Biblická kniha číslo 2 — Exodus

Pisatel: Mojžíš

Místo psaní: pustina

Psaní dokončeno: 1512 př. n. l.

Doba v ní zahrnutá: 1657–1512 př. n. l.

1. a) Jaké jsou vrcholné body Exodu? b) Jaké názvy dostala tato kniha a v které zprávě pokračuje?

VZRUŠUJÍCÍ zpráva o závažných znameních a zázracích, které Jehova způsobil, když osvobozoval lid pro své jméno z trápení v Egyptě, zpráva o tom, jak organizoval Izrael, svůj zvláštní majetek, jako „království kněží a svatý národ“ a zpráva o začátku dějin Izraele jako teokratického národa — to jsou vrcholné body biblické knihy Exodus (2. Mojžíšovy). (2. Mojž. 19:6) V hebrejštině se nazývá Veellé šemot, což znamená „A to jsou jména“, nebo jednoduše Šemot, „jména“, podle svých prvních slov. Současný název pochází z řecké Septuaginty, kde je použito Exodos, které se pak v latině uvádělo jako Exodus. Znamená to „vyjití“ nebo „odchod“. Exodus je pokračováním zprávy v Genesis, jak ukazuje úvodní slovo „A“ a opětovný soupis Jákobových synů převzatý z obsáhlejší zprávy v 1. Mojžíšově 46:8–27.

2. Co zjevuje Exodus ohledně jména JEHOVA?

² Kniha Exodus zjevuje Boží vznešené jméno, JEHOVA, ve vší nádheře jeho slávy a svatosti. Když Bůh ukázal hluboký význam svého jména, řekl Mojžíšovi: „PROKÁŽI, ŽE JSEM TÍM, ČÍM PROKÁŽI, ŽE JSEM“ a dodal, že má říci Izraeli: „PROKÁŽI, ŽE JSEM (hebrejsky: אהיה, Ehje, z hebrejského slovesa haja) mě k vám poslal.“ Jméno JEHOVA (יהוה, JHVH) pochází z příbuzného hebrejského slovesa hava, „stát se“, a znamená „působí, aby se stalo“. Jehovovy mocné a bázeň vzbuzující skutky, kterými začal jednat ve prospěch svého lidu Izraele, jistě zvelebily toto jméno a oděly je skvoucí slávou. Učinily je pamětním jménem „pro generaci za generací“, jménem, které se má ctít po celou věčnost. Nejprospěšnější ze všech věcí je to, že známe podivuhodnou historii spjatou s tímto jménem a že uctíváme jediného pravého Boha, toho, který prohlašuje: „Já jsem Jehova.“ * — 2. Mojž. 3:14, 15; 6:6.

3. a) Jak víme, že pisatelem Exodu je Mojžíš? b) Kdy byl napsán Exodus a jaké období zahrnuje?

³ Pisatelem Exodu je Mojžíš. Je to patrné z toho, že Exodus je druhým svazkem Pentateuchu. Kniha sama popisuje tři případy, kdy Mojžíš na Jehovův příkaz pořizoval písemný záznam. (17:14; 24:4; 34:27) Podle znalců Bible, Westcotta a Horta, Ježíš a pisatelé Křesťanských řeckých písem citují nebo se odvolávají na Exodus více než 100krát, například když Ježíš řekl: „Cožpak vám nedal Mojžíš Zákon?“ Exodus byl napsán v pustině Sinaj, v roce 1512 př. n. l., rok po vyjití izraelských synů z Egypta. Zahrnuje období 145 let, od Josefovy smrti v 1657 př. n. l.  k postavení svatostánku Jehovova uctívání v roce 1512 př. n. l. — Jan 7:19; 2. Mojž. 1:6; 40:17.

4, 5. Jaké archeologické důkazy podporují zprávu Exodu?

⁴ Uvážíme-li, že se události Exodu odehrály asi před 3 500 lety, existuje překvapující množství archeologických a jiných vnějších důkazů, které potvrzují přesnost zprávy. V Exodu se správně používají egyptská jména, a uvedené tituly odpovídají egyptským nápisům. Archeologie ukazuje, že bylo egyptským zvykem dovolovat cizincům, aby žili v Egyptě, ale drželi se od nich odděleně. Vody Nilu se využívalo ke koupání, a to nám připomíná, že se zde koupala faraónova dcera. Byly nalezeny cihly vyráběné se slámou i bez ní. Za rozkvětu Egypta měli značný vliv také kouzelníci. — 2. Mojž. 8:22; 2:5; 5:6, 7, 18; 7:11.

