Biblická kniha číslo 11 — 1. Královská

Pisatel: Jeremjáš

Místo psaní: Jeruzalém a Juda

Psaní dokončeno: 580 př. n. l.

Doba v ní zahrnutá: asi 1040–911 př. n. l.

1. a) Jak se zvrhl skvělý blahobyt Izraele ve zkázu? b) Proč však může být První Královská označena jako ‚inspirovaná a prospěšná‘?

DAVIDOVY výboje rozšířily panství Izraele do hranic, které mu Bůh určil, od řeky Eufratu na severu k egyptské řece na jihu. (2. Sam. 8:3; 1. Král. 4:21) Když zemřel král David a jeho syn Šalomoun začal vládnout místo něho, „Judy a Izraele bylo mnoho jako zrnek písku, jichž je množství u moře, jedli a pili a radovali se“. (1. Král. 4:20) Šalomoun vládl velmi moudře. Jeho moudrost daleko předčila moudrost starých Řeků. Postavil velkolepý chrám Jehovovi. Ale i Šalomoun odpadl k uctívání falešných bohů. Po jeho smrti bylo království roztrženo vedví a řada ničemných králů v soupeřících královstvích Izraele a Judy jednala zhoubně a jak předpověděl Samuel, přivedla lid do tísně. (1. Sam. 8:10–18) Pouze dva ze čtrnácti králů, kteří vládli v Judě a Izraeli po Šalomounově smrti a o nichž se píše v První Královské, úspěšně jednali tak, jak to bylo správné v Jehovových očích. Je tedy tato zpráva ‚inspirovaná a prospěšná‘? Zcela jistě, jak uvidíme z jejích napomenutí, proroctví a předobrazů a z jejího vztahu k převládajícímu námětu „celého Písma“, ke Království.

2. Jak došlo k rozdělení zprávy První a Druhé Královské do dvou svitků a jak byly sestaveny?

² Kniha Královská byla původně jedním svitkem neboli svazkem a nazývala se hebrejsky Melachim (králové). Překladatelé Septuaginty ji nazvali Basileion, „království“, a jako první ji rozdělili do dvou svitků, aby se s ní dalo pohodlně zacházet. Později se nazývaly Třetí a Čtvrtá Královská, a toto označení trvá v katolických Biblích až dodnes. Jsou však nyní všeobecně známé jako První a Druhá Královská. Liší se od První a Druhé Samuelovy tím, že uvádějí dřívější záznamy, které byly písemným pramenem pro kompilátora. Ten se v těchto dvou knihách odvolává patnáctkrát na ‚knihu záležitostí dnů judských králů‘, osmnáctkrát na ‚knihu záležitostí dnů izraelských králů‘ a také na ‚knihu Šalomounových záležitostí‘. (1. Král. 15:7; 14:19; 11:41) Ačkoli se tyto starověké zprávy úplně ztratily, jejich inspirovaný soubor zůstává — je to prospěšná zpráva První a Druhé Královské.

3. a) Kdo nepochybně napsal knihy Královské a proč tak odpovídáš? b) Kdy bylo dokončeno psaní První Královské a jaké období zahrnuje?

³ Kdo napsal knihy Královské? Jejich důraz na dílo proroků, zejména Elijáše a Eliši, naznačuje, že to byl Jehovův prorok. Jazykové podobnosti, skladba a sloh prozrazují téhož pisatele jako Jeremjášova kniha. Mnoho hebrejských slov a výrazů se vyskytuje pouze v knihách Královských a u Jeremjáše a dále už v žádné jiné knize Bible. Jestliže však Jeremjáš napsal knihy Královské, proč v nich o něm není zmínka? Nebylo to nutné, protože o jeho činnosti se již psalo v knize, která nese jeho jméno. A nadto, knihy Královské byly napsány k velebení Jehovy a jeho uctívání, a ne aby šířily Jeremjášovu pověst. Knihy Královské a Jeremjáš se vlastně z větší části doplňují, každá z nich přináší to, co druhá vypouští. A jsou v nich i souběžné zprávy, jako například v 2. Královské 24:18–25:30 a v Jeremjášovi 39:1–10; 40:7–41:10; 52:1–34. Židovská tradice potvrzuje, že Jeremjáš byl pisatelem První a Druhé Královské. Nepochybně začal sestavovat obě knihy v Jeruzalémě, a druhá kniha byla zřejmě dokončena v Egyptě asi v roce 580 př. n. l., protože se Jeremjáš v závěru své zprávy zmiňuje o událostech toho roku. (2. Král. 25:27) První Královská zachycuje dějiny Izraele od konce Druhé Samuelovy až do roku 911 př. n. l., kdy zemřel Jehošafat. — 1. Král. 22:50.

