Biblická kniha číslo 4 — Numeri

Pisatel: Mojžíš

Místo psaní: pustina a moabské pláně

Psaní dokončeno: 1473 př. n. l.

Doba v ní zahrnutá: 1512–1473 př. n. l.

1. Proč byly zaznamenány události Numeri a jaké myšlenky nám vštěpují?

UDÁLOSTI z putování Izraelitů pustinou zaznamenává Bible k našemu prospěchu. * Jak řekl apoštol Pavel: „Tyto věci se nám staly příklady, abychom nebyli lidmi, kteří touží po škodlivých věcech.“ (1. Kor. 10:6) Živá zpráva v Numeri (4. Mojžíšova) nám vštěpuje myšlenku, že přežití závisí na tom, zda budeme posvěcovat Jehovovo jméno, poslouchat Boha za všech okolností a prokazovat úctu jeho představitelům. Boží přízeň nepřichází proto, že by jeho lid byl tak dobrý nebo měl takové zásluhy, ale z velkého milosrdenství a nezasloužené laskavosti Jehovy Boha.

2. Na co se vztahuje název Numeri, ale jaký vhodnější titul dali knize Židé?

² Název Numeri se vztahuje na počítání lidu, k němuž došlo nejprve u hory Sinaj a později na moabských pláních, jak to zaznamenávají kapitoly 1–4 a 26. Tento název byl převzat z titulu Numeri v latinské Vulgátě a pochází ze slova Arithmoi v řecké Septuagintě. Židé však nazývali knihu přiléhavěji Bemidbar, což znamená „v pustině“. Hebrejské slovo midbar označuje otevřené místo bez měst a městeček. Události Numeri se staly v pustině jižně a východně od Kanaánu.

3. Co dokazuje, že Numeri napsal Mojžíš?

³ Kniha Numeri byla zjevně částí původního pětidílného svazku, který obsahoval knihy od Genesis po Deuteronomium. Její první verš začíná spojkou „a“, a tak ji váže k tomu, co předcházelo. Musel ji tedy napsat Mojžíš, pisatel předcházejících záznamů. Je to také jasné z prohlášení knihy, že ‚Mojžíš stále zaznamenával‘, a z kolofonu: „To jsou přikázání a soudcovská rozhodnutí, která přikázal Jehova prostřednictvím Mojžíše.“ — 4. Mojž. 33:2; 36:13.

4. Jaké časové období Numeri zahrnuje a kdy byla dokončena?

⁴ Izraelité odešli z Egypta více než před rokem. Numeri začíná svou zprávu v druhém měsíci druhého roku po exodu a zahrnuje dalších 38 let a 9 měsíců, od roku 1512 do roku 1473 př. n. l. (4. Mojž. 1:1; 5. Mojž. 1:3) Události popsané v kapitolách 7:1–88 a 9:1–15 nespadají sice do tohoto časového období, ale jsou zahrnuty jako doplňkové zprávy. Starší části knihy Mojžíš psal nepochybně tak, jak události šly, ale je zřejmé, že nemohl dokončit Numeri dříve než koncem čtyřicátého roku v pustině, začátkem kalendářního roku 1473 př. n. l.

5. Jaké základní rysy svědčí o věrohodnosti Numeri?

⁵ O věrohodnosti zprávy nepochybujeme. Mojžíš řekl o zemi, v níž putovali a která byla vyprahlá, že to je „velká a bázeň vzbuzující pustina“. Ještě dnes se řídce usídlení obyvatelé stále stěhují a hledají pastviny a vodu. (5. Mojž. 1:19) Podrobné pokyny o táboření národa, o pochodovém pořádku a o signálech trubkou k řízení táborových záležitostí navíc svědčí o tom, že zpráva byla vskutku napsána „v pustině“. — 4. Mojž. 1:1.

6. Jak podporují Numeri archeologické nálezy?

⁶ I ustrašenou zprávu vyzvědačů po jejich návratu z výpravy do Kanaánu, že „opevněná města jsou velmi velká“, potvrzuje archeologie. (13:28) Moderní objevy ukázaly, že obyvatelé Kanaánu tehdy upevnili své postavení tím, že vybudovali řadu pevností na mnoha místech v celé zemi, od nížiny Jezreelu na severu až po Gerar na jihu. Města nejen opevnili, ale obvykle je stavěli na vrcholech pahorků, s věžemi čnějícími nad hradbami. To muselo působit mocným dojmem na lidi, jako byli Izraelité, kteří žili celé generace na rovinách Egypta.