⁵ Památky ukazují, že faraonové vedli osobně své dvoukolé válečné vozy do bitvy, a Exodus potvrzuje, že farao v Mojžíšových dnech jednal podle tohoto zvyku. Jak velké muselo být jeho pokoření! Ale jak to, že se starověké egyptské záznamy vůbec nezmiňují o pobytu Izraelitů v jejich zemi nebo o pohromě, jež postihla Egypt? Archeologie odkryla, že bylo zvykem nové egyptské dynastie vymazat z předchozích záznamů vše nelichotivé. Nikdy nezaznamenávali pokořující porážky. Rány proti egyptským bohům — například proti bohu Nilu, bohu žab a bohu slunce —, které znevážily tyto falešné bohy a daly najevo, že Jehova je nejvyšší, by se nehodily do letopisů pyšného národa. — 2. Mojž. 14:7–10; 15:4. *

6. S jakými místy se raná izraelská tábořiště obvykle ztotožňují?

⁶ Mojžíš sloužil 40 let Jetrovi jako pastýř a obeznámil se tedy v onom území s životními podmínkami a s místy, kde se dala najít voda a potrava. Byl proto dobře způsobilý, aby vedl exodus. Zjistit dnes s jistotou přesnou trasu exodu není možné. Nejrůznější uvedená místa nelze totiž s jistotou určit. Mara, jedno z raných tábořišť na Sinajském poloostrově, se však obvykle ztotožňuje s místem označovaným jako Ein Havvara, ležícím asi 80 kilometrů jihojihovýchodně od dnešního Suezu. Elim, druhé tábořiště, se tradičně ztotožňuje s Vádí Garandelem, ležícím asi 88 kilometrů jihojihovýchodně od Suezu. Je zajímavé, že toto místo je až dodnes známé jako zásobárna vody, svým rostlinstvem a palmami připomínající biblický Elim, který měl „dvanáct zřídel vody a sedmdesát palem“. * Věrohodnost Mojžíšovy zprávy však nezávisí na tom, zda archeologie potvrdí existenci různých míst ležících podél cesty. — 15:23, 27.

7. Jaké jiné důkazy, včetně stavby svatostánku, potvrzují inspiraci Exodu?

⁷ Zpráva o stavbě svatostánku na pláních před Sinajem odpovídá místním podmínkám. Jeden učenec uvedl: „Svatostánek patří svým tvarem, stavbou a použitým materiálem zcela do pustiny. Dřeva, jehož se použilo při stavbě, je tam hojnost.“ * Pokud jde o jména, zvyky, náboženství, místa, zeměpisné údaje nebo materiál, hojnost vnějších dokladů potvrzuje inspirovanou zprávu Exodu, která je nyní přibližně 3 500 let stará.

8. Jak Exodus souvisí s ostatními Písmy a jak to poukazuje na jeho inspiraci a prospěšnost?

⁸ Ostatní pisatelé Bible se často odvolávali na Exodus a poukazovali tak na jeho prorocký význam a hodnotu. O 900 let později psal Jeremjáš o „pravém Bohu, Velkém, Silném, jehož jméno je Jehova vojsk“, který vyvedl svůj lid z Egypta, „se znameními a se zázraky a silnou rukou a paží a s velikou strašlivostí“. (Jer. 32:18–21) O více než 1 500 let později opřel Štěpán mnohé ze svého strhujícího svědectví, jež vedlo k jeho mučednické smrti, právě o informaci z Exodu. (Sk. 7:17–44) Podle Hebrejcům 11:23–29 je pro nás Mojžíšův život příkladem víry, a Pavel se i jinde často odvolává na Exodus a uvádí nám z něj příklady a výstrahy. (Sk. 13:17; 1. Kor. 10:1–4, 11, 12; 2. Kor. 3:7–16) To vše nám pomáhá pochopit, jak spolu jednotlivé části Bible navzájem souvisejí a jak se každá z nich prospěšně podílí na odhalování Jehovova předsevzetí.

