12. kapitola

Oslavení Mesiáše

1. Co předpověděl prorok Izaiáš (53:7–12) pod Jehovovou inspirací o tom, co má předcházet oslavení Mesiáše?

PŘED oslavením musí přijít utrpení! To měl zakusit Boží mesiášský „služebník“. Bůh předpověděl, že je to božské předsevzetí s Mesiášem, když inspiroval svého proroka Izaiáše, který žil v osmém století př. n. l., aby řekl:

„Byl tvrdě sužován a připustil, aby byl soužen; a přece neotvíral ústa. Byl veden právě tak, jako ovce na porážku; a stejně jako ovce oněměla před těmi, kteří ji stříhají, také on neotevřel ústa. . . Proto mu dám podíl s mnohými a bude se s mocnými dělit o kořist, protože vylil svou duši až na smrt a byl počítán k přestupníkům; a on sám nesl hřích mnohých a začal působit jako prostředník pro přestupníky.“ — Izaiáš 53:7–12; Skutky 8:32–35.

2. Které poselství začal Ježíš kázat, když uslyšel, že Jan byl uvězněn?

² I předchůdce Mesiáše musel trpět pro svou věrnost k Božímu zákonu. Když přivedl k Ježíšovi mnoho pokřtěných učedníků, byl uvězněn oblastním vládcem v Galileji Herodem Antipou, synem Herodesa Velikého, a později při slavnosti Herodesových narozenin byl sťat. (Matouš 14:1–12) Když Ježíš slyšel o Janově zatčení a uvěznění, převzal Janovo poselství. „Od té doby Ježíš začal kázat a říkat: ‚Čiňte pokání, neboť se přiblížilo nebeské království.‘ “ — Matouš 4:12–17.

3. Co si zvolil Mojžíš, pro co musel trpět, a jak se to podobalo zážitkům Ježíše Krista?

³ Stejně jako Jan Křtitel, ani Ježíš nekázal pozemské království Makkabejských, jehož opětné zřízení si přálo mnoho Židů. Kázal „nebeské království“, Boží království, které mělo vztah ke starověkému králi Davidovi. Ve svém utrpení nebyl jiný než prorok Mojžíš. O Mojžíšově silné víře čteme v Židům  11:25, 26: „Raději si zvolil, aby s ním bylo špatně zacházeno spolu s Božím lidem, než aby měl dočasný požitek z hříchu, protože pohanění Kristovo pokládal za větší bohatství než egyptské poklady; neboť upřeně hleděl vstříc vyplacení odměny.“ Protože Mesiáš měl být prorokem podobným Mojžíšovi a Mojžíš trpěl před i po svém jmenování [pomazání] za Jehovova proroka, bylo přirozené, že Mesiáš Ježíš musel také trpět. Ano, jeho utrpení mělo být větší než Mojžíšovo. — 5. Mojžíšova 18:15.

4. Ve jménu koho přišel Mojžíš ke svému lidu a jakou podobnost vidíme u Ježíše Krista?

⁴ Ve jménu všemohoucího Boha Jehovy byl Mojžíš poslán zpět do Egypta, aby vyvedl svůj lid z otroctví. (2. Mojžíšova 3:13–15; 5:22, 23) Stejně jako Mojžíš, narazil na odpor i jeho protiobraz v prvním století. Ježíš řekl těm, kteří v něj neuvěřili jako v Bohem poslaného Mesiáše:

„Přišel jsem ve jménu svého Otce, ale nepřijímáte mne; kdyby přišel někdo jiný ve svém vlastním jménu, toho byste přijali. Jak můžete věřit, když přijímáte slávu jeden od druhého a nehledáte slávu, která pochází od jediného Boha? Nemyslete si, že vás budu obviňovat u Otce; je někdo, kdo vás obviňuje, Mojžíš, v něhož jste vložili svou naději. Vskutku, kdybyste věřili Mojžíšovi, věřili byste mně, protože ten o mně psal. Ale jestliže nevěříte jeho spisům, jak uvěříte mým výrokům?“ — Jan 5:43–47.

