Biblická kniha číslo 18 — Job

Pisatel: Mojžíš

Místo psaní: pustina

Psaní dokončeno: asi 1473 př. n. l.

Doba v ní zahrnutá: přes 140 let mezi 1657 a 1473 př. n. l.

1. Co znamená Jobovo jméno a na jaké otázky odpovídá kniha Job?

JEDNA z nejstarších knih inspirovaných Písem! Kniha, která se těší velké vážnosti a z níž se často cituje, a přece jí lidé tak málo rozumějí! Proč byla napsána a jakou má pro nás dnes cenu? Odpověď naznačuje význam Jobova jména: „předmět nepřátelství“. Ano, tato kniha se zabývá dvěma důležitými otázkami: Proč trpí nevinní? a Proč Bůh připouští na zemi ničemnost? Chceme-li uvažovat o odpovědi na tyto otázky, pak máme k dispozici zprávu o Jobově utrpení a o jeho velké vytrvalosti. Vše bylo zapsáno, jak si Job přál. — Job 19:23, 24.

2. Co dokazuje, že byl Job skutečnou osobou?

² Job se stal zosobněním trpělivosti a vytrvalosti. Byl však Job skutečnou osobou? Navzdory veškerému Ďáblovu úsilí odstranit ze stránek dějin tento vynikající příklad ryzosti, odpověď je jasná: Job skutečně existoval. Jehova ho jmenuje spolu se svými svědky Noemem a Danielem, jejichž existenci uznával Ježíš Kristus. (Ezek. 14:14, 20; srovnej Matouše 24:15, 37.) Starověký hebrejský národ považoval Joba za skutečnou osobu. Křesťanský pisatel Jakub poukazuje na Jobův příklad vytrvalosti. (Jak. 5:11) Ne vymyšlený příběh, ale jedině příklad ze skutečného života může mít váhu a přesvědčit Boží ctitele, že ryzost je možné zachovat za všech okolností. Kromě toho hloubka a procítěnost řečí zaznamenaných v Jobovi dokazují, že se jedná o skutečnou událost.

3. Která fakta svědčí o inspirovanosti knihy Job?

³ Věrohodnost a inspiraci Jobovy knihy potvrzuje také okolnost, že ji starověcí Hebrejci vždy zahrnovali do svého biblického kánonu. To je pozoruhodné již proto, že Job nebyl Izraelita. Kromě odkazů, které najdeme v Ezekielovi a Jakubovi, cituje z knihy také apoštol Pavel. (Job 5:13; 1. Kor. 3:19) Mocným důkazem inspirace knihy je její úžasný soulad s prokázanými vědeckými skutečnostmi. Kdo mohl tehdy vědět, že Jehova „zavěšuje zemi na ničem“, když ve starověku všeobecně panovaly ty nejfantastičtější představy o tom, jak je země podpírána? (Job 26:7) Jeden starověký názor tvrdil, že zemi podpírají sloni, kteří stojí na velké mořské želvě. Proč se v Jobově knize takový nesmysl neobjevuje? Zřejmě proto, že Jehova, Stvořitel, ukázal pod inspirací pravdu. Mnohé další popisy země a jejích divů a popisy divokých zvířat a ptáků v jejich přirozeném prostředí jsou tak přesné, že Autorem a Inspirátorem knihy Job mohl být jedině Jehova Bůh. *

4. Kde a kdy se drama událo a kdy bylo ukončeno psaní knihy Job?

⁴ Job žil v zemi Uc, která podle některých zeměpisců ležela v severní Arábii, blízko země obývané Edomity a východně od země slíbené Abrahamovu potomstvu. Na jihu byli Sabejci a na východě Kaldejci. (1:1, 3, 15, 17) Jobova zkouška se odehrála dlouho po dnech Abrahama. Bylo to v době, kdy na zemi nebyl „nikdo jako on, muž bezúhonný a přímý“. (1:8) Jde zřejmě o období mezi smrtí Josefa (1657 př. n. l.), muže vynikající víry, a dobou, v níž Mojžíš nastoupil svou dráhu ryzosti. V této době, kdy se Izrael poskvrňoval egyptským uctíváním démonů, vynikal Job čistým uctíváním. Stejně tak obyčeje, o nichž se zmiňuje první kapitola Jobova, a skutečnost, že Bůh přijímal Joba jako pravého ctitele, poukazují spíše na patriarchální dobu než na pozdější období od roku 1513 př. n. l., kdy Bůh jednal výlučně s Izraelem pod Zákonem. (Amos 3:2; Ef. 2:12) Vzhledem k Jobovu dlouhému životu se tedy zdá, že kniha zahrnuje období mezi lety 1657 př. n. l. a 1473 př. n. l., což je rok Mojžíšovy smrti. Knihu dokončil Mojžíš někdy po Jobově smrti, když byli Izraelité ještě v pustině. — Job 1:8; 42:16, 17.

