10. kapitola

Smlouva o království uzavřená s Davidem

1. Jaký časový úsek je vyznačen v 1. Královské 6:1 a proč to bylo vhodné rozměření času?

V SOUVISLOSTI se svým „věčným předsevzetím“ Bůh vyznačuje své vlastní časové úseky. Jeden takový časový úsek je vyznačen v 1. Královské 6:1, kde čteme: „A stalo se ve čtyřstém osmdesátém roce po vyjití synů Izraele z egyptské země, ve čtvrtém roce, v měsíci ziv, to jest ve druhém měsíci po té, kdy se Šalomoun stal králem nad Izraelem, že začal stavět Jehovovi dům.“ Bylo to vhodné rozměření času, neboť to bylo období, které probíhalo od vysvobození Izraelitů z Egypta — krátce po osvobození začali stavět místo k uctívání v pustině Sinaj — až do doby, kdy král Šalomoun, Davidův syn, začal stavět chrám v Jeruzalémě. Bylo to období od 15. nisana roku 1513 př. n. l., až do prvního dne měsíce ziv (neboli ijjar) roku 1034 př. n. l. — 4. Mojžíšova 33:1–4; 1. Královská 6:37.

2, 3. (a) Proč Izraelité tak dlouho putovali v sinajské pustině? (b) Jak dlouho si podmaňovali Zaslíbenou zemi a jakou vládu potom měli po celá staletí?

² V tomto období téměř pěti set let se ovšem stalo mnoho událostí. Izraelité pochybovali o tom, že Bůh může podmanit národy, které tehdy obývaly Zaslíbenou zemi, a proto museli téměř čtyřicet let putovat sinajskou pustinou. V té době zemřeli starší Izraelité, kteří se v druhém roce po vyjití vzepřeli a nechtěli pod Božím vedením vstoupit do Zaslíbené země. (4. Mojžíšova 13:1 až 14:38) Na konci těchto čtyřiceti let převedl Bůh Izraelity zázrakem přes rozvodněný Jordán do Zaslíbené země, do země Kanaán.

³ Pod vedením Jozue, Mojžíšova nástupce, začala potom dlouholetá válka, aby byla podrobena tato země. Podle slov, která řekl věrný Kálef, syn Jefona z kmene Juda, když byla zabraná země rozdělována mezi izraelské rodiny, potřebovali Izraelité šest let  k tomu, aby si podmanili zemi a zbavili se jejích obyvatel. (Jozue 14:1–10) Izraelitům, kteří se zde usadili, dosazoval potom Bůh po staletí soudce, až do doby proroka Samuele, kdy byla změněna vládní forma tohoto národa. Jeden židovský chronolog, který žil před devatenácti sty lety, nás stručně informuje o tom, jak dlouho trval tento časový úsek. Jistého sabatního dne mluvil v synagóze v Pisidské Antiochii, v Malé Asii, a tehdy řekl:

4, 5. (a) Který časový úsek z dějin Izraele před dobou soudců vyznačil jeden biblický chronolog? (b) Jakými událostmi tento časový úsek začal a jakými skončil?

⁴ „Izraelité i vy všichni, kteří se bojíte Boha, poslyšte! Bůh tohoto izraelského lidu si vyvolil naše praotce a učinil z onoho lidu za jeho pobytu v cizině, v Egyptě, velký národ. Odtamtud ho pak mocným zásahem vyvedl a asi po dobu čtyřiceti let se o ně na poušti s láskou staral. Vyhubil potom sedm národů v kanaánské zemi a dal jim ji jako majetek, a to trvalo kolem čtyřista padesáti let [to vše během asi čtyř set padesáti let, NS]. Potom jim dal soudce až do proroka Samuele. Když pak žádali o krále, dal jim Bůh na čtyřicet let Kišova syna Saula z Benjaminova kmene.“ — Skutky 13:14–21, Petrů. Viz též The Emphasised Bible, od J. B. Rotherhama, vyd. v r. 1897.

