Biblická kniha číslo 23 — Izajáš

Pisatel: Izajáš

Místo psaní: Jeruzalém

Psaní dokončeno: po 732 př. n. l.

Doba v ní zahrnutá: asi 778 – po 732 př. n. l.

1. V jaké situaci byl Blízký východ a zejména Izrael a Juda v 8. století př. n. l.?

HROZIVÝ stín krutého asyrského monarchy těžce spočíval na ostatních říších a menších královstvích Blízkého východu. Celé to území bylo vzrušeno pověstmi o spiknutí a spolčování. (Iz. 8:9–13) Odpadlý Izrael na severu měl brzy padnout za oběť těmto mezinárodním intrikám. Vláda judských králů na jihu byla zatím nejistá. (2. Král., kapitoly 15–21) Byly objeveny a uvedeny v činnost nové válečné zbraně, a tak strach v té době ještě vzrostl. (2. Par. 26:14, 15) Kde mohl člověk hledat ochranu a záchranu? Lid i kněží v malém judském království měli sice na rtech Jehovovo jméno, ale jejich srdce bylo odvráceno jiným směrem, nejprve k Asýrii a pak dolů do Egypta. (2. Král. 16:7; 18:21) Víra v Jehovovu moc slábla. Kde nebylo vyslovené modlářství, tam převládal pokrytecký způsob uctívání, založený na formalismu a ne na pravé bázni před Bohem.

2. a) Kdo odpověděl na výzvu, aby mluvil za Jehovu, a kdy? b) Co je příznačné na jménu tohoto proroka?

² Kdo tedy bude mluvit za Jehovu? Kdo bude hlásat jeho záchrannou moc? „Tady jsem! Pošli mě,“ zazněla pohotová odpověď. Mluvčím byl Izajáš, který prorokoval již předtím. Bylo to kolem roku 778 př. n. l., v roce, kdy zemřel malomocný král Uzijáš. (Iz. 6:1, 8) Jméno Izajáš znamená „záchrana od Jehovy“, což má stejný význam jako jméno Ježíš („Jehova je záchrana“), ačkoli se píše v obráceném pořadí. Izajášovo proroctví od začátku až do konce zdůrazňuje tu skutečnost, že Jehova je záchrana.

3. a) Co je známo o Izajášovi? b) V kterém období prorokoval a kteří jiní proroci působili v jeho době?

³ Izajáš byl syn Amoce (nezaměňovat s Amosem, jiným judským prorokem). (Iz. 1:1) Písma nic neříkají o jeho narození a smrti, ale židovská tradice mluví o tom, že ho ničemný král Manase dal rozřezat pilou. (Srovnej Hebrejcům 11:37.) Jeho spisy ukazují, že bydlel v Jeruzalémě se svou manželkou prorokyní a nejméně se dvěma syny, kteří měli prorocká jména. (Iz. 7:3; 8:1, 3) Sloužil v období vlády nejméně čtyř judských králů: Uzijáše, Jotama, Achaza a Ezechjáše; zřejmě začal kolem roku 778 př. n. l. (v roce Uzijášovy smrti nebo dříve) a pokračoval nejméně až za rok 732 př. n. l. (čtrnáctý rok Ezechjášovy vlády), čili nejméně 46 let. Bezpochyby svá proroctví také do té doby zapsal. (1:1; 6:1; 36:1) Jiní proroci jeho doby byli Micheáš v Judě a na severu Ozeáš a Oded. — Mich. 1:1; Oz. 1:1; 2. Par. 28:6–9.

4. Co ukazuje, že Izajáš byl pisatelem knihy?

⁴ V Izajáši 30:8 je potvrzeno, že Jehova přikázal Izajášovi, aby zapsal prorocké soudy: „Pojď nyní, napiš to u nich na tabulku a vpiš to dokonce do knihy, aby to sloužilo pro budoucí den jako svědectví na neurčitý čas.“ Starověcí židovští rabíni uznávali Izajáše jako pisatele a zařadili jeho knihu jako první knihu velkých proroků (Izajáš, Jeremjáš a Ezekiel).

5. Co svědčí o jednotnosti Izajášovy knihy?

⁵ Někteří sice poukazovali na změnu slohu knihy od 40. kapitoly jako na důkaz, že tuto část napsal jiný pisatel neboli „druhý Izajáš“, ale tuto věc dostatečně vysvětluje změna ve vlastním námětu. Je mnoho dokladů o tom, že Izajáš napsal celou knihu, která nese jeho jméno. Jednotu knihy dokazuje například výraz „Svatý Izraele“, který se objevuje dvanáctkrát v kapitolách 1 až 39 a třináctkrát v kapitolách 40 až 66, celkem pětadvacetkrát, zatímco v celých ostatních Hebrejských písmech je pouze šestkrát. Apoštol Pavel také dosvědčuje celistvost této knihy, protože cituje ze všech částí proroctví a připisuje celé dílo jednomu pisateli, Izajášovi. — Srovnej Římanům 10:16, 20; 15:12 s Izajášem 53:1; 65:1; 11:1.

