Biblická kniha číslo 25 — Nářky

Pisatel: Jeremjáš

Místo psaní: blízko Jeruzaléma

Psaní dokončeno: 607 př. n. l.

1. Proč je název knihy Nářky výstižný?

TATO kniha inspirovaných Písem má jistě výstižný název. Je to nářek vyjadřující hluboký žal nad nešťastnou událostí v dějinách Božího vyvoleného lidu, nad zničením Jeruzaléma babylónským králem Nebukadnecarem v roce 607 př. n. l. V hebrejštině je tato kniha nazvána svým prvním slovem, Echa!, které znamená „Jak!“ Překladatelé řecké Septuaginty nazvali knihu Threnoi, což znamená „žalozpěvy; nářky“. Babylónský Talmud používá výrazu Qinot neboli „žalozpěvy; elegie“. Byl to Jeroným, píšící latinsky, který ji nazval Lamentationes. Z toho pochází též anglický název knihy.

2. Mezi co byly Nářky zařazeny a jak byly v Bibli umístěny?

² V českých překladech Bible stejně jako v anglických jsou Nářky umístěny za Jeremjášem, ale v hebrejském kánonu jsou obvykle zařazeny v Hagiografech neboli Spisech, spolu s Šalomounovou písní, Rut, Kazatelem a Ester. Je to malá skupina známá společně jako pět Megillot (Svitků). V některých hebrejských Biblích z moderní doby jsou Nářky mezi Rut nebo Ester a Kazatelem, ale v starověkých opisech prý následovaly za Jeremjášem jako v naší dnešní Bibli.

3, 4. Jaký doklad máme, že pisatelem byl Jeremjáš?

³ Kniha nejmenuje pisatele. Je však málo pochybností, že jím byl Jeremjáš. V řecké Septuagintě má kniha tuto předmluvu: „A stalo se, když Izrael byl zajat a Jeruzalém zpustošen, že Jeremjáš usedl s pláčem a naříkal tímto nářkem nad Jeruzalémem a řekl.“ Jeroným považoval tato slova za nepravá a vypustil je ze svého překladu. Nářky jsou však připisovány Jeremjášovi přijatou židovskou tradicí. Potvrzuje to mimo jiné syrský překlad, latinská Vulgáta, Jonathanův Targum a babylónský Talmud.

⁴ Někteří kritikové se pokoušeli dokázat, že Jeremjáš Nářky nenapsal. Avšak A Commentary on the Holy Bible (Komentář ke Svaté bibli) uvádí jako doklad, že Jeremjáš napsal tuto knihu, „živá líčení Jeruzaléma v kapitolách 2 a 4, která jsou zřejmě popisem očitého svědka; stejně tak velmi soucitná nálada a prorocký duch všech básní a rovněž i jejich sloh, frazeologie a myšlenky, to vše je tak příznačné pro Jeremjáše“. * V Nářcích a v Jeremjášovi je mnoho shodných výrazů. Uveďme například popis krajního žalu: ‚z očí tečou vody (slzy)‘ (Nář. 1:16; 2:11; 3:48, 49; Jer. 9:1; 13:17; 14:17) nebo projevy znechucení nad proroky a kněžími kvůli jejich zkaženosti. (Nář. 2:14; 4:13, 14; Jer. 2:34; 5:30, 31; 14:13, 14) Jeremjáš 8:18–22; 14:17, 18 navíc ukazuje, že prorok byl schopen psát v truchlivém stylu Nářků.

5. Jakou úvahou dospějeme k době napsání?

⁵ Všeobecně panuje názor, že kniha byla napsána brzy po pádu Jeruzaléma v roce 607 př. n. l. Hrůza obležení a spálení města byly ještě v čerstvé Jeremjášově paměti, a jeho mučivá úzkost na čtenáře přímo dýchá. Jeden komentátor poznamenává, že ani jediný odstín zármutku není na žádném místě plně vykreslen, ale každý se v několika básních opět a opět vrací. Pak říká: „Tento neklid mysli. . . je jedním z nejsilnějších dokladů, že kniha je blízká událostem a citovým hnutím, které chce tlumočit.“ *

6. Co je zajímavého na slohu Nářků a jejich stavbě?

⁶ Stavba Nářků je pro biblického badatele velmi zajímavá. Je to pět kapitol nebo spíše pět lyrických básní. První čtyři jsou akrostické — každý verš začíná postupně jedním z 22 písmen hebrejské abecedy. Avšak třetí kapitola má 66 veršů, takže tři za sebou jdoucí verše začínají vždy týmž písmenem, než se přejde k dalšímu písmenu. Pátá báseň není akrostická, ačkoli i ta má 22 veršů.