OBSAH EXODU

9. Za jakých okolností se narodil a byl vychován Mojžíš?

⁹ Jehova pověřuje Mojžíše, zdůrazňuje své pamětní jméno (1:1–4:31). Po vyjmenování izraelských synů, kteří sestoupili do Egypta, zaznamenává Exodus Josefovu smrt. Časem povstane nad Egyptem jiný král. Když vidí, že se Izraelité dál „množili a zcela mimořádnou měrou se stávali mocnějšími“, sahá k represivním opatřením, včetně nucených prací, a snaží se mezi Izraelity snížit počet mužských obyvatel. Nařizuje usmrcení všech novorozených chlapců. (1:7) Za těchto  okolností se jedné Izraelitce z domu Levi narodí syn. Dítě je třetí v rodině. Když jsou mu tři měsíce, jeho matka ho skryje v papyrové schránce do rákosí u břehu řeky Nilu. Nalézá ho faraónova dcera, které se chlapec líbí, a adoptuje ho. Vlastní matka se stává jeho chůvou, takže dítě vyrůstá v domě Izraelity. Později přichází na faraónův dvůr. Dostává jméno Mojžíš, to znamená „vytažený [to je zachráněný z vody]“. — 2. Mojž. 2:10; Sk. 7:17–22.

10. Jaké události vedou k Mojžíšovu pověření zvláštní službou?

¹⁰ Tento Mojžíš má zájem o dobro svých druhů, Izraelitů. Zabije Egypťana, který jednoho Izraelitu týral. Proto musí uprchnout, a tak přichází do midianské země. Ožení se tam s Ciporou, dcerou midianského kněze Jetra. Časem se Mojžíš stane otcem dvou synů, Geršoma a Eliezera. Pak, ve věku 80 let, po čtyřicetiletém pobytu v pustině, je Mojžíš pověřen Jehovou k zvláštní službě pro posvěcení Jehovova jména. Jednoho dne, když pase Jetrovo stádo bravu blízko Chorebu, „hory pravého Boha“, spatří Mojžíš trnitý keř, který vzplane, ale neshoří. Když se jde podívat blíž, osloví ho Jehovův anděl, který mu poví o předsevzetí Boha vyvést svůj lid, „izraelské syny, z Egypta“. (2. Mojž. 3:1, 10) Mojžíš má být Jehovovým nástrojem k osvobození Izraele z egyptského otroctví. — Sk. 7:23–35.

11. V jakém zvláštním smyslu nyní Jehova dává na vědomí své jméno?

¹¹ Mojžíš se pak ptá, jak má izraelským synům určit totožnost Boha. Jehova zde poprvé uvádí skutečný význam svého jména, spojuje je se svým zvláštním předsevzetím a ustanovuje je jako pamětní jméno. „Tak máš říci izraelským synům: ‚PROKÁŽI, ŽE JSEM mě k vám poslal. . . Jehova, Bůh vašich praotců, Bůh Abrahamův, Bůh Izákův a Bůh Jákobův mě k vám poslal.‘“ Jeho jméno, Jehova, ho nyní ztotožňuje s tím, kdo způsobí, aby se splnila jeho předsevzetí ve spojitosti s lidem pro jeho jméno. Tomuto lidu, potomkům Abrahama, dá zemi, kterou slíbil jejich praotcům, „zemi, kde teče mléko a med“. — 2. Mojž. 3:14, 15, 17.

12. Co Jehova vysvětluje Mojžíšovi ohledně osvobození Izraelitů a jak lid přijímá znamení?

¹² Jehova vysvětluje Mojžíšovi, že egyptský král nepropustí Izrael, ale že on, Jehova, bude nejprve muset postihnout Egypt všemi svými podivuhodnými skutky. Mojžíšovi přidělí jeho bratra Árona jako mluvčího. Mají provést tři znamení, aby přesvědčili Izraelity, že přicházejí ve jménu Jehovy. Na cestě do Egypta musí být obřezán Mojžíšův syn, aby se zabránilo smrti v rodině. Tak jsou Mojžíšovi připomenuty Boží požadavky. (1. Mojž. 17:14) Mojžíš a Áron shromáždí starší muže z izraelských synů a oznamují jim Jehovovo předsevzetí vyvést je z Egypta a vzít je do Zaslíbené země. Provedou znamení a lid jim uvěří.

