Biblická kniha číslo 14 — 2. Paralipomenon

Pisatel: Ezra

Místo psaní: Jeruzalém (?)

Psaní dokončeno: asi 460 př. n. l.

Doba v ní zahrnutá: 1037–537 př. n. l.

1. Kdy dokončil Ezra Paralipomenon a s jakým záměrem?

PRVNÍ a Druhá Paralipomenon zřejmě byly původně jednou knihou, a proto argumenty předložené v předchozí kapitole, pokud jde o pozadí, pisatele, dobu psaní, kanonicitu a věrohodnost, platí na obě knihy. Podle již předložených dokladů dokončil Ezra Druhou Paralipomenon asi v roce 460 př. n. l., pravděpodobně v Jeruzalémě. Ezra měl v úmyslu zachovat historické materiály, které se mohly lehce ztratit. Měl pomoc svatého ducha i schopnost dějepisce, takže uměl vyhledat a roztřídit podrobnosti a vytvořit přesný a trvalý záznam. Zachoval pro budoucnost to, co považoval za historickou skutečnost. Ezrovo dílo bylo nanejvýš časové, protože bylo také nutné sebrat všechny posvátné hebrejské spisy, které byly zaznamenávány po celá staletí.

2. Proč není žádný důvod k pochybnostem o přesnosti Paralipomenon?

² Židé Ezrovy doby měli velký prospěch z Ezrovy inspirované kroniky. Byla napsána pro jejich poučení a pro povzbuzení k vytrvalosti. Útěchou z Písem mohli mít naději. Přijali knihu Paralipomenon jako součást biblického kánonu. Věděli, že je důvěryhodná. Mohli ji srovnávat s jinými inspirovanými spisy a s četnými světskými dějinnými záznamy, které Ezra citoval. Jelikož připouštěli, že neinspirované světské záznamy jsou pomíjející, pečlivě uchovávali Paralipomenon. Překladatelé Septuaginty zahrnuli Paralipomenon do hebrejské Bible.

3. Jak dosvědčují jiné texty, že Paralipomenon je věrohodná?

³ Ježíš Kristus a pisatelé Křesťanských řeckých písem ji přijali jako věrohodnou a inspirovanou. Ježíš měl nepochybně na mysli takové události, jako je případ zaznamenaný ve 2. Paralipomenon 24:21, když prohlásil, že Jeruzalém zabíjí a kamenuje Jehovovy proroky a služebníky. (Mat. 23:35; 5:12; 2. Par. 36:16) Jakub se možná odvolával na Ezrovo vyjádření ve 2. Paralipomenon 20:7, když mluvil o Abrahamovi jako o „Jehovovu příteli“. (Jak. 2:23) Kniha obsahuje také proroctví, která se přesně splnila. — 2. Par. 20:17, 24; 21:14–19; 34:23–28; 36:17–20.

4. Jaký archeologický nález svědčí o věrohodnosti Druhé Paralipomenon?

⁴ Rovněž archeologie potvrzuje věrohodnost Druhé Paralipomenon. Vykopávky v místě starověkého Babylóna odkryly hliněné tabulky, které se vztahují k období Nebukadnecarovy vlády. Jedna z nich jmenuje ‚Jaukina, krále jahudské země‘, a to znamená ‚Jehojachina, krále judské země‘. * To se dobře shoduje s biblickou zprávou, že byl Jehojachin odveden do zajetí do Babylóna v sedmém vládním roce Nebukadnecara.

5. Které časové období zahrnuje Druhá Paralipomenon a proč se především uvádějí události z Judy, a ne z desetikmenného království?

⁵ Zpráva Druhé Paralipomenon sleduje události v Judě od vlády Šalomouna, která začala v roce 1037 př. n. l., až k Cyrovu výnosu z roku 537 př. n. l. o znovuvybudování Jehovova domu v Jeruzalémě. V těchto historických záznamech zahrnujících 500 let se o desetikmenném království mluví pouze tehdy, když nějak zasahovalo do záležitostí Judy. O jeho zničení v roce 740 př. n. l. není ani zmínka. Proč? Kněz Ezra se zajímal v první řadě o Jehovovo uctívání na jeho právoplatném místě, v Jehovově domě v Jeruzalémě, a o království Davidova rodu, s nímž Jehova uzavřel svou smlouvu. Ezra tedy soustřeďuje pozornost k jižnímu království s ohledem na podporu pravého uctívání a na očekávání vládce, který má vyjít z Judy. — 1. Mojž. 49:10.