5. Co naznačuje, že pisatelem knihy Job byl Mojžíš?

⁵ Proč říkáme, že pisatelem byl Mojžíš? Toto tvrzení se zakládá na nejstarší tradici, a to jak mezi židovskými, tak mezi ranými křesťanskými učenci. Živý, autentický styl hebrejské poezie  použitý v knize Job dokazuje, že šlo o skladbu v hebrejštině, v jazyce Mojžíšově. Nemohl to být překlad z jiného jazyka, například z arabštiny. Také části v próze se podobají Pentateuchu víc než jiným biblickým spisům. Pisatel musel být Izraelita, jako byl Mojžíš, protože Židům „byla svěřena Boží posvátná prohlášení“. (Řím. 3:1, 2) Když Mojžíš dospěl, strávil 40 let v Midianu, nedaleko země Uc, kde mohl získat podrobné informace zaznamenané v Jobovi. Později, když Izraelité za svého čtyřicetiletého putování v pustině procházeli v blízkosti Jobovy vlasti, mohl se Mojžíš dovědět závěrečné podrobnosti a v knize je zaznamenat.

6. V jakých ohledech je Jobova kniha více než pouhým mistrovským literárním dílem?

⁶ The New Encyclopædia Britannica uvádí, že se Jobova kniha často „počítá mezi mistrovská díla světové literatury“. * Tato kniha je však víc než jen mistrovské literární dílo. Job vyniká mezi biblickými knihami tím, jak vyvyšuje Jehovovu moc, smysl pro právo, moudrost a lásku. Velice jasně odhaluje základní spornou otázku ve vesmíru. Objasňuje mnohé z toho, co uvádějí jiné biblické knihy, zejména 1. a 2. Mojžíšova, Kazatel, Lukáš, Římanům a Zjevení. (Srovnej Joba 1:6–12; 2:1–7 s 1. Mojžíšovou 3:15; 2. Mojžíšovou 9:16; Lukášem 22:31, 32; Římanům 9:16–19 a Zjevením 12:9; také Joba 1:21; 24:15; 21:23–26; 28:28 s Kazatelem 5:15; 8:11; 9:2, 3; 12:13.) Kniha dává odpovědi na mnoho životně důležitých otázek. Je nedílnou částí inspirovaného Božího slova a v hojné míře přispívá k získání prospěšného porozumění.

OBSAH JOBA

7. V jaké situaci nacházíme Joba na začátku knihy?

⁷ Úvod k Jobově knize (1:1–5). Seznamujeme se s Jobem, mužem ‚bezúhonným a přímým, který se bojí Boha a odvrací se od špatného‘. Job je šťastný, má sedm synů a tři dcery. Je zámožný, má mnoho půdy s početnými stády bravu a dobytka. Má velké služebnictvo a je ‚největší ze všech Orientálců‘. (1:1, 3) Není však zaměřen hmotařsky, nevkládá důvěru ve svůj hmotný majetek. Je také bohatý duchovně, bohatý v dobrých skutcích, ochotný kdykoli pomoci člověku, který je ztrápený nebo v tísni, či dát oděv potřebnému. (29:12–16; 31:19, 20) Všichni si ho váží. Job uctívá pravého Boha, Jehovu. Odmítá klanět se slunci, měsíci a hvězdám, jako to činí pohanské národy, ale je věrný Jehovovi, zachovává ryzost svému Bohu a těší se z blízkého vztahu k němu. (29:7, 21–25; 31:26, 27; 29:4) Job slouží své rodině jako kněz, neboť pravidelně obětuje zápalné oběti pro případ, že zhřešili.

8. a) Jak Satan zpochybňuje Jobovu ryzost? b) Jak Jehova přijímá výzvu?

⁸ Satan vyzývá Boha (1:6–2:13). Podivuhodně se rozhrnuje opona neviditelnosti, abychom mohli nahlédnout do nebeských záležitostí. Je vidět Jehovu, jak předsedá shromáždění Božích synů. Objevuje se mezi nimi i Satan. Jehova upozorňuje na svého věrného sluhu Joba, ale Satan zpochybňuje Jobovu ryzost. Obviňuje totiž Joba, že slouží Bohu jen proto, aby z toho měl hmotný prospěch. Jestliže Bůh dovolí Satanovi, aby tyto věci Jobovi odňal, Job se odvrátí od své ryzosti. Jehova přijímá výzvu s výhradou, že se Satan nedotkne samotného Joba.

