Biblická kniha číslo 28 — Ozeáš

Pisatel: Ozeáš

Místo psaní: Samaří (oblast)

Psaní dokončeno: po 745 př. n. l.

Doba v ní zahrnutá: před 804 – po 745 př. n. l.

1, 2. a) Jak se nazývá posledních dvanáct knih Hebrejských písem? b) Co víme o Ozeášovi a koho se týká jeho proroctví?

POSLEDNÍCH dvanáct knih Hebrejských písem se obecně označuje jako „malí proroci“. Tento výraz, běžně používaný v češtině, určitě neznamená menší pokud jde o důležitost, ačkoli jejich celková délka nedosahuje ani délky Izajáše nebo Jeremjáše. V hebrejské Bibli byly tyto spisy považovány za jeden svazek a nazývaly se „Dvanáct“. Byly takto spojeny dohromady pravděpodobně proto, aby se daly uchovávat, protože jednotlivý malý svitek se mohl snadno ztratit. Jako každá z těchto dvanácti knih je i první nazvána podle svého pisatele, Ozeáše, jehož jméno je zkrácenou podobou jména Hošaja a znamená „zachráněný od Jah; Jah zachránil“.

² V knize, která nese jeho jméno, se o Ozeášovi dozvíme velmi málo, jedině snad to, že byl synem Beeriho. Jeho proroctví se týkají téměř výlučně Izraele, o Judě se zmiňuje jen zběžně. Ozeáš se nezabývá Jeruzalémem, zato však jmenuje sedmatřicetkrát nejvýznačnější kmen Izraele, Efraima, a šestkrát izraelské hlavní město Samaří.

3. Jak dlouho prorokoval Ozeáš a kteří jiní proroci působili v té době?

³ První verš knihy nám říká, že Ozeáš sloužil jako Jehovův prorok neobyčejně dlouhou dobu, téměř od konce vlády izraelského krále Jeroboama II. až do vlády judského Ezechjáše. To je přinejmenším od roku 804 př. n. l. až do doby po roce 745 př. n. l., tudíž nejméně 59 let. Čas jeho prorocké služby však bezpochyby zahrnoval několik let vlády Jeroboama a Ezechjáše. V té době působili jiní věrní Jehovovi proroci: Amos, Izajáš, Micheáš a Oded. — Amos 1:1; Iz. 1:1; Mich. 1:1; 2. Par. 28:9.

4. Které citáty a prorocká splnění potvrzují věrohodnost Ozeáše?

⁴ Věrohodnost proroctví potvrzuje to, že je mnohokrát citují Křesťanská řecká písma. Ježíš sám citoval Ozeáše 10:8 při vynášení rozsudku nad Jeruzalémem: „Pak začnou říkat horám: ‚Padněte na nás!‘ a pahorkům: ‚Přikryjte nás!‘“ (Luk. 23:30) Stejný úsek je částečně citován ve Zjevení 6:16. Matouš cituje Ozeáše 11:1 a ukazuje splnění proroctví: „Zavolal jsem svého syna z Egypta.“ (Mat. 2:15) Ozeášovo proroctví o obnovení celého Izraele se splnilo tím, že mnozí z desetikmenného království se připojili k Judě před jejím zajetím a jejich potomci byli mezi těmi, kteří se vrátili z vyhnanství. (Oz. 1:11; 2. Par. 11:13–17; 30:6–12, 18, 25; Ezra 2:70) Od Ezrovy doby zaujímala kniha své oprávněné místo v hebrejském kánonu jako „Jehovovo slovo prostřednictvím Ozeáše“. — Oz. 1:2.

5. Za jakou nevěrnost trestal Jehova Izrael?

⁵ Proč poslal Jehova Izraeli Ozeáše jako svého proroka? Stalo se tak proto, že Izrael byl nevěrný a poskvrnil se uctíváním Baala, a tím porušil Jehovovu smlouvu. V Zaslíbené zemi se Izrael stal zemědělským lidem, ale přijal přitom nejen způsob života Kananejců, ale i jejich náboženství s uctíváním Baala, boha, který byl symbolem plodivé síly přírody. V Ozeášových dnech se Izrael úplně odvrátil od uctívání Jehovy k prostopášnému obřadu, při němž se lidé opíjeli a který zahrnoval i nemravné styky s chrámovými prostitutkami. Izrael přisuzoval svůj blahobyt Baalovi. Byl nevěrný Jehovovi, nebyl jej hoden, a musel být proto ukázněn. Jehova chtěl Izraeli ukázat, že jeho hmotný majetek nepochází od Baala, a proto poslal Ozeáše, aby varoval Izrael před tím, co by pro něj znamenal nedostatek pokání. Když zemřel Jeroboam II., stál Izrael před svým nejhroznějším obdobím. Hrůzovláda, při níž bylo zavražděno mnoho panovníků, pokračovala až do asyrského zajetí v roce 740 př. n. l. V tomto období proti sobě bojovaly dvě strany, z nichž jedna chtěla vytvořit alianci s Egyptem a druhá s Asýrií. Žádná skupina nedůvěřovala v Jehovu.

