Vítězné uskutečnění „věčného předsevzetí“
14. kapitola
Vítězné uskutečnění „věčného předsevzetí“
1. Kdo byli duchovní odpůrci Božího „věčného předsevzetí“ a odkdy?
BOŽÍ „věčné předsevzetí“ má své protivníky v nebi i na zemi. Bojovali a stále ještě bojují, aby zabránili konečnému vítěznému uskutečnění „věčného předsevzetí“. Když Bůh oznamoval své „věčné předsevzetí“ v zahradě Eden v přítomnosti velkého hada a hříšného Adama a hříšné Evy, řekl hadovi: „Položím nepřátelství mezi tebe a ženu a mezi tvé semeno a její semeno. Ono ti rozdrtí hlavu a ty mu rozdrtíš patu.“ (1. Mojžíšova 3:15) Od té doby satan ďábel a neposlušní andělé, kteří se stali démony, společně bojují proti Božímu vyslovenému předsevzetí.
2. (a) Jaké ďábelské pokusy byly podniknuty, aby byl zničen nově vytvořený „vyvolený rod“? (b) Co napsal Petr jako varování před pronikáním zkažených prvků?
2 Po letnicích roku 33 n. l., kdy byl duchovní „Izrael Boží“ založen na dvanácti apoštolských základech, byly na zemi podniknuty ďábelské pokusy zničit nově vzniklý „vyvolený rod“, „královské kněžstvo“, „svatý národ“. (1. Petra 2:9) Nejprve bylo použito mohutného pronásledování; to však selhalo. (Skutky 7:59 až 8:4; 9:1–5, 21; 11:19) Potom zde byla snaha zkazit nauky a způsob života duchovního izraele, a to přineslo zničující následky. Okolo roku 64 n. l. napsal apoštol Petr dopis lidem, kteří se zastávali křesťanské víry. Varoval v něm křesťany prvního století před přicházející duchovní zkázou:
„Neboť v žádné době nebylo proroctví vyneseno z lidské vůle, ale lidé mluvili z Boha, jak byli unášeni svatým duchem. Vyskytli se však také mezi lidmi falešní proroci, jako i mezi vámi budou falešní učitelé. Právě ti budou nenápadně zavádět zhoubné sekty a zapřou i vlastníka, který je koupil, a přivodí si rychlé zničení. Mimo to mnozí půjdou za jejich skutky volného chování a kvůli nim se bude potupně mluvit o cestě pravdy. Také vás budou chtivě vykořisťovat zfalšovanými slovy. Ale pokud jde o ně, soud ze starých dob nepostupuje pomalu a jejich zničení nedříme.“ — 2. Petra 1:21 až 2:3; viz též Judu 4.
3. (a) Kterými slovy varoval Pavel před ničiteli sboru? (b) Kdo je „člověk bezzákonnosti“ a kdy se projeví?
3 Stejně apoštol Pavel při své poslední cestě do Jeruzaléma varoval starší křesťanského sboru: „Vím, že po mém odchodu vniknou mezi vás tyranští vlci a nebudou laskavě zacházet se stádem, a z vás samých povstanou muži a budou mluvit převrácené věci, aby za sebou odvlekli učedníky.“ (Skutky 20:29, 30) Také v dopise napsaném již dříve sboru v Tessalonice v Makedonii varoval, že vypukne náboženská vzpoura ve sboru a že se zjeví „člověk bezzákonnosti“, „syn zkázy“. Pavel varoval, že „tajemství této bezzákonnosti je sice již v činnosti“. „Bezzákonný“ měla být skupina lidí, třída duchovenstva křesťanstva. (2. Tessalonicenským 2:3–9) Tento „člověk bezzákonnosti“ byl zřejmý ve 4. století n. l., když římský císař Konstantin Veliký vyjednával s odpadlými „biskupy“ a učinil jejich náboženství státním náboženstvím Římské říše. Konstantin vytvořil státem uznané duchovenstvo. Tak se zrodilo křesťanstvo.
4. Co říkají dějiny minulých století o jednání duchovních křesťanstva a co přece křesťanstvo o sobě tvrdí?
4 Co říkají dějiny o událostech v křesťanstvu během následujících šestnácti set let až dodnes? Jejich duchovenstvo se vměšovalo do politiky, přijímalo do své náboženské víry stále více a více pohanských nauk; shromažďovalo si bohatství i moc; utiskovalo svá stáda; podněcovalo náboženské války, krvavá křižácká tažení a pronásledování; zakládalo sta protichůdných sekt, žehnalo zbraním tak zvaných křesťanských národů, které bojovaly mezi sebou navzájem; kazilo morálku členů svých církví; skrývalo Boží „věčné předsevzetí“ a skutečně proti němu pracovalo jako pozemské, viditelné „semeno“ velkého hada. V křesťanstvu nebyla pravá křesťanská jednota. Na lemech jeho náboženských oděvů lpělo mnoho krve. Nepřinášelo ovoce Božího svatého ducha a především mu chyběla bratrská láska! Zato bylo vždy bohaté na „skutky těla“. (Jan 13:34, 35; Galatským 5:19–24) A přece tvrdí, že je „Izraelem Božím“; Bible však svědčí proti němu.
5. Co dále činí Bůh podle svého „věčného předsevzetí“, ačkoli je křesťanstvem špatně zastupován?
5 Bylo Bohu zabráněno, aby úspěšně provedl své „věčné předsevzetí“, když křesťanstvo nesprávně představovalo jej i jeho duchovní izrael? Vůbec ne! Bůh všechno předvídal a předpověděl to ve svém psaném Slově, svaté Bibli. Jeho nová smlouva s duchovním izraelem platila dále a není pochyby, že stále vybíral a připravoval duchovní izraelity, kteří mají mít podíl s Mesiášem Ježíšem na zaslíbeném nebeském království.
