Biblická kniha číslo 31 — Obadjáš

Pisatel: Obadjáš

Psaní dokončeno: asi 607 př. n. l.

1. Co ukazuje, že je důležité poselství, a nikoli posel?

OBADJÁŠ, nejkratší kniha Hebrejských písem, pronáší v pouhých jedenadvaceti verších Boží soud, jehož výsledkem byl konec národa, a zároveň předpovídá konečné vítězství Božího království. Úvodní slova zní prostě: „Obadjášovo vidění“. Kdy a kde se narodil, z kterého byl kmene, podrobnosti jeho života — o tom se nic neříká. Prorokova totožnost zřejmě není důležitá; důležité je poselství, a právem, vždyť Obadjáš sám prohlásil, že to je ‚zpráva od Jehovy‘.

2. Na kterou zemi se soustřeďuje proroctví a proč se její obyvatelé cítili bezpeční?

² Zpráva soustřeďuje hlavní pozornost na Edom. Země Edom, známá také jako hora Seir, je divoká krajina vysokých hor a hlubokých strží, rozkládající se jižně od Mrtvého moře podél Araby. Horské pásmo východně od Araby dosahuje místy výšky přes 1 700 metrů. Temanský kraj byl proslulý moudrostí a odvahou svého lidu. Samotné přírodní podmínky edomské země s přirozenými obrannými valy vedly k tomu, že se její obyvatelé cítili bezpeční a byli pyšní. *

3. Jednali Edomité s Izraelity jako bratři?

³ Edomité byli potomci Jákobova bratra Esaua. Jákobovo jméno bylo změněno na Izrael, a tak byli Edomité s Izraelity natolik blízce příbuzní, že se na ně pohlíželo jako na ‚bratry‘. (5. Mojž. 23:7) Chování Edomu však naprosto nebylo bratrské. Krátce předtím, než Izraelité vstoupili do Zaslíbené země, poslal Mojžíš k edomskému králi a žádal, aby dostali dovolení pokojně projít jeho zemí, ale Edomité projevili nepřátelství, chladně odmítli a své odmítnutí podepřeli projevem síly. (4. Mojž. 20:14–21) Ačkoli si je David podrobil, spikli se později za dnů Jehošafata s Ammonem a Moabem proti Judě, vzbouřili se proti synovi Jehošafata, králi Jehoramovi, zmocnili se izraelských zajatců z Gazy a Tyru a podnikli nájezd na Judu ve dnech krále Achaza, aby pobrali ještě více zajatců. — 2. Par. 20:1, 2, 22, 23; 2. Král. 8:20–22; Amos 1:6, 9; 2. Par. 28:17.

4. a) Jaké zavrženíhodné jednání bylo zřejmě důvodem pro to, aby Obadjáš odsoudil Edom? b) Co naznačuje, že rok 607 př. n. l. byl nejpravděpodobnějším datem psaní?

⁴ Toto nepřátelství dosáhlo vrcholu v roce 607 př. n. l., kdy byl Jeruzalém zpustošen babylónskými hordami. Edomité nejenže se souhlasem přihlíželi, ale naléhali na dobyvatele, aby dokončili zkázu. „Obnaž jej! Obnaž jej až do základu v něm!“ volali. (Žalm 137:7) Když se metal los o kořist, byli mezi těmi, kteří se dělili o uloupené věci; a když se židovští utečenci pokoušeli uprchnout ze země, uzavřeli cesty a vydali je nepříteli. Právě tato násilnost v době zničení Jeruzaléma je zřejmě důvodem odsouzení, o němž píše Obadjáš. Bylo bezesporu napsáno v době, kdy zavrženíhodný čin Edomitů byl ještě čerstvě v paměti. (Obad. 11, 14) Edom sám byl zřejmě dobyt a vypleněn Nebukadnecarem během pěti let po zničení Jeruzaléma, a tak musela být kniha napsána předtím; předpokládá se, že nejpravděpodobnější datum jejího vzniku je rok 607 př. n. l.