6. Jak dokazuje Izajášova část ze Svitků od Mrtvého moře přesvědčivě, a) že naše dnešní Bible obsahují původní inspirovaný spis a b) že celou knihu napsal jediný Izajáš?

⁶ Je zajímavé, že v roce 1947 a později byly z temnoty jeskyní nedaleko Chirbet Kumránu u severozápadního pobřeží Mrtvého moře vyneseny starověké dokumenty. Byly to Svitky od Mrtvého moře obsahující Izajášovo proroctví. Je  krásně napsáno v dobře zachované předmasoretské hebrejštině a je staré asi 2 000 let, neboť pochází z konce 2. století př. n. l. Tento text je tedy asi o tisíc let starší než nejstarší existující rukopis masoretského textu, z něhož vycházejí moderní překlady Hebrejských písem. Jsou v něm drobné odlišnosti pravopisu a jisté rozdíly v mluvnické stavbě, ale naukově se neliší od masoretského textu. Zde je přesvědčivý důkaz, že naše dnešní Bible obsahují původní inspirované Izajášovo poselství. Tyto starověké svitky kromě toho vyvracejí tvrzení kritiků o dvou „Izajáších“, protože 40. kapitola začíná na posledním řádku sloupce, v němž je 39. kapitola, a úvodní věta končí v následujícím sloupci. Je tedy zřejmé, že opisovač si nebyl vědom žádné předpokládané změny, pokud jde o pisatele, ani žádného jiného rozdělení knihy v tomto ohledu. *

7. Jaké hojné důkazy podporují věrohodnost knihy?

⁷ Je mnoho důkazů o věrohodnosti Izajášovy knihy. Křesťanští pisatelé Bible necitují častěji žádného jiného proroka mimo Mojžíše. Je také množství historických a archeologických dokladů o pravosti této knihy, například historické záznamy asyrských monarchů včetně Senacheribova šestiúhlého hranolu, na němž podává svou vlastní zprávu o obléhání Jeruzaléma. * (Iz., kap. 36 a 37) Hromada sutin na místě, kde kdysi stál Babylón, je tichým svědectvím splnění Izajáše 13:17–22. * Živým svědectvím byl každý z tisíců Židů, kteří pochodovali zpátky z Babylóna, osvobozeni králem, jehož jméno Cyrus napsal Izajáš asi 200 let před jeho narozením. Je docela možné, že Cyrovi byl později ukázán tento prorocký spis, protože při osvobození židovského ostatku řekl, že k tomu byl pověřen Jehovou. — Iz. 44:28; 45:1; Ezra 1:1–3.

8. Jak je prokázána inspirovanost splněním mesiášských proroctví?

⁸ V Izajášově knize vynikají proroctví o Mesiášovi. Izajáš byl nazýván „prorok–evangelista“, tak časté jsou jeho předpovědi, jež se splnily na událostech z Ježíšova života. Kapitola 53, která byla dlouho „tajemnou kapitolou“ nejen pro etiopského eunucha, o němž se mluví v 8. kapitole Skutků, ale i pro celý židovský národ, tak živě předpovídá zacházení s Ježíšem, že vypadá jako zpráva očitého svědka. Křesťanská řecká písma zaznamenávají prorocká splnění této pozoruhodné kapitoly Izajáše, jak ukazují následující srovnání: v. 1 — Jan 12:37, 38; v. 2 — Jan 19:5–7; v. 3 — Marek 9:12; v. 4 — Matouš 8:16, 17; v. 5 — 1. Petra 2:24; v. 6 — 1. Petra 2:25; v. 7 — Skutky 8:32, 35; v. 8 — Skutky 8:33; v. 9 — Matouš 27:57–60; v. 10 — Hebrejcům 7:27; v. 11 — Římanům 5:18; v. 12 — Lukáš 22:37. Kdo kromě Boha by mohl být zdrojem tak přesných předpovědí?

OBSAH IZAJÁŠE

9. Do jakých částí je rozdělen obsah Izajáše?

⁹ Prvních šest kapitol popisuje prostředí v Judě a Jeruzalémě a mluví o vině Judy před Jehovou a o Izajášově pověření. Kapitoly 7 až 12 pojednávají o hrozících nepřátelských útocích a o slíbeném osvobození prostřednictvím Knížete pokoje, jehož pověřil Jehova. Kapitoly 13 až 35 obsahují řadu prohlášení proti mnohým národům a předpověď záchrany, kterou poskytne Jehova. Historické události Ezechjášovy vlády popisují kapitoly 36 až 39. Námětem zbývajících kapitol 40 až 66 je osvobození z Babylóna, návrat židovského ostatku a obnovení Sionu.