7. Jakou pečeť poctivosti nese Numeri?

⁷ Světské národy se snaží zakrývat své nezdary a zveličovat svá vítězství, ale zpráva Numeri vypráví s poctivostí, která potvrzuje historickou pravdu, že Amalekité a Kananejci na hlavu porazili Izrael. (14:45) Upřímně přiznává, že se lid projevil jako nevěrný a že  zacházel s Bohem bez úcty. (14:11) Boží prorok Mojžíš odhaluje s pozoruhodnou otevřeností hříchy národa, hříchy svých synovců a vlastního bratra a sestry. Nešetří ani sám sebe, neboť vypráví o době, kdy opomněl posvětit Jehovu, když lidem opatřil vodu u Meriby, a tak pozbyl přednosti vstoupit do Zaslíbené země. — 3:4; 12:1–15; 20:7–13.

8. Jak potvrzují jiní pisatelé Bible inspiraci Numeri?

⁸ Tato zpráva je ryzí částí Písem, která jsou inspirována Bohem a jsou prospěšná, což potvrzuje skutečnost, že téměř o všech jejích větších událostech, i o mnoha jiných podrobnostech, se přímo zmiňují jiní pisatelé Bible, z nichž mnozí osvětlují jejich význam. Například Jozue (Joz. 4:12; 14:2), Jeremjáš (2. Král. 18:4), Nehemjáš (Neh. 9:19–22), Asaf (Žalm 78:14–41), David (Žalm 95:7–11), Izajáš (Iz. 48:21), Ezekiel (Ezek. 20:13–24), Ozeáš (Oz. 9:10), Amos (Amos 5:25), Micheáš (Mich. 6:5), Lukáš ve své zprávě o Štěpánově řeči (Sk. 7:36), Pavel (1. Kor. 10:1–11), Petr (2. Petra 2:15, 16), Juda (Juda 11) a Jan v záznamu Ježíšových slov pergamskému sboru (Zjev. 2:14), ti všichni čerpají ze zprávy v Numeri, jak to učinil i sám Ježíš Kristus. — Jan 3:14.

9. Co kniha zdůrazňuje ohledně Jehovy?

⁹ Jaký je tedy účel knihy Numeri? Její zpráva má větší hodnotu než jen historickou. Numeri zdůrazňuje, že Jehova je Bůh pořádku a že vyžaduje výlučnou oddanost svých tvorů. Čtenář si to živě vštěpuje do mysli, když pozoruje sčítání, zkoušení a prosívání Izraele a vidí, jak neposlušnost a vzpurnost národa jen zdůrazňuje životně důležitou potřebu poslušnosti Jehovy.

10. Pro čí prospěch byla zpráva zachována a proč?

¹⁰ Zpráva se zachovala k prospěchu budoucích generací, jak vysvětlil Asaf, „aby vkládali svou důvěru v samotného Boha a nezapomínali na Boží zvyklosti, ale zachovávali jeho vlastní přikázání“. Neměli se „připodobňovat svým praotcům, generaci zatvrzelé a vzpurné, generaci, která nepřipravila své srdce a jejíž duch nebyl vůči Bohu důvěryhodný“. (Žalm 78:7, 8) Stále znovu se o událostech Numeri vyprávělo v žalmech, které byly pro Židy posvátnými písněmi, a protože byly národu prospěšné, často byly opakovány. — Žalmy 78, 95, 105, 106, 135, 136.

OBSAH NUMERI

11. Do jakých tří částí lze rozdělit obsah Numeri?

¹¹ Numeri sestává logicky ze tří částí. První z nich, jež končí v 10. kapitole, verši 10, zahrnuje události, které se staly ještě při táboření Izraelitů u hory Sinaj. Další část, končící 21. kapitolou, vypráví, co se stalo během dalších 38 let a jednoho nebo dvou měsíců, kdy byli v pustině, než přišli na moabské pláně. Poslední část, až do 36. kapitoly, pojednává o událostech na moabských pláních, když se Izraelité připravovali ke vstupu do Zaslíbené země.

