Biblická kniha číslo 42 — Lukáš

Pisatel: Lukáš

Místo psaní: Cesarea

Psaní dokončeno: asi 56–58 n. l.

Doba v ní zahrnutá: 3 př. n. l. – 33 n. l.

1. Jaký druh evangelia napsal Lukáš?

LUKÁŠOVO evangelium napsal muž bystré mysli a laskavého srdce. Výsledkem této znamenité směsi vlastností a vedení Božího ducha je líčení, jež je přesné a plné vřelosti a citu. V úvodních verších pisatel říká: „Rozhodl jsem se i já, protože jsem přesně vysledoval všechny věci od začátku, že ti je v logickém pořadí napíšu.“ Jeho podrobné, pečlivé podání plně podporuje toto tvrzení. — Lukáš 1:3.

2, 3. Jaké vnější a vnitřní svědectví ukazuje, že pisatelem tohoto evangelia je lékař Lukáš?

² Ačkoli Lukáš není v záznamu nikde jmenován, starověké autority jsou zajedno, že pisatelem byl on. Evangelium se připisuje Lukášovi v Muratoriho zlomku (asi 170 n. l.) a přijímali je pisatelé z 2. století jako Irenaeus a Klemens Alexandrijský. Rovněž vnitřní podklady ukazují silně na Lukáše. Pavel o něm mluví v Kolosanům 4:14 jako o ‚Lukášovi, milovaném lékaři‘, a jeho dílo má vědeckou stavbu, jakou bychom očekávali od velmi vzdělaného člověka, jako je lékař. Jeho jemný, vybraný jazyk a rozsáhlá zásoba slov, větší než u všech tří ostatních pisatelů evangelií dohromady, umožňují nejpečlivěji a nejobsažněji pojednávat o jeho životně důležitém námětu. Někteří považují jeho líčení o marnotratném synovi za nejlepší krátkou povídku, jež byla kdy napsána.

³ Lukáš používá víc než 300 lékařských výrazů nebo slov, kterým dává lékařský význam, zatímco ostatní pisatelé Křesťanských řeckých písem je tak nepoužívají (pokud je vůbec použili). * Když mluví například o malomocenství, nepoužívá Lukáš vždy tentýž výraz jako ostatní. Pro ně je malomocenství malomocenstvím, ale lékař rozlišuje různé stupně malomocenství. Lukáš například mluví o „muži plném malomocenství“. Lazar, jak říká, byl „plný vředů“. Žádný jiný pisatel evangelií neříká, že Petrova tchyně měla „vysokou horečku“. (5:12; 16:20; 4:38) Ostatní tři nám sice říkají, že Petr usekl ucho veleknězovu otrokovi, ale pouze Lukáš se zmiňuje, že ho Ježíš uzdravil. (22:51) Na lékaře poukazuje i výrok, že žena měla ‚ducha slabosti po osmnáct let a byla úplně sehnutá a nemohla se vůbec narovnat‘. A kdo jiný než „Lukáš, milovaný lékař“ by zaznamenal tak podrobně první pomoc, kterou poskytl jednomu muži Samaritán, jenž mu „ovázal zranění, když je polil olejem a vínem“? — 13:11; 10:34.

4. Kdy byla pravděpodobně napsána Lukášova kniha a které okolnosti podporují tento názor?

⁴ Kdy napsal Lukáš své evangelium? Skutky 1:1 ukazují, že pisatel Skutků (jímž byl rovněž Lukáš) sepsal již dříve „první zprávu“, totiž evangelium. Skutky byly s největší pravděpodobností dokončeny kolem roku 61 n. l., když byl Lukáš v Římě s Pavlem, který čekal na vyřízení svého odvolání k césarovi. Zprávu evangelia napsal tedy Lukáš pravděpodobně v Cesareji asi v letech 56–58 n. l. Tehdy se vrátil s Pavlem z Filip na konci jeho třetí misionářské cesty a Pavel čekal dva roky ve vězení v Cesareji, než byl kvůli svému odvolání odvezen do Říma. V té době, protože byl v Palestině, měl Lukáš příznivé podmínky, aby ‚od začátku přesně vysledoval všechny věci‘ o Ježíšově životě a službě. Zdá se tedy, že Lukášova zpráva předcházela Markovo evangelium.

5. Které zdroje umožnily Lukášovi ‚sledovat s přesností‘ události Ježíšova života?

⁵ Lukáš ovšem nebyl očitým svědkem všech událostí, které zaznamenává ve svém evangeliu. Nebyl totiž jedním z dvanácti a snad ani věřícím až do doby po Ježíšově smrti. Byl však velmi těsně spojen s Pavlem na misionářském poli. (2. Tim. 4:11; Filem. 24) A tak je z jeho psaní, jak by se dalo čekat, vidět Pavlův vliv. Je to patrné ze srovnání, jak je vylíčena Pánova večeře v Lukášovi 22:19, 20 a v 1. Korinťanům 11:23–25. Jako k dalšímu zdroji látky se Lukáš mohl obracet k Matoušovu evangeliu. ‚Přesně sledoval všechny věci‘, a proto se mohl osobně  dotazovat mnoha očitých svědků událostí Ježíšova života, například ještě žijících učedníků a snad i Ježíšovy matky Marie. Můžeme si být jisti, že při shromažďování spolehlivých podrobností nenechal nic bez povšimnutí.