7. Jaký zármutek vyjadřuje Jeremjáš, avšak jaká naděje zůstává?

⁷ Nářky vyjadřují nesmírný zármutek nad obležením, dobytím a zničením Jeruzaléma Nebukadnecarem  a pro svou živost a patos nejsou v žádném písemnictví ničím překonány. Pisatel vyjadřuje hluboký žal nad zpustošením, neštěstím a zmatkem, které vidí. Hladomor, meč a jiné hrůzy přinesly městu strašné utrpení, a to vše jako přímý trest od Boha pro hříchy lidu, proroků a kněží. Zůstává však naděje a víra v Jehovu, a k němu směřují i modlitby o obnovu.

OBSAH NÁŘKŮ

8. Jaké zpustošení popisuje první báseň, avšak jak se vyjadřuje zosobněný Jeruzalém?

⁸ „Jak usedlo osamoceně to město, které oplývalo lidmi!“ Tak začíná svůj nářek první báseň. Sionská dcera byla kněžna, ale milenci ji opustili a její lid odešel do vyhnanství. Její brány jsou zpustošeny. Jehova ji potrestal za množství přestupků. Pozbyla své nádhery. Její protivníci se smáli, když padla. Sešla zvláštním způsobem a nemá utěšitele a její zbývající lid hladoví. Ona (zosobněný Jeruzalém) se ptá: „Existuje nějaká bolest jako má bolest?“ Vztahuje ruce a říká: „Jehova je spravedlivý, vždyť jsem se vzbouřila proti jeho ústům.“ (1:1, 12, 18) Vyzývá Jehovu, aby přivedl neštěstí na její jásající nepřátele, jako je přivedl na ni.

9. a) Od koho přišlo neštěstí na Jeruzalém? b) Jak mluví Jeremjáš o opovržení, které se na Jeruzalém kupí, a o strašných podmínkách ve městě?

⁹ „Jak jen Jehova ve svém hněvu zahaluje mrakem sionskou dceru!“ (2:1) Druhá báseň ukazuje, že je to sám Jehova, kdo svrhl na zem krásu Izraele. Způsobil, že se na svátek a sabat zapomnělo, a odvrhl svůj oltář a svatyni. Na Jeruzalém je žalostný pohled. „Mé oči dospěly ke konci v čirých slzách. Má střeva jsou v kvasu. Má játra jsou vylita na samotnou zem kvůli zřícení dcery mého lidu.“ (2:11) K čemu má připodobnit jeruzalémskou dceru? Jak má utěšit sionskou dceru? Její vlastní proroci se ukázali jako nicotní a neuspokojiví. Nyní se jí kolemjdoucí opovržlivě smějí: „Je tohle to město, o němž říkávali: ‚Je dokonalostí krásy, jásotem pro celou zemi‘?“ (2:15) Její nepřátelé otevřeli ústa, hvízdli si a zaskřípali zuby a řekli: ‚To je den, v který jsme doufali, že ji spolkneme.‘ Její děti omdlévají z hladu, a ženy jedí své vlastní potomky. Mrtvoly jsou nastlány po ulicích. „V den Jehovovy zloby nebyl nikdo, jenž unikl nebo přežil.“ — 2:16, 22.

10. O kterých Božích vlastnostech se pisatel zmiňuje jako o podkladu pro naději?

¹⁰ Třetí báseň, jež má 66 veršů, zdůrazňuje naději Sionu v Boží milosrdenství. Prorok ukazuje mnoha metaforami, že je to Jehova, kdo přivodil zajetí a zpustošení. V této hořké situaci žádá pisatel Boha, aby si vzpomněl na jeho trápení, a vyjadřuje víru v Jehovovu milující laskavost a milosrdenství. Tři po sobě jdoucí verše začínají „Dobrý“ nebo „Je dobré“ a ukazují, že je vhodné čekat na záchranu od Jehovy. (3:25–27) Jehova způsobil zármutek, ale prokáže rovněž milosrdenství. Ale tentokrát Jehova neodpustil, ačkoli se přiznali ke vzpouře; postavil překážku modlitbám svého lidu a udělal z nich „pouhý odpad a smetí“. (3:45) Prorok s hořkými slzami připomíná, že ho nepřátelé lovili jako ptáka. Avšak Jehova se k němu v jámě přiblížil a řekl: „Neboj se.“ Vyzývá Jehovu, aby odpověděl na pohanu nepřítele: „Budeš je pronásledovat v hněvu a vyhladíš je zpod Jehovových nebes.“ — 3:57, 66.

