Sledování lidské rodové linie „semene“
7. kapitola
Sledování lidské rodové linie „semene“
1. Proč případ Ábela, Enocha a Noema učinil satana ďábla zoufalejším v jeho úmyslu zničit zaslíbené „semeno“?
STŘEDEM Božího „věčného předsevzetí“ je „semeno“, které má vyvést Boží „žena“. Zápas , jenž začal v zahradě Eden mezi satanem a Bohem, se soustředil kolem tohoto tajemného „semene“. Muselo to tak být, protože „semeno“ mělo přijít v patřičném čase, aby rozdrtilo hlavu velkého hada, a satan ďábel věděl, že ta „hlava“ je jeho vlastní. (1. Mojžíšova 3:15) Byl proto rozhodnut zlomit ryzost přicházejícího „semene“ a tím je učinit nevhodné pro Boží předsevzetí. První kolo tohoto zápasu mezi satanem a Bohem skončilo při potopě porážkou satana. Nezdařil se mu plán rozbít ryzost při nejmenším tří mužů, kteří pocházeli z prvního muže a ženy. Ábel, Enoch a Noe oslabili satanovu sebejistou pozici a učinili ho ještě zoufalejším v jeho úmyslu zničit „semeno“.
2. Za jaký začátek, který dal po potopě životu Noe, by mu mělo být dnes lidstvo vděčné?
2 Následujících šest set padesát osm let po skončení potopy mělo objasnit další podrobnosti o „semeni“ Boží „ženy“. Po potopě až dodnes mohlo celé lidstvo sledovat svůj původ od Noema, stavitele archy, která přestála potopu. Tak byl dán světu lidí spravedlivý začátek, neboť „Noe chodil s pravým Bohem“. (1. Mojžíšova 6:9) Byl dědičně nedokonalý, ale v mravním ohledu byl před Bohem nevinný a bezúhonný. Jak vděčni bychom za to měli být my, jeho potomci! Jakmile Noe opustil archu a postavil se na hoře Ararat, dal lidstvu příklad v uctívání ochránce lidí, Jehovy Boha.
„Noe začal stavět oltář Jehovovi a začal brát některá ze všech čistých zvířat a ze všech čistých létajících tvorů a obětoval je na oltáři jako zápalnou oběť. A Jehova ucítil uklidňující vůni, a tak si Jehova řekl ve svém srdci: ‚Již nikdy nesvolám zlo na půdu země kvůli člověku, protože sklon lidského srdce je špatný již od jeho mládí; a již nikdy nezasadím ránu všemu živému, jak jsem to učinil. Neboť po všechny dny, kdy bude země trvat, nikdy nepřestane zasévání semene a žeň a chladno a horko a léto a zima a den a noc.‘ “ — 1. Mojžíšova 8:20–22; srovnej s Izaiášem 54:9.
3. Jak se prokázalo Lámechovo proroctví při Noemově narození jako správné a čeho se stala duha symbolem?
3 Proroctví, které nad Noemem vyslovil jeho otec Lámech při jeho narození, se prokázalo jako správné. (1. Mojžíšova 5:29) Božská kletba, pronesená nad půdou země mimo zahradu Eden po Adamově přestupku, byla zrušena a Noe [jehož jméno znamená „odpočinek“] způsobil, že poklidná vůně z jeho zápalných obětí vystoupila k Bohu a podnítila jej, aby oznámil odpočinutí lidstvu, které se až dosud lopotilo při obdělávání prokleté půdy. Bůh rovněž způsobil, aby se objevila první duha, o níž je zmínka, ve světle slunce, které nyní svítilo přímo na Zemi, protože byl odstraněn vodní baldachýn. Jehova zaslíbil, že „již nikdy se z vod nestane potopa, která by způsobila zkázu všeho těla“, když se zmiňoval o duze jako o znamení záruky. Potopa již nikdy nebude. — 1. Mojžíšova 9:8–15.
