Biblická kniha číslo 33 — Micheáš

Pisatel: Micheáš

Místo psaní: Juda

Psaní dokončeno: před 717 př. n. l.

Doba v ní zahrnutá: asi 777–717 př. n. l.

1. Jaký člověk byl Micheáš?

PŘEDSTAV si zralého muže, který strávil mnoho let ve věrné službě Jehovovi. Představ si odvážného muže, který uměl říci vládcům svého národa: „Vy, kteří nenávidíte, co je dobré, a milujete špatnost. . . vy, kteří jste také snědli organismus mého lidu a svlékli z nich samotnou kůži.“ Představ si pokorného muže, který připisuje všechnu zásluhu za své mocné výroky Jehovovi, z jehož ducha mluvil. Netěšilo by tě snad, kdyby ses mohl s takovým mužem seznámit? Kolik poučení a zdravých rad by ti mohl předat! Takovým mužem byl prorok Micheáš. Máme stále přístup k jeho vybraným radám v knize, která nese jeho jméno. — Mich. 3:2, 3, 8.

2. Co je známo o Micheášovi a o období jeho prorokování?

² Jako u mnoha proroků, i jeho kniha velmi málo vypovídá o něm samotném. Důležité bylo poselství. Jméno Micheáš je zkrácená podoba jména Michael (což znamená „kdo je jako Bůh?“) nebo Michajáš (což znamená „kdo je jako Jehova?“). Sloužil jako prorok za vlády Jotama, Achaza a Ezechjáše (777–717 př. n. l.), takže byl současníkem proroků Izajáše a Ozeáše. (Iz. 1:1; Oz. 1:1) Přesná doba jeho prorokování je nejistá, ale bylo to nanejvýš 60 let. Jeho proroctví o zkáze Samaří musela být vyslovena před zničením města v roce 740 př. n. l. a celý záznam musel být uzavřen do konce Ezechjášovy vlády, do roku 717 př. n. l. (Mich. 1:1) Micheáš byl venkovským prorokem z vesnice Morešet v úrodné Šefele, ležící jihozápadně od Jeruzaléma. Jeho znalost venkovského života je patrná z toho, jaká znázornění používal, aby zdůraznil některé myšlenky svých prohlášení. — 2:12; 4:12, 13; 6:15; 7:1, 4, 14.

3. V jakých význačných dobách Micheáš sloužil a proč ho Jehova pověřil jako proroka?

³ Micheáš žil v nebezpečných, ale významných dobách. Běh událostí věštil zkázu království Izraele i Judy. V Izraeli bujela mravní zkaženost a modlářství. To nakonec vedlo k tomu, že Asýrie Izrael vyvrátila, a to zřejmě ještě za Micheášova života. Juda kolísala. Dobrý stav za vlády Jotama vystřídala během Achazovy buřičské vlády ničemnost podobná té v Izraeli. Za Ezechjášovy vlády pak došlo k opětnému zlepšení. Jehova vzbudil Micheáše proto, aby mocně varoval lid před tím, co na něj uvede. Micheášova proroctví tedy měla být podporou proroctvím Izajáše a Ozeáše. — 2. Král. 15:32–20:21; 2. Par., kap. 27–32; Iz. 7:17; Oz. 8:8; 2. Kor. 13:1.

4. Co dokazuje věrohodnost Micheášovy knihy?

⁴ Existuje hojnost podkladů, které dosvědčují věrohodnost Micheášovy knihy. Židé ji vždy uznávali jako součást hebrejského kánonu. Jeremjáš 26:18, 19 se přímo odvolává na Micheášova slova: „Sion [bude] zorán jako pouhé pole a z Jeruzaléma se stanou pouhé hromady trosek.“ (Mich. 3:12) Toto proroctví se přesně splnilo v roce 607 př. n. l., kdy babylónský král srovnal Jeruzalém se zemí a tak mu „způsobil zkázu“. (2. Par. 36:19) Splnilo se i podobné proroctví  o Samaří, že se stane „hromadou trosek v poli“. (Mich. 1:6, 7) Samaří bylo rozbořeno v roce 740 př. n. l. Asyřany, kteří odvedli obyvatele severního izraelského království do zajetí. (2. Král. 17:5, 6) Později bylo dobyto Alexandrem Velikým ve 4. století př. n. l. a zpustošeno Židy vedenými Janem Hyrkanem I. ve 2. století př. n. l. O tomto posledním zničení Samaří uvádí The New Westminster Dictionary of the Bible (Nový westminsterský biblický slovník), 1970, strana 822: „Vítěz je zničil a pokusil se zahladit všechny důkazy, že na tom pahorku někdy stálo opevněné město.“

