Biblická kniha číslo 24 — Jeremjáš

Pisatel: Jeremjáš

Místo psaní: Juda a Egypt

Psaní dokončeno: 580 př. n. l.

Doba v ní zahrnutá: 647–580 př. n. l.

1. Kdy a kým byl pověřen Jeremjáš ke službě?

PROROK Jeremjáš žil v nebezpečných a bouřlivých dobách. Ke službě byl Jehovou pověřen v roce 647 př. n. l., v třináctém roce vlády bohabojného judského krále Josijáše. Při opravě Jehovova domu se nalezla kniha Jehovova Zákona a byla přečtena králi. Král tvrdě pracoval, aby Zákon uvedl v platnost, ale mohl nanejvýš jen dočasně odvrátit odpadnutí k modlářství. Josijášův děd Manase, který vládl 55 let, a jeho otec Amon, který byl zavražděn po dvouleté vládě, jednali ničemně. Povzbuzovali lid k nečistým orgiím a příšerným obřadům, takže si navykl obětovat kadidlo „královně nebes“ a předkládat lidské oběti démonským bohům. Manase naplnil Jeruzalém nevinnou krví. — Jer. 1:2; 44:19; 2. Král. 21:6, 16, 19–23; 23:26, 27.

2. Jaký byl Jeremjášův úkol a které rušné roky zahrnovalo jeho prorokování?

² Jeremjášův úkol nebyl lehký. Musel sloužit jako Jehovův prorok a předpovídat zpustošení Judy a Jeruzaléma, spálení Jehovova velkolepého chrámu a zajetí jeho lidu — téměř neuvěřitelné katastrofy. Jeho prorokování v Jeruzalémě muselo pokračovat po 40 let, za vlády špatných králů Jehoachaza, Jehojakima, Jehojachina (Konjáše) a Sedekjáše. (Jer. 1:2, 3) Později, v Egyptě, musel prorokovat vzhledem k modlářství židovských uprchlíků. Jeho kniha byla dokončena v roce 580 př. n. l. Doba, kterou Jeremjáš obsáhl, je tedy rušné období 67 let. — 52:31.

3. a) Jak byla potvrzena kanonicita a věrohodnost Jeremjášovy knihy v hebrejských dobách? b) Jaké další svědectví o tom je možné najít v Křesťanských řeckých písmech?

³ V hebrejštině zní jméno proroka a jeho knihy Jirmejah nebo Jirmejahu, což snad znamená „Jehova vyvyšuje nebo Jehova uvolňuje [pravděpodobně z lůna]“. Kniha se vyskytuje ve všech seznamech Hebrejských písem a její kanonicita je obecně přijímána. Dramatické splnění řady proroctví ještě v době Jeremjášova života plně potvrzuje její věrohodnost. A navíc je Jeremjáš několikrát uveden jménem v Křesťanských řeckých písmech. (Mat. 2:17, 18; 16:14; 27:9) Z toho, jak Ježíš při svém vyčištění chrámu spojil řeč Jeremjáše 7:11 s Izajášem 56:7, je zřejmé, že Jeremjášovu knihu studoval. (Mar. 11:17; Luk. 19:46) Ježíšova smělost a odvaha vedly některé lidi dokonce k domněnce, že je Jeremjášem. (Mat. 16:13, 14) Pavel v Hebrejcům 8:8–12 a 10:16, 17 připomíná Jeremjášovo proroctví o nové smlouvě (Jer. 31:31–34). Pavel také cituje Jeremjáše 9:24 ve výroku: „Kdo se chlubí, ať se chlubí v Jehovovi.“ (1. Kor. 1:31) Ve Zjevení 18:21 je ještě působivěji použito Jeremjášovo znázornění (Jer. 51:63, 64) pádu Babylóna.

4. Jak potvrzuje zprávu archeologie?

⁴ Jeremjášovu zprávu podporují i archeologické nálezy. Například jedna babylónská kronika mluví o Nebukadnecarově (Nebukadrecarově) dobytí Jeruzaléma v roce 617 př. n. l., kdy se zmocnil krále (Jehojachina) a ustanovil jiného podle své volby (Sedekjáše). — 24:1; 29:1, 2; 37:1. *

5. a) Co víme o samotném Jeremjášovi? b) Co lze říci o jeho způsobu psaní?

⁵ Životopis Jeremjáše známe podrobněji než životopis kteréhokoli jiného starověkého proroka kromě Mojžíše. Jeremjáš nám prozrazuje mnoho o sobě, o svých pocitech a citových rozpoloženích, které ukazují neohroženou smělost a odvahu, spojenou s pokorou a něžným srdcem. Byl nejen prorokem, ale také knězem, kompilátorem Písma a přesným dějepiscem. Byl synem Chilkijáše z Anatotu, což bylo kněžské město severně od Jeruzaléma, „v Benjaminově zemi“. (1:1) Jeremjášův způsob psaní je jasný, přímý a snadno pochopitelný. Oplývá znázorněními a obraznými líčeními. Kniha obsahuje prózu i poezii.

