aby vyplacením osvobodil ty, kteří byli pod zákonem, abychom opět my mohli obdržet přijetí za syny. Protože jste tedy synové, poslal Bůh ducha svého Syna do našich srdcí, a ten provolává: ‚Abba, Otče!‘ A tak tedy již nejsi otrok, ale syn, a jestliže syn, pak také dědic skrze Boha.“ — Galatským 3:13, 14; 4:4–7.
16. Spočívá příslušnost k duchovnímu Abrahámovu „semeni“ na tělesném příbuzenství nebo na čem?
16 Podle vysvětlení pisatele uvedených slov, apoštola Pavla, nespočívá příslušnost k „Abrahámovu semeni“ na tělesném příbuzenství s Abrahámem, ale na podobné víře, jakou projevoval Abrahám. Apoštol Pavel napsal: „Jistě víte, že ti, kteří lpí na víře, jsou synové Abrahámovi. A Písmo, které předvídalo, že Bůh prohlásí lidi z národů za spravedlivé pro víru, ohlásilo Abrahámovi předem dobré poselství, totiž: ‚Tvým prostřednictvím budou požehnány všechny národy.‘ Všichni jste ve skutečnosti Božími syny skrze svou víru v Krista Ježíše. Neboť vy všichni, kteří jste byli pokřtěni v Krista, Krista jste oblékli. Není Žid ani Řek, není ani otrok ani svobodný, není ani muž ani žena; neboť vy všichni jste jednou osobou ve spojení s Kristem Ježíšem. Nadto, patříte-li Kristu, jste skutečně Abrahámovo semeno, dědici vzhledem k slibu.“ — Galatským 3:7, 8, 26–29; 1. Mojžíšova 12:3.
TAJEMSTVÍ ODHALENÉ O GENERACE POZDĚJI
17. Kolik Židů mělo víru jako Abrahám a využilo ‚sedmdesátého týdne roků‘, kdy jim byla prokazována Boží přízeň?
17 Ne všichni tělesní Abrahámovi potomci měli takovou víru, jakou měl on, a pro kterou byl označen za spravedlivého a nazván Božím „přítelem“ ještě dříve, než byl obřezán. (1. Mojžíšova 15:6; Římanům 4:9–12; Jakub 2:21–23) Nebylo tedy mnoho přirozených Židů, kteří využili ‚sedmdesátý týden roků‘, během kterého působila abrahámovská smlouva ve prospěch tělesných potomků Abraháma, Izáka a Jákoba. (Daniel 9:27) Jen malý ostatek to učinil. Poslední počet Židů v Jeruzalémě, kteří uznali Ježíše jako Mesiáše dříve, než skončil v roce 36 n. l. ‚sedmdesátý týden roků‘, byl podle Skutků apoštolů 4:4 asi pět tisíc.
18. Jak velký měl být podle Božího předsevzetí počet duchovních izraelitů a jaké otázky proto vznikly na konci ‚sedmdesátého týdne‘?
18 Bůh však předurčil daleko větší počet pro své „království kněží a svatý národ“, který měl být vytvořen novou smlouvou. Přesný počet, který si předsevzal, zjevil teprve po tom, co byl Jeruzalém v roce 70 n. l. zbořen, a sice až na konci století. Tehdy odhalil ještě žijícímu, starému apoštolu Janovi, že podle jeho předsevzetí bude 144 000 vyvolených duchovních izraelitů. (Zjevení 7:4–8; 14:1–3) Když na podzim roku 36 n. l. skončil ‚sedmdesátý týden‘, počet Židů, kteří uznali Ježíše jako Mesiáše a kteří byli pokřtěni svatým duchem, byl zřejmě mnohem menší než 144 000. Co dál? Selhalo Boží předsevzetí? Nebo jaký překvapující krok nyní Bůh učiní, aby jeho „věčné předsevzetí“ s Kristem neselhalo?