6. Jakou část Lukášova evangelia je možné najít pouze u něho a pro koho psal? Proč tak odpovídáš?

⁶ Ze zkoumání čtyř evangelií je jasné, že pisatelé ve svém vyprávění pouze neopakují jeden druhého a že ani nepíší jen proto, aby bylo několik svědků této nejdůležitější biblické zprávy. Lukášův záznam je ve svém pojetí nanejvýš osobitý. Celkem 59 procent jeho evangelia najdeme jen u něho. Zaznamenává nejméně šest zvláštních zázraků a více než dvojnásobek podobenství, o nichž se ostatní evangelické zprávy nezmiňují. Třetinu svého evangelia věnuje vyprávění a dvě třetiny přímé řeči; jeho evangelium je nejdelší ze všech čtyř. Matouš psal především pro Židy a Marek pro nežidovské čtenáře, zejména pro Římany. Lukášovo evangelium bylo adresováno „nejznamenitějšímu Theofilovi“ a skrze něj jiným lidem, Židům i Nežidům. (Luk. 1:3, 4) Svému vyprávění dává všeobecnou platnost. Sleduje totiž Ježíšův rodokmen k ‚Adamovi, synu Božímu‘, a ne pouze k Abrahamovi, jak to činí Matouš, který píše zejména pro Židy. Pečlivě zaznamenává Simeonova prorocká slova, že Ježíš bude prostředkem k ‚odstranění závoje z národů‘ a říká, že „všechno tělo uvidí Boží prostředek záchrany“. — 3:38; 2:29–32; 3:6.

7. Co silně dosvědčuje věrohodnost Lukášova evangelia?

⁷ Lukáš dokazuje v celém svém spisu, že je vynikajícím vypravěčem. Jeho líčení je dobře uspořádané a přesné. Tyto rysy přesnosti a věrnosti Lukášových spisů jsou silným důkazem jejich věrohodnosti. Jeden pisatel, právník, jednou poznamenal: „Zatímco romány, pověsti a falešná svědectví kladou líčení událostí opatrně do nějakého vzdáleného místa a neurčité doby, a tak porušují prvotní pravidla, která my advokáti známe z dobré obhajoby, že totiž ‚přísežná výpověď musí udávat dobu a místo‘, biblická vyprávění nám udávají čas a místo líčeného děje s krajní přesností.“ * Na důkaz toho citoval Lukáše 3:1, 2: „V patnáctém roce vlády césara Tiberia, když byl Pontský Pilát místodržitelem Judeje a Herodes byl oblastním vládcem Galileje, ale jeho bratr Filip byl oblastním vládcem iturejské a trachonitské země a Lysanias byl oblastním vládcem Abilény, ve dnech předního kněze Annáše a Kaifáše, přišlo v pustině Boží prohlášení k Janovi, synu Zecharjášovu.“ Není zde žádná neurčitost co do času nebo místa, ale Lukáš jmenuje neméně než sedm veřejných činitelů, takže můžeme určit čas, kdy začala Janova a Ježíšova služba.

8. Jak Lukáš ukazuje „přesně“ dobu Ježíšova narození?

⁸ Lukáš nám také udává dva ukazatele pro stanovení doby Ježíšova narození, když říká v Lukášovi 2:1, 2: „V těch dnech vyšel od césara Augusta výnos, aby byla sepsána celá obydlená země; (tento první soupis se konal, když byl Quirinius syrským místodržitelem).“ Tehdy šli Josef a Marie k zápisu do Betléma a Ježíš se narodil v době, kdy tam byli. * Jistě můžeme souhlasit s komentátorem, který říká: „Jedním z nejpronikavějších svědectví Lukášova citu pro historii je to, že se mu vždy podaří dosáhnout dokonalé přesnosti.“ * Musíme uznat, že Lukáš, jak sám tvrdí, „přesně vysledoval všechny věci od začátku“.

