Biblická kniha číslo 13 — 1. Paralipomenon

Pisatel: Ezra

Místo psaní: Jeruzalém (?)

Doba psaní: asi 460 př. n. l.

Doba v ní zahrnutá: po 1. Paralipomenon 9:44: 1077–1037 př. n. l.

1. V čem je První Paralipomenon podstatnou a prospěšnou částí božské zprávy?

JE PRVNÍ Paralipomenon pouze suchým souhrnem rodokmenů? Je to pouhé opakování knih Samuelových a Královských? Zdaleka ne! Je to osvětlující a podstatná část božského záznamu — podstatná v době svého sepsání při reorganizaci národa a jeho uctívání a podstatná a prospěšná jako vzor uctívání Boha pro pozdější dny, včetně naší současnosti. První Paralipomenon obsahuje několik takových vyjádření chvály Jehovovi, která jsou nejkrásnější z celého Písma.  Podává podivuhodné předzvěsti Jehovova spravedlivého království a její studium je prospěšné pro všechny, kteří doufají v toto Království. Jak Židé, tak i křesťané si po celé věky vážili obou knih Paralipomenon. Překladatel Bible Jeroným měl tak vysoké mínění o První a Druhé Paralipomenon, že je považoval za „stručný obsah Starého zákona“ a tvrdil, že „jsou tak vysoce závažné a důležité, že ten, kdo se domnívá, že je obeznámen s posvátnými spisy, ale nezná je, klame jen sám sebe“. *

2. Proč byla napsána Paralipomenon?

² Obě knihy Paralipomenon byly zřejmě jednou knihou neboli svitkem, který byl později pro pohodlnější manipulaci rozdělen. Proč byla napsána Paralipomenon? Vezměme v úvahu okolnosti. Asi před 77 lety skončilo vyhnanství v Babylóně. Židé se opět usídlili ve své zemi. Došlo však k nebezpečnému odklonu od Jehovova uctívání v přestavěném chrámu v Jeruzalémě. Perský král zmocnil Ezru, aby ustanovil soudce a učitele Božího zákona (a stejně i králova) a aby zkrášlil Jehovův dům. Přesné rodopisné seznamy dávaly jistotu, že jako kněží slouží pouze osoby oprávněné, a také potvrzovaly kmenová dědictví, z nichž kněžstvo dostávalo podporu. Vzhledem k Jehovovým proroctvím o Království bylo přímo životně nutné mít jasný a spolehlivý záznam Judovy a Davidovy rodové linie.

3. a) K čemu chtěl Ezra Židům pomoci? b) Proč vyzdvihl dějiny Judy a jak zdůraznil důležitost čistého uctívání?

³ Ezra si vážně přál vyburcovat Židy, kteří se vrátili, z jejich netečnosti. Chtěl, aby si plně uvědomili, že jsou opravdu dědici Jehovovy milující laskavosti, kterou jim zaručovala smlouva. V Paralipomenon jim předložil úplnou zprávu o dějinách národa a o původu lidstva, neboť jde zpět až k prvnímu člověku, k Adamovi. Ústředním bodem bylo Davidovo království, a proto vyzdvihl dějiny Judy a téměř úplně vypustil krajně negativní zprávu o desetikmenném království. Vylíčil největší judské krále jako muže, kteří se zabývají stavbou nebo obnovou chrámu a kteří se horlivě ujímají vedení v uctívání Boha. Upozornil na náboženské hříchy, které vedly k zániku království, a zároveň zdůraznil Boží sliby obnovy. Podtrhl důležitost čistého uctívání, neboť soustředil pozornost na mnoho podrobností týkajících se chrámu, jeho kněží, Levitů, učitelů zpěvu a tak dále. Muselo to být pro Izraelity velké povzbuzení, když měli historickou zprávu, která se zaměřila na smysl jejich návratu z vyhnanství — na obnovu Jehovova uctívání v Jeruzalémě.