6. V jakém stavu mají být poslední členové třídy 144 000 na zemi?
6 Podle Zjevení 7:4–8 a 14:1–3 je počet duchovních izraelitů, kteří jsou zapečetěni, aby zdědili s Mesiášem nebeské království, omezený na 144 000. Proto musí přijít čas, kdy na zemi bude pouze několik posledních členů královské třídy, kterých je zapotřebí, aby byl počet úplný. Nebudou rozdrobeni jako náboženské společnosti křesťanstva, ale budou jednotni ve víře, ačkoli patří k různým rasám, národnostem a kmenům a mají různou barvu pleti. Protože nejsou částí tohoto světa, musí být ze světa shromážděni. — Jan 17:14–23.
7. S čím Ježíš srovnal shromažďovací dílo a kdy se mělo stát podle jeho slov?
7 Když Pán Ježíš vysvětloval svým apoštolům tajemství neboli „svaté skryté věci království“, mluvil o konečném shromažďování „synů království“ jako o „žni“. Naznačil, kdy bude tato duchovní „žeň“, když řekl:
„Žeň je skonávání systému věcí a ženci jsou andělé. Proto stejně jako plevel je vybrán a spálen ohněm, tak to bude i při skonávání systému věcí. Syn člověka vyšle své anděly a ti vyberou z jeho království všechno, co působí klopýtání, a ty, kteří činí bezzákonnost, a uvrhnou je do ohnivé pece. Tam bude jejich pláč a skřípání zubů. Tehdy spravedliví budou zářit jasně jako slunce v království svého Otce. Kdo má uši, naslouchej.“ — Matouš 13:11, 39–43.
8. Byla tato duchovní „žeň“ to jediné, co se mělo dít v čase „skonávání systému věcí“, a jaká otázka způsobila, že se Ježíš o tom vyjádřil?
8 Bylo prorokováno, že při „skonávání systému věcí“ budou nejen shromážděni „synové království“, ale že se v té době budou dít ještě jiné věci. (Matouš 24:31) To vše spolu s duchovní žní má být znamením, abychom poznali, v jaké době žijeme, totiž v předpověděném „skonávání systému věcí“. Mesiáš Ježíš, prorok podobný Mojžíšovi, vypočítal tyto věci jako odpověď na otázku apoštolů, když předtím předpověděl zničení jeruzalémského chrámu. Apoštolové se ptali: „Kdy to bude a co bude znamením tvé přítomnosti [řecky: parousia] a skonávání systému věcí?“ — Matouš 23:37 až 24:3.
9. Co potom Ježíš předpověděl a kdy začal a kdy skončil pro Jeruzalém „čas konce“?
9 U Matouše 24:4–22 si můžeme přečíst Ježíšovu odpověď, kde znovu předpověděl zničení Jeruzaléma, dále války, hladomory, zemětřesení, pronásledování věrných učedníků, rozšíření bezzákonnosti a ochladnutí lásky, kazatelskou činnost učedníků a jejich útěk z Judeje a Jeruzaléma, až uvidí svaté místo znesvěcené ‚ohavností působící zpustošení‘. To se mělo stát v „této generaci“, k níž patřil on a jeho apoštolové. To znamenalo, že Jeruzalém a systém věcí, založený na něm jako na národním a náboženském středisku, byly ve svém „čase konce“. Ten začal v roce 29 n.l., když Jan Křtitel začal kázat: „Čiňte pokání, neboť se přiblížilo nebeské království“ a pak pokřtil Ježíše, a skončil v roce 70 n. l., kdy byl zničen Jeruzalém se svým chrámem a kdy zmizelo árónské kněžstvo. Židé a judaismus již nikdy nebyli tím, čím byli dříve.
ZNAMENÍ „ČASU KONCE“
10. K čemu použil Ježíš ve svém proroctví Jeruzalém prvního století, takže se jeho proroctví vztahuje i na dnešek?
10 Ježíš mluvil o mnohém, co se stane po rozboření Jeruzaléma, a dodal: „A Jeruzalém bude pošlapáván národy, dokud se nenaplní ustanovené časy národů.“ (Lukáš 21:20–24) Když pečlivě přečteme celé Ježíšovo proroctví, jak je zapsané u Matouše, kapitoly 24 a 25, u Marka, kapitola 13, a u Lukáše, kapitola 21, je zřejmé, že Ježíš použil Jeruzalém prvního století jako prorocký obraz novodobého protiobrazu, křesťanstva, a systém Židů, rozptýlených po celém světě, jako obraz dnešního celosvětového systému věcí, který je ovládán křesťanstvem. Ježíšovo proroctví o „skonávání systému věcí“ se splňuje tedy i dnes, a to úplně. Proč říkáme „dnes“? Myslíme si, že dnes žijeme v předpověděném čase „skonávání systému věcí“? Ano!
11. V jaké době je dnes svět a s jakým podobným časovým obdobím v minulosti se dá srovnat?
11 Dnešní svět žije ve svém „čase konce“. Mysleme na to, že pro ‚starý svět‘, „tehdejší svět“, „svět bezbožných lidí“ Noemovy doby, který byl v roce 2370 př. n. l. zaplaven vodami potopy, začal „čas konce“ sto dvacet let před vodní katastrofou. (2. Petra 2:5; 3:6; 1. Mojžíšova 6:1–3; Matouš 24:27–39) Před zničením Jeruzaléma Babylóňany v roce 607 př. n. l. mluvil Bůh k poslednímu davidovskému králi na jeruzalémském trůně, Sedechiášovi, o „čase konečného provinění“. „Čas konce“ pro Jeruzalém byl dlouhý čtyřicet let; začal, když Bůh vzbudil Jeremiáše v třináctém roce Joziášovy vlády, aby byl jeho prorokem. (Ezechiel 21:25; Jeremiáš 1:1, 2; Ezechiel 4:6, 7) Jeruzalém prvního století n. l. měl tak svůj „čas konce“; trval jednačtyřicet let [29–70 n. l.]. — Lukáš 19:41–44; 1. Tessalonicenským 2:16.