12. Jak velké je izraelské tábořiště u Sinaje a jak je tábor organizován?

¹² Události u hory Sinaj (1:1–10:10). Izraelité jsou již asi rok v hornatém kraji Sinaje. Zde se stmelili v těsně spojenou organizaci. Na Jehovův příkaz jsou nyní sečteni všichni muži od věku 20 let výše. Počet zdatných mužů v jednotlivých kmenech se pohybuje od 32 000 v kmeni Manaseho do 74 600 v kmeni Judy, celkem tedy 603 550 mužů způsobilých služby v izraelském vojsku, kromě Levitů a žen a dětí. V celém táboře jsou pravděpodobně tři milióny nebo více lidí. Stan setkání je umístěn, spolu s Levity, uprostřed tábora. Na určených místech po každé straně táboří ostatní Izraelité v oddílech po třech kmenech. Každý kmen má pokyny ohledně pochodového pořádku, když se má tábor dát do pohybu. Jehova vydává pokyny a zpráva říká: „Izraelští synové pak učinili podle všeho, co Jehova přikázal Mojžíšovi.“ (2:34) Poslouchají Jehovu a prokazují úctu Mojžíšovi, Božímu viditelnému představiteli.

13. Podle jakého uspořádání jsou Levité určeni ke službě?

¹³ Levité jsou pak odděleni pro Jehovovu službu jako výkupné za prvorozené Izraele. Jsou rozděleni do tří skupin podle svého původu ze tří synů Leviho: Geršona, Kehata a Merariho. Umístění v táboře a služební odpovědnosti jsou stanoveny na základě tohoto rozdělení. Od věku 30 let mají konat těžkou práci spojenou s přenášením svatostánku. Lehčí práci pak konají jiní, kteří slouží od svého 25. roku. (V Davidově době byl věk snížen na 20 let.) — 1. Par. 23:24–32; Ezra 3:8.

14. Jaké pokyny zajištují čistotu tábora?

¹⁴ Tábor má zůstat čistý. Jsou proto vydány pokyny o karanténě nemocných, o tom, jak vykonat smíření za skutky nevěry, jak rozhodnout případy, kdy muž má podezření ohledně chování své manželky, a jak zajistit správné chování těch, kteří se oddělili slavnostním slibem, že budou žít Jehovovi jako Nazarejci. Lid má nést jméno svého Boha, a proto se musí chovat v souladu s jeho přikázáními.

15. a) Jaké příspěvky byly dány ve spojení se zasvěcením oltáře? b) Na jaký vztah musí Izrael pamatovat a co jim má připomínat pasach?

 ¹⁵ Mojžíš doplňuje několik podrobností z předchozího měsíce (4. Mojž. 7:1, 10; 2. Mojž. 40:17) a pak vypráví o hmotných příspěvcích, které přinášelo dvanáct náčelníků lidu po dobu dvanácti dnů od zasvěcení oltáře. Nebylo v tom žádné soutěžení nebo snaha oslavit sama sebe, protože každý přispěl přesně stejným podílem. Všichni musejí mít nyní na mysli, že nad těmito náčelníky, i nad samotným Mojžíšem, je Jehova Bůh, který dává Mojžíšovi pokyny. Nesmějí nikdy zapomínat na svůj vztah k Jehovovi. Pasach jim má připomínat Jehovovo úžasné osvobození z Egypta. Proto jej zde v pustině slaví v ustanovený čas, rok po opuštění Egypta.

16. Jak vede Jehova národ a jaké signály trubkou jsou dohodnuty?

¹⁶ Stejně jako řídil odchod Izraele z Egypta, tak vede Jehova dál národ při jeho putování pomocí oblaku, který přikrývá svatostánek stanu Svědectví ve dne a který budí zdání ohně v noci. Když se oblak pohne, národ se dá na pochod. Když oblak zůstává nad svatostánkem, národ zůstává utábořen, ať již několik dní nebo měsíc či déle, neboť zpráva nám vypráví: „Na Jehovovo nařízení se vždy utábořili a na Jehovovo nařízení vždy odtáhli. Na Jehovovo nařízení prostřednictvím Mojžíše dodržovali svůj závazek vůči Jehovovi.“ (4. Mojž. 9:23) Blíží se čas odchodu ze Sinaje, a proto jsou dohodnuty signály trubkou k shromáždění lidu i k vedení různých oddílů tábora na jejich namáhavé cestě pustinou.