⁵ K rozdělování země, při němž Kálef a ostatní Izraelité dostali své dědictví, došlo v roce 1467 př. n. l. Připočítáme-li zpět do minulosti ‚asi čtyřista padesát let‘, dojdeme k roku 1918 př. n. l. To byl rok, kdy se narodil Izák, syn Abraháma a Sáry, a Bůh jej vybral místo Izmaele, Abrahámova staršího syna, kterého měl se Sářinou egyptskou služebnicí Agar. Izákovi Bůh přísahou potvrdil smlouvu, kterou uzavřel s Abrahámem a která zajišťovala, že mu bude patřit kanaánská země. Nyní, na konci tohoto časového úseku, který trval 450 let, dal Jehova Izákovým potomkům Zaslíbenou zemi jako dědictví. Věrně lpěl na svém „věčném předsevzetí“, že požehná celému lidstvu.

6. (a) Jak soudce Gedeon dokázal, že je věrně oddán Bohu jako nejvyššímu svrchovanému vládci? (b) Jak se dařilo Gedeonovu synu Abimelechovi jako králi?

⁶ V období patnácti soudců, od Jozueho po Samuele, pokoušeli  se izraelští muži přemluvit šestého z těchto soudců, Gedeona, syna Joase z kmene Manasses, aby ze své rodiny učinil panovnickou dynastii. Tím ukázali, že neuznávají Jehovu Boha jako krále. Gedeon však byl věrně oddán svrchovanému panovníku Izraele a odmítl nabídnutý vládní úřad slovy: „Já sám nad vámi nebudu panovat a nebude nad vámi panovat ani můj syn. Je to Jehova, kdo nad vámi bude panovat.“ (Soudců 8:22, 23) Jeden z mnoha Gedeonových synů, Abimelech (což znamená „Můj otec je král“) ovlivnil majitele půdy v Sichem, aby jej ustanovili nad sebou za krále. Bůh jej odsoudil a po tříleté vládě jej jedna žena usmrtila v bitvě. — Soudců 9:1–57.

KRÁL NAD CELÝM IZRAELEM

7. Kdy a jak dostal Izrael lidského krále, jehož vybral Bůh, a jak dlouho tento král panoval?

⁷ Když zestárl prorok Samuel, patnáctý soudce, přišli k němu starší Izraele a žádali jej: „Ustanov nám přece nyní krále, který by nás soudil, jako jej mají všechny národy.“ Samuel měl pocit, že tím zavrhují jej jako Bohem jmenovaného soudce, ale Jehova mu řekl: „Naslouchej hlasu lidu ve všem, co ti říkají: neboť nezavrhli tebe, ale zavrhli mne, abych nebyl nad nimi králem.“ Bůh řekl Samuelovi, aby varoval Izraelity před všemi těžkostmi, které jim může přinést panství viditelného lidského krále, ale oni přece takového krále chtěli. Bůh, jako svrchovaný Pán nad Izraelem, vyvolil muže, který se měl stát prvním lidským králem Izraele. Poslal Samuele, aby pomazal za krále Saule, syna Kišova z kmene Benjamin. V roce 1117 př. n. l. byl Saul ve městě Masfa dosazen za krále. „Lid začal volat a říkali: ‚Ať žije král!‘ “ Saul vládl čtyřicet let. — 1. Samuelova 8:1 až 10:25; Skutky 13:21. *

8. (a) Kdo se narodil v Betlémě v jedenáctém roce Saulovy vlády? (b) Co prorokoval Micheáš o Betlému?

 ⁸ V jedenáctém roce Saulovy vlády stalo se v městě Betlému v území kmene Juda něco zdánlivě nevýznamného. Jesse (neboli Izai) Betlémský se stal otcem svého osmého syna, kterému dal jméno David. Ani Saul ani nikdo jiný v Izraeli tehdy ještě nevěděl, že toto novorozeně se jednou stane tak slavným, že Betlém, jeho rodiště, bude nazváno „městem Davidovým“. Nikdo tehdy nevěděl, že asi o tři sta let později bude o tomto Davidově městě vysloveno proroctví: „Ale ty, Betléme Efrata — i kdybys byl nejmenší mezi tisíci Judovými — z tebe mi vyjde ten, který má být panovníkem v Izraeli, jehož původ je od pradávna, od dávných dnů.“ (Micheáš 5:1, Zunz, Bič, Menge; 5:2, NS, KB, Slov. b.). Duchovní vůdci Židů v 1. století př. n. l. rozuměli tomuto proroctví tak, že se vztahuje na Mesiáše. „Semeno“ Boží „ženy“ se tedy mělo narodit v Betlémě.