6. V kterých ohledech je Druhá Paralipomenon povznášející a povzbudivá?

⁶ Ezra zaujímá povznášející hledisko. Z 36 kapitol Druhé Paralipomenon je prvních 9 věnováno Šalomounově vládě, a 6 z nich zcela přípravě a zasvěcení Jehovova domu. Zpráva vypouští zmínku o Šalomounově odpadnutí. Čtrnáct ze zbývajících 27 kapitol pojednává o pěti králích, kteří v podstatě následovali Davidův příklad výlučné  oddanosti Jehovovu uctívání: o Asovi, Jehošafatovi, Jotamovi, Ezechjášovi a Josijášovi. I v ostatních třinácti kapitolách Ezra dbá na to, aby vyzdvihl dobré stránky špatných králů. Vždy zdůrazňuje události týkající se obnovení a zachování pravého uctívání. A to je velmi povzbuzující.

OBSAH DRUHÉ PARALIPOMENON

7. Jak Jehova učinil Šalomouna „vynikajícím způsobem velikým“?

⁷ Sláva Šalomounovy vlády (1:1–9:31). Na začátku Druhé Paralipomenon vidíme Davidova syna Šalomouna, jak roste a sílí ve svém kralování. Jehova je s ním a činí ho „vynikajícím způsobem velikým“. Když předkládá oběti v Gibeonu, zjeví se mu v noci Jehova a řekne: „Pros! Co ti mám dát?“ Šalomoun prosí o poznání a moudrost, aby mohl řádně vést Jehovův lid. Kvůli této nesobecké prosbě Bůh Šalomounovi slibuje, že mu dá nejen moudrost a poznání, ale také jmění a bohatství a čest, „jaké neměli žádní králové, kteří byli před tebou, a takové, jaké nebude mít nikdo po tobě“. Bohatství, které proudí do města, je tak velké, že Šalomoun časem učiní „stříbro a zlato v Jeruzalémě podobné kamení“. — 1:1, 7, 12, 15.

8. Jak postupuje chrámové dílo? Uveď některé podrobnosti jeho stavby.

⁸ Šalomoun povolává dělníky pro práci na stavbě Jehovova domu a tyrský král Hiram spolupracuje tím, že posílá stavební dříví a nadané řemeslníky. Stavba je zahájena „ve čtvrtém roce [Šalomounovy] vlády“ a je dokončena za sedm a půl roku, v roce 1027 př. n. l. (3:2) V průčelí samotného chrámu je velká předsíň, která dosahuje výšky 120 loket [53,4 metru]. Před ní stojí dva ohromné měděné sloupy, jeden se nazývá Jachin, což znamená „kéž [Jehova] pevně zřídí“, a druhý má jméno Boaz, což zřejmě znamená „v síle“. (3:17) Samotný dům je poměrně malý, je 60 loket [26,7 metru] dlouhý, 30 loket [13,4 metru] vysoký a 20 loket [8,9 metru] široký, ale jeho stěny a strop jsou potaženy zlatem; jeho nejvnitřnější místnost, Nejsvětější, je bohatě zdobena zlatem. Jsou v ní také dva zlatí cherubíni, jeden na každé straně místnosti. Mají roztažená křídla a uprostřed se dotýkají.

9. Popiš zařízení a náčiní na nádvoří a v chrámu.

⁹ Ve vnitřním nádvoří je obrovský měděný oltář o šířce i délce 20 loket [9 metrů] a 10 loket vysoký [4,5 metru]. Jiným pozoruhodným předmětem na nádvoří je lité moře, ohromná měděná mísa spočívající na zádech dvanácti měděných býků, kteří hledí směrem ven, po třech do každého směru. Toto moře může pojmout „tři tisíce měr bat“ [66 000 litrů] vody, kterou používají kněží pro sebe na mytí. (4:5) Na nádvoří je také umístěno deset menších měděných mís, které spočívají na zdobených měděných vozících. V této vodě se oplachují věci, které mají co dělat se zápalnými oběťmi. Mísy se naplňují z litého moře a jsou dopravovány, kdekoli je třeba vody. Kromě toho je zde ještě deset zlatých svícnů a mnoho jiného náčiní pro chrámové uctívání, některé ze zlata a některé z mědi. *