13. Jaký výsledek má Mojžíšovo první střetnutí s faraónem?

¹³ Rány na Egypt (5:1–10:29). Mojžíš a Áron vcházejí k faraónovi a oznamují mu, že Jehova, Bůh Izraele, řekl: „Pošli můj lid pryč.“ Pyšný farao opovržlivě odpovídá: „Kdo je Jehova, že bych měl poslechnout jeho hlas a poslat Izrael pryč? Jehovu vůbec neznám, a co víc, Izrael nehodlám poslat pryč.“ (5:1, 2) Místo aby Izraelity osvobodil, ukládá jim tvrdší úkoly. Jehova však obnovuje své sliby osvobození a opět je spojuje s posvěcením svého jména: „Já jsem Jehova. . . a vskutku se vám prokáži jako Bůh. . . Já jsem Jehova.“ — 6:6–8.

14. Jak jsou Egypťané donuceni uznat „prst Boží“?

¹⁴ Egyptští kněží provozující magii napodobují znamení, které Mojžíš předvádí před faraónem, když řekne Áronovi, aby hodil na zem svůj prut, ze kterého se stane velký had. Ačkoli Áronův velký had jejich hady spolyká, přece se faraónovo srdce zatvrdí. Jehova nyní postupně uvádí na Egypt deset těžkých ran. Nejprve se jejich řeka Nil a všechny egyptské vody změní v krev. Pak na ně přichází pohroma žab. Kněží provozující magii napodobují tyto dvě rány, nikoli však třetí ránu, komáry obtěžující lidi a zvířata. Musejí uznat, že je to „prst Boží“. Farao však nepošle Izrael pryč. — 8:19.

15. Jaké rány postihnou jen Egypťany a pouze z jakého důvodu dovoluje Jehova faraónovi další existenci?

¹⁵ První tři rány přicházejí jak na Egypťany, tak na Izraelity, ale od čtvrté rány jsou postiženi už jen Egypťané, zatímco Izrael zůstane stranou pod Jehovovou ochranou. Čtvrtou ranou jsou těžké roje střečků. Pak přichází mor na všechna hospodářská zvířata Egypta, a po něm boláky s puchýři na lidech i zvířatech, takže ani kněží provozující magii nejsou schopni stát před Mojžíšem. Jehova opět nechá, aby se faraónovo srdce zatvrdilo, a ohlašuje mu skrze Mojžíše: „Ale zachoval jsem tě vskutku proto, abych ti ukázal svou moc a aby se mé jméno oznamovalo po celé zemi.“ (9:16) Potom Mojžíš oznamuje faraónovi další ránu, „velmi silné krupobití“, a zde Bible poprvé zaznamenává, že se někteří z faraónových sluhů bojí Jehovova slova a jednají podle něho. Osmá a devátá rána — vpád kobylek  a hluboká tma — jdou rychle za sebou, a zatvrzelý, rozzuřený farao hrozí Mojžíšovi smrtí, jestliže se znovu pokusí uvidět jeho obličej. — 9:18.

16. Co přikazuje Jehova ohledně pasach a svátku nekvašených chlebů?

¹⁶ Pasach a pobití prvorozených (11:1–13:16). Jehova nyní ohlašuje: „Přivedu na faraóna a Egypt ještě jednu ránu“ — smrt prvorozených. (11:1) Nařizuje, aby měsíc aviv byl pro Izrael prvním měsícem. Desátého dne mají vzít beránka nebo kůzle, jednoročního bezvadného samce, a čtrnáctého dne ho zabít. Ten večer vezmou krev zvířete a postříkají s ní obě zárubně i horní část dveří. Pak zůstanou v domě a budou jíst pečené zvíře, jemuž se nemá zlomit ani jedna kost. Nemají mít v domě žádný kvas, a budou jíst ve chvatu, oblečeni a připraveni k pochodu. Pasach má sloužit jako pamětní den, svátek Jehovovi po všechny jejich generace. Po něm má následovat sedmidenní svátek nekvašených chlebů. Své syny mají plně poučit o významu toho všeho. (Později Jehova dává další pokyny ohledně těchto svátků a přikazuje, že se mu má zasvětit vše prvorozené mužského pohlaví, co patří Izraeli, a to z lidí i zvířat.)