4. Jak potvrzuje světská historie a archeologie První Královskou?

⁴ První Královská zaujímá oprávněné místo v kánonu Svatých písem a všechny autority ji přijímají. Události v První Královské kromě toho potvrzují světské dějiny Egypta a Asýrie. Rovněž archeologie podporuje mnoho tvrzení v této knize. V 1. Královské 7:45, 46 například čteme, jak Hiram odléval měděné náčiní pro Šalomounův chrám „v Jordánské oblasti mezi Sukotem a Caretanem“. Archeologové, kteří kopali na místě starobylého Sukotu,  objevili důkazy o tom, že se zde tavilo. * Kromě toho reliéf na chrámové zdi v Karnaku (starověké Théby) se pyšní vpádem egyptského krále Šešonka (Šišak) do Judy, o němž se zmiňuje 1. Královská 14:25, 26. *

5. Které inspirované svědectví prokazuje věrohodnost První Královské?

⁵ Odkazy jiných pisatelů Bible a splněná proroctví podporují věrohodnost První Královské. Ježíš mluvil o příběhu Elijáše a vdovy z Carefatu jako o historické skutečnosti. (Luk. 4:24–26) Když se Ježíš zmínil o Janu Křtiteli, řekl: „On je ‚Elijáš, který je určen, aby přišel.‘“ (Mat. 11:13, 14) Ježíš se zde odvolává na proroctví Malachiáše, který rovněž mluvil o budoucím dni: „Pohleďte, posílám vám proroka Elijáše před příchodem toho velikého a bázeň vzbuzujícího Jehovova dne.“ (Mal. 4:5) Ježíš dál doložil kanonicitu První Královské tím, že se odvolával na její zprávu o Šalomounovi i o královně z jihu. — Mat. 6:29; 12:42; srovnej 1. Královskou 10:1–9.

OBSAH PRVNÍ KRÁLOVSKÉ

6. Za jakých okolností dosedá Šalomoun na trůn a jak je jeho království pevně založeno?

⁶ Šalomoun se stává králem (1:1–2:46). Zpráva První Královské začíná krátce před Davidovou smrtí, když se blíží k závěru jeho čtyřicetiletá vláda. Jeho syn Adonijáš připravuje s pomocí velitele vojska Joaba a kněze Abjatara spiknutí, aby převzal kralování. Prorok Natan o tom informuje Davida a nepřímo mu připomíná, že již určil Šalomouna za krále po své smrti. Proto David nechává kněze Cadoka, aby pomazal Šalomouna za krále, právě když spiklenci oslavují Adonijášovo nastoupení. David nyní vyzývá Šalomouna, aby byl silný a prokázal, že je muž, a aby chodil po cestách Jehovy, svého Boha. Pak David umírá a je pohřben v „Městě Davidově“. (2:10) Časem Šalomoun vykáže Abjatara a dá popravit Adonijáše a Joaba, kteří jsou zdrojem těžkostí. Později je popraven Šimei, když neprojeví úctu k milosrdnému opatření, které mělo ušetřit jeho život. Království je nyní pevně v rukou Šalomouna.