5. Proč měli Židé uvěřit, že Ježíš přišel ve jménu svého nebeského Otce, a kdy vyjádřil zástup lidí, že tomu věří?

⁵ Povšimněme si, jak Ježíš odpověděl těm, kteří jej neuznali jako Mesiáše a kteří mu řekli: „Jak dlouho budeš držet naše duše v napjatém očekávání? Jsi-li ten Kristus [Mašíahh], pověz nám to otevřeně.“ Ježíš je vyzval, aby za něj nechali mluvit jeho mesiášské skutky: „Řekl jsem vám, a přece nevěříte. Skutky, které dělám ve jménu svého Otce, ty o mně vydávají svědectví. Ale vy nevěříte, protože nejste žádná z mých ovcí. Mé ovce naslouchají mému hlasu a já je znám a ony mne následují.“  (Jan 10:24–27) Avšak byli někteří Židé, kteří věřili, že Ježíš přišel ve jménu svého nebeského Otce. Proto když pět dní před pasach roku 33 n. l. Ježíš ve splnění Zachariášova proroctví 9:9 vjel na oslu do Jeruzaléma, byl pozdravován zástupem lidí, kteří volali: „Prosíme zachraň! Požehnaný, kdo přichází v Jehovově jménu, ano, izraelský král!“ — Jan 12:1, 12, 13; Matouš 21:4–9; Marek 11:7–11; Lukáš 19:35–38; Žalm 118:26.

6. Ve jménu koho bděl Ježíš nad svými věrnými apoštoly?

⁶ Nakonec, v noci pasach, když Ježíš oslavil se svými věrnými učedníky neboli apoštoly pasach, modlil se k Jehovovi a řekl:

„Učinil jsem tvé jméno zjevné lidem, které jsi mi dal ze světa. Byli tvoji a dal jsi je mně a zachovali tvé jméno . . . Svatý Otče, bdi pro své vlastní jméno nad těmi, které jsi mi dal, aby byli jedno, stejně jako jsme my. Když jsem byl s nimi, bděl jsem nad nimi pro tvé vlastní jméno, které jsi mi dal; a chránil jsem je.“ — Jan 17:6, 11, 12.

Tak byl Ježíš prorokem podobným Mojžíšovi, protože přišel v Jehovově jménu.

BYLO MOŽNO JEJ POZNAT TAKÉ PRO ZÁZRAKY A PROROCTVÍ

7. Proč konal Mojžíš znamení před Egypťany a Izraelity a v jakém početním poměru byla jeho znamení ke znamením, která vykonal Mesiáš?

⁷ Jak Izraelitům, tak Egypťanům prorok Mojžíš dokázal mnohými zázraky, že přišel ve jménu jediného živého a pravého Boha. Byla to „znamení“ daná Jehovou Bohem, která sloužila jako důkaz, že Bůh poslal Mojžíše. (2. Mojžíšova 4:1–30; 7:1–3; 8:22, 23; 10:1, 2; 5. Mojžíšova 34:10, 11) Izraelité staré doby nevyžadovali od Mojžíše „znamení z nebe“, a proto bylo podivné, že Izraelité prvního století n. l. žádali od Ježíše takové znamení. (Matouš 16:1–4) Není hanbou říci, že Mojžíšem způsobená nadpřirozená znamení byla co do počtu daleko překročena znameními, která způsobil Ježíš jako důkaz toho, že je Mesiášem.