9. a) Jaké kruté zkoušky přicházejí na Joba? b) Co dokazuje, že zachovává ryzost?

⁹ Na nic netušícího Joba začíná přicházet mnoho neštěstí. Nájezdy Sabejců a Kaldejců ho připraví o velké bohatství. Bouře usmrtí jeho syny a dcery. Ale v této kruté zkoušce se nepodaří, aby Job proklel Boha a odvrátil se od něho. Naopak říká: „Ať je Jehovovo jméno nadále požehnáno.“ (1:21) Satan, který byl v tomto případě poražen a usvědčen jako lhář, se opět objevuje před Jehovou a obviňuje: „Kůži za kůži, a všechno, co člověk má, dá ve prospěch své duše.“ (2:4) Satan tvrdí, že kdyby se směl dotknout Jobova těla, přiměje Joba, aby Boha proklel. Je mu dovoleno udělat cokoli, jedině nesmí Jobovi vzít život. Satan postihne Joba hroznou nemocí. Jeho tělo „se obléklo larvami a hrudkami prachu“ a spolu s dechem zapáchá jeho manželce a příbuzným. (7:5; 19:13–20) Job neporušil svou ryzost, jak ukazuje naléhání jeho manželky: „Ještě se držíš své ryzosti? Proklej Boha a zemři!“ Job ji pokárá a ‚nezhřeší svými rty‘. — 2:9, 10.

10. Jakou tichou „útěchu“ Satan opatřuje?

¹⁰ Satan nyní přivádí tři druhy, kteří přicházejí Joba „utěšit“. Je to Elifaz, Bildad a Cofar. Zdálky Joba nepoznávají, ale pak pozvedají hlas, začínají plakat a sypou si prach na hlavu. Potom si před něj sedají na zem a nepromluví ani slovo. Po sedmi dnech a nocích této tiché „útěchy“ Job nakonec přeruší mlčení a zahajuje zdlouhavou debatu se svými rádoby těšiteli. — 2:11.

11–13. Jak Job zahajuje debatu, jaké obvinění vznáší Elifaz a jak Job oduševněle odpovídá?

¹¹ První kolo debaty (3:1–14:22). Od této chvíle se drama rozvíjí ve vytříbené hebrejské poezii. Job svolává zlé na den svého narození a přemýšlí, proč Bůh připustil, aby dále žil.

 ¹² Elifaz odpovídá a obviňuje Joba z nedostatku ryzosti. Tvrdí, že přímí lidé nikdy nezahynuli. Připomíná noční vidění, v němž mu hlas pověděl, že Bůh svým sluhům vůbec nevěří, a to zejména těm, kteří jsou pouhá hlína, pozemský prach. Naznačuje, že Jobovo trápení je ukázňováním od Všemohoucího Boha.

¹³ Job oduševněle odpovídá Elifazovi. Naříká, jak by naříkal kterýkoli jiný tvor, jenž prožívá pronásledování a tíseň. Smrt by byla úlevou. Vyčítá svým druhům, že proti němu plánují úklady, a prohlašuje: „Poučte mě, a já, já budu mlčet; a dejte mi porozumět, jaké chyby jsem se dopustil.“ (6:24) Job bojuje za své vlastní ospravedlnění před Bohem, „Pozorovatelem lidstva“. — 7:20.

14, 15. Jak argumentuje Bildad a proč se Job obává, že prohraje svou při s Bohem?

¹⁴ Nyní vyjadřuje svůj názor Bildad a dochází k závěru, že Jobovi synové hřešili a že Job sám není přímý, jinak by ho Bůh vyslyšel. Poučuje Joba, aby si povšiml dřívějších generací a věcí, které jejich praotcové poznali a pak používali jako vodítko.

¹⁵ Job odpovídá a tvrdí, že Bůh není nespravedlivý. Bůh také nemusí skládat účty člověku, protože On „činí veliké nevyzkoumatelné věci a podivuhodných věcí bezpočtu“. (9:10) Job nemůže zvítězit vůči Jehovovi, svému odpůrci ve sporu. Může se jedině doprošovat Boha o přízeň. Je však vůbec prospěšné snažit se činit to, co je správné? „S bezúhonným, také s ničemným skoncuje.“ (9:22) Na zemi neexistuje spravedlivý soud. Job se obává, že prohraje svou při i u Boha. Potřebuje prostředníka. Ptá se, proč tak zkouší, a úpěnlivě prosí Boha, aby pamatoval na to, že je udělán „z hlíny“. (10:9) Oceňuje laskavost, kterou mu Bůh prokázal v minulosti, ale říká, že se Bůh ještě víc roztrpčí, bude-li se Job dohadovat, i když je v právu. Kdyby tak mohl vydechnout naposled!