10. a) Proč Izajáš vyzývá národ, aby urovnal své záležitosti? b) Co prorokuje ohledně konečné části dnů?

¹⁰ Izajášovo poselství „ohledně Judy a Jeruzaléma“ (1:1–6:13). Podívej se na něj, jak v pytlovině a sandálech stojí v Jeruzalémě a volá: Diktátoři! Lidé! Poslouchejte! Váš národ je od hlavy až k patě nemocný. Zprotivili jste se Jehovovi, když k němu v modlitbě pozdvihujete krví zbrocené ruce. Pojďte, urovnejte s ním záležitosti, aby šarlatové hříchy zbělely jako sníh. V konečné části dnů bude pozvednuta hora Jehovova domu a budou k ní proudit všechny národy, aby získaly poučení. Nebudou se již učit válce. Jehova bude vyvýšen a posvěcen. Ale nyní, ačkoli Izrael a Juda byli zasazeni jako vybraná réva, plodí hrozny bezzákonnosti. Dělají z dobrého špatné a ze špatného dobré, protože jsou moudří ve svých vlastních očích.

11. Při kterém vidění dostává Izajáš své pověření?

¹¹ „[Já] jsem však uviděl Jehovu, jak sedí na povýšeném a pozvednutém trůnu,“ říká Izajáš. V souvislosti s viděním dostává Jehovovo pověření: „Jdi, a řekneš tomuto lidu: ‚Slyšte znovu a znovu.‘“ Jak dlouho? „Dokud se města skutečně nezřítí v troskách.“ — 6:1, 9, 11.

12. a) Jak jsou Izajáš a jeho synové používáni jako prorocká znamení? b) Jaký vynikající slib je dán v Izajášově deváté kapitole?

¹² Hrozící vpády nepřátel a příslib osvobození (7:1–12:6). Jehova používá Izajáše a jeho synů jako prorockých znamení a zázraků. Ukazuje, že  nejdříve selže spojení Sýrie a Izraele proti Judě, ale že se časem Juda dostane do zajetí a pouze ostatek se vrátí. Dívka otěhotní a porodí syna. Jeho jméno? Imanuel (což znamená „s námi je Bůh“). Ať si toho nepřátelé, kteří se spojili proti Judě, povšimnou! „Opásejte se a buďte roztříštěni na kusy!“ Budou to těžké časy, ale potom zazáří nad Božím lidem velké světlo. Vždyť se nám narodilo dítě, „a jeho jméno bude nazváno Podivuhodný rádce, Silný bůh, Věčný otec, Kníže pokoje“. — 7:14; 8:9, 18; 9:6.

13. a) Jaký úděl očekává nestoudného Asyřana? b) Jaký bude výsledek vlády „proutku“ z Jišaje?

¹³ „Ha, Asyřan,“ volá Jehova, „prut pro můj hněv.“ Bůh chce srazit samotného nestoudného Asyřana, když nejprve použil tohoto prutu proti „odpadlému národu“. Později ‚se vrátí pouhý ostatek‘. (10:5, 6, 21) Pohleď nyní na výhonek, proutek z pařezu Jišaje (Davidova otce). Tento „proutek“ bude panovat ve spravedlnosti a jeho prostřednictvím přijde potěšení všemu tvorstvu, nestane se škoda ani zkáza, „protože země jistě bude naplněna poznáním Jehovy, jako vody pokrývají samotné moře“. (11:1, 9) S ním jako se signálem pro národy povede z Asýrie silnice pro vracející se ostatek. S jásotem se bude čerpat voda ze zřídel záchrany a budou hrát melodie Jehovovi.

14. Jaký pád je předpověděn Babylónu?

¹⁴ Prohlášení o zkáze Babylóna (13:1–14:27). Izajáš nyní pohlíží za dobu Asyřanů do času, kdy bude na svém vrcholu Babylón. Naslouchej! Zvuk početného lidu, vřava království, shromážděných národů. Jehova povolává k válečné přehlídce vojsko! Je to temný den Babylóna. Ohromené obličeje planou a srdce roztávají. Nelítostní Médové svrhnou Babylón, „okrasu království“. Má se stát neobydlenou pustinou a brlohem divokých tvorů „po generaci za generací“. (13:19, 20) Mrtví v šeolu jsou vzrušeni, když přijímají babylónského krále. Larvy se mu stanou lehátkem a červi přikrývkou. Jaký je to pád tohoto ‚zářícího, syna úsvitu‘! (14:12) Chtěl vyvýšit svůj trůn, ale stal se vyvrženou mrtvolou, neboť Jehova vymete Babylón koštětem vyhlazení. Nezůstane po něm jméno ani ostatek ani potomstvo či další pokolení!