12. Prostřednictvím kterého proroka mluvil Ježíš o „čase konce“ a co dokazuje, že od roku 1914 žijeme v té době?
12 Mnoho let po prvním zničení Jeruzaléma Babylóňany mluvil Boží anděl k proroku Danielovi o „čase konce“, který přijde pro celosvětový systém věcí. (Daniel 11:35 až 12:4) Od roku 1914 n. l. žijeme v „čase konce“. Neříkáme to jen proto, že v tom roce vypukla první světová válka a zahájila tak věk násilí a válečného zbrojení, které hrozí vyhubit celý lidský rod. Od toho význačného roku se však začalo dokonale splňovat Ježíšovo proroctví o „znamení“ skonávání systému věcí. A protože „skonávání systému věcí“ bude vrcholit tím, co Ježíš nazývá „velké soužení, jaké nebylo od počátku světa až dosud, ano, jaké nikdy více nebude“, znamená to, že se blížíme úplnému konci tohoto systému věcí a s ním zničení „světa bezbožných lidí“. — Matouš 24:21.
13. (a) Jak ukazuje Matouš 24:14, že Kristova „přítomnost“ má být ve spojení s Božím královstvím? (b) I když Kristus neuvedl žádné datum, jaký problém vzniká?
13 Důvodem, proč se máme upínat na rok 1914 n. l., je, že v tom roce začala „přítomnost“ [parousia] Pána Ježíše v moci mesiášského krále. Že je opravdu od té doby neviditelně přítomen, je také potvrzeno jeho odpovědí na otázku apoštolů o ‚znamení jeho přítomnosti‘. Podle Matouše 24:14 řekl: „A toto dobré poselství o království bude kázáno po celé obydlené zemi na svědectví všem národům, a potom přijde konec.“ Když Ježíš odpovídal apoštolům, neuvedl žádné datum; vývoj „znamení“ od roku 1914 dodnes však potvrzuje tento rok jako dobu zrození Božího mesiášského království v rukou jeho Syna Ježíše Krista v nebesích. Avšak je ještě jiná možnost, jak dojít k tomuto datu a získat důkaz, že to je předurčený čas pro zrození království s Kristovou „přítomností“. Jaký je jiný způsob pro ověření pravdivosti roku 1914?
14. Kdy začaly časy národů, o nichž mluvil Ježíš, a po které události měly pokračovat?
14 Ve svém proroctví na otázku „Kdy to bude“ Ježíš předpověděl blízké zničení Jeruzaléma a dodal: „A Jeruzalém bude pošlapáván národy, dokud se nenaplní ustanovené časy národů.“ (Lukáš 21:20–24) Tyto „ustanovené časy [nežidovských, pohanských] národů“ začaly v roce 607 př. n. l., když Babylóňané zničili Jeruzalém a svrhli vládnoucího potomka krále Davida, dědice božské smlouvy o věčném království. Časy pohanů, jak jsou často nazývány, pokračovaly do Ježíšových dnů a měly pokračovat i po druhém zničení svatého města. Je pravda, že po sedmdesáti letech zpustošení Jeruzaléma a judské země, vrátil se věrný židovský ostatek z vyhnanství v babylónské zemi a znovu vystavěl Jeruzalém a jiná města v dlouho opuštěné zemi. Avšak to neznamenalo, že Jeruzalém přestal být pošlapáván pohanskými národy, nejprve Babylóňany a pak Médo-Peršany, kteří dobyli Babylón.
15. (a) Proč pokračovaly časy národů po obnovení Jeruzaléma v roce 537 př. n. l.? (b) Proč tyto časy pokračovaly i po Ježíšově výslechu před Pontiem Pilátem?
15 Proč ne? Protože po znovuvystavění Jeruzaléma po roce 537 př. n. l. nebyl obnoven v Jeruzalémě trůn a mesiášské království v Davidově královském rodu. Jeruzalém byl nyní provincií médo-perské říše a byl pod vládou Daria Médského a Cýra Velikého, perského krále. To, čeho byl Jeruzalém symbolem od roku 1070 př. n. l., kdy jej král David dobyl — totiž Jeruzalém jako hlavní město mesiášského království synů a následovníků krále Davida — bylo stále pošlapáváno. Makkabejské panství levitských vládců [104–63 a 40–37 př. n. l.] na tom nic nezměnilo. Když pak přišel Ježíš, „syn Davidův“, a představil se jako pomazaný Božím duchem, většina židovských náboženských vůdců a jejich přívrženci jej odmítli jako svého Mesiáše a krále. Volali před římským místodržitelem Pontiem Pilátem: „Nemáme krále, jenom césara.“ (Jan 19:15) Proto časy národů trvaly dále a právo na mesiášské království bylo dále pošlapáváno.
16, 17. (a) Kdy uběhly časy národů a jak to můžeme poznat podle splňování Ježíšova proroctví? (b) Kterému králi zjevil Bůh trvání tohoto časového období a jak Bůh použil tohoto krále?
16 Ježíš však řekl: „Dokud se nenaplní ustanovené časy národů.“ Jak dlouho po roce 607 př. n. l., kdy Babylón vyvrátil trůn krále Davida v Jeruzalémě, měly trvat tyto časy, v nichž národy pošlapávaly mesiášské královské panství?