OBSAH JEREMJÁŠE

6. Jak je uspořádán námět tohoto proroctví?

⁶ Látka není uspořádána chronologicky, ale podle námětu. A tak se záznam často mění co do  času i průvodních okolností. Nakonec je v 52. kapitole velmi podrobně popsáno zpustošení Jeruzaléma a Judy. To nejen dokazuje splnění mnoha proroctví, ale vytváří to i pozadí pro knihu Nářky, která následuje.

7. Jak se stal Jeremjáš prorokem a jak mu Jehova dodává odvahu?

⁷ Jehova pověřuje Jeremjáše (1:1–19). Je snad Jeremjáš pověřen proto, že chtěl být prorokem nebo že pochází z kněžské rodiny? Jehova sám vysvětluje: „Než jsem tě utvářel v břiše, znal jsem tě, a než jsi vyšel z lůna, posvětil jsem tě. Udělal jsem tě prorokem pro národy.“ To je tedy Jehovovo pověření. Je Jeremjáš ochotný jít? V pokoře předkládá omluvu: „Jsem jen chlapec.“ Jehova mu dodává odvahu: „Hle, vložil jsem ti do úst svá slova. Viz, dnes jsem tě pověřil, abys byl nad národy a nad královstvími, abys vykořeňoval a bořil a ničil a strhával, stavěl a sázel.“ Jeremjáš se nesmí bát. „Jistě budou proti tobě bojovat, ale nezískají nad tebou převahu, neboť ‚jsem s tebou,‘ je Jehovův výrok, ‚abych tě osvobodil.‘“ — 1:5, 6, 9, 10, 19.

8. a) V čem byl Jeruzalém nevěrný? b) Jak na něj Jehova přivede neštěstí?

⁸ Jeruzalém, nevěrná manželka (2:1–6:30). Jaké poselství přináší Jehovovo slovo Jeremjášovi? Jeruzalém zapomněl na svou první lásku. Opustil Jehovu, Zdroj živých vod, a dopouštěl se prostituce s cizími bohy. Změnil se z vybrané červené révy ve „zvrhlé odnože cizozemské révy“. (2:21) Jeho suknice zkrvavěly dušemi ubohých nevinných. I prostitutka Izrael se prokázala jako spravedlivější než Juda. Bůh vyzývá tyto odpadlé syny, aby se vrátili, protože je jejich manželským vlastníkem. Ale jsou jako zrádná manželka. Mohou se vrátit, jestliže odejmou své ohavnosti a obřežou své srdce. „Vyzdvihněte signál směrem k Sionu“, protože Jehova přivede neštěstí ze severu. (4:6) Zřícení za zřícením! Jako lev ze své houštiny, jako sežehující vítr vanoucí pustinou, s dvoukolými vozy jako vichr, tak přijde Jehovův popravčí.

9. a) Jaké slovo má Jeremjáš pro zatvrzelý Jeruzalém? b) K čemu to je, že provolávají mír?

⁹ Toulej se Jeruzalémem. Co vidíš? Jen přestupky a nevěru. Lidé zapřeli Jehovu, a jeho slovo v Jeremjášových ústech se musí stát ohněm, který je pohltí jako kusy dřeva. Právě jako oni opustili Jehovu, aby sloužili cizozemskému bohu, tak je i on přinutí sloužit cizincům v cizí zemi. Zatvrzelí! Mají oči, ale nemohou vidět, a uši, ale nemohou slyšet. Jak je to hrozné! Proroci a kněží skutečně prorokují ve falši „a můj vlastní lid si to tak zamiloval,“ říká Jehova. (5:31) Neštěstí se blíží ze severu, ale „od nejmenšího z nich po největšího z nich každý dosahuje nepoctivého zisku“. Říkají: „‚Je mír! Je mír!‘, když žádný mír není.“ (6:13, 14) Ale náhle přijde plenitel. Jehova učinil mezi nimi Jeremjáše tím, kdo zkouší kovy, ale nenachází nic než strusku a zavrženíhodné stříbro. Jsou veskrze špatní.