4. Co svědčí o tom, že pisatelem Paralipomenon je Ezra?

⁴ Jaký doklad však máme, že Ezra napsal Paralipomenon? Dva závěrečné verše Druhé Paralipomenon jsou stejné jako dva úvodní verše knihy Ezra a Druhá Paralipomenon končí uprostřed věty, která je dokončena u Ezry 1:3. Pisatel Paralipomenon musel tedy být totožný s pisatelem knihy Ezra. Potvrzuje to navíc sloh, jazyk, stylizace a způsob psaní knih Paralipomenon a Ezra, které jsou stejné. Některé výrazy v těchto dvou knihách se nevyskytují v žádných jiných knihách Bible. Ezra, pisatel stejnojmenné knihy, napsal také Paralipomenon. Židovská tradice podporuje tento závěr.

5. Jaké duchovní a světské schopnosti měl Ezra?

⁵ Nikdo jiný nebyl způsobilejší než Ezra, aby sestavil tyto věrohodné a přesné dějiny. „Ezra totiž připravil své srdce, aby se radil s Jehovovým zákonem a činil jej a aby vyučoval v Izraeli předpisu a právu.“ (Ezra 7:10) Jehova mu pomáhal svatým duchem. Perský světovládce rozpoznal u Ezry Boží moudrost a pověřil ho rozsáhlou civilní mocí v judské soudní oblasti. (Ezra 7:12–26) Vybaven božskou a vládní autoritou mohl Ezra sestavit tuto zprávu z nejlepších dostupných dokladů.

6. Proč můžeme důvěřovat ve správnost Paralipomenon?

⁶ Ezra byl mimořádným badatelem. Zkoumal starší záznamy židovských dějin sestavené spolehlivými proroky, kteří byli současníky těch událostí, a také ty zprávy, které sestavili úřední zapisovatelé a strážci veřejných záznamů. Některé spisy, do nichž nahlížel, snad byly státní listiny z Izraele i Judy, rodopisné záznamy, historická díla psaná proroky a dokumenty, které vlastnili představení kmene nebo rodiny. Ezra cituje nejméně dvacet takových zdrojů informací. * Těmito přímými citacemi dal Ezra svým současníkům otevřeně možnost, aby si ověřili jeho zdroje, pokud by chtěli. Tím je ovšem značnou měrou potvrzena spolehlivost a věrohodnost jeho díla. Dnes můžeme důvěřovat ve správnost knih Paralipomenon z téhož důvodu, z jakého jim tolik důvěřovali Židé v době Ezry.

7. Kdy byla napsána Paralipomenon, kdo ji pokládal za věrohodnou a jaké časové období zahrnuje?

⁷ Ezra „vyšel z Babylóna“ v sedmém roce perského krále Artaxerxa Longimana, tedy v roce  468 př. n. l., ale neuvádí žádnou zprávu o Nehemjášově význačném příchodu v roce 455 př. n. l. Paralipomenon musela být tedy dokončena mezi těmito daty, pravděpodobně kolem roku 460 př. n. l. v Jeruzalémě. (Ezra 7:1–7; Neh. 2:1–18) Židé Ezrových dnů přijali Paralipomenon jako původní část ‚celého Písma, které je inspirováno Bohem a je prospěšné‘. Nazývali ji Divre Hajamim, což znamená „záležitosti dnů“ neboli dějiny dnů či časů. Asi o 200 let později zahrnuli také překladatelé řecké Septuaginty Paralipomenon mezi kanonické spisy. Rozdělili knihu do dvou částí, a protože se domnívali, že je doplněním k Samuelovi a ke Královským nebo k celé Bibli té doby, nazvali ji Paraleipomenon, což znamená „o věcech zamlčených (nevyprávěných; vynechaných)“. Ačkoli název není zvlášť vhodný, přece jejich jednání ukazuje, že považovali Paralipomenon za věrohodné a inspirované Písmo. Když Jeroným připravoval latinskou Vulgátu, navrhl: „Můžeme [je] snad významněji nazvat Chronikon celých božských dějin.“ Od toho byl zřejmě odvozen název „Kroniky“. Kronika je záznam událostí seřazených podle toho, jak se sběhly. První Paralipomenon uvádí nejprve rodokmeny a pak se zabývá hlavně obdobím krále Davida, od roku 1077 př. n. l. až do jeho smrti.