17. Jaké události vyznačují tuto noc jako pamětní?

¹⁷ Izrael jedná podle Jehovových příkazů. A pak udeří pohroma! O půlnoci Jehova usmrtí všechno prvorozené v Egyptě, ale přejde a osvobodí prvorozené Izraele. „Vyjděte zprostředka mého lidu,“ zvolá farao. A „Egypťané začali naléhat na lid“, aby rychle odešli. (12:31, 33) Izraelité neodcházejí s prázdnýma rukama, ale vyprošují si od Egypťanů a také od nich dostávají stříbrné a zlaté předměty a šatstvo. Pochodují z Egypta v bitevním šiku, v počtu až 600 000 zdatných mužů, spolu s rodinami a ohromnou smíšenou společností Neizraelitů, a také početná stáda dobytka. To označuje konec 430 let od Abrahamova překročení Eufratu do vstupu do kananejské země. Je to skutečně noc, kterou je třeba si pamatovat. — 2. Mojž. 12:40, Rbi8, druhá poznámka pod čarou; Gal. 3:17.

18. K jakému vrcholnému posvěcení Jehovova jména dochází u Rudého moře?

¹⁸ Jehovovo jméno posvěceno u Rudého moře (13:17–15:21). Jehova vede Izrael ve dne v oblačném sloupu a v noci v ohnivém sloupu a vyvádí jej cestou přes Sukot. Farao se opět zatvrdí a stíhá je se svými vybranými válečnými dvoukolými vozy. Domnívá se, že je zaskočí u Rudého moře. Mojžíš lid uklidňuje a říká: „Nebojte se. Stůjte pevně a uvidíte záchranu od Jehovy, kterou pro vás dnes vykoná.“ (14:13) Jehova pak způsobí, že moře ustoupí a vytvoří únikový průchod, jímž Mojžíš bezpečně provádí Izraelity na východní břeh. Faraónova mocná vojska se řítí za nimi, ale dostanou se jen do léčky a utonou ve vodách vracejících se zpět. Jaké je to vrcholné posvěcení Jehovova jména! Jaká velkolepá příležitost radovat se ve spojení s ním! Tuto radost potom vyjadřuje první velký biblický zpěv vítězství: „Chci zpívat Jehovovi, neboť se stal vysoce vyvýšeným. Koně a jeho jezdce vhodil do moře. Má síla a má moc je Jah, neboť slouží k mé záchraně. . . Jehova bude kralovat na neurčitý čas, ano navždy.“ — 15:1, 2, 18.

19. Jaké události charakterizují cestu k Sinaji?

¹⁹ Jehova uzavírá u Sinaje smlouvu Zákona (15:22–34:35). Po etapách, podle Jehovova vedení putuje Izrael k Sinaji, hoře pravého Boha. Když lid reptá kvůli hořké vodě v Maře, Jehova způsobí, že voda pro ně zesládne. A když znovu reptají pro nedostatek masa a chleba, opatřuje jim večer křepelky a ráno nasládlou mannu jako rosu na zemi. Tato manna má Izraelitům sloužit jako chléb pro příštích 40 let. Jehova rovněž nařizuje poprvé v dějinách zachovávat den odpočinku neboli sabat. Přikazuje jim, aby si šestý den nasbírali dvojnásobné množství manny a schovali si zásobu na sedmý den. Také jim opatří vodu u Refidimu a bojuje za ně proti Amalekovi. Nechává Mojžíše napsat svůj rozsudek, že Amalek bude úplně vymazán z existence.

20. Jak dochází k lepší organizaci?

²⁰ Mojžíšův tchán Jetro mu potom přivádí jeho manželku a dva syny. Nyní nastal čas pro lepší organizaci v Izraeli, a Jetro přispívá dobrou praktickou radou. Poradí Mojžíšovi, aby nenesl sám celý náklad, ale aby ustanovil schopné muže bojící se Boha, aby soudili lid jako velitelé nad tisíci, sty, padesáti a deseti. Mojžíš to učiní, takže nyní k němu přicházejí jen s obtížnými případy.

21. Jaký slib pak Jehova dává, ale za jakých podmínek?

²¹ Tři měsíce po exodu táboří Izrael v pustině Sinaji. Jehova zde slibuje: „A jestliže teď budete přesně poslouchat můj hlas a skutečně budete dodržovat mou smlouvu, pak se jistě stanete mým zvláštním majetkem ze všech ostatních národů, protože celá země patří mně. A sami se mi stanete královstvím kněží a svatým národem.“ Lid slavnostně slibuje: „Všechno, co Jehova mluvil, jsme ochotni dělat.“ (19:5, 6, 8) Pak nastává pro Izrael období posvěcení. A třetí den sestupuje Jehova na horu a působí, že se z ní kouří a chvěje se.