9. Které Ježíšovo proroctví, zaznamenané Lukášem, se pozoruhodně splnilo v roce 70 n. l.?

⁹ Lukáš rovněž ukazuje, jak se proroctví Hebrejských písem přesně splnila na Ježíši Kristu. Cituje Ježíšovo inspirované svědectví o tom. (24:27, 44) Dále přesně zaznamenává Ježíšova vlastní proroctví o budoucích událostech, a mnohá z nich se již pozoruhodně splnila do všech svých předpověděných podrobností. Například Jeruzalém byl obehnán obléhacím valem ze zaostřených kůlů a zanikl ve strašném krveprolití v roce 70 n. l., právě jak to Ježíš předpověděl. (Luk. 19:43, 44; 21:20–24; Mat. 24:2) Světský dějepisec Flavius Josephus, který byl s římskou armádou a stal se očitým svědkem, potvrzuje, že venkov byl zbaven stromů do vzdálenosti asi šestnácti kilometrů, aby bylo dost kůlů. Píše dále, že obléhací val byl přes sedm kilometrů dlouhý, že mnoho žen a dětí zemřelo hlady a o život přišlo víc než milión Židů a 97 000 jich bylo zajato. Až dodnes Titův oblouk v Římě zobrazuje římský vítězný průvod s válečnou kořistí z jeruzalémského chrámu. * Můžeme si být jisti, že se stejně přesně splní i jiná inspirovaná proroctví, která Lukáš zaznamenal.

 OBSAH LUKÁŠE

10. Co Lukáš vysvětluje ve svém úvodu?

¹⁰ Lukášův úvod (1:1–4). Lukáš zaznamenává, že sledoval s přesností všechny věci od začátku a že se rozhodl sepsat je v logickém sledu, aby ‚nejznamenitější Theofilos úplně poznal jistotu‘ o těchto věcech. — 1:3, 4.

11. O jakých radostných událostech vypravuje první Lukášova kapitola?

¹¹ Raná léta Ježíšova života (1:5–2:52). Anděl se zjevuje letitému knězi Zecharjášovi s radostnou zprávou, že bude mít syna. Má ho nazvat Jan. Do chlapcova narození nebude ale Zecharjáš schopen promluvit. Jeho manželka Alžběta otěhotní, jak bylo slíbeno, ačkoli je rovněž „v pokročilém věku“. Asi o šest měsíců později se zjevuje anděl Gabriel Marii a říká jí, že počne z ‚moci Nejvyššího‘ a porodí syna, jemuž má dát jméno Ježíš. Marie navštíví Alžbětu a po radostném pozdravu jásavě oznamuje: „Má duše velebí Jehovu a můj duch se nemůže zdržet, aby se velmi nerozradostnil v Bohu, mém Zachránci.“ Mluví o Jehovově svatém jménu a o jeho velkém milosrdenství k těm, kteří se ho bojí. Když se Jan narodí, Zecharjášovi se uvolní jazyk, aby rovněž oznámil Boží milosrdenství a to, že Jan bude prorokem, který připraví Jehovovu cestu. — 1:7, 35, 46, 47.

12. Co je uvedeno o Ježíšově narození a dětství?

¹² V příslušném čase se v Betlémě narodí Ježíš a anděl ohlašuje „dobrou zprávu veliké radosti“ pastýřům, kteří hlídají v noci stáda. Ježíš je obřezán podle Zákona a později, když rodiče ‚představí dítě Jehovovi‘ v chrámu, promlouvá o dítěti letitý Simeon a prorokyně Anna. Po návratu do Nazaretu dítě ‚roste a sílí a je naplňováno moudrostí a zůstává na něm Boží přízeň‘. (2:10, 22, 40) Když Ježíš ve věku dvanácti let přichází z Nazaretu navštívit Jeruzalém, udivuje učitele svým porozuměním a odpověďmi.

13. Co káže Jan a co se stane při Ježíšově křtu a okamžitě potom?

¹³ Příprava na službu (3:1–4:13). V patnáctém roce vlády césara Tiberia přichází k Zecharjášovu synu Janovi Boží prohlášení. Jan jde a káže „křest jako symbol pokání k odpuštění hříchů“, aby všechno tělo ‚vidělo Boží prostředek záchrany‘. (3:3, 6) Když jsou všichni lidé pokřtěni v Jordánu, je pokřtěn i Ježíš, a když se modlí, sestoupí na něj svatý duch a jeho Otec vyjádří z nebe své schválení. Ježíši Kristu je nyní asi třicet let. (Lukáš uvádí jeho rodokmen.) Po jeho křtu vodí duch Ježíše čtyřicet dnů v pustině, kde ho Ďábel neúspěšně pokouší a pak od něho odchází „až do jiné příhodné doby“. — 4:13.

14. Kde Ježíš objasňuje své pověření, jaké pověření to je a jak reagují jeho posluchači?

¹⁴ Ježíšova raná služba, převážně v Galileji (4:14–9:62). V synagóze svého domovského města Nazaretu Ježíš objasňuje své poslání. Předčítá a uplatní na sebe proroctví Izajáše 61:1, 2: „Jehovův duch je na mně, protože mě pomazal, abych oznamoval dobrou zprávu chudým, vyslal mě, abych kázal propuštění zajatým a navrácení zraku slepým, abych zdrcené poslal pryč jako propuštěné, abych kázal Jehovův přijatelný rok.“ (4:18, 19) Počáteční radost lidí z jeho slov se mění v hněv, když ve svém proslovu pokračuje, a pokoušejí se ho usmrtit. Proto odejde do Kafarnaum, kde uzdravuje mnoho lidí. Zástupy jdou za ním a snaží se ho zadržet, ale on jim říká: „Musím oznamovat dobrou zprávu o Božím království také jiným městům, protože k tomu jsem byl vyslán.“ (4:43) Pokračuje v kázání v judejských synagógách.