OBSAH PRVNÍ PARALIPOMENON

8. Do kterých dvou částí se dělí První Paralipomenon?

⁸ Kniha První Paralipomenon se dělí do dvou přirozených částí: Prvních 9 kapitol obsahuje hlavně rodokmeny a dalších 20 kapitol zahrnuje události čtyřiceti let od Saulovy smrti do konce Davidovy vlády.

9. Proč není důvod se domnívat, že Paralipomenon byla sepsána později?

⁹ Rodokmeny (1:1–9:44). Tyto kapitoly uvádějí rodokmen od Adama až k Zerubabelovi. V podání mnoha překladů se Zerubabelova rodová linie klade do desáté generace. Jelikož se však Zerubabel vrátil do Jeruzaléma v roce 537 př. n. l., nebylo by časově možné, aby se do roku 460 př. n. l., kdy Ezra určitě psaní dokončil, narodilo tolik generací. Hebrejský text je však v této části neúplný a nedá se určit, kolik z uvedených mužů bylo příbuzných se Zerubabelem. A tak není důvod domnívat se, že Paralipomenon byla sepsána později, jak si to někteří myslí.

10. a) Které generace jsou uvedeny nejprve? b) Který rodokmen je logicky sledován na začátku druhé kapitoly? c) Které další seznamy jsou uvedeny a čím končí?

¹⁰ Nejprve je uvedeno deset generací od Adama k Noemovi a pak deset generací až k Abrahamovi; Abrahamovi synové a jejich potomstvo; potomci Esaua a Seira, kteří žili v hornatém kraji Seiru; raní králové Edomu. Od druhé kapitoly se však zpráva zabývá potomky Izraele neboli Jákoba, od něhož se sleduje rodokmen nejprve přes Judu a pak po deset generací k Davidovi. (2:1–14) Je také uveden seznam pro ostatní kmeny, a to se zvláštní zmínkou o kmeni Leviho a o velekněžích. Končí rodokmenem Benjaminova kmene, aby mohl být představen král Saul, Benjaminec, a jím pak začíná historická zpráva v užším smyslu. Někdy se snad zdá, že jsou rozpory mezi Ezrovými rodokmeny a jinými pasážemi Bible. Musíme si však uvědomit, že určité osoby byly známé také pod jinými jmény a že jazykové změny a běh času mohly pozměnit způsob psaní některých jmen. Pečlivé studium odstraní většinu obtíží.

11. Uveď příklady jiných užitečných poučení, která zpestřují záznam rodokmenů.

¹¹ Ezra občas prokládá své rodokmeny nějakým historickým a zeměpisným poučením, které slouží k objasnění a poskytuje důležité postřehy. Například v seznamu Rubenových potomků Ezra přidává jednu důležitou informaci: „A synové Rubena, Izraelova prvorozeného — neboť byl prvorozený, ale protože znesvětil lože svého otce, bylo jeho prvorozenecké právo dáno synům Josefa, syna Izraelova, takže neměl být rodopisně zaznamenán pro prvorozenecké právo. Juda se totiž prokázal jako nadřazený mezi svými bratry, a ten určený za vůdce byl z něho; ale prvorozenecké právo bylo Josefovo.“ (5:1, 2) V těchto několika slovech je vysvětleno mnoho. A dále, pouze v Paralipomenon se dovídáme, že Joab, Amasa i Abišaj byli všichni Davidovými synovci, a to nám pomáhá pochopit různé události kolem nich. — 2:16, 17.

12. Jaké jsou okolnosti Saulovy smrti?

¹² Saulova nevěrnost končí jeho smrtí (10:1 až 14). Vyprávění začíná tím, jak Filištíni útočí v bitvě na hoře Gilboji. Tři Saulovi synové, včetně Jonatana, jsou zabiti. Pak je raněn Saul. Nechce, aby se ho zmocnili nepřátelé, a proto naléhá na svého zbrojnoše: „Vytas meč a probodni mě jím, aby nepřišli ti neobřezanci a nejednali se mnou zajisté utrhačně.“ Když jeho zbrojnoš odmítne, Saul se zabije sám. A tak Saul umírá, protože jednal „nevěrně proti Jehovovi ohledně Jehovova slova, které nedodržel, a také proto, že požádal spiritistické médium, aby se dotazovalo. A nedotázal se Jehovy.“ (10:4, 13, 14) Jehova dává království Davidovi.