19. Co Bůh nyní zjevil o sboru pokřtěných věřících pod Mesiášem Ježíšem jako hlavou?
19 Až do podzimu roku 36 n. l. sbor pokřtěných následovníků Mesiáše Ježíše se skládal výhradně z přirozených Židů, obřezaných Samaritánů a z dalších, kteří se stali obřezanými proselyty židovské víry. (Skutky 2:10; 8:1 až 9:30; 11:19) Zbytek lidstva byli nevěřící „bez Krista, odcizeni izraelskému státu a cizinci vůči smlouvám zaslíbení“ a neměli „žádnou naději“ a byli „bez Boha ve světě“. (Efezským 2:11, 12) Nyní bylo něco zjeveno: Sbor věřících pod Mesiášem Ježíšem jako jejich hlavou se již neměl skládat výlučně z přirozených Židů a proselytů. Od nynějška měli být přijímáni do sboru Mesiášových následovníků také neobřezaní věřící, lidé, kteří byli stejně neobřezaní jako byl Abrahám, když jej Bůh povolal, pak s ním učinil smlouvu a pro jeho víru jej ospravedlnil, aby se stal jeho přítelem. Tito přijatí Nežidé měli také víru.
20. (a) Co již nemělo být přehradou mezi Židy a Nežidy? (b) Ke komu Bůh obrátil s přízní svou pozornost?
20 Uprostřed ‚sedmdesátého týdne‘ v roce 33 n. l. Bůh zrušil mojžíšovskou smlouvu Zákona a zasvětil lepší „novou smlouvu“ s duchovním izraelem. A tak stará smlouva Zákona již neměla být přehradou mezi Židy a pohany. Cesta tedy byla uvolněna, jak je vysvětleno v Efezským 2:13–18, a Jehova Bůh obrátil s přízní svou pozornost k pohanským neobřezaným národům, „aby z nich vybral lid pro své jméno“. — Skutky 15:14; Amos 9:11, 12.
21. Ke komu poslal Bůh svého anděla a co onen člověk udělal?
21 Na konci sedmdesátého týdne roků Jehova Bůh poslal svého anděla. Ke komu? K neobřezanému pohanu v hlavním městě římského místodržitele nad judskou provincií. Tímto Nežidem byl Kornelius, centurio římského útvaru, ale „Bohu oddaný muž, který se s celou svou domácností bál Boha, a ten dával lidu z milosrdenství mnoho darů a neustále úpěnlivě prosil Boha“. Korneliovi bylo řečeno, aby poslal na jih do přímořského města Joppe a dal odtud přivést Šimona Petra. Šimon Petr přišel se třemi muži, kteří pro něj byli vysláni, protože byl vybídnut, aby s nimi šel a přestal „nazývat nečistým to, co Bůh očistil“.
22. O čem kázal Petr shromážděným v domě pohana a co řekl o odpuštění hříchů?
22 Šimon Petr tedy potlačil svůj předsudek proti vstupu do pohanského domu a šel do Korneliova domova v Césareji. Na pozvání tohoto Nežida kázal jemu a těm, které Kornelius shromáždil do svého domu, aby slyšeli apoštola Petra. Petr jim kázal o Mesiáši, kterého Bůh poslal Izraeli. Pak pokračoval: „Také nám přikázal, abychom kázali lidu a vydali důkladné svědectví, že on je tím, jehož Bůh pověřil, aby byl soudcem živých a mrtvých. O něm svědčí všichni proroci, že každý, kdo v něho uvěří, obdrží odpuštění hříchů skrze jeho jméno.“ — Skutky 10:1–43; 11:4–14.