22. a) Jaké příkazy obsahuje Deset slov? b) Jaká jiná soudcovská rozhodnutí jsou předložena Izraeli a jak je vzat národ do smlouvy Zákona?

 ²² Pak Jehova dává Deset slov neboli deset přikázání, která zdůrazňují výlučnou oddanost Jehovovi, zakazují jiné bohy, uctívání obrazů a používání Jehovova jména nehodným způsobem. Izraelité dostávají příkaz, aby šest dní prokazovali službu a pak drželi sabat Jehovovi a aby ctili otce a matku. Zákony proti vraždě, cizoložství, krádežím, falešným svědectvím a chtivosti doplňují Deset slov. Pak jim Jehova dál předkládá soudcovská rozhodnutí, pokyny pro nový národ, ohledně otroctví, přepadení, ublížení, odškodnění, krádeží, škod ohněm, falešného uctívání, svedení, špatného zacházení s vdovami a sirotky, půjček a mnoha dalších záležitostí. Připojují se zákony o sabatu. Tři roční svátky budou sloužit uctívání Jehovy. Mojžíš potom zapisuje Jehovova slova, jsou obětovány oběti a polovina krve je vykropena na oltář. Lid naslouchá čtení knihy smlouvy, a když opět potvrdí svou ochotu poslouchat, zbytkem krve je pokropena kniha a všechen lid. Tak Jehova uzavírá smlouvu Zákona s Izraelem skrze prostředníka, Mojžíše. — Hebr. 9:19, 20.

23. Jaká poučení dává Jehova Mojžíšovi na hoře?

²³ Pak Mojžíš vystupuje na horu k Jehovovi, aby obdržel Zákon. Čtyřicet dní a nocí dostává mnoho pokynů ohledně materiálu pro svatostánek a podrobností o jeho zařízení, dále přesné údaje o samotném svatostánku a vzor kněžských oděvů, včetně destičky z ryzího zlata s nápisem „Svatost patří Jehovovi“ na Áronově turbanu. Podrobně se pak popisuje slavnostní uvedení a služba kněžstva, a Mojžíšovi je připomenuto, že sabat bude znamením mezi Jehovou a izraelskými syny „na neurčitý čas“. Pak Mojžíš dostává dvě tabulky Svědectví popsané „Božím prstem“. — 2. Mojž. 28:36; 31:17, 18.

24. a) Jakého hříchu se lid dopouští a k čemu to vede? b) Jak potom Jehova zjeví své jméno a svou slávu Mojžíšovi?

²⁴ Mezitím se lid stává netrpělivým a žádá Árona, aby udělal boha, který by šel před nimi. Áron to učiní a zhotoví zlaté tele, jež lid uctívá v den, který Áron nazve „svátek Jehovovi“. (32:5) Jehova mluví o vyhubení Izraelitů, ale Mojžíš se za ně přimlouvá, ačkoli sám roztříští tabulky v planoucím hněvu. Synové Leviho se nyní postaví na stranu čistého uctívání a pobijí 3 000 z těch, kteří se nevázaně bavili. Jehova je rovněž postihuje ranami. Když se Mojžíš doprošuje Jehovy, aby nadále vedl svůj lid, obdrží ujištění, že letmo spatří Boží slávu. Dostane příkaz, aby vytesal dvě další tabulky, na které Jehova opět napíše Deset slov. Když Mojžíš podruhé vystoupí na horu, Jehova mu oznamuje své jméno, když prochází kolem: „Jehova, Jehova, Bůh milosrdný a milostivý, pomalý k hněvu a hojný v milující laskavosti a pravdě, zachovávající milující laskavost pro tisíce.“ (34:6, 7) Pak uvádí podmínky své smlouvy a Mojžíš je zapisuje, jak je dnes máme v Exodu. Když Mojžíš opět sestoupí z hory Sinaj, kůže jeho obličeje vyzařuje paprsky z Jehovovy zjevené slávy, takže musí nosit přes obličej závoj. — 2. Kor. 3:7–11.