15. Popiš, jak byli povoláni Petr, Jakub a Jan a také Matouš.

¹⁵ V Galileji Ježíš pomůže Šimonovi (nazývanému také Petr), Jakubovi a Janovi k zázračnému úlovku ryb. Říká Šimonovi: „Od nynějška budeš chytat živé lidi.“ A tak opouštějí všechno a následují ho. Ježíš pokračuje v modlitbách a ve vyučování a ‚Jehovova moc je s ním, aby uzdravoval‘. (5:10, 17) Povolává Leviho (Matouše), opovrhovaného výběrčího daní, jenž poctí Ježíše velkou hostinou, které se účastní i „velký zástup výběrčích daní“. (5:29) To vede k první z řady srážek s farizey, kteří proto zuří. Tajně plánují, jak by mu ublížili.

16. a) Co Ježíš učiní, než si vyvolí dvanáct apoštolů? b) Které myšlenky zdůrazňuje Lukáš ve svém souběžném podání Kázání na hoře?

¹⁶ Ježíš se celou noc modlí k Bohu a potom si vybírá ze svých učedníků dvanáct apoštolů. Následují další skutky uzdravování. Pak přednáší kázání zaznamenané v Lukášovi 6:20–49. Podobá se Kázání na hoře v Matoušovi, v kapitolách 5 až 7, ale je kratší. Ježíš kreslí protiklady: „Šťastní jste vy, chudí, protože Boží království je vaše. Ale běda vám, bohatí, protože již máte svou plnou útěchu.“ (6:20, 24) Nabádá posluchače, aby milovali své nepřátele, byli milosrdní, měli ve zvyku dávat a vynášeli dobré věci z dobrého pokladu srdce.

17. a) Jaké zázraky pak Ježíš provádí? b) Jak Ježíš odpovídá poslům Jana Křtitele na otázku, zda je Mesiášem?

¹⁷ Po návratu do Kafarnaum Ježíš vyhoví žádosti  jednoho důstojníka, aby vyléčil jeho churavého otroka. Důstojník se nepovažuje za hodného, aby měl Ježíše pod svou střechou, a žádá jej, aby jen ‚řekl slovo‘ z místa, kde je. Otrok je tedy uzdraven a Ježíše to přiměje k poznámce: „Říkám vám: Dokonce ani v Izraeli jsem nenašel tak velkou víru.“ (7:7, 9) Ježíš poprvé křísí mrtvého, jediného syna vdovy z Nain, vůči níž je „pohnut lítostí“. (7:13) Jak se pověst o Ježíšovi šíří Judeou, posílá k němu Jan Křtitel z vězení, aby se zeptali: „Jsi ten Přicházející?“ Ježíš poslům odpovídá: „Odejděte, podejte Janovi zprávu o tom, co jste viděli a slyšeli: Slepí přijímají zrak, chromí chodí, malomocní jsou očišťováni a hluší slyší, mrtví jsou buzeni, chudým se vypráví dobrá zpráva. A šťastný je ten, kdo o mne neklopýtá.“ — 7:19, 22, 23.

18. S jakými podobenstvími, skutky a slovními radami pokračuje kázání Království?

¹⁸ Ježíš chodí v doprovodu dvanácti „od města k městu a od vesnice k vesnici“ a káže a oznamuje dobrou zprávu o Božím království. Vypráví podobenství o rozsévači a uzavře rozhovor slovy: „Věnujte tedy pozornost tomu, jak nasloucháte; neboť kdokoli má, bude mu dáno více, ale kdokoli nemá, i to, co si představuje, že má, mu bude odňato.“ (8:1, 18) Ježíš provádí dále podivuhodné skutky a zázraky. Dává také dvanácti autoritu nad démony a moc léčit nemoci a posílá je, „aby kázali Boží království a uzdravovali“. Je zázračně nasyceno 5 000 lidí. Ježíš je proměněn na hoře a příštího dne uzdravuje démonem posedlého chlapce, jehož učedníci nemohli vyléčit. Varuje ty, kteří ho chtějí následovat: „Lišky mají doupata a nebeští ptáci mají hnízdiště, ale Syn člověka nemá kam složit hlavu.“ Aby se člověk hodil pro Boží království, musí přiložit svou ruku k pluhu a neohlížet se zpět. — 9:2, 58.