4. Když Noemovi tři synové a jejich manželky přežili potopu, jaká otázka vyvstala vzhledem k zaslíbenému „semeni“?
4 Noemovi tři synové Sem, Cham a Jáfet a jejich manželky přežili se svým otcem a matkou. Kdo z těchto tří synů měl být nyní tím, z něhož vyjde rodová linie až k pozemskému „semeni“ Boží „ženy“? Výběr, který musel být učiněn, zapůsobí odlišně na tři rasy, jež vyjdou ze tří patriarchů, Sema, Chama a Jáfeta. Proroctví, ke kterému Bůh inspiroval Noema, aby je pronesl nad svými třemi syny v kritické chvíli, naznačilo, jakou cestou půjde božská přízeň a požehnání. Jak k tomu došlo?
5. Co způsobilo, že Noe pronesl kletbu nad Chamovým synem Kanaánem?
5 V poslušnosti Božího příkazu Noemovým synům, aby byli na zemi plodní, stal se Sem otcem Arfaxada dva roky po začátku potopy. (1. Mojžíšova 11:10) Časem se stal Cham otcem Kanaána. (1. Mojžíšova 9:18; 10:6) Nějaký čas po Kanaánově narození došlo k tomu, že se Noe z nějakého neuvedeného důvodu opil vínem ze své vinice. Cham vstoupil do Noemova stanu a uviděl ho ležet odkrytého a nahého. Nic však neučinil, aby přikryl otcovu nahotu. Raději to oznámil Semovi a Jáfetovi. Sem a Jáfet odmítli dívat se na Noemovu nahotu a s patřičným ohledem ke svému otci se pohybovali zády k němu a přehodili přes něho kus látky. Nezneužili nahotu svého otce, projevili svou hlubokou úctu k němu jako ke svému otci a k Jehovovu proroku a drželi se jí.
„Konečně se Noe probudil ze svého opojení a dověděl se, co mu udělal jeho nejmladší syn. Nato řekl: ‚Buď prokletý Kanaán. Ať se stane nejnižším otrokem svých bratrů.‘ A dodal: ‚Buď požehnáný Jehova, Bůh Semův, a ať se Kanaán stane jeho otrokem. Ať Bůh udělí hojně prostoru Jáfetovi a ať mu dá usadit se ve stanech Semových. Ať se Kanaán stane také jeho otrokem.‘ “ — 1. Mojžíšova 9:20–27.
6. Skrze kterého syna měla jít rodová linie k Mesiáši podle Noemova proroctví?
6 Noe byl střízlivý, když pronesl tato slova. Neproklel celé pokolení, které vyšlo z Chama pro Chamův nedostatek úcty, a to zvláště vůči Božímu proroku. Bůh tedy inspiroval Noema, aby proklel pouze jednoho Chamova syna, totiž Kanaána, jehož potomkové se usídlili v kanaánské zemi v Palestině. Kananejci se stali otroky Semových potomků, když Bůh přivedl Izraelity do kanaánské země ve shodě se svým zaslíbením Hebrejci Abrahámovi. Sem žil po začátku potopy pět set dva roky, takže se jeho život překrýval s Abrahámovým životem sto padesát let. (1. Mojžíšova 11:10, 11) Noe prohlásil Jehovu za Semova Boha. Jehova měl být požehnán, neboť to byla bázeň před ním, jež vedla Sema k tomu, aby projevil patřičnou úctu Noemovi jako Božímu proroku. S Jáfetem mělo být zacházeno jako s hostem v Semových stanech a ne jako s otrokem, jako v případě Kanaána. Tím, že byl hostitelem svého bratra Jáfeta, byl mu Sem nadřazen, jak to bylo vyjádřeno i v proroctví. V souladu s tím měla Semova rodová linie vést k Mesiáši.