6. Čím se vyznačuje Ozeášův způsob psaní?

⁶ Ozeášův způsob psaní mnohé objasňuje. Je často jemný a citlivý ve vyjadřování a opětovně zdůrazňuje Jehovovu milující laskavost a milosrdenství. Zabývá se každou malou známkou pokání, kterou vidí. Jindy je jeho jazyk nesouvislý  a vznětlivý. Co postrádá na rytmu, to vyrovnává přesvědčivostí a silou výrazu. Vyjadřuje velmi silné cítění a rychle mění myšlenky.

7. Co znázorňuje nevěrnost Gomer a její pozdější návrat?

⁷ Na začátku prorocké dráhy dostal Ozeáš příkaz, aby si vzal „manželku smilstva“. (1:2) Jehova tím jistě sledoval určitý záměr. Izrael byl pro Jehovu jako manželka, která se stala nevěrnou a dopouštěla se smilstva. Přece jí však chtěl prokázat lásku a pokusit se opět ji získat. Ozeášova manželka Gomer to mohla přesně znázornit. Usuzuje se, že po narození prvního dítěte se stala nevěrnou a zřejmě porodila ostatní děti v cizoložství. (2:5–7) Zpráva naznačuje, že „mu [Ozeášovi] porodila syna“, zatímco chybí jakákoli zmínka o prorokovi ve spojení s narozením dalších dvou dětí. (1:3, 6, 8) Kapitola 3, verše 1–3, zřejmě mluví o tom, že si Ozeáš vzal Gomer zpět a koupil ji, jako by byla otrokyně, a to odpovídá tomu, že Jehova opět přijal svůj lid, když činil pokání za svůj cizoložný způsob života.

8. Jaká jména se v knize střídají?

⁸ Desetikmenné izraelské severní království, jemuž jsou hlavně určena slova Ozeášova proroctví, bylo také známo jako Efraim, podle jména nejvýznačnějšího kmene království. Tato jména, Izrael a Efraim, se v knize střídavě vyskytují.

OBSAH OZEÁŠE

9. Co naznačují jména dětí Gomer vzhledem k Jehovovu jednání s Izraelem?

⁹ Znázornění cizoložného jednání Izraele (1:1–3:5). Ozeášova „manželka smilstva“ rodí prorokovi syna, Jezreele. Později má dvě další děti, dceru Lo-ruchamu, což znamená „ne[bylo jí] projeveno milosrdenství“, a syna Lo-amiho, což znamená „ne můj lid“. Tato dvě jména dal Jehova, aby naznačil, že ‚již neprojeví milosrdenství izraelskému domu‘, a aby zdůraznil, že svůj lid jako celek zavrhuje. (1:2, 6, 9) A přece mají být synové Judy a Izraele jako „synové živého Boha“ shromážděni v jednotu pod jednou hlavou, „protože den Jezreele bude velký“. (1:10, 11) Boží lid bude očištěn od cizoložného uctívání Baala a vrátí se k Jehovovi jako ke svému manželovi. (2:16) Jehova dá Izraeli bezpečí a zasnoubí se s ním na neurčitý čas ve spravedlnosti, právu, milující laskavosti, milosrdenství a věrnosti. V souladu se jménem Jezreel (jež znamená „Bůh zaseje semeno“) Jehova slibuje: „Jistě ji pro sebe zaseji do země jako semeno,. . . a těm, kteří nejsou mým lidem, chci říci: ‚Jste můj lid‘; a oni řeknou: ‚Jsi můj Bůh.‘“ (2:23) Jako manželka, která činí pokání za své cizoložství, „se izraelští synové vrátí a jistě budou hledat Jehovu, svého Boha, a Davida, svého krále“. — 3:5.