19. Jak Ježíš znázorňuje pravou lásku k bližnímu?

¹⁹ Ježíšova pozdější služba v Judeji (10:1–13:21). Ježíš vysílá sedmdesát jiných na „žeň“. Jsou naplněni radostí z úspěchu své služby. Jeden muž, který chce dokázat, že je spravedlivý, se Ježíše při jeho kázání ptá: „Kdo je skutečně můj bližní?“ Ježíš odpovídá podobenstvím o laskavém Samaritánovi. Kolemjdoucí kněz a Levita si nevšímají muže, který leží polomrtvý na kraji silnice, jak ho zbili lupiči. Ale opovrhovaný Samaritán se zastaví, jemně mu ošetří zranění, zdvihne jej na svého osla, doveze do hostince a zaplatí, aby se o něj postarali. Ano, bližní byl ten, „který s ním jednal milosrdně“. — 10:2, 29, 37.

20. a) Na jakou věc Ježíš poukazuje Martě a Marii? b) Jaký důraz klade na modlitbu?

²⁰ Ježíš mírně kárá Martu v jejím domě, protože se příliš stará o domácnost, a chválí Marii, že si vyvolila lepší díl, když si sedla a naslouchala jeho slovu. Učí své učedníky vzorové modlitbě a říká jim, že je také třeba vytrvávat v modlitbě: „Neustále proste, a bude vám dáno; neustále hledejte, a naleznete.“ Později vyhání démony a prohlašuje za šťastné ty, „kteří slyší Boží slovo a dodržují je“. Při jídle se dostane do rozporu s farizey ohledně Zákona a pronáší nad nimi bědy, protože odňali „klíč poznání“. — 11:9, 28, 52.

21. Jakou výstrahu dává Ježíš před chtivostí a k čemu nabádá své následovníky?

²¹ Když je Ježíš opět se zástupy, naléhá na něj jistý člověk: „Pověz mému bratrovi, aby se se mnou rozdělil o dědictví.“ Ježíš jde k jádru problému a odpovídá: „Mějte oči otevřené a střežte se před jakoukoli chtivostí, protože i když má někdo hojnost, jeho život nevyplývá z věcí, které vlastní.“ Pak pronáší podobenství o bohatém muži, který strhl své zásobárny a vystavěl větší, ale téže noci zemřel a zanechal své bohatství jiným. Ježíš stručně zdůrazňuje: „Tak se vede muži, který si ukládá poklad pro sebe, ale není bohatý vůči Bohu.“ Naléhá pak na své učedníky, aby hledali nejprve Boží království, a říká jim: „Neměj strach, malé stádo, protože váš Otec schválil, že vám dá království.“ Když v sabatu uzdraví ženu, která byla osmnáct let nemocná, vede to k další srážce s jeho protivníky, kteří jsou zahanbeni. — 12:13, 15, 21, 32.

22. Kterými přiléhavými podobenstvími Ježíš vyučuje o Království?

²² Ježíšova pozdější služba, převážně v Pereji (13:22–19:27). Ježíš používá barvitých podobenství, aby poukázal svým posluchačům na Boží království. Ukazuje, že ti, kteří hledají význačnost a čest, budou poníženi. Ať ten, kdo pořádá hostinu, pozve chudé, kteří mu nemohou oplatit; bude šťastný a bude mu „oplaceno při vzkříšení spravedlivých“. Další podobenství je o muži, který pořádá velkolepou večeři. Pozvaní se jeden po druhém omlouvají: Jeden koupil pole, jiný zakoupil několik volů a další se právě oženil. Hospodář v hněvu posílá, aby přivedli „chudé a zmrzačené a slepé a chromé“, a prohlašuje, že nikdo z těch, kteří byli zprvu pozváni, ani „neochutná“ z jeho jídla. (14:14, 21, 24) Ježíš uvádí podobenství o ztracené a opět nalezené ovci a končí: „Říkám vám, že tak bude v nebi větší radost z jednoho hříšníka, který činí pokání, než  z devadesáti devíti spravedlivých, kteří nemají potřebu pokání.“ (15:7) Podobenství o ženě, která zametá svůj dům, aby našla jedinou drachmu, zdůrazňuje podobnou myšlenku. *

23. Co znázorňuje vyprávění o marnotratném synovi?

²³ Potom Ježíš vypráví o marnotratném synovi, který žádal na otci svůj podíl majetku a pak jej promrhal „prostopášným životem“. Když upadl do naprosté bídy, vzpamatoval se a vrátil se domů, protože se spoléhal na milosrdenství svého otce. Jeho otec byl pohnut lítostí, „běžel a padl mu okolo krku a něžně ho políbil“. Opatřil mu pěkné šaty a připravil mu velkou hostinu a „začali se radovat“. Ale starší syn měl námitky. Otec ho proto laskavě napomenul: „Dítě, byl jsi vždycky se mnou a všechno, co je moje, je tvoje; ale prostě jsme se museli těšit a radovat, protože tento tvůj bratr byl mrtvý, ale ožil, a byl ztracen, ale našel se.“ — 15:13, 20, 24, 31, 32.