17 Nyní, když jsme viděli, co se ve splnění Ježíšova proroctví událo od vypuknutí první světové války, můžeme s důvěrou odpovědět: Až do skončení časů národů v roce 1914 n. l. Kromě toho zjevil Bůh v době krále Nabuchodonozora, který v roce 607 př. n. l. rozvrátil Jeruzalém, že určil, jak dlouho budou trvat tehdy začínající časy národů, aniž bude nějak bráněno jejich panství Božím mesiášským královstvím. Naznačil, že to bude sedm symbolických „časů“. Sen, v němž Bůh zjevil toto časové období Nabuchodonozorovi, byl vysvětlen prorokem Danielem. (Daniel 4:16, 23, 25, 32; 4:13, 20, 22, 29, KB) Bůh použil Nabuchodonozora jako dřevorubce, aby podťal v roce 607 viditelný symbol Božího království v Jeruzalémě. Pařez symbolického „stromu“ měl být spoután, protože teprve po uplynutí „sedmi časů“ směl opět klíčit a vyrůst v nový strom.
18. (a) Kým a jakým způsobem byla vykonávána za časů národů královská moc, která vlastně měla být vykonávána Davidovým královským domem? (b) Jak bylo znázorněno obnovení mesiášského panství?
18 Během „sedmi časů“ měli světoví vládci národů vykonávat moc, která vlastně náležela potomkům krále Davida, protože Bůh uzavřel s Davidem smlouvu o věčném království. Avšak panovníci národů vykonávali svou moc zcela neteokratickým způsobem, protichůdným k mesiášské vládě. Jejich vláda byla tak nerozumná, jako byl Nabuchodonozor během sedmi let svého šílenství. Ale stejně jako se zdravý Nabuchodonozor opět ujal vlády na konci sedmi let, tak mělo být obnoveno Boží mesiášské království na konci „sedmi časů“ světovlády národů. Pouta, kterými byl spoután královský pařez, měla být uvolněna a z jeho kořenů měl vyrůst nový strom, nová vláda. — Daniel 4:1–37; 3:31 až 4:34, KB.
19. (a) Jak dlouho trval každý „čas“ ze sedmi časů národů? (b) V které roční době začaly časy národů a v které roční době skončily?
19 Když počítáme od roku 1914 n. l. zpět do roku 607 př. n. l., dostaneme počet 2520 let. Když pak 2520 dělíme sedmi, počtem „časů“, vyjde 360 let. To je délka prorockého „času“ ve Svatých písmech. (Zjevení 12:6, 14; srovnej Zjevení 11:2, 3) Sedm doslovných let Nabuchodonozorova šílenství znázorňuje „sedm časů“ o délce 2520 let, kdy každý den prorockého „času“ o 360 dnech představuje jeden rok. (Ezechiel 4:6; 4. Mojžíšova 14:34) Symbolických „sedm časů“ začalo, když babylónská vojska zpustošila město Jeruzalém a judskou zemi, a již nebyl žádný místodržitel, který by nahradil Godoliáše, jenž byl zavražděn uprostřed lunárního měsíce tišri. Proto skončily v téže době, asi 4. — 5. října, roku 1914 n. l.
20. Co znamená, že v roce 1914 n. l. se měl stát opak toho, co se událo v roce 607 př. n. l.?
20 V té době se měl stát pravý opak toho, co se událo v měsíci tišri roku 607 př. n. l., když časy národů začaly. Tehdy se podobala judská země pustině a v Jeruzalémě nebyl chrám ani „Jehovův trůn“, na němž by seděl pomazaný potomek krále Davida. (1. Paralipomenon 29:23) To znamenalo, že v časném podzimu roku 1914 mělo skončit pošlapávání mesiášského království pohany a mesiášské království se mělo zrodit, a to ne v pozemském Jeruzalémě, ale v nebi, kde Syn a Pán krále Davida nyní seděl po pravici Jehovy Boha. (Žalm 110:1, 2) Tehdy přišel pomazaný, který „má zákonné právo“, a Jehova Bůh mu dal království. — Ezechiel 21:25–27; Daniel 7:13, 14.
21. Jak bylo symbolicky znázorněno narození Božího mesiášského království v nebi a co se stalo bezprostředně potom?
21 První světová válka již trvala více než dva měsíce, když se tato podivuhodná událost stala v neviditelných nebesích. Ve Zjevení 12:1–5 je popsáno nově zrozené mesiášské království jako chlapeček, kterého porodila Boží nebeská „žena“ a který byl pak vytržen k Božímu trůnu, aby vládl s Bohem. Tak byla vítězně uskutečněna tato vznešená část Božího „věčného předsevzetí“, ovšem teprve po překonání nadlidského odporu. Čteme o tom:
„A v nebi vypukla válka: Michael a jeho andělé bojovali s drakem a drak bojoval i jeho andělé, ale nezískal převahu ani již pro ně nebylo nalezeno místo v nebi. Velký drak byl proto svržen, ten prahad, který je nazýván ďábel a satan, jenž svádí celou obydlenou zemi; byl svržen na zem a jeho andělé byli svrženi s ním. A slyšel jsem silný hlas v nebi, který řekl:
‚Nyní přišla záchrana a moc a království našeho Boha a oprávnění jeho Krista, protože byl svržen žalobce našich bratrů, který je dnem i nocí obviňuje před naším Bohem! A zvítězili nad ním pro Beránkovu krev a pro slovo svého svědectví a nemilovali své duše ani tváří v tvář smrti. Proto se radujte, nebesa a vy, kteří v nich přebýváte! Běda zemi a moři, neboť k vám sestoupil ďábel s velkým hněvem, protože ví, že má krátké časové období.‘ Když nyní drak viděl, že byl svržen na zem, pronásledoval ženu, která porodila dítě mužského rodu. . . A drak se rozhněval na ženu a odešel vést válku se zbývajícími z jejího semene, kteří zachovávají Boží přikázání a konají dílo vydávání svědectví pro Ježíše.“ — Zjevení 12:7–17.
22. (a) Čím je Michael, jak to poznáváme z toho, že svrhl satana a jeho démony z nebe? (b) Kterými slovy Ježíš předpověděl, že ‚zbývající ze semene ženy‘ budou pronásledováni?