10. Co vyplyne z toho, že národ zavrhl poznání?

¹⁰ Prorocké soudy proti Efraimovi (a Judě) (4:1–14:9). První verš 4. kapitoly vytváří podklad k prorocké výstraze, která následuje: „Jehova má právní při s obyvateli země, neboť v zemi není pravda ani milující laskavost ani poznání Boha.“ Co z tohoto stavu vyplývá? „Protože jsi ty zavrhl poznání, já zavrhnu také tebe, abys mi nesloužil jako kněz; a protože stále zapomínáš na zákon svého Boha, zapomenu na tvé syny, ano já,“ praví Jehova. (4:1, 6) Byl to právě duch smilstva, který způsobil, že Izrael zbloudil. Izrael a Judu, podobající se nevěstkám, čeká účtování, ale budou hledat Jehovu, až zjistí, že jsou „v úzkých“. — 5:15.

11. Jak Ozeáš naléhá na lid, ale proč je to s nimi špatné?

¹¹ Ozeáš naléhá na lid: „Vraťme se přece k Jehovovi, vždyť. . . [nás] uzdraví.“ Jehova má větší potěšení z jejich milující laskavosti a z poznání Boha než z obětních darů a zápalných obětí, ale milující laskavost Efraima a Judy je jako „rosa, která brzy sejde“. (6:1, 4) Efraim je „jako prostomyslná holubice bez srdce“. Lid se obrací o pomoc k Egyptu a Asýrii spíše než k Jehovovi. (7:11) Běda jim. Proč? Potloukají se, vymýšlejí špatné věci, překračují Jehovovu smlouvu a přestupují jeho zákon. „Sejí totiž stále vítr a to, co sklidí, bude vichr.“ (8:7) Jehova si vzpomene na jejich provinění a bude věnovat pozornost jejich hříchům. „Stanou se uprchlíky mezi národy.“ (9:17) Izrael je zvrhlá réva, jeho srdce se stalo pokryteckým. Místo aby Izrael zaséval semeno ve spravedlnosti a sklízel ve shodě s milující laskavostí, oral ničemnost a sklízel nespravedlnost. „Zavolal jsem svého syna z Egypta,“ připomíná Jehova. (11:1) Ano, miloval Izrael od jeho chlapectví, ale Izrael ho obklopil lží a klamem. Jehova radí: „Ty by ses měl vrátit k svému Bohu, dodržovat milující laskavost a právo; a ať se neustále doufá v tvého Boha.“ — 12:6.

12. a) Co shrnuje Ozeáš ve 13. kapitole? b) Jaká obnova je slíbena?

¹² Ve 13. kapitole Ozeáš shrnuje všechno, co předcházelo slibný počátek Izraele a Jehovovu něžnou péči, mluví o zapomnětlivosti Izraele a o tom, jak se národ nakonec obrátil proti Jehovovi. Jehova prohlašuje: „Dal jsem ti krále ve svém hněvu, a odejmu ho ve svém rozlícení.“ (13:11) Ale potom dojde k obnově: „Vykoupím je z ruky šeolu; získám je zpět ze smrti. Kde jsou tvá žihadla,  Smrti? Kde je tvá ničivost, Šeole?“ (13:14) Osud vzpurného Samaří však bude hrozný.

13. Jakou prosbou končí Ozeášova kniha a kdo bude chodit po Jehovových cestách?

¹³ Kniha končí srdcervoucí prosbou: ‚Vrať se přece zpět, Izraeli, k Jehovovi, svému Bohu, neboť jsi klopýtl ve svém provinění. Hledej odpuštění a obětuj za ně mladé býky svých rtů. Jehova ti projeví milosrdenství a lásku. Stane se pro tebe jakoby občerstvující rosou, a rozkveteš jako lilie a jako olivovník.‘ Moudrý a rozvážný porozumí těmto věcem: „Vždyť Jehovovy cesty jsou přímé a chodit po nich budou spravedliví; ale přestupníci, ti na nich klopýtnou.“ — 14:1–6, 9.