ZALOŽENÍ BABYLÓNA
7. Který Chamův vnuk založil první babylónskou říši a jak?
7 Jiný Chamův potomek, který se nevydařil, byl jeho vnuk Nimrod. Noe žil tři sta padesát let od začátku potopy a viděl vzestup a bezpochyby i pád svého pravnuka. (1. Mojžíšova 9:28, 29) Nimrod založil organizaci, která jednala jako část viditelného „semene“ velkého hada, satana ďábla. První Mojžíšova 10:8–12 říká: „A Kuš se stal otcem Nimroda. Ten byl první, kdo nastoupil cestu, aby se stal mocným na zemi. Projevil se jako mocný lovec v odporu proti Jehovovi. Proto se říká: ‚Jako Nimrod, mocný lovec v odporu proti Jehovovi.‘ A počátkem jeho království se stal Bábel a Erech a Achad a Chalne v zemi Sinear. Z té země vytáhl do Asýrie a pustil se do stavění Ninive a Rohobot a Chále a Rezenu mezi Ninive a Chále: to je to velké město.“ Podle toho Nimrod založil první babylónskou říši.
8, 9. (a) Proč Jehova nevybral Bábel jako město, na které by vložil své jméno? (b) Čí jazyk nebyl v Bábelu změněn?
8 Bylo to v Bábelu [řecky mluvícími Židy nazývaném Babylón], kde došlo ke zmatení jazyků lidstva, když Jehova Bůh projevil svůj nesouhlas se stavěním města a s jeho věží, která měla sloužit falešnému uctívání, neboť stavitelé měli v úmyslu učinit si věhlasné jméno a vyhnout se tomu, aby „nebyli rozptýleni po celém povrchu země“. Nepředvídali úpadek měst, ke kterému dnes dochází. (1. Mojžíšova 11:1–9) Avšak první říše na zemi, Nimrodova babylónská říše, se nestala první světovou velmocí biblické zprávy. Stal se jí starověký Egypt. Politická moc Bábelu byla oslabena, protože jeho stavitelé, kteří byli nejednotní pro odlišnost jazyků, byli Jehovou rozptýleni po celé zemi.
9 Jehova Bůh nevybral Babylón jako město, na které položí své jméno. Noe a jeho požehnaný syn Sem neměli žádný podíl na stavbě Bábelu a jeho věže, jež měla sloužit falešnému náboženství, a jejich jazyk nebyl zmaten.
10, 11. (a) Na kterém ze Semových potomků byla v jeho dnech omezena rodová linie zaslíbeného „semene“? (b) Jakým odhalením a komu to bylo naznačeno?
10 Dva roky po Noemově smrti v roce 2020 př. n. l. se narodil Abrahám v rodové linii Sema, který byl ještě naživu. Tento potomek se prokázal jako ctitel Semova Boha, Jehovy. Sem mohl cítit velké zadostiučinění, když se dověděl o vzrušujícím odhalení, které Jehova učinil Abrahámovi. Ukázalo, že se Jehova drží svého „věčného předsevzetí“, které pojal v zahradě Eden po přestupku Evy a Adama. To omezilo příchod „semene“ Boží „ženy“ ze všech Semových potomků na Abrahámův rod. Co však bylo oním božským odhalením Abrahámovi, který byl tehdy nazýván Abram?
11 Abram [Abrahám] byl v Mezopotámii ve městě Ur Kaldejských nedaleko Babylóna [Bábelu], když mu bylo něco odhaleno. První Mojžíšova 12:1–3 nám říká: „A Jehova řekl Abrahámovi: ‚Vyjdi ze své země a od svých příbuzných a z domu svého otce do země, kterou ti ukáži; a učiním z tebe velký národ a požehnám ti a učiním tvé jméno veliké; a prokážeš se jako požehnání. A požehnám těm, kteří ti žehnají, a prokleji toho, kdo na tebe svolává zlé, a všechny rodiny země si budou jistě žehnat tvým prostřednictvím.‘ “