10. Co se stane, když je vnesena Truhla do Nejsvětější?

¹⁰ Posléze, po sedmi a půl letech práce, je Jehovův dům dokončen. (1. Král. 6:1, 38) V den jeho zasvěcení nadejde čas, aby byl přinesen symbol Jehovovy přítomnosti do nejvnitřnější místnosti této nádherné budovy. Kněží vnášejí „truhlu Jehovovy smlouvy na její místo, do nejvnitřnější místnosti domu, do Nejsvětější, pod křídla cherubínů“. Co se děje potom? Když levitští zpěváci a hudebníci chválí Jehovu a děkují mu ve společné písni, naplní se dům oblakem a kněží nejsou schopni stát, aby sloužili, protože „Jehovova sláva“ naplní dům pravého Boha. (2. Par. 5:7, 13, 14) Tak Jehova ukazuje, že schvaluje chrám, a dává najevo, že je v něm přítomen.

11. Jakou modlitbu předkládá Šalomoun a o co s úctou prosí?

¹¹ Pro tuto příležitost byla zbudována tři lokte [1,3 metru] vysoká měděná plošina, která je postavena na vnitřním nádvoří blízko obrovského měděného oltáře. V této vyvýšené poloze mohou Šalomouna vidět ohromné davy, které se shromáždily k zasvěcení chrámu. Po zázračném projevu Jehovovy přítomnosti v slavném oblaku poklekne Šalomoun před zástupem a předkládá pohnutou modlitbu díkůvzdání a chvály, která obsahuje řadu pokorných proseb o odpuštění a požehnání. Závěrem naléhavě prosí: „Nyní, můj Bože, prosím, ať jsou tvé oči otevřené a tvé uši pozorné k modlitbě ohledně tohoto místa. Ó Jehovo Bože, neobracej zpět obličej svého pomazaného. Pamatuj přece na projevy milující laskavosti ke svému sluhovi Davidovi.“ — 6:40, 42.

12. Jak Jehova vyslechne Šalomounovu modlitbu a v jakém šťastném ovzduší končí patnáctidenní slavnost?

¹² Slyší Jehova tuto Šalomounovu modlitbu? Jakmile se Šalomoun pomodlí, sestoupí oheň z nebes a stráví zápalný obětní dar a oběti a „Jehovova sláva“ naplní dům. To přiměje všechen lid, aby se vrhl k zemi a děkoval Jehovovi, „neboť  je dobrý, vždyť jeho milující laskavost je na neurčitý čas“. (7:1, 3) Pak je Jehovovi obětována obrovská oběť. Po týdenním svátku zasvěcení následuje týdenní svátek sklizně a potom sabat, kdy se každý zdrží práce. Po této šťastné, duchovně posilující patnáctidenní slavnosti posílá Šalomoun lidi domů, radostné a s dobrým pocitem v srdci. (7:10) Jehova je rovněž potěšen. Znovu potvrzuje Šalomounovi smlouvu o Království a zároveň ho varuje před hroznými následky neposlušnosti.

13. a) Jaké stavební dílo následuje po stavbě chrámu? b) Jak se vyjádří královna ze Šeby, když uvidí Šalomounovo království?

¹³ Šalomoun nyní provádí v celém svém království rozsáhlé dílo výstavby. Staví nejen palác pro sebe, ale také opevněná města, skladištní města, města dvoukolých vozů, města pro jezdce na koních a vše, co zatouží vystavět. Je to období slavného blahobytu a míru, protože král i lid pamatují na Jehovovo uctívání. I královna ze Šeby, vzdálené víc než 1 900 kilometrů, uslyší o Šalomounově blahobytu a moudrosti a podnikne dlouhou, náročnou cestu, aby vše viděla na vlastní oči. Je zklamána? Vůbec ne, vždyť přiznává: „Neuvěřila jsem jejich slovům, dokud jsem nepřišla, aby to viděly mé vlastní oči; a pohleďme, nepověděli mi ani polovinu hojnosti tvé moudrosti. Předčil jsi zprávu, kterou jsem slyšela. Šťastní jsou tvoji muži, a šťastní jsou tito tvoji sluhové.“ (9:6, 7) Žádní jiní králové země nepředčí Šalomouna bohatstvím a moudrostí. Vládne v Jeruzalémě 40 let.