25. Co sděluje zpráva o svatostánku a o dalším projevu Jehovovy slávy?

²⁵ Stavba svatostánku (35:1–40:38). Mojžíš pak svolává Izrael a předává jim Jehovova slova. Mluví o tom, že každý s ochotným srdcem má přednost přispět na stavbu svatostánku a každý s moudrým srdcem se má na ní podílet. Brzy je Mojžíšovi hlášeno: „Lidé nosí mnohem víc, než co vyžaduje služba pro dílo, které Jehova přikázal vykonat.“ (36:5) Pod Mojžíšovým vedením začnou dělníci, naplnění Jehovovým duchem, stavět svatostánek a jeho zařízení a zhotovovat všechny oděvy pro kněze. Rok po exodu je svatostánek dokončen a postaven na pláni před horou Sinaj. Jehova dává najevo své schválení tím, že zahaluje stan setkání svým oblakem a naplňuje svatostánek svou slávou, takže Mojžíš není schopen vstoupit do stanu. Tentýž oblak ve dne a oheň v noci vyznačují Jehovovo vedení Izraele po celou dobu jejich putování. Je rok 1512 př. n. l. a zpráva Exodu zde končí. Jehovovo jméno je slavně posvěceno jeho obdivuhodnými skutky ve prospěch Izraele.

PROČ JE PROSPĚŠNÁ

26. a) Jak Exodus utvrzuje víru v Jehovu? b) Jak přispívají k naší víře odkazy na Exodus v Křesťanských řeckých písmech?

²⁶ Exodus vynikajícím způsobem zjevuje Jehovu jako velkého Osvoboditele, Organizátora a Plnitele velkolepých předsevzetí a to utvrzuje naši víru v něho. Tato víra se ještě posílí, když studujeme mnoho odkazů na Exodus v Křesťanských řeckých písmech, jež ukazují splnění mnoha rysů smlouvy Zákona, jistotu vzkříšení, Jehovovo opatření k podpoře jeho lidu, příklady pro křesťanské podpůrné dílo, radu o úctě k rodičům, požadavky k získání života a to, jak se máme dívat na trestní právo. Zákon byl nakonec shrnut do dvou příkazů — projevovat lásku k Bohu a k bližnímu. — Mat. 22:32 — 2. Mojž. 4:5; Jan 6:31–35 a 2. Kor. 8:15 — 2. Mojž.  16:4, 18; Mat. 15:4 a Ef. 6:2 — 2. Mojž. 20:12; Mat. 5:26, 38, 39 — 2. Mojž. 21:24; Mat. 22:37–40.

27. Jak prospěšná pro křesťana je historická zpráva v Exodu?

²⁷ V Hebrejcům 11:23–29 čteme o víře Mojžíše a jeho rodičů. Vírou opustil Egypt, vírou slavil pasach a vírou provedl Izrael Rudým mořem. Izraelité byli pokřtěni v Mojžíše a jedli duchovní pokrm a pili duchovní nápoj. Vzhlíželi k duchovní skále, neboli Kristu, ale přece neměli Boží schválení, protože zkoušeli Boha a stávali se modláři, smilníky a reptaly. Pavel vysvětluje, jak se to týká dnešních křesťanů: „To je postihovalo jako příklady, a ty byly napsány pro výstrahu nám, na které přišly konce systémů věcí. Proto ať si ten, kdo si myslí, že stojí, dá pozor, aby nepadl.“ — 1. Kor. 10:1–12; Hebr. 3:7–13.

28. Jak se splnilo to, co předobrazoval Zákon a beránek pasach?

²⁸ Pavel podává ve svých spisech mnoho z hlubokého duchovního významu Exodu i z jeho prorockého uplatnění, a to zejména v Hebrejcům, kapitolách 9 a 10. „Protože Zákon má totiž stín budoucích dobrých věcí, ale ne samotnou podstatu věcí, nemohou lidé týmiž oběťmi, které rok co rok neustále obětují, nikdy učinit dokonalými ty, kteří se přibližují.“ (Hebr. 10:1) Proto se zajímáme o to, abychom poznali stín a porozuměli skutečnosti. Kristus „natrvalo obětoval jednu oběť za hříchy“. Je popsán jako „Boží Beránek“. Ani jedna kost tohoto „Beránka“ nebyla zlámána, stejně jako tomu bylo v předobraze. Apoštol Pavel vysvětluje: „Vždyť Kristus, náš pasach, byl vskutku obětován. Dodržujme tedy svátek ne se starým kvasem ani s kvasem špatnosti a ničemnosti, ale s nekvašenými chleby upřímnosti a pravdy.“ — Hebr. 10:12; Jan 1:29; 19:36 — 2. Mojž. 12:46; 1. Kor. 5:7, 8 — 2. Mojž. 23:15.