24. Které pravdy Ježíš zdůrazňuje v podobenstvích o boháči a Lazarovi a o farizeovi a výběrčím daní?

²⁴ Když farizeové, milující peníze, slyší podobenství o nespravedlivém správci, pošklebují se Ježíšovu učení, ale on jim říká: „Jste těmi, kteří se prohlašují před lidmi za spravedlivé, ale Bůh zná vaše srdce; protože to, co je mezi lidmi povýšené, je v Božích očích ohavnost.“ (16:15) Podobenstvím o boháči a Lazarovi ukazuje, jak velká propast je mezi těmi, kteří jsou v Boží přízni, a těmi, kteří v ní nejsou. Ježíš varuje učedníky, že nastanou příčiny ke klopýtání, ale „běda tomu, skrze něhož přijdou!“ Mluví o těžkostech, jež nastanou, ‚až se zjeví Syn člověka‘. „Vzpomeňte si na Lotovu manželku,“ říká jim. (17:1, 30, 32) Podobenstvím ujišťuje, že Bůh bude jistě jednat ve prospěch těch, kteří „k němu křičí dnem i nocí“. (18:7) Potom jiným podobenstvím kárá samospravedlivé: Farizeus se modlí v chrámu a děkuje Bohu, že není jako jiní lidé. Výběrčí daní, který stojí opodál a nechce ani pozvednout oči k nebi, se modlí: „Ó Bože, buď milostivý ke mně, hříšníkovi.“ Jak to Ježíš hodnotí? Prohlašuje, že výběrčí daní je spravedlivější než farizeus, „protože každý, kdo se vyvyšuje, bude pokořen, ale ten, kdo se pokořuje, bude vyvýšen“. (18:13, 14) Ježíše pohostí v Jerichu výběrčí daní Zacheus a Ježíš vyslovuje podobenství o deseti minách. Porovnává, k jakému výsledku vede věrné používání svěřených zájmů a k jakému jejich ukrytí.

25. Jak Ježíš vstupuje do závěrečného období své služby a jaké prorocké výstrahy dává?

²⁵ Závěrečná veřejná služba v Jeruzalémě a okolí (19:28–23:25). Když Ježíš vjíždí do Jeruzaléma na oslátku a zdraví ho množství učedníků jako toho, „kdo přichází jako Král v Jehovově jménu“, farizeové ho vyzývají, aby učedníky pokáral. Ježíš odpovídá: „Kdyby oni mlčeli, křičely by kameny.“ (19:38, 40) Pronáší své pamětihodné proroctví o zničení Jeruzaléma a říká, že bude obestavěn špičatými kůly a tísněn, a mrští jím a jeho dětmi o zem, a že v něm nezůstane kámen na kameni. Ježíš vyučuje lid v chrámu, oznamuje dobrou zprávu a odpovídá na lstivé otázky předních kněží, znalců Zákona a saduceů přiléhavými podobenstvími a argumenty. Ježíš vykresluje mocný obraz velkého znamení konce a mluví opět o obklíčení Jeruzaléma utábořenými vojsky. Lidé budou omdlévat strachem z věcí, jež se budou dít, ale až to nastane, jeho následovníci se mají ‚napřímit a pozvednout hlavu, protože se přibližuje jejich vysvobození‘. Mají zůstat bdělí, aby se jim podařilo uniknout tomu, co se má stát. — 21:28.

26. a) Jaké smlouvy Ježíš zavádí a s čím je spojuje? b) Jak je Ježíš posílen ve zkoušce a jaké pokárání dává při svém zatčení?

²⁶ Přichází 14. nisan roku 33 n. l. Ježíš slaví pasach a pak se svými věrnými apoštoly hovoří o „nové smlouvě“ a spojuje ji se symbolickým jídlem, kterým mají zachovávat jeho památku. Říká jim také: „Činím s vámi smlouvu, právě jako můj Otec učinil smlouvu se mnou, pro království.“ (22:20, 29) Téže noci, když se Ježíš modlí na Olivové hoře, ‚objevuje se mu anděl z nebe a posiluje ho. Dostává se do agónie a modlí se dále ještě vážněji. A jeho pot se stává jakoby kapkami krve, které padají na zem.‘ Napětí vzrůstá, když zrádce Jidáš přivede dav, aby Ježíše zatkl. Učedníci zvolají: „Pane, máme udeřit mečem?“ Jeden z nich usekne veleknězovu otrokovi ucho, ale Ježíš učedníky pokárá a uzdravuje zraněného muže. — 22:43, 44, 49.

27. a) V čem Petr zklame? b) Jaká obvinění jsou vznesena proti Ježíšovi a za jakých okolností je vyslýchán a odsouzen?