17. Popiš postup pochodu.

¹⁷ Události v pustině (10:11–21:35). Konečně dvacátého dne druhého měsíce zvedá Jehova oblak od svatostánku a dává tak Izraeli znamení k odchodu z oblasti Sinaje. S truhlou Jehovovy smlouvy ve svém středu se dávají na cestu do Kadeš-barneje, asi 240 kilometrů na sever. Za denního pochodu je nad nimi Jehovův oblak. Pokaždé, když se pohne Truhla, Mojžíš se modlí k Jehovovi, aby povstal a rozptýlil své nepřátele, a pokaždé, když je položena, prosí Jehovu, aby se vrátil „k myriádám izraelských tisíců“. — 10:36.

18. Jaké stížnosti propukají na cestě do Kadeš-barneje a jak Jehova upravuje teokratický postup v táboře?

¹⁸ V táboře však vznikají těžkosti. Při cestě na sever do Kadeš-barneje dochází nejméně při třech příležitostech ke stížnostem. K potlačení první vzpoury posílá Jehova oheň, aby některé z nich strávil. Potom „smíšený zástup“ vyprovokuje Izraelity, aby si naříkali, že už nemají k jídlu ryby, okurky, vodní melouny, pór, cibuli a česnek jako v Egyptě, ale pouze mannu. (11:4) Mojžíše to sklíčí natolik, že žádá Jehovu, aby ho raději zabil, než aby ho ponechal nadále jako chůvu všeho toho lidu. Jehova ohleduplně odejímá Mojžíšovi něco z ducha a vkládá jej na 70 starších mužů, kteří pak pomáhají Mojžíšovi jako proroci v táboře. Potom přichází hojnost masa. Jak se již stalo jednou předtím, vítr od Jehovy přižene křepelky od moře, a lid si chamtivě nasbírá velké zásoby a sobecky si je nahromadí. Vzplane proti nim Jehovův hněv, a mnozí jsou pobiti pro svou sobeckou žádostivost. — 2. Mojž. 16:2, 3, 13.

19. Jak se Jehova zachovává k výtkám Miriam a Árona?

¹⁹ Potíže pokračují. Miriam a Áron opomenou správně se dívat na svého mladšího bratra Mojžíše jako na Jehovova představitele a vyčítají mu jeho manželku, která nedávno přišla do tábora. Požadují větší autoritu, srovnatelnou s tou, kterou má Mojžíš, ačkoli „muž Mojžíš byl daleko nejmírnější ze všech lidí, kteří byli na povrchu zemské půdy“. (4. Mojž. 12:3) Jehova sám urovnává tuto záležitost, neboť oznamuje, že Mojžíš má zvláštní postavení, a raní Miriam, která pravděpodobně stížnosti podněcovala, malomocenstvím. Pouze na Mojžíšovu přímluvu se později uzdraví.

20, 21. Jaké události vedou k Jehovovu výnosu, že Izrael bude putovat 40 let v pustině?

²⁰ Po příchodu do Kadeše se Izrael utáboří na prahu Zaslíbené země. Jehova nyní poučuje Mojžíše, aby vyslal vyzvědače k prozkoumání této země. Vstoupí do ní z jihu a putují na sever až ke „vstupu do Hamatu“, a ve 40 dnech ujdou stovky kilometrů. (13:21) Když se vyzvědači vrátí s několika bohatými plody Kanaánu, deset z nich tvrdí bez jakékoli víry, že by bylo pošetilé jít proti tak silnému lidu a tak velkým opevněným městům. Kaleb se snaží uklidnit shromáždění příznivou zprávou, ale bezúspěšně. Vzpurní vyzvědači vzbudí strach v srdci Izraelitů, neboť tvrdí, že ta země „požírá své obyvatele“, a říkají: „Všechen lid, který jsme uprostřed ní viděli, jsou muži mimořádné velikosti.“ Šum vzpoury se žene táborem, a proto Jozue a Kaleb naléhavě prosí: „Jehova je s námi. Nebojte se jich.“ (13:32; 14:9) Ale shromáždění začíná hovořit o tom, že je uházejí kameny.