29. a) Srovnej smlouvu Zákona s novou smlouvou. b) Jaké oběti předkládají nyní duchovní Izraelité Bohu?

²⁹ Ježíš se stal prostředníkem nové smlouvy, jako byl Mojžíš prostředníkem smlouvy Zákona. Rozdíl mezi těmito smlouvami rovněž jasně vysvětluje apoštol Pavel, který mluví o ‚ručně psaném dokladu výnosů‘, který byl odstraněn z cesty Ježíšovou smrtí na mučednickém kůlu. Vzkříšený Ježíš jako velekněz je „veřejný služebník svatého místa a pravého stanu, který postavil Jehova, a ne člověk“. Kněží pod Zákonem prokazovali „posvátnou službu v předobrazném znázornění a stínu nebeských věcí“ podle vzoru, který dal Mojžíš. „Ale Ježíš nyní obdržel znamenitější veřejnou službu, takže je také prostředníkem úměrně lepší smlouvy, která byla zákonně založena na lepších slibech.“ Stará smlouva se stala zastaralou a byla odstraněna jako zákoník, který udílí smrt. Ti Židé, kteří tomu neporozuměli, jsou popsáni jako lidé, kteří mají otupělou vnímavost, ale věřící, kteří ocenili, že duchovní Izrael přišel pod novou smlouvu, mohou ‚s odhalenými obličeji odrážet jako zrcadla Jehovovu slávu‘, neboť jsou dostatečně způsobilí jako její služebníci. S očištěným svědomím jsou schopni předkládat svou vlastní „oběť chvály, totiž ovoce rtů, které se veřejně hlásí k jeho jménu“. — Kol. 2:14; Hebr. 8:1–6, 13; 2. Kor. 3:6–18; Hebr. 13:15; 2. Mojž. 34:27–35.

30. Co předstínilo osvobození Izraele a vyvýšení Jehovova jména v Egyptě?

³⁰ Exodus vyvyšuje Jehovovo jméno a jeho svrchovanost a poukazuje na slavné osvobození křesťanského národa duchovního Izraele, jemuž platí slova: „Vy jste ‚vyvolený rod, královské kněžstvo, svatý národ, lid pro zvláštní vlastnictví, abyste široko daleko oznamovali znamenitosti‘ toho, který vás povolal ze tmy do svého podivuhodného světla. Kdysi jste totiž nebyli lidem, ale nyní jste Boží lid.“ Jehovova síla, která je patrná na shromažďování jeho duchovního Izraele ze světa k vyvýšení Božího jména, není o nic méně zázračná než síla, kterou Bůh projevil ve prospěch svého lidu ve starověkém Egyptě. Jehova zachoval faraóna při životě, aby mu ukázal svou moc a aby bylo oznamováno Jeho jméno, a tím předstínil daleko větší svědectví, jež budou vydávat jeho křesťanští svědkové. — 1. Petra 2:9, 10; Řím. 9:17; Zjev. 12:17.

31. Co předstiňuje Exodus ohledně království a Jehovovy přítomnosti?

³¹ Tak můžeme podle Písem říci, že národ, ustanovený pod Mojžíšem poukazoval na nový národ pod Kristem a na království, kterým nikdy nic neotřese. Vzhledem k tomu jsme povzbuzováni, abychom ‚prokazovali Bohu posvátnou službu se zbožnou bázní a posvátnou úctou‘. Stejně jako pokrývala Jehovova přítomnost svatostánek v pustině, tak Jehova slibuje, že bude věčně spolu s těmi, kteří se ho bojí: „Pohleď, Boží stan je s lidmi, a bude s nimi přebývat a oni budou jeho lidem. . . Piš, protože tato slova jsou spolehlivá a pravá.“ Exodus je opravdu podstatná a prospěšná část biblické zprávy. — 2. Mojž. 19:16–19 — Hebr. 12:18–29; 2. Mojž. 40:34 — Zjev. 21:3, 5.

[Poznámky pod čarou]

[Studijní otázky]