10. Proč musí Jeruzalém stihnout týž osud jako Šilo a Efraima?

¹⁰ Výstraha, že chrám není žádnou ochranou (7:1–10:25). Jehovovo slovo přichází k Jeremjášovi a on je má provolávat u chrámové brány. Slyšme, jak volá k těm, kteří vstupují: ‚Chlubíte se Jehovovým chrámem, ale co děláte? Utlačujete chlapce bez otce a vdovu, proléváte nevinnou krev, chodíte za jinými bohy. Kradete, vraždíte, cizoložíte, přísaháte falešně a přinášíte oběti Baalovi! Pokrytci! Udělali jste z Jehovova domu „pouhou lupičskou jeskyni“. Vzpomeňte si, co Jehova udělal Šilu. Totéž udělá tvému domu, Judo, a vyhodí tě, jako vyhodil Efraima (Izrael) na severu.‘ — Jer. 7:4–11; 1. Sam. 2:12–14; 3:11–14; 4:12–22.

11. Proč nemá smysl se za Judu modlit?

¹¹ Nemá smysl se za Judu modlit. Lid dokonce dělá obětní koláče „královně nebes“. Opravdu „to je národ, jehož lid neuposlechl hlasu Jehovy, svého Boha, a nepřijal kázeň. Věrnost zanikla.“ (Jer. 7:18, 28) Juda nastavěl ohavnosti do Jehovova domu a pálil své syny a dcery na výšinách Tofetu v údolí Hinom. Pohleď! Bude nazváno „údolím zabíjení“ a jeho mrtvá těla se stanou potravou pro ptactvo a zvěř. (7:32) Radování a jásot v Judě a Jeruzalémě přestanou.

12. Co má stihnout Judu a jím přijaté bohy místo míru?

¹² Doufali v mír a uzdravení, avšak pohleďte, zděšení! Jejich zatvrzelost přinese rozptýlení, záhubu a nářek. ‚Jehova je živý Bůh a Král na neurčitý čas.‘ A pokud jde o bohy, kteří neudělali nebesa a zemi, není v nich žádný duch. Jsou marnost a dílo posměchu, proto zaniknou. (10:10–15) Jehova vyvrhne obyvatele země. Naslouchej! Velké dunění ze severní země, které má zpustošit judská města. Prorok uznává: ‚Není v moci pozemského člověka, aby řídil svůj běh,‘ a modlí se o napravení, aby nebyl zničen. — 10:23.

13. Proč je Jeremjášovi zakázáno modlit se za Judu a jak posiluje Jehova Jeremjáše v hodině nebezpečí?

¹³ Rušitelé smlouvy prokleti (11:1–12:17). Juda neposlouchal slova své smlouvy s Jehovou.  Je zbytečné, aby lid volal o pomoc. Jeremjáš se nesmí modlit za Judu, protože Jehova „rozpálil oheň“ proti tomuto kdysi bujnému olivovníku. (11:16) Když se Jeremjášovi spoluobčané z Anatotu spiknou, aby ho zahubili, prorok se obrací k Jehovovi o sílu a pomoc. Jehova slibuje Anatotu pomstu. Jeremjáš se ptá: „Proč se vydařila cesta ničemných?“ Jehova ho ujišťuje: ‚Vykořením a zničím neposlušný národ.‘ — 12:1, 17.

14. a) Jakými znázorněními oznamuje Jehova, že Jeruzalém je nenapravitelný a rozsudek proti němu je neodvratný? b) Co plyne pro Jeremjáše z toho, že snědl Jehovova slova?

¹⁴ Nenapravitelný Jeruzalém je odsouzen ke zkáze (13:1–15:21). Jeremjáš vypráví, jak mu Jehova přikázal, aby si uvázal přes boky lněný opasek a pak ho schoval v jednom skalním útesu u Eufratu. Když pak přišel opasek vykopat, byl zetlelý. „Nehodil se k ničemu.“ Tak Jehova znázornil své rozhodnutí zničit „pýchu Judy a hojnou pýchu Jeruzaléma“. (13:7, 9) Rozrazí je o sebe v jejich opilosti jako velké džbány naplněné vínem. „Může Kušita změnit svou kůži nebo levhart své skvrny?“ (13:23) Stejně tak nenapravitelný je Jeruzalém. Jeremjáš se nesmí za tyto lidi modlit. I kdyby před Jehovu přišli Mojžíš a Samuel, aby se za ně přimluvili, nenaslouchal by, protože se rozhodl oddat Jeruzalém zničení. Jehova posiluje Jeremjáše proti těm, kteří ho haní. Jeremjáš nalézá Jehovova slova a jí je, což vede k ‚jásotu a radování srdce‘. (15:16) Není doba k jalovému žertování, ale k spoléhání na Jehovu, který slíbil, že učiní Jeremjáše opevněnou měděnou zdí proti lidu.