9. Co měl na Boží podnět říci Samuel Saulovi o jeho království, když se Saul dopustil nerozumného činu, a koho chtěl Bůh vybrat pro trůn?

⁹ Avšak nějaký čas předtím, když král Saul vládl asi dva roky, podlehl nedostatku víry; zneužil svůj úřad a jednal troufale a nerozvážně. „Nato Samuel řekl Saulovi: ‚Jednal jsi pošetile. Nedodržel jsi přikázání Jehovy, svého Boha, které ti přikázal, neboť kdybys je byl dodržel, Jehova by byl upevnil tvé království nad Izraelem na neurčitý čas. Nyní však tvé království nepotrvá. Jehova si jistě najde muže příjemného svému srdci; a Jehova jej pověří jako vůdce nad svým lidem, protože ty jsi nedodržel, co ti Jehova přikázal.‘ “ (1. Samuelova 13:1–14) ‚Muž příjemný [Božímu] srdci‘ se dosud nenarodil, neboť tato slova byla vyřčena několik let předtím, než se v Betlémě narodil David. Bylo z nich možno poznat, že Bůh, Nejvyšší, uplatní svou moc a právo a sám vyvolí některého Izraelitu, který by měl nastoupit po králi Saulovi. Při tom bude lpět na svém „věčném předsevzetí“ ve spojení s Mesiášem.

10, 11. (a) Jak byl David určen za budoucího krále Izraele? (b) Proč Saul žárlil na Davida natolik, že jej chtěl zabít, a kde se stal David králem nejdříve?

¹⁰ David byl ještě nedospělý pastýřský mládenec z Betléma,  když jej Bůh určil jako muže, který je příjemný jeho srdci. Ačkoli David nebyl prvorozený syn Jesse (neboli Izai), ale jeho osmý syn, přikázal Bůh Samuelovi, aby Davida z Betléma pomazal jako budoucího krále Izraele.

¹¹ David se objevil na scéně, když byl jako jediný z Izraelitů ochoten čelit výzvě filištínského obra Goliáše; utkal se s ním na bojišti a usmrtil jej oblázkem vrženým z praku, kterým jej zasáhl do čela. (1. Samuelova 16:1 až 17:58) David byl přijat do Saulova vojska a časem se stal mezi lidem oblíbenějším než král. Saul proto velmi žárlil a pokoušel se Davida zabít, aby se David neujal izraelského trůnu místo jednoho ze Saulových synů. Saul byl nakonec těžce zraněn v jedné bitvě a urychlil pak svou smrt, když nalehl na vlastní meč; tak skončilo jeho kralování. Věrní přívrženci Saulova domu učinili králem Izbozeta, jediného Saulova žijícího syna, ale ten kraloval pouze nad jedenácti kmeny Izraele. Členové kmene Juda pomazali pak v Hebronu, v území kmene Juda, za svého krále Davida. To bylo v roce 1077 př. n. l. — 2. Samuelova 2:1–11; Skutky 13:21, 22.

12. Kdy a jak byl David učiněn králem nad celým Izraelem a jaká otázka nyní vzniká ohledně ‚žezla‘ a ‚velitelské hole‘?

¹² Saulův syn Izbozet vládl na izraelském trůnu asi sedm let a šest měsíců a potom jej jeho poddaní úkladně zavraždili. (2. Samuelova 2:11 až 4:8) Všechny kmeny pak uznaly Davida jako Božího vyvoleného a David byl v Hebronu pomazán za krále nad celým Izraelem. To bylo v roce 1070 př. n. l. (2. Samuelova 4:9 až 5:5) Tímto způsobem „žezlo“ a „velitelská hůl“ přišly do kmene Juda podle předpovědi, kterou pronesl Jákob na smrtelném loži a která je zapsána v 1. Mojžíšově 49:10. Na jakém základě se tyto znaky královské moci neměly ‚odvrátit od Judy. . . dokud nepřijde Sílo‘?

13. Jak to, že David byl skutečně „pomazaný“, a koho předstínil?

¹³ David byl třikrát pomazán za krále, a proto mohl být právem nazýván „pomazaný“ neboli „mesiáš“ (hebrejsky: mašíahh), jak to vyplývá ze 2. Samuelovy 19:21, 22; 22:51; 23:1. David byl vynikajícím způsobem použit k tomu, aby prorocky předstínil většího Mesiáše, „semeno“ Boží „ženy“. (Viz Ezechiel  34:23) Bůh dokonce uznal za dobré, aby se David stal členem rodové linie, která končila u Mesiáše Božího „věčného předsevzetí“. Jak se to stalo?