15. O jakém mezinárodním zpustošení prorokoval Izajáš?

¹⁵ Mezinárodní zpustošení (14:28–23:18). Izajáš nyní poukazuje na Filisteu podél Středozemního moře a pak na Moab jihovýchodně od Mrtvého moře. Jeho proroctví míří za severní hranici Izraele do syrského Damašku, dopadá daleko na jih do Etiopie a přechází proti proudu Nilu do Egypta. Po celé této cestě přinášejí Boží soudy zpustošení. Vypráví o asyrském králi Sargonovi, Senacheribovu předchůdci, který pošle tartana jako velitele proti filištínskému městu Ašdodu ležícímu západně od Jeruzaléma. Tehdy je Izajášovi řečeno, aby se svlékl a tři roky chodil nahý a bosý. Tak živě znázorňuje, jak je marné doufat v Egypt a Etiopii, které Asyřané povedou „s obnaženými zadky“ do zajetí. — 20:4.

16. Jaká neštěstí viděl přicházet na Babylón, Edom, jeruzalémské bouřliváky a na Sidon a Tyrus?

¹⁶ Pozorovatel na strážní věži vidí pád Babylóna a jeho bohů, i strasti, které čekají Edom. Jehova sám oslovuje bouřlivý jeruzalémský lid, který říká: „Ať se jí a pije, vždyť zítra zemřeme.“ ‚Zemřete,‘ říká Jehova. (22:13, 14) Také lodě z Taršiše mají kvílet a Sidon se má stydět, protože Jehova dal radu proti Tyru, aby „s opovržením zacházel se všemi ctihodnými země“. — 23:9.

17. Jaký soud a obnovení jsou předpověděny pro Judu?

¹⁷  Jehovův soud a záchrana (24:1–27:13). Pohleď však nyní na Judu! Jehova vyprazdňuje zemi. Lid i kněz, sluha i pán, kupující i prodavač — všichni musejí jít, protože obcházeli Boží zákony a porušovali smlouvu trvající na neurčito. Ale Jehova časem obrátí svou pozornost k vězňům a shromáždí je. On je pevností a útočištěm. Uspořádá na své hoře hostinu a navždy pohltí smrt a setře z každého obličeje slzy. „To je náš Bůh,“ bude se říkat. „To je Jehova.“ (25:9) Juda má město, které má zdi jako záchranu. Ty, kteří důvěřují v Jehovu, čeká trvalý mír, „vždyť v Jah Jehovovi je Skála neurčitých časů“. Ale ničemný se ‚prostě nenaučí spravedlnosti‘. (26:4, 10) Jehova pobije své protivníky, ale obnoví Jákoba.

18, 19. a) Jaké protichůdné bědy a radosti se oznamují Efraimovi a Sionu? b) V jakých postaveních Jehova zachrání svůj lid a bude mu vládnout?

¹⁸ Boží rozhořčení a požehnání (28:1–35:10). Běda efraimským opilcům, jejichž „spanilá okrasa“ musí uvadnout. Ale Jehova se má stát „korunou okrasy a věncem spanilosti“ ostatku svého lidu. (28:1, 5) Jeruzalémští chvastouni však vzhlížejí ke lži jako k útočišti, místo aby vzhlíželi k vyzkoušenému a drahocennému základnímu kameni na Sionu. Všechny je smete prudká záplava. Jeruzalémští proroci spí a Boží kniha je pro ně zapečetěna. Ústy se přibližují, ale srdcem se daleko vzdálili. Přijde však den, kdy hluší uslyší slova knihy. Slepí uvidí a mírní se budou radovat.

¹⁹ Běda těm, kteří jdou dolů do Egypta, aby tam hledali útočiště! Tento zatvrzelý lid chce líbivá, podvodná vidění. Budou odříznuti, ale Jehova  obnoví ostatek. Ten uvidí svého Vznešeného učitele a rozptýlí své modly a nazve je „pouhou špínou!“ (30:22) Jehova je skutečným Obráncem Jeruzaléma. Král bude panovat ve spravedlnosti spolu se svými knížaty. Způsobí pokoj, poklid a bezpečí na neurčitý čas. Poslové pokoje budou hořce plakat následkem zrady, ale pro svůj vlastní lid je ten Majestátní, Jehova, Soudcem, Tím, kdo dává ustanovení, a Králem, a on je zachrání. Žádný usedlík pak neřekne: „Jsem nemocný.“ — 33:24.