13. Jak se daří Davidovi v království?

 ¹³ Davidovo království je potvrzeno (11:1–12:40). Časem se dvanáct kmenů shromáždí k Davidovi v Hebronu a pomažou ho za krále nad celým Izraelem. David dobude Sion a ‚je stále větší a větší, neboť Jehova vojsk je s ním‘. (11:9) Silní muži jsou pověřeni vedením vojska a Jehova jejich prostřednictvím zachraňuje „velkou záchranou“. (11:14) David dostane sjednocenou podporu, když se shlukují válečníci, kteří mají úplné srdce, aby ho učinili králem. V Izraeli hodují a radují se.

14. Jak pochodí David v bitvě s Filištíny a která příležitost vzbuzující víru dá podnět k radostné písni?

¹⁴ David a Jehovova truhla (13:1–16:36). David se radí s vůdci národa, kteří souhlasí s převezením Truhly do Jeruzaléma z Kirjat-jearimu, kde byla asi 70 let. Cestou umírá Uza, protože jedná neuctivě a nedbá na Boží pokyny. Truhla je na čas ponechána v Obed-edomově domě. (4. Mojž. 4:15) Filištíni pokračují ve svých nájezdech, ale David je dvakrát rozdrtí, u Baal-peracimu a u Gibeonu. Levité poučení Davidem se nyní řídí teokratickým postupem a stěhují Truhlu obezřetně do Jeruzaléma. Tam ji za tance a jásotu dají do stanu, který pro ni postavil David. Jsou obětovány oběti a zaznívá zpěv, sám David přispívá při této příležitosti písní díků Jehovovi, jež dosahuje svého velkolepého vyvrcholení myšlenkou: „Ať se radují nebesa, a země ať má radost, a ať řeknou mezi národy: ‚Sám Jehova se stal králem!‘“ (1. Par. 16:31) Jaká je to vzrušující příležitost, jež rozněcuje víru! Později je tato Davidova píseň upravena jako podklad pro nové písně. Jednou z nich je Žalm 96. Jiná se objevuje v prvních patnácti verších Žalmu 105.

15. Jakým podivuhodným slibem odpovídá Jehova na Davidovu touhu postavit dům pro sjednocené uctívání?

¹⁵ David a Jehovův dům (16:37–17:27). Nyní v Izraeli panuje neobvyklé uspořádání. Truhla smlouvy spočívá ve stanu v Jeruzalémě, kde slouží Asaf a jeho bratři, zatímco několik kilometrů severozápadně od Jeruzaléma, v Gibeonu, pokračuje velekněz Cadok a jeho bratři v předepsaných obětech ve svatostánku. David, který vždy dbá o vyvýšení a sjednocení Jehovova uctívání, naznačuje svou touhu postavit dům pro Jehovovu truhlu smlouvy. Ale Jehova oznamuje, že ne David, ale jeho syn, mu postaví dům, a On sám že ‚jistě pevně založí jeho trůn na neurčitý čas‘ a prokáže mu milující laskavost jako otec synovi. (17:11–13) Tento podivuhodný Jehovův slib — tato smlouva o věčném království — zasahuje Davida do hloubi srdce. Jeho vděčnost překypuje v uctivé žádosti, aby se Jehovovo jméno ‚prokázalo jako spolehlivé a stalo se velkým na neurčitý čas‘ a aby Boží požehnání spočinulo na Davidově domě. — 17:24.

16. Který slib Jehova uskuteční skrze Davida, ale jak David zhřeší?

¹⁶ Davidovy výboje (18:1–21:17). Jehova nyní uskutečňuje skrze Davida svůj slib dát celou Zaslíbenou zemi Abrahamovu semeni. (18:3) V rychlé řadě tažení dává Jehova „Davidovi záchranu“, kamkoli jde. (18:6) David podmaňuje v drtivých vojenských vítězstvích Filištíny, sráží Moabity, vítězí nad Cobahity, donutí Syřany platit poplatek a dobývá Edom a Ammon i Amaleka. Avšak Satan podnítí Davida, aby sečetl Izrael, a tím zhřešil. Jehova posílá za trest mor, ale milosrdně toto neštěstí ukončí na Ornanově mlatu, když už předtím zahynulo 70 000.