8. Které bylo první Ježíšovo „znamení“ a jaký účinek měla „znamení“ na jeho učedníky a Nikodema?

 ⁸ Na rozdíl od Mojžíše, neproměnil Ježíš vodu v krev, ale proměnil vodu v nejlepší víno, když došla zásoba při svatební hostině v Káni v Galileji. To byl však teprve začátek, protože u Jana 2:11 čteme: „Ježíš to vykonal v Káni Galilejské jako začátek svých znamení a zjevil svou slávu; a jeho učedníci v něj uvěřili.“ O pasach roku 30 n. l. nám zpráva říká: „Když však byl v Jeruzalémě při slavnosti pasach, mnoho lidí uvěřilo v jeho jméno, když viděli znamení, která prováděl.“ (Jan 2:23) Na příklad farizeus Nikodem, představený Židů a člen sanhedrinu v Jeruzalémě, navštívil Ježíše v noci a řekl: „Rabbi, víme, že jsi přišel jako učitel od Boha, neboť nikdo nemůže činit tato znamení, jež ty činíš, ledaže Bůh je s ním.“ — Jan 3:1, 2; 7:50, 51; 19:39, 40.

9. Jakého druhu byly Ježíšovy zázraky ve srovnání s Mojžíšovými?

⁹ Léčil Mojžíš malomocné? Ježíš uzdravil v izraelské zemi mnoho malomocných. Rozdělil Mojžíš vody Rudého moře, aby byl jeho lid zachráněn? Ježíš kráčel po vodách Galilejského moře a uklidnil vody za nebezpečné bouřky. Čtyřicet let žili Izraelité z manny, kterou dostávali v pustině z nebe, a pak zemřeli. Ježíš opatřil mannu z nebe obětí své dokonalé lidské podstaty, aby všichni, kteří z ní budou ve víře jíst, mohli žít navždy. (Jan 6:48–51) Mojžíš neuzdravoval všechny případy nemocí a vad, jako je uzdravoval Ježíš. Mojžíš nikdy nikoho nevzkřísil z mrtvých. Ježíš vzkřísil více osob z mrtvých než proroci Eliáš a Elizeus; mezi nimi byl i Lazar z Betanie, který byl čtyři dny mrtev a pohřben. (Jan 11:1–45; 12:1–9) I Ježíšovi nepřátelé museli přiznat, že činil mnoho znamení, protože řekli: „Co máme dělat, když ten člověk provádí mnoho znamení? Necháme-li ho jen tak, všichni v něj uvěří a Římané přijdou a odejmou jak naše místo, tak náš národ.“ — Jan 11:46–48; 12:37.

10. Jak vydal Petr svědectví o Ježíšových zázracích Židům o letnicích v Jeruzalémě i pohanům v Césareji?

¹⁰ Aniž přeháněl, mohl tedy apoštol Petr říci tisícům Židů  o svátku šavuot [svátek týdnů] roku 33 n. l.: „Muži Izraele, slyšte tato slova: Ježíše Nazaretského, muže, jehož vám Bůh veřejně ukázal mocnými skutky a znameními a zázraky, které Bůh činil skrze něho ve vašem středu, jak vy sami víte.“ (Skutky 2:22) O několik let později řekl tentýž Petr, když v Césareji vysvětloval tyto skutečnosti několika zájemcům z pohanů, kteří byli Židům příznivě nakloněni:

„Vy znáte námět, o němž se mluvilo po celé Judeji, počínaje od Galileje, po křtu, který kázal Jan, totiž o Ježíši, který byl z Nazaretu, jak jej Bůh pomazal svatým duchem a mocí, a on procházel zemí, činil dobro a uzdravoval všechny, které utiskoval ďábel; Bůh byl totiž s ním. A my jsme svědky všeho toho, co činil v židovské zemi i v Jeruzalémě.“ — Skutky 10:37–39.

11, 12. (a) Jak dalece byl Ježíš prorokem podobným Mojžíšovi? (b) Co je možno říci o Ježíšově nejobsáhlejším proroctví a jeho splnění?

¹¹ Byl Mojžíš prorokem? Ano, byl. A byl jím i Mesiáš Ježíš. Vyslovil mnoho prorockých podobenství neboli znázornění. Předpověděl, že bude zrazen svým vlastním apoštolem Jidášem, jak a kým bude usmrcen a že bude třetího dne po své smrti vzkříšen z hrobu. Předpověděl zkázu Jeruzaléma, která nastala v roce 70 n. l. z rukou Římanů. Jeho nejobsáhlejší proroctví bylo zapsáno ve zprávě zachované u Matouše v 24. a 25. kapitole, u Marka ve 13. kapitole a u Lukáše ve 21. kapitole. Toto proroctví bylo odpovědí na otázku učedníků, kdy bude Jeruzalém a jeho chrám zničen a jaké bude „znamení“ jeho mesiášského návratu a „přítomnosti“ [parousia] a „skonávání systému věcí“.