14. Které město učinil David hlavním městem celého Izraele a který svatý předmět tam potom umístil?

¹⁴ Krátce po roce 1070 př. n. l., kdy byl David pomazán za krále nad znovu-sjednoceným Izraelem, dobyl jebuzejské město Jebuz a nazval je Jeruzalém. Přenesl tam své vládní sídlo a toto vysoko položené město učinil hlavním městem, protože mělo centrálnější polohu než Hebron; leželo totiž na hranici mezi územím Juda a Benjamin. (Soudců 1:21; 2. Samuelova 5:6–10; 1. Paralipomenon 11:4–9) Brzo potom obrátil král David svou pozornost k Jehovově svaté truhle. Po desetiletí byla uložena jinde než v Nejsvětější stanu setkání, který byl v Sílo na území Efraim. (1. Samuelova 1:24; 4:3–18; 6:1 až 7:2) David cítil, že truhla by měla být v hlavním městě. Proto ji dal přenést a umístit ve stanu blízko svého paláce. — 2. Samuelova 6:1–19.

15. Co Jehova oceňoval u Davida a jakou smlouvu s ním proto uzavřel?

¹⁵ David však pocítil, že není vhodné, aby on, pouhý lidský král, bydlel v královském paláci, zatímco truhla Jehovy, pravého Boha a vlastního krále Izraele, byla uložena ve skromném stanu. Aby dosáhl vyváženého stavu, napadlo jej, že nejvyššímu Bohu, svrchovanému vládci celého vesmíru, postaví důstojný dům, totiž chrám. Jehova však nesouhlasil s tím, že by měl David postavit takový chrám. Prostřednictvím svého proroka Nátana řekl Davidovi, že jeden z Davidových synů, ten, který je mírumilovný, bude smět postavit v Jeruzalémě chrám, což bude pro něj předností. Jehova však oceňoval, že David je ze srdce oddán pravému uctívání Boha, a proto učinil tomuto muži, který byl „příjemný jeho srdci“, něco podivuhodného. Ze svého vlastního podnětu uzavřel s Davidem smlouvu o věčném království. Řekl:

„Jehova ti řekl, že je to dům, který ti Jehova učiní. Až se naplní tvé dny a ty ulehneš se svými předky, potom jistě vzbudím  po tobě tvé semeno, které vyjde z tvého nitra; a skutečně pevně založím jeho království. To je ten, který vystaví dům mému jménu, a já jistě pevně založím trůn jeho království na neurčitý čas. Já sám se stanu jeho otcem a on sám se stane mým synem. Když bude jednat nesprávně, budu jej jistě kárat prutem lidským a ranami synů Adamových. Má milující laskavost, ta od něho neodejde, jako jsem ji vzdálil od Saule, jehož jsem odstranil kvůli tobě. A tvůj dům a tvé království bude jistě neochvějné před tebou na neurčitý čas; právě tvůj trůn se stane trůnem pevně založeným na neurčitý čas.“ — 2. Samuelova 7:1–16; 1. Paralipomenon 17:1–15.

16. Jakou modlitbou vyjádřil David za to Jehovovi vděčnost?

¹⁶ David pronesl modlitbu, ve které vyjádřil svou vděčnost, a ukončil ji slovy:

„A nyní, Pane Jehovo, ty jsi ten pravý Bůh; a tvá slova, ta ať se prokáží jako pravda, protože slibuješ svému služebníku tuto dobrotu. A nyní vezmi to na sebe a požehnej dům svého služebníka, aby před tebou trval na neurčitý čas; protože ty sám, Pane Jehovo, jsi to slíbil, a kéž je tvým požehnáním dům tvého služebníka požehnán na neurčitý čas.“ — 2. Samuelova 7:18–29; 1. Paralipomenon 17:16–27.

17. Čím Bůh tuto smlouvu ještě doložil?