12. Pro koho bylo toto odhalení „dobrým poselstvím“ a o jaké éře může být řečeno, že začala při tomto odhalení?
12 „Všechny rodiny země“ — to zahrnuje i naše rodiny dnes v tomto dvacátém století! Tyto rodiny mohou získat požehnání prostřednictvím starověkého Abrama [Abraháma]! To je skutečně dobré poselství! A to bylo neočekávaně světu oznámeno po potopě, tehdy ve dvacátém století př. n. l. Co to znamenalo, je později komentováno slovy: „Jistě víte, že ti, kteří lpí na víře, jsou synové Abrahámovi. A Písmo, které předvídalo, že Bůh prohlásí lidi z národů za spravedlivé pro víru, ohlásilo Abrahámovi předem dobré poselství, totiž: ‚Tvým prostřednictvím budou požehnány všechny národy.‘ “ (Galatským 3:7, 8) Vzhledem k tomu může být přímo řečeno, že éra dobrého poselství [věk evangelia, jak jej snad někteří nazývají] začala krátce před tím, než kdysi Abrahám uposlechl božský příkaz.
13. (a) Jaký byl stav Abrahámova těla, když mu byl dán Boží příkaz, a co u Boha platilo? (b) Kdy Abrahám překročil řeku Eufrat?
13 Abrahám nebyl tělesně obřezán v době, kdy si jej Bůh vybral, aby byl zprostředkovatelem požehnání všem rodinám země. To je skutečnost, které bychom si měli rovněž povšimnout. Boží příkaz Abrahámovi, aby se dal on a muži v jeho domácnosti obřezat, přišel až o dvacet čtyři roky později, rok před narozením jeho syna Izáka [1918 př. n. l.]. Co tedy u Boha platilo, když ne Abrahámův tělesný stav? Jeho víra. Jehova Bůh věděl, že Abrahám v něj věří. Ne nadarmo Abraháma zkoušel, když mu dal příkaz, aby opustil svůj domov. Abrahám bez váhání odešel a se svou domácností se vydal severozápadním směrem k Cháran, a tam odtud, po smrti svého otce Táre v Cháran, překročil řeku Eufrat a šel směrem k zemi, kterou mu Bůh hodlal ukázat. Řeku Eufrat překročil na jaře 14. nisana roku 1943 př. n. l. neboli 430 let před slavením prvního pasach Abrahámovými potomky dole v Egyptě. — 2. Mojžíšova 12:40–42; Galatským 3:17.
14. Co řekl Jehova Abrahámovi v kanaánské zemi a co potom Abrahám udělal?
14 Prorok Mojžíš o tom učinil záznam a napsal: „Nato Abram šel, právě tak, jak mu Jehova řekl, a Lot šel s ním. A Abramovi bylo sedmdesát pět let, když vyšel z Cháran. Vzal tedy Abram svou manželku Sarai a Lota, syna svého bratra, a všechen majetek, který nahromadili, a duše, které získali v Cháran, a vydali se na cestu pryč do kanaánské země. Konečně přišli do kanaánské země. A Abram prošel zemí až k místu Sichem, poblíže velkých stromů v More; v té době byli v zemi Kananejci. Tu se Jehova ukázal Abramovi a řekl: ‚Tvému semeni dám tuto zemi.‘ Potom tam postavil oltář Jehovovi, který se mu ukázal.“ — 1. Mojžíšova 12:4–7; Skutky 7:4,5.