16, 17. a) Jakou samolibou radu dává Cofar? b) Jak Job hodnotí své „těšitele“ a jakou silnou důvěru vyjadřuje?

¹⁶ Nyní se zapojuje do debaty Cofar. V podstatě říká: Jsme snad děti, abychom poslouchali prázdné řeči? Říkáš, že jsi skutečně čistý, ale kdyby jen Bůh promluvil, zjevil by tvou vinu. Ptá se Joba: „Můžeš odhalit hluboké Boží věci?“ (11:7) Radí Jobovi, aby odložil škodlivé zvyky, protože se těm, kteří to činí, dostane požehnání, zatímco „oči ničemných, ty selžou“. — 11:20.

¹⁷ Job zvolá velmi sarkasticky: „Vy jste opravdu lidé a s vámi moudrost vymře!“ (12:2) Snad je terčem posměchu, ale není méněcenný. Kdyby se jeho druhové podívali na Boží tvory, i ti by je něčemu naučili. Síla a praktická moudrost náleží Bohu, který ovládá všechny věci, a který dokonce „dává národům vzrůstat, aby je zničil“. (12:23) Job se s potěšením dohaduje s Bohem o své při, ale pokud jde o jeho tři „těšitele“ — „vy naproti tomu rozmazáváte faleš; všichni jste lékaři bez hodnoty“. (13:4) Bylo by od nich moudré, kdyby mlčeli. Vyjadřuje přesvědčení, že jeho pře je oprávněná, a vyzývá Boha, aby ho vyslyšel. Zabývá se myšlenkou, že „člověk zrozený z ženy má život krátký a je zahlcen nepokojem“. (14:1) Brzy pomíjí jako květ nebo stín. Nemůžeš zplodit čistého z někoho nečistého. Job se modlí k Bohu, aby ho držel skrytého v šeolu, dokud se neodvrátí jeho hněv, a ptá se: „Jestliže zdatný muž zemře, může opět ožít?“ V odpovědi vyjadřuje pevnou naději: „Budu čekat, dokud mi nepřijde úleva.“ — 14:13, 14

18, 19. a) Jakým posměchem zahajuje Elifaz druhé kolo debaty? b) Jak se Job dívá na „útěchu“ svých druhů a proč vzhlíží k Jehovovi?

¹⁸ Druhé kolo debaty (15:1–21:34). Elifaz zahajuje druhou debatu a posmívá se Jobovým vědomostem. Říká, že si Job ‚naplnil břicho východním větrem‘. (15:2) Opět znevažuje Jobovo tvrzení o jeho ryzosti a má za to, že ani smrtelný člověk, ani svatí v nebesích nemohou zůstat věrní v Jehovových očích. Nepřímo obviňuje Joba, že se snaží ukázat se vyšším než Bůh a že jedná jako odpadlík, uplácí a klame.

¹⁹ Job odpovídá, že jeho druhové jsou ‚obtížní těšitelé s nadutými slovy‘. (16:2, 3) Kdyby byli oni na jeho místě, nespílal by jim. Velmi touží po svém ospravedlnění a vzhlíží k Jehovovi, který má o něm záznam a který rozhodne jeho případ. Job nenachází u svých druhů žádnou moudrost. Odnímají mu všechnu naději. Jejich „útěcha“ se podobá tvrzení, že noc je den. Jedinou nadějí je ‚sejít do šeolu‘. — 17:15, 16.

20, 21. Jakou hořkost vyjadřuje Bildad, jak protestuje Job a v co Job důvěřuje?

²⁰ Polemika se přiostřuje. Bildad se nyní rozhořčí, protože se mu zdá, že Job přirovnal jeho přátele ke zvířatům, která nemají porozumění. Ptá se Joba: „Bude kvůli tobě země opuštěna?“ (18:4) Varuje Joba, že upadne do hrozné léčky a bude pro výstrahu druhým. Nebude mít žádné potomstvo, které by žilo po něm.

²¹ Job odpovídá: „Jak dlouho budete dráždit mou duši a drtit mě slovy?“ (19:2) Ztratil rodinu a přátele, jeho manželka a členové domácnosti se od něho odvrátili a on sám unikl „o kůžičku svých  zubů“. (19:20) Důvěřuje, že se objeví vykupitel, který vyřeší spor v jeho prospěch, takže nakonec ‚spatří Boha‘. — 19:25, 26.

22, 23. a) Proč se Cofar cítí uražen a co říká o Jobových údajných hříších? b) Jakým zničujícím argumentem odpovídá Job?