22 Ano, archanděl Michael se opět objevil v nebi a jako „semeno“ Boží „ženy“, které mělo rozdrtit hadovi hlavu, zvítězil ve válce a svrhl prahada a jeho démonské anděly dolů na zem. Velký had pronásleduje v hněvu „ženu“ tím, že pronásleduje „zbývající z jejího semene“, kteří byli za první světové války a po ní na zemi. Ježíš předpověděl ve svém proroctví, že jeho pomazaní následovníci budou pronásledováni během „skonávání systému věcí“. Řekl svým učedníkům:
„Pak vás vydají do soužení a budou vás zabíjet a budete předmětem nenávisti všech národů pro mé jméno. . . Ale kdo vytrvá až do konce, bude zachráněn.“ — Matouš 24:9–13.
23. (a) Který Ježíšův příkaz vykonávali členové pomazaného ostatku a tím se projevili? (b) Kdy již oznámili rok, v němž měly skončit časy národů?
23 Jak Bible, tak světské dějiny dokazují, že „čas konce“ začal v časném podzimu roku 1914. V plném souladu s tím je skutečnost, že členové pomazaného ostatku, „kteří zachovávají Boží přikázání a konají dílo vydávání svědectví pro Ježíše“, jsou stále ještě pronásledováni. Dodržují Boží příkaz daný v Ježíšově proroctví: „Toto dobré poselství o království bude kázáno po celé obydlené zemi na svědectví všem národům.“ (Matouš 24:14) V letech po roce 1914 dokázal ostatek pomazaných, že to činí. Před tímto rokem se věnovali nezávisle na křesťanstvu vážnému studiu Božího slova. Dávali přednost Svaté bibli před lidskými náboženskými tradicemi. Již roku 1876 oznámili, že v roce 1914 uběhnou časy národů, trvající 2520 let. To, co se událo od té doby, dokazuje, že se nemýlili.
24. (a) Proč se stali členové ostatku v první světové válce předmětem mezinárodní nenávisti? (b) Které dílo začali po válce a které jméno se snažili učinit známé?
24 Během první světové války se stali předmětem nenávisti všech národů a byli pronásledováni, protože se zastávali Božího mesiášského království a snažili se, aby se osvobodili od viny krve, kterou se poskvrnilo křesťanstvo. V prvním poválečném roce (1919) poznali svou křesťanskou povinnost oznamovat více než dříve Boží mesiášské království, které bylo zřízeno v nebesích v roce 1914, kdy skončily časy národů. (Matouš 24:14) V roce 1925 byly otevřeny jejich oči duchovního porozumění, aby viděli, že přišel pro Boha čas, aby si učinil jméno. (2. Samuelova 7:23; Jeremiáš 32:20; Izaiáš 63:14; viz Strážnou věž z 1. srpna 1925, str. 226, sloupec 2, odst. 4, angl.; rovněž Strážnou věž z 15. září 1925, str. 280, odst. 41–43, angl.) Proto se nyní dali do díla celosvětového oznamování biblického jména jediného živého a pravého Boha a také jeho „věčného předsevzetí, které vytvořil ve spojitosti s Kristem, s Ježíšem, naším Pánem.“ — Efezským 3:11.
25. Od koho se museli odlišovat členové pomazaného ostatku a co proto přijali v roce 1931 n. l.?
25 V roce 1931 — bez domýšlivosti, ale s plným oprávněním — přijali jméno, které je mělo odlišovat od Velkého Babylóna, světové říše falešného náboženství, z něhož vyšli v poslušnosti Božího příkazu ve Zjevení 18:4. Jméno, které by je odlišovalo i od křesťanstva s jeho stovkami nejednotných sekt, s jeho světským smýšlením a nesmírnou vinou krve. Jméno, které mělo základ v Bibli (Izaiáš 43:10, 12) a které mělo jasně před nimi udržovat jejich křesťanské dílo. Bylo to jméno, které je od té doby známé na celém světě, jméno vážené i nenáviděné: svědkové Jehovovi. A podle tohoto jména i žijí!
„VELKÝ ZÁSTUP“ PŘEŽIJE ARMAGEDDON
26. Jak je tomu dlouho, co si Bůh začal volit „lid pro své jméno“, a postrádá dnes takový lid?
26 Bylo to vše rychle pomíjivé náboženské nadšení? Byla to pouze bezvýznamná náhoda? Nebo se to stalo podle Božího předsevzetí, které Jehova postupně uskutečňoval? Podívejme se na výsledek! Když Bůh v historickém dni letnic roku 33 n. l. vylil svého svatého ducha a apoštol Petr, naplněn tímto duchem, povstal a citoval Joelovo proroctví 2:28–32, řekl k tisícům Židů: „Každý, kdo vzývá Jehovovo jméno, bude spasen“. Tehdy začal Bůh uskutečňovat svůj úmysl a začal tvořit „lid pro své jméno“, duchovní izrael. (Skutky 2:1–21; 15:14) Další krok byl učiněn v roce 36 n. l., na konci ‚sedmdesátého týdne roků‘, kdy Bůh vyslal apoštola Petra, aby kázal neobřezaným pohanům, a pak vylil svého svatého ducha na tyto neobřezané Nežidy. Bůh zvětšoval „lid pro své jméno“, když křtil a pomazával pohany svatým duchem a tak je připojoval k duchovním izraelitům. (Skutky 10:1 až 11:18; 15:7–11) To se stalo v prvním století. A jak je tomu dnes, ve dvacátém století? Neklamné historické skutečnosti ukazují, že Bůh má stále „lid pro své jméno“!