5. Jak dosvědčuje archeologie splnění Micheášových proroctví?

⁵ Svědectví archeologie připojuje rovněž svůj hlas a potvrzuje splnění Micheášova proroctví. O zničení Samaří Asyřany se mluví v asyrských letopisech. Například asyrský král Sargon se chlubil: „Oblehl jsem a dobyl Samaří (Samerina).“ * Je ale možné, že je dobyl již jeho předchůdce Šalmaneser V. O Šalmaneserovi říká jedna babylónská kronika: „Vyplenil Samaří.“ * Vpád do Judy za Ezechjášovy vlády, předpověděný Micheášem, dobře zaznamenal Senacherib. (Mich. 1:6, 9; 2. Král. 18:13) Dal si na stěně paláce v Ninive udělat velký čtyřpanelový reliéf zobrazující dobytí Lachiše. Na svém hranolu říká: „Oblehl jsem 46 z jeho silných měst. . . Vyhnal jsem (z nich) 200 150 lidí. . . Jeho samotného jsem uvěznil v Jeruzalémě, jeho královském sídle, jako ptáka v kleci.“ Uvádí i poplatek, který mu dal Ezechjáš, ačkoli částku zveličuje. Nezmiňuje se však o neštěstí, které postihlo jeho oddíly. * — 2. Král. 18:14–16; 19:35.

6. Co vylučuje jakoukoli pochybnost o inspiraci Micheáše?

⁶ Vynikající proroctví Micheáše 5:2, které předpovídá místo Mesiášova narození, vylučuje jakoukoli pochybnost o inspiraci této knihy. (Mat. 2:4–6) Jsou v ní rovněž úseky, které jsou obdobou výroků v Křesťanských řeckých písmech. — Mich. 7:6, 20; Mat. 10:35, 36; Luk. 1:72, 73.

7. Co lze říci o síle Micheášova vyjadřování?

⁷ I když snad byl Micheáš z judského venkova, nescházela mu vyjadřovací schopnost. V jeho knize nacházíme některé z nejvybranějších výrazů celého Božího slova. Šestá kapitola je psána v pozoruhodném dialogu. Náhlé přechody upoutávají čtenářovu pozornost, protože Micheáš rychle střídá jednu myšlenku za druhou, prokletí za požehnáním a naopak. (Mich. 2:10, 12; 3:1, 12; 4:1) Je zde mnoho živých metafor: Když Jehova vychází, „hory pod ním roztají, i nížiny se rozpuknou jako vosk působením ohně, jako vody vylévané po svahu“. — 1:4; viz též 7:17.

8. Co obsahuje každá ze tří částí knihy?

⁸ Knihu můžeme rozdělit do tří částí. Každá část začíná výrazem „Slyšte“ a obsahuje pokárání, výstrahy před trestem a sliby požehnání.

OBSAH MICHEÁŠE

9. Jaké tresty jsou vyneseny pro Samaří a pro Judu?

⁹ První část (1:1–2:13). Jehova vychází ze svého chrámu, aby potrestal Samaří za jeho modlářství. Udělá z něho „hromadu trosek“ a ‚sesype jeho kameny do údolí‘ a rozdrtí na kusy jeho rytiny. Nebude pro ně žádné uzdravení. Juda se rovněž provinila a bude postižena vpádem až „k jeruzalémské bráně“. Ti, kteří úkladně plánují škodlivé věci, jsou odsouzeni a budou naříkat: „Rozhodně jsme oloupeni!“ — 1:6, 12; 2:4.

10. Jak vystupuje do popředí Jehovovo milosrdenství?

¹⁰ Náhle se dostává do popředí Jehovovo milosrdenství, když prorok prohlašuje v Jehovově jménu: „Rozhodně shromáždím Jákoba. . . Sjednotím je jako stádo bravu v ohradě, jako stádo uprostřed jeho pastviny; budou hlučet lidmi.“ — 2:12.

11. a) Jaké otevřené odsouzení je nyní namířeno proti panovníkům Jákoba a Izraele? b) Jak Micheáš uznává, co je zdrojem jeho odvahy?