²² Cofar, podobně jako Bildad, se cítí dotčen, když musí poslouchat Jobovo „urážlivé vybízení“. (20:3) Opakuje, že Joba dostihly jeho hříchy. Cofar říká, že ničemné Bůh vždy potrestá a že nemají pokoj, ani když se jim dobře daří.

²³ Job odpovídá zničujícím argumentem: Jestliže Bůh vždy tak trestá ničemné, proč ničemní zůstávají naživu, stárnou a stávají se nadřazenými jměním? Celý život se jim dobře daří. Jak často na ně přijde pohroma? Ukazuje, že bohatí i chudí umírají stejně. Je pravda, že ničemný člověk často umírá „bezstarostný a v poklidu“, zatímco spravedlivý může zemřít „s hořkou duší“. — 21:23, 25.

24, 25. a) Jakou lživou pomluvou samospravedlivě napadá Joba Elifaz? b) Jak ji Job v odpovědi vyvrací a jakou výzvu vznáší?

²⁴ Třetí kolo debaty (22:1–25:6). Elifaz začíná neurvale útočit a posmívá se, že si Job činí před Všemohoucím nárok na bezúhonnost. Lživě pomlouvá Joba a tvrdí, že je špatný, že vykořisťoval chudé, zadržoval chléb hladovým a špatně zacházel s vdovami a chlapci bez otce. Elifaz říká, že Jobův soukromý život není tak čistý, jak on tvrdí, a to že vysvětluje Jobovu špatnou situaci. Ale „jestliže se vrátíš k Všemohoucímu“, jak říká Elifaz, „on tě uslyší“. — 22:23, 27.

²⁵ V odpovědi Job vyvrací Elifazovo urážlivé obvinění a vyjadřuje přání, aby ho slyšel Bůh, který ví o jeho spravedlivém způsobu života. Jsou lidé, kteří utiskují sirotky, vdovy a chudé a kteří se dopouštějí vražd, krádeží a cizoložství. Zdá se, jako by se jim dočasně dobře dařilo, ale obdrží svou odměnu. Nezůstane z nich nic. Job se pak ptá: „Skutečně tedy, kdo teď ze mne udělá lháře?“ — 24:25.

26. Čím pokračují Bildad a Cofar?

²⁶ Bildad na to břitce odpovídá a zdůrazňuje svůj argument, že nikdo nemůže být před Bohem čistý. Cofar se tohoto třetího kola debaty neúčastní. Nemá co říci.

27. Jak nyní Job vyvyšuje velikost Všemohoucího?

²⁷ Jobova závěrečná argumentace (26:1–31:40). Ve svém závěrečném pojednání Job úplně umlčuje své druhy. (32:12, 15, 16) Velmi sarkasticky říká: „Ach, jak velice jsi pomohl tomu, kdo nemá sílu!. . . Jak velmi jsi poradil tomu, kdo nemá moudrost!“ (26:2, 3) Nic, dokonce ani šeol, však nemůže něco skrýt před Božím zrakem. Job potom popisuje Boží moudrost projevující se ve vesmíru, zemi, oblaka, moře a vítr — vše, co člověk pozoruje. Tyto věci jsou jen okraje cest Všemohoucího. Jsou sotva jen šepot o jeho velikosti.

28. Jaký pohotový výrok o ryzosti pronáší Job?

²⁸ Přesvědčený o své nevinnosti prohlašuje: „Dokud nevydechnu naposled, nepřipravím se o svou ryzost!“ (27:5) Ne, Job si nezasloužil nic z toho, co na něj dopadlo. Na rozdíl od jejich obvinění, Bůh odmění ryzost, protože se postará, aby to, co si ničemní nahromadili v době svého blahobytu, zdědili spravedliví.

29. Jak Job popisuje moudrost?

²⁹ Člověk ví, odkud pocházejí zemské poklady (stříbro, zlato, měď), „ale moudrost — odkud ta pochází?“ (28:20) Hledal ji mezi žijícími; díval se do moře; nelze ji koupit za stříbro ani za zlato. Bůh je ten, kdo rozumí moudrosti. Vidí až ke koncům země i nebes, rozděluje vítr a vody a ovládá déšť a bouřkové mraky. Job končí slovy: „Pohleď, bázeň před Jehovou — to je moudrost, a odvrátit se od špatného je porozumění.“ — 28:28.

30. Co touží Job obnovit, ale jaký je jeho nynější stav?

³⁰ Pak ztrápený Job vypráví příběh svého života. Touží po tom, aby se obnovil jeho dřívější důvěrný vztah k Bohu, kdy si ho vážili i vůdcové města. Vyprošťoval ztrápené a stal se očima slepým. Jeho rada byla dobrá a lidé očekávali jeho slova. Ale nyní, místo aby měl čestné postavení, se mu vysmívají i ti, kteří jsou na dny mladší než on, jejichž otcové by se nehodili ani k psům jeho stáda. Plivají na něj a odporují mu. Nyní, v jeho největším trápení, mu nedávají pokoj.