27. Jaký důkaz máme, že Bůh trval na předsevzetí, které jednou vytvořil, a kdo je tím již dnes požehnáván?
27 Dnešní přítomnost ostatku duchovního „semene“ Abrahámova na zemi dokazuje, že Bůh doplňuje počet 144 000 duchovních izraelitů pod jejich hlavou, Ježíšem Kristem. To vše přes odpor ďáblův a lidí! Jeho „věčné předsevzetí, které vytvořil ve spojitosti s Kristem“, je nyní vítězně uskutečňováno! Bůh je pevně rozhodnut postarat se, aby jeho předsevzetí bylo brzy plně a zcela uskutečněno. Kolik dobra to lidem způsobí! „Velký zástup“, jehož počet roste na celém světě, oceňuje tuto skutečnost. Tito lidé jsou již dnes žehnáni skrze ostatek duchovního Abrahámova „semene“.
28. Kdo je v prvé řadě Abrahámovým „semenem“, ale co ukazuje, zda bude požehnání omezeno pouze na ty, kteří jsou členy tohoto „semene“?
28 Starověký patriarcha Abrahám předstínil Jehovu Boha. Jehova sám je větším Abrahámem. Jeho „semenem“ je v prvé řadě jeho Syn, kterého obětoval, Ježíš Kristus náš Pán. Prostřednictvím jeho, „hlavního semene“, jsou žehnáni všichni členové duchovního izraele. Ale budou žehnáni pouze oni? Ne, Bůh dal Abrahámovi slib, který potvrdil přísahou: „Prostřednictvím tvého semene si budou jistě žehnat všechny národy země.“ (1. Mojžíšova 22:18; Skutky 3:22–26) Toto „semeno“ zahrnuje více než Ježíše Krista, protože Abrahámovo semeno mělo být jako hvězdy a jako písek na mořském břehu — nespočetné. Proto „semeno“ zahrnuje celý duchovní izrael. Prostřednictvím celého „semene“ dostanou požehnání „všechny národy země“, které nepatří k „semeni“, duchovnímu izraeli. Celému lidstvu bude žehnáno „semenem“ většího Abraháma, Jehovy Boha, nebeského Otce duchovního „semene“. Aby bylo dosaženo tohoto cíle, budou vzkříšeni mrtví pod mesiášským královstvím „semene“. — Skutky 24:15.
29, 30. (a) Kým byli předobrazeni v předkřesťanských dobách ti, kterým je nyní žehnáno ostatkem „semene“? (b) Kterými slovy Ježíš poukázal na přežijící přicházejícího „velkého soužení“?
29 Kdo ze všech národů dnes dostává požehnání prostřednictvím nebo ve spojení s „ostatkem“ Abrahámova „semene“? Podle Božího milujícího předsevzetí byli předstíněni ve staré době. Kým?
30 Když v roce 1513 př. n. l. osvobození Izraelité opouštěli Egypt po první noci pasach a pak prošli Rudým mořem do bezpečí na pobřeží Sinajského poloostrova, připojila se k nim „velká smíšená společnost“ Neizraelitů. (2. Mojžíšova 12:38; 4. Mojžíšova 11:4) Když v roce 607 př. n. l. babylónská vojska zničila poprvé Jeruzalém, etiopský eunuch Ebedmelech a neizraelští Rechabité přežili zkázu svatého města a jeho chrámu. (Jeremiáš 35:1–19; 38:7–12; 39:16–18) A 11. nisana 33 n. l., když Ježíš předpověděl zničení, které mělo přijít na Jeruzalém v roce 70 n. l. a které bylo prorockým obrazem zničení křesťanstva v naší generaci, řekl:
„Neboť tehdy bude velké soužení, jaké nebylo od počátku světa až dosud, ano, jaké nikdy více nebude. Vskutku, kdyby nebyly ty dny zkráceny, nebylo by zachráněno žádné tělo, ale kvůli vyvoleným budou ty dny zkráceny.“ — Matouš 24:21, 22; Marek 13:19, 20.
31. Jaké vidění dostal apoštol Jan o „velkém zástupu“, který přežije „soužení“ spolu s duchovním ostatkem?
31 Kromě ostatku duchovních izraelitů neboli „vyvolených“ přežijí ještě další lidé nastávající „velké soužení“. Okolo roku 96 n. l. bylo dáno starému apoštolu Janovi vidění těch, kteří projdou „velkým soužením“ ve společnosti „ostatku“ duchovního izraele. Hned po tom, co měl vidění o duchovním zapečeťování 144 000 věrných členů duchovního izraele, Jan pokračuje:
„Potom jsem viděl, a hle, velký zástup, který žádný člověk nemohl sečíst, ze všech národů a kmenů a lidí a jazyků, stojící před trůnem a před Beránkem, oblečený v bílá roucha; a v jejich rukou byly palmové ratolesti. A neustále volají silným hlasem a říkají: ‚Za záchranu vděčíme svému Bohu, který sedí na trůnu, a Beránkovi.‘
A jedna ze starších osob odpověděla a řekla mi: ‚Kdo jsou ti, kteří jsou oblečeni v bílá roucha, a odkud přišli?‘ Ihned jsem mu řekl: ‚Můj pane, ty to víš.‘ A on mi řekl: ‚To jsou ti, kteří vycházejí z velkého soužení a vyprali svá roucha a vybílili je v Beránkově krvi. Proto jsou před Božím trůnem; a prokazují mu dnem i nocí svatou službu v jeho chrámu a ten, který sedí na trůnu, rozprostře nad nimi svůj stan. Nebudou již hladovět ani žíznit a nebude na ně bít slunce ani sálající vedro, protože Beránek, který je uprostřed trůnu, je bude pást a povede je k pramenům vod života. A Bůh setře každou slzu s jejich očí.‘ “ — Zjevení 7:9, 10, 13–17.
32. (a) Kdy byl poprvé vysvětlen význam tohoto vidění, které souhlasilo se skutečnostmi? (b) Proč je pochopitelné, že „velký zástup“ nepřijde do nebe a nebude vládnout spolu s Božím Beránkem?