15. a) Jak vážné jsou časy a jakým příkazem to Jehova zdůrazňuje? b) Jak lidé poznají Jehovovo jméno a proč ho neoklame jejich hřích?

¹⁵ Jehova pošle rybáře a lovce (16:1–17:27). Se zřetelem na hrozící zpustošení Jehova přikazuje Jeremjášovi: „Nevezmeš si manželku a nebudeš mít na tomto místě syny a dcery.“ (16:2) Není doba na truchlení nebo hodování s lidem, protože se Jehova chystá vyvrhnout je ze země. Potom Jehova také slibuje, že pošle ‚rybáře, aby je lovili, a lovce, aby je vyháněli‘, a z toho, že to vše provede, „budou muset poznat, že [jeho] jméno je Jehova“. (16:16, 21) Judův hřích je vryt do srdce lidu železným rydlem, dokonce diamantovým hrotem. „Srdce je zrádnější než cokoli jiného a je k zoufání“, ale Jehova může zkoumat srdce. Nikdo ho nemůže oklamat. Ti, kteří odpadají, „opustili zdroj živé vody, Jehovu“. (17:9, 13) Jestliže Juda nebude posvěcovat sabatní den, Jehova pohltí její brány a věže ohněm.

16. Co znázorňuje Jehova hrnčířem a jeho hliněnými nádobami?

¹⁶ Hrnčíř a hlína (18:1–19:15). Jehova přikazuje Jeremjášovi, aby sešel k hrnčířovu domu. Tam pozoruje, jak hrnčíř přetváří zkaženou hliněnou nádobu a předělá ji na jinou, jak se mu zalíbí. Jehova pak prohlašuje, že on sám je Hrnčířem domu Izraele a že má moc strhnout nebo zbudovat. Potom přikazuje Jeremjášovi, aby vzal hrnčířovu lahvičku do údolí Hinom a tam ohlásil neštěstí od Jehovy. Vždyť lidé naplnili to místo nevinnou krví, když upalovali své syny v ohni jako celé zápalné oběti Baalovi. Potom musí Jeremjáš rozbít lahvičku, aby naznačil, jak Jehova rozbije Jeruzalém a judský lid.

17. Jakou tvrdou zkušenost Jeremjáš prožívá? Umlčí ho to?

¹⁷ Nevzdat se v pronásledování (20:1–18). Jeremjášovo smělé kázání dráždí chrámového zplnomocněnce Pašchura, a proto vsadí Jeremjáše na noc do klády. Když je Jeremjáš propuštěn, předpovídá Pašchurovo zajetí a smrt v Babylóně. Jeremjáše rmoutí posměch a hanění, které jsou namířeny proti němu, a zamýšlí s prorokováním přestat. Nemůže však mlčet. Jehovovo slovo je ‚v jeho srdci jako hořící oheň uzavřený v jeho kostech‘, takže je nucen mluvit. Proklíná den svého narození, ale přece volá: „Zpívejte Jehovovi! Chvalte Jehovu. Vždyť osvobodil duši chudého z ruky zločinců.“ — 20:9, 13.

18. Na co Jeremjáš upozorňuje Sedekjáše?

¹⁸ Jehovovo rozhořčení proti panovníkům (21:1–22:30). Jeremjáš odpovídá na Sedekjášův dotaz a upozorňuje ho na Jehovův vztek proti městu: Babylónský král město oblehne a město bude zničeno morem, mečem, hladomorem a ohněm. Šalum (Jehoachaz) zemře ve vyhnanství. Jehojakima pohřbí pohřbem osla, a jeho syn Konjáš (Jehojachin) bude vyvržen z Judy a zemře v Babylóně.

19. Co prorokuje Jeremjáš o „spravedlivém výhonku“ a co znázorňují dva koše fíků?

¹⁹ Naděje na „spravedlivý výhonek“ (23:1–24:10). Jehova slibuje skutečné pastýře, kteří nahradí falešné pastýře, a „spravedlivý výhonek“ z kmene Davida, krále, který „bude jistě vládnout a jednat s rozvahou a bude v zemi vykonávat právo a spravedlnost“. Jeho jméno? „Bude nazýván: Jehova je naše spravedlnost.“ Shromáždí rozehnaný ostatek. (23:5, 6) Kdyby byli proroci stáli v Jehovově důvěrné skupině, byli by přiměli lid, aby poslouchal a obrátil se zpět od své špatné cesty. Ale místo toho, říká Jehova, „působí, že můj lid bloudí kvůli jejich falším“.  (23:22, 32) „Pohleďme — dva koše fíků.“ Jeremjáš používá dobré a špatné fíky ke znázornění věrného ostatku, který se vrací do své země v Boží přízni, a jiné třídy, jež bídně zahyne. — 24:1, 5, 8–10.