²⁷ Ježíše dovlečou do veleknězova domu k výslechu a Petr se vmísí v nočním chladu do zástupu kolem ohně. Při třech příležitostech je označen jako Ježíšův následovník a třikrát to popře. Pak zakokrhá kohout. Pán se obrátí a podívá se na Petra a Petr si připomene, jak Ježíš předpověděl i tuto věc. Vyjde a hořce pláče. Ježíše napřed vlečou do sálu Sanhedrinu a pak ho odvedou před Piláta a obviní, že podvrací národ, zakazuje  platit daně a „říká o sobě, že je Kristus, král“. Když se Pilát dozví, že Ježíš je Galilejec, posílá jej k Herodovi, který je právě v té době v Jeruzalémě. Herodes a jeho strážci si tropí z Ježíše žerty a pošlou ho zpět na soud před rozběsněný dav. Pilát ‚vydává Ježíše jejich vůli‘. — 23:2, 25.

28. a) Co Ježíš slibuje zloději, který v něj projeví víru? b) Co zaznamenává Lukáš o Ježíšově smrti, pohřbu a vzkříšení?

²⁸ Ježíšova smrt, vzkříšení a výstup do nebe (23:26–24:53). Ježíš je přibit na kůl mezi dvěma zločinci. Jeden se mu posmívá, ale druhý projevuje víru a žádá, aby si Ježíš na něj vzpomněl ve svém Království. Ježíš slibuje: „Vpravdě ti dnes říkám: Budeš se mnou v ráji.“ (23:43) Pak padne neobvyklá tma, opona svatyně se uprostřed roztrhne a Ježíš zvolá: „Otče, do tvých rukou svěřuji svého ducha.“ Nato vydechne naposled. Jeho tělo je sňato a uloženo do hrobky vytesané ve skále. První den v týdnu jdou k hrobce ženy, které přišly s Ježíšem z Galileje, ale nemohou jeho tělo najít. Jak sám předpověděl, vstal třetího dne. — 23:46.

29. Jakým radostným vyprávěním končí Lukášovo evangelium?

²⁹ Na cestě do Emauz se Ježíš objevuje dvěma svým učedníkům, aniž se jim dá poznat, a mluví k nim o svých utrpeních a vykládá jim Písma. Náhle jej poznávají, ale on zmizí. Nyní si říkají: „Nehořelo snad naše srdce, když k nám po cestě mluvil, jak nám plně otevíral Písma?“ Spěchají zpět do Jeruzaléma, aby to řekli ostatním učedníkům. Ještě když o tom mluví, objevuje se Ježíš v jejich středu. Ze samé radosti a úžasu tomu nemohou uvěřit. Pak jim ‚zcela otevírá mysl, aby pochopili‘ z Písem význam všeho, co se stalo. Lukáš končí své evangelium popisem Ježíšova výstupu do nebe. — 24:32, 45.

PROČ JE PROSPĚŠNÁ

30, 31. a) Jak Lukáš buduje důvěru, že Hebrejská písma jsou inspirována Bohem? b) Která Ježíšova slova cituje, aby to potvrdil?

³⁰ Dobrá zpráva „podle Lukáše“ upevňuje důvěru člověka v Boží slovo a posiluje víru, abychom vzdorovali útokům odcizeného světa. Lukáš dokládá mnoha příklady přesná splnění Hebrejských písem. Ukazuje, jak Ježíš zvláštními výrazy odvozuje své pověření přímo z Izajášovy knihy. Zdá se, že pak to Lukáš používá jako hlavní myšlenku v celé své knize. (Luk. 4:17–19; Iz. 61:1, 2) To byla jedna z příležitostí, kdy Ježíš citoval z Proroků. Citoval také ze Zákona, když odrážel Ďáblova tři pokušení, a ze Žalmů, když se například ptal svých protivníků: „Jak to, že říkají, že Kristus je Davidovým synem?“ Lukášova zpráva obsahuje také mnoho jiných citátů z Hebrejských písem. — Luk. 4:4, 8, 12; 20:41–44; 5. Mojž. 8:3; 6:13, 16; Žalm 110:1.

³¹ Když Ježíš vjel do Jeruzaléma na oslátku, jak to bylo předpověděno u Zecharjáše 9:9, zástupy jej radostně zdravily a použily na něj text z Žalmu 118:26. (Luk. 19:35–38) Na jednom místě stačí dva Lukášovy verše obsáhnout šest bodů, které prorokovala Hebrejská písma o Ježíšově potupné smrti a jeho vzkříšení. (Luk. 18:32, 33; Žalm 22:7; Iz. 50:6; 53:5–7; Jon. 1:17) Nakonec, po svém vzkříšení, Ježíš mocně přesvědčil učedníky o důležitosti celých Hebrejských písem. „Řekl jim: ‚To jsou má slova, která jsem k vám mluvil, dokud jsem byl ještě s vámi, že se musí splnit všechno napsané o mně v Mojžíšově zákoně a v Prorocích a v Žalmech.‘ Potom jim zcela otevřel mysl, aby pochopili význam Písem.“ (Luk. 24:44, 45) Jako ti první učedníci Ježíše Krista, tak můžeme být i my osvíceni a získat pevnou víru, když věnujeme pozornost splnění Hebrejských písem, jež tak přesně vysvětlil Lukáš a ostatní pisatelé Křesťanských řeckých písem.