¹¹ Druhá část (3:1–5:15). Micheáš pokračuje: „Slyšte, prosím, představení Jákoba a velitelé izraelského domu.“ Sžírající otevřené odsouzení je namířeno proti těm, ‚kteří nenávidí to, co je dobré, a milují špatnost‘, kteří utiskují lid. „Na kusy rozbili i jejich kosti.“ (3:1–3) Jsou mezi ně zahrnuti i falešní proroci, kteří neposkytují žádné pravé vedení a působí, že Boží lid bloudí. K ohlašování tohoto poselství je zapotřebí víc než jen lidské odvahy. Ale Micheáš s důvěrou tvrdí: „Byl [jsem] sám naplněn silou, Jehovovým duchem, a právem a mocí, abych Jákobovi pověděl o jeho vzbouření a Izraeli o jeho hříchu.“ (3:8) Jeho otevřené odsouzení panovníků, kteří nesou vinu krve, dosahuje svého sžíravého vrcholu: „Jeho vlastní představení soudí pouze za úplatek a jeho vlastní kněží poučují jen za cenu a jeho vlastní proroci provozují věštění prostě za peníze.“  (3:11) Proto bude Sion zorán jako pole a z Jeruzaléma nezbude nic než hromada trosek.

12. Jaké velkolepé proroctví je vyřčeno pro „konečnou část dnů“?

¹² A opět náhlá změna — proroctví se obrací ke „konečné části dnů“ a velkolepě, dojemně popisuje obnovu Jehovova uctívání na jeho hoře. (4:1) Půjde tam mnoho národů, aby poznaly Jehovovy cesty, protože jeho zákon a slovo vyjdou ze Sionu a z Jeruzaléma. Nebudou se již učit válce, ale každý bude sedět pod svou révou a fíkovníkem. Budou beze strachu. Ať národy jdou každý za svým bohem, ale praví ctitelé budou chodit ve jménu Jehovy, svého Boha, a on nad nimi bude navždy kralovat. Avšak nejprve musí jít Sion do vyhnanství v Babylóně. Teprve až při jeho obnově rozdrtí Jehova jeho nepřátele na prach.

13. Jaký panovník vyjde z Betléma a čemu se budou podobat „zbývající z Jákoba“?

¹³ Micheáš nyní předpovídá, že panovník v Izraeli, „jehož původ je od raných časů“, vyjde z Betléma Efraty. Bude vládnout a „pást v Jehovově síle“ a bude veliký, nejen v Izraeli, ale „až do konců země“. (5:2, 4) Útočný Asyřan bude mít jen přechodný úspěch, protože bude obrácen zpět a jeho vlastní země bude zpustošena. „Zbývající z Jákoba“ se mezi lidmi stanou podobnými „rose od Jehovy“ a odvážnému lvu mezi národy. (5:7) Jehova vykoření falešné uctívání a vykoná pomstu nad neposlušnými národy.

14. a) Jaké znázornění je použito na začátku třetí části Micheáše? b) Které Jehovovy požadavky opomenul Izrael splnit?

¹⁴ Třetí část (6:1–7:20). Nyní se začíná v dialogu odehrávat pozoruhodná soudní scéna. Jehova má „právní při“ s Izraelem a volá i pahorky a hory jako svědky. (6:1) Vyzývá Izrael, aby proti němu svědčil, a uvádí své spravedlivé skutky v jeho prospěch. Co vůbec Jehova vyžaduje od pozemského člověka? Ne množství zvířecích obětí, ale spíše ‚aby uplatňoval právo a miloval laskavost a byl skromný, když chodí se svým Bohem‘. (6:8) A právě toho se v Izraeli nedostává. Místo práva a laskavosti jsou to ‚ničemné váhy‘, násilí, klam a podvod. (6:11) Místo aby chodili skromně s Bohem, chodí podle ničemných rad a v modlářském uctívání Omriho a Achaba, kteří vládli v Samaří.

15. a) Nad čím prorok naříká? b) Jaký vhodný závěr má Micheášova kniha?

¹⁵ Prorok naříká nad mravním rozkladem svého lidu. Ano, i jejich „nejpřímější je horší než trnitý plot“. (7:4) Mezi důvěrnými přáteli a v domácnostech panuje zrada. Micheáš neztrácí odvahu. „Budu stále vyhlížet Jehovu. Chci projevovat postoj očekávání vůči Bohu své záchrany. Můj Bůh mě uslyší.“ (7:7) Varuje jiné, aby se neradovali z Jehovova trestu nad jeho lidem, protože přijde osvobození. Jehova bude pást a sytit svůj lid a ‚ukáže mu podivuhodné věci‘, takže národy dostanou strach. (7:15) V závěru knihy Micheáš vhodně využívá význam svého jména a chválí Jehovu za jeho blahodárnou milující laskavost. Ano, ‚kdo je Bůh jako Jehova‘? — 7:18.

PROČ JE PROSPĚŠNÁ

16. a) Jak se ukázalo Micheášovo proroctví jako prospěšné v Ezechjášově době? b) Jaká mocná napomenutí obsahuje pro přítomnou dobu?