 ²¹ Jehova pak přímo zasahuje a říká Mojžíšovi: „Jak dlouho se mnou bude tento lid zacházet bez úcty a jak dlouho ve mne neuvěří přes všechna znamení, která jsem mezi nimi vykonal?“ (14:11) Mojžíš jej úpěnlivě prosí, aby neničil národ, vždyť jde o Jehovovo jméno a o jeho věhlas. Jehova proto nařizuje, aby Izrael nadále putoval pustinou, dokud nevymřou všichni, kteří byli sepsáni z lidu, od věku 20 let a výše. Z mužů, kteří jsou sepsáni, pouze Kaleb a Jozue dostávají svolení vstoupit do Zaslíbené země. Lid se marně snaží jít dál z vlastní iniciativy. Utrpí hroznou porážku od Amalekitů a Kananejců. Jak vysokou cenu platí lid za svou neúctu k Jehovovi a jeho věrným představitelům!

22. Jak je zdůrazněna důležitost poslušnosti?

²² Musejí se opravdu mnoho co učit o poslušnosti. Jehova jim vhodně dává další zákony zdůrazňující tuto potřebu. Dává jim vědět, že až přijdou do Zaslíbené země, musejí vykonat smíření za chyby, ale úmyslně neposlušný bude zcela jistě odříznut. Jestliže bude člověk přistižen při sbírání dřeva v sabatu a poruší tím zákon, Jehova přikazuje: „Ten muž by měl být zcela jistě usmrcen.“ (15:35) Jehova nařizuje, aby nosili třásně na suknicích svých oděvů a připomínali si tak Jehovova přikázání a důležitost poslušnosti.

23. Jaký je výsledek vzpoury Koracha, Datana a Abirama?

²³ Znovu však propuká vzpoura. Korach, Datan, Abiram a 250 významných mužů shromáždění se spojí v odporu proti Mojžíšově a Áronově autoritě. Mojžíš předkládá spor Jehovovi a říká buřičům: ‚Vezměte si nádoby na oheň a kadidlo a umístěte je před Jehovou, a ať si vyvolí.‘ (16:6, 7) Jehovova sláva se nyní zjevuje celému shromáždění. Bůh rychle vykonává rozsudek tak, že způsobí, aby se země rozestoupila a spolkla domácnosti Koracha, Datana a Abirama, a sesílá oheň, aby strávil 250 mužů včetně Koracha, který obětoval kadidlo. Již příští den začne lid odsuzovat Mojžíše a Árona za to, co učinil Jehova, a ten je opět ztrestá a vyhladí 14 700 reptalů.

24. Jaké znamení Jehova činí, aby ukončil vzpouru?

²⁴ Vzhledem k těmto událostem Jehova přikazuje, aby před něj každý kmen předložil prut, včetně prutu s Áronovým jménem za kmen Leviho. Příští den Jehova ukáže, že Áron je jeho vyvoleným pro kněžství, protože pouze jeho prut je v plném květu a nese zralé mandle. Má být uchován v truhle smlouvy „na znamení synům vzpurnosti“. (4. Mojž. 17:10; Hebr. 9:4) Po dalších pokynech o podpoře kněžstva desátky a o používání vody k očišťování s popelem z červené krávy nás zpráva vrací do Kadeše. Zde umírá Miriam a je pohřbena.

25. Jak Mojžíš a Áron opomenou posvětit Jehovu a k čemu to vede?

²⁵ Na prahu Zaslíbené země se shromáždění znovu hádá s Mojžíšem kvůli nedostatku vody. Jehova to považuje za hádku se svou vlastní osobou a zjevuje se ve své slávě. Přikazuje Mojžíšovi, aby vzal prut a vyvedl vodu ze skalního útesu. Posvětí nyní Mojžíš a Áron Jehovu? Namísto toho Mojžíš udeří v hněvu dvakrát do skalního útesu. Lid a jejich hospodářská zvířata obdrží vodu k pití, ale Mojžíš a Áron opomenou připsat zásluhu Jehovovi. Ačkoli je srdcervoucí putování pustinou skoro u konce, oba si přivodí Jehovovu nelibost. Je jim řečeno, že nevejdou do Zaslíbené země. Áron později umírá na hoře Hor a jeho syn Eleazar přejímá povinnosti velekněze.