15. Proč by Boží slib o Abrahámově „semeni“ vyžadoval zázrak a jaký ještě větší zázrak to zahrnuje?
15 Tehdy, ve věku sedmdesáti pěti let, neměl Abram žádné děti, žádné dítě od své šedesát pět let staré manželky Sarai. Přece však Jehova Abramovi slíbil, že Abram bude mít semeno či potomka, kterému Jehova dá kanaánskou zemi. Abrahám přijal tento božský slib s vírou, neboť to vzhledem k rozmnožovací síle ženy v tu dobu vyžadovalo, aby Bůh způsobil zázrak. Když o dvacet čtyři roky později Abrahám uslyšel, že má mít syna se svou manželkou Sárou, smál se a ve svém srdci řekl: „Narodí se dítě stoletému muži a bude Sára, ano devadesátiletá žena rodit?“ (1. Mojžíšova 17:17; 18:12–14) Jestliže to bylo něco „mimořádného“, oč podivuhodnější bude zázrak, jímž se splní Boží proroctví v 1. Mojžíšově 3:15. To proto, že Boží „žena“ je nebeská a její zaslíbené „semeno“ bude také nebeské, a přece bude svázáno s Abrahámovou pozemskou rodovou linií. Tak bude moci být toto „semeno“ Boží „ženy“ nazýváno Abrahámovým „semenem“, ano „Abrahámovým synem“.
16. Jaké otázky ohledně „semene“ vyvolal Boží slib, že vyvede z Abraháma a Sáry národy a krále?
16 V době, kdy Bůh prostřednictvím svého anděla ujistil Abraháma, že má mít syna se svou manželkou Sárou, který se má jmenovat Izák, řekl Bůh Abrahámovi: „A učiním tě velmi, velmi plodným a způsobím, že se z tebe stanou národy a vyjdou z tebe králové. . . A požehnám jí [Sáře] a také ti z ní dám syna; a požehnám jí a stanou se z ní národy; vzejdou z ní králové národů.“ (1. Mojžíšova 17:6, 16) Který z těchto „národů“ bude tedy národem Jehovovy přízně? Bude mít krále? Stane se „semeno“ Boží „ženy“ oním králem? Je zcela přirozené klást takové otázky.
MELCHISEDECH
17. Jaké setkání Abraháma s králem v Kanaánu bylo nejvýznamnější a proč dal Abrahám tomuto králi desátky?
17 Abrahám měl již před tím styk s pozemskými králi. Nejvýznamnější z těchto styků bylo setkání s jistým vynikajícím králem kanaánské země. Abrahám byl zrovna nucen zachraňovat svého synovce Lota z rukou čtyř králů, kteří napadli kanaánskou zemi, porazili pět z jejích králů a odvedli je do zajetí i s Lotem. Když se Abrahám vracel z porážky čtyř záškodnických králů, přiblížil se k městu Sálem v horách na západ od Mrtvého moře. „A Melchisedech, král ze Sálem, vynesl chléb a víno, a byl kněz nejvyššího Boha. Potom mu požehnal a řekl: ‚Požehnaný buď Abram od nejvyššího Boha, tvůrce nebe a země; a požehnaný buď nejvyšší Bůh, který vydal tvé utiskovatele do tvé ruky!‘ Nato mu Abram dal desetinu ze všeho.“ (1. Mojžíšova 14:18–20) Protože, jak řekl Melchisedech Abrahámovi, vydal nejvyšší Bůh Abrahámovy utiskovatele do jeho rukou, bylo jen vhodné, že měl Abrahám dát desetinu ze vší své kořisti knězi nejvyššího Boha, Melchisedechovi.
18. Proč nebylo Melchisedechovo požehnání Abrahámovi prázdným výrokem a jak David ukázal Melchisedechovu důležitost v Božím předsevzetí?