¹⁶ Před téměř 2 700 lety bylo Micheášovo prorokování nanejvýš ‚prospěšné ke kárání‘, protože judský král Ezechjáš reagoval na jeho poselství a vedl národ k pokání a náboženské nápravě. (Mich. 3:9–12; Jer. 26:18, 19; srovnej 2. Královskou 18:1–4.) Dnes je toto inspirované proroctví ještě prospěšnější. Vy všichni údajní ctitelé Boha, slyšte Micheášovy jasné výstrahy proti falešnému náboženství, modloslužbě, lhaní a násilí! (Mich. 1:2; 3:1; 6:1) Pavel potvrzuje tyto výstrahy v 1. Korinťanům 6:9–11 a říká, že praví křesťané byli čistě umyti a že nikdo, kdo se oddává těmto zvykům, nezdědí Boží království. Micheáš 6:8 prostě a jasně uvádí, že Jehova vyžaduje, aby s ním člověk chodil podle práva, v laskavosti a skromnosti.

17. Jaké povzbuzení poskytuje toto proroctví těm, kteří slouží Bohu v pronásledováních a těžkostech?

¹⁷ Micheáš pronášel své poselství mezi lidmi, kteří byli tak rozděleni, že ‚mužovi nepřátelé byli lidé z jeho domácnosti‘. Praví křesťané často káží za podobných okolností, a někteří se dokonce setkávají se zradou a trpkým pronásledováním ve vlastním příbuzenstvu. Vždy potřebují trpělivě čekat na Jehovu, „Boha své záchrany“. (Mich. 7:6, 7; Mat. 10:21, 35–39) Ti, kteří odvážně spoléhají na Jehovovu vůli v pronásledování nebo když jsou postaveni před obtížné pověření, budou ‚naplněni silou, Jehovovým duchem‘ jako Micheáš, aby mohli dále vyprávět Boží poselství. Micheáš prorokoval, že taková odvaha bude zvlášť zřejmá u „zbývajících z Jákoba“. Ti se stanou ‚podobnými lvu mezi národy, uprostřed mnoha lidí‘ a současně podobnými osvěžující rose a sprškám od Jehovy. Tyto vlastnosti se jistě projevily u členů ‚ostatku Izraele (Jákoba)‘, kteří se stali členy křesťanského sboru v 1. století. — Mich. 3:8; 5:7, 8; Řím. 9:27; 11:5, 26.

18. Které Micheášovo proroctví je spojeno s panstvím Božího království v čele s Kristem Ježíšem?

 ¹⁸ Ježíšovo narození v Betlémě, jímž se splnilo Micheášovo proroctví, nejen potvrzuje božskou inspiraci této knihy, ale osvětluje, jak onen verš souvisí s proroctvím o příchodu Božího království v čele s Kristem Ježíšem. Ježíš je ten, kdo vychází z Betléma („dům chleba“) a přináší životodárný prospěch všem, kteří projevují víru v jeho oběť. Je to on, kdo ‚pase v Jehovově síle‘ a stává se velkým a znamená mír až do konců země v obnoveném, sjednoceném Božím stádu. — Mich. 5:2, 4; 2:12; Jan 6:33–40.

19. a) Jaké povzbuzení, jež vlévá víru, je dáno těm, kteří žijí v „konečné části dnů“? b) Jak vyvyšuje Micheáš Jehovovu svrchovanost?

¹⁹ Velké povzbuzení nacházíme v Micheášově proroctví o „konečné části dnů“, kdy „mnoho národů“ hledá poučení od Jehovy. „A budou muset překovat své meče v radlice a svá kopí v zahradnické nůžky. Nepozdvihnou meč, národ proti národu, ani se již nebudou učit válce. A skutečně budou sedět každý pod svou révou a pod svým fíkovníkem a nikdo nezpůsobí, aby se chvěli; vždyť tak mluvila samotná ústa Jehovy vojsk.“ Opouštějí všechno falešné uctívání a připojují se k Micheášovi v prohlášení: „My, my budeme chodit ve jménu Jehovy, našeho Boha, na neurčitý čas, ano navždy.“ Micheášovo proroctví opravdu vlévá víru, protože podává předobraz těchto závažných událostí. Rovněž vyniká ve vyvyšování Jehovy jako věčného Svrchovaného Panovníka a Krále. Jak vzrušující jsou slova: „Jehova nad nimi skutečně bude kralovat na hoře Sionu od nynějška a na neurčitý čas“! — Mich. 4:1–7; 1. Tim. 1:17.

[Poznámky pod čarou]

[Studijní otázky]