32 Význam tohoto vidění, které souhlasilo se skutečnostmi, byl poprvé vysvětlen 31. května 1935, na kongresu křesťanských svědků Jehovových ve Washingtonu. „Velký zástup“, který Jan viděl ve vidění, neočekává, že přijde do nebe a bude vládnout na nebeské hoře Sión spolu se 144 000 duchovních izraelitů. Ve Zjevení 14:1–3 čteme například, že pouze 144 000 duchovních izraelitů stojí s Božím Beránkem na nebeské hoře Sión. Jan neviděl, že by tam stál „velký zástup“, a je to pochopitelné. Jen o 144 000 je řečeno: „Ti byli koupeni z lidstva jako první ovoce Bohu a Beránkovi.“ (Zjevení 14:4, 5; Jakub 1:18) O 144 000, kteří „byli koupeni z lidstva“, čteme slova, která se obracejí na Božího Beránka:
„Protože jsi byl zabit a svou krví jsi koupil Bohu osoby z každého kmene a jazyka a lidu a národa a učinil jsi z nich království a kněze našemu Bohu a budou vládnout jako králové nad zemí.“ — Zjevení 5:9, 10.
33. Čím je tedy uskutečněn účel, kterému měla sloužit Boží nová smlouva?
33 Účel Boží „nové smlouvy“ s duchovním izraelem je uskutečněn v oněch 144 000, protože nová smlouva měla vytvořit „království kněží a svatý národ“, které stará mojžíšovská smlouva Zákona nevytvořila. (2. Mojžíšova 19:5, 6) „Velký zástup“ ze Zjevení 7:9–17 není vzat do nové smlouvy, ale dnes se připojuje k „ostatku“ duchovních izraelitů, kteří jsou v nové smlouvě.
34. Kde očekává „velký zástup“, že bude žít, a za koho uznávají Boha a jeho Beránka?
34 „Velký zástup“ také neočekává, že přijde po „velkém soužení“ do nebe. Členové „velkého zástupu“ doufají, že je Boží Beránek bude po „velkém soužení“ pást zde na zemi a povede je k věčnému životu na rajské zemi. Uznávají na trůnu sedícího nebeského Boha za svrchovaného vládce celého stvoření. Uznávají Mesiáše Ježíše za „Beránka Božího, který snímá hřích světa“. Připouštějí, že je nutno připsat jejich záchranu Bohu a Beránkovi, který „byl zabit“, a vírou a poslušností „vyprali svá roucha a vybílili je v Beránkově krvi“.
35. (a) Kde ustavičně slouží Bohu v jeho „chrámu“ a proč? (b) Jak dokazují, že jsou věrně oddáni Božímu veleknězi a jak je Ježíš znázornil v podobenství?
35 Uznávají pouze svrchovaného Pána Jehovu za svého Boha. To vysvětluje, proč mu „prokazují dnem i nocí svatou službu v jeho chrámu“, totiž v pozemských nádvořích jeho duchovního chrámu, jehož Nejsvětější je ve svatých nebesích. (Židům 9:24) Proto je nyní „velký zástup“ spojen s ostatkem ze 144 000 duchovních izraelitů, kteří budou na základě nové smlouvy královským kněžstvem. Aby dokázali svou věrnou oddanost královskému veleknězi Ježíši Kristu, jsou členové „velkého zástupu“ loajální k jeho duchovním bratrům, kteří jsou ještě na zemi. Dělají Kristovým duchovním bratrům všechno dobré, co jen mohou, dokonce se k nim připojují v kázání „dobrého poselství o království“ po celém světě. Tito věrní jsou tou třídou „ovcí“, kterou Ježíš popsal ve svém podobenství, když řekl:
„Pak král řekne těm po své pravici: ‚Pojďte vy, kteří máte požehnání mého Otce, dědičně se ujměte království, připraveného pro vás od založení světa. Protože jsem dostal hlad a dali jste mi najíst, dostal jsem žízeň a dali jste mi napít. Byl jsem cizincem a přijali jste mě pohostinně, nahý a oblékli jste mne. Onemocněl jsem a starali jste se o mne. Byl jsem ve vězení a přišli jste ke mně.‘ Tehdy mu spravedliví odpovědí slovy: ‚Pane, kdy jsme tě viděli hladového a nakrmili jsme tě, nebo žíznivého a dali jsme ti něco napít? Kdy jsme tě viděli jako cizince a přijali jsme tě pohostinně, nebo nahého a oblékli jsme tě? Kdy jsme tě viděli nemocného nebo ve vězení a přišli jsme k tobě?‘ A v odpovědi jim král řekne: ‚Vpravdě vám pravím: Do té míry, jak jste to činili jednomu z těchto mých nejmenších bratrů, činili jste to mně.‘
[A kozli jako třída] odejdou do věčného odříznutí, ale spravedliví do věčného života.“ — Matouš 25:34–40, 46.
36. Kdy bude „odříznuta“ třída kozlů z podobenství a proč?
36 Ti, kteří nejednají jako „ovce“ s duchovními bratry nového vládnoucího krále Ježíše Krista, budou odříznuti v přicházejícím „velkém soužení“, protože nejsou příznivci „semene“ Boží nebeské „ženy“, ale „semene“ hada, satana ďábla. (1. Mojžíšova 3:15; Zjevení 12:9, 17) Dají se ovládat a vést „prahadem“, „jenž svádí celou obydlenou zemi“, a tak až zakrátko vypukne „velké soužení“, budou nalezeni na straně „semene“ hada.