17. Jaké přípravy činí David pro stavbu Jehovova domu a jak povzbuzuje Šalomouna?

¹⁷ Davidovy přípravy pro chrám (21:18–22:19). David obdrží skrze Gada oznámení předané andělem, aby „vztyčil oltář Jehovovi na mlatu Jebusejce Ornana“. (21:18) David ten pozemek od Ornana koupí a poslušně tam obětuje oběti a vzývá Jehovu, který mu odpoví „ohněm z nebes na oltáři pro zápalnou oběť“. (21:26) David usuzuje, že Jehova si přeje, aby se tam postavil Boží dům, a dá se do práce. Opracovává materiál a shromažďuje ho a říká: „Můj syn Šalomoun je mladý a útlý a dům, který se má postavit Jehovovi, má být vynikajícím způsobem velkolepý pro překrásnou význačnost pro všechny země. Ať tedy pro něho vykonám přípravu.“ (22:5) Vysvětluje Šalomounovi, že Jehova mu nedovolil stavět dům, protože byl mužem válek a krve. Vybízí svého syna, aby byl odvážný a silný v tomto díle a říká: „Vstaň a jednej, a kéž Jehova prokáže, že je s tebou.“ — 22:16.

18. Proč se provádí sčítání lidu?

¹⁸ David organizuje Jehovovo uctívání (23:1–29:30). Provádí se sčítání lidu, tentokrát podle Boží vůle, aby se mohly znovu uspořádat kněžské a levitské služby. Levitské služby jsou zde popsány mnohem podrobněji než kdekoli jinde v Písmech. Pak se určuje rozdělení královské služby.

19. Kterými slovy pověřuje David Šalomouna, jaké plány opatří a jaký skvělý příklad dává?

¹⁹ Krátce před koncem své rušné vlády David shromáždí představitele celého národa, „Jehovova sboru“. (28:8) Král povstává. „Slyšte mě, moji bratři a můj lide.“ Pak k nim hovoří o touze svého srdce, o „domu pravého Boha“. V jejich přítomnosti pověřuje Šalomouna: „A ty, Šalomoune, můj synu, poznej Boha svého otce a služ mu s úplným  srdcem a s duší plnou potěšení; Jehova totiž zkoumá všechna srdce a rozeznává každý sklon myšlenek. Jestliže po něm budeš pátrat, dá se ti najít; ale jestliže ho opustíš, navždy tě odvrhne. Viz tedy, vždyť sám Jehova tě vyvolil, abys postavil dům jako svatyni. Buď odvážný a jednej.“ (28:2, 9, 10, 12) Dává mladému Šalomounovi podrobné architektonické plány, které obdržel inspirací od Jehovy, a na stavební projekt přispívá nesmírným osobním bohatstvím — 3 000 talenty zlata a 7 000 talenty stříbra, které ušetřil pro tento účel. Knížata a lid reagují na Davidův skvělý příklad tím, že darují zlato v ceně 5 000 talentů a 10 000 dareiků, stříbra v ceně 10 000 talentů a také mnoho železa a mědi. * (29:3–7) Lid se velmi raduje z této přednosti.

20. Jakých vznešených výšek dosahuje Davidova závěrečná modlitba?

²⁰ David potom chválí Jehovu v modlitbě a uznává, že všechny tyto hojné dary pocházejí vlastně z Jehovovy ruky. S úctou ho žádá o jeho stálé požehnání pro lid a pro Šalomouna. Tato Davidova závěrečná modlitba dosahuje vznešených výšek ve velebení Jehovova království a jeho slavného jména: „Kéž jsi požehnaný, ó Jehovo, Bože Izraele, náš otče, od neurčitého času až na neurčitý čas. Tvá, Jehovo, je velikost a moc a krása a znamenitost a důstojnost; všechno v nebesích a na zemi je totiž tvoje. Tvé je království, Jehovo, Ty, který se také pozvedáš jako hlava nade vším. Bohatství a sláva jsou kvůli tobě, a ty nade vším panuješ; a ve tvé ruce jsou síla a moc a ve tvé ruce je schopnost činit velkým a všem dávat sílu. A nyní, náš Bože, ti děkujeme a chválíme tvé překrásné jméno.“ — 29:10–13.