14. Proč Izrael tak brzy ztrácí svou slávu?

¹⁴ Vlády Rehoboama a Abijáše (10:1–13:22). Tvrdá a utiskující vláda Šalomounova syna Rehoboama podnítí deset severních kmenů v čele s Jeroboamem, aby se v roce 997 př. n. l. vzbouřily. Ale kněží a Levité obou království se postaví na stranu Rehoboama a dají přednost věrné oddanosti smlouvě o Království před nacionalismem. Rehoboam brzy opustí Jehovův zákon a egyptský král Šišak vpadne do země, pronikne do Jeruzaléma a uloupí z Jehovova domu jeho poklady. Jak je to smutné, že ani ne za 30 let po postavení tyto nádherně zdobené budovy ztrácejí slávu! Důvod je jasný: Národ ‚se choval nevěrně vůči Jehovovi‘. Rehoboam se včas pokoří, takže Jehova národ ještě úplně nezničí. — 12:2.

15. Které krvavé bitvy následují po Rehoboamově smrti a jak Juda prokáže svou nadřazenost vůči Izraeli?

¹⁵ Po Rehoboamově smrti se stane králem jeden z jeho osmadvaceti synů, Abijáš. Abijášova tříletá vláda se vyznačuje krvavou válkou s Izraelem na severu. Proti Judovi stojí dvojnásobná přesila, 400 000 bojovníků proti 800 000 na straně Jeroboama. V úděsných bitvách, jež následují, je počet izraelských válečníků snížen na méně než polovinu, je pobito asi půl miliónu ctitelů telete. Judští synové prokáží svou nadřazenost, protože se opírají „o Jehovu, Boha svých praotců“. — 13:18.

16. Jak Jehova vyslyší Asovu naléhavou modlitbu?

¹⁶ Bohabojný král Asa (14:1–16:14). Po Abijášovi nastoupí jeho syn Asa. Asa je obhájce pravého uctívání. Organizuje tažení, jímž má být očištěna země od uctívání obrazů. Avšak pohleďme! Juda je ohrožena ohromnou vojenskou silou miliónu Etiopů. Asa se modlí: „Pomoz nám, Jehovo, náš Bože, neboť opravdu se opíráme o tebe a ve tvém jménu jsme přišli proti tomuto zástupu.“ Jehova ho vyslyší a dá mu drtivé vítězství. — 14:11.

17. Jak je Asa povzbuzen k nápravě uctívání v Judě, ale za co je pokárán?

¹⁷ Boží duch přichází na Azarjáše, aby Asovi řekl: „Jehova je s vámi, dokud jste s ním; a jestliže po něm budete pátrat, dá se vám najít.“ (15:2) Asa je velmi povzbuzen a reformuje uctívání v Judě, a lid činí smlouvu, že kdo nebude pátrat po Jehovovi, má být usmrcen. Když však izraelský král Baeša vybuduje překážky proti přílivu Izraelitů do Judy, dopustí se Asa těžkého omylu. Zjedná si totiž syrského krále Ben-hadada, aby bojoval proti Izraeli, místo aby hledal pomoc u Jehovy. Jehova ho za to pokárá. Přesto však Asovo srdce bylo „úplné po všechny jeho dny“. (15:17) Umírá v jednačtyřicátém roce své vlády.

18. a) Jaké tažení podniká Jehošafat pro pravé uctívání a s jakým výsledkem? b) Jak vede jeho sňatek téměř k pohromě?

¹⁸ Jehošafatova dobrá vláda (17:1–20:37). Asův syn Jehošafat pokračuje v boji proti uctívání obrazů a zahájí zvláštní vzdělávací tažení, při němž cestují po judských městech učitelé a vyučují lid z knihy Jehovova Zákona. Následuje doba velkého blahobytu a míru, a Jehošafat nadále ‚postupuje a roste nadřazenou měrou‘. (17:12) Ale potom se sňatkem spřízní s ničemným izraelským králem Achabem a jde mu na pomoc do boje proti rostoucí syrské moci. Nedbá na Jehovova proroka Michajáše a jen stěží vyvázne životem, zatímco Achab je v bitvě u Ramot-gileadu zabit. Jehovův prorok Jehu kárá Jehošafata, že se spojil s ničemným Achabem. Potom Jehošafat ustanoví soudce po celé zemi a poučí je, aby vykonávali své povinnosti v bázni před Bohem.