20. Jak Jehova používá Babylóna jako svého sluhy, ale jaký bude opět osud Babylóna?

²⁰ Jehovův spor s národy (25:1–38). Tato kapitola je souhrnem soudů, které jsou oznámeny podrobněji v kapitolách 45–49. Jehova nyní ohlašuje třemi souběžnými proroctvími neštěstí pro všechny národy na zemi. Nejprve je označen Nebukadrecar jako Jehovův sluha, který zpustoší Judu a okolní národy, „a tyto národy budou muset sloužit babylónskému králi sedmdesát let“. Pak přijde na řadu Babylón a stanou se z něho „opuštěné úhory na neurčitý čas“. — 25:1–14.

21. Kdo musí pít z poháru Jehovova vzteku? K čemu to povede?

²¹ Druhé proroctví je vidění ‚poháru vína Jehovova vzteku‘. Jeremjáš musí vzít tento pohár a dát ho národům, a ty „budou pít a třást se sem a tam a jednat jako pomatenci“, protože na ně přichází Jehovovo zničení. Nejprve na Jeruzalém a Judu! Pak k Egyptu, zpět Filisteji, potom protějšímu Edomu a nahoře Tyru, blízkým i dalekým zemím „a všem ostatním královstvím země, která jsou na povrchu zemské půdy, a sám král Šešachu bude pít po nich“. Budou ‚pít a zvracet a padat‘. Nikdo nebude ušetřen. — 25:15–29.

22. Jakým velkým neštěstím vyjádří Jehova svůj hořící hněv?

²² V třetím proroctví Jeremjáš vystoupí do velkolepých básnických výšek. „Z výše zařve sám Jehova. . . proti všem obyvatelům země.“ Hluk, neštěstí, velká vichřice! „A pobití od Jehovy budou toho dne jistě z jednoho konce země až na druhý konec země.“ Žádné naříkání, žádné pohřby. Budou jako hnůj na zemské půdě. Falešní pastýři budou pobiti spolu s majestátními ze svého stáda. Není pro ně únik. Naslouchej jejich kvílení! Jehova sám „plení jejich pastvu. . . kvůli [svému] hořícímu hněvu“. — 25:30–38.

23. a) Jaké spiknutí se chystá proti Jeremjášovi? Jak se obhajuje a které podobné případy jsou uvedeny, aby byl zproštěn viny? b) Jak Jeremjáš znázorňuje přicházející babylónské otroctví a které proroctví o Chananjášovi se splňuje?

²³ Jeremjáš je ospravedlněn (26:1–28:17). Panovníci a lid se spiknou, aby Jeremjáše usmrtili. Jeremjáš se obhajuje. Mluvil pouze Jehovovo slovo. Jestliže ho zabijí, zabijí nevinného. Rozsudek: Nevinen. Starší muži uvádějí předešlé případy proroků Micheáše a Urijáše, když projednávají Jeremjášovo chování. Jehova potom přikazuje Jeremjášovi, aby udělal pouta a jho, vložil si je na šíji a pak je poslal okolním národům jako symbol toho, že budou sloužit babylónskému králi po tři generace panovníků. Chananjáš, jeden z falešných proroků, Jeremjášovi odporuje. Prohlašuje, že babylónské jho bude do dvou let zlomeno, a znázorňuje to zlomením dřevěného jha. Jehova podtrhuje své proroctví tím, že přikazuje Jeremjášovi, aby si udělal jho ze železa a také předpověděl, že Chananjáš v tom roce jistě zemře. A Chananjáš umírá.

24. a) Jaké poselství posílá Jeremjáš vyhnancům v Babylóně? b) S kým uzavře Jehova novou smlouvu a jak se ona prokáže jako velkolepější než dřívější smlouva?

²⁴ Útěcha pro vyhnance v Babylóně (29:1–31:40). Jeremjáš píše vyhnancům odvedeným s Jekonjášem (Jehojachinem) do Babylóna: Usaďte se tam, protože přichází sedmdesátileté období vyhnanství, než vás Jehova přivede zpět. Jehova přikazuje Jeremjášovi, aby napsal o jejich návratu do knihy: Jehova zlomí jejich jho a „jistě budou sloužit Jehovovi, svému Bohu, a Davidovi, svému králi, kterého jim [já, Jehova] vzbudím“. (30:9) Ráchel musí zadržet svůj hlas od pláče, vždyť její synové „se jistě vrátí ze země nepřítele“. (31:16) A nyní ujišťující Jehovovo prohlášení: Uzavře s domem Judy a Izraele novou smlouvu. Ta bude daleko velkolepější než smlouva, kterou porušili. Jehova napíše svůj zákon hluboko dovnitř, do jejich srdce. „A chci se stát jejich Bohem a oni se stanou mým lidem.“ Od nejmenšího do největšího všichni budou znát Jehovu, a on jim odpustí jejich provinění. (31:31–34) Jejich město bude znovu vystavěno jako něco svatého pro Jehovu.