¹⁷ Bůh doložil svůj smluvní příslib Davidovi přísahou:

„Jehova přísahal Davidovi, vpravdě od toho neustoupí: ‚Z plodů tvého břicha dosadím na tvůj trůn. Budou-li tvoji synové dodržovat mou smlouvu a mé připomínky, které je budu učit, jejich synové budou také navždy sedět na tvém trůně.‘ “ — Žalm 132:11, 12.

„Na neurčitý čas k němu zachovám svou milující laskavost a má smlouva vůči němu bude věrná. A jistě dosadím jeho semeno navždy a jeho trůn jako nebeské dny. . . Neznesvětím svou smlouvu a nezměním výrok svých rtů. Jednou jsem přísahal ve své svatosti, Davidovi nebudu lhát. Samo jeho semeno bude trvat až na neurčitý čas, a jeho trůn jako slunce přede mnou.“ — Žalm 89:28–36; 89:29–37, KB; viz též Jeremiáš 33:20, 21.

18. Pro které větší království mělo být království Davidovo základem?

¹⁸ Podle této smlouvy s králem Davidem mělo jeho království  tvořit základ pro nadcházející království většího Mesiáše. Proto byl prorok Izaiáš o staletí později inspirován, aby prorokoval: „Neboť se nám narodilo dítě, je nám dán syn, a vladařství je na jeho rameni, a jeho jméno zní: Podivuhodný rádce, Silný Bůh, Věčný Otec, Kníže pokoje; aby vladařství přibývalo a pokoj aby neskončil na trůnu Davidově a v jeho království; aby bylo vyzdviženo a podpořeno tím, co je vhodné a co je správné, od nyní až na věky. Horlivost Věčného vojsk učiní takovou věc.“ — Izaiáš 9:5, 6, podle překladu hebrejského učence rabína Leopolda Pheinkarda Zunze, něm., 16. vyd. z r. 1913 n. l. Viz Izaiáš 9:6, 7, KB.

19. Ve kterém městě se mělo narodit „dítě“ podle Micheášova proroctví a čí totožnost tím měla být ukázána?

¹⁹ Podle proroctví Micheáše 5:1 (Zunz; 5:2, KB) byl to Betlém Efrata v Judeji, kde se mělo narodit toto mesiášské dítě neboli kde měl být dán tento královský syn. Jeho rodiště mělo být jedním ze znaků, které označovaly pravého Mesiáše, „semeno“ Boží symbolické „ženy“. Betlém, nikoli královské město Jeruzalém, bylo rodištěm jeho předka, krále Davida; proto bylo nazýváno „Davidovo město“.

PANOVNICKÁ DYNASTIE Z DAVIDOVA RODU

20. Jak dlouho zůstal na trůnu Davidův panovnický rod a jak dlouho měli Izraelité krále?

²⁰ Ve splnění této smlouvy o království, uzavřené s Davidem, povstala z jeho rodiny řada králů, kteří vládli v Jeruzalémě. Od roku 1070 př. n. l., kdy začal v Jeruzalémě kralovat David, trvalo království této panovnické dynastie z domu Davidova se sídlem v Jeruzalémě 463 let, neboli do roku 607 př. n. l. To tedy znamená, že izraelský národ měl viditelné krále po dobu 510 let, počítáme-li od roku 1117, kdy prorok Samuel pomazal Saule za krále celého Izraele. Neviditelným Králem však byl Jehova.

21. Odešel David při své smrti do nebe? A kdo měl být podle Davidových prorockých slov vyzván, aby se posadil po Boží pravici?

²¹ Bůh vybral krále Davida jako svého královského zástupce  a pomazal jej za krále nad Izraelem, a proto David seděl na „Jehovově trůnu“ v Jeruzalémě. (1. Paralipomenon 29:23) Neseděl však po Jehovově pravici, protože Jehovův trůn je v nebesích. (Izaiáš 66:1) Když David v roce 1037 př. n. l. zemřel, nevstoupil do duchovní nebeské oblasti, aby se posadil po Jehovově pravici. Nebyl k tomu vyzván. Až do prvního století n. l. mohli Izraelité říci, kde je Davidův hrob. Jak vyplývá ze žalmu 110:1–4, David pod božskou inspirací předpověděl, že jeho mesiášský potomek, který bude jako Melchisedech králem a knězem, bude Jehovou pozván, aby se posadil po jeho pravici v nebi.

22. Co nakonec učinil Šalomoun a jaká byla většina králů, kteří po něm následovali na trůnu, a od kdy již neseděl na trůnu v Jeruzalémě žádný král z Davidova rodu?