18 Melchisedechovo požehnání nad Abrahámem nebylo prázdným výrokem. Mělo svou cenu a bylo ve shodě s Jehovovým vlastním slibem, že Abrahám má být požehnáním všem rodinám země — všechny rodiny tedy získají požehnání jeho prostřednictvím. (1. Mojžíšova 12:3) Tento tajemný král a kněz Melchisedech, ačkoli o něm byla v dějinách jen taková sporá zmínka, neupadl v zapomnění. O devět set let později inspiroval nejvyšší Bůh jiného krále Sálemu, krále Davida z Jeruzaléma, aby prorokoval a přesně ukázal, jak byl Melchisedech významný v předsevzetí nejvyššího Boha. Podle toho byl Melchisedech předobrazem ještě většího krále, dokonce většího než David, krále, jehož i David bude muset nazývat ‚svým Pánem‘. Tímto protiobrazným králem nemohl být nikdo jiný než Mesiáš, „semeno“ Boží „ženy“. A tak pod mocí Božího svatého ducha napsal David v žalmu 110:1–4:
„Jehovův výrok mému Pánu zní: ‚Seď po mé pravici, dokud nepoložím tvé nepřátele jako podnož tvým nohám.‘ Prut tvé síly vyšle Jehova ze Sióna, neboť řekne: ‚Jdi a podmaňuj uprostřed svých nepřátel.‘ Tvůj lid se dobrovolně nabídne v den tvé vojenské síly. V lesku svatosti, z lůna svítání, máš svůj zástup mladých mužů jako krůpějí rosy. Jehova přísahal (a nepocítí lítost): ‚Ty jsi kněz na neurčitý čas podle způsobu Melchisedechova!‘ “
19. Potomkem koho měl být ten, o němž bylo prorokováno, že bude vládnout prutem síly na hoře Sión, a proč David neprorokoval o králích od Šalomouna po Sedechiáše?
19 Všimni si, co znamenají tato inspirovaná slova. Skutečnost, že král David řekl, že Jehova vyšle královský prut síly ze Sióna, naznačuje, že králem bude tělesný potomek Davida. Podle Jehovovy smlouvy s Davidem o věčném království se nikdo neposadí jako král na hoře Sión a nebude třímat prutu podobné žezlo síly, kromě tělesného Davidova potomka. (2. Samuelova 7:8–16) Proto ten, jehož prut síly bude vyslán ze Sióna, bude nazván „Davidův syn“. V tomto případě však David nepoukazoval prorocky na svého syna, krále Šalomouna, který byl nejslavnějším králem na trůnu Davidova rodu na hoře Sión a kraloval nad všemi dvanácti kmeny svého lidu. David nikdy nemluvil o svém synu Šalomounovi jako o ‚svém Pánu‘, a rovněž tak o žádném ze siónských králů, kteří následovali po Šalomounovi, až po krále Sedechiáše. Navíc, ani Šalomoun ani žádný z dalších králů na hoře Sión nebyl zároveň knězem a králem, jako byl Melchisedech. — 2. Paralipomenon 26:16–23.
20. Jak bude ten, o němž je prorokováno, přece jen Davidovým „Pánem“, ačkoli je Davidovým synem?
20 Avšak jestliže měl být tento zaslíbený vládce „synem“ krále Davida, proč se o něm David zmiňuje jako o ‚svém Pánu‘? To proto, že tento význačný „Davidův syn“ bude králem daleko vyšším než sám David. Ačkoli David seděl na „Jehovově trůnu“ na pozemské hoře Sión, nikdy, ani při své smrti, nevystoupil do nebe a neposadil se po ‚Jehovově pravici‘. Ale ten, který se stane Davidovým ‚Pánem‘, tak učiní. Na jeho královské postavení v nebi po Jehovově pravici mohlo být poukázáno jako na nebeskou horu Sión, protože to bylo znázorněno pozemskou horou Sión, která bývala obehnána jeruzalémskými hradbami, ale dnes už není. Jak řekl sám Jehova v žalmu 89:27 (89:28, KB) o Mesiáši: „Já sám jej také postavím jako prvorozeného, jako nejvyššího ze zemských králů.“ Nebude jen vznešeným králem vyšším než David, bude i navždy „knězem“ nejvyššího Boha, jako Melchisedech, král starověkého Sálemu. — Žalm 76:2; 76:3, KB; 110:4.