20. Jaké rozhořčení má propuknout proti národům, ale jaké požehnání čeká na obnovený ostatek?

²⁰ Jehovovo rozhořčení musí propuknout proti národům. Mrtvoly budou zapáchat a hory se roztaví krví. Edom musí být zpustošen. Ale pro ty, které Jehova vyplatil, rozkvete pouštní pláň a objeví se „Jehovova sláva, nádhera našeho Boha“. (35:2) Slepí, hluší a němí budou uzdraveni a pro Jehovovy vykoupené se otevře Cesta svatosti, když se budou s radováním vracet k Sionu.

21. Jak popichuje Asyřan Jeruzalém?

²¹ Jehova v Ezechjášových dnech obrací Asýrii zpět (36:1–39:8). Je Izajášova vybídka k spoléhání na Jehovu praktická? Může obstát ve zkoušce? Ve čtrnáctém roce Ezechjášovy vlády se asyrský Senacherib rozmáchne jakoby kosou po Palestině a přivádí část svých vojsk, aby se pokusil zastrašit Jeruzalém. Jeho mluvčí rabšake popichuje v hebrejštině lid, který lemuje městské zdi, otázkami: ‚Čemu důvěřujete? Egyptu? Nalomený rákos! Jehovovi? Není boha, který může osvobodit od asyrského krále!‘ (36:4, 6, 18, 20) Lid poslechne krále a neodpovídá.

22. Jak Jehova vyslýchá Ezechjášovu modlitbu a jak splňuje Izajášovo proroctví?

²² Ezechjáš se modlí k Jehovovi, aby je pro své jméno zachránil, a Jehova skrze Izajáše odpovídá, že nasadí svůj hák do nosu Asyřana a odvede ho zpět cestou, kterou přišel. Anděl srazí 185 000 Asyřanů a Senacherib je zahnán zpátky domů, kde ho vlastní synové později zavraždí v jeho pohanském chrámu.

23. a) Co bylo podnětem, aby Ezechjáš složil Jehovovi žalm? b) Jaké nerozvážnosti se dopustil a které proroctví Izajáš proto vyslovil?

²³ Ezechjáš smrtelně onemocní. Jehova však zázračně způsobí, aby se vrátil sluncem vržený stín na znamení toho, že se Ezechjáš uzdraví, a přidává Ezechjášovi k životu 15 let. Král z vděčnosti složí krásný žalm k Jehovově chvále. Když babylónský král pošle posly s pokryteckými pozdravy, jež vyjadřují potěšení nad jeho uzdravením, Ezechjáš nerozvážně ukazuje poslům královské poklady. Izajáš proto předpovídá, že všechno z jeho domu bude jednoho dne odneseno do Babylóna.

24. a) Jakou potěšující zprávu oznamuje Jehova? b) Mohou se bohové národů srovnávat s Jehovou, pokud jde o velikost? Jaké svědky volá?

²⁴ Jehova utěšuje své svědky (40:1–44:28). Úvodní slovo 40. kapitoly „utěšujte“ je výstižné pro zbývající část Izajáše. Hlas v pustině volá: „Vyčistěte Jehovovu cestu!“ (40:1, 3) Je to dobrá zpráva pro Sion. Jehova pase své stádo, nese v náručí jehňátka. Ze vznešených nebes shlíží na kruh země. K čemu může být přirovnán svou velikostí? Unaveným a zemdleným, kteří v něho doufají, dává plnou sílu a dynamickou energii. Oznamuje, že lité obrazy národů jsou vítr a neskutečnost. Jeho vyvolený bude jako smlouva pro lid a jako světlo národům, aby otvíral slepé oči. Jehova říká Jákobovi: „Sám jsem si tě zamiloval“, a volá k východu slunce, k západu slunce, k severu i k jihu: ‚Vydej! Přiveď mé syny a mé dcery.‘ (43:4, 6) Schází se soud, a on vyzývá bohy národů, aby postavili svědky, kteří by prokázali jejich božství. Izraelský lid jsou svědkové Jehovy, jeho sluha, dosvědčující, že Jehova je Bůh a Osvoboditel. Ješurunovi („Přímý“, Izrael) slibuje svého ducha a pak tupí tvůrce obrazů, které nic nevidí a nic nevědí. Jehova je Výplatce svého lidu; Jeruzalém bude znovu obydlen a jeho chrám zase vystavěn.