19. Jak se ukáže na vrcholu Jehošafatovy vlády, že jde o Boží bitvu?

 ¹⁹ Nyní Jehošafatova vláda vrcholí. Spojené síly Moabu, Ammonu a hornatého kraje Seiru táhnou ve zdrcující síle proti Judě. Ženou se nahoru pustinou En-gedi. Národa se zmocní strach. Jehošafat a celá Juda, i „jejich maličcí, jejich manželky a jejich synové“, stojí před Jehovou a hledají ho v modlitbě. Jehovův duch přichází na Levitu Jachaziela, který volá k shromážděným davům: „Dávejte pozor, celá Judo a obyvatelé Jeruzaléma a králi Jehošafate! Tady je to, co vám řekl Jehova: ‚Nebojte se ani se neděste kvůli tomuto velkému zástupu; bitva totiž není vaše, ale Boží. Zítra sejděte proti nim. . . Jehova bude s vámi.‘“ Juda vstane časně zrána a vyjde v čele s levitskými zpěváky. Jehošafat je povzbuzuje: „Uvěřte Jehovovi. . . Uvěřte jeho prorokům, a tak se prokažte jako úspěšní.“ Zpěváci radostně vyvyšují Jehovu, „neboť jeho milující laskavost je na neurčitý čas“. (20:13, 15–17, 20, 21) Jehova projevuje podivuhodným způsobem svou milující laskavost tím, že postaví zálohu proti vetřeleckým vojskům, takže se navzájem vyhladí. Když jásající Judejci přijdou k strážní věži v pustině, vidí jen mrtvá těla. Opravdu Boží bitva! Jehošafat chodí stále věrně před Jehovou až do konce své vlády, která trvala 25 let.

20. Jakými pohromami se vyznačuje Jehoramova vláda?

²⁰ Špatné vlády Jehorama, Achazjáše a Atalji (21:1–23:21). Jehošafatův syn Jehoram začíná špatně, neboť zabije všechny své bratry. Jehova ho však ušetří pro svou smlouvu s Davidem. Edom se začíná bouřit. Elijáš posílá odněkud dopis, v němž varuje Jehorama, že Jehova udeří jeho dům velkou ranou a on že otřesným způsobem zemře. (21:12–15) V souladu s tímto proroctvím vpadnou do Jeruzaléma Filištíni a Arabové a vyloupí ho a král zemře na odpornou střevní chorobu po osmi letech vlády.

21. K jakým špatnostem vede Ataljina nadvláda v Judě, ale jak se Jehojadovi podaří obnovit Davidův trůn?

²¹ Po něm nastupuje Jehoramův jediný syn, který přežil, Achazjáš (Jehoachaz), ale jeho matka Atalja, dcera Achaba a Jezábel, ho ovlivní ke špatnému. Jeho vláda je po jednom roce násilně přerušena, když Jehu vymýtil nečistotu z Achabova domu. Nato Atalja zavraždí své vnuky a uchvátí trůn. Avšak jeden z Achazjášových synů přežije. Je to jednoroční Jehoaš, kterého jeho teta Jehošabeat tajně dopraví do Jehovova domu. Atalja vládne šest let, a pak Jehošabeatin manžel, velekněz Jehojada, odvážně vezme mladého Jehoaše a dá ho prohlásit za krále jako jednoho ze „synů Davida“. Atalja přichází do Jehovova domu, roztrhne své roucho a křičí: „Spiknutí! Spiknutí!“ Ale není to nic platné. Jehojada ji dá vyvléci z chrámu a usmrtit. — 23:3, 13–15.

22. Jak Jehoašova vláda dobře začne, ale špatně skončí?

²² Vlády Jehoaše, Amacjáše a Uzijáše dobře začínají, špatně končí (24:1–26:23). Jehoaš vládne 40 let, a pokud žije Jehojada a působí dobrým vlivem, činí dobro. Dokonce projevuje zájem o Jehovův dům a nechá ho obnovit. Po Jehojadově smrti však judská knížata ovlivní Jehoaše, aby se odvrátil od Jehovova uctívání a sloužil posvátným sloupům a modlám. Když Boží duch přiměje Zecharjáše, Jehojadova syna, aby pokáral krále, dá Jehoaš proroka ukamenovat. Brzy nato vpadne do země menší vojenská síla Syřanů a mnohem větší judské vojsko není schopné obrátit ji zpět na útěk, protože „opustili Jehovu, Boha svých praotců“. (24:24) Nyní povstanou Jehoašovi vlastní sluhové a úkladně ho zavraždí.