21. Jakým důstojným tónem končí První Paralipomenon?

²¹ Šalomoun je podruhé pomazán a začíná vládnout na „Jehovově trůně“ namísto letitého Davida. David umírá po 40 letech vlády „v dobrém stáří, spokojený se dny, s bohatstvím a slávou“. (29:23, 28) Pak Ezra uzavírá První Paralipomenon v důstojném tónu a zdůrazňuje nadřazenost Davidova království nad všemi královstvími národů.

PROČ JE PROSPĚŠNÁ

22. Jak povzbuzovala První Paralipomenon Ezrovy izraelské druhy?

²² Ezrovi izraelští druhové načerpali velký prospěch z jeho knihy. Tyto zhuštěné dějiny a jejich svěží a optimistické hledisko jim pomáhaly ocenit, jak láskyplně Jehova projevoval milosrdenství ve své věrné oddanosti smlouvě o Království s králem Davidem a kvůli svému vlastnímu jménu. Povzbuzeni, s obnovenou horlivostí, byli schopni se ujmout Jehovova čistého uctívání. Rodokmeny posilnily jejich důvěru v kněze, kteří plnili svůj kněžský úřad v obnoveném chrámě.

23. Jak Matouš, Lukáš a Štěpán dobře použili První Paralipomenon?

²³ Z První Paralipomenon měl také velký prospěch raný křesťanský sbor. Matouš a Lukáš se mohli obrátit na její rodokmeny a jasně určit, že Ježíš Kristus je „syn Davidův“ a Mesiáš se zákonným právem. (Mat. 1:1–16; Luk. 3:23–38) Štěpán mluvil v závěru svého posledního svědectví o Davidově přání postavit dům pro Jehovu a o tom, že stavbu provedl Šalomoun. Pak vysvětlil, že „Nejvyšší však nebydlí v domech udělaných rukama“, a tak naznačil, že chrám Šalomounových dnů znázornil daleko slavnější nebeské věci. — Sk. 7:45–50.

24. Co dnes můžeme napodobit z Davidova zářného příkladu?

²⁴ A co věrní křesťané dnes? První Paralipomenon by měla budovat a rozvíjet naši víru. V mnohém se můžeme řídit zářným Davidovým příkladem. Jak se lišil od nevěrného Saula, když se vždy dotazoval Jehovy! (1. Par. 10:13, 14; 14:13, 14; 17:16; 22:17–19) Přenesením Jehovovy truhly do Jeruzaléma, svými žalmy chvály, organizováním Levitů pro službu i přáním postavit slavný dům pro Jehovu David prokázal, že v jeho mysli je na prvním místě Jehova a jeho uctívání. (16:23–29) Nestěžoval si. Nehledal pro sebe zvláštní přednosti, ale snažil se pouze konat Jehovovu vůli. A tak, když Jehova určil, že dům postaví jeho syn, poučoval svého syna z celého srdce a dával svůj čas, energii a bohatství na přípravu díla, které začne po jeho smrti. (29:3, 9) Skutečně nádherný příklad oddanosti! — Hebr. 11:32.

25. K jakému ocenění Jehovova jména a Království by nás měla První Paralipomenon povzbudit?

²⁵ A pak jsou zde vrcholné závěrečné kapitoly. Vznešená řeč, kterou David chválí Jehovu a oslavuje jeho „překrásné jméno“, by v nás měla roznítit radostné ocenění pro přednost, že dnes můžeme oznamovat slávu Jehovy a jeho království v čele s Kristem. (1. Par. 29:10–13) Kéž se naše víra a radost vždy podobá Davidově, když vyjadřujeme vděčnost za Jehovovo věčné království a vydáváme se v jeho službě. (17:16–27) První Paralipomenon dnes opravdu dává zazářit biblickému námětu o Jehovově království skrze jeho Semeno více než kdy jindy a ponechává nás v očekávání, že budou odhalena další vzrušující Jehovova předsevzetí.

[Poznámky pod čarou]

[Studijní otázky]