11. Jakými způsoby vylil Jehova svůj hořící hněv na Sion a proč?

¹¹ „Jak jen pohasíná zlato, jež září, to dobré zlato!“ (4:1) Čtvrtá báseň truchlí nad zašlou slávou Jehovova chrámu, jehož kameny se sypou po ulicích. Drahocenní synové Sionu mají nyní malou hodnotu, jako hliněné džbány. Není voda ani chléb, a ti, kteří byli vychováni v přepychu, „museli obejmout hromady popela“. (4:5) Trest je dokonce větší než trest za hřích Sodomy. Nazarejci, kdysi ‚čistší než sníh a bělejší než mléko‘, se stali ‚tmavšími než čerň‘ a všichni jsou seschlí. (4:7, 8) Bylo lépe být zabit mečem než zemřít hladem v době, kdy ženy vařily své vlastní děti! Jehova vylil svůj hořící hněv. Stalo se neuvěřitelné — protivník vešel do bran Jeruzaléma! A proč? „Kvůli hříchům jeho proroků, provinění jeho kněží“, kteří vylévali spravedlivou krev. (4:13) Jehovův obličej k nim není obrácen. Avšak provinění sionské dcery dospělo k svému konci a ona již znovu nebude odvedena do vyhnanství. Nyní je řada na tobě, edomská dcero, abys pila hořký kalich Jehovy!

12. Jaká pokorná žádost je předložena v páté básni?

¹² Pátá báseň začíná žádostí k Jehovovi, aby se rozpomenul na svůj osiřelý lid. Obyvatelé Jeruzaléma jsou vylíčeni, jako by mluvili. Byli to jejich předkové, kteří hřešili, a jejich provinění teď musí lid nést. Panují nad nimi pouzí sluhové a jsou mučeni křečemi z hladu. Přestal jásot jejich srdce a jejich tanec se změnil v truchlení. Jejich srdce onemocnělo. Pokorně uznávají Jehovu: „Ty, Jehovo, ty budeš sedět na neurčitý čas. Tvůj trůn je po generaci za generací.“ Volají:  „Přiveď nás zpět, Jehovo, k sobě, a my se pohotově vrátíme. Přines nám nové dny jako v dávné minulosti. Tys nás však rozhodně zavrhl. Velmi ses na nás rozhořčil.“ — 5:19–22.

PROČ JE PROSPĚŠNÁ

13. Jakou důvěru vyjadřují Nářky, proč jsou však prospěšné i tím, že poukazují na Boží přísnost?

¹³ Kniha Nářky vyjadřuje Jeremjášovu naprostou důvěru v Boha. V hlubinách žalu a drtivé porážky, absolutně bez naděje na útěchu z lidského zdroje, těší se prorok na záchranu z ruky velikého Boha vesmíru, Jehovy. Nářky by měly inspirovat všechny pravé ctitele k poslušnosti a ryzosti. Současně dávají strašlivou výstrahu těm, kteří neberou v úvahu největší jméno a to, co zastupuje. Dějiny podávají svědectví, že nad žádným jiným rozvráceným městem se nenaříkalo tak tklivou a dojemnou řečí. Kniha je jistě prospěšná v tom, jak popisuje Boží přísnost vůči těm, kteří jsou trvale vzpurní, tvrdošíjní a nekajícní.

14. Které božské výstrahy a proroctví se mají podle Nářků splnit a jak kniha navazuje na jiné inspirované spisy?

¹⁴ Nářky jsou také prospěšné proto, že ukazují splnění četných božských výstrah a proroctví. (Nář. 1:2 — Jer. 30:14; Nář. 2:15 — Jer. 18:16; Nář. 2:17 — 3. Mojž. 26:17; Nář. 2:20 — 5. Mojž. 28:53) Můžeme si také povšimnout, jak Nářky podávají živé svědectví o splnění 5. Mojžíšovy 28:63–65. A kniha navíc obsahuje řadu odkazů na jiné části posvátných Písem. (Nář. 2:15 — Žalm 48:2; Nář. 3:24 — Žalm 119:57) Daniel 9:5–14 potvrzuje Nářky 1:5 a 3:42 a tak dokazuje, že neštěstí přišlo kvůli přestupkům lidu.

15. Na které „nové dny“ Nářky upozorňují?

¹⁵ Skutečně srdcervoucí je tragická situace Jeruzaléma! Avšak uprostřed toho všeho vyjadřují Nářky důvěru, že Jehova projeví milující laskavost a milosrdenství a že se rozpomene na Sion a přivede ho zpět. (Nář. 3:31, 32; 4:22) Vyjadřují naději na „nové dny“, které budou jako v dávné minulosti, kdy v Jeruzalémě vládli králové David a Šalomoun. Stále platí Jehovova smlouva s Davidem o věčném království! „Projevy jeho milosrdenství jistě ke konci nedospějí. Jsou nové každé ráno.“ A budou zde stále pro ty, kteří milují Jehovu, až každý žijící tvor bude vděčně provolávat pod jeho spravedlivým královským panstvím: „Jehova je můj podíl.“ — 5:21; 3:22–24.

[Poznámky pod čarou]

[Studijní otázky]