26. Jaké události doprovázejí okliku kolem Edomu?

²⁶ Izrael se obrací k východu a snaží se projít edomskou zemí, ale je odražen. Na dlouhé oklice kolem Edomu se lid opět dostane do těžkostí, neboť si stěžuje na Boha i na Mojžíše. Už mají manny dost a mají žízeň. Jehova mezi ně posílá za jejich vzpurnost jedovaté hady, takže mnozí zemřou. Nakonec, když se Mojžíš za ně přimlouvá, Jehova mu dává pokyn, aby udělal ohnivého měděného hada a umístil ho na signální tyč. Kdo byl uštknut, ale upřeně se zahledí na měděného hada, je zachován naživu. Izraelité se obracejí k severu, ale nejprve je ohrožuje amorejský král Sichon a pak bašanský král Og. Izrael nad oběma vítězí v bitvě a obsadí jejich území na východ od příkopové propadliny.

27. Jak Jehova překazí Balakovy plány s Balámem?

²⁷ Události na moabských pláních (22:1–36:13). Izraelité dychtivě čekají, že vstoupí do Kanaánu. Shromáždí se nyní na moabských pouštních pláních, severně od Mrtvého moře a na východ od Jordánu, naproti Jerichu. Moabité se děsí až k nevolnosti při pohledu na toto ohromné tábořiště, které se před nimi rozkládá. Jejich král Balak posílá po poradě s Midianity pro Baláma, aby použil věštění a proklel Izrael. Ačkoli Bůh přímo říká Balámovi: „Nepůjdeš s nimi“, Balám chce jít. (22:12) Chce odměnu. Nakonec přece jde, ale je zastaven  andělem a jeho vlastní oslice zázračně promluví a přísně ho napomene. Když má Balám nakonec učinit prohlášení o Izraeli, pobízí ho Boží duch, takže jeho čtyři příslovečné výroky prorokují pouze požehnání pro Boží národ, a dokonce předpovídají, že z Jákoba vykročí hvězda a z Izraele povstane žezlo, aby podmaňovalo a ničilo.

28. Do jaké jemné léčky je vtažen Izrael na Balámův návrh, ale jak se metla zastaví?

²⁸ Balám rozzuřil Balaka, neboť se mu nepodařilo proklít Izrael, a proto nyní usiluje o královu milost a navrhuje, aby Moabité pomocí svých žen zlákali izraelské muže k účasti na nemravných obřadech při uctívání Baala. (31:15, 16) Zde, přímo na pomezí Zaslíbené země, začínají Izraelité propadat hrubé nemravnosti a uctívání falešných bohů. Zatímco Jehova vzplane hněvem a sešle na lid metlu, žádá Mojžíš drastické potrestání přestupníků. Když Pinechas, veleknězův syn, vidí jednoho z náčelníků, jak přivádí midianskou ženu do svého stanu přímo v táboře, jde za nimi a zabije je. Probodne ženu skrze její rodidla. A tak se metla zastaví, ale do této chvíle má za následek smrt 24 000 osob.

29. a) Co je patrné ze sčítání na konci 40. roku? b) Jaké přípravy se nyní konají ke vstupu do Zaslíbené země?

²⁹ Jehova nyní přikazuje Mojžíšovi a Eleazarovi, aby opět sečetli lid jako téměř před 39 lety u hory Sinaj. Konečný součet ukazuje, že jejich řady nevzrostly. Naopak, je sepsáno o 1 820 mužů méně. Nezůstal žádný z těch, kteří byli sepsáni u Sinaje pro vojenskou službu, kromě Jozua a Kaleba. Jak Jehova naznačil, všichni zemřeli v pustině. Jehova pak dává pokyny o rozdělení země jako dědictví. Opakuje, že Mojžíš nevstoupí do Zaslíbené země, protože opomenul posvětit Jehovu u meribských vod. (20:13; 27:14, poznámky pod čarou v Rbi8). Jozue je pověřen jako Mojžíšův nástupce.