7. Jakou Šalomounovu modlitbu Jehova vyslyší a jak se to projeví na Izraeli?

⁷ Šalomounova moudrá vláda (3:1–4:34). Šalomoun se spřízní sňatkem s Egyptem, neboť se ožení s faraónovou dcerou. Modlí se k Jehovovi o poslušné srdce, aby soudil Jehovův lid s rozlišovací schopností. Nežádá dlouhý život ani bohatství, a Jehova proto slibuje, že mu dá moudré srdce s rozlišovací schopností a také bohatství a slávu. Brzy po svém nástupu na trůn projeví Šalomoun moudrost, když se před ním objeví dvě ženy a činí si nárok na totéž dítě. Šalomoun nařídí svým mužům: „Rozsekněte živé dítě vedví“ a dejte každé ženě polovinu. (3:25) Vtom skutečná matka naléhavě prosí za život dítěte a říká, aby je dali druhé ženě. Šalomoun tak rozpozná právoplatnou matku, a ona dostává své dítě. Díky Šalomounově moudrosti, kterou mu dal Bůh, se celému Izraeli dobře daří a cítí se šťastný a bezpečný. Lidé z mnoha zemí přicházejí, aby slyšeli královy moudré výroky.

8. a) Jak se Šalomoun chystá stavět chrám? Popiš některé jeho rysy. b) Jaký další stavební program provádí?

⁸ Šalomounův chrám (5:1–10:29). Šalomoun si připomíná Jehovova slova jeho otci Davidovi: „Tvůj syn, jehož dosadím na tvůj trůn místo tebe, ten postaví dům mému jménu.“ (5:5) Šalomoun tedy koná přípravy ke stavbě. Tyrský král Hiram pomáhá zásilkou cedrových a jalovcových kmenů z Libanonu a opatří zručné dělníky. Ti začnou, spolu s Šalomounovými povolanými dělníky, práci na Jehovově domě ve čtvrtém roce Šalomounovy vlády, ve čtyřstém osmdesátém roce po vyjití Izraelitů z Epypta. (6:1) Kladiva, sekery a jiné železné nástroje se na staveništi nepoužívají, protože všechny kameny se připravují a ještě před přivezením zpracovávají v lomu a na chrámovém pozemku se už jen sestavují. Celý vnitřek chrámu, jehož stěny jsou nejprve obloženy cedrem a podlaha jalovcovým dřevem, je pak krásně potažen zlatem. Ze dřeva olejného stromu jsou vytvořeny dvě postavy cherubínů, z nichž každá je deset loket vysoká (asi 4,5 metru) a deset loket měří od konce jednoho křídla ke konci druhého, a jsou umístěny v nejvnitřnější místnosti. Další cherubíni jsou vyryti na stěnách chrámu spolu se zobrazeními palem a květů. Nakonec, po více než sedmileté práci, je velkolepý chrám dokončen. Šalomoun však pokračuje ve svém stavebním programu: staví dům pro sebe, Dům libanonského lesa, Sloupovou síň, Trůnní síň a dům pro faraónovu dceru. Udělá také dva velké měděné sloupy k předsíni Jehovova domu, lité moře pro dvůr a měděné vozíky, měděné nádrže a zlaté náčiní. *

9. Jak se Jehova projeví při vnesení truhly smlouvy do chrámu a jaká Šalomounova modlitba událost doprovází?

⁹ Nyní přichází čas, kdy kněží přinášejí truhlu Jehovovy smlouvy a staví ji do nejvnitřnější  místnosti, do Nejsvětější, pod křídla cherubínů. Když odtud kněží vyjdou, ‚Jehovova sláva naplní Jehovův dům‘, takže tam kněží nemohou déle setrvat a sloužit. (8:11) Šalomoun žehná sboru Izraele a velebí a chválí Jehovu. Kleká na kolena a s dlaněmi obrácenými k nebesům v modlitbě uznává, že nebe nebes nemůže obsáhnout Jehovu, tím méně ten pozemský dům, který postavil. Prosí, aby Jehova vyslyšel všechny, kteří se ho bojí, když se budou modlit směrem k tomuto domu. Ano, dokonce cizince ze vzdálené země, „aby všechny národy země poznaly tvé jméno, aby se tě bály stejně jako tvůj lid Izrael“. — 8:43.