23. Po jakém zázraku přikázal Petr, aby jeho posluchači byli pokřtěni, a ve jménu koho měli být pokřtěni?
23 Tato slova stačila Korneliovi a těm, kteří s ním naslouchali. Kromě toho Bůh četl v jejich srdcích a jednal. Čteme:
„Zatímco Petr ještě mluvil o těchto věcech, padl svatý duch na všechny, kteří slyšeli to slovo. A věrní, kteří přišli s Petrem [šest obřezaných židovských věřících] a byli z obřezaných, žasli, že volný dar svatého ducha byl vylit též na lidi z národů. Neboť je slyšeli mluvit jazyky a oslavovat Boha. Pak Petr odpověděl: ‚Může někdo zakázat vodu, aby nebyli pokřtěni ti, kdož obdrželi svatého ducha jako my?‘ A přikázal, aby byli pokřtěni ve jménu Ježíše Krista. Pak jej žádali, aby několik dní zůstal.“ — Skutky 10:44–48; 11:1–17.
24. Jak reagovali Židé v Jeruzalémě, když slyšeli Petrovo vysvětlení?
24 Později, po svém návratu do Jeruzaléma, Petr vysvětlil obřezaným židovským věřícím své jednání slovy: „Dal-li jim Bůh týž volný dar, jaký dal i nám, kteří jsme uvěřili v Pána Ježíše, kdo jsem já, abych v tom mohl zabránit Bohu?“ Měli bychom dnes být jako ti, kteří tehdy slyšeli Petrovo vysvětlování: „Když tedy slyšeli tyto věci, upokojili se, oslavovali Boha a řekli: ‚Nuže, Bůh tedy poskytl pokání vedoucí k životu i lidem z národů.‘ “ —Skutky 11:17, 18.
25. Který příkaz vzkříšeného Ježíše pak poslouchali obřezaní židovští věřící?
25 Od té doby neomezovali apoštolové a jejich židovští spoluvěřící svou činnost pouze na Židy a proselyty, ale dělali to, co jim přikázal vzkříšený Ježíš: „Jděte proto a čiňte učedníky“ — z koho? — „z lidí všech národů, křtěte je ve jménu Otce i Syna i svatého ducha a učte je zachovávat všechno, co jsem vám přikázal. A hle, já jsem s vámi po všechny dny až do skonávání systému věcí.“ — Matouš 28:19, 20.
26. Který apoštol zvlášť psal o Božím tajemství s ohledem na věřící Nežidy?
26 Dříve než byl obrácen Kornelius, aby se stal Mesiášovým učedníkem, byl obrácen Saul z Tarsu, jenž pronásledoval z důvodu svědomí Židy, kteří uvěřili v Mesiáše. Okamžitě začal kázat dalším obřezaným Židům a ukazoval jim z inspirovaných Hebrejských písem, že tento Ježíš, syn Davidův, je předpověděný Mesiáš neboli Kristus. Během času obdržel postavení apoštola, nazýval se Pavel a byl učiněn „apoštolem pro národy“. Psal zvlášť o podivuhodném tajemství neboli „svatých skrytých věcech“, které Bůh zjevil v roce 36 n. l., když dovolil věřícím pohanům, aby se stali Kristovými učedníky a členy „Abrahámova semene“ — Římanům 11:13.
27. Jaké velkolepé „svaté skryté věci“ Pavel oznamoval mezi pohanskými národy?
27 Pavel například psal o rysech mesiášského sboru, které byly dlouho tajemstvím: „Stal jsem se služebníkem tohoto sboru podle správcovství od Boha, které mi bylo dáno ve vašem vlastním zájmu, abych plně kázal Boží slovo, svaté skryté věci [neboli tajemství], které byly skryty před minulými systémy věcí a před minulými generacemi. Nyní však byly zjeveny jeho svatým, jimž Bůh podle svého zalíbení dal poznat, jaké je slavné bohatství těchto svatých skrytých věcí mezi národy. Je to Kristus ve spojení s vámi, naděje na jeho slávu.“ (Kolossenským 1:25–27) Jaké velkolepé „svaté skryté věci“ byly objasněny po tak dlouhém časovém období! Věřícím z pohanských národů má být dána nebeská „naděje“ a budou oslaveni s Mesiášem, Kristem! Byla to vskutku čest a přednost být služebníkem sboru s takovou nadějí!