25. Jak je zdůrazněna jistota obnovy Izraele a jakou zprávu přináší Jehovovo slovo?

²⁵ Jehovova smlouva s Davidem je jistá (32:1–34:22). Během Nebukadrecarova konečného obležení Jeruzaléma je Jeremjáš ve vazbě. Avšak na znamení, že Jehova jistě obnoví Izrael, kupuje Jeremjáš pole v Anatotu a ukládá listiny do hliněné nádoby. Nyní přináší Jehovovo slovo dobrou zprávu: Juda a Jeruzalém se budou opět radovat a Jehova splní svou smlouvu s Davidem. Ale ty, Sedekjáši, buď varován, že babylónský král spálí toto město ohněm a ty sám půjdeš do zajetí v Babylóně. Běda majitelům otroků, kteří souhlasili s propuštěním svých otroků, ale smlouvu porušili!

26. Jaký slib dává Jehova Rechabitům a proč?

 ²⁶ Jehovův slib Rechabovi (35:1–19). Ve dnech krále Jehojakima posílá Jehova Jeremjáše k Rechabitům, kteří při prvním vpádu Babylóňanů našli útočiště v Jeruzalémě. Jeremjáš jim nabízí víno, aby se napili. Odmítají je kvůli příkazu, který jim dal jejich praotec Jonadab před více než 250 lety. Je to nápadný protiklad k nevěrné dráze Judy. Jehova jim slibuje: „Od Jonadaba, syna Rechabova, nebude odříznut muž, který by vždy nestál přede mnou.“ — 35:19.

27. Proč je nutné pořídit opis Jeremjášova proroctví?

²⁷ Jeremjáš znovu píše knihu (36:1–32). Jehova nařizuje Jeremjášovi, aby zapsal všechna slova svých dosavadních proroctví. Jeremjáš je diktuje Baruchovi, který je pak čte nahlas v Jehovově domě v den půstu. Král Jehojakim posílá pro svitek, a když z něho část slyší, v hněvu jej roztrhá a hodí do ohně. Přikazuje, aby Jeremjáše a Barucha uvěznili, ale Jehova je skryje a říká Jeremjášovi, aby pořídil opis svitku.

28. a) O čem Jeremjáš vytrvale prorokuje? b) Jaký rozdíl je mezi jednáním Ebed-melecha a knížat?

²⁸ Poslední dny Jeruzaléma (37:1–39:18). Záznam se teď opět věnuje Sedekjášově vládě. Král žádá Jeremjáše, aby se modlil za Judu k Jehovovi. Prorok odmítá a říká, že zkáza Jeruzaléma je jistá. Jeremjáš se pokouší jít do Anatotu, ale je chycen jako zběh, zbit a uvězněn na mnoho dní. Pak pro něj Sedekjáš posílá. Je nějaké slovo od Jehovy? Ano, je. „Budeš vydán do ruky babylónského krále!“ (37:17) Knížata jsou rozhněvána stálými proroctvími o zkáze, a proto uvrhnou Jeremjáše do blátivé cisterny. Etiop Ebed-melech, eunuch v králově domě, se za něj laskavě přimluví, takže Jeremjáš je zachráněn před zdlouhavým umíráním, ale zůstává ve vazbě na Nádvoří stráže. Sedekjáš k sobě Jeremjáše opět volá, ale slyší pouze: ‚Vzdej se babylónskému králi, nebo tě čeká zajetí a zničení Jeruzaléma!‘ — 38:17, 18.

29. Jaké neštěstí nyní postihne Jeruzalém, ale jak se vede Jeremjášovi a Ebed-melechovi?

²⁹ Obležení Jeruzaléma trvá 18 měsíců a pak jsou městské zdi v jedenáctém roce Sedekjášovy vlády prolomeny. Král prchá se svým vojskem, ale je dostižen. Jeho syny a urozené muže mu pobijí před očima, a jeho oslepí a odvedou v okovech do Babylóna. Město je spáleno a zanecháno v troskách a všichni kromě malého počtu chudých lidí jsou odvedeni jako vyhnanci do Babylóna. Na Nebukadrecarův příkaz je Jeremjáš propuštěn z nádvoří. Před propuštěním říká Ebed-melechovi o Jehovově slibu, že bude zachráněn, ‚protože důvěřoval v Jehovu‘. — 39:18.