5. a) Co dokazuje, že Obadjášova zpráva je věrohodná a pravdivá? b) Jak splnil Obadjáš požadavky na pravého proroka a proč je jeho jméno vhodné?

⁵ Obadjášovo proroctví proti Edomu se celé splnilo. Vrcholem proroctví je výrok: „Dům Esaua [se musí stát] jakoby strništěm; a oni [jej] rozpálí a pohltí. A z domu Esaua nezůstane žádný přežijící; neboť tak mluvil sám Jehova.“ (v. 18) Edom žil mečem a mečem zahynul, a po jeho potomcích nezůstalo ani stopy. Tak se ukázalo, že zpráva je věrohodná a pravdivá. Všechno svědčí o tom, že Obadjáš byl pravým prorokem. Mluvil ve jménu Jehovy, jeho proroctví přinášelo Jehovovi čest a splnilo se, jak později dokázala historie. Jeho jméno vhodně znamená „Jehovův sluha“.

OBSAH OBADJÁŠE

6. Jak Jehova mluví o Edomu a odkud ho strhne?

⁶ Soud nad Edomem (verše 1–16). Na Jehovův příkaz Obadjáš oznamuje své vidění. Národy jsou  vyzvány, aby se spojily ve válce proti Edomu. „Povstaňte, lidé, a povstaňme proti němu v bitvě,“ přikazuje Bůh. Pak adresuje své připomínky přímo Edomu a mluví o jeho postavení. Edom je jen malý mezi národy a opovrhovaný, a přece je opovážlivý. Cítí se bezpečný, když pobývá mezi vysokými skalními útesy, je si jistý, že ho nikdo odtud nemůže snést dolů. Jehova však prohlašuje, že i kdyby přebýval tak vysoko jako orel, i kdyby hnízdil až mezi hvězdami, i odtud ho strhne. Zaslouží si potrestání. — Verš 1.

7. Do jaké míry má být Edom zpustošen?

⁷ Co se mu má stát? Kdyby vyplenili Edom zloději, vzali by si jen to, co by chtěli. I sběrači hroznů by zanechali nějaké paběrky. Ale Esauovy syny čeká něco horšího. Jejich poklady budou úplně vykradeny. Právě spojenci Edomu se obrátí proti němu. Ti, kteří byli jeho blízkými přáteli, chytí ho do sítě jako toho, kdo nemá rozlišovací schopnost. Edomští muži, známí svou moudrostí, a válečníci, proslulí svou chrabrostí, v době neštěstí nepomohou.

8. Proč je trest Edomu tak přísný?

⁸ Proč však tento přísný trest? Kvůli násilí, které působili svým bratrům, synům Jákoba. Radovali se z pádu Jeruzaléma a dokonce se připojili k útočníkům při rozdělování kořisti. Obadjáš pronáší důrazné otevřené odsouzení Edomu, jako by byl svědkem jejich podlých skutků, a říká: Neměl ses radovat nad tísní svého bratra. Neměl jsi bránit v útěku těm, kteří unikli, a vydávat je nepříteli. Den Jehovova účtování je blízko, a budeš volán k odpovědnosti. Jak jsi činil ty, tak učiní tobě.

9. Jaká obnova je předpověděna?

⁹ Obnova Jákobova domu (verše 17–21). Naproti tomu Jákobův dům má být obnoven. Lidé se vrátí k hoře Sionu. Pohltí dům Esaua jako oheň strniště. Zmocní se země na jihu, Negebu, hornatého kraje Esaua a Šefely; na severu budou vlastnit zemi Efraima, Samaří a kraj až do Carefatu; na východě získají území Gileadu. Pyšný Edom přestane existovat, Jákob bude obnoven a „kralování bude Jehovovo“. — Verš 21.