28, 29. (a) S kým bylo ve spojení Boží předsevzetí, které zahrnovalo milující zájem o nežidovské věřící? (b) Co napsal Pavel o „věčném předsevzetí“, čímž vyjádřil své ocenění pro úděl, který sám dostal?
28 Pomysleme jen, kolik je milujícího zájmu ve vznešeném předsevzetí, které Bůh pojal ve spojení se svým Mesiášem, že i nežidovští věřící budou učiněni částí duchovního Abrahámova „semene“ pro požehnání celého lidstva. Jak je obdivuhodné, že se milující Bůh držel velkorysosti své vůle, protože je součástí jeho „věčného předsevzetí“! Apoštol Pavel vyjádřil své ocenění pro úděl, který sám dostal od Boha, slovy:
29 „Mně, menšímu nežli je nejmenší ze všech svatých, byla dána tato nezasloužená laskavost, abych ohlašoval národům dobré poselství o Kristově nevystižitelném bohatství a aby lidé viděli, jak jsou spravovány „svaté skryté věci“, jež byly od neurčité minulosti skryty v Bohu, který stvořil všechny věci. Bylo to [tento postup] proto, aby nyní byla vládám a mocem v nebeských místech oznámena prostřednictvím sboru velmi rozmanitá Boží moudrost, podle věčného předsevzetí [řecky: prothesis], které vytvořil ve spojitosti s Kristem, s Ježíšem, naším Pánem.“ — Efezským 3:8–11.
30. (a) Jak postupoval Bůh, aby oznámil svou „velmi rozmanitou moudrost“ podle svého „věčného předsevzetí“? (b) Proč jsme velmi poctěni, že žijeme v této době?
30 Bůh postupoval se svými „svatými skrytými věcmi“ tak, že „podle věčného předsevzetí, které vytvořil ve spojitosti s Kristem, s Ježíšem“, nyní, v této době oznámil vládám a mocem v nebeských místech „velmi rozmanitou Boží moudrost“ tím, že jako příklad vytvořil křesťanský sbor. Nejsme tudíž velmi poctěni, že žijeme v době, kdy je porozuměno Božím „svatým skrytým věcem“ podle jeho „věčného předsevzetí“? Pavel říká:
„V jiných generacích nebyly tyto skryté věci oznámeny lidským synům tak, jak to bylo nyní zjeveno duchem jeho svatým apoštolům a prorokům, že totiž lidé z národů mají být spoludědici a údy téhož těla a účastníky slibu spolu s námi ve spojení s Kristem Ježíšem prostřednictvím dobrého poselství.“ — Efezským 3:5, 6.
31, 32. (a) Kdo se v předkřesťanské době zajímal o to, aby porozuměl těmto věcem? (b) Z koho se tedy má skládat Kristovo „tělo“?
31 Proroci předkřesťanské doby i andělé se zajímali, jak tyto „svaté skryté věci“ budou Jehovou Bohem uskutečněny.
„Právě na tuto záchranu se pilně vyptávali a pečlivě ji zkoumali proroci, kteří prorokovali o nezasloužené laskavosti, jež byla míněna pro vás. Neustále zkoumali, jaké zvláštní období nebo jaký druh období jim duch, který je v nich, naznačoval vzhledem ke Kristu, když předem svědčil o utrpeních pro Krista a o slávě, která po nich má následovat. Bylo jim zjeveno, že nesloužili sami sobě, ale vám, a to tím, co vám nyní bylo oznámeno prostřednictvím těch, kteří vám hlásají dobré poselství se svatým duchem seslaným Právě do těch věcí touží nahlédnout andělé.“ — 1. Petra 1:10–12.
32 V Bohem ustanoveném čase bylo tedy zjeveno, že celkový počet členů Kristova „těla“ se bude skládat jak z Nežidů, tak Židů. Boží „Věčné předsevzetí“, jak bylo vysloveno původně v zahradě Eden, počítalo s tímto sborem, který měl mít jako svou hlavu Mesiáše. V něm byli sjednoceni Židé i pohané.
[Studijní otázky]