30. Jak je zúčtováno s Midianity a jak se přiděluje území východně od Jordánu?

³⁰ Jehova pak připomíná Izraeli skrze Mojžíše důležitost svých zákonů o obětech a svátcích, a závažnost slavnostních slibů. Přiměje Mojžíše, aby zúčtoval s Midianity, protože se účastnili na svádění Izraele k Baalovi z Peoru. Všichni midianští muži jsou pobiti v bitvě, i s Balámem, a jsou ušetřeny jen panenské dívky. Těch je zajato 32 000 a kořist zahrnuje 808 000 zvířat. Podle hlášení ani jeden Izraelita v bitvě nepadl. Synové Rubena a Gada, kteří jsou chovateli hospodářských zvířat, žádají, aby se mohli usadit na území východně od Jordánu. Slibují pomoc při dobývání Zaslíbené země a jejich žádost je splněna, takže tyto dva kmeny a polovina kmene Manaseho dostanou bohatou náhorní plošinu do vlastnictví.

31. a) Jak musí Izrael dál projevovat poslušnost, až vstoupí do země? b) Jaké pokyny se vážou ke kmenovému dědictví?

³¹ Po přehledu zastávek na čtyřicetileté cestě soustřeďuje zpráva opět pozornost k tomu, jak potřebná je poslušnost Jehovovi. Bůh jim dává zemi, ale musejí se stát vykonavateli jeho rozsudku, vyhnat zvrácené obyvatele uctívající démony a zničit všechny stopy jejich modlářského náboženství. Jsou podrobně stanoveny hranice země, kterou jim Bůh dává. Má se mezi ně rozdělit losem. Levité, kteří nemají žádné kmenové dědictví, mají dostat 48 měst s jejich pastvinami. Šest z nich má být útočištnými městy pro toho, kdo neúmyslně zabije člověka. Území musí zůstat v rámci kmene, nikdy se nesmí převést manželstvím jinému kmeni. Není-li mužský dědic, musejí se dcery, které obdrží dědictví — jako například dcery Celofchadovy —, provdat za muže svého vlastního kmene. (27:1–11; 36:1–11) Numeri končí těmito Jehovovými přikázáními, předanými Mojžíšem, a ujištěním, že izraelští synové vstoupí nakonec do Zaslíbené země.

PROČ JE PROSPĚŠNÁ

32. Co v Numeri předobrazuje Ježíše a jeho oběť?

³² Ježíš se při několika příležitostech odvolával na Numeri a jeho apoštolové a jiní pisatelé Bible jasně ukazují, jak významná a prospěšná je její zpráva. Apoštol Pavel přesně přirovnal Ježíšovu věrnou službu k službě Mojžíše, kterou hlavně zaznamenává Numeri. (Hebr. 3:1–6) Rovněž vidíme, jak zvířecí oběti a sypání popele z červené jalovice ve 4. Mojžíšově 19:2–9 zobrazují daleko větší opatření pro očištění, které přichází prostřednictvím Kristovy oběti. — Hebr. 9:13, 14.

33. Proč nás dnes zajímá vyvedení vody v pustině?

³³ Podobně Pavel ukázal, že i vyvedení vody ze skály v pustině má pro nás hluboký význam, když řekl: „Pili totiž z duchovní skály, která je následovala, a ta skála znamenala K r i s t a .“ (1. Kor. 10:4; 4. Mojž. 20:7–11) Proto sám Ježíš přiléhavě řekl: „Kdokoli pije z té vody, kterou mu chci dát, vůbec nikdy nedostane žízeň, ale voda, kterou mu chci dát, se v něm stane  pramenem prýštící vody, jež předává věčný život.“ — Jan 4:14.

34. Jak ukázal Ježíš, že měděný had měl prorocký význam?

³⁴ Ježíš se také přímo zmínil o události zaznamenané v Numeri, která předstínila obdivuhodné opatření, jež Bůh skrze něho učinil. „Právě jako Mojžíš pozvedl hada v pustině,“ řekl, „tak musí být pozvednut Syn člověka, aby každý, kdo v něj věří, měl věčný život.“ — Jan 3:14, 15; 4. Mojž. 21:8, 9.

35. a) Před čím se mají křesťané střežit, jak to bylo znázorněno Izraelity v pustině, a proč? b) O jakých příkladech chamtivosti a vzpoury mluvili Juda a Petr ve svých dopisech?