25. Co mají lidé poznat z Jehovových soudů nad Babylónem a jeho falešnými bohy?

²⁵ Pomsta nad Babylónem (45:1–48:22). Kvůli Izraeli Jehova jmenovitě uvádí Cyra, který porazí Babylón. Lidé budou muset poznat, že Jehova sám je Bůh, Stvořitel nebes, země i člověka na ní. Posmívá se babylónským bohům Belovi a Nebovi, protože jen on může od počátku sdělovat ukončení. Panenská dcera Babylóna má sedět v prachu, zbavená trůnu a obnažená, a množství jejích rádců bude spáleno jako sláma ze strniště. Jehova říká modlářským izraelským ctitelům se ‚železnou šíjí, měděnou hlavou‘, že by mohli mít pokoj, spravedlnost a blahobyt, kdyby ho poslouchali, ale že ‚pro ničemné není žádný pokoj‘. — 48:4, 22.

26. Jak bude Sion utěšen?

²⁶ Útěcha pro Sion (49:1–59:21). Jehova dává svého sluhu jako světlo národům a volá na ty, kteří jsou ve tmě: „Vyjděte!“ (49:9) Sion bude utěšen a jeho pustina se stane podobnou Edenu, zahradě Jehovově, a bude překypovat jásáním, radováním, díkůvzdáním a hlasem melodií. Jehova přiměje nebesa, aby se rozplynula jako dým,  země se obnosí jako oděv a její obyvatelé zemřou jako pouhý komár. Proč se tedy bát pohany smrtelných lidí? Hořká číše, kterou pil Jeruzalém, bude nyní dána národům, které jej pošlapávaly.

27. Jaká dobrá zpráva je ohlášena Sionu a co je prorokováno o ‚Jehovovu sluhovi‘?

²⁷ ‚Probuď se, Sione, a povstaň z prachu!‘ Pohleď na posla běžícího přes hory s dobrou zprávou a volajícího k Sionu: „Tvůj Bůh se stal králem!“ (52:1, 2, 7) Vyjděte z nečistého místa a uchovejte se čistí, vy, kteří jste v Jehovově službě. Prorok nyní popisuje ‚Jehovova sluhu‘. (53:11) Je to muž opovrhovaný, jemuž se vyhýbají, který nese naše bolesti, a přece ho pokládají za zkrušeného Bohem. Byl proboden pro naše přestupky, ale svými zraněními nás uzdravil. Jako ovce vedená na porážku se nedopustil žádného násilí a nemluvil podvodně. Dal svou duši jako oběť za vinu, aby nesl provinění mnoha lidí.

28. Jak je popsán budoucí požehnaný stav Sionu a ve spojitosti s kterou smlouvou?

²⁸ Jehova jako manželský vlastník přikazuje Sionu, aby radostně volal, protože bude plodný. Ačkoli je ztrápený a zmítaný bouří, stane se městem safírových základů, rubínových cimbuří a bran z ohnivě žhnoucích kamenů. Jeho synové, vyučení Jehovou, se budou radovat z hojnosti pokoje a žádná zbraň vytvořená proti nim nebude úspěšná. „Hej, všichni žízniví!“ volá Jehova. Jestliže přijdou, uzavře s nimi ‚smlouvu o milující laskavosti k Davidovi‘; dá vůdce a velitele jako svědka národnostním skupinám. (55:1–4) Boží myšlenky jsou nekonečně vyšší než lidské a jeho slovo jistě bude mít úspěch. Eunuchové dodržující jeho zákon bez ohledu na svou národnost obdrží jméno, něco lepšího než syny a dcery. Jehovův dům bude nazýván domem modlitby pro všechny národy.

29. Co říká Jehova modlářům, ale jaké ujištění dává svému lidu?

²⁹ Jako Vysoký a Povýšený, jehož jméno je svaté, Jehova oznamuje modlářům, kteří jsou posedlí sexem, že se nebude přít s Izraelem na neurčitý čas. Jejich pobožné půsty jsou pláštíkem pro ničemnost. Jehovova ruka není příliš krátká k záchraně, ani jeho ucho není tak obtížené, aby neslyšel, ale právě „vaše provinění se stala tím, co působí rozdělení mezi vámi a vaším Bohem“, jak říká Izajáš. (59:2) Proto tápou ve tmě, i když doufají ve světlo. Naproti tomu Jehovův duch na jeho věrném smluvním lidu je zárukou, že Boží slovo zůstane v jejich ústech po všechny budoucí generace, a nebude možné je odstranit.