¹² Jako svědectví přesnosti tohoto proroctví, splnily se určité části proroctví během oné generace prvního století, a co je ještě pozoruhodnější, odpovídající rysy a další jednotlivosti se splnily na naší generaci od roku 1914 n. l. Od toho roku máme války, nedostatky potravin, zemětřesení, nemoci, pronásledování jeho následovníků a celosvětovou tíseň; a nesrovnatelné „velké soužení“ je ještě před námi. — Matouš 24:21.

13. Jak se může Ježíš srovnávat s Mojžíšem, pokud jde o proroctví, která jej předpovídala a která se na něm splnila?

 ¹³ Neexistovala žádná proroctví, která by předpovídala Mojžíše a splnila se na něm. Ale ve všech Hebrejských písmech od 1. Mojžíšovy do Malachiáše je sta proroctví, která se splnila na Ježíši, od jeho narození až do jeho smrti a vzkříšení, takže bylo dokázáno, že je skutečně Mesiáš, „semeno“, kterému měla být rozdrcena „pata“ velkým hadem, satanem ďáblem. On sám upozornil na to své učedníky, když byl Bohem vzkříšen z mrtvých. Zpráva u Lukáše 24:25–48 zní:

„Řekl jim: ‚Vy nerozumní a vy, kteří máte pomalé srdce, abyste uvěřili všemu, co říkali proroci! Což nebylo nutné, aby to Kristus [Mašíahh] vytrpěl a vešel do své slávy?‘ A počínaje od Mojžíše a všech Proroků vysvětloval jim z celého Písma, co se jej týkalo. . . A tu jim řekl: ‚To jsou má slova, která jsem vám mluvil, když jsem byl ještě s vámi, že se musí naplnit všechno, co je o mně napsáno v Mojžíšově zákoně a v Prorocích a v Žalmech.‘ Potom jim plně otevřel mysl, aby pochopili význam Písma, a řekl jim: ‚Tak je psáno, že Kristus [Mašíahh] bude trpět a třetího dne vstane z mrtvých, a na základě jeho jména bude ve všech národech — počínaje od Jeruzaléma — kázáno pokání k odpuštění hříchů, a vy máte být toho svědky.‘ “

14. Co napsal Mojžíš o prokletích, která postihnou Izrael, a co činí zločince před Bohem prokletým? S ohledem na koho napsal tato slova?

¹⁴ Ve 3. Mojžíšově 26. kapitole a v 5. Mojžíšově 28:15–68 sepsal prorok Mojžíš všechna zlořečení a kletby, které postihnou izraelský národ, jestliže nedodrží smlouvu Zákona s Jehovou Bohem. Mojžíš také napsal:

„A kdyby se stalo, že by na někom byl hřích, který si zaslouží rozsudek smrti, a on byl usmrcen a pověsil jsi jej na kůl, jeho mrtvé tělo nemá zůstat celou noc na kůle; ale rozhodně jej máš téhož dne pohřbít, protože pověšený je něčím od Boha prokletým; a ty neznečistíš svou půdu, kterou ti Jehova, tvůj Bůh, dává jako dědictví.“ — 5. Mojžíšova 21:22, 23.

 Tento zákon byl vydán Bohem zřejmě s ohledem na jeho Mesiáše. Jak to? Aby byl izraelský národ osvobozen od kletby, která jej stihla, protože porušil smlouvu Zákona s Bohem, musel Mesiáš zemřít na kůle jako prokletý místo Izraele.