10. Jakým slibem a prorockou výstrahou odpovídá Jehova na Šalomounovu modlitbu?

¹⁰ Během následující čtrnáctidenní slavnosti obětuje Šalomoun 22 000 kusů dobytka a 120 000 ovcí. Jehova říká Šalomounovi, že slyšel jeho modlitbu a posvětil chrám tím, že „tam vložil své jméno na neurčitý čas“. Pokud tedy Šalomoun bude chodit v přímosti před Jehovou, trůn jeho království bude trvat. Jestliže však Šalomoun a potom jeho synové opustí Jehovovo uctívání a budou sloužit jiným bohům, pak „také chci odříznout Izrael z povrchu zemské půdy, kterou jsem jim dal,“ říká Jehova. „A dům, který jsem posvětil svému jménu, od sebe odhodím, a Izrael se vskutku stane příslovečným rčením a předmětem popichování mezi všemi národy. A z tohoto domu se stanou hromady trosek.“ — 9:3, 7, 8.

11. Jaký rozsah má Šalomounovo bohatství a moudrost?

¹¹ Trvalo dvacet let, než Šalomoun dokončil ony dva domy, Jehovův dům a králův dům. Nyní začíná budovat mnoho měst po celé své říši, a také lodě k obchodování se vzdálenými zeměmi. Tak se stane, že královna ze Šeby uslyší o velké moudrosti, kterou Jehova dal Šalomounovi, a přichází ho vyzkoušet matoucími otázkami. Když ho slyší a vidí blahobyt a štěstí jeho lidu, zvolá: „Nepověděli mi ani polovinu.“ (10:7) Jehova neustále prokazuje lásku Izraeli, a proto se stává Šalomoun „v bohatství a moudrosti větší než všichni ostatní králové země“. — 10:23.

12. a) V čem Šalomoun zklame a jaká semena vzpoury začínají klíčit? b) Co prorokuje Achijáš?

¹² Šalomounova nevěrnost a smrt (11:1–43). Šalomoun si bere proti Jehovovu příkazu mnoho manželek z jiných národů — má 700 manželek a 300 souložnic. (5. Mojž. 17:17) Ty odvedou jeho srdce k službě jiným bohům. Jehova mu oznamuje, že bude království od něho odtrženo, ne za jeho dnů, ale za dnů jeho syna. Avšak nad částí království, nad Judou a ještě jedním kmenem, budou vládnout Šalomounovi synové. Bůh začíná v okolních národech vzbouzet odpůrce proti Šalomounovi, a také Jeroboam z kmene Efraima povstane proti králi. Prorok Achijáš říká Jeroboamovi, že se stane králem nad deseti izraelskými kmeny, a Jeroboam utíká do Egypta, aby si zachránil život. Šalomoun umírá po 40 letech vlády a v roce 997 př. n. l. se stává králem jeho syn Rehoboam.

13. Jak dochází k rozdělení království na začátku Rehoboamovy vlády a jak se snaží Jeroboam zabezpečit své kralování?

¹³ Rozdělení království (12:1–14:20). Jeroboam se vrací z Egypta a s lidem přichází žádat Rehoboama o úlevu od všech břemen, která na ně vložil Šalomoun. Rehoboam poslechne mladé muže, a ne moudrou radu od starších v Izraeli, a potíže ještě rozmnoží. Izrael se vzbouří a učiní Jeroboama králem nad deseti severními kmeny. Rehoboam, jemuž zůstane jen Juda a Benjamin, sebere vojsko k boji proti vzbouřencům, ale na Jehovův příkaz se vrací zpět. Jeroboam staví Šechem jako své hlavní město, ale stále se cítí nejistě. Obává se, že se lid bude vracet do Jeruzaléma uctívat Jehovu a že se tak dostane zpět pod vliv Rehoboama. Aby tomu zabránil, postaví dvě zlatá telata, jedno v Danu a druhé v Betelu, a vybere pro toto uctívání kněze, ne však z kmene Leviho, ale z obecného lidu. *