32. Jak Lukášovo vyprávění zdůrazňuje Království a jaký by měl být náš postoj ke Království?

³² V celém svém vyprávění Lukáš neustále poukazuje svému čtenáři na Boží království. Od začátku knihy, kde anděl slibuje Marii, že dítě, které porodí, „bude kralovat nad Jákobovým domem navždy, a jeho království nebude mít konec“, až k závěrečným kapitolám, kde Ježíš mluví o přijetí apoštolů do smlouvy pro Království, staví Lukáš do popředí naději na Království. (1:33; 22:28, 29) Ukazuje, že se Ježíš ujímá vedení v kázání Království a vysílá dvanáct apoštolů a později sedmdesát učedníků, aby konali totéž dílo. (4:43; 9:1, 2; 10:1, 8, 9) Upřímnou oddanost, jíž je třeba k vstupu do Království, zdůrazňují Ježíšova přiléhavá slova: „Ať mrtví pohřbívají své mrtvé, ale ty odejdi a široko daleko oznamuj Boží království“ a „Žádný, kdo položil ruku na pluh a dívá se na to, co je vzadu, se nehodí pro Boží království.“ — 9:60, 62.

33. Uveď příklady, jak Lukáš zdůrazňuje modlitbu. Jaké z toho můžeme čerpat poučení?

³³ Lukáš zdůrazňuje modlitbu. Jeho evangelium v tom vyniká. Vypráví o množství lidí, kteří se modlili, zatímco Zecharjáš byl v chrámu, o tom, že narození Jana Křtitele bylo odpovědí na modlitby o dítě a že prorokyně Anna se modlila dnem i nocí. Popisuje Ježíšovu modlitbu v době jeho křtu, líčí, jak strávil celou noc  v modlitbách, než si vyvolil dvanáct apoštolů, a jak se modlil při proměnění. Ježíš nabádá své učedníky, aby ‚se stále modlili a nepolevovali‘, a znázorňuje to vytrvalou vdovou, která neustále předkládala svou žádost soudci, až jí zjednal právo. Pouze Lukáš mluví o žádosti učedníků, aby je Ježíš naučil modlit se, a vypráví, jak anděl posílil Ježíše, když se modlil na Olivové hoře. Jen on zaznamenává slova Ježíšovy poslední modlitby: „Otče, do tvých rukou svěřuji svého ducha.“ (1:10, 13; 2:37; 3:21; 6:12; 9:28, 29; 18:1–8; 11:1; 22:39–46; 23:46) Jako v době, kdy Lukáš zaznamenal své evangelium, tak i dnes je modlitba životně důležité opatření pro posílení všech, kteří činí božskou vůli.

34. Jaké Ježíšovy vlastnosti Lukáš zdůrazňuje a v čem jsou znamenitým příkladem pro křesťany?

³⁴ Se svou bystrou, pozornou myslí a svým plynulým, popisným perem dodává Lukáš Ježíšovu učení vřelost a pulsující živost. Ježíšova láska, laskavost, milosrdenství a soucit k slabým, utiskovaným a ušlápnutým ostře kontrastují s chladným, formálním, malicherným a pokryteckým náboženstvím znalců Zákona a farizeů. (4:18; 18:9) Ježíš poskytuje stálé povzbuzení a pomoc chudým, zajatým, slepým, zkroušeným, a tak dává skvělý příklad těm, kteří se snaží ‚věrně následovat jeho šlépěje‘. — 1. Petra 2:21.

35. Proč můžeme být opravdu vděčni Jehovovi za to, že opatřil Lukášovo evangelium?

³⁵ Ježíš, dokonalý Boží Syn, který působil zázraky, projevoval láskyplný zájem o své učedníky a všechny lidi s poctivým srdcem, a stejně i my bychom se měli snažit sloužit s láskou, ano „kvůli něžnému soucitu našeho Boha“. (Luk. 1:78) Proto je dobrá zpráva „podle Lukáše“ opravdu nanejvýš prospěšná a užitečná. Můžeme být opravdu vděční Jehovovi, že inspiroval Lukáše, „milovaného lékaře“, aby sepsal tuto přesnou, budující a povzbudivou zprávu, která poukazuje na záchranu skrze Království Ježíše Krista, „Boží prostředek záchrany“. — Kol. 4:14; Luk. 3:6.

[Poznámky pod čarou]

[Studijní otázky]