23. Jaký vzor nevěrnosti následuje Amacjáš?

²³ Amacjáš nastupuje po svém otci Jehoašovi. Začíná dobře svou vládu, trvající 29 let, ale později ztratí Jehovovu přízeň, protože postaví a uctívá modly Edomitů. Jehovův prorok ho varuje: „Bůh [se] rozhodl, že tě zničí.“ (25:16) Amacjáš se však začíná vychloubat a vyzývá Izrael na severu. Podle Božího slova utrpí pokořující porážku z rukou Izraelitů. Po porážce povstanou spiklenci a usmrtí ho.

24. Jak se stane Uzijášova síla jeho slabostí a s jakým výsledkem?

²⁴ Amacjášův syn Uzijáš jde ve šlépějích svého otce. Vládne dobře po převážnou část 52 let a získá věhlas jako vojenský génius, jako stavitel věží a jako ten, kdo „miluje zemědělství“. (26:10) Vyzbrojí vojsko a opatří je válečnými stroji. Jeho síla se ale stane jeho slabostí. Stává se pyšným a opováží se převzít kněžskou povinnost pálení kadidla v Jehovově chrámu. Jehova ho za to zasáhne malomocenstvím. Musí proto žít odděleně, mimo Jehovův dům a také mimo královský dům, kde jeho syn Jotam místo něho soudí lid.

25. Proč se daří Jotamovi?

²⁵ Jotam slouží Jehovovi (27:1–9). Na rozdíl od svého otce, Jotam „nevpadl do Jehovova chrámu“, ale ‚stále činí to, co je správné v Jehovových očích‘. (27:2) Za své šestnáctileté vlády provede velké stavební dílo a úspěšně potlačí vzpouru Ammonitů.

26. Do jaké nebývalé hloubky ničemnosti sestoupí Achaz?

 ²⁶ Ničemný král Achaz (28:1–27). Jotamův syn Achaz se projeví jako jeden z nejničemnějších z jednadvaceti judských králů. Jde až do krajnosti, když obětuje své vlastní syny jako zápalné oběti pohanským bohům. Proto ho Jehova nechá na pospas vojskům Sýrie, Izraele, Edomu a Filisteje. Tak Jehova pokoří Judu, protože Achaz ‚nechává v Judě narůst nevázanost a lid jedná s velkou nevěrností vůči Jehovovi‘. (28:19) Achaz jde od špatného k ještě horšímu a obětuje syrským bohům, protože Syřané prokáží v bitvě svou nadřazenost. Zavírá dveře Jehovova domu a nahrazuje Jehovovo uctívání uctíváním pohanských bohů. Achazova vláda končí, ne příliš brzy, po 16 letech.

27. Jak projeví Ezechjáš horlivost pro Jehovovo uctívání?

²⁷ Věrný král Ezechjáš (29:1–32:33). Achazův syn Ezechjáš vládne v Jeruzalémě 29 let. Začíná tím, že znovu otevírá dveře Jehovova domu a nechává je opravit. Pak shromáždí kněze a Levity a dává jim pokyny, aby vyčistili chrám a posvětili ho pro službu Jehovovi. Oznamuje, že chce uzavřít smlouvu s Jehovou, aby odvrátil jeho hořící hněv. Jehovovo uctívání opět pokračuje velkolepým způsobem.