14. Jaká prorocká výstraha zaznívá proti Jeroboamovu domu a jaké strasti začínají?

¹⁴ Když Jeroboam obětuje na oltáři v Betelu, Jehova posílá proroka, aby ho varoval, že vzbudí krále z Davidova rodu jménem Josijáš, který rozhodně vystoupí proti tomuto oltáři falešného uctívání. Jako předzvěst toho se oltář ihned na místě roztrhne. Samotného proroka později usmrtí lev, protože neuposlechl Jehovův pokyn, aby nejedl a nepil během tohoto pověření. Jeroboamův dům začínají nyní pronásledovat těžkosti. Jeho dítě umírá z Jehovova rozsudku a Boží prorok Achijáš předpovídá, že jeho dům bude úplně odříznut kvůli jeho velkému hříchu, že postavil v Izraeli falešné bohy. Jeroboam umírá po 22 letech vlády a jeho syn Nadab se místo něho stává králem.

15. Které události se stanou za vlády dalších tří králů v Judě?

¹⁵ V Judě: Rehoboam, Abijam a Asa (14:21 až 15:24). Za vlády Rehoboama také Juda činí to, co je špatné v Jehovových očích, protože provádí modlářské uctívání. Egyptský král vpadne do země a odveze mnoho chrámových pokladů. Po sedmnácti letech vlády Rehoboam umírá a jeho syn Abijam se stává králem. I on stále hřeší proti Jehovovi a po tříleté vládě umírá. Nyní panuje jeho  syn Asa, který naopak slouží Jehovovi celým srdcem a odstraní ze země hnojné modly. Izrael a Juda spolu stále válčí. Asa obdrží pomoc od Sýrie a Izrael je donucen se stáhnout. Asa panuje 41 let a po něm nastupuje jeho syn Jehošafat.

16. K jakým bouřlivým událostem dochází v Izraeli a proč?

¹⁶ V Izraeli: Nadab, Baeša, Ela, Zimri, Tibni, Omri a Achab (15:25–16:34). Jaký ničemný zástup! Baeša úkladně zavraždí Nadaba po pouhých dvou letech vlády a pak vyhladí celý Jeroboamův dům. Pokračuje ve falešném uctívání a ve válčení s Judou. Jehova předpovídá, že čistě zamete Baešův dům, jako to Baeša učinil s domem Jeroboama. Po Baešově čtyřiadvacetileté vládě nastoupí jeho syn Ela, který je o dva roky později úkladně zavražděn svým sluhou Zimrim. Jakmile se Zimri zmocní trůnu, srazí celý Baešův dům. Když o tom lid uslyší, udělá králem velitele vojska Omriho a táhnou proti Tirce, hlavnímu městu Zimriho. Když Zimri vidí, že je vše ztraceno, zapálí nad sebou královský dům a zemře. Nyní se pokouší vládnout Tibni jako soupeřící král, ale po čase ho následovníci Omriho přemohou a zabijí.

17. a) Proč je zmínka o Omriho vládě? b) Proč je pravé uctívání za Achabovy vlády v mohutném úpadku?

¹⁷ Omri koupí horu Samaří a postaví tam město Samaří. Chodí po všech cestách Jeroboama a uráží Jehovu modlářským uctíváním. Je horší než všichni ostatní před ním. Po dvanácti letech vlády umírá a králem se stává jeho syn Achab. Achab se ožení s Jezábel, dcerou sidonského krále, a pak postaví v Samaří oltář Baalovi. Ničemností předčí všechny své předchůdce. Právě v té době vystaví Chiel Betelský znovu město Jericho za cenu života svého prvorozeného i svého nejmladšího syna. Pravé uctívání je v mohutném úpadku.