SMRT A OSLAVENÍ

15. Co bylo učiněno v den pasach roku 33 n. l., aby byl Boží Beránek usmrcen Nežidy?

¹⁵ 14. nisana, v den pasach roku 33 n. l., byl usmrcen beránek pasach a připraven k jídlu — a to i Ježíšovými apoštoly (Matouš 26:1–30; Marek 14:1–26; Lukáš 22:1–39) Co však bylo s tím, kterého Jan Křtitel nazval „Beránek Boží, který snímá hřích světa“? (Jan 1:29, 36) Pozdě v noci po večeři pasach byl zrazen apoštolem Jidášem Iškariotským a byl zajištěn skupinou ozbrojených lidí, kteří jej odvedli a předali náboženským vůdcům v Jeruzalémě. Byl vyslýchán soudci sanhedrinu a podle jejich výkladu Zákona odsouzen k smrti. Protože měli omezení, pokud jde o výkon rozsudku smrti, soudní sbor předal odsouzeného Ježíše pohanskému guvernérovi Pontiu Pilátovi jako rušitele pokoje a zločinného povstalce. Jeho žalobci trvali na tom, aby byl usmrcen pověšením na kůle.

16. Co řekl Ježíš před Pilátem o království a pravdě?

¹⁶ Když byl vyslýchán Pontiem Pilátem, Ježíš zdůraznil, že jeho mesiášské království má být nebeské, nikoli pozemské, v Jeruzalémě na Středním východě. Pilát se jej tázal: „Jsi židovským králem?“ Ježíš odpověděl: „Mé království není částí tohoto světa. Kdyby mé království bylo částí tohoto světa, moji služebníci by byli bojovali, abych nebyl vydán Židům. Mé království však není odtud.“ Na tuto odpověď se Pilát otázal: „Nuže tedy, jsi králem?“ Ježíš odvětil: „Ty sám říkáš, že jsem králem. Proto jsem se narodil, a proto jsem přišel do světa, abych vydal svědectví o pravdě. Každý, kdo je na straně pravdy, naslouchá mému hlasu.“ — Jan 18:33–37.

17. Jak byl pak Ježíš „počítán mezi přestupníky“ a jakou naději dal jednomu ze zločinců?

¹⁷ Pilát, ač nerad, vyhověl žádosti žalobců, aby byl Ježíš  pověšen na kůl. Místem popravy byla Golgota [„Lebka“] neboli Kalvárie, ležící za jeruzalémskými hradbami. Ježíš byl pověšen mezi dva zločince, „přestupníky“. Ti, kteří znali Mojžíšův zákon, dívali se na přibitého Ježíše jako na „něco Bohem prokletého“. Ačkoli „byl počítán mezi přestupníky“, Ježíš měl stále na mysli naději na pozemský ráj pro lidstvo pod budoucím mesiášským panstvím. A proto když jeden z přestupníků poznal, že Ježíš je nevinný člověk a obětní kozel za hříšníky, řekl mu: „Ježíši, vzpomeň si na mne, až přijdeš do svého království.“ Ježíš odpověděl: „Vpravdě ti dnes pravím: Budeš se mnou v ráji.“ — Lukáš 23:39–43; 22:37.

18. Jak k tomu došlo, že Ježíš měl svůj hrob u zlých a u bohatých a v jakém stavu byl v šeolu?

¹⁸ Asi uprostřed odpoledne tohoto dne pasach Ježíš zemřel. „Vylil svou duši až na smrt.“ (Izaiáš 53:12) Podle 5. Mojžíšovy 21:22, 23 byl pohřben téhož odpoledne. Byl položen do nově vytesaného hrobu, který patřil bohatému muži, takže „místo, kde má být pohřben, bude u zlých a jeho smrt bude u bohatých, ačkoli se nedopustil žádného násilí a v jeho ústech nebylo klamu.“ (Izaiáš 53:9) Tak přišla Ježíšova duše do šeolu, všeobecného hrobu lidstva. Na mrtvého Ježíše se hodila slova: „Mrtví však si nejsou vědomi naprosto ničeho. . . není práce ani vymýšlení ani poznání ani moudrost v šeolu , v místě, k němuž jdeš.“ — Kazatel 9:5, 10.