28. Jakou skvělou slavnost pořádá Ezechjáš v Jeruzalémě a jak lidé vyjádří svou radost?

²⁸ Plánuje se skvělý pasach, ale protože není dost času k jeho přípravě v prvním měsíci, je využito opatření Zákona a pasach se slaví v druhém měsíci prvního roku Ezechjášovy vlády. (2. Par. 30:2, 3; 4. Mojž. 9:10, 11) Král zve k účasti nejen celou Judu, ale také Izrael. Někteří z Efraima, Manaseho a Zebulona se posmívají pozvání, ale jiní se pokoří a přijdou do Jeruzaléma spolu s celou Judou. Po pasach se slaví svátek nekvašených chlebů. Jaká je to radostná sedmidenní slavnost! Je opravdu tak povzbuzující, že celý sbor prodlouží slavnost o dalších sedm dní. V Jeruzalémě je „velké radování, neboť ode dnů izraelského krále Šalomouna, syna Davidova, nebylo v Jeruzalémě nic takového“. (2. Par. 30:26) Duchovně obnovený lid zahájí ihned mohutné tažení, aby zbavil Judu a Izrael modlářství, zatímco Ezechjáš opět zavede vybírání příspěvků pro Levity a na chrámovou službu.

29. Jak odmění Jehova Ezechjášovu bezpodmínečnou důvěru v něho?

²⁹ Potom vpadne do Judy asyrský král Senacherib a ohrožuje Jeruzalém. Ezechjáš se vzchopí, opraví městská opevnění a vzdoruje popichování nepřítele. Vloží plnou důvěru v Jehovu a neustále se modlí o pomoc. Jehova dramaticky vyslyší tuto modlitbu víry. Pošle ‚anděla a zahladí každého statečného, silného muže a vůdce a velitele v táboře asyrského krále‘. (32:21) Senacherib se s hanbou vrací domů. Ani jeho bohové mu nemohou pomoci zachránit prestiž, protože ho později u jejich oltáře zabijí vlastní synové. (2. Král. 19:7) Jehova zázračně prodlouží Ezechjášovi život a on získá velké bohatství a slávu. Při jeho úmrtí ho ctí celá Juda.

30. a) K jaké ničemnosti se obrátí Manase, ale co následuje po jeho pokání? b) Čím se vyznačuje Amonova krátká vláda?

³⁰ Manase a Amon vládnou ničemně (33:1–25). Ezechjášův syn Manase se vrací k ničemné životní dráze svého děda Achaza a odstraní všechno dobré, čeho se dosáhlo za Ezechjášovy vlády. Vystaví výšiny, vztyčí posvátné kůly a dokonce obětuje své syny falešným bohům. Nakonec Jehova přivede proti Judě asyrského krále a Manase je odveden jako zajatec do Babylóna. Tam lituje svého nesprávného jednání. Jehova mu projeví milosrdenství a vrátí mu královskou moc. On se snaží vykořenit démonské uctívání a obnovit pravé náboženství. Když však Manase umírá po dlouhých 55 letech vlády, nastoupí na trůn jeho syn Amon a opět se ničemně zastává falešného uctívání. Po dvou letech ho usmrtí vlastní sluhové.

31. Uveď vrcholné události Josijášovy odvážné vlády.

³¹ Josijášova odvážná vláda (34:1–35:27). Mladičký Josijáš, Amonův syn, se odvážně pokouší obnovit pravé uctívání. Dává strhnout oltáře Baalů a ryté obrazy a opravuje Jehovův dům, kde se najde ‚kniha Jehovova zákona předaná Mojžíšovou rukou‘, nepochybně původní opis. (34:14) Spravedlivý Josijáš se však dovídá, že na zemi přijde neštěstí pro předešlou nevěrnost, ale ne v jeho dnech. V osmnáctém roce své vlády uspořádá vynikající slavnost pasach. Po vládě trvající 31 let potká Josijáše smrt při marném pokusu zabránit egyptským vojskům, aby neprošla zemí na cestě k Eufratu.

32. Jak dovedou čtyři poslední králové Judu ke katastrofálnímu konci?

³² Jehoachaz, Jehojakim, Jehojachin, Sedekjáš a zpustošení Jeruzaléma (36:1–23). Ničemnost posledních čtyř judských králů vede národ rychle ke katastrofálnímu konci. Josijášův syn Jehoachaz vládne pouze tři měsíce; sesadí ho egyptský farao Necho. Je nahrazen svým bratrem Eljakimem, jemuž farao změní jméno na Jehojakim. Za jeho vlády je Juda podrobena novou světovou velmocí, Babylónem. (2. Král. 24:1) Když se  Jehojakim vzbouří, přichází v roce 618 př. n. l. k Jeruzalému Nebukadnecar, aby ho ztrestal, ale Jehojakim téhož roku umírá po 11 letech vlády. Nahradí ho jeho osmnáctiletý syn Jehojachin. Jehojachin se vzdá Nebukadnecarovi po sotva tříměsíční vládě a je odveden jako zajatec do Babylóna. Nebukadnecar nyní dosadí na trůn třetího Josijášova syna, Jehojachinova strýce Sedekjáše. Sedekjáš vládne špatně 11 let a odmítá se ‚pokořit kvůli proroku Jeremjášovi na Jehovovo nařízení‘. (2. Par. 36:12) Kněží i lid poskvrňují Jehovův dům rozsáhlou nevěrností.