30. Jak Jehova okrášlí Sion a která nová jména to znázorňují?

³⁰ Jehova krášlí Sion (60:1–64:12). „Povstaň, ženo, rozlévej světlo, neboť. . . Jehovova sláva, ta tě ozářila.“ A naopak, hustá temnota halí zemi. (60:1, 2) V tom čase Sion pozdvihne oči a rozzáří se a jeho srdce se zatřese, když uvidí, jak k němu přichází jmění národů na vzdouvající se spoustě velbloudů. Shluknou se k němu jako mračna letících holubic. Cizinci postaví jeho zdi, králové mu budou sloužit a jeho brány nebudou nikdy zavřené. Jeho Bůh se jistě stane jeho krásou a rychle rozmnoží jednoho do tisíce a malého do mocného národa. Boží služebník volá, že je na něm Jehovův duch, že ho pomazal, aby vyprávěl tuto dobrou zprávu. Sion dostává nové jméno „Je v ní mé potěšení“ (Chefciba) a jeho země je nazvána „Vlastněná jako manželka“ (Beula). (62:4, poznámka pod čarou v Rbi8) Vychází příkaz nasypat silnici zpět z Babylóna a vyzdvihnout na Sionu signál.

31. Kdo přichází z Edomu a jakou modlitbu vyjadřuje Boží lid?

³¹ Z Bocry v Edomu přichází muž v krvavě rudých oděvech. V hněvu zdupal lidi ve vinném korytě, až vytryskla krev. Jehovův lid cítí pronikavě svůj nečistý stav a v tísni se modlí: ‚Teď jsi náš Otec, Jehovo. Jsme hlína a ty jsi náš Hrnčíř. Nerozhořčuj se, Jehovo, do krajnosti. Všichni jsme tvůj lid.‘ — 64:8, 9.

32. Nad čím může jásat Jehovův lid na rozdíl od těch, kteří opouštějí Jehovu?

³² „Nová nebesa a nová země“ (65:1–66:24). Lidé, kteří opustili Jehovu pro bohy „Štěstí“ a „Osudu“, budou hladovět a utrpí hanbu. Boží sluhové se budou radovat v hojnosti. Pohleďte, Jehova tvoří nová nebesa a novou zemi. Jaká radost, jaký jásot je v Jeruzalémě a mezi jeho lidem! Budou se stavět domy a sázet vinice, a vlk se bude pást s beránkem. Nedojde k žádné škodě ani zkáze.

33. Jaké radování, sláva a stálé trvání jsou předpověděny těm, kteří milují Jeruzalém?

³³ Nebesa jsou jeho trůn a země je jeho podnož, jaký dům tedy mohou lidé vystavět pro Jehovu? Nějaký národ se má narodit za jeden den a všichni, kteří milují Jeruzalém, jsou zváni, aby se radovali, protože Jehova k němu rozšíří pokoj jako řeku. Proti svým nepřátelům přijde jako oheň — dvoukolé vozy jako vichr splatí všemu neposlušnému tělu hněvem, naprostým vztekem a plameny ohně. Poslové vyjdou mezi všechny národy a na daleké ostrovy, aby vyprávěli o jeho slávě. Jeho nová nebesa a země mají být trvalé.  Stálí budou i ti, kteří mu slouží, a jejich potomstvo. Je buď tato možnost, nebo věčná smrt.

PROČ JE PROSPĚŠNÁ

34. Uveď některá z živých znázornění, jež dodávají sílu Izajášovu poselství.

³⁴ Izajášova prorocká kniha je v každém ohledu nanejvýš prospěšným darem od Jehovy Boha. Vyzařují z ní Boží vznešené myšlenky. (Iz. 55:8–11) Při veřejném předkládání biblických pravd se může řečník obracet k Izajášovi jako k pokladnici živých znázornění, která jsou tak mocná a přesvědčivá jako Ježíšova podobenství. Izajáš nám působivě ukazuje pošetilost muže, který používá tentýž strom jako palivo i jako materiál k vytvoření modly, kterou chce uctívat. Dává nám pocítit nepohodlí muže na lehátku, které je příliš krátké a jehož prostěradlo je příliš úzké. Můžeme slyšet podřimování proroků, kteří jsou jako němí psi, příliš líní, než aby štěkali. Proto tedy ‚pátrejme a čtěme nahlas v Jehovově knize‘, jak nás Izajáš vybízí. Tak můžeme ocenit mocné poselství, které má Izajáš pro dnešní dobu. — Iz. 44:14–20; 28:20; 56:10–12; 34:16.