³⁵ Proč byli Izraelité odsouzeni k tomu, aby 40 let putovali pustinou? Pro nedostatek víry. Apoštol Pavel dal v této věci působivé napomenutí: „Dejte si pozor, bratři, aby se v někom z vás někdy nevyvinulo ničemné srdce bez víry tím, že by se odtahovalo od živého Boha; ale dále každý den jeden druhého vybízejte.“ Pro svou neposlušnost, pro svou nevěrnost zemřeli tito Izraelité v pustině. „Vynasnažme se proto, abychom vstoupili do onoho odpočinku, aby někdo nepadl podle téhož vzoru neposlušnosti.“ (Hebr. 3:7–4:11; 4. Mojž. 13:25–14:38) Juda varoval před bezbožnými lidmi, kteří mluví utrhačně o svatých věcech, a zmínil se o Balámově chamtivosti po odměně a o Korachově vzpurné řeči proti Jehovovu služebníku Mojžíšovi. (Juda 11; 4. Mojž. 22:7, 8, 22; 26:9, 10) Rovněž Petr se zmínil o Balámovi jako o člověku, „který miloval odměnu za nesprávné jednání“. O něm mluvil také oslavený Ježíš ve svém zjevení skrze Jana, že ‚kladl před Izraelity kámen úrazu modlářství a smilstva‘. Varování před takovými nesvatými lidmi je pro dnešní křesťanský sbor jistě nutné. — 2. Petra 2:12–16; Zjev. 2:14.

36. Před jakými škodlivými zvyklostmi varoval Pavel a jak můžeme mít dnes prospěch z jeho rady?

³⁶ Když vznikla nemravnost v korintském sboru, Pavel jim napsal, že „touží po škodlivých věcech“ a odvolával se právě na Numeri. Napomínal: „Ani nesmilněme, jako někteří z nich se dopustili smilstva, jen aby jich padlo v jednom dnu dvacet tři tisíce.“ (1. Kor. 10:6, 8; 4. Mojž. 25:1–9; 31:16) * A co když si lid stěžoval, že poslouchat Boží příkazy s sebou nese potíže, a když se nespokojil s mannou jako s Jehovovým opatřením? Pavel o tom říká: „Ani nezkoušejme Jehovu, jako ho zkoušeli někteří z nich, jen aby byli zahubeni hady.“ (1. Kor. 10:9; 4. Mojž. 21:5, 6) Pak Pavel pokračuje: „Ani nereptejme, právě jako někteří z nich reptali, jen aby byli zahubeni ničitelem.“ Jak hořké byly zkušenosti Izraele, když reptali proti Jehovovi, jeho představitelům a opatřením! Všechno, co ‚je postihovalo jako příklady‘, by nás mělo dnes varovat, abychom nadále sloužili Jehovovi v plnosti víry. — 1. Kor. 10:10, 11; 4. Mojž. 14:2, 36, 37; 16:1–3, 41; 17:5, 10.

37. Znázorni, jak nám Numeri pomáhá porozumět jiným biblickým úsekům.

³⁷ Na pozadí událostí popsaných v Numeri můžeme lépe porozumět mnoha dalším biblickým úsekům. — 4. Mojž. 28:9, 10 — Mat. 12:5; 4. Mojž. 15:38 — Mat. 23:5; 4. Mojž. 6:2–4 — Luk. 1:15; 4. Mojž. 4:3 — Luk. 3:23; 4. Mojž. 18:31 — 1. Kor. 9:13, 14; 4. Mojž. 18:26 — Hebr. 7:5–9; 4. Mojž. 17:8–10 — Hebr. 9:4.

38. V čem je kniha Numeri obzvlášť prospěšná a k čemu vede naši pozornost?

³⁸ Zpráva v Numeri je skutečně inspirována Bohem a je prospěšná, protože nás učí, jak je důležité poslouchat Jehovu a mít úctu k těm, které ustanovil za dozorce pro svůj lid. Příkladem kárá špatné jednání a událostmi prorocké důležitosti vede naši pozornost k tomu, koho Jehova opatřil jako Zachránce a Vůdce svého lidu v dnešní době. Tvoří důležitý a poučný článek v záznamu, který vede k zřízení Jehovova spravedlivého království v rukou Ježíše Krista, jehož ustanovil jako Prostředníka a Velekněze.

[Poznámky pod čarou]

[Studijní otázky]