19. Kdy a jak splnil Jehova své inspirované proroctví ze žalmu 16:10 a proč vzniká otázka, kde byl Ježíš?

¹⁹ Král David napsal prorocky: „Neboť neponecháš mou duši v šeolu. Nedovolíš, aby tvůj věrně oddaný viděl jámu. Způsobíš, abych poznal stezku života. Před tvým obličejem je jásání až do sytosti; po tvé pravici je příjemnost navždy.“ (Žalm 16:10, 11) Věrný tomuto proroctví, které sám inspiroval, Jehova, všemohoucí Bůh, vzkřísil Mesiáše Ježíše třetího dne, 16. nisana, v den, kdy velekněz Kaifáš obětoval v chrámu Jehovovi „snop prvních plodů“ z ječmenné žně. (3. Mojžíšova 23:9–14; 1. Korintským 15:20, 23) Hrobka, do níž byl Ježíš položen, byla sice nalezena prázdná, ale proč nebyl nikde nalezen  vlastními učedníky ani on? Jak to, že se jim během čtyřiceti dnů po svém vzkříšení náhle zjevoval a stejně náhle opět zmizel, aby jim dokázal, že již není mezi mrtvými, nýbrž že žije? — Skutky 1:1–3; Jan 20:11–31; Matouš 28:1–18.

20. Jak Petr vysvětlil Ježíšovo vzkříšení a jak popsal Pavel odpovídající vzkříšení Ježíšových učedníků?

²⁰ Apoštol Petr, kterému se vzkříšený Ježíš jednou osobně zjevil, vysvětluje nám tato ztělesnění, jaká již prováděli duchovní andělé ve dnech starověkých proroků. Petr říká: „Kristus zemřel jednou provždy vzhledem k hříchům, spravedlivý za nespravedlivé, aby nás vedl k Bohu, neboť byl usmrcen v těle, ale oživen v duchu. V tom stavu také odešel a kázal duchům ve vězení.“ (1. Petra 3:18, 19; 1. Korintským 15:5; Lukáš 24:34) Při jeho vzkříšení se s ním stalo to, co se má podle předpovědi stát s jeho věrnými učedníky při jejich vzkříšení:

„Rozsévá se v necti, vzkříšeno je ve slávě. Rozsévá se ve slabosti, vzkříšeno je v moci. Rozsévá se tělesné tělo, vzkříšeno je tělo duchovní. Jestliže je tělesné tělo, je také tělo duchovní. Je to tak i psáno: ‚První člověk Adam se stal živou duší.‘ Poslední Adam se stal životodárným duchem.

To však říkám, bratři, že tělo a krev nemůže zdědit Boží království, ani porušenost nezdědí neporušenost. . . Neboť to, co je porušitelné, musí obléci neporušenost, a to, co je smrtelné, musí obléci nesmrtelnost. Ale až to, co je porušitelné, obleče neporušenost, a to, co je smrtelné, obleče nesmrtelnost, potom se splní výrok, který je napsán: ‚Smrt je pohlcena navždy.‘ “ — 1. Korintským 15:43–45, 50–54.

„Jestliže jsme s ním totiž byli sjednoceni v podobnosti jeho smrti, budeme s ním jistě také sjednoceni v podobnosti jeho vzkříšení.“ — Římanům 6:5.

