Biblická kniha číslo 30 — Amos

Pisatel: Amos

Místo psaní: Juda

Psaní dokončeno: asi 804 př. n. l.

1. Kdo byl Amos?

ANI PROROK, ani syn proroka, ale chovatel ovcí a nařezávač fíků sykomor — to byl Amos, když ho Jehova povolal a poslal ho, aby prorokoval, nejen svému vlastnímu judskému národu, ale zejména severnímu izraelskému království. Byl jedním z proroků, o nichž je zmínka v 2. Královské 17:13, 22, 23. Pocházel z Tekoje v Judě, ležící asi 16 kilometrů jižně od Betléma a přibližně den cesty od jižní hranice desetikmenného izraelského království. — Amos 1:1; 7:14, 15.

2. Jak můžeme stanovit dobu Amosova proroctví?

² Úvodní verš jeho proroctví říká, že začal svou prorockou dráhu za dnů judského krále Uzijáše a izraelského krále Jeroboama II., syna Joašova, dva roky před zemětřesením neobyčejného významu. To umožňuje zařadit jeho prorokování do období 26 let, od roku 829 do roku asi 804 př. n. l., v němž se překrývaly vlády těchto dvou králů. Prorok Zecharjáš se zmiňuje o katastrofálním zemětřesení v Uzijášových dnech, kdy lidé ve strachu prchali. (Zech. 14:5) Židovský dějepisec Josephus uvádí, že k tomuto zemětřesení došlo, když se Uzijáš opovážlivě pokoušel obětovat kadidlo v chrámu. Zdá se však, že k zemětřesení, o němž se zmiňuje Amos, došlo za Uzijášovy vlády už dříve.

3. a) Proč bylo Amosovo poselství bědy časové? b) Jak vyvýšil Amos Jehovovu svrchovanost?

³ Jméno Amos znamená „obtížený“ nebo „nesoucí náklad“. Přinášel sice poselství obtížená bědami pro Izrael a Judu (a také pro četné pohanské národy), ale rovněž poselství útěchy o obnově Jehovova lidu. Byly všechny důvody pro ohlášení břemene běd v Izraeli. Heslem dne byl blahobyt, přepychový život a prostopášnost. Lid zapomněl na Zákon od Jehovy. Jejich zřejmý blahobyt je zaslepil vůči skutečnosti, že jsou jako přezrálé ovoce ve stadiu rozkladu, jenž vede ke zkáze. Amos prorokoval, že v několika málo letech půjde desetikmenné království do vyhnanství za Damašek. Tím vyvýšil spravedlnost a svrchovanost Jehovy, o němž mluví jednadvacetkrát jako o „Svrchovaném Pánu“. — Amos 1:8.

4. Která splněná proroctví potvrzují věrohodnost Amosovy knihy?

⁴ Splněním tohoto a jiných proroctví je potvrzena věrohodnost Amosovy knihy. Prorok rovněž předpověděl, že všechny nepřátelské národy kolem Izraele — Syřané, Filištíni, Tyřané, Edomité, Ammonité a Moabité — stráví oheň zničení. Je historickou skutečností, že každá z těchto nepřátelských pevností byla časem vyvrácena. Cesty Judy a Izraele byly však trestuhodnější, protože opustily Jehovu pro falešné  uctívání. Poslední pevnost Izraele, opevněné město Samaří, padla v roce 740 př. n. l., když ji oblehlo asyrské vojsko pod velením Šalmanesera V. (2. Král. 17:1–6) Juda se nepoučila z toho, co se stalo jejímu sesterskému národu, a byla proto v roce 607 př. n. l. zničena.

5. Jak podporuje archeologie záznam v Amosově knize?

⁵ Amos odsuzoval Izrael pro jeho přepychový život, protože boháči šidili chudé, aby mohli stavět své „slonovinové domy“, v nichž se oddávali hýřivému pití vína a jídlu. (Amos 3:15; 5:11, 12; 6:4–7) Archeologové odkryli svědectví tohoto blahobytu, protože ve vykopávkách v Samaří našli četné předměty ze slonoviny. Encyclopedia of Archaeological Excavations in the Holy Land (Encyklopedie archeologických vykopávek ve Svaté zemi) uvádí: „Lze rozeznat dvě hlavní skupiny: 1. Destičky vyřezávané v hlubokém reliéfu. . . 2. Destičky vyřezávané v mělkém reliéfu a zdobené vsazenými drahokamy, barevnými sklíčky, zlatou fólií apod.. . . Předměty ze slonoviny se pokládají za výtvory fénického umění a pravděpodobně byly použity jako intarzie v palácovém nábytku izraelských králů. Bible se zmiňuje o ‚slonovinovém domě‘, který postavil Achab (1. Král. 22:39), a o ‚slonovinových lůžkách‘, jež v káravých slovech Amose (6:4) symbolizují přepychový život v Samaří.“ *

6. Co stvrzuje věrohodnost knihy?

⁶ Amosova kniha nepochybně patří do biblického kánonu. Její věrohodnost stvrzuje Štěpánova parafráze tří veršů ve Skutcích 7:42, 43 a Jakubův citát z této knihy ve Skutcích 15:15–18. — Amos 5:25–27; 9:11, 12.