30. Jak opomenou dbát na Jeremjášovu radu zbývající lidé a jaký rozsudek zkázy dává Jeremjáš na vědomí v Egyptě?

³⁰ Závěrečné události v Micpě a v Egyptě (40:1–44:30). Jeremjáš zůstává v Micpě s Gedaljášem, jehož Babylóňané učinili místodržitelem nad zbývajícím lidem. Po dvou měsících je Gedaljáš zavražděn. Lid hledá Jeremjášovu radu, a ten jim tlumočí Boží slovo: ‚Jehova vás nevykoření z této země. Nebojte se babylónského krále. Jestliže však půjdete dolů do Egypta, zemřete!‘ Ale oni odcházejí do Egypta a berou s sebou Jeremjáše a Barucha. V Tachpanchesu v Egyptě Jeremjáš dává na vědomí Jehovův rozsudek zkázy: Babylónský král zřídí svůj trůn v Egyptě. Je zbytečné, aby Izrael uctíval egyptské bohy a znovu obětoval „královně nebes“. Zapomněli snad, jak Jehova zpustošil Jeruzalém za jeho modlářství? Jehova na ně přivede neštěstí v egyptské zemi a oni se nevrátí do Judy. Na znamení toho vydává Jehova samotného faraóna Chofru do ruky jeho nepřátel.

31. Jaké ujištění dostává Baruch?

³¹ Baruchův úděl (45:1–5). Baruch je stísněn, když slyší Jeremjášova opětovná proroctví zkázy. Má ale myslet především na Jehovovo dílo stavění a strhávání, místo aby pro sebe ‚hledal velké věci‘. (45:5) Bude zachráněn přes všechno neštěstí.

32. Proti komu přijde „Jehovův meč“?

³² Jehovův meč proti národům (46:1–49:39). Jeremjáš vypráví o vítězstvích Babylóna nad Egyptem u Karkemiše i jinde. Národy budou sice vyhubeny, ale Jákob zůstane, i když ne bez trestu. „Jehovův meč“ přijde na Filištíny, na pyšného Moaba a chlubivého Ammona, na Edom a Damašek, Kedar a Hacor. (47:6) Luk Elamu bude zlomen.

33. a) Co se stane zlatému poháru, Babylónu? b) Jak proto musí jednat Boží lid?

³³ Jehovův meč proti Babylónu (50:1–51:64). Jehova mluví o Babylónu: Povězte to mezi národy. Nic netajte. Babylón byl dobyt a jeho bohové byli zahanbeni. Utečte z něho. To kovářské kladivo, které rozbíjelo národy celé země, se samo zlomilo. „Opovážlivosti“, utlačovateli zajatého Izraele a Judy, věz, že Jehova vojsk je jejich Výplatce. Babylón se stane úkrytem vyjících zvířat. „Právě jako když Bůh rozvrátil Sodomu a Gomoru. . . nebude tam bydlet žádný člověk.“ (50:31, 40) Babylón byl zlatý pohár v Jehovově ruce, aby opíjel národy, ale náhle padl, takže je  sám rozbit. Kvílejte nad ním, lidé. Jehova zburcoval ducha médských králů, aby ho zničili. Babylónští silní muži přestali bojovat. Stali se jakoby ženami. Babylónská dcera bude ušlapána jako mlat. „Budou spát spánkem trvajícím na neurčito, z něhož se neprobudí.“ Moře vystoupilo a pokrylo Babylón množstvím vln. „Vyjděte z jeho středu, můj lide, a každý opatřete únik své duši před Jehovovým hořícím hněvem.“ (51:39, 45) Naslouchejte křiku, velkému třesku z Babylóna! Válečné zbraně Babylóna budou roztříštěny, protože Jehova je Bůh odplaty. Zcela jistě oplatí.

34. Jaké znamení znázorňuje pád Babylóna?

³⁴ Jeremjáš přikazuje Serajášovi: ‚Jdi do Babylóna a nahlas přečti tato slova proroctví proti Babylónu. Pak přivaž ke knize kámen a hoď ji do středu Eufratu. „A řekneš: ‚Tak klesne Babylón a nikdy nepovstane, kvůli neštěstí, které na něj přivádím.‘“‘ — 51:61–64.

35. Jaký záznam nyní následuje?

³⁵ Záznam o pádu Jeruzaléma (52:1–34). Tato zpráva je téměř totožná s dřívějším zápisem v 2. Královské 24:18–20; 25:1–21, 27–30.

PROČ JE PROSPĚŠNÁ

36. a) Jaký příklad odvážné horlivosti vidíme v Jeremjášovi? b) V jakém ohledu jsou pro nás rovněž znamenitými příklady Baruch, Rechabité a Ebed-melech?