31. V čí soud vyjadřuje Job důvěru a co říká o pravdivosti zprávy o svém životě?

³¹ Job o sobě mluví jako o oddaném muži a žádá, aby ho Jehova soudil. „Zváží mě na přesných vahách a Bůh pozná mou ryzost.“ (31:6) Job hájí své minulé skutky. Nebyl cizoložníkem ani neplánoval proti druhým úklady. Nikdy neopomněl pomoci potřebnému. Nevkládal důvěru v hmotné bohatství, ačkoli byl bohatý. Neuctíval slunce, měsíc ani hvězdy, „i to by bylo provinění hodné pozornosti soudců, vždyť bych byl zapřel pravého Boha nahoře“. (31:28) Job zve svého odpůrce ve sporu, aby vznesl obvinění proti pravdivosti zprávy o jeho životě.

32. a) Kdo nyní mluví? b) Proč vzplanul Elihu hněvem proti Jobovi a jeho druhům a co ho nutí mluvit?

³² Mluví Elihu (32:1–37:24). Debatě zatím naslouchá Elihu, potomek Nachorova syna Buza,  tedy vzdálený Abrahamův bratranec. Čekal, protože se domníval, že starší by měli mít větší poznání. Není to však věk, nýbrž Boží duch, který dává porozumění. Elihu vzplanul hněvem proti Jobovi, protože „prohlašoval za spravedlivou svou vlastní duši spíše než Boha“, ale ještě více se rozhněval na jeho tři druhy pro jejich žalostný nedostatek moudrosti, neboť prohlásili Boha za ničemného. Elihu se ‚naplňuje slovy‘ a Boží duch ho nutí, aby jim dal průchod, ale bez stranickosti a ‚udílení titulu pozemskému člověku‘. — Job 32:2, 3, 18–22; 1. Mojž. 22:20, 21.

33. V čem chyboval Job, ale jakou přízeň mu přece Bůh prokáže?

³³ Elihu mluví upřímně a uznává Boha jako svého Stvořitele. Zdůrazňuje, že se Job více staral o své vlastní ospravedlnění než o ospravedlnění Boha. Nebylo třeba, aby Bůh odpovídal na všechna Jobova slova, jako by musel ospravedlňovat své jednání, a přece se Job přel s Bohem. Jak se však Jobova duše přibližuje k smrti, Bůh mu prokazuje přízeň a posílá mu posla se slovy: „Propusť ho, aby nesestoupil do jámy! Našel jsem výkupné! Ať se jeho tělo stane svěžejším než v mládí; ať se vrátí do dnů své mladistvé síly.“ (Job 33:24, 25) Spravedlivý bude obnoven!

34. a) Jaké další pokárání udílí Elihu? b) Co by měl Job dělat, místo aby vyzdvihoval svou vlastní spravedlnost?

³⁴ Elihu vyzývá moudré, aby naslouchali. Kárá Joba za jeho tvrzení, že to nemá cenu zachovávat ryzost: „Ať je vzdáleno od pravého Boha, že by jednal ničemně, a od Všemohoucího, že by jednal protiprávně. Vždyť odmění pozemského člověka podle toho, jak jedná.“ (34:10, 11) Může odejmout dech života a všechno tělo vydechne naposled. Bůh soudí nestranicky. Job příliš vyzdvihoval svou vlastní spravedlnost. Byl ukvapený, nikoli úmyslně, ale „bez poznání“; a Bůh je k němu shovívavý. (34:35) Víc je potřebné mluvit o Božím ospravedlnění. Bůh neodvrátí oči od spravedlivých, ale bude je kárat. „Nezachová naživu nikoho ničemného, ale vynese soud ztrápených.“ (36:6) Bůh je nejvyšší Učitel, a proto by měl Job velebit jeho činnost.

35. a) Čemu má Job věnovat pozornost? b) Komu Jehova prokáže přízeň?

³⁵ V ovzduší blížící se bouře, které vzbuzuje posvátnou úctu, mluví Elihu o velkých věcech, které Bůh učinil, a o tom, že ovládá přírodní síly. Říká Jobovi: „Zastav se a projev pozornost podivuhodným Božím dílům.“ (37:14) Uvažuj o jedinečné nádheře a o Boží důstojnosti, která vzbuzuje bázeň a kterou nelze naprosto odhalit. „Je vyvýšen v moci a nezlehčí právo a hojnost spravedlnosti.“ Ano, Jehova bude brát ohled na ty, kteří se ho bojí, ne na ty, kteří jsou „moudří ve svém vlastním srdci“. — 37:23, 24.