OBSAH AMOSE

7. Které národy varuje Amos před Jehovovými soudy?

⁷ Soudy proti národům (1:1–2:3). „Jehova — ze Sionu zařve.“ (1:2) Amos varuje před jeho ohnivými soudy proti národům. Damašek (Sýrie) mlátil Gilead železnými mláticími nástroji. Gaza (Filistea) a Tyrus vydaly izraelské zajatce Edomu. A Edom postrádal milosrdenství a bratrskou lásku. Ammon přepadl Gilead. Moab spálil kosti edomského krále na vápno. Jehovova ruka je proti všem těmto národům, a on říká: „Neobrátím [ji] zpět.“ — 1:3, 6, 8, 9, 11, 13; 2:1.

8. Proč je ohlášen Jehovův soud rovněž proti Judě a Izraeli?

⁸ Soud proti Judě a Izraeli (2:4–16). Jehova neodvrátí svůj hněv ani od Judy. Provinili se tím, že „zavrhli Jehovův zákon“. (2:4) A Izrael? Jehova kvůli nim vyhladil obávané Amorejce a dal jim dobrou zemi. Vzbudil mezi nimi Nazarejce a proroky, ale oni nutili Nazarejce, aby porušili svůj slavnostní slib, a přikazovali prorokům: „Nebudete prorokovat.“ (2:12) Proto Jehova působí, že jejich základy kolísají jako vůz naložený čerstvě posečeným obilím. A jejich silní muži, ti budou prchat nazí.

9. Co dokazuje, že Jehova mluvil, a proti komu zvlášť Amos prorokuje?

⁹ Účtování s Izraelem (3:1–6:14). Amos zdůrazňuje pozoruhodnými znázorněními, že jeho prorokování je samo o sobě důkazem toho, že Jehova mluvil. „Svrchovaný Pán Jehova totiž neučiní nic, pokud nezjeví svou důvěrnou záležitost svým sluhům prorokům. . . Sám Svrchovaný Pán Jehova promluvil! Kdo nebude prorokovat?“ (3:7, 8) Amos opravdu prorokuje zvlášť proti poživačným plenitelům, kteří přebývají v Samaří. Jehova je shodí z jejich nádherných pohovek a jejich domy ze slonoviny zaniknou.

10. Co Jehova připomíná Izraeli a jaký den bědy má přijít?

¹⁰ Jehova vypočítává svá potrestání a napomínání Izraele. Pětkrát jim připomíná: „Nevrátili jste se ke mně.“ A proto, Izraeli, „přichystej se, aby ses setkal se svým Bohem“. (4:6–12) Amos začíná prorocký žalozpěv: „Panna, Izrael, padla; nemůže opět povstat. Byla opuštěna na své vlastní zemské půdě; nikdo ji nepozvedá.“ (5:2) Avšak Jehova, Původce podivuhodných věcí v nebi i na zemi, volá neustále Izrael, aby po něm pátral a zůstal naživu. Ano, „pátrejte po tom, co je dobré, a ne, co je špatné, abyste zůstali naživu“. (5:4, 6, 14) Co však pro ně bude znamenat Jehovův den? Bude to den bědy. Smete je jako bystřina do vyhnanství za Damašek, a slonovinou zdobené domy jejich rozmařilých hostin budou obráceny v suť a trosky.

11. Z jaké autority trvá Amos na prorokování proti Izraeli?

¹¹ Amos prorokuje navzdory odporu (7:1–17). Jehova ukazuje svému proroku olovnici spuštěnou doprostřed Izraele. Nebude již dále nic omlouvat. Zpustoší svatyně Izraele a povstane s mečem proti domu Jeroboama II. Kněz Amacjáš z Betelu vzkazuje Jeroboamovi II.: „Amos se proti tobě spikl.“ (7:10) Amacjáš říká Amosovi, aby šel prorokovat do Judy. Amos objasňuje svou autoritu slovy: „Jehova mě vzal od stáda bravu a Jehova mi dále řekl: ‚Jdi, prorokuj mému izraelskému lidu.‘“ (7:15) Potom Amos  předpovídá neštěstí pro Amacjáše a jeho domácnost.