21. Proč se pak stane Abrahámovo jméno velikým?
21 Tehdy ve dvacátém století před naším letopočtem si byl patriarcha Abrahám jen málo vědom toho, že „králové“, jejichž předkem se měl on a jeho manželka Sára stát, budou zahrnovat mesiášského Krále, který byl předstíněn Melchisedechem, jemuž Abrahám zaplatil desátky z veškeré své kořisti, kterou dobyl. Není divu, že se Abrahámovo jméno mělo stát velikým pro jeho spojení s takovým králem a knězem! Není divu, že skrze tohoto kněze a krále podobného Melchisedechovi si budou žehnat všechny rodiny země, neboli že získají požehnání prostřednictvím Abraháma! — 1. Mojžíšova 12:3.
BOŽÍ „PŘÍTEL“
22. Jak Bůh znázornil, že jeho vyvolený národ přijde skrze Abrahámova přirozeného syna a dědice?
22 Po Abrahámově vítězném boji se čtyřmi dobyvačnými králi, Bůh Abrahámovi slíbil potřebnou ochranu a také, že jeho „dědic“ bude jeho přirozeným synem. Bůh prostřednictvím podobenství ujistil Abraháma o tom, že Boží vyvolený národ povstane skrze tohoto syna a dědice: „A vyvedl jej ven a řekl: ‚Vzhlédni, prosím, na nebesa a spočítej hvězdy, jsi-li snad schopen je spočítat.‘ A dále mu řekl: ‚Takovým se stane tvé semeno.‘ A on uvěřil Jehovovi; a ten mu to počítal za spravedlnost.“ — 1. Mojžíšova 15:1–6.
23. Na jakém základě byla Abrahámovi počítána spravedlnost a k čemu byl oprávněn?
23 Nezapomeňme, že Abrahám byl v tu dobu stále neobřezaným Hebrejem. Spravedlnost nemohla tedy být Abrahámovi počítána pro jeho tělesnou obřízku; byla mu počítána pro jeho víru v Jehovu, který Abrahámovi zjevil část svého předsevzetí. Abrahám byl počítán před Bohem za spravedlivého; byl tedy oprávněn k přátelství s Jehovou Bohem. O staletí později nazval jeruzalémský král Jozafat Abraháma přítelem či „miláčkem“ Jehovy. Ještě později Jehova o něm mluvil skrze proroka Izaiáše jako o ‚Abrahámovi, svém příteli‘. (2. Paralipomenon 20:7; Izaiáš 41:8) To dokazuje, jak cenná, životně důležitá je skutečná víra v Jehovu ve spojitosti s jeho „semenem“.
24. Jak se stal Abrahám otcem Izmaele a potom Izáka?
24 V roce 1932 př. n. l. na návrh své neplodné letité manželky Sáry měl Abrahám syna ze své egyptské otrokyně Agar a nazval jej Izmael. (1. Mojžíšova 16:1–16) O třináct let později, v roce 1919 př. n. l., Jehova řekl Abrahámovi, že Izmael nebude sloužit jako pravé „semeno“, ale vyvoleným „semenem“ bude syn jeho pravé manželky Sáry. Měl to být syn svobodné ženy. A tak se v následujícím roce narodil Izák, když bylo Sáře devadesát let. „A Abrahámovi bylo sto let, když se mu narodil jeho syn Izák.“ Izák byl obřezán v osmém dni svého života, stejně jako byl obřezán v předešlém roce jeho otec Abrahám. — 1. Mojžíšova 21:1–5.