21. Jako jakou bytost vzkřísil Bůh Ježíše a jak to, že si Ježíš ještě uchoval zásluhu své lidské oběti?

²¹ Proto ukazují biblické texty, že Ježíš Kristus byl vzkříšen jako Boží duchovní Syn v nesmrtelnosti a neporušenosti. (Skutky 13:32–37) Při svém vzkříšení z mrtvých si tedy Ježíš Kristus nevzal z Božího oltáře své obětované lidské tělo, aby je  opět oblékl. (Židům 10:1–10) Stejně jako ve výročním Dni smíření byla odstraněna těla obětních zvířat, jejichž krev za hříchy byla přinesena do Nejsvětější, přijal též Bůh oběť Ježíšovy lidské přirozenosti a odstranil Ježíšovo lidské tělo. Jak? To nevíme. (Židům 13:10–13; 3. Mojžíšova, 16. kapitola) Ačkoli všemohoucí Bůh nevzbudil svého Syna Ježíše Krista s lidským tělem, vzkříšený Boží Syn si uchoval cenu neboli zásluhu své lidské oběti, jež se podobala obětní krvi, kterou židovský velekněz nosil do Nejsvětější chrámu, aby dal usmíření za hříchy.

22, 23. (a) Co mohl nyní Ježíš dělat jako vzkříšená duchovní bytost, a jak to bylo předobrazeno veleknězem v Den smíření? (b) Proč byl Ježíš nyní v mocnějším postavení, aby mohl rozdrtit hadovi „hlavu“?

²² Jako Boží duchovní Syn mohl Ježíš Kristus čtyřicátého dne po svém vzkříšení z mrtvých vystoupit zpět do nebe. Někteří z jeho věrných učedníků byli svědky jeho nanebevstoupení. (Skutky 1:1–11) Stejně jako židovský velekněz v Nejsvětější kropil usmiřující krev na zlatou truhlu smlouvy, tak Ježíš vstoupil do Boží nebeské přítomnosti a předložil cenu neboli zásluhu své dokonalé lidské oběti. (Židům 9:11–14, 24–26) Pak jej nejvyšší Bůh posadil po své pravici jako „kněze na neurčitý čas podle způsobu Melchisedechova“. — Žalm 110:1–4; Skutky 2:31–36; Židům 5:10; 10:11–13.

²³ Tak byl Boží Syn odměněn nebeským postavením vyšším než měl dříve, než se stal dokonalým člověkem a než mu velký had rozdrtil „patu“. Přijal opět své předlidské jméno Michael, takže je opět v nebi jako „archanděl Michael“. (Juda 9; Zjevení 12:7) Oslavené „semeno“ Boží „ženy“ má nyní mnohem mocnější postavení, takže může v Bohem určeném čase rozdrtit hadovi hlavu. — 1. Mojžíšova 3:15.

24, 25. (a) Jakým Mesiášem není Boží Syn k radosti Židů i Nežidů? (b) K jakému smýšlení jsme povzbuzováni podle Filipenským 2:5–11?

²⁴ Jak vděčné a šťastné by mělo být celé lidstvo, přirození Židé i Nežidé, že Boží slíbený Mesiáš je nesmrtelný nebeský Mesiáš a ne pouhý pozemský lidský „pomazaný“ jako král David! Pod prorockou inspirací David pokorně uznal tohoto vyvýšeného jako svého Pána, a my bychom měli smýšlet stejně.  Jsme vybízeni, abychom měli stejně podřízené smýšlení, jaké je vyjádřeno následujícími inspirovanými slovy:

²⁵ „Zachovávejte si tento postoj mysli, jaký měl i Kristus [Mašíahh] Ježíš, který, ačkoli byl v Boží podobě, nemyslel na to, aby se něčeho zmocnil, totiž, aby byl rovný Bohu [nepokládal rovnost s Bohem za žádoucí kořist, Žilka]. Nikoli, ale vzdal se sám sebe a přijal podobu otroka a stal se podobným lidem. Více než to, když se octnul v podobě člověka, pokořil se a stal se poslušným až do smrti, ano až do smrti na mučednickém kůle. Právě proto jej také Bůh povýšil k nadřízenému postavení a laskavě mu dal jméno, které je nad každým jiným jménem, aby se v Ježíšově jménu sklánělo každé koleno těch v nebesích i těch na zemi i těch pod zemí a každý jazyk aby otevřeně uznával, že Ježíš Kristus [Mašíahh] je Pánem ke slávě Boha, Otce.“ — Filipenským 2:5–11; viz též 2. Korintským 5:16.

[Studijní otázky]