³⁶ Celé toto inspirované proroctví je budující a prospěšné. Pohleďme jen na odvážný příklad samotného proroka. Nebojácně ohlašoval nepopulární poselství bezbožnému lidu. Odmítal společenství s ničemnými. Ocenil naléhavost Jehovova poselství, dal se celým srdcem do Jehovova díla a nikdy v něm nepřestal. Shledal, že Boží slovo je jako oheň v jeho kostech, bylo jásotem a radostí jeho srdci. (Jer. 15:16–20; 20:8–13) Kéž máme vždy takovou horlivost pro Jehovovo slovo! Kéž také s věrnou oddaností podporujeme Boží služebníky jako Baruch Jeremjáše. Upřímná poslušnost Rechabitů je pro nás rovněž skvělým příkladem, a stejně i Ebed-melechův laskavý ohled k pronásledovanému prorokovi. — 36:8–19, 32; 35:1–19; 38:7–13; 39:15–18.

37. Jak posiluje uvažování o Jeremjášově knize víru v Jehovovu prorockou moc?

³⁷ Jehovovo slovo, které přišlo k Jeremjášovi, se splnilo s udivující přesností. To jistě posiluje víru v Jehovovu prorockou moc. Vezměme například proroctví, jejichž splnění se dožil sám Jeremjáš, jako bylo zajetí Sedekjáše a zničení Jeruzaléma (21:3–10; 39:6–9), sesazení krále Šaluma (Jehoachaze) z trůnu a jeho smrt v zajetí (Jer. 22:11, 12; 2. Král. 23:30–34; 2. Par. 36:1–4), odvedení zajatého krále Konjáše (Jehojachina) do Babylóna (Jer. 22:24–27; 2. Král. 24:15, 16) a smrt falešného proroka Chananjáše do jednoho roku (Jer. 28:16, 17). Všechna tato proroctví a mnoho jiných se splnila tak, jak to Jehova předpověděl. Pozdější Jehovovi proroci a služebníci rovněž shledali, že Jeremjášovo proroctví je spolehlivé a prospěšné. Daniel například rozpoznal z Jeremjášových spisů, že zpustošení Jeruzaléma musí trvat 70 let, a Ezra upozornil na konci 70 let na splnění Jeremjášových slov. — Dan. 9:2; 2. Par. 36:20, 21; Ezra 1:1; Jer. 25:11, 12; 29:10.

38. a) Kterou smlouvu, o níž se zmiňuje rovněž Ježíš, vyzdvihuje Jeremjášovo proroctví? b) Jaká naděje na Království je ohlášena?

³⁸ Ježíš poukázal na splnění Jeremjášova proroctví o nové smlouvě, když zavedl slavnost Pánovy večeře se svými učedníky. Mluvil o ‚nové smlouvě mocí mé krve‘, na jejímž základě jim byly odpuštěny hříchy a oni byli shromážděni jako Jehovův duchovní národ. (Luk. 22:20; Jer. 31:31–34) Duchem zplozené jednotlivce, kteří byli uvedeni do nové smlouvy, bere Kristus do smlouvy o Království, aby s ním panovali v nebesích. (Luk. 22:29; Zjev. 5:9, 10; 20:6) O tomto Království je v Jeremjášově proroctví několik zmínek. Mezi všemi otevřenými odsouzeními nevěrného Jeruzaléma poukázal Jeremjáš na tento paprsek naděje: „‚Pohleď, přicházejí dny,‘ je Jehovův výrok, ‚a chci vzbudit Davidovi spravedlivý výhonek. A král bude jistě vládnout a jednat s rozvahou a bude v zemi vykonávat právo a spravedlnost.‘“ Ano, král nazývaný „Jehova je naše spravedlnost“. — Jer. 23:5, 6.

39. O čem nás ujišťuje návrat ostatku z Babylóna, předpověděný Jeremjášem?

³⁹ A Jeremjáš opět mluví o obnově: „A jistě budou sloužit Jehovovi, svému Bohu, a Davidovi, svému králi, kterého jim vzbudím.“ (30:9) Nakonec vypráví o dobrém slově, které Jehova mluvil o Izraeli a Judě, že „v těch dnech a v tom čase [Jehova nechá] vyrašit pro Davida spravedlivý výhonek“, aby se rozmnožilo jeho semeno, a bude zde ‚syn, který by kraloval na jeho trůnu‘. (33:15, 21) Stejně jistě, jako se vrátil ostatek z Babylóna, bude Království tohoto spravedlivého „výhonku“ vykonávat právo a spravedlnost po celé zemi. — Luk. 1:32.

[Poznámka pod čarou]

[Studijní otázky]