18. Jakým prohlášením začíná Elijáš prorocké dílo v Izraeli? Co přesně označí za pravou příčinu těžkostí v Izraeli?

¹⁸ Elijášovo prorocké dílo v Izraeli (17:1 až 22:40). Náhle se na scéně objevuje posel od Jehovy. Je to Tišbejan Elijáš. * Jeho úvodní prohlášení ke králi Achabovi je opravdu děsivé: „Jakože žije Jehova, Bůh Izraele, před nímž stojím, během těchto let nenastane ani rosa ani déšť, jedině z nařízení mého slova!“ (17:1) Právě tak náhle Elijáš odchází na Jehovův pokyn do jednoho údolí východně od Jordánu. V Izraeli je sucho, ale krkavci přinášejí Elijášovi potravu. Když údolní bystřina vyschne, Jehova posílá svého proroka do Carefatu v Sidonu, aby tam bydlel. Jedna vdova prokáže Elijášovi laskavost, a proto Jehova zázračně udržuje její malou zásobu mouky a oleje, takže ona ani její syn nezemřou hladem. Později syn onemocní a zemře, ale na Elijášovu naléhavou prosbu Jehova přivede dítě zpět k životu. Potom, v třetím roce sucha, posílá Jehova Elijáše opět k Achabovi. Achab obviní Elijáše, že přivedl na Izrael veřejné odsouzení, ale Elijáš Achabovi směle říká: Přivedl jsi ho „ty a dům tvého otce“, protože následovali Baaly. — 18:18.

19. Jak je položena sporná otázka božství a jak prokazuje Jehova svou nadřazenost?

¹⁹ Elijáš vyzývá Achaba, aby shromáždil všechny Baalovy proroky na horu Karmel. Již nebude možné kulhat mezi dvěma názory. Sporná otázka je jasná: Jehova proti Baalovi! Před zraky všeho lidu 450 Baalových kněží připravuje býka, kladou ho na dřevo na oltáři a modlí se, aby sestoupil oheň a strávil oběť. Za Elijášových posměšků od rána do poledne marně vzývají Baala. Pokřikují a sekají se, ale žádná odpověď! Potom osamělý prorok Elijáš postaví oltář v Jehovově jménu a připraví dříví a býka k oběti. Přikáže lidem, aby třikrát prolili oběť a dřevo vodou, a pak se modlí k Jehovovi: „Odpověz mi, Jehovo, odpověz mi, aby tento lid poznal, že jsi, Jehovo, pravý Bůh.“ Vtom zableskne oheň z nebe a pohltí oběť, dřevo, oltářní kameny, prach i vodu. Když to všichni lidé vidí, okamžitě padnou na tvář a říkají: „Jehova je pravý Bůh! Jehova je pravý Bůh!“ (18:37, 39) Smrt Baalovým prorokům! Elijáš se osobně postará o jejich pobití, takže neunikne ani jeden. Potom dá Jehova déšť, který ukončí sucho v Izraeli.

20. a) Jak se Jehova objeví Elijášovi na Chorebu a jaký pokyn a útěchu mu dává? b) Jakého hříchu a zločinu se dopouští Achab?

²⁰ Když se zpráva o Baalově pokoření dostane k Jezábel, usiluje o to, aby byl Elijáš zabit. Ten ze strachu utíká se svým sloužícím do pustiny a Jehova ho vede k Chorebu. Tam se mu Jehova zjevuje — ne okázale ve větru nebo v třesení nebo v ohni, ale ‚klidným, tlumeným hlasem‘. (19:11, 12) Jehova mu nařizuje, aby pomazal Chazaela za krále nad Sýrií, Jehua za krále nad Izraelem a Elišu za proroka místo sebe. Utěšuje Elijáše zprávou, že 7 000 v Izraeli se nesklání před Baalem. Elijáš bez váhání pomaže Elišu, a to tak, že na něj hodí svůj úřední oděv. Achab nyní dosáhne dvou vítězství nad Syřany, ale Jehova ho přísně napomene, protože uzavřel smlouvu s jejich králem, místo aby ho zabil. Pak přichází záležitost s Nabotem, po jehož vinici Achab dychtí. Jezábel dá Nabota obvinit falešnými svědky a usmrtit, takže Achab si může vzít vinici. Jaký neodpustitelný zločin!