12. Jaký hlad je předpověděn pro Izrael, ale jakým slavným slibem proroctví končí?

¹² Útlak, trest a obnova (8:1–9:15). Jehova ukazuje Amosovi koš letního ovoce. Odsuzuje Izraelovo utlačování chudých a přísahá „při Nadřazenosti Jákobově“, že budou muset truchlit pro své špatné skutky. „‚Pohleďte, přicházejí dny,‘ je výrok Svrchovaného Pána Jehovy, ‚a chci poslat do země hlad, hlad ne po chlebu, a žízeň ne po vodě, ale po slyšení Jehovových slov.‘“ (8:7, 11) Padnou a už nevstanou. Ať se zakopou do šeolu, nebo vystoupí do nebes, Jehovova ruka je vezme. Hříšníci z jeho lidu zahynou mečem. A pak přichází slavný slib: „V ten den pozvednu Davidovu chýši, která spadla, a jistě opravím jejich průlomy. . . Jistě ji vybuduji jako za dávných dnů.“ (9:11) Znovu shromážděným zajatcům se bude tak dobře dařit, že oráč dostihne žence, než ten bude moci sklidit svou bohatou úrodu. Tato požehnání od Jehovy budou trvalá.

PROČ JE PROSPĚŠNÁ

13. Jaký prospěch můžeme dnes mít z Amosových výstrah?

¹³ Pro dnešní čtenáře Bible bude prospěšné, když si povšimnou, proč Amosovo proroctví ohlašovalo výstrahy Izraeli, Judě a jejich blízkým sousedům. Ti, kteří zavrhují Jehovův zákon, šidí a utlačují chudé, jsou chamtiví, nemravní a provozují modlářství, nemohou mít Jehovovo schválení. Avšak těm, kteří se odvracejí od takových věcí a činí pokání, Jehova odpouští a projevuje jim milosrdenství. Jsme moudří, jestliže se oddělíme od zkažených společenství v tomto zlém světě a dbáme na Jehovovo napomenutí: „Pátrejte po mně a zůstaňte naživu.“ — 5:4, 6, 14.

14. Měli Židé z doby Štěpána prospěch z Amosových připomínek?

¹⁴ Štěpán citoval před svou mučednickou smrtí Amose. Připomněl Židům, že to bylo modlářské uctívání cizích bohů, jako byli Moloch a Refan, jež přivodilo Izraeli zajetí. Měli ti Židé prospěch z toho, že opětovně slyšeli Amosova slova? Neměli. Rozzuřili se a ukamenovali Štěpána, a tak si připravili další neštěstí při zničení Jeruzaléma v roce 70 n. l. — Amos 5:25–27; Skutky 7:42, 43.

15. O kterých proroctvích obnovy je prospěšné uvažovat?

¹⁵ Je prospěšné uvažovat o splnění četných Amosových proroctví, nejen těch, která se splnila při potrestání Izraele, Judy a jiných národů, ale také proroctví o obnově. Přesně podle Jehovova slova skrze Amose se izraelští zajatci vrátili v roce 537 př. n. l., aby zbudovali a zabydlili svá opuštěná města a vysadili vinice a zahrady. — Amos 9:14; Ezra 3:1.

16. Jak ukázal Jakub splnění Amose 9:11, 12 ve spojitosti s křesťanským sborem?

¹⁶ K slavnému a budujícímu splnění Amosova proroctví však došlo ve dnech apoštolů. Jakub při rozhovoru o shromažďování Neizraelitů do křesťanského sboru pod inspirací objasňuje, že to bylo předpověděno v proroctví v Amosovi 9:11, 12. Ukazuje, že ‚nové vybudování Davidovy chýše, která spadla‘ se splňuje ve spojitosti s křesťanským sborem, „aby ti, kteří zbývají z lidí, vážně hledali Jehovu spolu s lidmi ze všech národů, lidmi, kteří jsou nazýváni mým jménem, říká Jehova“. Zde byla vskutku biblická opora pro nový vývoj, o němž vyprávěl Šimon Petr — že Bůh si vybírá z národů „lid pro své jméno“. — Skutky 15:13–19.

17. Jaký blahobyt ve spojitosti s Božím královstvím předpovídá Amos a co říká o jeho trvalosti?

¹⁷ Ježíš Kristus, Hlava tohoto křesťanského sboru, je jinde ztotožněn se ‚synem Davida‘, který dědí ‚trůn svého otce Davida‘ a panuje navždy. (Luk. 1:32, 33; 3:31) A tak Amosovo proroctví poukazuje na splnění smlouvy o Království uzavřené s Davidem. Amosova závěrečná slova líčí nejen podivuhodnou vidinu překypujícího blahobytu v době pozvednutí „Davidovy chýše“, ale zdůrazňují také trvalost Božího království: „‚A jistě je vsadím do jejich půdy a již nebudou vykořeněni ze své půdy, kterou jsem jim dal,‘ řekl tvůj Bůh Jehova.“ Země bude oplývat věčnými požehnáními, až Jehova úplně obnoví „Davidovu chýši“. — Amos 9:13–15.

[Poznámka pod čarou]

[Studijní otázky]