²² Davidův mladší syn, Šalomoun, následoval po svém otci na jeruzalémském trůnu, na „trůnu Jehovově“. Podle božského příslibu byla právě jemu dána přednost, že směl na hoře Moria v Jeruzalémě postavit chrám. Stavbu dokončil v roce 1027 př. n. l. (1. Královská 6:1–38) Když Šalomoun zestárl, odvrátil se od Boha, jehož chrám postavil. Také králové, kteří po něm následovali na jeruzalémském trůnu, se většinou stali špatnými. Poslední z těchto králů z Davidova rodu, který seděl na trůnu v Jeruzalémě, byl Sedechiáš. Ten se vzbouřil proti babylónskému králi, který jej učinil poplatníkem; Sedechiáš byl zajat a odveden do Babylóna a město Jeruzalém se svým nádherným chrámem bylo zničeno. (2. Královská 24:17 až 25:21) Od onoho tragického roku 607 př. n. l. již nikdy neseděl na jeruzalémském trůnu žádný král z Davidova rodu.

23. Znamená to, že smlouva o království nebyla dodržena nebo že by byla zrušena, a jaké ujištění o tom dal Bůh prostřednictvím Ezechiele?

²³ Znamená to, že nebyla dodržena smlouva o království, uzavřená s Davidem, a že byla zrušena? Rozhodně ne. Bůh dal ujištění, že se to nestane. Asi o čtyři roky dříve, než byl Sedechiáš sesazen s trůnu a odveden do Babylóna, inspiroval Bůh svého proroka Ezechiele, aby řekl poslednímu králi na jeruzalémském trůnu slova:

 „A ty smrtelně zraněný, zlý náčelníku Izraele, jehož den přišel v čase konečného provinění, tak řekl Pán Jehova: ‚Odstraň ten turban a sejmi tu korunu. Nebude stejná. Povyš i to, co je nízké, a poniž i vysokého. Zničím, zničím, zničím ji. A ta také jistě nebude patřit nikomu, dokud nepřijde ten, kdo má zákonné právo, a tomu ji určitě dám.‘ “ — Ezechiel 21:25–27.

24. Co mělo být sníženo a kdy a jak mělo nastat něco opačného?

²⁴ Chápeme, co to znamená? Že Jehova sám zničí království Davidovy královské rodiny v Jeruzalémě. Dřívější stav se měl změnit. Pohanské mocnosti, které byly dříve nízké v Božích očích, měly být vyvýšeny, a pozemské království Jehovova lidu mělo být sníženo a podrobeno pohanským světským mocnostem. Období, v němž měly vládnout pohanské světové velmoci bez zásahů ze strany symbolického Božího království v Jeruzalémě, mělo trvat tak dlouho, dokud nepřijde ten, „který má zákonné právo“, to jest zaslíbený pravý Mesiáš; a svrchovaný Pán Jehova mu dá království. Potom již pohanské světové velmoci nemají zaujímat vysoké postavení, v němž ovládaly zemi. Vládu nad světem převezme Boží mesiášské království. Podle smlouvy uzavřené s Davidem má tak být Davidovo království věčnou vládou. Jeho království má trvat věčně.

25. Které smlouvy zůstaly v platnosti a které předsevzetí stále trvá, ačkoli byl Jeruzalém v roce 607 př. n. l. zničen?

²⁵ Ačkoli tedy až do dnešního dne nebyl Davidův trůn v Jeruzalémě na Blízkém východě obnoven, nemusí být zklamáni ti, kteří vložili svou naději v zaslíbeného Mesiáše, v „semeno“ Boží nebeské „ženy“. V roce 607 př. n. l. bylo královské město Jeruzalém včetně chrámu obráceno v trosky, a babylónští dobyvatelé zničili také blízké město Betlém, město Davidovo. Avšak smlouva Zákona uzavřená s Izraelem na hoře Sinaj v Arábii trvala dále. Nepřestala také platit smlouva o věčném království uzavřená s Davidem. Stále ještě platilo Boží „věčné předsevzetí“ ve spojení s jeho Mesiášem. Boží smlouva o království splní svůj účel. A jeho předsevzetí nebude zmařeno.

[Poznámka pod čarou]

[Studijní otázky]