36. Jakou názornou lekcí a jakými otázkami nyní sám Jehova vyučuje Joba?

³⁶ Jehova odpovídá Jobovi (38:1–42:6). Job žádal Boha, aby s ním mluvil. Nyní mu Jehova majestátně odpovídá z větrné bouře. Klade Jobovi řadu otázek, které jsou samy o sobě názornou lekcí o lidské nepatrnosti a o Boží velikosti. „Kdes byl, když jsem zakládal zemi?. . . Kdo položil její rohový kámen, když spolu radostně provolávaly jitřní hvězdy a všichni Boží synové začali pochvalně křičet?“ (38:4, 6, 7) To bylo dávno před Jobovou dobou. Otázky přicházejí jedna za druhou a Job nemůže odpovědět, protože Jehova poukazuje na moře, kterému dal oblak za oděv, na úsvit, na brány smrti, na světlo a tmu. „Poznal jsi to, protože ses tehdy rodil a protože je tvých dnů velký počet?“ (38:21) A co zásobárny sněhu a krup, bouře a déšť a kapky rosy, led a jinovatka, obrovská nebeská souhvězdí, blesky a vrstvy oblaků a zvířata a ptáci?

37. Které další otázky přivádějí Joba k pokoře a co je nucen připustit a učinit?

³⁷ Job pokorně připouští: „Pohleď, stal jsem se nevýznamným. Co ti mám odvětit? Položil jsem si ruku na ústa.“ (40:4) Jehova Jobovi přikazuje, aby řešil tento problém. Předkládá další řadu vyzývavých otázek, které vyvyšují jeho důstojnost, nadřazenost a sílu projevující se v jeho viditelném stvoření. I behemot a leviatan jsou daleko mocnější než Job! S hlubokou pokorou uznává Job své nesprávné stanovisko a připouští, že mluvil bez poznání. Nyní Boha vidí nejen z doslechu, ale s porozuměním, a proto odvolává své tvrzení a lituje „v prachu a popelu“. — 42:6.

38. a) Jak Jehova nakonec jedná s Elifazem a jeho druhy? b) Jakou přízeň a požehnání udílí Jobovi?

³⁸ Jehovův soud a požehnání (42:7–17). Jehova obviňuje Elifaza a jeho dva druhy, že o něm nemluvili pravdu. Musejí opatřit oběti a přimět Joba, aby se za ně modlil. Potom Jehova ruší Jobův nedobrovolný stav a dvojnásobně mu žehná. Jeho bratři, sestry a dřívější přátelé se k němu vracejí s dary a on dostává požehnání dvojnásobným množstvím ovcí, velbloudů, skotu a oslic, než měl dříve. Má opět deset dětí a jeho tři dcery jsou nejkrásnějšími ženami v celé zemi. Jeho život je zázračně prodloužen o 140 let, takže může vidět čtyři generace svého potomstva a umírá „starý a spokojený se dny“. — 42:17.

 PROČ JE PROSPĚŠNÁ

39. V jakých různých ohledech tato kniha vyvyšuje a chválí Jehovu?

³⁹ Jobova kniha vyvyšuje Jehovu a dokazuje jeho nevystižitelnou moudrost a moc. (12:12, 13; 37:23) Jen v této jedné knize je Bůh 31krát nazván Všemohoucí, což je víckrát než ve všech ostatních Písmech. Zpráva vyzdvihuje jak jeho věčnost a vyvýšené postavení (10:5; 36:4, 22, 26; 40:2; 42:2), tak jeho smysl pro právo, milující laskavost a milosrdenství (36:5–7; 10:12; 42:12). Jehovovo ospravedlnění nadřazuje záchraně člověka. (33:12; 34:10, 12; 35:2; 36:24; 40:8) Jehova, Bůh Izraele, se projevuje také jako Bůh Joba.

40. a) Jak kniha Job velebí a vysvětluje Boží stvořitelská díla? b) Jak umožňuje předběžný pohled na nauky Křesťanských řeckých písem a jak je s nimi v souladu?