25. Co ukazuje zpráva o tom, zda Jehova vytvořil národ, který by zahrnoval všechny přirozené Abrahámovy syny?
25 Je zajímavé si všimnout, že Bůh nyní nevytvořil národ, dvoukmenný národ, z jeho dvou synů, prvorozeného Izmaele a Izáka. Ne, ale o pět let později na naléhavou žádost své manželky Sáry propustil Abrahám Agar a jejího syna Izmaele ze svého domu, aby se o sebe starali a šli, kamkoli chtěli. (1. Mojžíšova 21:8–21) Ani později, po smrti Sáry v roce 1881 př. n. l., Bůh nevytvořil národ, sedmikmenný národ, z Izáka a z ostatních synů, které měl Abrahám ze své souložnice Cetury. „Abrahám dal později Izákovi všechno, co měl, ale synům svých souložnic, které Abrahám měl, dal Abrahám dary. Potom je ještě za svého života poslal pryč od svého syna Izáka, směrem na východ, do východní země.“ — 1. Mojžíšova 25:1–6.
26. Za jaký obdivuhodný projev víry přijal Abrahám zvláštní požehnání v zemi Moria a co vyjadřovalo?
26 Velice obdivuhodný projev víry ze strany Abraháma vedl k velikému požehnání tohoto Jehovova „přítele“. Stalo se to po důkladné zkoušce Abrahámovy víry a poslušnosti nejvyššího Boha. Požehnání s božským schválením bylo proneseno na vrcholu hory v zemi Moria, o níž si mnozí myslí, že je místem, kde král Šalomoun o staletí později postavil nádherný Jehovův chrám. (2. Paralipomenon 3:1) Zde, na místě, které označil Jehova, a na dřevě rozloženém na nově postaveném kamenném oltáři ležel urostlý chlapec. Byl to Izák. Vedle oltáře stál jeho otec Abrahám s nožem v ruce připraveným k zabití. Právě se chystal provést Boží příkaz, aby zabil Izáka obětním způsobem a obětoval jej jako zápalnou oběť Bohu, který mu dal chlapce zázračným způsobem, když tu:
„Jehovův anděl však na něho začal volat z nebes a řekl: ‚Abraháme, Abraháme! . . . Nevztahuj svou ruku proti tomu chlapci a vůbec nic mu nedělej, protože nyní vím, že se bojíš Boha, protože jsi mi neodmítl svého syna, svého jediného.‘ . . . A Jehovův anděl zavolal na Abraháma z nebes podruhé a řekl: ‚Při sobě samém přísahám,‘ je Jehovův výrok, ‚protože jsi učinil tu věc a neodmítl jsi svého syna, svého jediného, že ti jistě požehnám a jistě rozmnožím tvé semeno jako hvězdy nebes a jako zrna písku, jež jsou na mořském břehu; a tvé semeno se ujme brány svých nepřátel. A prostřednictvím tvého semene si budou jistě žehnat všechny národy země, protože jsi naslouchal mému hlasu.‘ “ — 1. Mojžíšova 22:1–18.
27. Co prozrazovalo božské prohlášení o výběru „semene“ a o získání požehnání skrze ně?
27 To znamenalo, že zaslíbené „semeno“, jehož prostřednictvím získají všechny národy požehnání, přijde skrze Izákovu rodovou linii. Tím Jehova Bůh ukázal, že rodovou linii vybíral a že všichni nevlastní Izákovi bratři nebudou mít podíl na přivedení tohoto „semene“. Přesto národy, které vyšly z Izákových nevlastních bratrů, mohou pro sebe získat požehnání prostřednictvím „semene“. Všechny národy dneška, to znamená lidé všech národností, mohou rovněž získat požehnání skrze Abrahámovo „semeno“.
28. O jakých událostech ve spojitosti se svou rodovou linií se dověděl Sem, který žil dosti dlouho?
28 Patriarcha Sem, který přežil celosvětovou potopu, žil dále a dověděl se o božském požehnání vysloveném Abrahámovi; Sem žil vskutku dále a dověděl se i o Izákově svatbě s krásnou Rebekou z Cháran v Mezopotámii. Sem žil ještě roku 1868 př. n. l., deset let po této svatbě, ale již nežil, aby viděl potomky z tohoto manželství. Abrahám však ano. — 1. Mojžíšova 11:11; 25:7.
[Studijní otázky]