21. a) Jakou kletbu pronese Elijáš nad Achabem a jeho domem a nad Jezábel? b) Které proroctví se splní při Achabově smrti?

 ²¹ Opět se objevuje Elijáš. Říká Achabovi, že na místě Nabotovy smrti budou dokonce psi lízat jeho krev a že jeho dům bude úplně vyhlazen jako dům Jeroboama a Baeši. Psi sežerou Jezábel na jezreelské půdě. „Nikdo bez výjimky nebyl takový jako Achab, který se zaprodal, aby činil to, co je špatné v Jehovových očích, jehož pobízela jeho manželka Jezábel.“ (21:25) Protože se však Achab pokoří, když vyslechne Elijášova slova, Jehova říká, že to neštěstí nepřijde za jeho dnů, ale za dnů jeho syna. Achab se nyní spojí s judským králem Jehošafatem v boji proti Sýrii, a proti radě Jehovova proroka Michajáše vytáhnou do bitvy. Achab umírá na zranění utržená v bitvě. Při mytí jeho dvoukolého vozu u samařského rybníka lížou psi jeho krev, právě jak prorokoval Elijáš. Jeho syn Achazjáš se stává králem Izraele místo něho.

22. Čím se vyznačuje Jehošafatova vláda v Judě a Achazjášova vláda v Izraeli?

²² Jehošafat vládne v Judě (22:41–53). Jehošafat, který doprovázel Achaba do bitvy se Sýrií, je věrný Jehovovi jako jeho otec Asa, ale opomene úplně odstranit výšiny falešného uctívání. Umírá po 25 letech vlády a králem se stává jeho syn Jehoram. Na severu v Izraeli jde Achazjáš ve šlépějích svého otce a uráží Jehovu svým uctíváním Baala.

PROČ JE PROSPĚŠNÁ

23. Jaké ujištění a povzbuzení dává První Královská ohledně modlitby?

²³ Můžeme mít velký prospěch z božského poučení v První Královské. Vezměme nejprve v úvahu otázku modlitby, kterou tato kniha tak často staví do popředí. Šalomoun se modlil k Jehovovi pokorně jako dítě, když stál před ohromnou odpovědností kralování v Izraeli. Žádal pouze o rozlišovací schopnost a o poslušné srdce, ale k moudrosti, kterou dostal v překypující míře, mu Jehova dal i bohatství a slávu. (3:7–9, 12–14) Kéž máme dnes stejnou jistotu, že naše pokorné modlitby o moudrost a vedení v Jehovově službě nezůstanou nevyslyšeny. (Jak. 1:5) Kéž se vždy modlíme vroucně a ze srdce, s hlubokým oceněním pro všechnu Jehovovu dobrotu, jako to činil Šalomoun při zasvěcení chrámu. (1. Král. 8:22–53) Kéž naše modlitby nesou vždy pečeť neomezené důvěry a spolehnutí na Jehovu, stejně jako když se Elijáš modlil v době zkoušky a když stál tváří v tvář národu uctívajícímu démony! Jehova se podivuhodně postará o ty, kteří ho v modlitbě hledají. — 1. Král. 17:20–22; 18:36–40; 1. Jana 5:14.