PROČ JE PROSPĚŠNÁ

10. Která další proroctví předpovídala zkázu Edomu a proč bude prospěšné, když je prozkoumáme spolu s Obadjášem?

¹⁰ Jehova potvrdil, že splnění tohoto poselství soudu nad Edomem je jisté, neboť vedl jiné své proroky, aby činili podobná prohlášení. Vynikají mezi nimi prohlášení zaznamenaná v Joelovi 3:19, Amosovi 1:11, 12, Izajášovi 34:5–7, Jeremjášovi 49:7–22, Ezekielovi 25:12–14 a 35:2–15. Dřívější prohlášení se očividně týkala nepřátelských skutků v minulých dobách, kdežto pozdější, tak jak je podává Obadjáš, jsou zřejmě obviněním Edomu z neodpustitelného chování v době, kdy Babylóňané dobyli Jeruzalém. Zkoumáme-li, jak přepověděné pohromy postihly Edom, posílí se naše víra v Jehovovu prorockou moc. Bude se budovat naše důvěra v Jehovu jako Boha, který vždy uskuteční své stanovené předsevzetí. — Iz. 46:9–11.

11, 12. a) Jak se stalo, že ti, kteří byli „v míru“ s Edomem, ho přemohli? b) Jak byl Edom postupně „odříznut na neurčitý čas“?

¹¹ Obadjáš předpověděl, že „právě muži ve smlouvě“ s Edomem, ti, kteří jsou s ním „v míru“, ho přemohou. (Obad. 7) Mír Babylóna s Edomem netrval dlouho. Během 6. století př. n. l. dobyla Edom babylónská vojska vedená králem Nabonidem. * Nicméně sto let po Nabonidově vpádu do země sebejistý Edom stále ještě doufal v obnovu. Malachiáš 1:4 o tom podává zprávu: „Protože Edom stále říká: ‚Byli jsme roztříštěni, ale vrátíme se a vystavíme zpustošená místa‘, tak řekl Jehova vojsk: ‚Oni, oni budou stavět, ale já, já budu strhávat.‘“ Edomité sice usilovali o obnovu, ale ve 4. století př. n. l. se v zemi napevno usadili Nabatejci. Edomité byli vytlačeni ze své země, a tak přebývali v jižní části Judeje, které se začalo říkat Idumea. Nikdy se jim nepodařilo znovu dobýt zemi Seir.

¹² Podle Josepha byli ve 2. století př. n. l. zbylí Edomité podrobeni židovským králem Janem Hyrkanem I., byli donuceni k obřízce a postupně byli pohlceni židovskou říší pod židovským místodržitelem. Když Římané v roce 70 n. l. zničili Jeruzalém, jméno Edomitů zmizelo z historie. * Bylo to tak, jak předpověděl Obadjáš: „Budeš muset být odříznut na neurčitý čas. . . A domu Esaua nezůstane žádný přežijící.“ — Obad. 10, 18.

13. Co se stalo Židům na rozdíl od Edomitů?

¹³ Edom byl zpustošen, ale Židé se v roce 537 př. n. l. vrátili pod vedením místodržitele Zerubabela do vlasti, kde obnovili chrám v Jeruzalémě a pevně se usadili v zemi.

14. a) Jakou výstrahou je osud Edomu? b) Co by jako Obadjáš měli všichni uznat a proč?

¹⁴ Jak názorně se tu ukazuje, že pýcha a opovážlivost vedou k neštěstí! Ať je osud Edomu  výstrahou pro všechny, kteří se pyšně vyvyšují a krutě se radují z těžkostí, jež postihují Boží služebníky. Ať jako Obadjáš uznají, že „kralování bude Jehovovo“. Ti, kteří bojují proti Jehovovi a jeho lidu, budou úplně odříznuti na neurčitý čas, ale Jehovovo vznešené království a věčné kralování bude navždy ospravedlněno! — Verš 21.

[Poznámky pod čarou]

[Studijní otázky]