37. V jaké době je přítomný světský systém věcí od roku 1914 a co očekává naši generaci podle Daniele 12:1?
37 Od zrození Božího mesiášského království v nebesích v roce 1914 je světový systém věcí ve svém „čase konce“. Ten brzy vyvrcholí ve „velkém soužení“, jak to předpověděl Ježíš Kristus. Toto bezpříkladné soužení bylo předpověděno prorokem Danielem dávno předtím, než Jehova Bůh vyslal svého prvorozeného nebeského Syna na zem, kde se ten měl nazývat Ježíšem. Boží anděl předal proroctví Danielovi slovy:
„A v té době povstane Michael, velký kníže, který se zastává synů tvého lidu. A určitě nadejde čas tísně, jaký dosud nikdy nebyl, pokud existuje nějaký národ, až do té doby.“ — Daniel 12:1; srovnej Matouše 24:21.
Tento „čas tísně“ očekává nyní naši generaci.
38. (a) Jaké náboženství provádějí ti, kteří přežijí zničení Velkého Babylóna? (b) K objasnění které otázky musí být veden „boj velikého dne Boha, Všemohoucího“?
38 V „čase tísně“, ve „velkém soužení“, zničí protináboženské politické moci Velký Babylón, světovou říši falešného náboženství, která vznikla v starověkém městě Babylóně. (1. Mojžíšova 10:8–12; Zjevení 17:1 až 18:24) Členové „ostatku“ duchovního izraele a „velký zástup“ přežijí zničení pod Boží ochranou, protože provádějí pravé náboženství. (Jakub 1:27) Hned po nepovedeném pokusu protináboženských sil odstranit ze země čistou, neposkvrněnou „formu uctívání“, čisté náboženství, vypukne „boj velikého dne Boha, Všemohoucího“ na místě symbolicky nazvaném Armageddon. (Zjevení 16:14, 16) Proč? Protože musí být vyřešena sporná otázka Jehovovy svrchovanosti nad celým stvořením, které se zastává ostatek a „velký zástup“. Vyřešení sporné otázky náleží k „věčnému předsevzetí, které vytvořil ve spojitosti s Kristem, s Ježíšem, naším Pánem“, jenž je hlavní osobou Božího zaslíbeného „semene“.
39, 40. (a) Kde proběhne válečný spor o sporné otázce a koho vidíme, že se tam shromažďuje? (b) Kdo dokáže vítězstvím, že je mocnější?
39 Národní svrchovanost, na níž dnes trvají politické vlády, stojí v protikladu k universální svrchovanosti stvořitele. Válečný spor pro tuto vysoce důležitou spornou otázku se blíží, protože brzy skončí „čas konce“. Vidíme — ve světle předpovědí, které nám dává Zjevení o budoucích událostech — jak se pozemští králové a političtí vládci a jejich armády a podporovatelé shromažďují na armageddonském válečném poli, aby vybojovali tuto bitvu až do konce? Ano.
40 Avšak my vidíme očima víry také nebeského Krále králů Ježíše Krista a jeho andělská vojska spěchat na totéž válečné pole, jako by jeli na bílých válečných koních. Můžeme důvěřovat Božímu slovu; armageddonský boj vyvrcholí vítězstvím sil všemohoucího Boha a odstraněním všech lidských politických systémů i s jejich vládci, vojsky a vlasteneckými podporovateli. Ježíš Kristus, kdysi podobný Beránkovi, dokáže, že je Král králů, protože Jehova Bůh bude jako bojovník po pravici svého krále-kněze, který se podobá Melchisedechovi. — Zjevení 17:12–14; 19:11–21; Žalm 110:4, 5.
41. (a) Proč nebude moci „prahad“ po Armageddonu již vést válku proti ostatku a „velkému zástupu“? (b) V jakém smyslu nyní přijde velký okamžik pro „semeno“ Boží „ženy“?
41 To bude velkolepé vyvrcholení doby, o níž je řečeno: „Běda zemi a moři“; až sem tedy zavedl „prahad“ a jeho démonští andělé, když byli svrženi z nebe, celé jimi svedené lidstvo. (Zjevení 12:7–12) Když bude v Armageddonu zničeno celé pozemské „semeno“ „prahada“, nebude již moci „vést válku se zbývajícími z jejího [ženy] semene“ a s „velkým zástupem“ ctitelů svrchovaného Pána Jehovy. (Zjevení 12:13, 17) Budou „prahad“ a jeho neviditelné démonské „semeno“ ponecháni v blízkosti země, kde se zdržují po tom, co byli svrženi z nebe? Ne! Poněvadž nyní přichází velký okamžik pro Ježíše Krista, nebeské „semeno“ Boží „ženy“, kterému vražedný had kdysi rozdrtil patu. List se obrátil a teď „semeno“ nebeské Boží „ženy“ rozdrtí hadovi hlavu, takže bude, jako by on a jeho démonské „semeno“ nikdy nebyli existovali! Jak se to stane?
42. (a) Jak budou rozdrceni had a jeho „semeno“? (b) Jaká změna pak nastane v nebeském panství a pozemské společnosti?
42 Had a jeho démoni budou odstraněni ze sousedství země a uvrženi do „propasti“, která pak bude nad nimi zapečetěna, a tam budou jakoby svázáni řetězy po tisíc let. Zjevení 20:1–3 to líčí ne jako část armageddonského boje, ale jako jeho následek. (1. Mojžíšova 3:15; Římanům 16:20; Lukáš 10:18–20) Tak budou navždy odstraněna prastará satanská „nebesa“, která ovládala lidskou společnost na zemi, a Boží mesiášská „nová nebesa“ se budou rozprostírat k požehnání lidí nad novou lidskou společností na zemi. Pak budou vítězně uskutečněna slova apoštola Petra, který, když popsal zničení starých symbolických nebes a staré symbolické země, řekl k povzbuzení všech věrných ctitelů Jehovy Boha: „Jsou však nová nebesa a je nová země, které očekáváme podle jeho slibu, a v těch má bydlet spravedlnost.“ — 2. Petra 3:7–13; Zjevení 20:11; 21:1; Izaiáš 65:17.
[Studijní otázky]