24. Které výstražné příklady uvádí První Královská a proč si jich mají povšimnout zejména dozorci?

²⁴ Dále by nás měly varovat příklady těch, kteří se nepokořili před Jehovou. ‚Bůh se staví proti takovým domýšlivým‘! (1. Petra 5:5) Byl to Adonijáš, který se domníval, že může obcházet Jehovovo teokratické ustanovení (1. Král. 1:5; 2:24, 25); byl to Šimei, který si myslel, že může přestoupit hranice, a pak se opět vrátit (2:37, 41–46); byl to Šalomoun ve svých pozdních letech, když jeho neposlušnost způsobila, že Jehova proti němu vzbudil odpůrce (11:9–14, 23–26); a byli to králové Izraele, jejichž falešné náboženství se projevilo jako zhoubné (13:33, 34; 14:7–11; 16:1–4). A kromě toho zde byla ničemně chtivá Jezábel, síla za Achabovým trůnem, jejíž nechvalně známý příklad se o tisíc let později stal podkladem pro výstrahu sboru v Thyatiře: „Opravdu ti však zazlívám, že snášíš tu ženu Jezábel, která se nazývá prorokyní a vyučuje a svádí z cesty mé otroky, aby smilnili a jedli věci obětované modlám.“ (Zjev. 2:20) Jak je třeba, aby dozorci udržovali sbory v čistotě, bez všech jezábelských vlivů! — Srovnej Skutky 20:28–30.

25. Která proroctví První Královské se pozoruhodně splnila a jak dnes může přispět k našemu poučení, když si je připomeneme?

²⁵ Splnění mnoha proroctví v První Královské jasně ukazuje Jehovovu prorockou moc. Například pozoruhodná předpověď vyslovená víc než 300 let předem, že to bude Josijáš, kdo strhne Jeroboamův oltář v Betelu. A Josiáš to učinil! (1. Král. 13:1–3; 2. Král. 23:15) Avšak nejvýznačnější jsou proroctví o Jehovově domu postaveném Šalomounem. Jehova řekl Šalomounovi, že následkem odpadnutí k falešným bohům Jehova odřízne Izrael z povrchu zemské půdy a odhodí od sebe dům, který posvětil pro své jméno. (1. Král. 9:7, 8) Ve 2. Paralipomenon 36:17–21 čteme, jak se toto proroctví zcela splnilo. Ježíš kromě toho ukázal, že pozdější chrám, postavený Herodem Velikým na stejném místě, stihne stejný osud a z téhož důvodu. (Luk. 21:6) To se rovněž prokázalo jako pravdivé! Nyní v tomto dvacátém století bychom měli pamatovat na tyto katastrofy a na to, proč nastaly, a chodit vždy po cestách pravého Boha.

26. Jakou povzbuzující představu o Jehovově chrámu a království nám předem poskytuje První Královská?

²⁶ Královna ze Šeby přišla ze své daleké země, aby se obdivovala Šalomounově moudrosti, blahobytu jeho lidu a slávě jeho království, včetně velkolepého Jehovova domu. Ale i Šalomoun doznal Jehovovi: „Nebesa, ano nebe nebes, tě nemohou obsáhnout; oč méně potom tento dům, který jsem postavil!“ (1. Král. 8:27; 10:4–9) O staletí později však přišel Kristus Ježíš, aby vykonal duchovní  stavební dílo, které se především týkalo obnovení pravého uctívání v Jehovově velkém duchovním chrámu. (Hebr. 8:1–5; 9:2–10, 23) Právě na něm, který je větší než Šalomoun, se splní Jehovův slib: „Vskutku upevním trůn tvého království nad Izraelem na neurčitý čas.“ (1. Král. 9:5; Mat. 1:1, 6, 7, 16; 12:42; Luk. 1:32) První Královská poskytuje předem povzbuzující představu o slávě Jehovova duchovního chrámu a o blahobytu, radosti a nesmírném štěstí všech, kteří budou žít pod moudrou vládou Jehovova království v čele s Kristem Ježíšem. Naše ocenění pro důležitost pravého uctívání a Jehovova podivuhodného opatření s jeho Královstvím v rukou Semene tak neustále roste!

[Poznámky pod čarou]

[Studijní otázky]