33. a) Jak začíná sedmdesátileté zpustošení, „aby se naplnilo Jehovovo slovo“? b) Jaký historický výnos je zaznamenán v posledních dvou verších Druhé Paralipomenon?

³³ Nakonec se Sedekjáš vzbouří proti babylónskému jhu, a tentokrát Nebukadnecar neprojeví žádné milosrdenství. Naplnil se Jehovův hněv a neexistuje uzdravení. Jeruzalém padne, jeho chrám je vyloupen a spálen a ti, kteří přežili osmnáctiměsíční obležení, jsou odvedeni jako zajatci do Babylóna. Juda je ponechána ve zpustlém stavu. A tak právě v tomto roce 607 př. n. l. začíná zpustošení, „aby se naplnilo Jehovovo slovo z úst Jeremjáše,. . . aby se naplnilo sedmdesát let“. (36:21) Kronikář pak překlene tuto přestávku téměř sedmdesáti let a v posledních dvou verších zaznamenává historický Cyrův výnos v roce 537 př. n. l. Židovští zajatci mají být osvobozeni! Jeruzalém opět povstane!

PROČ JE PROSPĚŠNÁ

34. Co zdůrazňuje Ezrův výběr látky a jak to bylo pro národ prospěšné?

³⁴ Druhá Paralipomenon připojuje své mocné svědectví ke zprávám jiných svědků o tomto rušném období mezi roky 1037–537 př. n. l. Podává také cenné dodatečné poučení, které nenajdeme v jiných kanonických historických záznamech (například v 2. Paralipomenon, kapitolách 19, 20 a 29 až 31). Ezra vybírá látku tak, aby zdůraznil základní a trvalé prvky v dějinách národa: kněžství a jeho službu, chrám a smlouvu o Království. To bylo velmi prospěšné k tomu, aby si národ udržel naději na Mesiáše a jeho Království.

35. Jaké důležité body jsou předloženy v závěrečných verších Druhé Paralipomenon?

³⁵ Závěrečné verše Druhé Paralipomenon (36:17–23) nezvratně dokazují splnění Jeremjáše 25:12 a kromě toho ukazují, že se musí počítat plných 70 let od naprostého zpustošení země k obnovení Jehovova uctívání v Jeruzalémě v roce 537 př. n. l. Toto zpustošení tedy začíná v roce 607 př. n. l. * — Jer. 29:10; 2. Král. 25:1–26; Ezra 3:1–6.

36. a) Jaká mocná napomenutí obsahuje Druhá Paralipomenon? b) Jak posiluje naše očekávání ohledně Království?

³⁶ Druhá Paralipomenon obsahuje mocná napomenutí pro ty, kteří chodí v křesťanské víře. Tolik judských králů začalo dobře, ale pak se uchýlili k ničemným cestám! Jak důrazně tato historická zpráva objasňuje, že úspěch závisí na věrnosti Bohu! Měli bychom se proto varovat, abychom nepatřili k těm, „kteří se odtahují ke zničení, ale [k těm], kteří mají víru k zachování duše naživu“. (Hebr. 10:39) I věrný král Ezechjáš zpyšněl, když se uzdravil z nemoci, a jen proto, že se rychle pokořil, byl schopen vyhnout se Jehovovu rozhorlení. Druhá Paralipomenon velebí Jehovovy nádherné vlastnosti a vyvyšuje Boží jméno a svrchovanost. Všechny dějinné zprávy jsou předloženy z hlediska výlučné oddanosti Jehovovi. Kladou rovněž důraz na judskou královskou linii, a tím posilují naše očekávání, že uvidíme vyvýšení čistého uctívání pod věčným královstvím Ježíše Krista, věrně oddaného „syna Davidova“. — Mat. 1:1; Sk. 15:16, 17.

[Poznámky pod čarou]

[Studijní otázky]