35. Jak Izajáš soustřeďuje pozornost na Království v čele s Mesiášem a na jeho předchůdce, Jana Křtitele?

³⁵ Proroctví soustřeďuje pozornost zejména na Boží království v čele s Mesiášem. Jehova sám je svrchovaným Králem, a je to on, kdo nás zachrání. (33:22) Ale co samotný Mesiáš? Z andělova oznámení Marii o narození dítěte je patrné, že Izajáš 9:6, 7 se měl splnit tím, že Kristus obdrží Davidův trůn; „a bude kralovat nad Jákobovým domem navždy a jeho království nebude mít konec“. (Luk. 1:32, 33) Matouš 1:22, 23 ukazuje, že Ježíšovo narození z panny bylo splněním Izajáše 7:14, a označuje ho jako „Imanuela“. Asi o 30 let později přišel Jan Křtitel a kázal, že se „přiblížilo nebeské království“. Všichni čtyři evangelisté citují Izajáše 40:3, aby ukázali, že tento Jan je tím, kdo ‚volá v pustině‘. (Mat. 3:1–3; Marek 1:2–4; Lukáš 3:3–6; Jan 1:23) Při svém křtu se Ježíš stal Mesiášem, Jehovovým Pomazaným, a proutkem neboli kořenem Jišaje, aby vládl národům. V něj musejí skládat naději, aby se splnil Izajáš 11:1, 10. — Řím. 15:8, 12.

36. Která bohatá prorocká splnění jasně označují mesiášského krále?

³⁶ Podívejme se, jak Izajáš dále objasňuje totožnost mesiášského krále. Ježíš přečetl své pověření z Izajášova svitku, aby ukázal, že je Jehovův Pomazaný, a pak dál oznamoval ‚dobrou zprávu o Božím království, protože‘, jak říká, ‚k tomu jsem byl vyslán‘. (Luk. 4:17–19, 43; Izajáš 61:1, 2) Zprávy čtyř evangelií jsou plné podrobností o Ježíšově pozemské službě a o způsobu jeho smrti, jak je předpověděno v Izajášově 53. kapitole. Ačkoli Židé slyšeli dobrou zprávu o Království a viděli Ježíšovy podivuhodné skutky, přece nepochopili smysl, protože měli nevěřící srdce, a tím se splnil Izajáš 6:9, 10; 29:13 a 53:1. (Mat. 13:14, 15; Jan 12:38–40; Skutky 28:24–27; Řím. 10:16; Mat. 15:7–9; Mar. 7:6, 7) Ježíš byl pro ně kamenem klopýtání, ale stal se základním rohovým kamenem, který Jehova položil na Sionu a na němž buduje svůj duchovní dům, čímž se splnil Izajáš 8:14 a 28:16. — Lukáš 20:17; Řím. 9:32, 33; 10:11; 1. Petra 2:4–10.

37. Jak Ježíšovi apoštolové citovali a uplatňovali Izajáše?

³⁷ Apoštolové Ježíše Krista dále dobře používali Izajášovo proroctví a uplatňovali je ve službě. Když například Pavel vysvětluje potřebu kazatelů k růstu víry, cituje Izajášova slova: „Jak půvabné jsou nohy těch, kteří oznamují dobrou zprávu o dobrých věcech!“ (Řím. 10:15; Iz. 52:7; viz též Římanům 10:11, 16, 20, 21.) Také Petr cituje Izajáše, když poukazuje na trvalost dobré zprávy: „Vždyť ‚všechno tělo je jako tráva a všechna jeho sláva je jako květ trávy; tráva vadne a květina opadává, ale Jehovův výrok trvá navždy‘. Nuže, to je ten ‚výrok‘, to, co vám bylo oznámeno jako dobrá zpráva.“ — 1. Petra 1:24, 25; Iz. 40:6–8.

38. Jaký slavný námět Království je vylíčen v Izajášovi a jak jej dále přejímají jiní pisatelé Bible?

³⁸ Vskutku nádherně líčí Izajáš naději na budoucí Království! Pohleďme, jsou to „nová nebesa a nová země“, v nichž „král bude vládnout pro spravedlnost“ a knížata budou panovat pro právo. Jaký důvod k radosti a jásání! (65:17, 18; 32:1, 2) Petr opět přejímá Izajášovo šťastné poselství: „Jsou však nová nebesa a nová země, které očekáváme podle [Božího] slibu, a v těch bude přebývat spravedlnost.“ (2. Petra 3:13) Tento podivuhodný námět Království vrcholí v plné slávě v závěrečných kapitolách Zjevení. — Iz. 66:22, 23; 25:8; Zjev. 21:1–5.

39. Na kterou velkolepou naději poukazuje Izajáš?

³⁹ Izajášova kniha tedy obsahuje nejen ostré odsouzení Jehovových nepřátel a těch, kteří pokrytecky tvrdí, že jsou jeho služebníky, ale také vznešeným způsobem poukazuje na velkolepou naději na mesiášské království, jímž bude posvěceno Jehovovo velké jméno. Ve velké míře vysvětluje podivuhodné pravdy o Jehovově království a rozehřívá naše srdce v radostném očekávání „záchrany od něho“. — Iz. 25:9; 40:28–31.

[Poznámky pod čarou]

[Studijní otázky]