⁴⁰ Kniha Job velebí a vysvětluje Boží stvořitelské dílo. (38:4–39:30; 40:15, 19; 41:1; 35:10) Je v souladu s výrokem 1. Mojžíšovy, že člověk je vytvořen z prachu a opět se do něho vrací. (Job 10:8, 9; 1. Mojž. 2:7; 3:19) Používá termínů „vykupitel“, „výkupné“ a „opět žít“ a tak umožňuje předběžný pohled na nauky, které vynikají v Křesťanských řeckých písmech. (Job 19:25; 33:24; 14:13, 14) Proroci a křesťanští pisatelé použili mnohé z výrazů knihy, nebo je napodobili. Srovnej například texty: Job 7:17 — Žalm 8:4; Job 9:24 — 1. Jana 5:19; Job 10:8 — Žalm 119:73; Job 12:25 — 5. Mojžíšova 28:29; Job 24:23 — Přísloví 15:3; Job 26:8 — Přísloví 30:4; Job 28:12, 13, 15–19 — Přísloví 3:13–15; Job 39:30 — Matouš 24:28. *

41. a) Jaká teokratická měřítka kniha Job zdůrazňuje? b) V čem je Boží služebník Job obzvlášť vynikajícím příkladem pro nás dnes?

⁴¹ Na mnoha místech jsou vyzdvižena Jehovova spravedlivá měřítka pro život. Kniha ostře odsuzuje hmotařství (Job 31:24, 25), modlářství (31:26–28), cizoložství (31:9–12), škodolibost (31:29), nespravedlnost a stranickost (31:13; 32:21), sobectví (31:16–21), nepoctivost a lhaní (31:5) a tak ukazuje, že člověk, který se dopouští těchto věcí, nemůže získat Boží přízeň a věčný život. Elihu je znamenitým příkladem hluboké úcty a skromnosti, stejně jako smělosti, odvahy a toho, jak vyvyšovat Boha. (32:2, 6, 7, 9, 10, 18–20; 33:6, 33) Vynikající poučení tkví i v tom, jak starostlivě Job pečoval o svou rodinu a také jak byl pohostinný. (1:5; 2:9, 10; 31:32) Na Joba se však vzpomíná především proto, že zachovával ryzost a byl trpělivý a vytrvalý. Dal příklad, který podpíral Boží služebníky, posiloval jejich víru, a to v každé době, ale zejména v dnešním čase zkoušek naší víry. „Slyšeli jste o Jobově vytrvalosti a viděli jste, jaký výsledek dal Jehova, že Jehova je velmi něžný v náklonnosti a milosrdný.“ — Jak. 5:11.

42. Jaká základní sporná otázka o Království je v knize Job objasněna a jaká zajímavá hlediska této sporné otázky jsou zde vysvětlena?

⁴² Job nepatřil k semeni Abrahama, jemuž byly dány sliby o Království, ale přece zpráva o jeho ryzosti velmi přispívá k jasnému porozumění Jehovových předsevzetí ohledně Království. Kniha je důležitou částí božského záznamu, protože odhaluje základní spornou otázku mezi Bohem a Satanem, která zahrnuje ryzost člověka vůči Jehovovi jako svému Svrchovanému Panovníkovi. Ukazuje, že andělé, kteří byli stvořeni dříve než země a člověk, také vše sledují — a velmi se zajímají o tuto zemi a o výsledek sporu. (Job 1:6–12; 2:1–5; 38:6, 7) Naznačuje, že tento spor existoval před dobou Joba a že Satan je skutečná duchovní osoba. Jestliže knihu Job napsal Mojžíš, vyskytuje se zde poprvé v hebrejském textu Bible výraz has Satan, který blíže určuje totožnost ‚prahada‘. (Job 1:6, poznámka pod čarou v Rbi8; Zjev. 12:9) Kniha také dokazuje, že Bůh nedal příčinu k lidskému utrpení, nemoci a smrti, a vysvětluje, proč jsou spravedliví pronásledováni, zatímco ničemným a ničemnosti je dovoleno trvat dál. Ukazuje, že se Jehova zajímá o to, aby sporná otázka byla dovedena až ke konečnému vyřešení.

43. Jakým životem v souladu s božskými zjeveními v knize Job musí nyní žít všichni, kteří se snaží získat požehnání Božího království?

⁴³ Nyní je pro všechny ty, kteří chtějí žít pod vládou Božího království, čas, aby dali svou ryzostí odpověď „žalobci“, Satanovi. (Zjev. 12:10, 11) I uprostřed ‚matoucích zkoušek‘ by se měli lidé, kteří zachovávají ryzost, stále modlit, aby bylo posvěceno Boží jméno a aby přišlo Boží království a vyhladilo Satana a všechno jeho vysmívající se semeno. To bude Boží „den boje a války“, po němž bude následovat osvobození a požehnání. Job doufal, že se na nich bude podílet. — 1. Petra 4:12; Mat. 6:9, 10; Job 38:23; 14:13–15.

[Poznámky pod čarou]

[Studijní otázky]