PROČ JE PROSPĚŠNÁ

14. Kterých přesných splnění Ozeášova proroctví si máme povšimnout?

¹⁴ Ozeášova kniha posiluje víru v Jehovova inspirovaná proroctví. Všechno, co Ozeáš prorokoval o Izraeli a Judě, se splnilo. Izrael byl opuštěn svými milenci z modlářských sousedních národů a sklidil v roce 740 př. n. l. bouři zničení od Asyřanů. (Oz. 8:7–10; 2. Král. 15:20; 17:3–6, 18) Ozeáš však předpověděl, že Jehova projeví milosrdenství Judě a zachrání ji, ale ne vojenskou mocí. To se splnilo, když Jehovův anděl pobil 185 000 Asyřanů, kteří ohrožovali Jeruzalém. (Oz. 1:7; 2. Král. 19:34, 35) Judy se však týkal rozsudek, vyslovený u Ozeáše 8:14: „A do jeho měst jistě pošlu oheň, a ten pohltí obytné věže jednoho každého“, předpověď, která se hrozným způsobem naplnila, když Nebukadnecar v letech 609–607 př. n. l. zpustošil Judu a Jeruzalém. (Jer. 34:6, 7; 2. Par. 36:19) Mnohá Ozeášova proroctví o obnově se splnila, když Jehova shromáždil Judu a Izrael a v roce 537 př. n. l. ‚vyšli ze země‘ svého vyhnanství. — Oz. 1:10, 11; 2:14–23; 3:5; 11:8–11; 13:14; 14:1–9; Ezra 2:1; 3:1–3.

15. Jak citují pisatelé Křesťanských řeckých písem z Ozeášovy knihy?

¹⁵ Je také nanejvýš prospěšné, abychom v dnešní době uvažovali o odkazech pisatelů Křesťanských řeckých písem na Ozeášovo proroctví. Když například Pavel hovoří o vzkříšení, působivě se odvolává na Ozeáše 13:14: „Smrti, kde je tvé vítězství? Smrti, kde je tvé žihadlo?“ (1. Kor. 15:55) Když zdůrazňuje Jehovovu nezaslouženou laskavost, kterou on projevuje vůči nádobám milosrdenství, cituje z Ozeáše 1:10 a 2:23: „Je to, jak říká také u Ozeáše: ‚Ty, kteří nejsou mým lidem, chci nazvat „svým lidem“, a tu, jež nebyla milována, nazvu „milovanou“; a na místě, kde jim bylo řečeno: „Nejste můj lid“, tam budou nazváni „synové živého Boha“.‘“ (Řím. 9:25, 26) Petr obdobně vyjadřuje stejný úsek z Ozeáše, když říká: „Kdysi jste totiž nebyli lidem, ale nyní jste Boží lid; byli jste těmi, kterým nebylo projevováno milosrdenství, ale nyní jste těmi, kterým bylo projeveno milosrdenství.“ — 1. Petra 2:10.

16. Která Ozeášova slova opakoval Ježíš, aby ukázal Jehovovy požadavky pro uctívání?

¹⁶ Je tedy zřejmé, že Ozeášovo proroctví se splnilo nejen návratem ostatku ve dnech Zerubabela, ale také tím, že Jehova milosrdně shromáždil duchovní ostatek, jehož členové se stali ‚milovanými syny živého Boha‘. Ozeáš pod inspirací viděl, jaké jsou na ně kladeny požadavky. Není to zdánlivé uctívání s formálními obřady, ale jak slova Ozeáše 6:6 (která opakoval Ježíš v Matoušovi 9:13 a 12:7) říkají: „Vždyť jsem nalezl potěšení v milující laskavosti, a ne v oběti; a v poznání Boha spíše než v celých zápalných obětech.“

17. a) Co je nezbytné pro každého, kdo klopýtne duchovním cizoložstvím? b) Jaký radostný slib o Království obsahuje Ozeášovo proroctví?

¹⁷ Znázornění cizoložné manželky, která hrála tak živou úlohu v Ozeášově životě, ukazuje, že Jehova si oškliví ty, kteří se od něho odvracejí na cesty modlářství a falešného uctívání a dopouštějí se tak duchovního cizoložství. Každý, kdo klopýtl v provinění, musí se vrátit k Jehovovi s pravým pokáním a ‚obětovat za to mladé býky svých rtů‘. (Oz. 14:2; Hebr. 13:15) Tito lidé se mohou radovat s ostatkem duchovních synů Izraele, když se plní slib o Království u Ozeáše 3:5: „Potom se izraelští synové vrátí a jistě budou hledat Jehovu, svého Boha, a Davida, svého krále; a jistě přijdou s třesením k Jehovovi a k jeho dobrotě v konečné části dnů.“

[Studijní otázky]